Trestní řád - zákon č. 141/1961 Sb.

Trestní řád - zákon č. 141/1961 Sb.

Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád)

 

 


   141/1961 Sb.
 
   ZÁKON
 
   ze dne 29. listopadu 1961
 
   o trestním řízení soudním
 
   (trestní řád)
 
   Změna: 57/1965 Sb., 59/1965 Sb.
 
   Změna: 173/1968 Sb.
 
   Změna: 58/1969 Sb.
 
   Změna: 149/1969 Sb., 156/1969 Sb.
 
   Změna: 48/1973 Sb.
 
   Změna: 29/1978 Sb.
 
   Změna: 43/1980 Sb.
 
   Změna: 159/1989 Sb.
 
   Změna: 50/1990 Sb.
 
   Změna: 53/1990 Sb.
 
   Změna: 81/1990 Sb.
 
   Změna: 101/1990 Sb.
 
   Změna: 178/1990 Sb.
 
   Změna: 303/1990 Sb.
 
   Změna: 558/1991 Sb.
 
   Změna: 25/1993 Sb.
 
   Změna: 115/1993 Sb.
 
   Změna: 283/1993 Sb., 292/1993 Sb.
 
   Změna: 154/1994 Sb.
 
   Změna: 214/1994 Sb.
 
   Změna: 8/1995 Sb.
 
   Změna: 152/1995 Sb.
 
   Změna: 150/1997 Sb.
 
   Změna: 209/1997 Sb.
 
   Změna: 148/1998 Sb.
 
   Změna: 166/1998 Sb.
 
   Změna: 191/1999 Sb.
 
   Změna: 29/2000 Sb.
 
   Změna: 227/2000 Sb.
 
   Změna: 30/2000 Sb.
 
   Změna: 77/2001 Sb.
 
   Změna: 144/2001 Sb.
 
   Změna: 265/2001 Sb., 424/2001 Sb.
 
   Změna: 200/2002 Sb. (část)
 
   Změna: 226/2002 Sb.
 
   Změna: 320/2002 Sb.
 
   Změna: 218/2003 Sb., 279/2003 Sb.
 
   Změna: 200/2002 Sb., 237/2004 Sb., 257/2004 Sb.
 
   Změna: 283/2004 Sb.
 
   Změna: 539/2004 Sb.
 
   Změna: 539/2004 Sb. (část), 587/2004 Sb.
 
   Změna: 239/2005 Sb.
 
   Změna: 45/2005 Sb., 394/2005 Sb.
 
   Změna: 413/2005 Sb.
 
   Změna: 79/2006 Sb., 113/2006 Sb.
 
   Změna: 321/2006 Sb.
 
   Změna: 115/2006 Sb., 253/2006 Sb.
 
   Změna: 165/2006 Sb.
 
   Změna: 112/2006 Sb.
 
   Změna: 179/2007 Sb.
 
   Změna: 170/2007 Sb.
 
   Změna: 345/2007 Sb.
 
   Změna: 135/2008 Sb.
 
   Změna: 121/2008 Sb., 177/2008 Sb.
 
   Změna: 384/2008 Sb.
 
   Změna:  90/2008 Sb., 129/2008 Sb., 274/2008 Sb., 457/2008 Sb., 480/2008
   Sb.
 
   Změna: 52/2009 Sb.
 
   Změna: 301/2008 Sb., 7/2009 Sb.
 
   Změna: 218/2009 Sb.
 
   Změna: 41/2009 Sb., 272/2009 Sb., 306/2009 Sb.
 
   Změna: 163/2010 Sb.
 
   Změna: 219/2010 Sb.
 
   Změna: 197/2010 Sb.
 
   Změna: 150/2011 Sb.
 
   Změna: 181/2011 Sb.
 
   Změna: 207/2011 Sb.
 
   Změna: 330/2011 Sb.
 
   Změna: 341/2011 Sb., 348/2011 Sb., 459/2011 Sb.
 
   Změna: 357/2011 Sb.
 
   Změna: 193/2012 Sb.
 
   Změna: 273/2012 Sb., 43/2012 Sb.
 
   Změna: 390/2012 Sb.
 
   Změna: 105/2013 Sb. (část)
 
   Změna: 45/2013 Sb.
 
   Změna: 105/2013 Sb. (část)
 
   Změna: 105/2013 Sb.
 
   Změna: 141/2014 Sb.
 
   Změna: 77/2015 Sb.
 
   Změna: 86/2015 Sb.
 
   Změna: 150/2016 Sb., 163/2016 Sb.
 
   Změna: 243/2016 Sb.
 
   Národní  shromáždění  Československé socialistické republiky se usneslo
   na tomto zákoně:
 
   ČÁST PRVNÍ
 
   Společná ustanovení
 
   HLAVA PRVNÍ
 
   Obecná ustanovení
 
   § 1
 
   Účel zákona
 
   (1)  Účelem  trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním
   řízení  tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé
   podle  zákona  spravedlivě  potrestáni.  Řízení  přitom  musí působit k 
   upevňování  zákonnosti,  k předcházení a zamezování trestné činnosti, k 
   výchově  občanů  v  duchu  důsledného  zachovávání  zákonů  a  pravidel
   občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.
 
   (2)  Pomáhat  k  dosažení  účelu  trestního  řízení  je  právem a podle
   ustanovení tohoto zákona i povinností občanů.
 
   § 2
 
   Základní zásady trestního řízení
 
   (1)  Nikdo  nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem,
   který stanoví tento zákon.
 
   (2)  Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena,
   nelze  na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl
   vinen.
 
   (3)  Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se
   dozví,  pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká
   republika vázána, nestanoví jinak.
 
   (4)  Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné
   v  trestním  řízení  z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat
   urychleně  bez  zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají
   zejména  vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to
   zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci
   projednávají  s  plným  šetřením  práv  a  svobod  zaručených  Listinou
   základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a
   základních  svobodách,  jimiž  je Česká republika vázána; při provádění
   úkonů  trestního  řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony
   dotýkají,  zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v 
   nezbytné  míře  pro  zajištění  účelu  trestního řízení. K obsahu petic
   zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení
   nepřihlížejí.
 
   (5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a
   povinnostmi  uvedenými  v  tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby
   byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to
   v  rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného
   nezbavuje  orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny
   podstatné  okolnosti  případu.  V  přípravném  řízení  orgány  činné  v 
   trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu
   stran  stejně  pečlivě  okolnosti  svědčící  ve prospěch i v neprospěch
   osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a
   obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy.
   Státní  zástupce  je  povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje
   soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své
   rozhodnutí.
 
   (6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního
   přesvědčení  založeného  na  pečlivém  uvážení  všech okolností případu
   jednotlivě i v jejich souhrnu.
 
   (7)  Všechny  orgány  činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými
   sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení.
 
   (8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu
   na  potrestání  nebo  návrhu  na  schválení  dohody o prohlášení viny a
   přijetí trestu (dále jen „dohoda o vině a trestu“), které podává státní
   zástupce.  Veřejnou  žalobu  v  řízení  před  soudem  zastupuje  státní
   zástupce.
 
   (9)  V  trestním  řízení  před  soudem rozhoduje senát nebo samosoudce;
   předseda  senátu  nebo  samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon
   výslovně  stanoví.  Rozhoduje-li  v  přípravném  řízení  soud  v prvním
   stupni, rozhodnutí činí soudce.
 
   (10)  Trestní  věci  se  před  soudem  projednávají veřejně tak, aby se
   občané  mohli  projednávání  zúčastnit  a jednání sledovat. Při hlavním
   líčení  a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech
   výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním zákoně.
 
   (11)  Jednání  před  soudy  je  ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a
   obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají.
 
   (12)  Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a
   neveřejném  zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly
   při tomto jednání provedeny.
 
   (13)  Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období
   řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu
   plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny
   orgány  činné  v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho
   práv.
 
   (14)  Orgány  činné  v  trestním  řízení  vedou řízení a vyhotovují svá
   rozhodnutí  v  českém  jazyce.  Každý,  kdo prohlásí, že neovládá český
   jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého
   mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.
 
   (15) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení
   umožnit  poškozenému  plné  uplatnění  jeho práv, o kterých je třeba ho
   podle zákona vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout
   uspokojení  svých  nároků; řízení musí vést s potřebnou ohleduplností k 
   poškozenému a při šetření jeho osobnosti.
 
   Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
 
   § 3
 
   (1)  Odborové  organizace  nebo  organizace  zaměstnavatelů  a  ostatní
   občanská  sdružení  s  výjimkou  politických stran a politických hnutí,
   církve,  náboženské  společnosti a právnické osoby sledující v předmětu
   své  činnosti  charitativní  účely (dále jen "zájmová sdružení občanů")
   mohou  působit  při  zamezování a předcházení trestné činnosti způsobem
   uvedeným v tomto zákoně.
 
   (2)  Zájmová  sdružení  občanů  mohou  spolupůsobit při výchově osob, u 
   nichž soud rozhodl o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, nebo
   jejichž   trestní   stíhání   bylo  podmíněně  zastaveno,  u  podmíněně
   odsouzených, podmíněně odsouzených k trestu odnětí svobody s dohledem a
   podmíněně  propuštěných; pomáhají také vytvářet podmínky, aby odsouzený
   žil po vykonání trestu řádným životem.
 
   § 4
 
   zrušen
 
   § 5
 
   zrušen
 
   § 6
 
   (1) Zájmové sdružení občanů může nabídnout převzetí záruky
 
   a)   za  chování  obviněného,  jehož  trestní  stíhání  bylo  podmíněně
   zastaveno,
 
   b)  za  převýchovu  odsouzeného,  u  něhož  bylo  podmíněně upuštěno od
   potrestání  s  dohledem, kterému byl uložen trest odnětí svobody, jehož
   výkon  byl  odložen  na zkušební dobu, u podmíněně odsouzeného k trestu
   odnětí svobody s dohledem, nebo
 
   c)  za  dovršení  nápravy  odsouzeného,  který  vykonává  trest  odnětí
   svobody,  trest  zákazu  činnosti  nebo  trest  zákazu pobytu; v těchto
   případech  může  zájmové  sdružení  občanů současně navrhnout podmíněné
   propuštění  odsouzeného z trestu odnětí svobody nebo podmíněné upuštění
   od  výkonu  zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu. K získání
   podkladů pro takovou žádost se může se souhlasem odsouzeného informovat
   o jeho chování a dosavadním průběhu výkonu trestu.
 
   (2) Zájmové sdružení občanů může také navrhnout, aby vazba u obviněného
   byla  nahrazena  jeho zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o 
   udělení milosti a o zahlazení odsouzení.
 
   (3)  Zájmové sdružení občanů, které převzalo záruku, je povinno působit
   na  obviněného  nebo  odsouzeného,  aby  žil  řádným  životem, a k tomu
   přijmout  potřebná  opatření;  zájmové  sdružení občanů rovněž dbá, aby
   nahradil  škodu nebo nemajetkovou újmu, kterou způsobil trestným činem,
   nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které získal trestným činem.
 
   Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob
 
   § 7
 
   Orgány  činné  v  trestním  řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při
   plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona.
 
   § 8
 
   (1)   Státní  orgány,  právnické  a  fyzické  osoby  jsou  povinny  bez
   zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty
   vyhovovat  dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich
   úkolů.  Státní  orgány  jsou dále povinny neprodleně oznamovat státnímu
   zástupci  nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl
   spáchán trestný čin.
 
   (2)  Jestliže  je  toho  v  trestním  řízení  třeba k řádnému objasnění
   okolností  nasvědčujících  tomu,  že  byl  spáchán  trestný čin, nebo v 
   řízení  před  soudem  též k posouzení poměrů obviněného anebo pro výkon
   rozhodnutí,  může  státní  zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na
   potrestání  předseda  senátu  požadovat  údaje,  které  jsou  předmětem
   bankovního  tajemství,  a  údaje  z evidence cenných papírů. V řízení o 
   trestném  činu  podle  §  180  trestního  zákoníku  může  orgán činný v 
   trestním  řízení  vyžadovat individuální údaje získané podle zvláštního
   zákona  pro  statistické  účely.  Podmínky, za nichž může orgán činný v 
   trestním  řízení  vyžadovat  údaje  získané  při  správě  daní, stanoví
   zvláštní  zákon. Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro
   jiný účel než pro trestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány.
 
   (3) Z důvodů uvedených v odstavci 2 může předseda senátu a v přípravném
   řízení  na  návrh státního zástupce soudce nařídit sledování bankovního
   účtu nebo účtu u osoby oprávněné k evidenci investičních nástrojů podle
   zvláštního zákona, a to nejvýše po dobu šesti měsíců. Trvá-li účel, pro
   který bylo sledování účtu nařízeno, i po této době, může toto sledování
   prodloužit   na  základě  příkazu  soudce  soudu  vyššího  stupně  a  v 
   přípravném  řízení  na návrh státního zástupce soudce krajského soudu o 
   dalších  šest  měsíců,  a  to  i  opakovaně. Údaje získané podle tohoto
   ustanovení  nelze  využít pro jiný účel než pro trestní řízení, v jehož
   rámci byly získány.
 
   (4)  Plnění  povinností  podle  odstavce  1  lze odmítnout s odkazem na
   povinnost zachovávat tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním
   zákonem  nebo  státem  uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti; to
   neplatí,
 
   a)  jestliže  osoba,  která  tyto  povinnosti má, by se jinak vystavila
   nebezpečí  trestního  stíhání pro neoznámení nebo nepřekažení trestného
   činu, nebo
 
   b)  při vyřizování dožádání orgánu činného v trestním řízení o trestném
   činu, kde dožádaná osoba je současně oznamovatelem trestného činu.
 
   Za  státem  uznanou  povinnost  mlčenlivosti  se  podle  tohoto  zákona
   nepovažuje  taková  povinnost,  jejíž  rozsah není vymezen zákonem, ale
   vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.
 
   (5)  Nestanoví-li  zvláštní  zákon  podmínky,  za  nichž  lze pro účely
   trestního  řízení  sdělovat informace, které jsou podle takového zákona
   utajovány,  nebo  na  něž  se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto
   informace  pro  trestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce.
   Tím  není  dotčena  povinnost  mlčenlivosti  advokáta  podle  zákona  o 
   advokacii.
 
   (6)  Ustanovením  odstavců  1  a  5  není  dotčena povinnost zachovávat
   mlčenlivost uložená na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je
   Česká republika vázána.
 
   Poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných
 
   § 8a
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1)  Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v 
   trestním  řízení  dbají  na  to,  aby  neohrozily objasnění skutečností
   důležitých  pro  trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na
   trestním  řízení  údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a
   aby  neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není
   vina  vyslovena,  nelze  na  toho,  proti němuž se vede trestní řízení,
   hledět,  jako  by  byl vinen (§ 2 odst. 2). V přípravném řízení nesmějí
   zveřejnit  informace  umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které
   se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.
 
   (2)  Při poskytování informací podle odstavce 1 orgány činné v trestním
   řízení  zvlášť dbají na ochranu osobních údajů a soukromí osob mladších
   18 let.
 
   (3)  Orgány  činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost
   poskytováním   informací   podle   odstavce   1   veřejným   sdělovacím
   prostředkům;  poskytnutí  informací  odepřou  z  důvodů  ochrany  zájmů
   uvedených  v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li si v přípravném řízení státní
   zástupce  právo  poskytnout  informace  o  určité trestní věci, může je
   policejní orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.
 
   § 8b
 
   (1)  Osoby,  kterým  byly  orgány  činnými v trestním řízení poskytnuty
   informace,  na  které  se  vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1
   věty  druhé,  pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění
   povinností  stanovených  zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu
   dále  poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům.
   O tom musí být tyto osoby poučeny.
 
   (2)  Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném
   jakýmkoli  způsobem  zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti
   poškozeného,  který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán
   trestný  čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního
   zákoníku),  některý  z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma
   na  zdraví,  trestný  čin  ohrožení  pohlavní  nemocí  (§ 155 trestního
   zákoníku),  některý  z  trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159 až
   162  trestního  zákoníku),  trestný  čin  obchodování  s  lidmi  (§ 168
   trestního  zákoníku), některý z trestných činů proti lidské důstojnosti
   v  sexuální  oblasti  (§  185  až  193 trestního zákoníku), trestný čin
   opuštění  dítěte  nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), týrání
   svěřené  osoby  (§  198  trestního  zákoníku),  týrání  osoby žijící ve
   společném  obydlí  (§  199  trestního  zákoníku),  únosu dítěte a osoby
   stižené  duševní  poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného
   pronásledování (§ 354 trestního zákoníku).
 
   (3)  Zveřejnění  obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo
   jiných  informací  o  průběhu  hlavního líčení nebo veřejného zasedání,
   které  by umožnily zjištění totožnosti poškozeného uvedeného v odstavci
   2, je zakázáno.
 
   (4)  Pravomocný  rozsudek  nesmí být zveřejněn ve veřejných sdělovacích
   prostředcích  s  uvedením  jména,  popřípadě  jmen, příjmení a bydliště
   poškozeného uvedeného v odstavci 2. Předseda senátu může s přihlédnutím
   k  osobě  poškozeného  a  povaze a charakteru spáchaného trestného činu
   rozhodnout  o  dalších  omezeních spojených se zveřejněním pravomocného
   odsuzujícího  rozsudku  za  účelem  přiměřené  ochrany  zájmů  takového
   poškozeného.
 
   § 8c
 
   Nikdo  nesmí  bez  souhlasu  osoby,  které  se takové informace týkají,
   zveřejnit  informace  o  nařízení  či  provedení  odposlechu  a záznamu
   telekomunikačního  provozu  podle  §  88  nebo informace z něj získané,
   údaje  o  telekomunikačním  provozu zjištěné na základě příkazu podle §
   88a, nebo informace získané sledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2
   a  3,  umožňují-li  zjištění  totožnosti této osoby a nebyly-li použity
   jako důkaz v řízení před soudem.
 
   § 8d
 
   (1)  Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c,
   lze  v  nezbytném  rozsahu  zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro
   dosažení  účelu  trestního  řízení,  nebo  umožňuje-li  to tento zákon.
   Uvedené  informace  lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem,
   pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby; přitom je
   třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů osoby mladší 18 let.
 
   (2)  Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c,
   lze  také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, udělila
   ke  zveřejnění informace výslovný souhlas. Zemřela-li nebo byla-li tato
   osoba  prohlášena  za  mrtvou,  souhlas  se  zveřejněním  informací  je
   oprávněn  udělit  její  manžel, partner nebo její děti, a není-li jich,
   její  rodiče;  v  případě  osoby  mladší  18  let  nebo  osoby  zbavené
   způsobilosti  k  právním  úkonům nebo s omezenou způsobilostí k právním
   úkonům  její  zákonný zástupce. Souhlas se zveřejněním informací nemůže
   udělit osoba, která je pachatelem trestného činu spáchaného vůči osobě,
   jež zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou.
 
   (3)  Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c,
   lze  také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, zemřela
   nebo  byla  prohlášena za mrtvou a není-li žádné osoby oprávněné udělit
   souhlas se zveřejněním podle odstavce 2.
 
   § 9
 
   Posuzování předběžných otázek
 
   (1)  Orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se
   v   řízení  vyskytnou,  samostatně;  je-li  tu  však  o  takové  otázce
   pravomocné  rozhodnutí  soudu  nebo  jiného státního orgánu jsou orgány
   činné  v  trestním  řízení  takovým  rozhodnutím  vázány, pokud nejde o 
   posouzení viny obviněného.
 
   (2)  Orgány  činné  v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně
   předběžné  otázky  týkající  se  osobního stavu, o nichž se rozhoduje v 
   řízení  ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce
   nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání.
 
   § 9a
 
   Předběžné otázky v působnosti Soudního dvora
 
   (1)  Ustanovení § 9 se nepoužije na předběžné otázky, o nichž rozhoduje
   výlučně  Soudní dvůr zřízený předpisy Evropských společenství (dále jen
   "Soudní dvůr").
 
   (2)  V  případě,  že  soud v řízení podle tohoto zákona podává žádost o 
   rozhodnutí  o  předběžné  otázce  Soudnímu  dvoru,  vydá  rozhodnutí  o 
   přerušení řízení.
 
   (3) Při podávání žádosti Soudnímu dvoru o rozhodnutí o předběžné otázce
   se  soud  řídí  příslušnými  předpisy  upravujícími řízení před Soudním
   dvorem.
 
   (4) Rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce je závazné pro všechny
   orgány činné v trestním řízení.
 
   § 10
 
   Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
 
   (1)  Z  pravomoci  orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona
   jsou   vyňaty  osoby  požívající  výsad  a  imunit  podle  zákona  nebo
   mezinárodního práva.
 
   (2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z 
   pravomoci  orgánů  činných  v  trestním  řízení  podle  tohoto  zákona,
   rozhodne  o  tom  na  návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu
   nejvyšší soud.
 
   § 11
 
   Nepřípustnost trestního stíhání
 
   (1)  Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm
   pokračovat a musí být zastaveno
 
   a)  nařídí-li  to  prezident  republiky, uživ svého práva udílet milost
   nebo amnestii,
 
   b) je-li trestní stíhání promlčeno,
 
   c)  jde-li  o  osobu,  která  je  vyňata  z  pravomoci orgánů činných v 
   trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona
   třeba  souhlasu,  jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán,
   nejde-li  o  dočasné  vynětí  nebo  není-li  trestní  stíhání osoby pro
   nedostatek souhlasu oprávněného orgánu nepřípustné pouze dočasně,
 
   d) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,
 
   e) proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,
 
   f)  proti  tomu,  proti  němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
   pravomocným  rozsudkem  soudu  nebo  bylo rozhodnutím soudu nebo jiného
   oprávněného  orgánu  pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v 
   předepsaném řízení zrušeno,
 
   g)  proti  tomu,  proti  němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
   pravomocným  rozhodnutím  o  schválení  narovnání,  jestliže rozhodnutí
   nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
 
   h)  proti  tomu,  proti  němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
   pravomocným  rozhodnutím  o  postoupení věci s podezřením, že skutek je
   přestupkem,  jiným  správním  deliktem nebo kárným proviněním, jestliže
   rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
 
   i)  je-li  trestní  stíhání  podmíněno  souhlasem poškozeného a souhlas
   nebyl dán nebo byl vzat zpět,
 
   j)  stanoví-li  tak  vyhlášená  mezinárodní  smlouva,  kterou  je Česká
   republika vázána, nebo
 
   k) proti tomu, ohledně něhož bylo trestní řízení pro týž skutek předáno
   do  cizího  státu,  pokud  mu  byl  pro tento skutek cizozemským soudem
   pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již
   vykonal,  nebo  je  nelze  podle  práva tohoto státu vykonat, nebo bylo
   cizozemským   soudem  pravomocně  upuštěno  od  uložení  trestu,  anebo
   pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby.
 
   (2)  Trestní stíhání nelze zahájit a, bylo-li již zahájeno, nelze v něm
   pokračovat  a  musí  být  zastaveno  také,  bylo-li  soudem  nebo jiným
   justičním orgánem členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého
   mezinárodní  smlouvou k provádění schengenských předpisů pro týž skutek
   vydáno rozhodnutí, kterým
 
   a)  byl  osobě  pravomocně  uložen  trest nebo ochranné opatření, které
   vykonává  nebo  již  vykonala  nebo  je  nelze podle práva tohoto státu
   vykonat, nebo kterým bylo pravomocně upuštěno od uložení trestu, nebo
 
   b)  byla  osoba  pravomocně  zproštěna  obžaloby,  nebo které má účinky
   pravomocného zastavení trestního stíhání, ledaže
 
   1.  nevytváří  ve  státě,  v němž bylo vydáno, překážku věci pravomocně
   rozhodnuté,
 
   2. bylo vydáno výlučně z důvodu, že v jiném státě bylo zahájeno trestní
   stíhání proti téže osobě pro týž skutek,
 
   3.  bylo vydáno výlučně z důvodu, že skutek není trestným činem nebo že
   nespadá do pravomoci orgánů státu, který takové rozhodnutí vydal, nebo
 
   4.  bylo  vydáno  výlučně  z  některého z důvodů odpovídajících důvodům
   uvedeným v odstavci 1 písm. a), c) až e), i) nebo j).
 
   (3)  Týká-li  se  důvod  uvedený  v  odstavci  1 nebo 2 jen některého z 
   dílčích  útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně
   zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.
 
   (4)  V  trestním  stíhání,  které  bylo  zastaveno z důvodu uvedeného v 
   odstavci  1  písm.  a),  b)  nebo  i),  se  však pokračuje, prohlásí-li
   obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního
   stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného
   poučit.
 
   (5)  Ustanovení  odstavců  2  a  3  se  přiměřeně užijí i na rozhodnutí
   mezinárodního   trestního  soudu,  mezinárodního  trestního  tribunálu,
   popřípadě  obdobného  mezinárodního  soudního  orgánu  s  působností  v 
   trestních  věcech, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v §
   145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
   trestních,  nejde-li  o  rozhodnutí  vydané  z  důvodu  nedostatku jeho
   působnosti   nebo   z   důvodu   nedostatečné   závažnosti  činu  anebo
   nebezpečnosti pachatele.
 
   § 11a
 
   (1)  Trestní  stíhání  proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit,
   pokud státní zástupce ve zkráceném přípravném řízení
 
   a) rozhodl o schválení narovnání a věc odložil, nebo
 
   b)  rozhodl  o  podmíněném  odložení  podání  návrhu  na  potrestání  a
   podezřelý se osvědčil, nebo se má za to, že se osvědčil,
 
   nebylo-li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
 
   (2)  Trestní  stíhání  proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit,
   pokud  státní  zástupce  rozhodl  o  nestíhání podezřelého podle § 159d
   odst. 1, nebylo- li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
 
   § 12
 
   Výklad některých pojmů
 
   (1)  Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce
   a policejní orgán.
 
   (2) Policejními orgány se rozumějí
 
   a) útvary Policie České republiky,
 
   b)  Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činech
   příslušníků  Policie České republiky, příslušníků Vězeňské služby České
   republiky,  celníků  anebo  zaměstnanců  České  republiky  zařazených k 
   výkonu  práce  v  Policii  České  republiky,  nebo  o  trestných činech
   zaměstnanců  České  republiky  zařazených  k  výkonu  práce ve Vězeňské
   službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných
   v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů,
 
   c) pověřené orgány Vězeňské služby České republiky v řízení o trestných
   činech  osob  ve  výkonu  vazby,  trestu odnětí svobody a zabezpečovací
   detence, spáchaných ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon
   zabezpečovací detence,
 
   d)  pověřené  celní  orgány  v  řízení  o  trestných  činech spáchaných
   porušením
 
   1.  celních  předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a
   to  i  v případech, kdy se jedná o trestné činy příslušníků ozbrojených
   sil nebo bezpečnostních sborů,
 
   2.  právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech
   Evropské  unie,  je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České
   republiky,
 
   3. daňových předpisů upravujících daň z přidané hodnoty,
 
   4.  daňových  předpisů v případech, kdy jsou celní orgány správcem daně
   podle jiných právních předpisů,
 
   e)  pověřené  orgány  Vojenské  policie  v  řízení  o  trestných činech
   příslušníků  ozbrojených  sil  a  osob,  které páchají trestnou činnost
   proti  příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti
   vojenským  objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu,
   s  nímž  jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené
   organizační  složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s 
   nímž  mají  právo  hospodařit  státní  organizace zřízené nebo založené
   Ministerstvem obrany,
 
   f)  pověřené orgány Bezpečnostní informační služby v řízení o trestných
   činech příslušníků Bezpečnostní informační služby,
 
   g)  pověřené  orgány  Úřadu pro zahraniční styky a informace v řízení o 
   trestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace,
 
   h) pověřené orgány Vojenského zpravodajství v řízení o trestných činech
   příslušníků Vojenského zpravodajství,
 
   i)  pověřené  orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o 
   trestných  činech  příslušníků  Generální inspekce bezpečnostních sborů
   nebo  o  trestných  činech  zaměstnanců  České  republiky, zařazených k 
   výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů.
 
   Tím  není dotčeno oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 písm.
   b). Není-li dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány oprávněny ke všem
   úkonům trestního řízení patřícím do působnosti policejního orgánu.
 
   (3)  Kde  tento  zákon  mluví  o soudu, rozumí se tím podle povahy věci
   okresní  soud,  krajský  soud,  vrchní  soud  nebo  Nejvyšší soud České
   republiky (dále jen "nejvyšší soud").
 
   (4)  Kde  tento  zákon  mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní
   soud,  popřípadě jiný soud se stejnou působností; kde tento zákon mluví
   o krajském soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze.
 
   (5)  Kde tento zákon mluví o okresním státním zástupci, rozumí se tím i 
   obvodní  státní  zástupce,  popřípadě  jiný  státní zástupce se stejnou
   působností;  kde  tento zákon mluví o krajském státním zástupci, rozumí
   se tím i městský státní zástupce v Praze.
 
   (6)  Stranou  se  rozumí  ten,  proti  němuž  se  vede  trestní řízení,
   zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce
   a  společenský  zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba,
   na  jejíž  návrh  nebo  žádost se řízení vede nebo která podala opravný
   prostředek.
 
   (7)  Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též
   obžalovaný a odsouzený.
 
   (8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.
 
   (9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který
   již nabyl právní moci.
 
   (10)  Trestním  řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o 
   mezinárodní  justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním
   pak  úsek  řízení  od  zahájení  trestního  stíhání  až  do právní moci
   rozsudku,  případně  jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení
   ve  věci  samé  a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od
   sepsání  záznamu  o  zahájení  úkonů  trestního  řízení  nebo provedení
   neodkladných   a   neopakovatelných   úkonů,   které  mu  bezprostředně
   předcházejí,  a  nebyly-li  tyto úkony provedeny, od zahájení trestního
   stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu,
   postoupení  věci  jinému  orgánu,  zastavení trestního stíhání, nebo do
   rozhodnutí  či  vzniku  jiné  skutečnosti,  jež  mají  účinky zastavení
   trestního  stíhání  před  podáním  obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí
   ukončujícího  přípravné  řízení,  zahrnující  objasňování a prověřování
   skutečností   nasvědčujících  tomu,  že  byl  spáchán  trestný  čin,  a
   vyšetřování.
 
   (11) Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení
   obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
 
   (12) Skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího
   trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
 
   HLAVA DRUHÁ
 
   Soud a osoby na řízení zúčastněné
 
   ODDÍL PRVNÍ
 
   Pravomoc a příslušnost soudů
 
   § 13
 
   Výkon trestního soudnictví
 
   Soudnictví  v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy,
   vrchní soudy a nejvyšší soud.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 14
 
   zrušen
 
   § 15
 
   zrušen
 
   Věcná příslušnost
 
   § 16
 
   Řízení  v  prvním  stupni  koná,  jestliže  tento  zákon nestanoví něco
   jiného, okresní soud.
 
   § 17
 
   (1)  Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud
   na  ně  zákon  stanoví  trest  odnětí svobody, jehož dolní hranice činí
   nejméně  pět  let,  nebo  pokud  za  ně  lze  uložit výjimečný trest. O 
   trestných činech
 
   a)  zabití,  vraždy  novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání
   tkání  a  orgánů,  nedovoleného  nakládání  s  tkáněmi a orgány, odběru
   tkáně,   orgánu  a  provedení  transplantace  za  úplatu,  nedovoleného
   nakládání s lidským embryem a lidským genomem, obchodování s lidmi,
 
   b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty
   k  obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování
   na  regulovaném  trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin,
   pokud  jejich  zákonným  znakem  je způsobení značné škody nebo získání
   značného prospěchu,
 
   c)  porušení  předpisů  o  pravidlech hospodářské soutěže, manipulace s 
   kurzem   investičních   nástrojů,  zneužití  informace  a  postavení  v 
   obchodním  styku,  poškození  finančních zájmů Evropských společenství,
   porušení  předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití,
   porušení  povinností  při  vývozu  zboží  a  technologií dvojího užití,
   zkreslení  údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií
   dvojího  užití,  provedení  zahraničního obchodu s vojenským materiálem
   bez  povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním
   povolení  a  licence  pro  zahraniční  obchod  s  vojenským materiálem,
   zkreslení  údajů  a  nevedení  podkladů  ohledně zahraničního obchodu s 
   vojenským  materiálem,  vývoje,  výroby  a  držení  zakázaných bojových
   prostředků a
 
   d)  sabotáže,  zneužití  zastupování  státu  a  mezinárodní organizace,
   vyzvědačství,  ohrožení  utajované  informace, spolupráce s nepřítelem,
   styků  ohrožujících  mír,  použití  zakázaného  bojového  prostředku  a
   nedovoleného vedení boje, plenění v prostoru válečných operací,
 
   koná  v  prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice
   trestu odnětí svobody nižší.
 
   (2)  Krajský  soud  koná  v  prvním  stupni  řízení též o trestném činu
   opilství v případě, že čin jinak trestný, jehož se dopustil pachatel ve
   stavu   nepříčetnosti,  který  si  zaviněně  přivodil,  naplňuje  znaky
   skutkové  podstaty  některého  z  trestných  činů, u nichž je stanovena
   příslušnost krajského soudu podle odstavce 1.
 
   (3)  Krajský  soud  koná  v  prvním stupni řízení též o dílčích útocích
   pokračujícího  trestného  činu,  jestliže postupem podle § 45 trestního
   zákoníku  přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některého z 
   trestných činů uvedených v odstavci 1 nebo 2.
 
   Místní příslušnost
 
   § 18
 
   (1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.
 
   (2)  Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná
   řízení  soud,  v  jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje;
   jestliže  se  nedají  tato  místa  zjistit  nebo  jsou mimo území České
   republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
 
   § 19
 
   zrušen
 
   Společné řízení
 
   § 20
 
   (1)  Proti  všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech
   útocích  pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech
   trvajícího  trestného  činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání
   důležité  důvody.  O  jiných  trestných  činech se koná společné řízení
   tehdy,  je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti
   řízení.
 
   (2)  Společné  řízení  o  trestném  činu,  o kterém by měl konat řízení
   samosoudce,  a  o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu,
   koná senát.
 
   § 21
 
   (1)  Společné  řízení  koná  krajský soud, je-li příslušný konat řízení
   alespoň o jednom z trestných činů.
 
   (2)  Společné  řízení  koná soud, který je příslušný konat řízení proti
   pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
 
   § 22
 
   Příslušnost několika soudů
 
   Je-li  podle  předchozích  ustanovení  dána příslušnost několika soudů,
   koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu,
   návrh  na  potrestání,  návrh  na schválení dohody o vině a trestu nebo
   jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem.
 
   § 23
 
   Vyloučení a spojení věci
 
   (1)  K  urychlení  řízení  nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o 
   některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze
   společného řízení.
 
   (2)  Příslušnost  soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však
   krajský  soud  věc,  o  níž  by jinak příslušelo konat řízení okresnímu
   soudu, může ji postoupit tomuto soudu.
 
   (3)   Jsou-li  tu  podmínky  společného  řízení,  může  soud  spojit  k 
   společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné
   obžaloby.
 
   § 24
 
   Rozhodnutí o příslušnosti soudu
 
   (1)  Vzniknou-li  pochybnosti  o  příslušnosti  soudu, rozhoduje o tom,
   který  soud  je  příslušný  k  projednání  věci, soud, jenž je nejblíže
   společně  nadřízen  soudu,  u  něhož  byla  podána  obžaloba,  návrh na
   potrestání,  návrh  na schválení dohody o vině a trestu, jemuž byla věc
   postoupena  podle  §  39  zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo mu
   byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle
   rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti [§ 188 odst. 1
   písm.  a),  § 222 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. a), § 314p odst. 3 písm.
   a)].  Přitom  je  vázán  jen  zákonnými  hledisky rozhodnými pro určení
   příslušnosti  (§  16  až 22). Není-li soud, jemuž byla věc předložena k 
   rozhodnutí,  nadřízen  soudu  podle  zákona příslušnému, postoupí věc k 
   rozhodnutí  o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu
   věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušnému.
 
   (2)   Soud,   který  rozhoduje  o  příslušnosti  soudu,  může  současně
   rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 25
 
   Odnětí a přikázání věci
 
   Z  důležitých  důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána
   jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud,
   který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
 
   § 26
 
   Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení
 
   (1)  K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v 
   jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.
 
   (2)  Soud,  u  něhož  státní  zástupce podal návrh podle odstavce 1, se
   stává  příslušným  k  provádění  všech  úkonů  soudu  po celé přípravné
   řízení,  pokud  nedojde  k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného
   státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.
 
   ODDÍL DRUHÝ
 
   Pomocné osoby
 
   § 27
 
   Zapisovatel
 
   K  sepsání  protokolu  o  úkonech  orgánů  činných v trestním řízení se
   přibere  zpravidla  zapisovatel  vzatý  do  slibu. Nebyl-li zapisovatel
   přibrán,  sepíše  protokol  osoba provádějící úkon. Je-li v řízení před
   soudem  o  průběhu  úkonu  pořizován zvukový záznam a v důsledku tohoto
   předseda  senátu  nediktuje  protokol,  je  zapisovatelem,  pokud je ho
   třeba, vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.
 
   § 27a
 
   Vyšší soudní úředník
 
   Jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, zpravidla
   vydává  a  vykonává  a  administrativní úkony spojené s řízením provádí
   vyšší  soudní  úředník;  zvláštní  zákon stanoví jeho působnost a určí,
   které  úkony  může  vyšší  soudní  úředník  provést  samostatně  a  kdy
   postupuje z pověření soudce.
 
   § 27b
 
   Probační úředník
 
   (1)  Úředník  Probační  a mediační služby (dále jen "probační úředník")
   vykonává  v  trestním  řízení dohled nad obviněným spočívající jednak v 
   pozitivním  vedení a pomoci obviněnému a jednak v kontrole jeho chování
   a v případech, kdy dohled nebyl uložen, provádí úkony směřující k tomu,
   aby obviněný vedl řádný život, pokud bylo rozhodnuto
 
   a) o propuštění obviněného z vazby za současného vyslovení dohledu,
 
   b) o podmíněném zastavení trestního stíhání,
 
   c) o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem,
 
   d) o podmíněném odsouzení, včetně podmíněného odsouzení s dohledem,
 
   e)  o  podmíněném  propuštění  z  výkonu  trestu odnětí svobody, včetně
   podmíněného  propuštění  z  výkonu  trestu odnětí svobody za současného
   vyslovení dohledu, nebo
 
   f)  o uložení trestu obecně prospěšných prací nebo trestu zákazu pobytu
   za současného vyslovení přiměřených omezení a přiměřených povinností.
 
   (2)  Probační úředník může být státním zástupcem a v řízení před soudem
   předsedou  senátu  pověřen  zjišťováním  informací o osobě obviněného a
   jeho  sociálních  poměrech  a  vytvářením  podmínek  pro  rozhodnutí  o 
   schválení  narovnání  a  o  podmíněném  zastavení trestního stíhání. Za
   podmínek stanovených zvláštním zákonem může provádět jednotlivé úkony i 
   bez  takového  pokynu.  V  řízení před soudem může vykonávat jednotlivé
   úkony  výkonu  rozhodnutí  zejména  v  případech,  kdy byl uložen trest
   nespojený  s  odnětím  svobody,  nebo kdy odsouzený byl z výkonu trestu
   odnětí svobody podmíněně propuštěn, anebo při výkonu jednotlivých druhů
   ochranného opatření.
 
   (3)   Bližší   podmínky,  za  nichž  probační  úředník  vykonává  svoji
   působnost, stanoví zvláštní zákon.
 
   § 27c
 
   Asistent soudce Nejvyššího soudu
 
   Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony trestního řízení
   z pověření soudce Nejvyššího soudu.
 
   Tlumočník
 
   § 28
 
   (1)  Je-li  třeba  přetlumočit  obsah  písemnosti, výpovědi nebo jiného
   procesního úkonu nebo využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14,
   přibere  se  tlumočník;  totéž  platí,  jde-li  o ustanovení tlumočníka
   osobě,  s  níž  se  nelze  dorozumět jinak než některým z komunikačních
   systémů  neslyšících  a  hluchoslepých osob. Tlumočník může být zároveň
   zapisovatelem.  Neuvede-li  obviněný jazyk, který ovládá, nebo uvede-li
   jazyk  či  dialekt,  který  není  jazykem  jeho národnosti nebo úředním
   jazykem  státu,  jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není
   zapsána  žádná  osoba  v  seznamu  tlumočníků,  ustanoví  orgán činný v 
   trestním  řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo úřední jazyk
   státu,  jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního občanství, rozumí
   se  jím  stát,  kde  má trvalý pobyt, nebo stát jeho původu. Využije-li
   obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibraný tlumočník přetlumočí na
   jeho žádost i jeho poradu s obhájcem v průběhu procesních úkonů.
 
   (2)  Za  podmínek  uvedených  v  odstavci 1 je třeba obviněnému písemně
   přeložit  usnesení  o  zahájení  trestního  stíhání,  usnesení o vazbě,
   usnesení  o  nařízení  pozorování  obviněného  ve zdravotnickém ústavu,
   obžalobu,  dohodu  o  vině a trestu a návrh na její schválení, návrh na
   potrestání,  rozsudek,  trestní  příkaz,  rozhodnutí  o  odvolání  a  o 
   podmíněném  zastavení  trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný
   po   poučení   prohlásí,   že  pořízení  překladu  takového  rozhodnutí
   nepožaduje.  Týká-li  se  takové rozhodnutí více obviněných, přeloží se
   obviněnému  jen  ta  část  rozhodnutí,  která se jej týká, pokud ji lze
   oddělit  od  ostatních  výroků rozhodnutí a jejich odůvodnění. Pořízení
   překladu  rozhodnutí  a  jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním
   řízení, o jehož rozhodnutí se jedná.
 
   (3)  Jestliže  s  doručením rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 je spojen
   počátek  běhu  lhůty  a  je  třeba  pořídit  písemný  překlad  takového
   rozhodnutí,  považuje  se rozhodnutí za doručené až doručením písemného
   překladu.
 
   (4)  Za  podmínek  uvedených  v  odstavci 1 je třeba obviněnému písemně
   přeložit  i  písemnost  neuvedenou v odstavci 2, je-li to zapotřebí pro
   zaručení  spravedlivého  procesu,  zejména pro řádné uplatnění práva na
   obhajobu,  a  to  v  rozsahu  určeném orgánem činným v trestním řízení,
   který  je  zcela nezbytný k seznámení obviněného se skutečnostmi, které
   jsou  mu kladeny za vinu; není-li odůvodněnému návrhu obviněného, který
   využil  právo  uvedené  v  §  2  odst.  14, na pořízení překladu takové
   písemnosti  vyhověno, orgán činný v trestním řízení, který řízení vede,
   o  tom  rozhodne usnesením. Namísto písemného překladu podle věty první
   lze  písemnost  nebo  její podstatný obsah přetlumočit; ustanovení věty
   první  se  nepoužije,  jestliže  již  byla  tato  písemnost  nebo  její
   podstatný  obsah  obviněnému  přetlumočena  nebo  jestliže  obviněný po
   poučení   prohlásí,  že  pořízení  jejího  překladu  nepožaduje.  Proti
   rozhodnutí  podle věty první je přípustná stížnost. Pořízení překladu a
   jeho  doručení  zajišťuje  orgán  činný v trestním řízení, který řízení
   vede.
 
   (5) Práva uvedená v odstavcích 1 a 4 náleží i podezřelému.
 
   (6)  Za  podmínek  uvedených  v  odstavci  1  je  třeba osobě, která je
   zadržena  či  zatčena,  bez  zbytečného  odkladu  písemně  přeložit též
   poučení o jejích právech (§ 33 odst. 6 a § 76 odst. 5).
 
   § 29
 
   (1) O ustanovení tlumočníka, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení
   z  ní,  o  právu  odepřít  provedení  tlumočnického  úkonu, o slibu a o 
   připomenutí  povinností  před provedením tlumočnického úkonu, jakož i o
   náhradě  hotových  výloh  a  odměně  za tlumočnický úkon platí zvláštní
   předpisy.
 
   (2)  Výši  náhrady  a  odměny  tlumočníka  určí orgán, který tlumočníka
   přibral, a v řízení před soudem předseda senátu bez zbytečného odkladu,
   nejpozději  do  dvou  měsíců od vyúčtování náhrady a odměny tlumočníka.
   Nesouhlasí-li  ten, kdo tlumočníka přibral, s výší vyúčtované náhrady a
   odměny  tlumočníka,  rozhodne  usnesením.  Proti  usnesení je přípustná
   stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   (3) Náhradu a odměnu tlumočníka je třeba uhradit bez zbytečného odkladu
   po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.
 
   ODDÍL TŘETÍ
 
   Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
 
   § 30
 
   (1)  Z  vykonávání  úkonů  trestního  řízení  je  vyloučen  soudce nebo
   přísedící,  státní  zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně
   činná,  u  něhož  lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci
   nebo  k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným
   zástupcům  a  zmocněncům,  nebo  pro  poměr  k  jinému orgánu činnému v 
   trestním  řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny
   vyloučenými  osobami,  nemohou  být podkladem pro rozhodnutí v trestním
   řízení.
 
   (2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního
   řízení,  jestliže  byl  v projednávané věci činný jako státní zástupce,
   policejní  orgán,  společenský  zástupce,  obhájce  nebo jako zmocněnec
   zúčastněné  osoby  nebo  poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na
   schválení  dohody  o  vině  a  trestu  je  vyloučen  z vykonávání úkonů
   trestního  řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení
   nařídil  domovní  prohlídku  nebo  prohlídku  jiných prostor a pozemků,
   vydal  příkaz  k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě
   osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda
   o vině a trestu.
 
   (3)  Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce
   nebo  přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně,
   a  naopak.  Z  rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen
   státní  zástupce,  který  napadené  rozhodnutí  učinil anebo dal k němu
   souhlas nebo pokyn.
 
   (4)   Z   řízení   o   přezkumu   příkazu   k   odposlechu   a  záznamu
   telekomunikačního  provozu  je  vyloučen  soudce,  který  se  zúčastnil
   rozhodování  v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování
   v  řízení  o  přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
   provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
 
   § 31
 
   (1)  O  vyloučení  z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se
   tyto  důvody  týkají,  a  to  i  bez  návrhu.  O  vyloučení soudce nebo
   přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.
 
   (2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
 
   (3)  O  stížnosti  rozhodne  orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž
   napadené rozhodnutí vydal.
 
   § 31a
 
   Důvody, pro které je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen vyšší
   soudní  úředník  nebo  probační  úředník,  a  postup  při rozhodování o 
   vyloučení stanoví zvláštní zákon.
 
   ODDÍL ČTVRTÝ
 
   Obviněný
 
   § 32
 
   Obviněný
 
   Toho,  kdo  je  podezřelý  ze spáchání trestného činu, lze považovat za
   obviněného  a  použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve
   tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání (§ 160).
 
   § 33
 
   Práva obviněného
 
   (1)  Obviněný  má  právo  vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu
   kladou  za  vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může
   uvádět  okolnosti  a  důkazy  sloužící  k jeho obhajobě, činit návrhy a
   podávat  žádosti  a  opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s 
   ním  se  radit  i  během  úkonů  prováděných  orgánem činným v trestním
   řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom,
   jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za
   účasti  svého  obhájce  a  aby  se  obhájce  účastnil  i  jiných  úkonů
   přípravného řízení (§ 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí
   svobody,  může  s  obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená
   práva  příslušejí  obviněnému  i  tehdy,  je-li  zbaven  způsobilosti k 
   právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.
 
   (2)  Osvědčil-li  obviněný,  že nemá dostatek prostředků, aby si hradil
   náklady  obhajoby,  rozhodne  předseda  senátu  a  v  přípravném řízení
   soudce,  že  má  nárok  na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu.
   Vyplývá-li   ze   shromážděných   důkazů,  že  obviněný  nemá  dostatek
   prostředků  na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně
   práv  obviněného,  rozhodnout  předseda senátu a v přípravném řízení na
   návrh  státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za
   sníženou  odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě
   první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.
 
   (3)  Návrh  na  rozhodnutí  podle odstavce 2 jsou oprávněny podat kromě
   obviněného  a  jeho  obhájce  i  osoby uvedené v § 37 odst. 1. Návrh na
   rozhodnutí  podle odstavce 2 včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho
   důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního
   zástupce  a  v  řízení  před  soudem  soudu, který koná řízení v prvním
   stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   (4)  Pokud  byl  pravomocným  rozhodnutím  podle  odstavce 2 obviněnému
   přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a
   obviněný  o  ustanovení  obhájce  požádá,  bude  mu  obhájce neprodleně
   ustanoven.  Obhájce  ustanoví a, pominou-li důvody pro rozhodnutí podle
   odstavce  2,  ustanovení  zruší  předseda  senátu a v přípravném řízení
   soudce.  Ustanovení  §  38 odst. 2, § 39 odst. 2, § 40 a 40a se použijí
   obdobně.
 
   (5) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného
   o  jeho  právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.
   Obviněného, který byl zadržen či zatčen, je třeba poučit též o právu na
   naléhavou lékařskou pomoc, o maximální lhůtě, po kterou může být omezen
   na  svobodě,  než  bude  odevzdán  soudu,  a  o  právu nechat vyrozumět
   konzulární  úřad  a  rodinného příslušníka nebo jinou fyzickou osobu, u 
   nichž  uvede  údaje  potřebné  k vyrozumění, v případě, že bude vzat do
   vazby.
 
   (6)  Orgán  činný v trestním řízení, který provedl zadržení či zatčení,
   předá obviněnému bez zbytečného odkladu písemné poučení o jeho právech;
   obviněnému musí být umožněno si toto poučení přečíst; obviněný má právo
   ponechat  si  toto  poučení  u  sebe po celou dobu omezení nebo zbavení
   osobní svobody.
 
   § 34
 
   Zákonný zástupce obviněného
 
   (1) Zákonný zástupce obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním
   úkonům  nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, je oprávněn
   obviněného  zastupovat,  zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného
   návrhy,  podávat  za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn
   zúčastnit  se  těch  úkonů,  kterých  se  podle  zákona  může zúčastnit
   obviněný.  Ve  prospěch  obviněného  může  zákonný  zástupce tato práva
   vykonávat i proti vůli obviněného.
 
   (2)  V  případech, v nichž zákonný zástupce obviněného nemůže vykonávat
   svá  práva  uvedená  v  odstavci  1 a je nebezpečí z prodlení, předseda
   senátu  a v přípravném řízení státní zástupce může k výkonu těchto práv
   obviněnému   ustanovit   opatrovníka.  Proti  rozhodnutí  o  ustanovení
   opatrovníka je přípustná stížnost.
 
   ODDÍL PÁTÝ
 
   Obhájce
 
   § 35
 
   Obhájce
 
   (1)  Obhájcem  v  trestním  řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé
   úkony  trestního  řízení,  s  výjimkou řízení před krajským soudem jako
   soudem  prvního stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se může
   obhájce dát zastoupit koncipientem.
 
   (2)  Obhájcem  nemůže  být  advokát,  proti kterému je nebo bylo vedeno
   trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat
   obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby.
 
   (3) V trestním řízení nemůže být obhájcem advokát, který v něm vypovídá
   jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.
 
   Nutná obhajoba
 
   § 36
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
 
   a)  je-li  ve  vazbě,  ve  výkonu  trestu  odnětí  svobody,  ve  výkonu
   ochranného  opatření  spojeného  se  zbavením  osobní  svobody  nebo na
   pozorování v zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2),
 
   b)   je-li  zbaven  způsobilosti  k  právním  úkonům  nebo  je-li  jeho
   způsobilost k právním úkonům omezena,
 
   c) jde-li o řízení proti uprchlému, nebo
 
   d) při sjednávání dohody o vině a trestu.
 
   (2)  Obviněný  musí  mít  obhájce  také  tehdy, považuje-li to soud a v 
   přípravném  řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem
   k  tělesným  nebo  duševním  vadám  obviněného  mají pochybnosti o jeho
   způsobilosti náležitě se hájit.
 
   (3)  Koná-li  se  řízení  o trestném činu, na který zákon stanoví trest
   odnětí  svobody,  jehož  horní  hranice  převyšuje  pět  let,  musí mít
   obviněný obhájce už v přípravném řízení.
 
   (4) Obviněný musí mít obhájce též
 
   a)  v  hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému,
   nebo
 
   b)  v  řízení,  v  němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací
   detence  nebo  o  uložení  nebo  změně  ochranného  léčení,  s výjimkou
   ochranného léčení protialkoholního.
 
   § 36a
 
   (1)  Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání,
   musí mít odsouzený obhájce,
 
   a)   je-li  zbaven  způsobilosti  k  právním  úkonům  nebo  je-li  jeho
   způsobilost k právním úkonům omezena,
 
   b) je-li ve vazbě, nebo
 
   c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
 
   (2)  V  řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v 
   řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,
 
   a) jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b),
 
   b)  jde-li  o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody,
   jehož horní hranice převyšuje pět let,
 
   c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,
 
   d) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.
 
   § 36b
 
   (1)  Je-li dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 nebo § 36a odst.
   2  písm. b), může se obviněný obhájce vzdát, nejde-li o trestný čin, za
   který  lze  uložit  výjimečný trest. Obviněný se může obhájce vzdát i v
   případě nutné obhajoby podle § 36 odst. 4 písm. a).
 
   (2)  Vzdání  se  obhájce  podle  odstavce  1 může obviněný učinit pouze
   výslovným písemným prohlášením nebo ústně do protokolu u orgánu činného
   v  trestním  řízení,  který vede řízení; prohlášení musí být učiněno za
   přítomnosti obhájce a po předchozí poradě s ním.
 
   (3)  Prohlášení  o  vzdání se obhájce může obviněný vzít kdykoliv zpět.
   Spolu  se  zpětvzetím  prohlášení  musí  obviněný  předložit  plnou moc
   obhájce,  kterého  si zvolil, nebo požádat o jeho ustanovení; pokud tak
   neučiní, má se za to, že si obhájce nezvolil a obhájce se mu neprodleně
   ustanoví.  Vzal-li  obviněný  své  prohlášení o vzdání se obhájce zpět,
   nemůže se obhájce znovu vzdát.
 
   (4)  Úkony  provedené od doručení prohlášení o vzdání se obhájce orgánu
   činnému  v  trestním řízení do jeho zpětvzetí není třeba opakovat jen z 
   důvodu, že obviněný neměl v této době obhájce.
 
   § 37
 
   Zvolený obhájce
 
   (1)  Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani
   jeho  zákonný  zástupce,  může  mu  ho  zvolit jeho příbuzný v pokolení
   přímém,  jeho  sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh,
   jakož  i zúčastněná osoba. Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním
   úkonům  nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, mohou tak
   učinit tyto osoby i proti jeho vůli.
 
   (2)  Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou
   k  tomu  oprávněnou  zvolen,  zvolit  obhájce  jiného.  Oznámí-li změnu
   obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené
   lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení
   vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím
   ustanovený  nebo  zvolený,  pokud  není  z obhajování vyloučen, povinen
   obhajobu  vykonávat  do  doby,  než  ji osobně převezme později zvolený
   obhájce.
 
   (3) Jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v 
   trestním  řízení  zároveň  neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k 
   přijímání  písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí
   jej  předseda  senátu  a  v  přípravném  řízení  státní  zástupce;  své
   rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům.
 
   § 37a
 
   (1)  Předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne i bez návrhu
   o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování
 
   a) z důvodů uvedených v § 35 odst. 2 nebo 3, nebo
 
   b)  jestliže  se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení,
   při  nichž  je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce,
   ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.
 
   (2)  O  vyloučení  advokáta  jako zvoleného obhájce předseda senátu a v 
   přípravném  řízení soudce rozhodne též tehdy, jestliže obhájce vykonává
   obhajobu  dvou  nebo  více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním
   řízení  odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v 
   téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.
 
   (3)  Před  rozhodnutím  podle  odstavce  1  nebo  2 předseda senátu a v 
   přípravném  řízení  soudce  umožní  obviněnému a obhájci, aby se k věci
   vyjádřili,  a  v rozhodnutí k tomuto vyjádření přihlédne. Rozhodne-li o 
   vyloučení  obhájce, umožní zároveň obviněnému, aby si v přiměřené lhůtě
   zvolil  obhájce  jiného; jde-li o nutnou obhajobu, postupuje podle § 38
   odst. 1.
 
   (4)  Proti  usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   Ustanovený obhájce
 
   § 38
 
   (1)  Jestliže  obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a
   36a),  určí  se  mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude
   obhájce  zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné
   obhajoby, neprodleně ustanoven.
 
   (2)  Je-li  obviněných  několik,  ustanoví  se  těm, jejichž zájmy si v 
   trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.
 
   § 39
 
   (1)  Obhájce  ustanoví,  a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení
   zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
 
   (2) Pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník
   advokátů  (dále jen "pořadník"), kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako
   ustanovení  obhájci  u  tohoto  soudu  a  mají v jeho obvodu, popřípadě
   sídle,  své  sídlo.  U  obvodních  soudů  v  Praze se za sídlo advokáta
   považuje  hlavní  město  Praha.  Nelze-li  ustanovit  advokáta z tohoto
   pořadníku,  ustanoví  soud  advokáta  z  pořadníku advokátů nadřízeného
   soudu.
 
   (3)   Advokáti  vedení  v  pořadníku  jsou  ustanovováni  jako  obhájci
   jednotlivým  obviněným  postupně  tak,  jak  za  sebou následují jejich
   příjmení  v  pořadníku.  Byl-li  by tímto způsobem ustanoven advokát, u 
   kterého  jsou dány důvody k vyloučení z obhajoby, nebo nemohl-li by být
   advokát  ustanoven z jiných důvodů, ustanoví se první následný advokát,
   u kterého tyto důvody nejsou. Vzdal-li se obviněný ustanoveného obhájce
   prohlášením  podle § 36b a následně vzal toto prohlášení zpět, ustanoví
   se mu týž obhájce, je-li to možné.
 
   (4)  Dojde-li  ke  spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a
   obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu
   a  v přípravném řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli
   ustanoveni  později.  Došlo-li  k  ustanovení  obhájců  současně, zruší
   ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném
   trestném činu.
 
   § 40
 
   Ustanovený  obhájce  je  povinen  obhajobu převzít. Z důležitých důvodů
   může  však  být  obhájce  na  svou  žádost  nebo  na  žádost obviněného
   povinnosti  obhajování  zproštěn  a  místo něho ustanoven obhájce jiný.
   Povinnosti  obhajování zprostí v řízení před soudem předseda senátu a v 
   přípravném řízení soudce.
 
   § 40a
 
   (1)  Z  důvodů  uvedených  v  §  37a  odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li
   ustanovený  obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu a v přípravném
   řízení  soudce  i  bez návrhu rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce
   povinnosti  obhajování;  před  rozhodnutím umožní obviněnému a obhájci,
   aby se k věci vyjádřili.
 
   (2)  Proti  usnesení  podle  odstavce  1  je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 41
 
   Povinnosti a práva obhájce
 
   (1)  Obhájce  je  povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc,
   účelně  využívat  k  hájení  jeho  zájmů  prostředků a způsobů obhajoby
   uvedených  v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a
   včas  objasněny  skutečnosti,  které  obviněného zbavují viny nebo jeho
   vinu  zmírňují,  a  tím  přispívat  ke správnému objasnění a rozhodnutí
   věci.
 
   (2)  Obhájce  je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného
   návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů
   (§  65)  a  zúčastnit  se  podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích
   úkonů.  S  obviněným,  který  je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu
   stanoveném v § 33 odst. 1.
 
   (3)  Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů,
   kterých se může zúčastnit obviněný.
 
   (4) Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho
   způsobilost  k právním úkonům omezena, může obhájce oprávnění uvedená v 
   odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.
 
   (5)  Nebylo-li  zmocnění  obhájce  při  jeho  zvolení  nebo  ustanovení
   vymezeno  jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění
   takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání
   a  zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost
   o milost a o odklad výkonu trestu.
 
   (6)  Obhájce  má  právo  ve  všech stadiích trestního řízení vyžádat si
   předem  kopii  nebo  průpis  protokolu  (§ 55) o každém úkonu trestního
   řízení.  Orgány  činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu
   vyhovět;  odmítnout  mohou jen tehdy, když to není z technických důvodů
   možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit.
 
   ODDÍL ŠESTÝ
 
   Zúčastněná osoba
 
   § 42
 
   (1)  Tomu,  jehož  věc  byla  zabrána  nebo podle návrhu má být zabrána
   (zúčastněná  osoba),  musí  být  poskytnuta  možnost,  aby  se  k  věci
   vyjádřil;  může  být  přítomen  při hlavním líčení a veřejném zasedání,
   činit  při  nich návrhy, nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech
   tímto zákonem stanovených opravné prostředky.
 
   (2)  Orgány  činné  v  trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o 
   jejích právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.
 
   (3)  Je-li  zúčastněná osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo
   je-li  její  způsobilost  k právním úkonům omezena, vykonává její práva
   podle tohoto zákona její zákonný zástupce.
 
   (4)  Byla-li  zabrána nebo má-li podle návrhu být zabrána věc, která je
   součástí  majetku  svěřenského  nebo  podílového  fondu,  má v trestním
   řízení    postavení    zúčastněné    osoby   svěřenský   správce   nebo
   obhospodařovatel podílového fondu.
 
   ODDÍL SEDMÝ
 
   Poškozený
 
   Oprávnění   poškozeného  a  uplatnění  nároku  na  náhradu  škody  nebo
   nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení
 
   § 43
 
   (1)  Ten,  komu  bylo  trestným  činem  ublíženo  na  zdraví, způsobena
   majetková  škoda  nebo  nemajetková  újma,  nebo  ten, na jehož úkor se
   pachatel  trestným  činem obohatil (poškozený), má právo činit návrh na
   doplnění  dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se sjednávání
   dohody  o  vině  a  trestu,  zúčastnit  se  hlavního líčení a veřejného
   zasedání  konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a
   před skončením řízení se k věci vyjádřit.
 
   (2)  Za  poškozeného  se  nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným
   činem  morálně  nebo  jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena
   zaviněním  pachatele  nebo  její  vznik  není  v příčinné souvislosti s 
   trestným činem.
 
   (3)  Poškozený  je  oprávněn  také  navrhnout,  aby  soud v odsuzujícím
   rozsudku  uložil  obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo
   nemajetkovou  újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo
   vydat  bezdůvodné  obohacení,  které  obžalovaný  na jeho úkor trestným
   činem  získal.  Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před
   zahájením  dokazování  (§  206 odst. 2); je-li sjednána dohoda o vině a
   trestu,  je  třeba  návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové
   dohodě  (§ 175a odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v 
   jaké  výši  se  nárok  na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje
   nebo  z  jakých  důvodů  a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání
   bezdůvodného  obohacení.  Důvod  a  výši  škody,  nemajetkové újmy nebo
   bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit. O těchto právech a
   povinnostech  musí  být  poškozený poučen. Nebyl-li by pro rozhodnutí o 
   nároku  poškozeného  dostatečný  podklad  a  nebrání-li  tomu  důležité
   důvody,  zejména  potřeba  vyhlášení  rozsudku  nebo  vydání  trestního
   příkazu  bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým způsobem
   může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu
   zároveň určí.
 
   (4)  Poškozený,  který  je  obětí trestného činu podle zákona o obětech
   trestných  činů,  má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit
   prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní
   život.  Prohlášení lze učinit i písemně. Písemné prohlášení se v řízení
   před soudem provede jako listinný důkaz.
 
   (5)  Poškozený  se  může  rovněž  výslovným prohlášením sděleným orgánu
   činnému  v  trestním řízení vzdát procesních práv, které mu tento zákon
   jako poškozenému přiznává.
 
   § 44
 
   (1)  Oprávnění  poškozeného  nemůže  vykonávat  ten,  kdo je v trestním
   řízení stíhán jako spoluobviněný.
 
   (2)  Je-li  počet  poškozených  mimořádně  vysoký a jednotlivým výkonem
   jejich  práv  by  mohl  být  ohrožen  rychlý  průběh trestního stíhání,
   rozhodne  předseda  senátu  a  v  přípravném  řízení  na návrh státního
   zástupce  soudce,  že  poškození  mohou  svá  práva  v  trestním řízení
   uplatňovat  pouze  prostřednictvím  společného  zmocněnce,  kterého  si
   zvolí.  Rozhodnutí  oznámí  v  řízení  před  soudem soud a v přípravném
   řízení státní zástupce poškozeným, kteří již uplatnili nárok na náhradu
   škody  nebo  nemajetkové  újmy  nebo  na vydání bezdůvodného obohacení;
   ostatním poškozeným rozhodnutí oznámí při prvém úkonu trestního řízení,
   ke  kterému  se předvolávají nebo o kterém se vyrozumívají. Jestliže by
   celkový  počet zvolených zmocněnců vzrostl na více než šest a poškození
   se  mezi  sebou  o  výběru  nedohodnou,  provede výběr s přihlédnutím k 
   zájmům poškozených soud. Společný zmocněnec vykonává práva poškozených,
   které   zastupuje,  včetně  uplatnění  nároku  na  náhradu  škody  nebo
   nemajetkové  újmy  nebo  na  vydání  bezdůvodného  obohacení v trestním
   řízení.
 
   (3)  Návrh  podle  §  43  odst.  3  nelze  podat,  bylo-li o nároku již
   rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.
 
   § 44a
 
   zrušen
 
   § 45
 
   (1)  Je-li  poškozená  osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo
   je-li  její  způsobilost  k právním úkonům omezena, vykonává její práva
   podle tohoto zákona její zákonný zástupce.
 
   (2)  V případech, v nichž zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat
   svá  práva  uvedená  v  odstavci  1 a je nebezpečí z prodlení, předseda
   senátu  a  v  přípravném  řízení státní zástupce ustanoví k výkonu práv
   poškozenému  opatrovníka.  Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je
   přípustná stížnost.
 
   (3)  Jde-li  o  uplatnění  nároku  na  náhradu  škody  nebo  na  vydání
   bezdůvodného  obohacení  (§  43 odst. 3), přecházejí práva, která tento
   zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce.
 
   § 45a
 
   Veškeré  písemnosti  určené  poškozenému  se doručují na adresu, kterou
   poškozený  uvede.  Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí,
   jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal.
 
   § 46
 
   Orgány  činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech
   poučit  a  poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění. Je-li vedeno
   řízení  pro  trestný  čin,  u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu,
   upozorní  orgány  činné  v  trestním  řízení  při  poučení prováděném v 
   přípravném  řízení  poškozeného zejména na to, že může dojít k sjednání
   dohody  o  vině  a trestu a že v takovém případě může uplatnit nárok na
   náhradu   škody  nebo  nemajetkové  újmy  v  penězích  nebo  na  vydání
   bezdůvodného  obohacení  nejpozději při prvním jednání o takové dohodě.
   Má-li  poškozený postavení oběti podle zákona o obětech trestných činů,
   jsou  povinny jej poučit též o právech podle zákona o obětech trestných
   činů a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění.
 
   Zajištění nároku poškozeného
 
   § 47
 
   (1) Byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková
   újma,  nebo  získal-li  obviněný  takovým  trestným  činem na jeho úkor
   bezdůvodné  obohacení,  lze  nárok  až do pravděpodobné výše škody nebo
   nemajetkové  újmy  nebo  až  do  pravděpodobného  rozsahu  bezdůvodného
   obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok, který
   nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který
   je  podle  zvláštního  právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o 
   zajištění.
 
   (2)  O  zajištění  podle  odstavce  1  rozhoduje soud na návrh státního
   zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh
   poškozeného.  V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i 
   bez  návrhu  poškozeného,  vyžaduje-li  to  ochrana jeho zájmů, zejména
   hrozí-li nebezpečí z prodlení.
 
   (3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovitosti nebo
   má  některou  movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného
   pobytu,  uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na
   náhradu  škody  nebo  nemajetkové  újmy  nebo  na  vydání  bezdůvodného
   obohacení, kde taková věc je.
 
   (4)  Soud  a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění
   zakáže  obviněnému,  aby  majetek  uvedený  v  rozhodnutí o zajištění a
   případně též majetek, který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán,
   po  oznámení  usnesení převedl na jiného nebo jej zatížil anebo aby jej
   záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží, aby předsedovi senátu a v 
   přípravném  řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení a u 
   následně  sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo má
   k  zajištěnému  majetku  předkupní  nebo  jiné  právo nebo zda je jiným
   způsobem  omezen  výkon  práva  s  ním  nakládat,  a  bylo-li zajištěno
   majetkové  právo,  též  kdo  je osobou povinnou poskytnout odpovídající
   plnění,  s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené
   lhůtě  (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o 
   zajištění  nebo  i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon
   dalších  práv  souvisejících  se  zajištěným majetkem, a to včetně práv
   teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy
   uvedenými ve větě první a třetí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti
   přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit.
 
   (5)  S majetkem obviněného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění
   podle  odstavců  1  a  2,  lze  v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo
   insolvenčního  řízení  nakládat  jen  po  předchozím souhlasu soudu a v 
   přípravném řízení státního zástupce.
 
   (6)  Práva  třetích  osob  k  zajištěnému  majetku  lze  uplatnit podle
   zvláštního právního předpisu.
 
   (7)  Poškozený  musí  být  o  zajištění  jeho  nároku  vždy vyrozuměn s 
   upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.
 
   (8) Výkon rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného a postup při správě
   zajištěného majetku stanoví zvláštní právní předpis.
 
   § 47a
 
   (1)  Soud  a  v  přípravném  řízení státní zástupce upustí od provedení
   zajišťovacích  úkonů  nebo  zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho
   souhlasem  jiná  osoba složí na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou
   jistotu  ve  výši  odpovídající  pravděpodobnému  nároku poškozeného na
   náhradu  škody  nebo  nemajetkové  újmy  nebo  na  vydání  bezdůvodného
   obohacení;  jiná  osoba  musí  být  seznámena s podstatou obvinění a se
   skutečnostmi,  které  vedly  nebo  by  mohly  vést k zajištění. Byla-li
   složena  peněžitá  jistota  nižší,  soud  a  v přípravném řízení státní
   zástupce  provede  zajišťovací úkony na majetku obviněného v rozsahu, v 
   jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové
   újmy  nebo  na  vydání  bezdůvodného  obohacení není zajištěn peněžitou
   jistotou.
 
   (2)  Peněžitou  jistotu  podle  odstavce  1  soud a v přípravném řízení
   státní   zástupce  zruší  nebo  omezí,  jestliže  pominuly  důvody  pro
   zajištění  nároku poškozeného nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody
   nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení poškozenému
   v trestním řízení nelze přiznat nebo je podstatně nižší.
 
   (3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce 1 do
   právní  moci  odsuzujícího  rozsudku.  Byl-li takovým rozsudkem přiznán
   poškozenému nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání
   bezdůvodného obohacení, uhradí ji soud z peněžité jistoty.
 
   (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 48
 
   (1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší,
 
   a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,
 
   b)  bylo-li  trestní  stíhání  pravomocně  zastaveno  nebo  skončilo-li
   pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo
 
   c)  uplynuly-li  čtyři  měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek,
   jímž  byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci
   usnesení, jímž byla věc postoupena jinému orgánu.
 
   (2) Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu,
   v němž bylo nařízeno.
 
   (3) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
   na  návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného
   majetku.
 
   (4)  Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění;
   o  této  žádosti soud a v přípravném řízení státní zástupce, který o ní
   rozhoduje,  vyrozumí  poškozeného,  jehož  nárok  byl zajištěn. Byla-li
   žádost  zamítnuta,  může  ji  obviněný,  neuvede-li  v  ní nové důvody,
   opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.
 
   § 49
 
   Proti  rozhodnutí  podle § 47 a 48 je přípustná stížnost, jež má, pokud
   jde  o  zrušení  zajištění, jeho omezení nebo povolení provedení úkonu,
   odkladný účinek.
 
   ODDÍL OSMÝ
 
   Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného
 
   § 50
 
   (1)  Zúčastněná  osoba  a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem,
   kterým  může  být  i  právnická  osoba.  Zmocněnec poškozeného může být
   současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů.
 
   (2)  Je-li  zmocněncem zúčastněné osoby nebo poškozeného fyzická osoba,
   nesmí  jím  být  osoba,  která je zbavena způsobilosti k právním úkonům
   nebo  jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena; při hlavním líčení
   a  veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán
   jako svědek, znalec nebo tlumočník.
 
   § 51
 
   (1)  Zmocněnec  zúčastněné  osoby  a  poškozeného  je oprávněn činit za
   zúčastněnou  osobu  nebo  poškozeného  návrhy a podávat za ně žádosti a
   opravné  prostředky;  je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých
   se může zúčastnit zúčastněná osoba nebo poškozený.
 
   (2)  Zmocněnec  poškozeného  a  zúčastněné  osoby  je  již  od zahájení
   trestního  stíhání  oprávněn  být  přítomen  při vyšetřovacích úkonech,
   jimiž  se  mají  objasnit skutečnosti důležité pro uplatnění práv osob,
   které  zastupuje, a jejich výsledek může být použit jako důkaz v řízení
   před  soudem,  ledaže  by  přítomností  zmocněnce  mohl být zmařen účel
   trestního  řízení nebo nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm
   zajistit.  Může  obviněnému  i  jiným  vyslýchaným osobám klást otázky,
   avšak teprve tehdy, až policejní orgán výslech skončí a udělí mu k tomu
   slovo.  Námitky  proti  způsobu  provádění úkonu může vznášet kdykoli v 
   jeho průběhu.
 
   (3)  Oznámí-li  zmocněnec  policejnímu  orgánu,  že  se  chce  účastnit
   vyšetřovacího  úkonu  podle odstavce 2, je policejní orgán povinen včas
   zmocněnci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání,
   ledaže  nelze  provedení  úkonu  odložit  a  vyrozumění zmocněnce nelze
   zajistit.  Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán zmocněnci
   sdělí  i  údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto
   údaje  předem  určit,  musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba
   vypovídat.
 
   (4)  Má-li  se  zmocněnec  poškozeného  nebo zúčastněné osoby zúčastnit
   výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst.
   2   utajena,  je  policejní  orgán  povinen  přijmout  opatření,  která
   znemožňují  zmocněnci  zjistit  skutečnou  totožnost  svědka,  a  proto
   sdělení  o výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v 
   §  55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné
   zjistit skutečnou totožnost svědka.
 
   § 51a
 
   (1) Osvědčí-li poškozený,
 
   a)  který  je zvlášť zranitelnou obětí podle zákona o obětech trestných
   činů,
 
   b) kterému byla způsobena úmyslným trestným činem těžká újma na zdraví,
   nebo
 
   c)  který  je  pozůstalým po oběti, které byla trestným činem způsobena
   smrt,
 
   že  nemá  dostatek  prostředků, aby si hradil náklady vzniklé přibráním
   zmocněnce,  rozhodne  na  jeho  návrh předseda senátu soudu, který koná
   řízení  v  prvním  stupni, a v přípravném řízení soudce, že má nárok na
   právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu.
   Stejně  rozhodne o takovém návrhu poškozeného, který uplatnil v souladu
   se  zákonem nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání
   bezdůvodného  obohacení,  není-li vzhledem k povaze uplatňované náhrady
   škody  nebo  nemajetkové  újmy  nebo její výši nebo vzhledem k povaze a
   rozsahu bezdůvodného obohacení zastoupení zmocněncem zjevně nadbytečné.
 
   (2)  Poškozený  mladší než osmnáct let má nárok, nejde-li o trestný čin
   zanedbání  povinné  výživy  (§ 196 trestního zákoníku), na právní pomoc
   poskytovanou zmocněncem bezplatně i bez splnění podmínek podle odstavce
   1.
 
   (3)  Návrh  na  rozhodnutí podle odstavce 1 včetně příloh, jimiž má být
   prokázána   jeho   důvodnost,  podává  poškozený  v  přípravném  řízení
   prostřednictvím  státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření,
   a v řízení před soudem příslušnému soudu, který věc projednává.
 
   (4)  V  případě,  že  si poškozený sám zmocněnce nezvolí, ustanoví jako
   zmocněnce za podmínek uvedených v odstavcích 1 nebo 2 předseda senátu a
   v  přípravném řízení soudce advokáta zapsaného v registru poskytovatelů
   pomoci  obětem  trestných  činů pro právní pomoc podle zákona o obětech
   trestných  činů podle místa působnosti a v pořadí, jak v něm následují.
   Není-li  to  možné  nebo  účelné,  ustanoví zmocněncem jiného advokáta;
   ustanovení  §  39  odst.  2  a  3  se  použijí obdobně. Náklady vzniklé
   přibráním takového zmocněnce hradí stát.
 
   (5)  Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného,
   nebo   nemůže-li  z  důležitých  důvodů  zmocněnec  poškozeného  nadále
   zastupovat, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez
   návrhu   o   zproštění  ustanoveného  zmocněnce  povinnosti  zastupovat
   poškozeného.
 
   (6)  Proti  usnesení podle odstavců 1, 4 a 5 je přípustná stížnost, jež
   má odkladný účinek.
 
   ODDÍL DEVÁTÝ
 
   Přístup k utajovaným informacím
 
   § 51b
 
   (1)  Jsou-li  v  trestním řízení projednávány utajované informace, musí
   být   tlumočník,   obviněný,   zákonný  zástupce  obviněného,  obhájce,
   zúčastněná   osoba,   poškozený,   zmocněnec   poškozeného,   zmocněnec
   zúčastněné osoby, důvěrník obžalovaného nebo poškozeného, znalec, osoby
   podávající  odborné  vyjádření,  jakož  i  další  osoby, které se podle
   zákona musí zúčastnit trestního řízení, předem poučeny podle zvláštního
   právního předpisu^1).
 
   (2)  Poučení  podle  odstavce  1  provede v přípravném řízení policejní
   orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. Ten,
   kdo  toto poučení provedl, založí písemný záznam o poučení do trestního
   spisu a jeho kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu
   bezpečnostnímu úřadu.
 
   (3)  Poučení  podle  odstavce  1  není  potřebné  u těch osob, které se
   prokáží  platným  osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení
   utajovaných  informací  a  poučením, vydanými podle zvláštního právního
   předpisu^1a).
 
   HLAVA TŘETÍ
 
   Obecná ustanovení o úkonech trestního řízení
 
   § 52
 
   Způsob provádění úkonů trestního řízení
 
   Při  provádění úkonů trestního řízení se musí jednat s osobami na úkonu
   zúčastněnými  tak,  jak  to  vyžaduje  význam a výchovný účel trestního
   řízení;  vždy  je  nutno  šetřit  jejich  osobnosti  a  jejich  ústavou
   zaručených práv.
 
   § 52a
 
   Je-li  to  potřebné  pro ochranu práv osob, zejména s ohledem na jejich
   věk  nebo  zdravotní stav, nebo vyžadují- li to bezpečnostní anebo jiné
   závažné  důvody,  lze  při  provádění  úkonů  trestního řízení využívat
   technické    zařízení   pro   přenos   obrazu   a   zvuku   (dále   jen
   „videokonferenční  zařízení“),  umožňuje-li  to  povaha  těchto úkonů a
   je-li to technicky možné.
 
   ODDÍL PRVNÍ
 
   Dožádání
 
   § 53
 
   (1) Soud, státní zástupce a policejní orgán vykonávají jednotlivé úkony
   trestního  řízení  ve  svém  obvodu  zpravidla  sami.  Mimo  svůj obvod
   vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení dožádáním okresního soudu,
   státního  zástupce  nebo policejního orgánu, v jehož obvodu má být úkon
   proveden,  nebo  prostřednictvím  videokonferenčního  zařízení; není-li
   úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, vykonají jej
   mimo  svůj obvod sami, jen jestliže věc nesnese odkladu nebo je-li toho
   pro řádné posouzení věci nezbytně třeba.
 
   (2)  Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony i 
   ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být
   úkon  proveden;  Nejvyšší  soud  a  vrchní  soud  to  mohou  učinit též
   dožádáním krajského soudu.
 
   § 54
 
   (1) V dožádání je třeba uvést spisové údaje, jejichž znalost je nutná k 
   řádnému  provedení úkonu. Je-li třeba, připojí dožadující orgán spisy a
   poukáže  na ty jejich části, kde jsou potřebné údaje obsaženy. Dožádaný
   orgán  je  podle povahy věci a podle toho, co při provádění úkonu vyšlo
   najevo,  oprávněn  i  povinen  provést  i další nezbytné úkony, zejména
   vyslechnout  další  osoby  a  dotazovat  se  na  okolnosti  v  dožádání
   neuvedené, může-li to přispět k rychlému a správnému rozhodnutí věci.
 
   (2)  Úkony  dožádaného  soudu koná soudce z povolání; má přitom práva a
   povinnosti předsedy senátu.
 
   ODDÍL DRUHÝ
 
   Protokol
 
   § 55
 
   Obecná ustanovení o sepisování protokolu
 
   (1)  Nestanoví-li  zákon  jinak,  o  každém  úkonu  trestního řízení se
   sepíše,  a  to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol,
   který musí obsahovat
 
   a)   pojmenování   soudu,   státního   zástupce   nebo   jiného  orgánu
   provádějícího úkon,
 
   b) místo, čas a předmět úkonu,
 
   c)  jméno  a  příjmení  úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení
   přítomných   stran,   jméno,  příjmení  a  adresu  zákonných  zástupců,
   opatrovníků,  obhájců  a  zmocněnců, popřípadě jméno a příjmení dalších
   osob,  kteří  se  úkonu  zúčastnili,  a  u obviněného a poškozeného též
   adresu,  kterou  uvede  pro  účely  doručování,  a  další údaje nutné k 
   zjištění  nebo  ověření  totožnosti,  včetně data narození nebo rodného
   čísla;  jsou-li  při  prováděném  úkonu  zjištěny  údaje  o  bydlišti a
   doručovací adrese, o místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání
   poškozeného,  svědka,  zákonného  zástupce, opatrovníka, zmocněnce nebo
   důvěrníka, pak se na žádost těchto osob do protokolu neuvádějí, není-li
   to  nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení, ale vedou se tak, aby
   se  s  nimi  mohli  seznamovat  pouze  orgány činné v trestním řízení a
   úředníci  Probační  a  mediační služby činní v dané věci; to platí také
   pro  údaje  o  osobních, rodinných a majetkových poměrech poškozeného a
   svědka;  je-li to nezbytné pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby,
   proti níž se trestní řízení vede, sdělí se této osobě potřebné údaje; o 
   sdělení údaje a jeho důvodech se učiní záznam do protokolu,
 
   d)  stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i 
   zachování  zákonných  ustanovení  upravujících  provádění  úkonu,  dále
   podstatný  obsah  rozhodnutí  při  úkonu vyhlášených, a byl-li hned při
   úkonu  doručen  opis  rozhodnutí,  osvědčení o tomto doručení; pokud se
   provádí  doslovná  protokolace  výpovědi osoby, je třeba to v protokole
   označit  tak,  aby  bylo  možné bezpečně určit počátek a konec doslovné
   protokolace,
 
   e) návrhy stran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob,
 
   f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu
   protokolu.
 
   (2)  Nasvědčují-li  zjištěné  okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu
   blízké  v  souvislosti  s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví
   nebo  jiné  vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li
   ochranu  svědka  spolehlivě  zajistit  jiným  způsobem,  orgán  činný v 
   trestním  řízení  učiní  opatření k utajení totožnosti i podoby svědka;
   jméno  a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují,
   ale  vedou  se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat
   jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu
   požádat  o  utajení  své  podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a
   příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li třeba zajistit ochranu těchto
   osob,  orgán činný v trestním řízení učiní bezodkladně všechna potřebná
   opatření.  Zvláštní  způsob  ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví
   zvláštní  zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené
   vedení  osobních  údajů  svědka,  orgán,  který  v té době vede trestní
   řízení,  zruší stupeň utajení těchto informací, připojí uvedené údaje k 
   trestnímu  spisu  a podoba svědka ani údaje o jeho totožnosti se nadále
   neutajují;   to  neplatí,  je-li  utajována  totožnost  a  podoba  osob
   uvedených v § 102a.
 
   (3)   V   protokolu   sepsaném   o   konfrontaci   se  zapíší  výpovědi
   konfrontovaných  osob  doslovně, stejně tak i znění položených otázek a
   odpovědi na ně; také se uvedou všechny okolnosti, které jsou z hlediska
   účelu   a  provádění  konfrontace  důležité.  V  protokolu  sepsaném  o 
   rekognici  se  podrobně  uvedou  okolnosti,  za  nichž  byla  rekognice
   prováděna,  zejména  pořadí,  ve  kterém  byly  osoby nebo věci ukázány
   podezřelému,   obviněnému   nebo   svědkovi,  doba  a  podmínky  jejich
   pozorování  a  jejich  vyjádření;  o  rekognici  prováděné v přípravném
   řízení se zpravidla pořídí též obrazové záznamy. V protokolu sepsaném o 
   vyšetřovacím  pokusu,  o  rekonstrukci  a  o prověrce na místě je třeba
   podrobně  popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i 
   jejich  obsah a výsledky; pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí
   se též obrazové záznamy, náčrtky a jiné vhodné pomůcky, které se, je-li
   to  možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba postupovat i v případě
   provádění dalších důkazů výslovně v zákoně neupravených.
 
   (4)  V  českém  jazyce  se  sepíše  protokol  o  výpovědi osoby, i když
   vyslýchaná  osoba vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění
   výpovědi,  zapíše  zapisovatel  nebo  tlumočník do protokolu příslušnou
   část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba vypovídá.
 
   (5) Za správnost protokolu odpovídá ten, kdo úkon provedl.
 
   § 55a
 
   Použití zvláštních prostředků při protokolaci
 
   (1)  K  zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i těsnopisného
   zápisu,  který  se  pak  spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k 
   protokolu,  případně  zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného
   vhodného    prostředku.    Je-li    při    provádění    úkonu   využito
   videokonferenčního  zařízení,  pořizuje  se  zvukový  a obrazový záznam
   vždy.
 
   (2)  Byl-li  o  úkonu  pořízen  vedle protokolu i zvukový nebo obrazový
   záznam, poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu, v němž
   se  vedle údajů o čase, místě a způsobu jeho provedení uvede též údaj o 
   použitém  prostředku.  Technický nosič záznamu se připojí ke spisu nebo
   se ve spise uvede, kde je uložen.
 
   § 55b
 
   Některé zvláštnosti protokolace v řízení před soudem
 
   (1)  O  průběhu  hlavního  líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů
   předseda senátu jinak, pořizován zvukový záznam; ustanovení § 55a odst.
   1 věty druhé tím není dotčeno.
 
   (2)   Je-li   jako   zapisovatel  přibrán  vyšší  soudní  úředník  nebo
   protokolující  úředník, protokol se nediktuje, ale samostatně jej podle
   zvukového  záznamu  pořizuje  vyšší  soudní  úředník nebo protokolující
   úředník.
 
   (3)  Výpovědi  osob,  které  již  byly  vyslechnuty,  se do protokolu o 
   hlavním  líčení  nebo  ve  veřejném  zasedání zapisují jen potud, pokud
   obsahují  odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím nebo vysvětlením.
   Státní zástupce nebo obviněný mohou žádat, aby výpověď učiněná v řízení
   před  soudem  nebo  její  část  byla doslovně zaprotokolována; předseda
   senátu  takové  žádosti  vyhoví,  pokud  předmětem  výpovědi  není  jen
   opakování toho, co je již zachyceno v protokolu.
 
   (4) Protokol o hlavním líčení nebo veřejném zasedání není třeba písemně
   vyhotovovat,  jestliže  obviněný  a  státní  zástupce  prohlásí,  že se
   vzdávají opravného prostředku proti rozhodnutí a na písemném vyhotovení
   protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání netrvají, anebo žádná
   z oprávněných osob nepodá opravný prostředek a rozhodnutí nabude právní
   moci.   V   takovém   případě   vyhotoví   vyšší  soudní  úředník  nebo
   protokolující  úředník  stručný  záznam  o průběhu hlavního líčení nebo
   veřejného zasedání, ve kterém uvede místo a dobu trvání hlavního líčení
   nebo  veřejného  zasedání,  přítomné osoby, výrok rozhodnutí s uvedením
   zákonných  ustanovení, jichž bylo použito, a vyjádření oprávněných osob
   o využití opravných prostředků.
 
   (5) Byl-li zvukový záznam pořízen o průběhu úkonu před soudem a není-li
   dán důvod k postupu podle odstavce 4, zaznamená se jeho podstatný obsah
   již v průběhu úkonu nebo bezprostředně po jeho ukončení do protokolu.
 
   (6)  V  řízení  před soudem odpovídá za správnost a úplnost protokolace
   vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, pokud byl přibrán jako
   zapisovatel.
 
   (7)  Zvukový  záznam se uchovává na nosiči informací spolu se spisem, a
   není-li  jeho  připojení ke spisu možné, poznamená se do protokolu nebo
   stručného  záznamu  místo  jeho  uložení. Výmaz zvukového záznamu nelze
   provést před skartací spisu.
 
   (8)  Provádí-li  se  úkon  mimo  budovu  soudu  a  zvukový záznam nelze
   pořídit,  přibere  se k úkonu zapisovatel a předseda senátu mu protokol
   diktuje.
 
   § 56
 
   Podpisování protokolu
 
   (1)  Protokol  o  hlavním  líčení  a  o  veřejném a neveřejném zasedání
   podpisuje  předseda  senátu a zapisovatel; jiné protokoly podepíše ten,
   kdo  úkon  vykonal, a osoba, které se úkon týká, popřípadě zapisovatel,
   tlumočník, znalec nebo jiná osoba přivzatá k úkonu. Je-li úkon prováděn
   prostřednictvím  videokonferenčního  zařízení, osoba, jíž se úkon týká,
   protokol  nepodepisuje.  Má-li  protokol  o výslechu více stránek, musí
   vyslýchaná   osoba   podepsat   každou  stránku  protokolu.  Odmítne-li
   vyslýchaný nebo jiná osoba přivzatá k úkonu protokol podepsat, uvede se
   to v protokolu s poznamenáním důvodu odmítnutí.
 
   (2)  Nemůže-li  předseda  senátu  pro  překážku delšího trvání podepsat
   protokol   o   hlavním   líčení   nebo   o   veřejném   či   neveřejném
   zasedání,podepíše  jej  jiný  člen  senátu.  Je-li tato překážka u jiné
   osoby  nebo  u  samosoudce, poznamená se v protokolu důvod, proč podpis
   odpadl.
 
   § 57
 
   Oprava protokolu
 
   (1)  O  opravě  a  doplnění  protokolu  o hlavním líčení a o veřejném a
   neveřejném  zasedání  a  rovněž  o  námitkách  proti takovému protokolu
   rozhoduje  soud,  o  jehož  protokol  jde.  Proti  tomuto rozhodnutí je
   přípustná stížnost.
 
   (2)  Ten,  kdo  řídil  jednání  nebo provádění úkonu, může i po podpisu
   protokolu  nařídit  nebo  provést  opravu  písařských  chyb nebo jiných
   zřejmých  nesprávností. Oprava se provede tak, aby původní zápis zůstal
   čitelný; opravu podepíše ten, kdo ji nařídil.
 
   § 58
 
   Protokol o hlasování
 
   (1)  V  protokolu o hlasování se uvede kromě všeobecných náležitostí (§
   55 odst. 1)
 
   a)  postup  při  jednotlivých  hlasováních,  jejich  výsledek  a  výrok
   rozhodnutí,
 
   b)  mínění  odlišné od názoru většiny, a to v celém znění i se stručným
   odůvodněním.
 
   (2)  Zápis  o  všech  hlasováních,  která  se  vyskytla v průběhu téhož
   jednání, pojme se do jediného protokolu o hlasování.
 
   (3)   Protokol   o   hlasování   podpisují  všichni  členové  senátu  a
   zapisovatel.
 
   (4)  Protokol  o  hlasování  se zalepí a připojí k protokolu o jednání.
   Otevřít jej smí jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování
   o   opravném   prostředku   a  předseda  senátu  Nejvyššího  soudu  při
   rozhodování  o  stížnosti  pro porušení zákona, jakož i soudce pověřený
   vyhotovením  rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí a otevření potvrdí
   svým podpisem.
 
   (5) Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí,
   na  kterých  se  senát  usnesl  jednomyslně a kterým předcházela porada
   pouze  v jednací síni bez přerušení jednání; v protokole o jednání se v 
   takovém  případě  poznamená,  že  usnesení  bylo  učiněno bez přerušení
   jednání.
 
   ODDÍL TŘETÍ
 
   Podání
 
   § 59
 
   (1)  Podání  se  posuzuje  vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně
   označeno.  Lze  je  učinit  písemně, ústně do protokolu, v elektronické
   podobě  podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky,
   telefaxem nebo dálnopisem.
 
   (2)  Ten,  kdo  činí  podání  v  elektronické  podobě  podle zvláštního
   právního  předpisu, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb,
   který  jeho  certifikát  vydal  a  vede  jeho evidenci, nebo certifikát
   připojí k podání.
 
   (3)  V  přípravném  řízení sepisují podání ústně do protokolu policejní
   orgány  a  okresní  státní  zastupitelství;  v  řízení  před  soudem je
   sepisují  okresní  soudy.  Jsou-li  pro  to  důležité  důvody, mohou je
   výjimečně  sepsat i státní zastupitelství a soudy vyššího stupně. Ústně
   do protokolu nelze podat dovolání.
 
   (4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,
   musí  být  z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je
   určeno,  kdo  jej  činí,  které  věci  se týká a co sleduje, a musí být
   podepsáno  a  datováno.  Podání  je  třeba předložit s potřebným počtem
   stejnopisů  a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u příslušného
   orgánu  činného  v  trestním  řízení  a aby každá osoba dotčená takovým
   podáním  dostala  jeden stejnopis, jestliže je toho třeba. Nesplňuje-li
   tyto  požadavky, orgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li
   znám,  k  doplnění  s  příslušným  poučením,  jak nedostatky odstranit.
   Současně  stanoví lhůtu k jejich odstranění. Není-li podatel znám anebo
   nejsou-li  nedostatky  ve  stanovené lhůtě odstraněny, k podání se dále
   nepřihlíží;  to  neplatí  pro trestní oznámení nebo pro jiný podnět, na
   jehož podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu,
   nebo pro podání, jehož obsahem je opravný prostředek, i když neobsahuje
   všechny  uvedené náležitosti. Z opravného prostředku však vždy musí být
   patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí.
 
   (5)   Činí-li   se   ústně  trestní  oznámení,  je  nutno  oznamovatele
   vyslechnout  o  okolnostech,  za  nichž  byl  čin  spáchán,  o osobních
   poměrech  toho,  na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody
   způsobené  oznámeným  činem;  je-li oznamovatel zároveň poškozeným nebo
   jeho  zmocněncem,  musí  být  vyslechnut  též o tom, zda žádá, aby soud
   rozhodl  v  trestním  řízení  o  jeho  nároku  na  náhradu  škody  nebo
   nemajetkové  újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Výslech má být
   proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení.
 
   (6)  Jestliže  byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán u 
   soudu, zašle jej soud neprodleně státnímu zástupci.
 
   ODDÍL ČTVRTÝ
 
   Lhůty
 
   § 60
 
   Počítání lhůt
 
   (1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost
   určující počátek lhůty.
 
   (2)  Lhůta  stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho
   dne,  který  svým  jménem  nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se
   stala  událost  určující  počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním
   měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
 
   (3)  Připadne-li  konec  lhůty  na den pracovního klidu nebo pracovního
   volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
 
   (4) Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě
 
   a)  podáno  jako  poštovní  zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci
   nebo  policejnímu  orgánu,  u něhož má být podáno nebo který má ve věci
   rozhodnout,
 
   b)  učiněno  u  soudu  nebo  u  státního  zástupce,  který  má  ve věci
   rozhodnout,
 
   c)  učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné
   službě u jeho náčelníka,
 
   d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí,
   ve vazbě nebo v trestu, nebo
 
   e)  učiněno  ústně  do  protokolu  u  kteréhokoli  okresního soudu nebo
   okresního státního zástupce.
 
   § 61
 
   Navrácení lhůty
 
   (1)  Zmešká-li  obviněný  nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k 
   podání  opravného  prostředku,  povolí  mu,  nestanoví-li  zákon jinak,
   orgán,  jemuž  přísluší  o  opravném  prostředku  rozhodovat, navrácení
   lhůty.  O  navrácení  lhůty  je  třeba  požádat  do tří dnů od pominutí
   překážky.  Nebyl-li  opravný  prostředek  ještě  podán, je třeba jej se
   žádostí  spojit.  Jde-li  o  odvolání proti rozsudku, je možno odvolání
   odůvodnit  ještě  ve  lhůtě  osmi  dnů  od doručení usnesení o povolení
   navrácení lhůty.
 
   (2)  Byl-li  opravný  prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán
   při  povolení  navrácení  lhůty  zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí
   opravného prostředku.
 
   (3)  Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se,
   že  lhůta  k  podání  opravného  prostředku,  který  byl  zamítnut jako
   opožděný, zmeškána nebyla.
 
   ODDÍL PÁTÝ
 
   Doručování
 
   § 62
 
   Obecné ustanovení
 
   (1)  Nebyla-li  písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje
   ji  orgán činný v trestním řízení do datové schránky^1b). Není-li možné
   doručit  písemnost  tímto  způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním
   řízení  sám  nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále
   jen  „pošta“)  a  v  případě,  že  by takové doručení nebylo úspěšné, i 
   prostřednictvím  orgánu  obce.  Doručují-li  písemnost soud nebo státní
   zastupitelství  samy,  činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční
   stráže.  Nelze-li  takto  písemnost  doručit, doručí se prostřednictvím
   příslušného  policejního  orgánu.  V  případech  stanovených zvláštními
   předpisy   doručuje  orgán  činný  v  trestním  řízení  prostřednictvím
   Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu.
 
   (2) Má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce,
   doručuje  se  písemnost  pouze  obhájci  nebo  zmocněnci,  pokud  zákon
   nestanoví  jinak.  Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba
   něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim.
 
   (3) Doručuje-li orgán činný v trestním řízení písemnost prostřednictvím
   pošty, lze takovou písemnost vyhotovit za její součinnosti; podrobnosti
   takového postupu stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
 
   § 63
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1)  Nestanoví-li  tento  zákon  jinak,  užijí se pro způsob doručování
   fyzickým  osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům,
   notářům,  obcím  a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy
   platné pro doručování v občanském soudním řízení.
 
   (2)  Je-li  adresátem  obviněný,  doručuje  se  mu především na adresu,
   kterou za tím účelem uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].
 
   (3)  Doručují-li  se obhájci v řízení proti uprchlému písemnosti určené
   pro  obviněného  (§  306  odst.  1),  postupuje se způsobem platným pro
   doručování obviněnému.
 
   § 64
 
   Doručování do vlastních rukou
 
   (1) Do vlastních rukou se doručuje
 
   a)  obviněnému  obžaloba,  návrh  na  schválení dohody o vině a trestu,
   návrh na potrestání a předvolání,
 
   b)  osobám  oprávněným  podat  proti rozhodnutí opravný prostředek opis
   tohoto rozhodnutí,
 
   c)  jiná  písemnost,  jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo
   policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
 
   (2)  Nebyl-li  adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních
   rukou,  zastižen,  písemnost  se  uloží  a  adresát se vhodným způsobem
   vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.
 
   (3) Písemnost se ukládá
 
   a)  u  okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu,
   který   má   sídlo  v  místě  doručení,  jestliže  ji  doručuje  soudní
   doručovatel nebo orgán justiční stráže,
 
   b)  u státního zastupitelství, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u 
   státního  zastupitelství,  které má sídlo v místě doručení, jestliže ji
   doručuje   doručovatel  státního  zastupitelství  nebo  orgán  justiční
   stráže,
 
   c) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty,
 
   d) u orgánu obce, jestliže se doručuje prostřednictvím orgánu obce,
 
   e) u příslušného orgánu policie, jestliže doručuje písemnost sám, anebo
   ji doručuje soud nebo státní zastupitelství prostřednictvím policejního
   orgánu.
 
   (4)  Nevyzvedne-li  si  adresát  písemnost  do  deseti  dnů od uložení,
   považuje  se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát
   o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou
   adresu  označil  pro  účely  doručování.  Doručující  orgán  po  marném
   uplynutí  této  lhůty  vhodí  písemnost  do domovní nebo jiné adresátem
   užívané  schránky,  ledaže  odesílatel  vhození  písemnosti do schránky
   vyloučí.  Není-li  takové  schránky,  písemnost  se vrátí odesílateli a
   vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.
 
   (5) Odstavec 4 se neužije, doručuje-li se
 
   a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na
   potrestání,  návrh  na  schválení  dohody  o  vině  a trestu, rozsudek,
   trestní  příkaz  nebo  předvolání  k  hlavnímu  líčení  nebo  veřejnému
   zasedání, nebo
 
   b)  jiná  písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo
   policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
 
   (6)  Je-li  doručení  podle odstavce 4 vyloučeno, musí to odesílatel na
   zásilce  nápadně  vyznačit.  Doručující  orgán  v takovém případě vrátí
   písemnost  odesílateli  po  marném  uplynutí  lhůty  deseti dnů ode dne
   jejího uložení.
 
   § 64a
 
   Odepření přijetí
 
   (1)  Odepře-li  adresát,  popřípadě  osoba  oprávněná  za něj písemnost
   převzít, písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem
   a důvodem odepření a písemnost se vrátí.
 
   (2)  Uzná-li  předseda  senátu,  státní  zástupce nebo policejní orgán,
   který  písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje
   se  písemnost  za  doručenou  dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento
   následek musí být adresát doručovatelem upozorněn.
 
   ODDÍL ŠESTÝ
 
   Nahlížení do spisů
 
   § 65
 
   (1)  Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci
   mají  právo  nahlížet  do  spisů,  s  výjimkou  protokolu o hlasování a
   osobních  údajů  svědka  podle  § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a
   poznámky  a  pořizovat  si  na  své náklady kopie spisů a jejich částí.
   Totéž   právo   mají  zákonní  zástupci  obviněného,  poškozeného  nebo
   zúčastněné  osoby,  jestliže  tyto  osoby  jsou  zbaveny způsobilosti k 
   právním  úkonům nebo je-li jejich způsobilost k právním úkonům omezena.
   Jiné  osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném
   řízení  se  souhlasem  státního  zástupce  nebo policejního orgánu, jen
   pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv.
 
   (2) V přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo
   nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze
   závažných  důvodů  odepřít.  Závažnost  důvodů,  ze  kterých tato práva
   odepřel  policejní  orgán,  je  na  žádost osoby, jíž se odepření týká,
   státní  zástupce povinen urychleně přezkoumat. Tato práva nelze odepřít
   obviněnému  a  obhájci,  jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat
   spisy, a při sjednávání dohody o vině a trestu.
 
   (3)  Tomu,  kdo  měl  právo  být  úkonu  přítomen,  nemůže být odepřeno
   nahlédnutí  do  protokolu  o  takovém  úkonu. Obviněnému a jeho obhájci
   nemůže být odepřeno nahlédnutí do usnesení o zahájení trestního stíhání
   (§ 160 odst. 1).
 
   (4) Práva státních orgánů a národního člena Eurojustu nahlížet do spisů
   podle jiných zákonných předpisů nejsou ustanovením předchozích odstavců
   dotčena.
 
   (5)  Při  povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,
   aby  byla  zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním
   zákonem  a  údajů,  na  které  se  vztahuje  státem uložená nebo uznaná
   povinnost mlčenlivosti.
 
   (6)  Při nahlížení do spisů je nutno učinit taková opatření, aby nebyly
   zpřístupněny  údaje,  se  kterými  se podle § 55 odst. 1 písm. c) mohou
   seznamovat  pouze  orgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a
   mediační  služby  činní v dané věci. V případě žádosti osoby, proti níž
   se  trestní  řízení  vede, o sdělení těchto údajů se užije § 55 odst. 1
   písm. c) obdobně.
 
   ODDÍL SEDMÝ
 
   Pořádková pokuta
 
   § 66
 
   (1)  Kdo  přes  předchozí  napomenutí  ruší řízení nebo kdo se k soudu,
   státnímu  zástupci  nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez
   dostatečné  omluvy  neuposlechne  příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu
   byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném
   řízení  státním  zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou
   pokutou do 50 000 Kč.
 
   (2) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 příslušník ozbrojených
   sil   nebo   ozbrojeného  sboru  v  činné  službě,  může  se  přenechat
   příslušnému   veliteli   nebo   náčelníku   ke  kázeňskému  potrestání.
   Dopustí-li  se takového jednání osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu
   trestu  odnětí  svobody,  může  se přenechat řediteli věznice k uložení
   pořádkového  opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel,
   náčelník  nebo  ředitel  je  povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v 
   trestním řízení.
 
   (3)  Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 obhájce nebo v řízení
   před  soudem  státní  zástupce,  předá se příslušnému orgánu ke kárnému
   postihu.  Tento  orgán  je  povinen  o výsledku vyrozumět orgán činný v 
   trestním řízení.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
   má odkladný účinek.
 
   HLAVA ČTVRTÁ
 
   PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ A ZAJIŠTĚNÍ OSOB A VĚCÍ
 
   ODDÍL PRVNÍ
 
   Vazba
 
   § 67
 
   Důvody vazby
 
   Obviněný  smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo
   dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
 
   a)  že  uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo
   trestu  vyhnul,  zejména  nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li
   stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
 
   b)  že  bude  působit  na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné
   nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,
   nebo
 
   c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný
   čin,  o  který  se  pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval
   nebo kterým hrozil,
 
   a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo
   zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu,
   jsou  zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný,
   a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro
   který  je  stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným
   opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
 
   § 68
 
   nadpis neplatil
 
   (1)  Vzít  do  vazby  lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní
   stíhání.   Rozhodnutí  o  vazbě  musí  být  odůvodněno  též  skutkovými
   okolnostmi.
 
   (2) Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný
   čin,  na  který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice
   nepřevyšuje  dvě  léta,  nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na
   který   zákon   stanoví  trest  odnětí  svobody,  jehož  horní  hranice
   nepřevyšuje tři léta.
 
   (3) Omezení uvedená v odstavci 2 se neužijí, jestliže obviněný
 
   a) uprchl nebo se skrýval,
 
   b)  opakovaně  se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést
   ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení,
 
   c)  je  neznámé  totožnosti  a  dostupnými  prostředky se ji nepodařilo
   zjistit,
 
   d)   již   působil  na  svědky  nebo  spoluobviněné  nebo  jinak  mařil
   objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
 
   e)  již  opakoval  trestnou  činnost,  pro niž je stíhán, nebo v takové
   trestné  činnosti  pokračoval,  nebo  byl za takovou trestnou činnost v 
   posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
 
   (4)  Omezení  uvedená  v odstavci 2 pro úmyslný trestný čin se neužijí,
   jestliže  je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c) a s přihlédnutím k 
   povaze  takového  trestného činu vyžaduje vzetí do vazby účinná ochrana
   poškozeného,  zejména ochrana jeho života, zdraví nebo jiného obdobného
   zájmu.
 
   § 69
 
   Příkaz k zatčení
 
   (1)  Jestliže  je  dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze
   předvolat,  předvést  nebo  zadržet  a  zajistit  tak jeho přítomnost u 
   výslechu,  vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a
   v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.
 
   (2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude
   zaměněn  s  jinou  osobou,  obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je
   obviněný  stíhán,  označení  trestného  činu,  který  se v tomto skutku
   spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.
 
   (3)  Zatčení  provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou
   též  povinny,  je-li  toho  k  provedení  příkazu třeba, vypátrat pobyt
   obviněného.
 
   (4)  Policejní  orgán,  který  obviněného  na základě příkazu zatkl, je
   povinen  ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu, jehož
   soudce  příkaz  vydal,  nebo  na  místo umožňující tomuto soudu provést
   výslech   prostřednictvím   videokonferenčního   zařízení;  není-li  to
   výjimečně  možné  vzhledem  k  nepředvídatelným  okolnostem,  musí  být
   obviněný  dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému
   soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu.
 
   (5)  Soudce  soudu,  který  příkaz  k  zatčení  vydal,  musí obviněného
   neprodleně  vyslechnout,  rozhodnout  o vazbě a toto rozhodnutí oznámit
   obviněnému  do  24  hodin  od  doby,  kdy  byl  obviněný dodán na místo
   výslechu.  Provádí-li výslech obviněného výjimečně jiný věcně příslušný
   soudce,   jemuž   byl   obviněný   dodán  vzhledem  k  nepředvídatelným
   okolnostem,  informuje  o  jeho  výsledku  soudce soudu, který příkaz k 
   zatčení  vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o 
   vazbě  a  své  rozhodnutí  oznámí  prostřednictvím soudce provádějícího
   výslech  obviněnému.  Není-li obviněnému rozhodnutí o vazbě oznámeno do
   24  hodin  od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn
   na  svobodu.  Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při
   jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.
 
   (6)  Obviněného,  který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby
   policejní orgány.
 
   § 70
 
   Vyrozumění o vazbě
 
   O  vzetí  do  vazby  je třeba bez průtahů vyrozumět některého rodinného
   příslušníka  obviněného  nebo  jinou  fyzickou  osobu, u nichž obviněný
   uvede  údaje  potřebné  k  vyrozumění,  jakož i jeho zaměstnavatele; to
   neplatí,  prohlásí-li  obviněný,  že  s takovým vyrozuměním nesouhlasí,
   ledaže  jde  o vyrozumění rodinného příslušníka mladistvého. O vzetí do
   vazby  příslušníka  ozbrojených  sil  nebo  ozbrojeného  sboru je třeba
   vyrozumět  též jeho velitele nebo náčelníka. O vzetí cizince do vazby a
   o  jeho propuštění z vazby se vyrozumí též konzulární úřad státu, jehož
   je  cizinec  občanem,  pokud  o  to  cizinec požádá, nestanoví-li jinak
   vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
 
   § 70a
 
   (1) Příslušnou věznici je třeba bez průtahů vyrozumět o 
 
   a) vzetí obviněného do vazby,
 
   b) změně důvodů vazby,
 
   c) rozhodnutí o dalším trvání vazby,
 
   d) rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby,
 
   e) zákonném označení trestných činů, pro které je obviněný stíhán, nebo
   o jeho změně,
 
   f) jménu, příjmení a adrese obhájce, který obviněného zastupuje,
 
   g) osobních údajích spoluobviněného, pokud se nachází ve vazbě,
 
   h) postoupení věci jinému orgánu činnému v trestním řízení,
 
   i)  podání  obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu nebo o 
   pravomocném rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření.
 
   (2)  Vyrozumění podle odstavce 1 provede orgán činný v trestním řízení,
   který  vede  řízení  v  době, kdy došlo ke skutečnosti, kterou je třeba
   věznici  oznámit;  vrácení  věci státnímu zástupci k došetření oznamuje
   soud, který takové rozhodnutí v prvním stupni učinil.
 
   Trvání vazby
 
   § 71
 
   Přezkoumávání trvání důvodů vazby
 
   (1)  Orgány  činné v trestním řízení jsou povinny průběžně zkoumat, zda
   důvody  vazby  u  obviněného ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze
   vazbu  nahradit  některým z opatření uvedených v § 73 a 73a. Přihlížejí
   při  tom  také  k  tomu,  zda  ponechání  obviněného  ve vazbě vyžaduje
   obtížnost  věci  nebo  jiné  závažné  důvody,  pro  které nelze trestní
   stíhání  skončit,  a zda by propuštěním obviněného z vazby bylo zmařeno
   nebo  podstatně  ztíženo  dosažení  účelu trestního stíhání. Soudce tak
   činí v přípravném řízení pouze při rozhodování o 
 
   a) žádosti obviněného o propuštění z vazby,
 
   b)  návrhu  státního  zástupce  na rozhodnutí o ponechání obviněného ve
   vazbě,
 
   c) změně důvodů vazby, jestliže byl shledán nový důvod vazby, nebo
 
   d) stížnosti proti usnesení státního zástupce o vazbě.
 
   (2) Obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby, jestliže
 
   a) pomine důvod vazby, nebo
 
   b)  je  zřejmé,  že vzhledem k osobě obviněného a k povaze a závažnosti
   věci  trestní  stíhání  nepovede  k uložení nepodmíněného trestu odnětí
   svobody, a nejsou-li dány okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4.
 
   § 71a
 
   Žádost o propuštění z vazby
 
   Obviněný  má  právo  kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby
   žádat  o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje
   i návrh obviněného na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu.
   O  takové  žádosti  musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Byla-li
   žádost  zamítnuta,  může  ji  obviněný,  neuvede-li  v  ní jiné důvody,
   opakovat  až  po  uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí,
   kterým  byla  zamítnuta  jeho  žádost o propuštění z vazby, nebo kterým
   bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby.
 
   § 72
 
   Rozhodování o dalším trvání vazby
 
   (1)  Nejpozději  každé  tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do
   vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení
   soudce  povinen  rozhodnout  na  návrh  státního zástupce o tom, zda se
   obviněný  i  nadále  ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští.
   Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
 
   (2) Návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání
   vazby  podle  odstavce  1 je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před
   uplynutím lhůty tří měsíců.
 
   (3) Soud je povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána
   obžaloba  proti  obviněnému, který je ve vazbě, nebo návrh na schválení
   dohody  o  vině  a trestu sjednané s obviněným, který je ve vazbě, nebo
   kdy  mu  byl  doručen  spis  na  základě  rozhodnutí  o postoupení nebo
   přikázání  věci  obviněného,  který  je  ve  vazbě,  rozhodnout, zda se
   obviněný  ponechává  i  nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští;
   jinak  musí  být obviněný neprodleně propuštěn z vazby. Ponechá-li soud
   obviněného  ve vazbě, nebo rozhodne-li soud o vzetí obviněného do vazby
   až  po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu,
   je povinen postupovat přiměřeně podle odstavce 1.
 
   (4)  Jestliže  tříměsíční  lhůta  pro  rozhodnutí soudu o dalším trvání
   vazby  skončí  v  průběhu  řízení o opravném prostředku před nadřízeným
   soudem,  je  k  rozhodnutí  o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho
   propuštění z vazby příslušný tento nadřízený soud; při předložení spisu
   jej soud, proti jehož rozhodnutí byl podán opravný prostředek, vyrozumí
   o konci této lhůty.
 
   Nejvyšší přípustná doba trvání vazby
 
   § 72a
 
   (1)  Vazba  může  trvat  v přípravném řízení a v řízení před soudem jen
   nezbytně nutnou dobu. Celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí
   přesáhnout
 
   a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin,
 
   b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,
 
   c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,
 
   d)  čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,
   za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.
 
   (2)  Z  doby  uvedené  v  odstavci 1 připadá jedna třetina na přípravné
   řízení  a  dvě  třetiny na řízení před soudem. Není-li přípravné řízení
   nebo  řízení  před  soudem  před uplynutím této doby skončeno, musí být
   nejpozději  v poslední den této lhůty obviněný propuštěn z vazby. Je-li
   obviněný  stíhán  pro  dva nebo více trestných činů, je pro určení této
   doby  rozhodující čin nejpřísněji trestný. Je-li skutek, pro který bylo
   zahájeno  trestní stíhání, jiným trestným činem, a délka vykonané vazby
   již  přesáhla  dobu  stanovenou  pro  přípravné řízení nebo řízení před
   soudem, obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby.
 
   (3)  Vazba  z  důvodu  uvedeného v § 67 písm. b) může trvat nejdéle tři
   měsíce.  Nebyl-li  obviněný,  který  není  ve vazbě současně i z jiného
   důvodu,  propuštěn  z vazby před uplynutím lhůty uvedené ve větě první,
   musí   být  propuštěn  nejpozději  poslední  den  této  lhůty.  Bylo-li
   zjištěno,  že  obviněný  již  působil na svědky nebo spoluobviněné nebo
   jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání [§ 68
   odst.  3  písm.  d)],  rozhodne  o  ponechání  obviněného  ve vazbě nad
   stanovenou  lhůtu v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce
   a  po  podání  obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu
   soud.
 
   (4)  Doba  trvání  vazby  se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní
   svobody  obviněného.  Při  vrácení  věci  státnímu zástupci k došetření
   pokračuje  běh  lhůty,  která připadá na přípravné řízení, ode dne, kdy
   byl spis doručen státnímu zástupci.
 
   (5)  Doba  trvání  vazby,  o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§
   265l  odst. 4 a § 265o odst. 2), o stížnosti pro porušení zákona (§ 275
   odst.  3),  o návrhu na povolení obnovy řízení (§ 282 odst. 2 a § 287),
   po  zrušení  výroku  o  trestu nálezem Ústavního soudu (§ 314k odst. 1)
   nebo  v  řízení o výkonu trestu vyhoštění (§ 350c odst. 1), se posuzuje
   samostatně  a  nezávisle  na  vazbě  v původním řízení. Ustanovení věty
   první  se  užije  obdobně  na vazbu v řízení podle zákona o mezinárodní
   justiční spolupráci ve věcech trestních.
 
   § 72b
 
   Byl-li  soudem  vyhlášen  rozsudek,  kterým  byl  obviněný odsouzen pro
   zvlášť   závažný   zločin   k   nepodmíněnému  trestu  odnětí  svobody,
   nezapočítává  se  doba vazby od vyhlášení takového rozsudku do nařízení
   výkonu  uloženého  trestu  odnětí  svobody  nebo  do  zrušení  takového
   rozsudku do celkové doby trvání vazby podle § 72a odst. 1.
 
   § 73
 
   Nahrazení vazby zárukou, dohledem, předběžným opatřením nebo slibem
 
   (1)  Je-li  dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán
   rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na
   svobodu, jestliže
 
   a)  zájmové  sdružení  občanů  uvedené v § 3 odst. 1, anebo důvěryhodná
   osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí
   záruky  za  další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání
   dostaví  k  soudu,  státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a že vždy
   předem  oznámí  vzdálení se z místa pobytu, a orgán rozhodující o vazbě
   považuje  záruku  vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného
   případu za dostatečnou a přijme ji,
 
   b)  obviněný  dá  písemný  slib,  že  povede řádný život, zejména že se
   nedopustí  trestné  činnosti,  na  vyzvání se dostaví k soudu, státnímu
   zástupci  nebo  policejnímu  orgánu,  vždy  předem oznámí vzdálení se z 
   místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží,
   a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem k osobě obviněného a
   k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej,
 
   c)  s  ohledem  na osobu obviněného a povahu projednávaného případu lze
   účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným, nebo
 
   d) zároveň rozhodne o uložení některého z předběžných opatření.
 
   (2) Soud a v přípravném řízení státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí
   převzetí  záruky  podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její
   přijetí,  s  podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván
   důvod vazby.
 
   (3)   Obviněný,  nad  nímž  byl  vysloven  dohled  probačního  úředníka
   nahrazující  vazbu,  je  povinen  se  ve stanovených lhůtách dostavit k 
   probačnímu  úředníkovi,  změnit  místo  pobytu pouze s jeho souhlasem a
   podrobit  se  dalším  omezením  stanoveným  ve výroku rozhodnutí, která
   směřují  k  tomu,  aby  se nedopustil trestné činnosti a nemařil průběh
   trestního  řízení.  Orgán  rozhodující  o  vazbě  může  současně uložit
   obviněnému povinnost zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném
   obydlí  nebo  jeho  části, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména
   výkon  zaměstnání  nebo  povolání  nebo poskytnutí zdravotních služeb u 
   poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu;
   pro  stanovení  časového  období  se  použije  přiměřeně  §  60 odst. 4
   trestního  zákoníku.  Obviněný je povinen probačnímu úředníkovi umožnit
   vstup do určeného obydlí nebo jeho části.
 
   (4)  V  souvislosti  s  nahrazením  vazby některým opatřením uvedeným v 
   odstavci   1  může  orgán  rozhodující  o  vazbě  rozhodnout  o  výkonu
   elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s tímto
   opatřením    prostřednictvím    elektronického    kontrolního   systému
   umožňujícího detekci pohybu obviněného, jestliže obviněný slíbí, že při
   výkonu  elektronické  kontroly  poskytne veškerou potřebnou součinnost.
   Před   tím  orgán  rozhodující  o  vazbě  obviněného  poučí  o  průběhu
   elektronické kontroly.
 
   (5)  V  souvislosti  s  nahrazením  vazby některým opatřením uvedeným v 
   odstavci  1  může  orgán rozhodující o vazbě současně uložit obviněnému
   omezení  spočívající  v  zákazu  vycestování  do  zahraničí.  V takovém
   případě  orgán  rozhodující  o vazbě vyzve obviněného nebo toho, kdo má
   cestovní  doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad^10) ve lhůtě
   jím  stanovené  vydal,  jinak  mu  bude  odejmut;  na postup při odnětí
   cestovního  dokladu  se  §  79 použije přiměřeně. Opis usnesení, kterým
   bylo rozhodnuto o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do
   zahraničí,  které  se týká státního občana České republiky, zašle orgán
   rozhodující  o  vazbě  orgánu  příslušnému k vydání cestovního dokladu;
   tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního dokladu.
 
   (6)  Obviněný,  kterému  bylo  v souvislosti s nahrazením vazby uloženo
   omezení  uvedené  v  odstavci  4 nebo 5, má právo kdykoliv žádat o jeho
   zrušení. O takové žádosti musí orgán rozhodující o vazbě rozhodnout bez
   zbytečného   odkladu.  Byla-li  žádost  zamítnuta,  může  ji  obviněný,
   neuvede-li  nové  důvody,  opakovat  až  po uplynutí tří měsíců ode dne
   nabytí právní moci rozhodnutí.
 
   (7)  Orgán,  který  rozhodl  o  zrušení  omezení spočívajícího v zákazu
   vycestování   do   zahraničí,  které  se  týká  státního  občana  České
   republiky,  vyrozumí  o  této  skutečnosti bez zbytečného odkladu orgán
   příslušný  k  vydání  cestovního dokladu; tento orgán rovněž vyrozumí o 
   vrácení cestovního dokladu obviněnému.
 
   (8)  Neplní-li  obviněný  povinnosti uložené v souvislosti s nahrazením
   vazby  některým  opatřením  uvedeným  v  odstavci  1 a trvají-li důvody
   vazby,  soud  a  v  přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce
   rozhodne o vazbě.
 
   § 73a
 
   Peněžitá záruka
 
   (1)  Je-li  dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán
   rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na
   svobodu  též  tehdy,  jestliže  přijme složenou peněžitou záruku, jejíž
   výši  určil.  Je-li  však obviněný stíhán pro trestný čin vraždy (§ 140
   trestního  zákoníku),  těžkého  ublížení  na  zdraví  (§  145 trestního
   zákoníku),  mučení  a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149
   odst.  3,  4  trestního  zákoníku, obchodování s lidmi (§ 168 trestního
   zákoníku),  loupeže  podle  §  173  odst.  4  trestního zákoníku, braní
   rukojmí  podle  § 174 odst. 3, 4 trestního zákoníku, znásilnění podle §
   185  odst.  3,  4  trestního  zákoníku, pohlavního zneužití podle § 187
   odst. 3, 4 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2, 3
   trestního   zákoníku,  vývoje,  výroby  a  držení  zakázaných  bojových
   prostředků  (§  280  trestního  zákoníku),  nedovolené  výroby a jiného
   nakládání  s  omamnými  a  psychotropními  látkami a s jedy podle § 283
   odst.  3, 4 trestního zákoníku, získání kontroly nad vzdušným dopravním
   prostředkem,  civilním  plavidlem  a  pevnou  plošinou (§ 290 trestního
   zákoníku),  zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle §
   292  odst.  2,  3  trestního  zákoníku,  vlastizrady  (§  309 trestního
   zákoníku),   rozvracení   republiky   (§   310   trestního   zákoníku),
   teroristického   útoku  (§  311  trestního  zákoníku),  teroru  (§  312
   trestního  zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku), vyzvědačství
   (§  316  trestního  zákoníku), spolupráce s nepřítelem (§ 319 trestního
   zákoníku),  válečné  zrady (§ 320 trestního zákoníku), genocidia (§ 400
   trestního  zákoníku), útoku proti lidskosti (§ 401 trestního zákoníku),
   apartheidu  a  diskriminace  skupiny  lidí  (§ 402 trestního zákoníku),
   agrese  (§  405a  trestního  zákoníku),  přípravy  útočné  války (§ 406
   trestního zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 trestního zákoníku),
   použití  zakázaného  bojového  prostředku a nedovoleného vedení boje (§
   411  trestního  zákoníku), válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku),
   perzekuce  obyvatelstva  (§ 413 trestního zákoníku), plenění v prostoru
   válečných  operací  (§  414  trestního  zákoníku), zneužití mezinárodně
   uznávaných  a  státních znaků (§ 415 trestního zákoníku), nebo zneužití
   vlajky  a  příměří  (§ 416 trestního zákoníku), a je-li dán důvod vazby
   uvedený  v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem
   obviněného  může  peněžitou  záruku  složit i jiná osoba, musí však být
   před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v 
   nichž je shledáván důvod vazby.
 
   (2)  Na  návrh  obviněného  nebo  osoby,  která nabízí složení peněžité
   záruky, orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že
 
   a)  přijetí  peněžité  záruky  je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k 
   osobě  a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení
   peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro který
   je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky
   v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo
 
   b)   vzhledem   k   okolnostem   případu  nebo  závažnosti  skutečností
   odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá.
 
   (3)  Pokud  orgán  uvedený  v  odstavci 1 rozhodne, že přijetí peněžité
   záruky   je  přípustné,  může  zároveň  rozhodnout  o  uložení  omezení
   spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí. Pro případy podle věty
   první se § 73 odst. 5 až 7 použijí obdobně.
 
   (4)  Soud  a  v  přípravném  řízení  na  návrh státního zástupce soudce
   rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný
 
   a)  uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak
   doručení  předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo
   policejního orgánu,
 
   b)  zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož
   provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,
 
   c)  opakuje  trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který
   dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo
 
   d)  se  vyhýbá  výkonu  uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého
   trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest.
 
   (5)  Peněžitou  záruku  zruší  nebo změní její výši na návrh obviněného
   nebo  osoby,  která  ji  složila,  anebo  i bez návrhu soud nebo státní
   zástupce,  který v té době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které
   k  jejímu  přijetí vedly, nebo se změnily okolnosti rozhodné pro určení
   její   výše.  Rozhodne-li  o  zrušení  peněžité  záruky  nebo  o  jejím
   připadnutí  státu,  přezkoumá  zároveň,  zda  nejsou  dány  důvody  pro
   rozhodnutí o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.
 
   (6)  Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který
   byl  pravomocně  odsouzen  k  nepodmíněnému  trestu odnětí svobody nebo
   peněžitému  trestu,  do  dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí
   svobody,  zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízení; odstavec 7
   tím  není  dotčen.  Nezaplatí-li  obviněný  peněžitý trest nebo náklady
   trestního  řízení  ve  stanovené  lhůtě, na jejich zaplacení se použijí
   prostředky z peněžité záruky.
 
   (7) Byla-li odsuzujícím rozsudkem obviněnému uložena povinnost nahradit
   poškozenému  majetkovou  škodu  nebo  nemajetkovou  újmu  v  penězích a
   poškozený  o  to ve stanovené lhůtě požádá, peněžitá záruka se poté, co
   odsouzený  splnil své povinnosti uvedené v odstavci 6, použije k úhradě
   pohledávky  poškozeného.  Nepostačují-li prostředky z peněžité záruky k 
   uspokojení  pohledávek  všech  poškozených, tyto pohledávky se uspokojí
   poměrně.
 
   (8)  Jakmile  je  možno  peněžitou  záruku  použít  k úhradě pohledávky
   poškozeného   podle  odstavce  7,  soud  o  tom  poškozeného  vyrozumí.
   Nepožádá-li poškozený o využití peněžité záruky k úhradě své pohledávky
   do   tří   měsíců  od  tohoto  vyrozumění,  peněžitá  záruka  se  vrátí
   odsouzenému  nebo osobě, která peněžitou záruku složila. O tom je třeba
   poškozeného poučit.
 
   (9)  Na  důvody,  pro  které peněžitá záruka může připadnout státu, být
   použita na zaplacení peněžitého trestu, nákladů trestního řízení nebo k 
   uhrazení  pohledávky  poškozeného,  musí  být  obviněný  a osoba, která
   peněžitou záruku složila, předem upozorněni.
 
   § 73b
 
   Orgány rozhodující o vazbě
 
   (1) O vzetí obviněného do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na
   návrh státního zástupce soudce. O vazbě obviněného zatčeného podle § 69
   rozhoduje  v  řízení  před  soudem  soudce; v takovém případě má stejná
   práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
 
   (2)  O  žádosti  obviněného  o  propuštění  z  vazby rozhoduje soud a v 
   přípravném  řízení státní zástupce. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti
   o  propuštění  z vazby, je povinen ji nejpozději do pěti pracovních dnů
   od  doručení  předložit  k  rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí
   obviněného.  Souhlasí-li  státní  zástupce  s  propuštěním obviněného z 
   vazby,  může  v  řízení  před  soudem  o  propuštění z vazby rozhodnout
   předseda senátu.
 
   (3)  O  dalším  trvání  vazby  obviněného rozhoduje soud a v přípravném
   řízení na návrh státního zástupce soudce.
 
   (4)  O změně důvodů vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh
   státního  zástupce  soudce;  pominul- li některý z důvodů vazby, může o 
   pominutí důvodu vazby rozhodnout v přípravném řízení i státní zástupce.
 
   (5)  O  žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do
   zahraničí,  které bylo obviněnému uloženo podle § 73 odst. 5 nebo § 73a
   odst.  3,  nebo  o  zrušení  předběžného  opatření  nahrazujícího vazbu
   rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce.
 
   (6) Rozhodnutí, kterým se obviněný propouští z vazby, může v přípravném
   řízení  učinit  i  státní  zástupce.  V  případě  překročení  lhůty pro
   rozhodnutí  o  dalším  trvání vazby podle § 72 nebo překročení nejvyšší
   přípustné doby trvání vazby podle § 72a vydá soud a v přípravném řízení
   soudce  nebo  státní  zástupce  pouze  příkaz k propuštění obviněného z 
   vazby.
 
   § 73c
 
   Zvláštní náležitosti rozhodnutí o vazbě
 
   V  odůvodnění  rozhodnutí  o  vzetí  obviněného  do  vazby  nebo jiného
   rozhodnutí  o  vazbě, jehož důsledkem je ponechání obviněného ve vazbě,
   musí být kromě obecných náležitostí (§ 134) uvedeny také
 
   a)  skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání trestného činu,
   pro který je obviněný stíhán, b) konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou
   dovozovány důvody vazby, popřípadě okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4
   a v § 72a odst. 3,
 
   c)   důvody,  pro  které  nebylo  možné  dosáhnout  účelu  vazby  jiným
   opatřením.
 
   § 73d
 
   Vazební zasedání
 
   (1)  Koná-li  se  hlavní líčení nebo veřejné zasedání, jehož se účastní
   obviněný,  rozhodne  soud  i  o  vazbě,  je-li  to potřebné vzhledem ke
   stanoveným lhůtám.
 
   (2)  Rozhoduje-li  soud  o vzetí obviněného do vazby mimo hlavní líčení
   nebo  veřejné  zasedání,  nebo  rozhoduje-li  soudce o vzetí do vazby v 
   přípravném řízení, rozhoduje vždy ve vazebním zasedání.
 
   (3) V jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 se rozhoduje ve
   vazebním  zasedání, jestliže o to obviněný výslovně požádá, nebo soud a
   v  přípravném  řízení  soudce  považuje  osobní  slyšení  obviněného za
   potřebné pro účely rozhodnutí o vazbě. Vazební zasedání však není třeba
   konat, i když o jeho konání obviněný výslovně požádal, jestliže
 
   a) obviněný se jej následně odmítl zúčastnit,
 
   b)  obviněný  byl  slyšen  k  vazbě v posledních šesti týdnech, neuvedl
   žádné  nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné
   okolnosti zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě,
 
   c) zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho výslech, nebo
 
   d) obviněný se propouští z vazby.
 
   § 73e
 
   Příprava vazebního zasedání
 
   (1)  Předseda  senátu  a v přípravném řízení soudce předvolá nebo nechá
   předvést  k  vazebnímu  zasedání  obviněného  a vyrozumí o něm státního
   zástupce  a  obhájce. Rozhoduje-li se o vazbě zadrženého nebo zatčeného
   obviněného,  obhájce  se  vyrozumí,  je-li  ve  lhůtě  24  hodin, v níž
   nejpozději musí být rozhodnuto o vazbě, dosažitelný.
 
   (2)  Dobu  konání  vazebního  zasedání  stanoví  předseda  senátu  a  v 
   přípravném  řízení  soudce  tak,  aby  státní  zástupce  a obhájce měli
   možnost se vazebního zasedání zúčastnit a byly dodrženy lhůty stanovené
   pro rozhodnutí o vazbě.
 
   § 73f
 
   Přítomnost osob při vazebním zasedání
 
   (1)  Vazební zasedání se v řízení před soudem koná za stálé přítomnosti
   všech členů senátu.
 
   (2)  Vazebního  zasedání  se vždy účastní obviněný; jeho účast může být
   zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Účast státního
   zástupce a obhájce při vazebním zasedání není nutná.
 
   (3) Vazební zasedání se koná bez účasti veřejnosti.
 
   § 73g
 
   Průběh vazebního zasedání
 
   (1)  Po  zahájení  vazebního  zasedání podá předseda senátu nebo určený
   člen  senátu  a  v  přípravném  řízení soudce zprávu o stavu věci. Poté
   podle  povahy  věci  přednese  návrh  státní  zástupce  nebo  žádost  o 
   propuštění z vazby obviněný nebo jeho obhájce.
 
   (2)  Státní zástupce, obviněný a jeho obhájce přednesou svá vyjádření a
   případné návrhy na provedení šetření potřebného pro rozhodnutí o vazbě.
   Není-li  některá  z  těchto  osob  přítomna  a jsou-li její vyjádření a
   návrhy  obsaženy  ve spise, anebo požádá-li o to, přednese jejich obsah
   předseda  senátu  nebo  jím  určený  člen  senátu a v přípravném řízení
   soudce. Následně předseda senátu a v přípravném řízení soudce vyslechne
   obviněného ke všem okolnostem podstatným pro rozhodnutí o vazbě. Státní
   zástupce  a  obhájce mohou klást obviněnému otázky, avšak teprve tehdy,
   až jim k tomu předseda senátu a v přípravném řízení soudce udělí slovo.
 
   (3)  Jsou-li  ve vazebním zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně
   ustanovení  o  dokazování  v hlavním líčení; omezení v provádění důkazů
   čtením  protokolu  o výpovědi svědka nebo znalce (§ 211 odst. 1 a 5) se
   neuplatní.
 
   (4)  Na  závěr vazebního zasedání předseda senátu a v přípravném řízení
   soudce  udělí  slovo  k závěrečným návrhům státnímu zástupci, obhájci a
   obviněnému.
 
   (5) Rozhodnutí se vždy vyhlásí ve vazebním zasedání.
 
   (6) Ustanovení § 55b, 56 a 57 se přiměřeně užijí i na vazební zasedání.
 
   § 74
 
   Stížnost proti rozhodnutí o vazbě
 
   (1)  Proti  rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 71, 71a, 72, § 72a odst. 3, §
   73  a  73a)  je  přípustná  stížnost.  Na rozhodování o stížnosti proti
   rozhodnutí  o  vazbě se obdobně užijí ustanovení o vazebním zasedání (§
   73d až 73g).
 
   (2)  Odkladný  účinek  má  pouze  stížnost  stran  proti  rozhodnutí  o 
   připadnutí  peněžité  záruky  státu  a stížnost státního zástupce proti
   rozhodnutí  o  propuštění  obviněného  z vazby, nejde-li o propuštění z 
   vazby  po vyhlášení zprošťujícího rozsudku. Byl-li však státní zástupce
   přítomen při vyhlášení rozhodnutí, má jeho stížnost odkladný účinek jen
   tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
 
   (3)  Rozhodne-li soud na základě stížnosti o zrušení rozhodnutí o vzetí
   obviněného  do  vazby  nebo  o dalším trvání vazby [§ 149 odst. 1 písm.
   b)],  může  věc  vrátit k novému projednání a rozhodnutí pouze z důvodu
   závažných   vad   rozhodnutí.  V  takovém  případě  musí  být  obviněný
   neprodleně propuštěn z vazby.
 
   § 74a
 
   Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody
 
   (1)  Je-li  vedeno  trestní  stíhání  proti obviněnému ve výkonu trestu
   odnětí  svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne
   o  důvodech,  obsahu  a  trvání nezbytných omezení, která se proti němu
   uplatní, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
 
   (2)  Uložená  omezení  nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl
   obviněný podroben ve vazbě.
 
   (3)  Na  rozhodování o omezeních, jejich trvání a o žádostech o zrušení
   omezení  se přiměřeně užijí ustanovení § 68 odst. 1, § 71, 71a, 72, 72a
   a  74.  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce  1  je  přípustná  stížnost.
   Ustanovení o vazebním zasedání se neužijí.
 
   ODDÍL DRUHÝ
 
   Zadržení
 
   § 75
 
   Zadržení obviněného policejním orgánem
 
   Jestliže  je  dán  některý  z důvodů vazby (§ 67), může policejní orgán
   obviněného   zadržet.  Je  však  povinen  provedené  zadržení  státnímu
   zástupci  bezodkladně  ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal
   při  zadržení,  i  další materiál, který státní zástupce potřebuje, aby
   popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak,
   aby  obviněný  mohl  být  nejpozději  do  48 hodin od zadržení odevzdán
   soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.
 
   § 76
 
   Zadržení osoby podezřelé
 
   (1)  Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li tu některý
   z  důvodů vazby (§ 67), policejní orgán v naléhavých případech zadržet,
   i  když dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1).
   K  zadržení  je  třeba  předchozího  souhlasu  státního  zástupce.  Bez
   takového  souhlasu  lze  zadržení  provést,  jen  jestliže  věc nesnese
   odkladu  a  souhlasu  předem  nelze  dosáhnout,  zejména  byla-li osoba
   přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku.
 
   (2)  Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo
   bezprostředně  poté,  smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění
   její  totožnosti,  k  zamezení  útěku  nebo k zajištění důkazů. Je však
   povinen   tuto  osobu  předat  ihned  policejnímu  orgánu;  příslušníka
   ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo
   správci   posádky.  Nelze-li  takovou  osobu  ihned  předat,  je  třeba
   některému  z  uvedených  orgánů  omezení  osobní  svobody  bez  odkladu
   oznámit.
 
   (3)  Policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne
   a  o  výslechu  sepíše  protokol,  v  němž  označí  místo, čas a bližší
   okolnosti  zadržení  a  uvede  osobní  údaje  zadržené  osoby,  jakož i 
   podstatné důvody zadržení.
 
   (4)  Policejní  orgán,  který  zadržení provedl nebo kterému byla podle
   odstavce  2  odevzdána  osoba přistižená při trestném činu, ji propustí
   bezodkladně  na  svobodu  v  případě, že bude podezření rozptýleno nebo
   důvody  zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu
   na  svobodu,  předá  státnímu  zástupci  protokol  o  jejím  výslechu s 
   vyhotovením  usnesení  o  zahájení  trestního  stíhání  a další důkazní
   materiál  tak,  aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí
   do  vazby.  Návrh  musí  policejní  orgán  podat bez odkladu, aby osoba
   zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 48
   hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu.
 
   (5)  Ustanovení  §  33  odst.  1,  5  a  6,  § 91, 92, 93 a 95 je třeba
   přiměřeně  dbát  i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době,
   kdy ještě proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160).
 
   (6)  Zadržená  osoba  má  právo  zvolit  si  obhájce, hovořit s ním bez
   přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení; má též
   právo  požadovat,  aby  obhájce  byl  přítomen při jejím výslechu podle
   odstavce   3,   ledaže  je  obhájce  ve  lhůtě  uvedené  v  odstavci  4
   nedosažitelný.   O   těchto  právech  je  třeba  podezřelého  poučit  a
   poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.
 
   § 76a
 
   Příkaz k zadržení
 
   (1)  Je-li  dán  některý  z  důvodů vazby a nelze-li osobě podezřelé ze
   spáchání  trestného  činu  doručit  opis  usnesení o zahájení trestního
   stíhání  a  takovou  osobu  nelze  předvolat, předvést nebo bez odkladu
   zadržet,  vydá  soudce  na  návrh  státního  zástupce  příkaz  k jejímu
   zadržení.
 
   (2)  Příkaz k zadržení musí vedle údajů zajišťujících, že osoba, jež má
   být  zadržena,  nebude  zaměněna s jinou osobou, obsahovat přesný popis
   důvodů, pro které se vydává. Připojí se k němu opis usnesení o zahájení
   trestního stíhání.
 
   (3)  Zadržení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou
   též povinny, pokud je to třeba, vypátrat pobyt podezřelé osoby.
 
   (4) Policejní orgán, který podezřelou osobu na základě příkazu zadržel,
   je  povinen  jí  neprodleně  doručit opis usnesení o zahájení trestního
   stíhání,  vyslechnout  ji  a  s  protokolem  o  jejím výslechu a dalším
   důkazním  materiálem  předat státnímu zástupci tak, aby státní zástupce
   mohl  případně  podat  návrh  na  její  vzetí  do  vazby do 48 hodin od
   zadržení; jinak musí být taková osoba propuštěna na svobodu.
 
   (5)   Soudce,  kterému  byla  zadržená  osoba  dodána,  dále  postupuje
   přiměřeně podle § 77 odst. 2.
 
   § 77
 
   Rozhodnutí o zadržené osobě
 
   (1)  Nenařídil-li státní zástupce propuštění zadržené osoby na podkladě
   materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen
   odevzdat  ji  ve lhůtě 48 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do
   vazby. K návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál.
 
   (2)  Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec 1) a do 24
   hodin   od   doručení  návrhu  státního  zástupce  rozhodnout  o  jejím
   propuštění  na  svobodu anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. O době a
   místě  konání  výslechu vyrozumí bezodkladně vhodným způsobem zvoleného
   nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný a o jeho účast zadržená
   osoba požádala, a státního zástupce. Obhájce a státní zástupce se mohou
   výslechu  zúčastnit  a klást zadržené osobě otázky, avšak teprve tehdy,
   až  jim k tomu soudce udělí slovo. Překročení doby 24 hodin od doručení
   návrhu státního zástupce na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o 
   propuštění obviněného na svobodu.
 
   ODDÍL TŘETÍ
 
   Zákaz vycestování do zahraničí
 
   § 77a
 
   (1)  Je-li  vedeno  trestní  stíhání  pro úmyslný trestný čin, na který
   zákon  stanoví  trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě
   léta,  nebo  pro  trestný  čin  spáchaný  z  nedbalosti, na který zákon
   stanoví  trest  odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje tři léta,
   může  soud  a  v  přípravném  řízení  na návrh státního zástupce soudce
   uložit  omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, je-li to
   nezbytné  pro  dosažení účelu trestního řízení. Proti tomuto rozhodnutí
   je přípustná stížnost.
 
   (2)  Bylo-li  obviněnému  uloženo  omezení  podle  odstavce 1, předseda
   senátu  a v přípravném řízení soudce vyzve obviněného nebo toho, kdo má
   cestovní  doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad^10) ve lhůtě
   jím  stanovené  vydal,  jinak  mu  bude  odejmut;  na postup při odnětí
   cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně.
 
   (3)  Opis  usnesení  podle odstavce 1, týká-li se státního občana České
   republiky,  zašle  předseda  senátu a v přípravném řízení soudce orgánu
   příslušnému  k  vydání  cestovního dokladu; tento orgán také vyrozumí o 
   vydání nebo odnětí cestovního dokladu.
 
   (4)  Omezení  spočívající  v  zákazu  vycestování  do  zahraničí  podle
   odstavce  1 předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší
   i  bez  návrhu,  pominuly-li důvody pro jeho uložení. Obviněný, kterému
   bylo  uloženo  omezení podle odstavce 1, má právo kdykoliv žádat o jeho
   zrušení.  O  takové  žádosti musí předseda senátu a v přípravném řízení
   státní   zástupce  rozhodnout  bez  zbytečného  odkladu.  Proti  tomuto
   rozhodnutí  je  přípustná  stížnost.  Byla-li žádost zamítnuta, může ji
   obviněný, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od
   právní moci rozhodnutí.
 
   (5)  Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí bez
   zbytečného  odkladu  orgán  příslušný  k  vydání  cestovního  dokladu o 
   zrušení  omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které
   se  týká státního občana České republiky; tento orgán rovněž vyrozumí o 
   vrácení cestovního dokladu obviněnému.
 
   (6)  Z  důležitých  důvodů  může  předseda senátu a v přípravném řízení
   státní  zástupce  na  konkrétně  vymezenou  dobu povolit vycestování do
   zahraničí, zejména za účelem pracovní cesty.
 
   ODDÍL ČTVRTÝ
 
   Zajištění věci
 
   § 78
 
   Povinnost k vydání věci
 
   (1)  Kdo  má  u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na
   vyzvání  předložit  soudu,  státnímu  zástupci nebo policejnímu orgánu;
   je-li  ji  nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na
   vyzvání  těmto  orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to,
   že  nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky
   nevyhovění (§ 66).
 
   (2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu, jejíž obsah se
   týká  okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění
   povinnosti   zachovat  věc  v  tajnosti  nebo  k  zproštění  povinnosti
   mlčenlivosti (§ 99).
 
   (3)  Vyzvat  k  vydání  věci  je oprávněn předseda senátu, v přípravném
   řízení státní zástupce nebo policejní orgán.
 
   (4)  Byla-li  vydána  věc,  s  níž  jsou  spojena  práva,  jež je třeba
   zajistit, postupuje se při jejich zajištění přiměřeně podle § 79e.
 
   (5)  Osoba,  která  věc  vydala,  nesmí  po  dobu zajištění takovou věc
   převést  na  jinou  osobu  nebo  ji  zatížit.  Právní jednání učiněné v 
   rozporu s tímto zákazem je neplatné; soud k neplatnosti přihlédne i bez
   návrhu. O tom je třeba tuto osobu poučit.
 
   (6)  Orgán  činný  v  trestním řízení uvedený v odstavci 3 uloží osobě,
   která  věc vydala, aby mu v jím stanovené lhůtě sdělila, zda a kdo má k 
   vydané věci předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen
   výkon  práva s ní nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové
   výzvě  ve  stanovené  lhůtě  (§ 66); o zajištění věci následně vyrozumí
   osoby  a orgány, o nichž se dozví, že mají k takové věci předkupní nebo
   jiné  právo  nebo  vedou  řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní
   nakládat. O zajištění věci dále bezodkladně vyrozumí orgán, který podle
   jiných právních předpisů vede evidenci takových věcí.
 
   (7) Postup při správě zajištěných věcí stanoví zvláštní právní předpis.
 
   (8)  Odstavce  4  až 7 se neužijí na věci, které orgán činný v trestním
   řízení převzal do úschovy pouze za účelem provedení důkazu.
 
   § 79
 
   Odnětí věci
 
   (1)  Nebude-li  věc  důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána tím,
   kdo  ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném
   řízení  na  příkaz  státního  zástupce  nebo policejního orgánu odňata.
   Policejní  orgán  potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas
   státního zástupce.
 
   (2)  Nevykoná-li  orgán,  který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci
   sám, provede je na podkladě příkazu policejní orgán.
 
   (3)  Bez  předchozího  souhlasu  uvedeného v odstavci 1 může být příkaz
   policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu
   dosáhnout a věc nesnese odkladu.
 
   (4)  K  odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci
   zúčastněna.
 
   (5)  Protokol  o  vydání  a  odnětí  věci musí obsahovat též dostatečně
   přesný  popis  vydané  nebo  odňaté  věci,  který by umožnil určit její
   totožnost.
 
   (6) Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata, vydá orgán, který
   úkon  provedl,  ihned  písemné  potvrzení  o  převzetí  věci  nebo opis
   protokolu  a  písemné  poučení o tom, že vydanou nebo odňatou věc nesmí
   převést  na  někoho  jiného  nebo  ji  zatížit,  přičemž právní jednání
   učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné.
 
   (7)  Na  odňatou  věc,  která  nebyla  orgánem činným v trestním řízení
   převzata do úschovy za účelem provedení důkazu, se přiměřeně užije § 78
   odst. 4 až 8.
 
   § 79a
 
   Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky
 
   (1)  Nasvědčují-li  zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na
   účtu  u  banky  jsou  určeny  ke  spáchání  trestného  činu nebo k jeho
   spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda
   senátu  a  v  přípravném  řízení  státní  zástupce nebo policejní orgán
   rozhodnout  o  zajištění  peněžních  prostředků  na účtu a případně též
   peněžních  prostředků  dodatečně  došlých na účet, vztahuje-li se důvod
   zajištění  i  na  ně,  včetně  jejich  příslušenství. Policejní orgán k 
   takovému  rozhodnutí  potřebuje  předchozí  souhlas  státního zástupce.
   Předchozího   souhlasu   státního  zástupce  není  třeba  v  naléhavých
   případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě
   povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s 
   ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.
 
   (2)  Rozhodnutí  podle  odstavce  1 musí být doručeno bance, která vede
   účet,  a  poté,  co  banka  zajištění  provedla,  i  majiteli  účtu.  V 
   rozhodnutí  se  uvede  číslo účtu a peněžní částka v příslušné měně, na
   kterou   se  zajištění  vztahuje.  Zajištění  se  vztahuje  na  peněžní
   prostředky,  které  byly na účtu v okamžiku, v němž bylo bance doručeno
   rozhodnutí, až do výše částky uvedené v rozhodnutí o zajištění a jejího
   příslušenství.   Převyšuje-li  částka  uvedená  v  rozhodnutí  zůstatek
   peněžních  prostředků  na  účtu,  vztahuje  se  zajištění  i na peněžní
   prostředky,  které na účet dodatečně došly, a to do výše částky uvedené
   v  rozhodnutí,  včetně jejího příslušenství. Nestanoví-li orgán činný v 
   trestním  řízení  uvedený  v  odstavci  1  jinak,  zakáže  se okamžikem
   doručení  rozhodnutí  jakákoliv dispozice s peněžními prostředky, které
   se  na  účtu  nacházejí,  až  do  výše  zajištění,  s  výjimkou  výkonu
   rozhodnutí.  Právní  jednání  učiněné  v  rozporu se zákazem uvedeným v 
   rozhodnutí  je  neplatné,  přičemž  soud  k neplatnosti přihlédne i bez
   návrhu;  o  tom  je  třeba  majitele účtu poučit. Na úhradu pohledávek,
   které jsou předmětem výkonu soudního nebo správního rozhodnutí, exekuce
   nebo  insolvenčního  řízení,  se  přednostně použijí peněžní prostředky
   nedotčené  rozhodnutím o zajištění. S peněžními prostředky, na které se
   vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce
   nebo  insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy
   senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon
   rozhodnutí   prováděn  nebo  je-li  s  těmito  peněžními  prostředky  v 
   exekučním  nebo  insolvenčním  řízení nakládáno k uspokojení pohledávky
   státu.
 
   (3) Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního
   řízení  již  není  třeba  nebo  zajištění není třeba ve stanovené výši,
   orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo
   je  omezí.  Policejní  orgán  k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí
   souhlas  státního zástupce. Rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění
   je třeba doručit bance a majiteli účtu.
 
   (4)  Majitel  účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má
   právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti
   musí  státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu neodkladně
   rozhodnout.  Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li
   v  ní  nové  důvody, opakovat až po uplynutí třiceti dnů od právní moci
   rozhodnutí.
 
   (5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost, jež
   má, pokud jde o zrušení zajištění nebo jeho omezení, odkladný účinek.
 
   (6)  Postup při správě zajištěných peněžních prostředků na účtu u banky
   stanoví zvláštní právní předpis.
 
   § 79b
 
   Z  důvodů,  pro  které lze zajistit peněžní prostředky na účtu u banky,
   lze  rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu u spořitelního
   a  úvěrního družstva nebo jiných subjektů, které vedou účet pro jiného,
   blokaci   peněžních   prostředků  penzijního  připojištění  se  státním
   příspěvkem,   blokaci   peněžních   prostředků  doplňkového  penzijního
   spoření,   blokaci   čerpání  finančního  úvěru  a  blokaci  finančního
   pronájmu. Jinak se přiměřeně užije ustanovení § 79a.
 
   § 79c
 
   Zajištění zaknihovaných cenných papírů
 
   (1)  Rozhodne-li  předseda  senátu  nebo  v  přípravném  řízení  státní
   zástupce  o  zajištění  zaknihovaných  cenných papírů, orgán nebo osoba
   oprávněná  k  vedení  příslušné evidence podle jiných právních předpisů
   zajistí  právo majitele nakládat s těmito zaknihovanými cennými papíry;
   náleží-li toto právo jiné oprávněné osobě, zajistí je této osobě.
 
   (2)  V  naléhavých  případech, které nesnesou odkladu, může o zajištění
   zaknihovaných  cenných  papírů  rozhodnout  též  policejní orgán. Do 48
   hodin  je  povinen  své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s 
   ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.
 
   (3)  V  usnesení o zajištění zaknihovaných cenných papírů se tomu, komu
   byly  zaknihované  cenné  papíry  zajištěny,  zakáže,  aby  po oznámení
   usnesení  zaknihované  cenné  papíry  převedl  na někoho jiného nebo je
   zatížil,  a  uloží  se  mu, aby orgánu činnému v trestním řízení, který
   rozhodl  o  zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo
   má  k zaknihovaným cenným papírům předkupní nebo jiné právo nebo zda je
   jiným  způsobem  omezen  výkon  práva s nimi nakládat, s upozorněním na
   následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Orgán činný
   v  trestním  řízení,  který  rozhodl  o  zajištění, může podle povahy a
   okolností  trestného  činu,  pro  který  se  vede  trestní  stíhání,  v 
   rozhodnutí  o  zajištění  nebo  i  v dodatečném rozhodnutí zakázat nebo
   omezit   také   výkon   dalších   práv   souvisejících  se  zajištěnými
   zaknihovanými  cennými  papíry,  a  to  včetně  práv  teprve v budoucnu
   vzniklých; při jejich zajištění postupuje přiměřeně podle § 79e. Právní
   jednání  učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je
   neplatné,  přičemž  soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je
   třeba toho, komu byly zaknihované cenné papíry zajištěny, poučit.
 
   (4)  Orgán  činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto
   rozhodnutí  vyrozumí  osoby  a  orgány,  o nichž je mu známo, že mají k 
   zajištěným  zaknihovaným  cenným papírům předkupní nebo jiné právo nebo
   vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s nimi nakládat.
 
   (5)  Na  důvody rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů, na
   postup  při  rozhodování  o  zajištění,  na  nakládání  se  zajištěnými
   zaknihovanými  cennými  papíry  v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo
   insolvenčního  řízení  a na zrušení nebo omezení zajištění se přiměřeně
   užije ustanovení § 79a.
 
   (6)  Postup při správě zajištěných zaknihovaných cenných papírů stanoví
   zvláštní právní předpis.
 
   § 79d
 
   Zajištění nemovitosti
 
   (1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že nemovitost je určena ke
   spáchání  trestného  činu  nebo  k  jeho  spáchání  byla užita, nebo je
   výnosem  z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení
   státní  zástupce  nebo  policejní  orgán  rozhodnout o zajištění takové
   nemovitosti.  Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí
   souhlas  státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není
   třeba  v  naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán
   je  v  takovém  případě  povinen  do  48 hodin své rozhodnutí předložit
   státnímu  zástupci,  který  s  ním  buď vysloví souhlas, nebo je zruší.
   Proti rozhodnutí o zajištění nemovitosti je přípustná stížnost.
 
   (2)  V  usnesení  o zajištění nemovitosti se tomu, komu byla nemovitost
   zajištěna,  zakáže,  aby  po  oznámení  usnesení  nemovitost převedl na
   jiného  nebo  ji  zatížil anebo aby ji záměrně poškozoval nebo ničil, a
   uloží  se  mu,  aby  orgánu  činnému v trestním řízení, který rozhodl o 
   zajištění,  do  15  dnů  od  oznámení  usnesení  sdělil, zda a kdo má k 
   nemovitosti předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen
   výkon  práva s ní nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové
   výzvě  ve  stanovené  lhůtě  (§ 66). Právní jednání učiněné v rozporu s 
   tímto  zákazem  je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez
   návrhu;  o  tom  je třeba toho, komu byla nemovitost zajištěna, poučit.
   Opis  usnesení o zajištění zašle orgán uvedený v odstavci 1 příslušnému
   katastrálnímu  úřadu  a  zároveň jej vyzve, aby, pokud zjistí, že je se
   zajištěnou  nemovitostí  nakládáno  tak,  že hrozí zmaření nebo ztížení
   účelu  jejího  zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámil. Státní
   zástupce  zašle  příslušnému  katastrálnímu  úřadu  opis  rozhodnutí  o 
   zrušení zajištění nemovitosti podle odstavce 1.
 
   (3)  Předseda  senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho
   souhlasem   policejní   orgán   provede  v  případě  nutnosti  ohledání
   nemovitosti  a  jejího  příslušenství;  o době a místě ohledání uvědomí
   toho,  komu  byla nemovitost zajištěna, nebo osobu, která s ním žije ve
   společné  domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovitosti
   práva.  Ten, komu byla nemovitost zajištěna, nebo osoba s ním žijící ve
   společné  domácnosti, a dále osoba, o níž je známo, že má k nemovitosti
   práva,  jsou  povinni  prohlídku  nemovitosti  a  jejího  příslušenství
   umožnit.
 
   (4)  Orgán  činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto
   rozhodnutí  vyrozumí  osoby  a  orgány,  o nichž je mu známo, že mají k 
   zajištěné  nemovitosti  předkupní,  nájemní  nebo jiné právo nebo vedou
   řízení,  ve  kterém  byl  omezen  výkon práva s ní nakládat; dále o něm
   vyrozumí  finanční  úřad  a  obecní úřad, v jejichž obvodu se zajištěná
   nemovitost nachází. Rozhodl-li o zajištění nemovitosti předseda senátu,
   pravomocné  usnesení  o zajištění nemovitosti se vyvěsí na úřední desce
   soudu,  v  přípravném řízení se vhodným způsobem uveřejní u příslušného
   státního  zastupitelství. O nabytí právní moci tohoto usnesení vyrozumí
   orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podle odstavce
   1, příslušný katastrální úřad.
 
   (5)  Zápis  vlastnického  nebo  jiného práva k zajištěné nemovitosti na
   základě  právního  jednání, kterým ten, komu byla nemovitost zajištěna,
   nakládá  s  nemovitostí,  lze  po  vyrozumění příslušného katastrálního
   úřadu podle odstavce 2 povolit jen s předchozím souhlasem orgánu, který
   rozhodl o zajištění podle odstavce 1. Byl-li podle katastrálního zákona
   podán  návrh  na  zápis  práva k nemovitosti do katastru nemovitostí na
   základě  právního  jednání,  kterým  ten,  komu  je následně nemovitost
   zajištěna,  nakládá  s  nemovitostí,  před  vydáním  usnesení  o  jejím
   zajištění   a   dosud   o  něm  nebylo  příslušným  orgánem  pravomocně
   rozhodnuto,  ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní
   moci usnesení o jejím zajištění.
 
   (6)  Práva  třetích  osob  k  zajištěné  nemovitosti lze uplatnit podle
   zvláštního  právního  předpisu.  Se  zajištěnou nemovitostí lze v rámci
   výkonu  rozhodnutí,  exekuce  nebo insolvenčního řízení nakládat jen po
   předchozím  souhlasu soudce a v přípravném řízení státního zástupce; to
   neplatí,   je-li   výkon  rozhodnutí  prováděn  nebo  je-li  s  takovou
   nemovitostí v exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení
   pohledávky státu.
 
   (7)  Jestliže zajištění nemovitosti pro účely trestního řízení již není
   nutné,  nebo  zajištění  nemovitosti  není nutné ve stanoveném rozsahu,
   orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo
   je  omezí.  Policejní  orgán  k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí
   souhlas  státního  zástupce.  Proti  rozhodnutí  o zrušení nebo omezení
   zajištění je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   (8)  Ten,  komu  byla  nemovitost  zajištěna,  má právo kdykoli žádat o 
   zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce a
   v  řízení  před  soudem předseda senátu bezodkladně rozhodnout. Byla-li
   žádost  zamítnuta,  může  být podána opakovaně, neuvádí-li se v ní nové
   důvody,  až  po  uplynutí  třiceti dnů od právní moci rozhodnutí. Proti
   tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
 
   (9)  Postup  při  správě  zajištěné nemovitosti stanoví zvláštní právní
   předpis.
 
   § 79e
 
   Zajištění nehmotné věci
 
   (1)  Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jiná nehmotná věc, než
   která  je  uvedena  v § 78 až 79c, je určena ke spáchání trestného činu
   nebo  k  jeho  spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti,
   může  předseda  senátu  a  v  přípravném  řízení  státní  zástupce nebo
   policejní  orgán rozhodnout o zajištění takové nehmotné věci. Policejní
   orgán  k  takovému  rozhodnutí  potřebuje  předchozí  souhlas  státního
   zástupce.   Předchozího   souhlasu   státního  zástupce  není  třeba  v 
   naléhavých  případech,  které  nesnesou  odkladu.  Policejní orgán je v 
   takovém  případě  povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu
   zástupci,  který  s  ním  buď  vysloví  souhlas,  nebo  je zruší. Proti
   rozhodnutí o zajištění nehmotné věci je přípustná stížnost.
 
   (2)  V  usnesení  o zajištění nehmotné věci se tomu, komu byla nehmotná
   věc  zajištěna,  zakáže,  aby ji po oznámení usnesení převedl na jiného
   nebo ji zatížil. Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení
   o  zajištění  nehmotné  věci  nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo
   omezit  také  výkon  dalších práv souvisejících se zajištěnou nehmotnou
   věcí,  a  to  včetně  práv  teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání
   učiněné  v  rozporu  se  zákazy  uvedenými  ve  větě  první  a druhé je
   neplatné,  přičemž  soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je
   třeba toho, komu byla nehmotná věc zajištěna, poučit.
 
   (3)  Tomu,  komu byla nehmotná věc zajištěna, se dále uloží, aby orgánu
   činnému  v  trestním  řízení,  který  rozhodl o zajištění, do 15 dnů od
   oznámení  usnesení  sdělil, zda a kdo má k nehmotné věci předkupní nebo
   jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat,
   a  bylo-li  zajištěno  majetkové  právo,  též  kdo  je  osobou povinnou
   poskytnout  odpovídající  plnění,  s upozorněním na následky nevyhovění
   takové  výzvě  ve  stanovené lhůtě (§ 66). V usnesení se ten, komu byla
   nehmotná  věc  zajištěna,  vyzve  také  k  vydání všech listin, jejichž
   předložení  je  nutné  k  uplatnění určitého práva k zajištěné nehmotné
   věci,  s  upozorněním  na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené
   lhůtě  (§  66  a  79). Tyto listiny se sepíší a složí do úschovy orgánu
   činného v trestním řízení, který rozhodl o zajištění.
 
   (4)  Orgán  činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto
   rozhodnutí  vyrozumí  osoby  a  orgány,  o nichž je mu známo, že mají k 
   zajištěné nehmotné věci předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve
   kterém  byl  omezen  výkon  práva  s  ní nakládat. Usnesení o zajištění
   rovněž  oznámí tomu, kdo má poskytnout odpovídající plnění, a uloží mu,
   aby  složil  předmět  plnění  do  jeho  úschovy nebo na jiné jím určené
   místo.  Složením  předmětu  plnění do úschovy nebo na jiné určené místo
   dlužník  svůj  závazek  v rozsahu poskytnutého plnění splní. Usnesení o 
   zajištění  nehmotné  věci se dlužníku oznámí dříve, než tomu, komu byla
   nehmotná věc zajištěna, je-li dlužník znám. Usnesení o zajištění podílu
   v obchodní korporaci se oznámí také obchodní korporaci.
 
   (5)  Orgán  činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto
   rozhodnutí  vyrozumí  bezodkladně  orgán,  který  podle jiných právních
   předpisů  vede  evidenci nehmotné věci, která byla zajištěna, a zároveň
   jej  vyzve,  aby,  pokud  zjistí,  že  je  se zajištěnou nehmotnou věcí
   nakládáno tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu jejího zajištění, mu
   tuto skutečnost neprodleně oznámil.
 
   (6)  Je-li  k  převodu  nebo  k zřízení práva k zajištěné nehmotné věci
   nutný  zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze
   po  vyrozumění  provedeném  podle odstavce 4 takový zápis provést jen s 
   předchozím  souhlasem  orgánu,  který  o  zajištění  podle  odstavce  1
   rozhodl.  Se  zajištěnou  nehmotnou věcí lze v rámci výkonu rozhodnutí,
   exekuce  nebo  insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu
   předsedy  senátu  a  v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí,
   je-li  výkon  rozhodnutí prováděn nebo je-li s takovou nehmotnou věcí v 
   exekučním  nebo  insolvenčním  řízení nakládáno k uspokojení pohledávky
   státu.
 
   (7)  Práva  třetích  osob  k zajištěné nehmotné věci lze uplatnit podle
   zvláštního právního předpisu.
 
   (8)  Na zrušení nebo omezení zajištění nehmotné věci se obdobně užije §
   79d odst. 7 a 8.
 
   (9)  Postup  při správě zajištěné nehmotné věci stanoví zvláštní právní
   předpis.
 
   § 79f
 
   Zajištění náhradní hodnoty
 
   (1)  Nelze-li  dosáhnout  vydání  nebo  odnětí  věci  (§  78 a 79) nebo
   nelze-li zajistit peněžní prostředky na účtu (§ 79a a 79b), zaknihované
   cenné  papíry  (§  79c), nemovitost (§ 79d) nebo nehmotnou věc (§ 79e),
   které  jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly
   užity,  nebo  jsou  výnosem  z  trestné  činnosti,  může být místo nich
   zajištěna  náhradní  hodnota,  která  odpovídá,  byť jen zčásti, jejich
   hodnotě;  přitom  se  postupuje  obdobně  podle  příslušných ustanovení
   upravujících jejich vydání, odnětí nebo zajištění (§ 78 až 79e).
 
   (2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
   povolit  na návrh osoby, jíž byla náhradní hodnota zajištěna, provedení
   úkonu,  který  se  týká  zajištěné  náhradní  hodnoty.  Proti  takovému
   rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   § 79g
 
   Důvod zajištění věci lze v průběhu trestního řízení změnit rozhodnutím,
   proti kterému je přípustná stížnost.
 
   Vrácení a další nakládání s věcí
 
   § 80
 
   (1)  Není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata,
   k  dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo
   zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na
   ni  uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není
   pochyb.Při  pochybnostech  se věc uloží do úschovy a osoba, která si na
   věc  činí  nárok,  se  upozorní,  aby  jej uplatnila v řízení ve věcech
   občanskoprávních.   Pokud  osoba,  která  má  na  věc  právo,  ji  přes
   opakovanou  výzvu  nepřevezme,  bude věc prodána a částka za ni stržená
   bude  uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o 
   soudním prodeji zabavených movitých věcí.
 
   (2)  Je-li  nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána
   podle  odstavce  1,  zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do
   úschovy  soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisů o soudním prodeji
   zabavených movitých věcí.
 
   (3)  Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném
   řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti rozhodnutí o vrácení
   a vydání věci, jakož i o uložení do úschovy, je přípustná stížnost, jež
   má odkladný účinek.
 
   § 81
 
   (1)  Jestliže  byla  obviněným vydána nebo mu odňata věc, kterou získal
   nebo  pravděpodobně  získal  trestným činem, a buď není známo, komu věc
   patří, nebo není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci.
   Vyhlášení  se učiní způsobem pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a
   to  spolu  s  vyzváním,  aby  se poškozený přihlásil do šesti měsíců od
   vyhlášení.
 
   (2)  Uplatnil-li  ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo jiný
   než  obviněný,  postupuje  se podle § 80 odst. 1. Jestliže nárok na věc
   neuplatnil  nikdo  jiný,  vydá se věc, nebo byla-li zatím pro nebezpečí
   zkázy už prodána, částka za ni stržená obviněnému na jeho žádost, pokud
   nejde  o  věc,  kterou  získal  trestným  činem.  Jde-li  o věc, kterou
   obviněný  získal  trestným  činem, nebo nepožádal-li obviněný o vrácení
   věci  a  právo  na  věc  neuplatnil někdo jiný ve lhůtě šesti měsíců po
   uplynutí  lhůty  uvedené  v  odstavci  1  větě  druhé,  připadá  věc do
   vlastnictví státu; tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání takové
   věci nebo vydání částky stržené za její prodej.
 
   (3)  Jde-li  o věc bezcennou, lze ji zničit i bez předchozího vyhlášení
   popisu.
 
   (4)  Opatření  a  rozhodnutí  uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda
   senátu  a  v  přípravném  řízení  státní zástupce nebo policejní orgán.
   Proti usnesení o vydání věci nebo o zničení věci je přípustná stížnost,
   jež má odkladný účinek.
 
   § 81a
 
   Na  postup  při  vrácení  peněžních  prostředků  na účtu, zaknihovaných
   cenných  papírů,  nemovitosti  a  jiných  nehmotných  věcí,  které byly
   zajištěny  podle § 79a až 79e a při dalším nakládání s nimi, jakož i na
   postup  při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79f,
   a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81.
 
   § 81b
 
   (1) Byla-li vydána nebo odňata věc, která ohrožuje bezpečnost lidí nebo
   majetku, zejména omamná látka, psychotropní látka, přípravek obsahující
   omamnou  nebo  psychotropní  látku,  prekursor,  jed  nebo radioaktivní
   materiál, ze které byl odebrán přiměřený vzorek, a takové věci již není
   třeba  za  účelem  provedení  důkazu,  zejména  nejsou-li pochybnosti o 
   totožnosti  vzorku věci a jejího celku a o celkovém množství věci, může
   předseda  senátu  a  v  přípravném  řízení státní zástupce rozhodnout o 
   jejím  zničení  již  v  průběhu trestního řízení, pokud takové věci již
   není  k dalšímu řízení třeba a nelze-li ji vrátit podle § 80, nebo není
   známo, komu taková věc patří, anebo není znám pobyt poškozeného.
 
   (2)   Byl-li   vydán  nebo  odňat  exemplář  rostliny  nebo  živočicha,
   regulovaná  kožešina nebo výrobek z tuleně nebo jiný jedinec, které lze
   zadržet  pro  účely  jejich  zabavení  podle  zákona  o  obchodování  s 
   ohroženými  druhy,  nebo jedinec zvláště chráněného druhu rostliny nebo
   živočicha  anebo volně žijícího ptáka, které lze odebrat podle zákona o 
   ochraně  přírody  a  krajiny,  a není-li jich třeba pro důkazní účely a
   nelze-li  je  vrátit podle § 80, orgán činný v trestním řízení, kterému
   byly vydány, nebo který vydal příkaz k jejich odnětí, je postoupí České
   inspekci životního prostředí a zajistí jejich předání inspekci, pokud k 
   němu dosud nedošlo; tím je zajištění ukončeno.
 
   (3)  Proti  usnesení  podle  odstavce  1  je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   ODDÍL PÁTÝ
 
   Domovní  a  osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup
   do obydlí, jiných prostor a pozemků
 
   § 82
 
   Důvody  domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor
   a pozemků
 
   (1)  Domovní  prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě
   nebo  v  jiné  prostoře  sloužící  k  bydlení  nebo  v prostorách k nim
   náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
 
   (2)  Z  důvodů  uvedených  v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor
   nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně
   přístupné.
 
   (3)  Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má
   u sebe věc důležitou pro trestní řízení.
 
   (4)  U  osoby zadržené a u osoby, která byla zatčena nebo která se bere
   do  vazby,  lze vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření,
   že  má  u  sebe  zbraň  nebo jinou věc, jíž by mohla ohrozit život nebo
   zdraví vlastní nebo cizí.
 
   § 83
 
   Příkaz k domovní prohlídce
 
   (1)   Nařídit  domovní  prohlídku  je  oprávněn  předseda  senátu  a  v 
   přípravném  řízení  na  návrh  státního zástupce soudce. V neodkladných
   případech  tak  může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce (§
   18) učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka
   vykonána.  Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být
   odůvodněn.  Doručí  se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a
   není-li  to  možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která
   brání doručení.
 
   (2)  Na  příkaz  předsedy  senátu  nebo soudce vykoná domovní prohlídku
   policejní orgán.
 
   § 83a
 
   Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků
 
   (1)  Na  nařízení  a  provedení  prohlídky  jiných prostor a pozemků se
   obdobně užije § 83 odst. 1 a 2.
 
   (2)  Bez  příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor
   nebo  pozemků,  jestliže  vydání  příkazu  nelze předem dosáhnout a věc
   nesnese  odkladu.  Policejní  orgán  je  však  povinen  si  bezodkladně
   dodatečně  vyžádat  souhlas  orgánu  oprávněného  k  vydání  příkazu; v 
   přípravném  řízení  tak  činí  prostřednictvím státního zástupce. Pokud
   oprávněný  orgán  souhlas  dodatečně  neudělí, nelze výsledek prohlídky
   použít v dalším řízení jako důkaz.
 
   (3)  Bez  příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor
   nebo  pozemků také tehdy, pokud uživatel dotčených prostor nebo pozemků
   písemně  prohlásí,  že  s  prohlídkou  souhlasí, a své prohlášení předá
   policejnímu orgánu. O tomto úkonu však musí policejní orgán bezodkladně
   vyrozumět  předsedu  senátu oprávněného k vydání příkazu a v přípravném
   řízení státního zástupce.
 
   § 83b
 
   Příkaz k osobní prohlídce
 
   (1) Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném
   řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgán.
 
   (2)  Nevykoná-li osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na
   jeho příkaz policejní orgán.
 
   (3) Osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví.
 
   (4)  Bez  příkazu  nebo  souhlasu uvedeného v odstavci 1 může policejní
   orgán  vykonat  osobní  prohlídku  jen  tehdy,  jestliže  příkazu  nebo
   souhlasu  předem  dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže
   jde  o  osobu  přistiženou  při  činu nebo o osobu, na kterou byl vydán
   příkaz  k  zatčení.  Bez  příkazu  nebo souhlasu lze též provést osobní
   prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 4.
 
   § 83c
 
   Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek
 
   (1)  Policejní  orgán  může  vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na
   pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný
   pro  ochranu  života  nebo  zdraví  osob nebo pro ochranu jiných práv a
   svobod  nebo  pro  odvrácení  závažného  ohrožení veřejné bezpečnosti a
   pořádku.
 
   (2)  Policejní orgán dále může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v 
   případě, že se v nich nachází osoba,
 
   a)  na kterou byl vydán příkaz k zadržení, příkaz k zatčení nebo příkaz
   k  dodání  do  výkonu  trestu  odnětí svobody nebo do výkonu ochranného
   opatření spojeného se zbavením osobní svobody,
 
   b) kterou je třeba předvést pro účely trestního řízení, nebo
 
   c) kterou je třeba zadržet.
 
   (3)  Po  vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné
   úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k 
   předvedení osoby.
 
   § 84
 
   Předchozí výslech
 
   Vykonat  domovní  prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných
   prostor  a  pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na
   kom  se  má  takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem
   nedosáhlo  ani  dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného
   důvodu,  který  vedl  k  tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba,
   jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.
 
   Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků
 
   § 85
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1)  Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor
   je  povinen  umožnit  osobě,  u níž se takový úkon koná, nebo některému
   dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor
   též  jejímu  zaměstnanci  účast  při  prohlídce.  O  právu  účasti  při
   prohlídce je povinen tyto osoby poučit.
 
   (2)  K  výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která
   není  na  věci  zúčastněna.  Orgán  vykonávající  prohlídku prokáže své
   oprávnění.
 
   (3)  V  protokole  o  prohlídce  je  třeba též uvést, zda byla dodržena
   ustanovení  o  předchozím  výslechu,  popřípadě  označit  důvody,  proč
   dodržena  nebyla.  Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je
   třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v § 79 odst. 5.
 
   (4)  Osobě,  u  které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový
   úkon  vykonal,  ihned,  a  není-li  to  možné, nejdéle do 24 hodin poté
   písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly
   přitom vydány nebo odňaty, anebo opis protokolu.
 
   (5)  Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení
   odstavce 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu
   do  obydlí  však  lze  odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat,
   jestliže by mohlo dojít k ohrožení jejího života nebo zdraví.
 
   § 85a
 
   (1)  Osoba,  u níž má být provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných
   prostor  a  pozemku,  osobní prohlídka nebo vstup do obydlí, je povinna
   tyto úkony strpět.
 
   (2)  Neumožní-li  osoba,  vůči  níž  směřuje úkon uvedený v odstavci 1,
   provedení  takového  úkonu,  jsou  orgány provádějící úkon oprávněny po
   předchozí  marné  výzvě  překonat odpor takové osoby nebo jí vytvořenou
   překážku. O tom učiní záznam do protokolu (§ 85 odst. 3).
 
   § 85b
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1)  Při  provádění  domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v 
   nichž  advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny,
   které  obsahují  skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti
   advokáta, je orgán provádějící úkon povinen vyžádat si součinnost České
   advokátní  komory  (dále  jen  "Komora");  orgán  provádějící  úkon  je
   oprávněn  seznámit se s obsahem těchto listin pouze za přítomnosti a se
   souhlasem  zástupce  Komory,  kterého  ustanoví  předseda  Komory z řad
   jejích  zaměstnanců  nebo z řad advokátů. Stanovisko zástupce Komory je
   třeba uvést v protokolu podle § 85 odst. 3.
 
   (2)  Odmítne-li  zástupce  Komory souhlas podle odstavce 1 udělit, musí
   být  listiny  za  účasti orgánu provádějícího úkon, advokáta a zástupce
   Komory  zabezpečeny tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit,
   popřípadě   je  zničit  nebo  poškodit;  bezprostředně  poté  musí  být
   příslušné  listiny předány Komoře. Komora vrátí advokátovi tyto listiny
   bez  odkladu poté, co marně uplyne lhůta k podání návrhu podle odstavce
   5.  Komora  postupuje  obdobně,  byl-li  návrh zamítnut, a to i ohledně
   některých  listin;  v  takovém  případě  Komora vrátí advokátovi jen ty
   listiny,  kterých  se  zamítnutí  návrhu  týká. Komora vrátí advokátovi
   listiny  bez  odkladu  též  poté,  kdy byla informována o postupu podle
   odstavce 6.
 
   (3)  V  případě  uvedeném  v odstavci 2 větě první lze souhlas zástupce
   Komory nahradit na návrh orgánu, který domovní prohlídku nebo prohlídku
   jiných  prostor nařídil, rozhodnutím soudce nejblíže nadřízeného soudu,
   u  něhož  působí předseda senátu nebo soudce, který je oprávněn podle §
   83  odst.  1  a  § 83a odst. 1 nařídit domovní prohlídku nebo prohlídku
   jiných prostor. V případě prohlídky jiných prostor provedené policejním
   orgánem  podle  §  83a  odst.  2  nebo  3 podává návrh podle věty první
   předseda senátu oprávněný k vydání příkazu a v přípravném řízení státní
   zástupce.
 
   (4)  Návrh  musí  kromě  obecných  náležitostí (§ 59 odst. 4) obsahovat
   označení  listin,  ohledně  kterých  se  navrhovatel  domáhá  nahrazení
   souhlasu  zástupce  Komory  k seznámení se s jejich obsahem, a vylíčení
   skutečností   svědčících  o  tom,  proč  nesouhlas  zástupce  Komory  k 
   seznámení  se  orgánu provádějícího úkon s obsahem těchto listin má být
   nahrazen  rozhodnutím  soudce  podle  odstavce  3.  K  návrhu  je třeba
   připojit  protokol,  v  němž  je zaznamenán nesouhlas zástupce Komory s 
   tím, aby se orgán provádějící úkon s obsahem listin seznámil.
 
   (5)  Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy zástupce Komory odmítl
   udělit  souhlas  k  seznámení  se  s obsahem listin, ohledně kterých se
   navrhovatel  podle odstavce 4 domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory
   k seznámení se s jejich obsahem.
 
   (6)  K  návrhu,  který  neobsahuje  všechny  náležitosti  nebo který je
   nesrozumitelný  nebo neurčitý, soudce nepřihlíží; ustanovení § 59 odst.
   4  věta  třetí  a čtvrtá se nepoužije. Obdobně soudce postupuje, byl-li
   návrh  podán  opožděně  nebo  byl-li  podán  někým,  kdo  k návrhu není
   oprávněn.  O  tomto postupu informuje soudce bez odkladu navrhovatele a
   Komoru.
 
   (7)  Nepostupoval-li  soudce  podle odstavce 6, projedná bez zbytečného
   odkladu  návrh  ve  veřejném  zasedání  a  Komoře uloží, aby mu při něm
   předložila  listiny,  ohledně  kterých  se navrhovatel domáhá nahrazení
   souhlasu  zástupce  Komory  k  seznámení s jejich obsahem. Soudce vedle
   jiných  úkonů  též  prověří,  zda  nebylo  porušeno  zabezpečení listin
   předložených  Komorou,  a  seznámí  se s jejich obsahem; současně učiní
   opatření,  aby  se  navrhovatel  a  ani  nikdo jiný o obsahu listin při
   veřejném zasedání nemohl dozvědět.
 
   (8)  Dojde-li  k  odročení veřejného zasedání, soudce listiny zabezpečí
   tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit
   nebo poškodit.
 
   (9)  Soudce  návrhu  vyhoví,  dojde-li  k závěru, že listina neobsahuje
   skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost;
   v opačném případě návrh zamítne.
 
   (10)  Vyhoví-li  soudce  návrhu  alespoň  zčásti,  předá bez odkladu po
   právní  moci  usnesení  listiny,  ohledně  nichž  byl  nahrazen souhlas
   zástupce  Komory k seznámením se s jejich obsahem, orgánu provádějícímu
   úkon  a  uloží mu, aby je Komoře vrátil ihned poté, jakmile se s jejich
   obsahem  seznámí;  to  neplatí, mají-li být takové listiny použity jako
   důkaz  v  trestním řízení. Listiny, ohledně kterých byl návrh zamítnut,
   soudce vrátí bez odkladu po právní moci usnesení Komoře.
 
   (11)  V  případě,  že  listiny není možné odevzdat orgánu provádějícímu
   úkon,  Komoře  nebo jejich zástupcům osobně, doručí se nejpozději první
   pracovní  den  následující  po dni, v němž nabylo usnesení právní moci,
   orgánu   provádějícímu   úkon   nebo  Komoře  prostřednictvím  soudního
   doručovatele nebo orgánů justiční stráže.
 
   (12)  Listinou  v odstavcích 1 až 11 se rozumí jak písemnost, popřípadě
   její část, tak i jiný nosič informací.
 
   § 85c
 
   Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku
 
   Ustanovení  §  83, 83a, 84, 85, 85a a 85b se užije i tehdy, jestliže na
   místech  v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci,
   rekognici,  prověrku na místě nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového
   úkonu  vyplývá,  že  jej nelze provést jinde a ten, u koho se má takový
   úkon vykonat, k němu nedal souhlas.
 
   ODDÍL ŠESTÝ
 
   Zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování
 
   § 86
 
   Zadržení zásilky
 
   (1)  Je-li  k  objasnění  skutečností  důležitých  pro trestní řízení v 
   konkrétní  věci  nutno  zjistit  obsah nedoručených poštovních zásilek,
   jiných  zásilek  nebo  telegramů, nařídí předseda senátu a v přípravném
   řízení  státní  zástupce,  aby  je  pošta nebo osoba provádějící jejich
   přepravu  vydaly  jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci nebo
   policejnímu orgánu.
 
   (2)  Bez  nařízení  uvedeného  v  odstavci  1 může být přeprava zásilky
   pozdržena  na  příkaz  policejního  orgánu, pokud věc nesnese odkladu a
   nařízení nelze předem dosáhnout. Policejní orgán je povinen o pozdržení
   zásilky do 24 hodin vyrozumět státního zástupce. Neobdrží-li pošta nebo
   osoba provádějící dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů nařízení
   podle odstavce 1, nesmí dopravu zásilek dále zdržovat.
 
   § 87
 
   Otevření zásilky
 
   (1) Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 může otevřít jen předseda senátu
   a  v  přípravném  řízení  se  souhlasem  soudce  státní  zástupce  nebo
   policejní orgán.
 
   (2) Otevřená zásilka se odevzdá adresátovi, a není-li jeho pobyt znám a
   není-li  zásilka  určena do vlastních rukou, některému z jeho rodinných
   příslušníků;  jinak  se zásilka vrátí odesílateli. Je-li však obava, že
   odevzdáním  zásilky  by mohlo dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení
   účelu  trestního stíhání, připojí se zásilka ke spisu; je-li to vhodné,
   oznámí  se  adresátovi  obsah dopisu nebo telegramu. Není-li jeho pobyt
   znám  a  není-li  zásilka  určena do vlastních rukou, učiní se oznámení
   některému z jeho rodinných příslušníků.
 
   (3)  Zásilka,  kterou  nebylo uznáno za nutné otevřít, odevzdá se ihned
   adresátovi nebo se vrátí poště nebo osobě, která ji vydala.
 
   § 87a
 
   Záměna zásilky
 
   (1)  V  zájmu  zjištění  osob  podílejících se na nakládání se zásilkou
   obsahující   omamné   látky,   psychotropní  látky,  prekursory,  jedy,
   radioaktivní materiál, padělané peníze a padělané cenné papíry, střelné
   nebo  hromadně  účinné  zbraně,  střelivo a výbušniny nebo jinou věc, k 
   jejímuž  držení  je  třeba zvláštního povolení, věci určené ke spáchání
   trestného  činu, anebo věci z trestného činu pocházející, může předseda
   senátu  a  v  přípravném  řízení  se  souhlasem  soudce státní zástupce
   nařídit,  aby byl obsah takové zásilky zaměněn za jiný a takto upravená
   zásilka byla předána k další přepravě.
 
   (2)  Záměnu  provede  policejní  orgán,  který  o  tom  sepíše záznam a
   zabezpečí  úschovu  zaměněných věcí a materiálů. Se zaměněnými věcmi se
   nakládá jako s věcmi odňatými.
 
   § 87b
 
   Sledovaná zásilka
 
   (1)  Státní  zástupce  může v přípravném řízení nařídit, aby zásilka, u 
   níž  je  důvodné  podezření,  že  obsahuje  věci  uvedené v § 87a, byla
   sledována,  jestliže  je  to  třeba  k  objasnění  trestného  činu nebo
   odhalení  všech  jeho pachatelů a zjištění potřebných skutečností jiným
   způsobem  by  bylo  neúčinné  nebo podstatně ztížené. Sledování zásilky
   provede  podle  pokynu  státního zástupce policejní orgán; vůči osobám,
   které  se  sledovanou  zásilkou nakládají, přitom neprovádí žádné úkony
   směřující  k  vydání  nebo  odnětí věci. O průběhu sledování zásilky se
   sepíše  protokol  a  podle  potřeby  se  pořídí  též obrazový nebo jiný
   záznam.
 
   (2) Bez příkazu podle odstavce 1 může policejní orgán zahájit sledování
   zásilky, jestliže věc nesnese odkladu a příkazu nelze předem dosáhnout.
   O  tomto  úkonu státního zástupce bez odkladu vyrozumí a postupuje dále
   podle jeho pokynů.
 
   (3)  Sledování  zásilky  ukončí  policejní  orgán  na  příkaz  státního
   zástupce,  a  je-li  zřejmé,  že  nakládáním  se  zásilkou vzniká vážné
   nebezpečí  života  nebo zdraví, značné škody na majetku, anebo hrozí-li
   vážné  nebezpečí,  že takovou zásilku nebude možné dále sledovat, i bez
   takového  příkazu. Podle potřeby současně s ukončením sledování zásilky
   učiní  úkon  směřující  proti  dalšímu  držení  věcí, které tvoří obsah
   zásilky.
 
   § 87c
 
   Společné ustanovení
 
   Zásilkou ve smyslu § 86 až 87c se rozumí předmět dopravovaný jakýmkoliv
   způsobem,  ať  již  s  využitím  pošty  nebo jiné osoby, včetně dopravy
   skrytým způsobem.
 
   ODDÍL SEDMÝ
 
   Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
 
   § 88
 
   (1)  Je-li  vedeno  trestní  řízení  pro zločin, na který zákon stanoví
   trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro
   trestný  čin  pletichy  v  insolvenčním  řízení  podle  § 226 trestního
   zákoníku,  porušení  předpisů  o pravidlech hospodářské soutěže podle §
   248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody
   při  zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle
   §  256  trestního  zákoníku,  pletichy při zadání veřejné zakázky a při
   veřejné  soutěži  podle  § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné
   dražbě  podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby
   podle  §  329  trestního  zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k 
   jehož  stíhání  zavazuje  vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán
   příkaz  k  odposlechu  a  záznamu  telekomunikačního provozu, pokud lze
   důvodně  předpokládat,  že  jím  budou získány významné skutečnosti pro
   trestní  řízení  a  nelze-li  sledovaného  účelu  dosáhnout  jinak nebo
   bylo-li  by  jinak  jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam
   telekomunikačního  provozu  provádí  pro potřeby všech orgánů činných v 
   trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu
   telekomunikačního  provozu  mezi  obhájcem  a obviněným je nepřípustné.
   Zjistí-li  policejní  orgán  při odposlechu a záznamu telekomunikačního
   provozu,  že  obviněný  komunikuje  se svým obhájcem, je povinen záznam
   odposlechu  bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti
   dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
 
   (2)  Nařídit  odposlech  a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn
   předseda  senátu  a  v  přípravném  řízení  na  návrh státního zástupce
   soudce.  Příkaz  k  odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí
   být  vydán  písemně  a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na
   vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro
   úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje.
   V  příkazu  k  odposlechu  a záznamu telekomunikačního provozu musí být
   stanovena  uživatelská  adresa  či zařízení a osoba uživatele, pokud je
   její  totožnost  známa,  a  doba,  po  kterou  bude  odposlech a záznam
   telekomunikačního  provozu  prováděn,  která  nesmí být delší než čtyři
   měsíce;  v  odůvodnění  musí  být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti,
   které  vydání  tohoto  příkazu,  včetně  doby  jeho trvání, odůvodňují.
   Příkaz  k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se bezodkladně
   doručí   policejnímu   orgánu.  V  přípravném  řízení  opis  příkazu  k 
   odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce bezodkladně zašle
   státnímu zástupci.
 
   (3)  Policejní  orgán  je  povinen  průběžně vyhodnocovat, zda i nadále
   trvají  důvody,  které  vedly  k  vydání příkazu k odposlechu a záznamu
   telekomunikačního  provozu. Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech
   a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, a to i před skončením
   doby  uvedené  v odstavci 2. Tuto skutečnost bezodkladně písemně oznámí
   předsedovi    senátu,    který    příkaz   k   odposlechu   a   záznamu
   telekomunikačního  provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu
   zástupci a soudci.
 
   (4)  Na  základě  vyhodnocení  dosavadního průběhu odposlechu a záznamu
   telekomunikačního   provozu  může  soudce  soudu  vyššího  stupně  a  v 
   přípravném  řízení  na  návrh  státního zástupce soudce krajského soudu
   dobu  trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prodloužit,
   a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců.
 
   (5)  Bez  příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může
   orgán   činný   v   trestním   řízení   nařídit   odposlech   a  záznam
   telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, je-li vedeno trestní
   řízení  pro trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku),
   svěření  dítěte  do  moci  jiného (§ 169 trestního zákoníku), omezování
   osobní  svobody  (§  171 trestního zákoníku), vydírání (§ 175 trestního
   zákoníku),  únosu  dítěte  a  osoby  stižené  duševní  poruchou  (§ 200
   trestního zákoníku), násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
   (§  352  trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního
   zákoníku)  nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku),
   pokud s tím uživatel odposlouchávané stanice souhlasí.
 
   (6)  Má-li  být  záznam  telekomunikačního  provozu užit jako důkaz, je
   třeba  k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu
   a  obsahu  provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil.
   Ostatní záznamy je povinen policejní orgán označit, spolehlivě uschovat
   tak,  aby byla zajištěna ochrana před neoprávněným zneužitím záznamů, a
   v  protokolu  založeném  do  spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné
   trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního
   provozu  proveden,  lze  záznam  jako důkaz užít tehdy, pokud je v této
   věci  vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo
   souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice.
 
   (7)  Pokud  při  odposlechu  a záznamu telekomunikačního provozu nebyly
   zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je policejní orgán po
   souhlasu  soudu a v přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy
   bezodkladně  zničit  po  třech  letech  od  pravomocného skončení věci.
   Byl-li   policejní  orgán  vyrozuměn  o  podání  mimořádného  opravného
   prostředku  v uvedené lhůtě, zničí záznamy o odposlechu po rozhodnutí o 
   mimořádném  opravném  prostředku,  případně  až  po  novém  pravomocném
   skončení  věci. Protokol o zničení záznamu o odposlechu zašle policejní
   orgán   státnímu   zástupci,  jehož  rozhodnutím  byla  věc  pravomocně
   skončena,  a  v  řízení  před soudem předsedovi senátu prvého stupně, k 
   založení do spisu.
 
   (8)  Státní  zástupce  nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc
   pravomocně  skončena,  a  v  řízení  před  soudem předseda senátu soudu
   prvého  stupně  po  pravomocném  skončení  věci,  informuje o nařízeném
   odposlechu   a  záznamu  telekomunikačního  provozu  osobu  uvedenou  v 
   odstavci  2,  pokud  je známa. Informace obsahuje označení soudu, který
   vydal  příkaz  k  odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku
   trvání  odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení
   o  právu  podat  ve  lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace
   Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a
   záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně
   podá   informaci  bezodkladně  po  pravomocném  skončení  věci,  státní
   zástupce,  jehož  rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně
   po  uplynutí  lhůty  pro  přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním
   zástupcem  podle  §  174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc
   pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho
   rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e).
 
   (9)  Informaci  podle  odstavce 8 předseda senátu, státní zástupce nebo
   policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest
   odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném
   organizovanou  skupinou, v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch
   organizované  zločinecké  skupiny,  v  řízení o trestném činu účasti na
   organizované  zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), nebo pokud
   se  na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k 
   jedné  z  nich  nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo
   pokud  je  proti  osobě,  jíž  má být informace sdělena, vedeno trestní
   řízení,  anebo  pokud  by  poskytnutím takové informace mohl být zmařen
   účel  trestního  řízení,  včetně řízení uvedeného v odstavci 6, nebo by
   mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv a svobod
   osob.
 
   § 88a
 
   (1) Je-li třeba pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný
   čin,  na  který  zákon  stanoví  trest  odnětí  svobody s horní hranicí
   trestní  sazby  nejméně  tři  roky,  pro trestný čin porušení tajemství
   dopravovaných zpráv (§ 182 trestního zákoníku), pro trestný čin podvodu
   (§  209  trestního  zákoníku), pro trestný čin neoprávněného přístupu k 
   počítačovému systému a nosiči informací (§ 230 trestního zákoníku), pro
   trestný  čin  opatření  a  přechovávání přístupového zařízení a hesla k 
   počítačovému  systému a jiných takových dat (§ 231 trestního zákoníku),
   pro  trestný  čin  nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku),
   pro trestný čin nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku),
   pro  trestný čin šíření poplašné zprávy (§ 357 trestního zákoníku), pro
   trestný  čin  podněcování  k trestnému činu (§ 364 trestního zákoníku),
   pro  trestný čin schvalování trestného činu (§ 365 trestního zákoníku),
   nebo  pro  úmyslný  trestný  čin,  k  jehož  stíhání zavazuje vyhlášená
   mezinárodní  smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o 
   telekomunikačním   provozu,   které  jsou  předmětem  telekomunikačního
   tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích
   dat  a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak
   jeho  dosažení  podstatně  ztížené,  nařídí v řízení před soudem jejich
   vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání
   státnímu  zástupci  nebo  policejnímu  orgánu  soudce na návrh státního
   zástupce.  Příkaz  k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být
   vydán  písemně  a  odůvodněn,  včetně  konkrétního odkazu na vyhlášenou
   mezinárodní  smlouvu  v  případě, že se vede trestní řízení pro trestný
   čin,  k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se
   žádost  ke  konkrétnímu  uživateli,  musí  být  v  příkazu uvedena jeho
   totožnost, je-li známa.
 
   (2)  Státní  zástupce  nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc
   pravomocně  skončena,  a  v  řízení  před  soudem předseda senátu soudu
   prvního  stupně  po  pravomocném  skončení  věci  informuje o nařízeném
   zjišťování  údajů o telekomunikačním provozu osobu uživatele uvedenou v 
   odstavci  1,  pokud  je známa. Informace obsahuje označení soudu, který
   vydal  příkaz  k  zjištění  údajů  o telekomunikačním provozu, a údaj o 
   období,  jehož  se  tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o 
   právu  podat  ve  lhůtě  šesti  měsíců  ode dne doručení této informace
   Nejvyššímu  soudu  návrh  na  přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění
   údajů  o telekomunikačním provozu. Informaci podá předseda senátu soudu
   prvního   stupně  bezodkladně  po  pravomocném  skončení  věci,  státní
   zástupce,   jehož   rozhodnutím  byla  věc  pravomocně  skončena,  podá
   informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí
   nejvyšším  státním  zástupcem  podle  §  174a  a policejní orgán, jehož
   rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po
   uplynutí  lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle
   § 174 odst. 2 písm. e).
 
   (3)  Informaci  podle  odstavce 2 předseda senátu, státní zástupce nebo
   policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest
   odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném
   organizovanou  skupinou, v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch
   organizované  zločinecké  skupiny,  v  řízení o trestném činu účasti na
   organizované  zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), nebo pokud
   se  na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k 
   jedné  z  nich  nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo
   pokud  je  proti  osobě,  jíž  má být informace sdělena, vedeno trestní
   řízení,  anebo  pokud  by  poskytnutím takové informace mohl být zmařen
   účel  tohoto  nebo  jiného  trestního  řízení,  nebo  by  mohlo dojít k 
   ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv nebo svobod osob.
 
   (4)  Příkazu  podle  odstavce 1 není třeba, pokud k poskytnutí údajů dá
   souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o 
   uskutečněném telekomunikačním provozu vztahovat.
 
   ODDÍL OSMÝ
 
   Předběžná opatření
 
   § 88b
 
   (1) Předběžné opatření lze uložit pouze obviněnému.
 
   (2)  Předběžné  opatření  smí být uloženo jen tehdy, jestliže z jednání
   obviněného  nebo  z  dalších  konkrétních  skutečností  vyplývá důvodná
   obava,  že  bude  opakovat  trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná
   trestný  čin,  o  který  se  pokusil,  nebo  vykoná  trestný čin, který
   připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují
   tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán a
   má  všechny  znaky  trestného  činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že
   tento  trestný  čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného a
   na povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době
   rozhodování  účelu  předběžného  opatření  dosáhnout  jiným  opatřením,
   přičemž  uložení  předběžného  opatření si vyžaduje ochrana oprávněných
   zájmů  poškozeného,  který  je  fyzickou  osobou,  zejména jeho života,
   zdraví,  svobody  nebo lidské důstojnosti, nebo zájmů osob mu blízkých,
   nebo ochrana zájmů společnosti.
 
   § 88c
 
   Druhy předběžných opatření
 
   Předběžným opatřením může být obviněnému uložen
 
   a)  zákaz  styku  s  poškozeným,  osobami  jemu  blízkými nebo s jinými
   osobami, zejména svědky (dále jen „zákaz styku s určitými osobami“),
 
   b)  zákaz  vstoupit  do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho
   bezprostředního  okolí  a zdržovat se v takovém obydlí (dále jen „zákaz
   vstupu do obydlí“),
 
   c) zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných
   společenských akcí a styku s určitými osobami,
 
   d) zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě,
 
   e) zákaz vycestování do zahraničí,
 
   f)  zákaz  držet  a  přechovávat  věci,  které  mohou sloužit k páchání
   trestné činnosti,
 
   g)  zákaz  užívat,  držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné
   návykové látky,
 
   h) zákaz hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek (dále jen
   „zákaz her a sázek“), nebo
 
   i)  zákaz  výkonu  konkrétně  vymezené  činnosti, jejíž povaha umožňuje
   opakování  nebo  pokračování v trestné činnosti (dále jen „zákaz výkonu
   konkrétně vymezené činnosti“).
 
   § 88d
 
   Zákaz styku s určitými osobami
 
   (1)  Zákaz styku s určitými osobami spočívá v nepřípustnosti jakéhokoli
   kontaktování nebo vyhledávání poškozeného, osob mu blízkých nebo jiných
   osob,  zejména  svědků,  a  to  i  prostřednictvím  sítě elektronických
   komunikací nebo jiných obdobných prostředků.
 
   (2)  Z  důležitých  důvodů  se  povolí setkání obviněného s poškozeným,
   osobou  mu  blízkou  nebo  jinou  osobou.  Setkání se uskuteční vždy za
   přítomnosti orgánu činného v trestním řízení, který v době setkání vede
   řízení,  nebo  na  základě  jeho  pověření  za  přítomnosti  probačního
   úředníka.  Setkání  se  neprodleně  ukončí, objeví-li se v jeho průběhu
   okolnosti,  které  brání jeho pokračování, zejména vyvolá-li obviněný v 
   poškozeném,   osobě   mu  blízké  nebo  jiné  osobě  důvodnou  obavu  z 
   uskutečnění  jednání  uvedeného v § 88b odst. 2 nebo se pokusí ovlivnit
   jejich výpověď.
 
   § 88e
 
   Zákaz vstupu do obydlí
 
   (1)  Zákaz  vstupu do obydlí spočívá v nepřípustnosti vstupu obviněného
   do  společného  obydlí  obývaného  s  poškozeným a jeho bezprostředního
   okolí, a v nepřípustnosti zdržovat se v takovém obydlí.
 
   (2)  V  rozhodnutí  o  zákazu  vstupu  do  obydlí  se obviněnému zakáže
   vstupovat  do  obydlí  a  jeho  bezprostředního  okolí  a zdržovat se v 
   obydlí.  Rozhodnutí musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2)
   dále  obsahovat  jméno  a příjmení obviněného, přesné označení obydlí a
   vymezení  jeho bezprostředního okolí a poučení o právech a povinnostech
   obviněného  včetně  poučení o následcích nesplnění povinnosti uvedené v 
   odstavci 4 i o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
 
   (3)  Bylo-li  proti  obviněnému  použito vykázání podle jiného právního
   předpisu, v rozhodnutí o vyslovení zákazu vstupu do obydlí se uvede, že
   zákaz  vstupu  do obydlí počíná až prvním dnem následujícím po skončení
   výkonu  vykázání  podle  jiného právního předpisu. Důvody pro vyslovení
   zákazu  vstupu do obydlí se jinak oproti vykázání podle jiného právního
   předpisu posuzují samostatně.
 
   (4)  Obviněný  je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 povinen
   opustit   neprodleně  obydlí  a  jeho  bezprostřední  okolí  v  rozsahu
   vymezeném v usnesení, a zdržet se vstupu do těchto prostor.
 
   (5)  Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 oprávněn
   vzít si před opuštěním obydlí věci sloužící jeho osobní potřebě, osobní
   cennosti a osobní doklady.
 
   (6) Z důležitých důvodů lze obviněnému umožnit vzít si v průběhu trvání
   zákazu  vstupu  do  obydlí  z  něj věci nezbytné pro podnikání nebo pro
   výkon  povolání.  Ohledně  přítomnosti orgánu činného v trestním řízení
   platí § 88d odst. 2 obdobně.
 
   § 88f
 
   Zákaz  návštěv  nevhodného  prostředí, sportovních, kulturních a jiných
   společenských akcí a styku s určitými osobami
 
   Rozhodnutí   o   zákazu   návštěv  nevhodného  prostředí,  sportovních,
   kulturních  a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami musí
   vedle  obecných  náležitostí  (§  134  odst.  1  a  2) obsahovat přesné
   vymezení  osob,  míst nebo prostor, na které se zákaz vztahuje, jakož i 
   poučení o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
 
   § 88g
 
   Zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě
 
   (1)  Rozhodnutí  o zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě musí
   vedle  obecných  náležitostí  (§  134  odst.  1  a  2) obsahovat přesné
   vymezení  konkrétního  místa,  ve  kterém  se  obviněný nesmí zdržovat;
   ustanovení § 88e odst. 2 se použije přiměřeně.
 
   (2)  Z  důležitých  důvodů lze obviněnému povolit, aby se po stanovenou
   dobu  zdržoval  na místě, na které se vztahuje zákaz uvedený v odstavci
   1.
 
   § 88h
 
   Zákaz vycestování do zahraničí
 
   (1)  Zákaz  vycestovat do zahraničí spočívá ve vyslovení nepřípustnosti
   vycestovat za hranice České republiky.
 
   (2) Na postup při uložení zákazu vycestování do zahraničí se ustanovení
   § 77a odst. 1 až 3, 5 a 6 užijí přiměřeně.
 
   § 88i
 
   Zákaz  držet  a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
   činnosti
 
   Zákaz  držet  a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
   činnosti,  se  vysloví, pokud by taková věc vzhledem ke své povaze nebo
   zjištěným  okolnostem  mohla  být  určena  k páchání trestné činnosti a
   současně  je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové
   trestné  činnosti,  z  dokonání  trestného  činu,  o  který se obviněný
   pokusil,  nebo  spáchání  trestného činu, který připravoval nebo kterým
   hrozil.
 
   § 88j
 
   Zákaz  užívat,  držet  nebo  přechovávat  alkoholické  nápoje nebo jiné
   návykové látky
 
   Zákaz  užívat,  držet  nebo  přechovávat  alkoholické  nápoje nebo jiné
   návykové  látky  se  vysloví, byl-li trestný čin, pro který je obviněný
   stíhán,  spáchán  v  souvislosti  s požíváním alkoholických nápojů nebo
   užíváním  jiných  návykových látek a současně je dána obava z hrozícího
   opakování  nebo  pokračování  v  takové  trestné  činnosti,  z dokonání
   trestného  činu,  o  který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného
   činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
 
   § 88k
 
   Zákaz her a sázek
 
   Zákaz her a sázek se vysloví, souvisí-li hazardní hry, sázky nebo hraní
   na výherních hracích přístrojích s trestnou činností obviněného.
 
   § 88l
 
   Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti
 
   (1)  Zákaz  výkonu  konkrétně  vymezené činnosti se vysloví, souvisí-li
   výkon  činnosti, ke které je třeba zvláštního oprávnění, povolení, nebo
   jejíž   výkon   upravuje  jiný  právní  předpis,  s  trestnou  činností
   obviněného,  a  současně je dána obava, že dalším výkonem této činnosti
   hrozí  opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání
   trestného  činu,  o  který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného
   činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
 
   (2)  Z  důležitých  důvodů  lze  výkon  konkrétně  vymezené činnosti na
   omezenou dobu povolit.
 
   § 88m
 
   Rozhodování o předběžných opatřeních
 
   (1) Rozhodnutí o předběžném opatření musí být odůvodněno též skutkovými
   okolnostmi.
 
   (2)  O  uložení  předběžných  opatření zákazu styku s určitými osobami,
   zákazu  držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
   činnosti, zákazu užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo
   jiné  návykové látky a zákazu her a sázek rozhoduje předseda senátu a v 
   přípravném řízení státní zástupce.
 
   (3)  O uložení ostatních předběžných opatření rozhoduje předseda senátu
   a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
 
   (4)  V případech uvedených v § 88d odst. 2, § 88g odst. 2 a § 88l odst.
   2 rozhoduje podle povahy uloženého předběžného opatření předseda senátu
   a  v  přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce
   soudce.
 
   (5)  O  rozhodnutí,  kterým  se  ukládá zákaz styku obviněného rodiče s 
   dítětem,  je  třeba  neprodleně vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany
   dětí.  V  případě, že se rozhodnutím povolí setkání obviněného rodiče s 
   dítětem,  předseda  senátu  nebo  v  přípravném  řízení státní zástupce
   vyrozumí  včas  orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby se mohl setkání
   účastnit.
 
   (6)  Při ukládání předběžných opatření přihlédne orgán činný v trestním
   řízení  k  opatřením,  která již byla obviněnému uložena i podle jiného
   právního předpisu.
 
   (7) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 až 4 je přípustná stížnost.
 
   § 88n
 
   Trvání předběžných opatření
 
   (1)  Předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však
   do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž řízení končí.
 
   (2)  Ukáže-li  se,  že  výkon předběžného opatření je nemožný nebo jeho
   plnění nelze na obviněném spravedlivě požadovat nebo předběžné opatření
   není  nezbytně  nutné  v  původně  stanoveném  rozsahu, rozhodne o jeho
   zrušení nebo změně podle povahy uloženého předběžného opatření předseda
   senátu  a  v  přípravném  řízení státní zástupce nebo na návrh státního
   zástupce  soudce.  Může  též  rozhodnout  o  uložení jiného předběžného
   opatření,  je-li  to  podle  povahy věci a okolností případu nezbytné a
   jsou-li splněny podmínky pro jeho uložení.
 
   (3)  Obviněný  má právo kdykoli žádat o zrušení předběžného opatření. O 
   takové  žádosti  musí  předseda  senátu nebo v přípravném řízení státní
   zástupce  bez  zbytečného odkladu rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta,
   může  ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí
   tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
 
   (4)  Proti  rozhodnutím  podle  odstavců  2  a 3 je přípustná stížnost.
   Poškozený  má  právo podat stížnost jen proti rozhodnutím o předběžných
   opatřeních  podle  §  88d  a  88e.  Odkladný  účinek  má pouze stížnost
   státního  zástupce a poškozeného proti rozhodnutí o zrušení předběžného
   opatření.  Byl-li  však  státní  zástupce  nebo poškozený při vyhlášení
   takového  rozhodnutí  přítomen,  má jejich stížnost odkladný účinek jen
   tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
 
   (5)  Byl-li  na  základě  předběžného  opatření vydán evropský ochranný
   příkaz  podle  zákona  o  mezinárodní  justiční  spolupráci  ve  věcech
   trestních  a  o  změně nebo zrušení tohoto předběžného opatření rozhodl
   orgán  činný  v trestním řízení, který je odlišný od orgánu, jenž vydal
   evropský  ochranný  příkaz,  zašle  své  rozhodnutí  tomuto  justičnímu
   orgánu.
 
   § 88o
 
   Důsledky neplnění uloženého předběžného opatření
 
   Neplní-li  obviněný,  u  kterého  je  i  nadále  dán  důvod pro uložení
   předběžného  opatření,  podmínky  uloženého  předběžného opatření, může
   příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodnout o 
 
   a) uložení pořádkové pokuty podle § 66,
 
   b) uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo
 
   c) vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených tímto zákonem.
 
   HLAVA PÁTÁ
 
   Dokazování
 
   § 89
 
   Obecná ustanovení
 
   (1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
 
   a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,
 
   b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
 
   c)  podstatné  okolnosti  mající  vliv na posouzení povahy a závažnosti
   činu,
 
   d) podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,
 
   e)  podstatné  okolnosti  umožňující  stanovení  následku,  výše  škody
   způsobené trestným činem a bezdůvodného obohacení,
 
   f)  okolnosti,  které  vedly  k  trestné  činnosti  nebo  umožnily její
   spáchání.
 
   (2)  Za  důkaz  může  sloužit  vše,  co  může přispět k objasnění věci,
   zejména  výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny
   důležité  pro  trestní  řízení  a  ohledání.  Každá ze stran může důkaz
   vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz
   nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k 
   odmítnutí takového důkazu.
 
   (3)  Důkaz  získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení
   nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz
   proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.
 
   ODDÍL PRVNÍ
 
   Výpověď obviněného
 
   § 90
 
   Předvolání a předvedení
 
   (1) Nedostaví-li se obviněný, který byl řádně předvolán, k výslechu bez
   dostatečné  omluvy,  může  být  předveden;  na  to  a  na jiné následky
   nedostavení (§ 66) musí být v předvolání upozorněn.
 
   (2)  Obviněný může být předveden i bez předchozího předvolání, jestliže
   je  to  nutné  k  úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se
   skrývá nebo nemá stálé bydliště.
 
   (3)  O  předvedení  je  třeba  požádat  příslušný  policejní  orgán.  O 
   předvedení  příslušníka  ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné
   službě je třeba požádat jeho velitele nebo náčelníka.
 
   Výslech obviněného
 
   § 91
 
   (1)  Před  prvním  výslechem  je  třeba  zjistit  totožnost obviněného,
   dotázat  se  jej  na  jeho  rodinné,  majetkové  a  výdělkové  poměry a
   předchozí  tresty, objasnit mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej
   o  jeho  právech.  Je-li  vedeno  řízení  pro  trestný čin, u něhož lze
   sjednat  dohodu  o  vině  a  trestu,  musí být obviněný v rámci poučení
   upozorněn  také  na  skutečnost, že v přípravném řízení může se státním
   zástupcem za přítomnosti obhájce sjednat dohodu o vině a trestu, kterou
   schvaluje  soud.  Obviněného  je  třeba  poučit o podstatě a důsledcích
   sjednání  dohody  o  vině  a  trestu,  o  tom,  že  se  vzdává práva na
   projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku,
   kterým  soud  schválil  dohodu o vině a trestu, s výjimkou případu, kdy
   takový  rozsudek  není  v  souladu  s  dohodou  o  vině a trestu, s níž
   souhlasil  (§  245  odst.  1 věta druhá), a o podmínkách, za nichž může
   soud rozhodnout o řádně uplatněném nároku poškozeného (§ 314r odst. 4).
   Obsah  poučení  se poznamená v protokole. Nelze-li totožnost obviněného
   ihned  zjistit,  je  nutno  k protokolu o jeho výslechu připojit takové
   důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.
 
   (2) Je-li obviněných více, vyslýchají se odděleně.
 
   § 92
 
   (1)  Výslech  obviněného  se  koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a
   jasný  obraz  o  skutečnostech  důležitých pro trestní řízení. Obviněný
   nesmí  být  žádným  způsobem  donucován  k výpovědi nebo k doznání. Při
   výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.
 
   (2)  Obviněnému  musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit,
   zejména  souvisle  vylíčit  skutečnosti, které jsou předmětem obvinění,
   uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o 
   nich důkazy.
 
   (3)  Obviněnému  mohou  být  kladeny  otázky k doplnění výpovědi nebo k 
   odstranění  neúplnosti,  nejasnosti  a rozporů. Otázky musí být kladeny
   jasně   a   srozumitelně   bez  předstírání  klamavých  a  nepravdivých
   okolností; nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.
 
   § 93
 
   (1)  Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než dá odpověď, nahlédl do
   písemných  poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit
   k nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokole poznamenána.
 
   (2)  Je-li  toho  třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný
   vyzván,  aby  napsal  potřebný počet slov; k tomu však nesmí být žádným
   způsobem donucován. Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné
   k tomu, aby se zjistila jeho totožnost.
 
   § 94
 
   zrušen
 
   § 95
 
   (1)  Výpověď  obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu
   vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.
 
   (2) Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání, musí
   být protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení nebo,
   požádá-li   o   to,   musí  mu  být  přečten;  je-li  výslech  prováděn
   prostřednictvím  videokonferenčního zařízení, protokol se obviněnému na
   jeho  žádost  přečte. Obviněný má právo žádat, aby byl protokol doplněn
   nebo aby v něm byly provedeny opravy v souladu s jeho výpovědí. O tomto
   právu je třeba obviněného poučit.
 
   (3)  Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele,
   je nutno vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v 
   přítomnosti nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu
   námitky,  je nutno je projednat v přítomnosti přibrané osoby a výsledek
   projednání pojmout do protokolu.
 
   § 96
 
   zrušen
 
   ODDÍL DRUHÝ
 
   Svědci
 
   § 97
 
   Povinnost svědčit
 
   Každý  je  povinen  na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o 
   tom,  co  je  mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech
   důležitých pro trestní řízení.
 
   § 98
 
   Předvolání a předvedení
 
   Jestliže  se  svědek,  ač  byl  řádně  předvolán, bez dostatečné omluvy
   nedostaví,  může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení (§
   66)  musí být svědek v předvolání upozorněn. Nedostaví-li se příslušník
   ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, je nutno požádat
   jeho  velitele  nebo  náčelníka,  aby  sdělil důvod, proč se předvolaný
   nedostavil, popřípadě aby ho dal předvést.
 
   § 99
 
   Zákaz výslechu
 
   (1)   Svědek   nesmí   být  vyslechnut  o  okolnostech,  týkajících  se
   utajovaných  informací  chráněných  zvláštním  zákonem,  jež je povinen
   zachovat  v  tajnosti,  ledaže  byl  této povinnosti příslušným orgánem
   zproštěn;   zproštění  lze  odepřít  jen  tehdy,  jestliže  by  výpověď
   způsobila státu vážnou škodu.
 
   (2)  Svědek  nesmí  být  vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí
   porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl
   této  povinnosti  příslušným  orgánem  nebo  tím,  v  jehož  zájmu tuto
   povinnost má, zproštěn.
 
   (3)  Zákaz výslechu podle odstavce 2 se nevztahuje na svědeckou výpověď
   týkající  se trestného činu, stran něhož má svědek oznamovací povinnost
   podle  trestního  zákona.  Rovněž  se nevztahuje na svědeckou výpověď o 
   utajovaných  informacích  klasifikovaných  ve  zvláštním zákoně stupněm
   utajení Důvěrné nebo Vyhrazené.
 
   § 100
 
   Právo odepřít výpověď
 
   (1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení
   přímém,  jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh;
   jestliže  je  obviněných  více  a  svědek  je  v  uvedeném poměru jen k 
   některému  z nich, má právo odepřít výpověď stran jiných obviněných jen
   tehdy,  nelze-li  odloučit  výpověď,  která  se  jich týká, od výpovědi
   týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.
 
   (2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil
   nebezpečí  trestního  stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém,
   svému  sourozenci,  osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu
   anebo  jiným  osobám  v  poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by
   právem pociťoval jako újmu vlastní.
 
   (3) Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má stran trestného
   činu,  jehož  se  svědecká  výpověď  týká,  oznamovací  povinnost podle
   trestního zákona.
 
   Výslech svědka
 
   § 101
 
   (1)  Před  výslechem  svědka je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho
   poměr  k  obviněnému,  poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho
   třeba,  též  o zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle § 55 odst.
   2,  jakož  i  o  tom,  že  je  povinen  vypovědět  úplnou  pravdu a nic
   nezamlčet.  Dále musí být poučen o významu svědecké výpovědi z hlediska
   obecného  zájmu  a  o  trestních  následcích křivé výpovědi. Je-li jako
   svědek  vyslýchána  osoba  mladší  než  patnáct let, je třeba ji poučit
   přiměřeně jejímu věku.
 
   (2) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané
   věci  a  ke  stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro
   zjištění  jeho  hodnověrnosti.  Výslech svědka se koná tak, aby poskytl
   pokud  možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní
   řízení,  které  svědek  vnímal  svými  smysly.  Svědkovi  musí být dána
   možnost,  aby  souvisle  vypověděl  vše,  co  sám  o věci ví a odkud se
   dozvěděl  okolnosti  jím  uváděné.  Při  výslechu  je nutno šetřit jeho
   osobnost, zejména pokud jde o jeho osobní údaje a intimní oblast.
 
   (3)  Svědkovi  mohou  být  kladeny  otázky  k  doplnění výpovědi nebo k 
   odstranění  neúplnosti,  nejasnosti  a  rozporů.  Otázky  směřující  do
   intimní  oblasti  vyslýchaného  svědka,  zejména  jestliže  jde o osobu
   poškozenou  trestným  činem,  lze  klást  jen, pokud je to nezbytné pro
   objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, zvlášť šetrně a po
   obsahové  stránce  vyčerpávajícím  způsobem,  aby  nebylo nutné výslech
   opakovat;   jejich   formulaci   je   třeba   při   zachování  potřebné
   ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu
   svědka.  Svědkovi  nesmějí být kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy
   klamavé  a  nepravdivé  okolnosti nebo okolnosti, které se mají zjistit
   teprve z jeho výpovědi.
 
   (4)  Je-li  toho třeba ke zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi
   přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.
 
   § 101a
 
   Neshledá-li  policejní  orgán  důvod  k  sepsání  protokolu  o výslechu
   způsobem  uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí
   konkrétní  skutečnosti, které podle něj takový postup sepsání protokolu
   odůvodňují,   policejní  orgán  věc  předloží  státnímu  zástupci,  aby
   přezkoumal správnost jeho postupu.
 
   Nehrozí-li  nebezpečí  z  prodlení,  odloží výslech svědka do doby, než
   státní  zástupce  přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a
   do  přijetí  opatření  státního  zástupce s protokolem nakládá tak, aby
   totožnost svědka zůstala utajena.
 
   § 102
 
   (1)  Je-li  jako  svědek  vyslýchána  osoba  mladší  než  osmnáct let o 
   okolnostech,  jejichž  oživování  v  paměti  by  vzhledem  k věku mohlo
   nepříznivě  ovlivňovat  její  duševní  a mravní vývoj, je třeba výslech
   provádět  zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším
   řízení  zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán
   sociálně-právní  ochrany  dětí  nebo  jiná  osoba  mající  zkušenosti s 
   výchovou  mládeže,  která  by  se zřetelem na předmět výslechu a stupeň
   duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu.
   Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i 
   rodiče.  Osoby,  které  byly  takto  přibrány, mohou navrhnout odložení
   úkonu  na  pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout
   jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování
   v  něm  mělo  nepříznivý  vliv  na  psychický  stav  vyslýchané  osoby.
   Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému
   návrhu vyhoví.
 
   (2) V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných
   případech.  V  řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu
   provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového
   záznamu    pořízeného    o    výslechu    provedeném    prostřednictvím
   videokonferenčního  zařízení i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a
   2.  Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k 
   správnosti  a  úplnosti  zápisu,  k způsobu, jímž byl výslech prováděn,
   jakož i k způsobu, jímž vyslýchaná osoba vypovídala.
 
   (3) Osobě mladší než 18 let lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu
   činného v trestním řízení.
 
   § 102a
 
   (1)  Má-li být vyslechnuta jako svědek osoba, která je služebně činná v 
   policejním orgánu nebo je policistou jiného státu,
 
   a)  použitá  v trestním řízení jako agent anebo provádějící předstíraný
   převod, nebo
 
   b)  bezprostředně  se  podílející  na  použití  agenta  nebo  provedení
   předstíraného převodu,
 
   je vyslýchána jako svědek, jehož totožnost a podoba jsou utajeny.
 
   (2) Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí
   újma  na  životě,  zdraví  nebo další služební činnosti osoby uvedené v 
   odstavci  1  anebo  k  ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze
   provést  její výslech jako svědka bez utajení totožnosti nebo podoby, a
   to  pouze  na  návrh státního zástupce na základě vyjádření příslušného
   ředitele bezpečnostního sboru.
 
   § 103
 
   Ustanovení § 93 odst. 1 a § 95 o výslechu obviněného se užije přiměřeně
   i na výslech svědka.
 
   § 103a
 
   Informace o nebezpečném obviněném a odsouzeném
 
   (1)  Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného
   nebo odsouzeného na svobodě, může požádat o informace o 
 
   a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,
 
   b)  propuštění  nebo  uprchnutí  odsouzeného  z  výkonu  trestu  odnětí
   svobody,
 
   c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,
 
   d)  propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného
   léčení,
 
   e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,
 
   f)   propuštění  nebo  uprchnutí  odsouzeného  z  výkonu  zabezpečovací
   detence,
 
   g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,
 
   h)  jakémkoliv  vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo
   jeho   předání   do  jiného  členského  státu  Evropské  unie  v  rámci
   mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.
 
   (2)  Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný nebo odsouzený
   byl  propuštěn  nebo  uprchl  a  je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí
   nebezpečí  v  souvislosti  s  pobytem  obviněného  nebo  odsouzeného na
   svobodě,  orgán  činný  v  trestním řízení, Probační a mediační služba,
   věznice,  zdravotnické  zařízení,  v  němž  odsouzený  vykonává ústavní
   ochranné  léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně
   informuje  o  této  skutečnosti  policejní  orgán, který vede nebo vedl
   trestní  řízení  v  dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k 
   zajištění  bezpečí  svědka,  včetně  jeho  vyrozumění o propuštění nebo
   uprchnutí.
 
   (3)  Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně užijí
   ustanovení zákona o obětech trestných činů.
 
   § 104
 
   Svědečné
 
   (1) Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního
   předpisu  upravujícího  cestovní  náhrady  a prokázaného ušlého výdělku
   (svědečné).  Nárok  zaniká,  neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém
   výslechu  nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to
   musí být svědek upozorněn.
 
   (2)  Nárok  podle  odstavce  1  má  svědek  nebo jiná osoba, s výjimkou
   podezřelého  nebo  obviněného, též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu
   činného v trestním řízení k provedení jiného úkonu dokazování.
 
   (3)  Výši  svědečného  určí  zpravidla  ihned  po  uplatnění  nároku na
   svědečné  ten,  kdo  svědka  nebo  jinou  osobu  uvedenou  v odstavci 2
   předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu.
 
   ODDÍL TŘETÍ
 
   NĚKTERÉ ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY DOKAZOVÁNÍ
 
   § 104a
 
   Konfrontace
 
   (1)  Jestliže  výpověď  obviněného v závažných okolnostech nesouhlasí s 
   výpovědí  svědka  nebo  spoluobviněného,  může  být  obviněný  postaven
   svědkovi nebo spoluobviněnému tváří v tvář.
 
   (2)  Jestliže  výpověď  svědka  nesouhlasí  v  závažných  okolnostech s 
   výpovědí  obviněného  nebo  jiného  svědka,  může  být  svědek postaven
   obviněnému nebo jinému svědkovi tváří v tvář.
 
   (3) Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být
   konfrontovány,  byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán
   protokol.  Při  konfrontaci  se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě
   vypověděla  v  přímé  řeči  své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi
   konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě, aby uvedla další okolnosti,
   které  s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala. Osoby
   postavené  tváří v tvář mohou si klást vzájemně otázky jen se souhlasem
   vyslýchajícího.
 
   (4)  Pro  konfrontaci  jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a o 
   svědcích.
 
   (5)  Osobu  mladší  než osmnáct let lze postavit tváří v tvář jen zcela
   výjimečně,  jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém
   případě  se  užije přiměřeně § 102. Tváří v tvář nelze postavit svědka,
   jehož  totožnost  se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2. Tváří v 
   tvář nelze postavit též poškozeného mladšího osmnácti let s obviněným v 
   případě trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.
 
   (6) Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované
   osoby, provede se jejich výslech odděleně.
 
   (7)  Konfrontace  se  zásadně  provádí  jen  v řízení před soudem; před
   podáním  obžaloby  nebo  návrhu na schválení dohody o vině a trestu lze
   konfrontaci   provést  jen  výjimečně,  pokud  lze  očekávat,  že  její
   provedení  výrazněji  přispěje  k  objasnění věci a stejného cíle nelze
   dosáhnout jinými prostředky.
 
   § 104b
 
   Rekognice
 
   (1)   Rekognice  se  koná,  je-li  pro  trestní  řízení  důležité,  aby
   podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím
   jejich  totožnost.  K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna
   osoba, která není na věci zúčastněna.
 
   (2)  Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc,
   se  před  rekognicí  vyslechnou  o okolnostech, za nichž osobu nebo věc
   vnímali,  a  o  znacích  nebo  zvláštnostech, podle nichž by bylo možno
   osobu  nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí
   být před rekognicí ukázána.
 
   (3)  Má-li  být  poznána  osoba,  ukáže se podezřelému, obviněnému nebo
   svědkovi  mezi  nejméně  třemi  osobami,  které  se výrazně neodlišují.
   Osoba,  která  má  být  poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné
   místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána nikoliv podle
   svého  vzezření,  ale  podle  hlasu,  umožní  se  jí,  aby  hovořila  v 
   libovolném   pořadí   mezi   dalšími   osobami  s  podobnými  hlasovými
   vlastnostmi.
 
   (4)  Není-li  možno  ukázat  osobu,  která má být poznána, rekognice se
   provede  podle  fotografie,  která  se předloží podezřelému, obviněnému
   nebo  svědkovi s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Tento
   postup nesmí bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.
 
   (5)  Má-li  být  poznána  věc,  ukáže  se  podezřelému, obviněnému nebo
   svědkovi ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.
 
   (6)  Pro  rekognici  jinak  platí  ustanovení  o  výpovědi obviněného a
   svědka.
 
   (7)  Podle  povahy  věci  lze rekognici provést tak, aby se poznávající
   osoba  bezprostředně  nesetkala  s  poznávanou  osobou.  Provádí-li  se
   rekognice  za účasti osoby mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně §
   102.  Rekognici  za  přítomnosti  svědka,  jehož totožnost se utajuje z 
   důvodů  uvedených v § 55 odst. 2, lze za podmínek utajení jeho podoby a
   osobních údajů provést, pokud je svědek poznávající osobou.
 
   (8)   Po   provedení  rekognice  se  podezřelý,  obviněný  nebo  svědek
   vyslechnou  znovu,  je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a
   výsledky rekognice.
 
   § 104c
 
   Vyšetřovací pokus
 
   (1)  Vyšetřovací  pokus  se  koná,  mají-li  být  pozorováním  v  uměle
   vytvořených  nebo  obměňovaných  podmínkách  prověřeny  nebo  upřesněny
   skutečnosti   zjištěné  v  trestním  řízení,  popřípadě  zjištěny  nové
   skutečnosti důležité pro trestní řízení.
 
   (2)  K  provedení  vyšetřovacího  pokusu se nepřistoupí, jestliže to je
   vzhledem  k  okolnostem  případu  nebo  osobě  podezřelého, obviněného,
   spoluobviněného,  poškozeného  nebo  svědka  nevhodné nebo lze-li účelu
   vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.
 
   (3) K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí
   být přibrána alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna, ledaže
   by  nemožnost  zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila
   jeho  provedení.  Je-li  to  potřebné  vzhledem  k  povaze  věci  a  ke
   skutečnostem,  které dosud v trestním řízení vyšly najevo, přibere se k 
   vyšetřovacímu  pokusu  znalec,  popřípadě podezřelý, obviněný a svědek.
   Jejich  účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí
   pro  jejich  výslech.  Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu osoba mladší
   než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102.
 
   (4)  K  úkonům,  které  souvisejí  s  vyšetřovacím  pokusem,  nesmí být
   podezřelý,  obviněný,  poškozený  nebo  svědek,  který má právo odepřít
   výpověď, žádným způsobem donucován.
 
   § 104d
 
   Rekonstrukce
 
   (1)  Rekonstrukce  se koná, má-li být obnovením situace a okolnosti, za
   kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah,
   prověřena výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného
   nebo   svědka,   jestliže  jiné  důkazy  provedené  v  trestním  řízení
   nepostačují k objasnění věci.
 
   (2)  Na  postup  při  rekonstrukci  se  přiměřeně  užijí  ustanovení  o 
   vyšetřovacím pokusu.
 
   § 104e
 
   Prověrka na místě
 
   (1)  Prověrka  na  místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti
   podezřelého,   obviněného  nebo  svědka  doplnit  nebo  upřesnit  údaje
   důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu.
 
   (2)  Na  postup  při  prověrce na místě se přiměřeně užijí ustanovení o 
   vyšetřovacím pokusu.
 
   ODDÍL ČTVRTÝ
 
   Znalci
 
   Přibrání znalce
 
   § 105
 
   (1)  Je-li  k  objasnění  skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba
   odborných  znalostí,  vyžádá  orgán  činný  v  trestním  řízení odborné
   vyjádření.  Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není
   postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném
   řízení  přibírá  znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje
   znalecký  posudek  za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k 
   došetření,  státní  zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O 
   přibrání  znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní
   zástupce.  Jiná  osoba  se  o  přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání
   znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.
 
   (2)  Při  výběru  osoby,  která  má  být jako znalec přibrána, je třeba
   přihlížet  k  důvodům,  pro  které  podle zvláštního zákona je znalec z 
   podání  znaleckého posudku vyloučen. Při vyžadování odborného vyjádření
   orgán  činný  v  trestním  řízení  zváží,  zda  osoba,  od  níž odborné
   vyjádření  vyžaduje, s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám
   zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci není podjatá.
 
   (3)  Proti  osobě  znalce  lze  vznést  námitky z důvodů, které stanoví
   zvláštní  zákon. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření
   znalce  nebo  proti  formulaci  otázek  položených znalci. V přípravném
   řízení  důvodnost  takových  námitek posoudí státní zástupce a v řízení
   před  soudem  předseda  senátu  soudu,  před  kterým se v době oznámení
   námitek  vede  řízení;  jsou-li  námitky  uplatněny  v  rámci opravného
   prostředku,  posoudí  je  orgán, kterému přísluší o opravném prostředku
   rozhodnout.  Vyhoví-li  tento  orgán  námitkám  a  důvody  pro vyžádání
   znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku
   buď  jiným  znalcem  nebo  podle  jinak formulovaných otázek; v opačném
   případě  oznámí  osobě,  která námitky vznesla, že neshledal k takovému
   postupu  důvody.  Stanovisko  k  námitkám  uplatněným v rámci opravného
   prostředku  zpravidla  tvoří  součást  odůvodnění  rozhodnutí o takovém
   opravném prostředku.
 
   (4)  Jestliže  jde  o  objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba
   přibrat  znalce  dva.  Dva  znalce  je  třeba  přibrat  vždy,  jde-li o 
   prohlídku  a  pitvu  mrtvoly (§ 115). K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí
   být přibrán jako znalec ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc,
   která smrti bezprostředně předcházela.
 
   (5)  O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která je
   podle  zvláštního  zákona  zapsána  v  seznamu  znalců, a fyzickou nebo
   právnickou  osobu,  která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán
   předloží  orgánům  činným  v trestním řízení odborné vyjádření vždy bez
   úplaty.
 
   § 106
 
   Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení (§ 66) a
   na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen
   nebo  které  mu  jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí
   být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a
   o  trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého
   posudku;  to  se  vztahuje  i na znalce, který podal posudek na základě
   žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.
 
   § 107
 
   Příprava posudku
 
   (1)  Znalci,  který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení
   ze  spisů  a vymezí se jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci
   nepřísluší  provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho
   k podání posudku třeba, dovolí se znalci nahlédnout do spisů nebo se mu
   spisy  zapůjčí. Může mu být též dovoleno, aby byl přítomen při výslechu
   obviněného  a  svědků  a  aby jim kladl otázky vztahující se na předmět
   znaleckého  vyšetřování. V odůvodněných případech se znalci umožní, aby
   se  zúčastnil  provedení  i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový
   úkon  má  význam  pro  vypracování  znaleckého posudku. Znalec může též
   navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k 
   podání posudku.
 
   (2)  Znalec přibraný k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo o 
   zdravotním  stavu  zemřelé  osoby  je  oprávněn vyžadovat zdravotnickou
   dokumentaci  týkající  se  takové  osoby;  v  ostatních  případech může
   zdravotnickou  dokumentaci  vyžadovat za podmínek stanovených zvláštním
   zákonem.
 
   (3)  Znalci se zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Posudek
   se doručuje též obhájci, a to na náklady obhajoby.
 
   § 108
 
   Výslech znalce
 
   (1)  Vypracoval-li  znalec  posudek písemně, stačí, aby se při výslechu
   naň  odvolal  a  jej  stvrdil.  Nebyl-li  posudek  vypracován  písemně,
   nadiktuje jej znalec při výslechu do protokolu.
 
   (2)  Bylo-li  přibráno  více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k 
   souhlasným  závěrům,  podá  za všechny posudek ten z nich, jehož sami k 
   tomu  určili;  různí-li  se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého
   zvlášť.
 
   (3)  V  přípravném  řízení  lze  od  výslechu  znalce  upustit, nemá-li
   policejní  orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně
   podaného znaleckého posudku pochybnosti.
 
   § 109
 
   Vady posudku
 
   Je-li  pochybnost  o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo
   neúplný,  je  nutno  požádat  znalce  o  vysvětlení. Kdyby to nevedlo k 
   výsledku, přibere se znalec jiný.
 
   § 110
 
   Posudek ústavu
 
   (1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního
   vědeckého  posouzení,  může  policejní  orgán  nebo státní zástupce a v 
   řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav,
   vysokou  školu  nebo  instituci  specializovanou na znaleckou činnost k 
   podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.
 
   (2) Ten, kdo byl přibrán k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání
   posudku  podaného znalcem podle odstavce 1, podá posudek písemně. V něm
   označí  osobu  nebo  osoby,  které  posudek  vypracovaly  a mohou být v 
   případě  potřeby  jako  znalci  vyslechnuty;  pokud  bylo třeba přibrat
   znalce dva (§ 105 odst. 4), uvede nejméně dvě takové osoby.
 
   (3)  Při  výběru  osob  uvedených  v  odstavci  2  je třeba přihlížet k 
   důvodům,   pro  které  podle  zvláštního  zákona  je  znalec  z  podání
   znaleckého posudku vyloučen.
 
   (4)  Ustanovení  §  105  odst. 3 se při vyžadování posudku ústavu užije
   obdobně.
 
   § 110a
 
   Jestliže   znalecký  posudek  předložený  stranou  má  všechny  zákonem
   požadované  náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom
   následků  vědomě  nepravdivého  znaleckého  posudku,  postupuje  se při
   provádění  tohoto  důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek
   vyžádaný  orgánem  činným  v  trestním  řízení.  Orgán činný v trestním
   řízení  umožní  znalci,  kterého  některá  ze stran požádala o znalecký
   posudek,  nahlédnout  do  spisu  nebo  mu  jinak  umožní  seznámit se s 
   informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
 
   § 111
 
   Použití zvláštních předpisů o znalcích
 
   (1)  O  ustanovení znalce, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení z 
   ní, o právu odepřít provedení znaleckého úkonu, o slibu a o připomenutí
   povinností před provedením znaleckého úkonu, jakož i o náhradě hotových
   výloh a o odměně za znalecký úkon (znalečné) platí zvláštní předpisy.
 
   (2)  Výši  znalečného  určí  ten,  kdo  znalce přibral, a v řízení před
   soudem  předseda  senátu  bez  zbytečného  odkladu,  nejpozději do dvou
   měsíců od vyúčtování znalečného. Nesouhlasí-li ten, kdo znalce přibral,
   s  výší  vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti usnesení je
   přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   (3)  Znalečné je třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jeho přiznání,
   nejpozději do 30 dnů.
 
   ODDÍL PÁTÝ
 
   Provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení
 
   § 111a
 
   (1)     Je-li     výslech     obviněného    prováděn    prostřednictvím
   videokonferenčního  zařízení,  vyrozumí se jeho obhájce o době a místě,
   na  které  byl  obviněný předvolán. V případě výslechu spoluobviněného,
   svědka nebo znalce tímto způsobem se obhájce obviněného vyrozumí o době
   a  místě,  ze  kterého  bude  výslech  provádět příslušný orgán činný v 
   trestním řízení.
 
   (2)  Je-li  výslech  osoby  prováděn prostřednictvím videokonferenčního
   zařízení,    ověří   její   totožnost   zaměstnanec   soudu,   státního
   zastupitelství   nebo   policejního   orgánu  pověřený  k  tomu  osobou
   provádějící  výslech.  Osobou  ověřující  totožnost v místě, kde se při
   výslechu  nachází  vyslýchaný,  může být se souhlasem osoby provádějící
   výslech  i  zaměstnanec  soudu,  státního  zastupitelství, věznice nebo
   policejního  orgánu,  pokud  k tomu byl pověřen předsedou tohoto soudu,
   vedoucím   státním   zástupcem,   ředitelem   věznice   nebo   vedoucím
   příslušníkem  policejního  orgánu.  Tento  zaměstnanec je po celou dobu
   výslechu přítomen na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba.
 
   (3)  Totožnost  svědka, jehož totožnost je utajována a jehož výslech je
   prováděn  prostřednictvím  videokonferenčního  zařízení, ověří v řízení
   před   soudem   předseda   senátu   nebo   zaměstnanec  soudu  pověřený
   zabezpečováním  ochrany  utajovaných  informací  určený k této činnosti
   předsedou   soudu   a   v   přípravném   řízení   zaměstnanec  státního
   zastupitelství  nebo  policejního  orgánu pověřený ochranou utajovaných
   informací  určený  k  této  činnosti  vedoucím  státním  zástupcem nebo
   vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou
   dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází svědek, jehož totožnost
   je utajována.
 
   (4) Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech poučí vyslýchanou
   osobu    před    započetím    výslechu    prováděného   prostřednictvím
   videokonferenčního zařízení o způsobu provedení výslechu.
 
   (5)    Kdykoli   v   průběhu   výslechu   prováděného   prostřednictvím
   videokonferenčního zařízení může vyslýchaná osoba vznášet námitky proti
   kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.
 
   ODDÍL ŠESTÝ
 
   Věcné a listinné důkazy
 
   § 112
 
   (1)  Věcnými  důkazy jsou předměty, kterými nebo na kterých byl trestný
   čin  spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou
   skutečnost a mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu
   a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činu.
 
   (2)  Listinnými  důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo
   vyvracejí  dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k 
   obviněnému.
 
   ODDÍL SEDMÝ
 
   Ohledání
 
   § 113
 
   Účel ohledání a protokol o něm
 
   (1)   Ohledání  se  koná,  mají-li  být  přímým  pozorováním  objasněny
   skutečnosti  důležité  pro  trestní  řízení.  K  ohledání  se zpravidla
   přibere znalec.
 
   (2)  Protokol  o  ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu
   ohledání;  mají  se  proto  k  němu  přiložit fotografie, náčrty a jiné
   pomůcky.
 
   § 114
 
   Prohlídka těla a jiné podobné úkony
 
   (1)  Prohlídce  těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba
   zjistit,  zda  jsou  na  jeho  těle stopy nebo následky trestného činu.
   Není-li  prohlídka  těla  prováděna  lékařem, může ji provést jen osoba
   téhož pohlaví.
 
   (2)  Je-li  k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon,
   je  osoba,  o  kterou  jde,  povinna  strpět, aby jí lékař nebo odborný
   zdravotnický  pracovník  odebral  krev  nebo u ní provedl jiný potřebný
   úkon,  není-li  spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického
   materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž
   se  takový  úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem
   orgán  činný  v  trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním
   řízení  může  tento  odběr  i  bez souhlasu podezřelého nebo obviněného
   provést lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.
 
   (3) Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na
   místě  činu,  je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro
   takové zjištění.
 
   (4)  Nelze-li  úkon  podle  odstavců  1 až 3 pro odpor podezřelého nebo
   obviněného  provést  a  nejde-li  o  odběr  krve nebo jiný obdobný úkon
   spojený  se  zásahem  do  tělesné  integrity, je orgán činný v trestním
   řízení   oprávněn  po  předchozí  marné  výzvě  tento  odpor  překonat;
   policejní  orgán  potřebuje  k  překonání  odporu podezřelého předchozí
   souhlas  státního  zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený
   intenzitě odporu.
 
   (5) O povinnosti podle předchozích odstavců je třeba onu osobu poučit s 
   upozorněním  na  následky nevyhovění (§ 66), podezřelý nebo obviněný se
   poučí také o možnosti postupu podle odstavce 4.
 
   § 115
 
   Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace
 
   (1)  Vznikne-li  podezření,  že  smrt  člověka  byla způsobena trestným
   činem,  musí  být  mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v 
   takových  případech  jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne
   státní zástupce s největším urychlením.
 
   (2) Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu a v přípravném řízení
   státní zástupce.
 
   Vyšetření duševního stavu
 
   § 116
 
   (1)  Je-li  třeba  vyšetřit  duševní stav obviněného, přibere se k tomu
   vždy znalec z oboru psychiatrie.
 
   (2)  Nelze-li  duševní  stav  vyšetřit  jinak, může soud a v přípravném
   řízení  na  návrh  státního  zástupce  soudce nařídit, aby obviněný byl
   pozorován  ve  zdravotnickém  ústavu,  nebo  je-li  ve  vazbě,  též  ve
   zvláštním  oddělení  nápravného  zařízení.  Proti  tomuto  usnesení  je
   přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   (3)   Shledá-li   znalec   u   obviněného  příznaky  nasvědčující  jeho
   nepříčetnosti  nebo zmenšené příčetnosti, vysloví se zároveň o tom, zda
   je jeho pobyt na svobodě nebezpečný.
 
   § 117
 
   Pozorování  duševního  stavu nemá trvat déle než dva měsíce; do té doby
   je  třeba  podat  posudek.  Na  odůvodněnou žádost znalců může soud a v 
   přípravném   řízení  na  návrh  státního  zástupce  soudce  tuto  lhůtu
   prodloužit, nikoli však více než o jeden měsíc. Proti prodloužení lhůty
   je přípustná stížnost.
 
   § 118
 
   Jestliže  jsou závažné pochybnosti, zda není u svědka, jehož výpověď je
   pro  rozhodnutí  zvláště  důležitá, podstatně snížena schopnost správně
   vnímat  nebo  vypovídat,  je  možno  vyšetřit  znalecky  i duševní stav
   svědka. Pozorování duševního stavu svědka podle § 116 odst. 2 není však
   přípustné.
 
   HLAVA ŠESTÁ
 
   Rozhodnutí
 
   § 119
 
   Způsob rozhodování
 
   (1)  Soud  rozhoduje  rozsudkem,  kde  to  zákon  výslovně  stanoví;  v 
   ostatních  případech  rozhoduje,  jestliže zákon nestanoví něco jiného,
   usnesením.
 
   (2)  Státní  zástupce  a  policejní  orgán  rozhodují,  jestliže  zákon
   nestanoví něco jiného, usnesením.
 
   ODDÍL PRVNÍ
 
   Rozsudek
 
   Obsah rozsudku
 
   § 120
 
   (1) Rozsudek po úvodních slovech "Jménem republiky" musí obsahovat
 
   a)  označení  soudu,  o  jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců,
   kteří se na rozhodnutí zúčastnili,
 
   b) den a místo vyhlášení rozsudku,
 
   c) výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
 
   d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
 
   e) poučení o opravném prostředku.
 
   (2)  Obžalovaný  musí  být  v  rozsudku  označen  údajem  svého jména a
   příjmení,  dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě
   jinými  údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou.
   Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se i 
   hodnost obžalovaného a útvar, jehož je příslušníkem.
 
   (3)  Výrok,  jímž  se  obžalovaný  uznává vinným, nebo jímž se obžaloby
   zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to
   nejen   zákonným   pojmenováním   a   uvedením   příslušného  zákonného
   ustanovení,  nýbrž  i  uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa,
   času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž
   je  třeba  k  tomu,  aby  skutek  nemohl  být  zaměněn s jiným, jakož i 
   uvedením  všech  zákonných  znaků včetně těch, které odůvodňují určitou
   trestní sazbu.
 
   (4) Schvaluje-li soud dohodu o vině a trestu, je součástí rozsudku také
   výrok o schválení dohody o vině a trestu.
 
   § 121
 
   Do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, pojme soud také výrok
 
   a)  o  náhradě  škody  nebo  nemajetkové  újmy v penězích nebo o vydání
   bezdůvodného  obohacení,  jestliže  byl  nárok  na  náhradu  škody nebo
   nemajetkové  újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení včas
   uplatněn (§ 43 odst. 3),
 
   b)  o  ochranném opatření, jestliže o něm bylo v hlavním líčení nebo ve
   veřejném zasedání konaném o odvolání rozhodnuto.
 
   § 122
 
   (1)  Odsuzující  rozsudek  musí  obsahovat  výrok  o  trestu s uvedením
   zákonných  ustanovení,  podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž
   bylo   od  potrestání  upuštěno,  a  jde-li  o  podmíněné  upuštění  od
   potrestání  s  dohledem,  též  výrok  o stanovení zkušební doby a jejím
   trvání.  Byl-li  nad  pachatelem  vysloven  dohled,  musí  být z výroku
   rozsudku  zřejmé,  zda  dohled  má  být  vykonáván v rozsahu stanoveném
   trestním  zákonem  nebo  zda  jsou  vedle  něj pachateli ukládána další
   přiměřená omezení nebo povinnosti. Byl-li uložen trest, jehož výkon lze
   podmíněně  odložit,  musí  rozsudek  obsahovat  i  výrok o tom, zda byl
   podmíněný  odklad  povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li
   uložen  nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok
   o  způsobu  výkonu  tohoto trestu. Je-li odsouzený pachatelem trestného
   činu  spáchaného  ve prospěch organizované zločinecké skupiny, je nutno
   výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.
 
   (2) Ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů
   uvedených v § 226 se zproštění obžaloby opírá.
 
   § 123
 
   Soud,  který  rozhoduje  znovu  ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na
   podkladě  odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu
   zrušen  jen  částečně,  pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran
   nichž  věc  znovu  rozhoduje.  Na  souvislost těchto výroků s výroky, v 
   nichž zůstal dřívější rozsudek nedotčen, přitom poukáže.
 
   § 124
 
   V  rozsudku,  jímž ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější
   rozsudky,  z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej
   výrokem  o  trestu souhrnném. Ukládá-li se v rozsudku společný trest za
   pokračování  v trestném činu, musí soud označit ty dřívější rozsudky, v 
   nichž  zrušuje výrok o vině, o pokračujícím trestném činu a o trestných
   činech  spáchaných  s  ním  v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu,
   jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad,
   a  nahrazuje  je  novými  výroky,  včetně  výroku o společném trestu za
   pokračování v trestném činu.
 
   § 125
 
   (1)  Pokud  rozsudek  obsahuje  odůvodnění,  soud v něm stručně vyloží,
   které  skutečnosti  vzal  za  prokázané  a  o které důkazy svá skutková
   zjištění  opřel  a  jakými  úvahami  se řídil při hodnocení provedených
   důkazů,  zejména  pokud  si  vzájemně  odporují.  Z odůvodnění musí být
   patrno,  jak  se  soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na
   provedení  dalších  důkazů  a  jakými  právními  úvahami se řídil, když
   posuzoval  prokázané  skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v 
   otázce  viny  a  trestu.  Při  odůvodnění uloženého trestu uvede jakými
   úvahami  byl veden při ukládání trestu, jak posoudil povahu a závažnost
   trestného  činu  z hlediska významu konkrétního chráněného zájmu, který
   byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností, za
   kterých  byl  čin  spáchán,  osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho
   pohnutky,  záměru  nebo  cíle,  jakož  i  polehčujících a přitěžujících
   okolností,  doby,  která  uplynula od spáchání trestného činu, případné
   změny  situace  a délky trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou
   dobu,  při  zvážení  složitosti věci, postupu orgánů činných v trestním
   řízení,  významu  řízení pro pachatele a jeho chování, kterým přispěl k 
   průtahům  v  řízení;  uvede  též,  jak  přihlédl  k  osobním, rodinným,
   majetkovým  a  jiným  poměrům  pachatele,  k  jeho  dosavadnímu způsobu
   života,  k  chování  pachatele  po  činu, zejména k jeho případné snaze
   nahradit škodu či jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako
   spolupracující  obviněný  též  k tomu, jak významným způsobem přispěl k 
   objasnění  zločinu  spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s 
   organizovanou   skupinou   nebo  ve  prospěch  organizované  zločinecké
   skupiny.  Jestliže  byly  do  rozsudku pojaty další výroky, je třeba je
   rovněž  odůvodnit.  Ukládá-li  soud  nepodmíněný  trest  za trestný čin
   uvedený  v  § 55 odst. 2 trestního zákoníku, vyloží, jakými úvahami byl
   veden  při  tomto  rozhodnutí  a  proč  nebylo možno uložit trest přímo
   nespojený s odnětím svobody.
 
   (2)  V  poučení  o  odvolání, které musí být obsaženo v každém rozsudku
   soudu  prvního  stupně, se uvede lhůta, ve které musí být podáno (§ 248
   odst.  1),  označení  soudu, ke kterému má být odvolání podáno (§ 251),
   označení  soudu,  který  o  podaném  odvolání  bude rozhodovat (§ 252),
   rozsah,  v  kterém  mohou  rozsudek  napadat oprávněné osoby (§ 246), a
   vymezení nutného obsahu odvolání (§ 249).
 
   (3)  V  poučení o dovolání, které musí být obsaženo v každém rozhodnutí
   soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni, se uvedou oprávněné osoby,
   včetně  nutnosti,  aby  dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím
   obhájce  (§  265d), lhůta k podání dovolání, označení soudu, ke kterému
   má  být  dovolání  podáno  (§  265e),  označení  soudu, který o podaném
   dovolání bude rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§ 265f).
 
   Porada a hlasování o rozsudku
 
   § 126
 
   Při  poradě o rozsudku, jímž se rozhoduje o vině a trestu, posoudí soud
   zejména,
 
   a) zda se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán,
 
   b) zda tento skutek má všechny znaky některého trestného činu,
 
   c) zda tento skutek spáchal obžalovaný,
 
   d) zda je obžalovaný za tento skutek trestně odpovědný,
 
   e) zda trestnost skutku nezanikla,
 
   f) zda a jaký trest má být obžalovanému uložen,
 
   g) zda a v jakém rozsahu má být obžalovanému uložena povinnost nahradit
   poškozenému   škodu  nebo  nemajetkovou  újmu  v  penězích  nebo  vydat
   bezdůvodné obohacení,
 
   h) zda a jaké ochranné opatření má být uloženo.
 
   § 127
 
   (1)   Poradě   a   hlasování  nesmí  být  kromě  soudců  a  přísedících
   zúčastnivších  se  jednání,  jež  rozsudku bezprostředně předcházelo, a
   zapisovatele  přítomen  nikdo  jiný.  O obsahu porady je nutno zachovat
   mlčenlivost.
 
   (2)  Při hlasování rozhoduje většina hlasů. Nelze-li většiny dosáhnout,
   připočítávají  se  hlasy obžalovanému nejméně příznivé k hlasům po nich
   příznivějším  tak  dlouho,  až  se dosáhne většiny. Je-li sporné, které
   mínění je obžalovanému příznivější, rozhodne se o tom hlasováním.
 
   (3)  Každý  člen  senátu  musí hlasovat, i když byl v některé předchozí
   otázce  přehlasován.  Při  hlasování  o  trestu se však mohou hlasování
   zdržet  ti,  kdo  hlasovali  pro  zproštění  obžaloby;  jejich hlasy se
   přičítají k hlasu pro obžalovaného nejpříznivějšímu.
 
   (4)  Přísedící  hlasují  před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují
   před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.
 
   (5) O hlasování se sepíše zvláštní protokol (§ 58).
 
   § 128
 
   Vyhlášení rozsudku
 
   (1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
 
   (2)  Vyhlašují  se  úvodní slova "Jménem republiky", plné znění výroku,
   aspoň  podstatná  část  odůvodnění  a  poučení  o  opravném prostředku.
   Vyhlášení  musí  být  v  naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl
   odhlasován.
 
   (3)  Rozsudek  se  vyhlásí  zpravidla  hned  po skončení jednání, které
   rozsudku  předcházelo;  není-li  to  možné,  lze pro vyhlášení rozsudku
   jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů.
 
   § 129
 
   Vyhotovení rozsudku
 
   (1) Každý rozsudek je nutno vyhotovit písemně. Vyhotovení rozsudku musí
   být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
 
   (2)  Jestliže se po vyhlášení rozsudku nebo v soudem stanovené lhůtě po
   vyhlášení  rozsudku  státní  zástupce  a  obžalovaný  vzdali odvolání a
   prohlásili,  že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň
   prohlásil,  že  si  nepřeje,  aby  v jeho prospěch podaly odvolání jiné
   oprávněné  osoby,  může  soud  vyhotovit  zjednodušený  rozsudek, který
   neobsahuje  odůvodnění.  Pokud  oprávněné osoby mohou podat odvolání ve
   prospěch  obžalovaného  i  proti  jeho  vůli, lze zjednodušený rozsudek
   vyhotovit  pouze  v případě, že se vzdají odvolání. Týká-li se rozsudek
   více  obžalovaných,  je třeba odůvodnit jeho výroky v částech, které se
   vztahují  k  osobě  obžalovaného,  u  něhož nebyly splněny podmínky pro
   vyhotovení  zjednodušeného  rozsudku.  Mají-li  právo  podat odvolání i 
   poškozený  nebo  zúčastněná  osoba  a  nevzdali-li  se tohoto práva, je
   rovněž třeba odůvodnit ty výroky, proti kterým mohou podat odvolání.
 
   (3)  Jestliže  nebyl  rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, předseda
   senátu  nebo jím pověřený soudce, který byl členem senátu, jej vyhotoví
   a předá k doručení
 
   a)  v  řízení před okresními soudy a krajskými soudy jako soudy druhého
   stupně  ve vazebních věcech do pěti pracovních dnů a v ostatních věcech
   do deseti pracovních dnů,
 
   b)  v  řízení  před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními
   soudy  a před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních
   dnů a v ostatních věcech do dvaceti pracovních dnů.
   Výjimky  z  těchto  lhůt povoluje na žádost předsedy senátu nebo soudce
   vyhotovujícího  rozsudek  ze  závažných  důvodů,  zejména  s ohledem na
   rozsáhlost  a  složitost  věci,  v  jednotlivých věcech předseda soudu.
   Prodlouží-li  lhůtu  o  více jak dalších dvacet pracovních dnů, písemně
   zdůvodní,  proč  nebylo  možné  stanovit  lhůtu kratší. Jinak postupuje
   podle odstavce 4.
 
   (4)  Nemůže-li  předseda  senátu  ani jiný jeho člen vyhlášený rozsudek
   písemně  vyhotovit  pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz
   předsedy  soudu  jiný  soudce.  Jde-li  o samosoudce, vyhotoví rozsudek
   soudce určený předsedou soudu.
 
   (5)  Vyhotovení  rozsudku  podepíše  předseda  senátu  a  ten,  kdo  je
   vypracoval.  Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro
   překážku  delšího  trvání,  podpíše  je za něho jiný člen senátu; důvod
   toho se na vyhotovení rozsudku poznamená.
 
   § 130
 
   Doručení rozsudku
 
   (1)  Rozsudek  se  v  opise  doručí  obžalovanému,  státnímu  zástupci,
   zúčastněné  osobě  a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody
   nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
   a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni.
 
   (2)  Má-li  obžalovaný  obhájce nebo zákonného zástupce, doručí se opis
   rozsudku též jim.
 
   (3)  Mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce, doručí
   se  opis  rozsudku jen zákonnému zástupci; mají-li zmocněnce, doručí se
   jen zmocněnci.
 
   § 131
 
   Oprava vyhotovení a opisu rozsudku
 
   (1)  Předseda  senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské
   chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a
   jeho  opisech,  tak,  aby  vyhotovení  bylo  v naprosté shodě s obsahem
   rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
 
   (2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis
   rozsudku.
 
   (3)  Proti  rozhodnutí o opravě podle odstavce 1 je přípustná stížnost,
   jež má odkladný účinek.
 
   (4)  Po  právní  moci  usnesení  o  opravě  se  oprava  provede  jak ve
   vyhotovení  rozsudku,  tak  i  v  opisech,  které se od osob, jimž byly
   doručeny, vyžádají za tím účelem zpět.
 
   § 132
 
   zrušen
 
   § 133
 
   Účinky opravy
 
   Jestliže  se  oprava  vyhotovení  rozsudku  nebo  oprava opisu rozsudku
   podstatně  dotkla  obsahu  některého  z  výroků rozsudku, běží státnímu
   zástupci  a  osobě  opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od
   doručení  opisu  usnesení  o  opravě, a byla-li proti usnesení o opravě
   podána  stížnost,  od  doručení  rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba
   osobu výrokem přímo dotčenou poučit.
 
   ODDÍL DRUHÝ
 
   Usnesení
 
   § 134
 
   Obsah usnesení
 
   (1) Usnesení musí obsahovat
 
   a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
 
   b) den a místo rozhodnutí,
 
   c) výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
 
   d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
 
   e) poučení o opravném prostředku.
 
   (2)  V  odůvodnění  je  třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v 
   úvahu,  zejména  uvést  skutečnosti,  které  byly  vzaty  za prokázané,
   důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující
   orgán  řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na
   jejichž  podkladě  posuzoval  prokázané  skutečnosti  podle příslušných
   ustanovení zákona.
 
   § 135
 
   Vyhlášení usnesení
 
   Vyhlásit  je  nutno  jen  ta  usnesení,  která  byla  učiněna při úkonu
   prováděném za účasti osoby, které se usnesení dotýká, jakož i usnesení,
   která  byla učiněna v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo neveřejném
   zasedání.
 
   § 136
 
   Vyhotovení usnesení
 
   (1)  Není  třeba  vyhotovovat  usnesení,  jimiž  se jen upravuje průběh
   řízení  nebo  způsob  provedení  důkazů  anebo  jimiž  se nařizuje nebo
   připravuje jednání soudu.
 
   (2)  Rovněž není třeba vyhotovovat usnesení, která jsou zapsána v plném
   svém  znění  v  protokole  o  úkonu, ledaže by bylo nutno opis takového
   usnesení  některé osobě doručovat. Má-li být doručeno v takovém případě
   pouze státnímu zástupci, lze mu doručit opis protokolu.
 
   (3)  Jestliže  se po vyhlášení usnesení nebo ve lhůtě stanovené orgánem
   činným  v  trestním  řízení po vyhlášení usnesení osoby oprávněné podat
   stížnost podle § 142 odst. 1 vzdaly stížnosti a prohlásily, že netrvají
   na  písemném  odůvodnění,  může orgán činný v trestním řízení vyhotovit
   zjednodušené  usnesení, které neobsahuje odůvodnění; v případě usnesení
   vyhotovovaného  ve  vykonávacím  řízení  tak  může  soud prvního stupně
   učinit  i  tehdy,  není-li  proti takovému usnesení přípustná stížnost.
   Mají-li  právo  podat  stížnost ve prospěch obviněného další osoby, lze
   zjednodušené  usnesení vyhotovit pouze v případě, že obviněný prohlásí,
   že  si  nepřeje,  aby tyto osoby stížnost v jeho prospěch podaly; pokud
   tak tyto osoby mohou učinit i proti jeho vůli, musí se stížnosti vzdát.
 
   § 137
 
   Oznamování usnesení
 
   (1)  Usnesení  je  třeba  oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i 
   osobě,  která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí
   též  státnímu  zástupci.  Oznámení  se  děje  buď vyhlášením usnesení v 
   přítomnosti  toho,  jemuž  je  třeba  usnesení oznámit, anebo doručením
   opisu usnesení.
 
   (2)  Má-li  osoba,  jíž  je  třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě
   zmocněnce,  stačí,  že  usnesení  bylo  vyhlášeno  buď oné osobě, anebo
   jejímu  obhájci, popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením
   opisu,  doručí  se  jen  obhájci,  popřípadě  zmocněnci. Jde-li o osobu
   zbavenou způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním
   úkonům  je  omezena, která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se
   usnesení jejímu zákonnému zástupci.
 
   (3)  Oznamuje-li  se  však  obviněnému,  který je zbaven způsobilosti k 
   právním  úkonům  nebo  jehož  způsobilost  k právním úkonům je omezena,
   usnesení,  proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i 
   jeho  obhájci  a  jeho  zákonnému zástupci. Je-li obviněný ve vazbě, ve
   výkonu  trestu  odnětí  svobody  nebo  na  pozorování  ve zdravotnickém
   ústavu,  je  třeba  takové  usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho
   obhájci  i  tehdy,  je-li  obviněný osobou, jejíž způsobilost k právním
   úkonům není omezena.
 
   (4)  Usnesení,  jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu
   zástupci,  osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým
   návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí.
 
   § 138
 
   Použití ustanovení o rozsudku
 
   Jestliže  tento  oddíl  neobsahuje  ustanovení  zvláštní,  užije  se na
   usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku.
 
   ODDÍL TŘETÍ
 
   Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
 
   § 139
 
   Právní moc a vykonatelnost rozsudku
 
   (1)  Rozsudek  je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i 
   vykonatelný,
 
   a) jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští,
 
   b) jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak
 
   aa) odvolání ve lhůtě podáno nebylo,
 
   bb)  oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly
   zpět, nebo
 
   cc) podané odvolání bylo zamítnuto.
 
   (2)  Odvolání  podané  jen poškozeným a odvolání podané jen zúčastněnou
   osobou  nebrání  tomu,  aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci a
   byly  vykonány.  Stejně  tak  odvolání týkající se jen některého z více
   obžalovaných  nebrání tomu, aby rozsudek u ostatních obžalovaných nabyl
   právní moci a byl vykonán.
 
   (3)  Jestliže  byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla podána
   oprávněnou  osobou  žádost o navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až
   do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
 
   § 140
 
   Právní moc a vykonatelnost usnesení
 
   (1) Usnesení je pravomocné a vykonatelné,
 
   a) jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští,
 
   b) jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost, avšak
 
   aa) stížnost ve lhůtě podána nebyla,
 
   bb) oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly nebo ji výslovně vzaly
   zpět, nebo
 
   cc) podaná stížnost byla zamítnuta.
 
   (2)  Usnesení  je  vykonatelné,  i  když  dosud  nenabylo  právní moci,
   jestliže  zákon proti němu sice připouští stížnost, avšak nepřiznává jí
   odkladný účinek.
 
   (3)  Stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé z 
   více  věcí,  o  nichž  bylo  rozhodnuto  týmž  usnesením, nebrání ani v 
   případě, že má odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a
   bylo vykonáno v ostatních částech, lze-li je oddělit.
 
   (4)  Jestliže  byla  lhůta  k  podání  stížnosti mající odkladný účinek
   zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty,
   nelze usnesení vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
 
   HLAVA SEDMÁ
 
   Stížnost a řízení o ní
 
   § 141
 
   Přípustnost a účinek
 
   (1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.
 
   (2) Stížností lze napadnout každé usnesení policejního orgánu. Usnesení
   soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech,
   kde  to  zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním
   stupni.
 
   (3)  Proti  usnesení  nejvyššího  státního  zástupce lze podat stížnost
   pouze  tehdy,  jestliže  podle  zákona  o stížnosti přísluší rozhodnout
   soudu.  O  stížnosti  v  těchto  případech  rozhoduje  Nejvyšší soud. O 
   stížnosti   proti   usnesení   státního  zástupce  Nejvyššího  státního
   zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce.
 
   (4) Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.
 
   § 142
 
   Oprávněné osoby
 
   (1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se
   usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k 
   němuž  ji zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též
   státní zástupce, a to i ve prospěch obviněného.
 
   (2)  Proti  usnesení  o  vazbě,  o  ochranném  léčení a o zabezpečovací
   detenci mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by
   mohly podat v jeho prospěch odvolání.
 
   § 143
 
   Lhůta a místo k podání
 
   (1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje,
   a  to  do  tří  dnů  od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení
   oznamuje  jak  obviněnému,  tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci,
   běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
 
   (2)  Osobám,  které podle ustanovení § 142 odst. 2 mohou podat stížnost
   ve  prospěch  obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako
   obviněnému; státnímu zástupci však běží lhůta vždy samostatně.
 
   § 144
 
   Vzdání se a zpětvzetí stížnosti
 
   (1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.
 
   (2)  Oprávněná  osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, dokud o 
   ní  nebylo  rozhodnuto.  Stížnost  státního  zástupce  může vzít zpět i 
   státní zástupce nadřízený.
 
   (3) Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo
   za obviněného obhájcem nebo zákonným zástupcem, může být vzata zpět jen
   s  výslovným  souhlasem  obviněného.  Státní  zástupce  však  může vzít
   takovou  stížnost  zpět i bez souhlasu obviněného. V tomto případě běží
   obviněnému  nová  lhůta  k  podání stížnosti od vyrozumění, že stížnost
   byla vzata zpět.
 
   (4)  Zpětvzetí  stížnosti  vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí
   orgán  povolaný  k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc dosud tomuto
   orgánu  předložena,  orgán,  proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v 
   řízení před soudem činí toto rozhodnutí předseda senátu.
 
   § 145
 
   Stížnostní důvody
 
   (1) Usnesení lze napadnout
 
   a) pro nesprávnost některého jeho výroku, nebo
 
   b)  pro  porušení  ustanovení  o  řízení,  které  usnesení předcházelo,
   jestliže  toto  porušení  mohlo  způsobit  nesprávnost některého výroku
   usnesení.
 
   (2) Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
 
   § 146
 
   Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje
 
   (1)  Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět,
   nedotkne-li  se  změna  původního  usnesení  práv jiné strany trestního
   řízení.  Jde-li  o  usnesení  policejního  orgánu,  které bylo vydáno s 
   předchozím  souhlasem  státního  zástupce  nebo  na  jeho  pokyn,  může
   policejní  orgán  sám  stížnosti  vyhovět  jen  s  předchozím souhlasem
   státního zástupce.
 
   (2)  Jestliže  lhůta  k  podání  stížnosti  již  všem oprávněným osobám
   uplynula  a  stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k 
   rozhodnutí
 
   a)  policejní  orgán  státnímu  zástupci, který vykonává nad přípravným
   řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní
   zástupce  dal  souhlas  nebo  pokyn,  jeho  prostřednictvím nadřízenému
   státnímu zástupci,
 
   b) státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,
 
   c)   předseda  senátu  okresního  soudu  nadřízenému  krajskému  soudu,
   předseda  senátu  krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda
   senátu  vrchního  soudu  Nejvyššímu  soudu;  přitom  doručí,  je-li  to
   potřebné,  opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být
   rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena,
 
   d)   státní  zástupce  Nejvyššího  státního  zastupitelství  nejvyššímu
   státnímu zástupci.
 
   § 146a
 
   Rozhodování  soudu o stížnosti proti rozhodnutím státního zástupce nebo
   policejního orgánu
 
   (1) O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce
 
   a)  rozhodl  o  vazbě,  nejde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z 
   vazby bez přijetí některého opatření nahrazujícího vazbu,
 
   b)   rozhodl  o  žádosti  o  zrušení  omezení  spočívajícího  v  zákazu
   vycestování  do  zahraničí, o uložení předběžného opatření (§ 88m odst.
   2),  o  tom,  že se nepovolí setkání obviněného s poškozeným, osobou mu
   blízkou  nebo  jinou  osobou  (§ 88d odst. 2), nebo o žádosti o zrušení
   předběžného opatření (§ 88n odst. 3),
 
   c)  zajistil  peněžní prostředky na účtu u banky, nebo u spořitelního a
   úvěrního  družstva  nebo  jiné  instituce,  která vede účet pro jiného,
   rozhodl  o  blokaci  peněžních  prostředků  penzijního  připojištění se
   státním příspěvkem, blokaci peněžních prostředků doplňkového penzijního
   spoření,   blokaci   čerpání  finančního  úvěru  a  blokaci  finančního
   pronájmu,  rozhodl  o  omezení  takového  zajištění  nebo blokace, nebo
   nevyhověl  žádosti  o  zrušení  nebo  omezení  takového  zajištění nebo
   blokace (§ 79a odst. 1, 3, 4 a § 79b),
 
   d)  zajistil  zaknihované  cenné  papíry,  rozhodl  o  omezení takového
   zajištění  nebo  nevyhověl  žádosti  o  zrušení  nebo omezení zajištění
   zaknihovaných cenných papírů (§ 79c odst. 1 a 5),
 
   e)  zajistil  nemovitost, rozhodl o omezení zajištění nemovitosti, nebo
   nevyhověl  žádosti  o  zrušení  nebo  omezení takového zajištění (§ 79d
   odst. 1, 7 a 8),
 
   f)  zajistil  nehmotnou věc, rozhodl o omezení zajištění nehmotné věci,
   nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79e
   odst. 1 a 8),
 
   g)  zajistil  náhradní  hodnotu,  rozhodl  o omezení zajištění náhradní
   hodnoty,  nepovolil  provedení  úkonu  týkajícího se zajištěné náhradní
   hodnoty,  nebo  nevyhověl  žádosti  o  zrušení  nebo  omezení  takového
   zajištění (§ 79f),
 
   h) změnil důvod zajištění věci (§ 79g),
 
   i) zajistil majetek pro účely zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl
   o   omezení   zajištění,   nepovolil   provedení  úkonu  týkajícího  se
   zajištěného  majetku,  anebo  nevyhověl  žádosti o zrušení nebo omezení
   takového zajištění (§ 47 a § 48 odst. 2 až 4),
 
   j)  zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu nebo
   trestu  propadnutí  majetku,  rozhodl  o  omezení  zajištění, nepovolil
   provedení  úkonu  týkajícího  se  zajištěného  majetku, anebo nevyhověl
   žádosti  o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 344a, 344b, 347 a
   349),
 
   k) rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1),
 
   l)  rozhodl  o  zničení věci ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku (§
   81b odst. 1), nebo
 
   m) rozhodl o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1,
 
   rozhoduje  zpravidla  do  pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti
   všem  oprávněným  osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce,
   který napadené rozhodnutí vydal.
 
   (2) O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu podle § 66 odst. 1,
   §  79a  odst.  1 a 3, § 79b, § 79c odst. 2, 3 a 5, § 79d odst. 1 a 7, §
   79e odst. 1, 2 a 8, § 79f odst. 1 nebo § 79g rozhoduje ve lhůtě uvedené
   v  odstavci  1  soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve
   věci  vykonává  dozor  nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
   Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce.
 
   Rozhodnutí nadřízeného orgánu
 
   § 147
 
   (1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
 
   a)   správnost  všech  výroků  napadeného  usnesení,  proti  nimž  může
   stěžovatel podat stížnost, a
 
   b) řízení předcházející napadenému usnesení.
 
   (2) Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více
   věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán
   jen  správnost  výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení
   předcházející přezkoumávané části usnesení.
 
   § 148
 
   (1) Nadřízený orgán zamítne stížnost
 
   a) není-li přípustná,
 
   b)  byla-li  podána  opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí
   výslovně  vzdala  nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím
   výslovně vzala zpět, nebo
 
   c) není-li důvodná.
 
   (2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba
   podala  opožděně  jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí
   bylo dáno při oznámení usnesení.
 
   § 149
 
   (1)  Nezamítne-li  nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a
   je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď
 
   a) rozhodne sám ve věci, nebo
 
   b)  uloží  orgánu,  proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci
   znovu jednal a rozhodl.
 
   (2)  Soud  rozhodující o stížnosti proti usnesení o zastavení trestního
   stíhání  může  též,  je-li to pro náležité objasnění věci potřebné, při
   zrušení napadeného usnesení vrátit věc státnímu zástupci k došetření, a
   to  i  v  tom případě, že trestní stíhání bylo zastaveno až po nařízení
   hlavního líčení (§ 223 a 231). Ustanovení § 191 platí i tu.
 
   (3)  Je-li  vadná  jen  část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od
   ostatních anebo týká-li se stížnost jen části usnesení (§ 147 odst. 2),
   omezí nadřízený orgán své rozhodnutí podle odstavce 1 jen na onu část.
 
   (4)  Záleží-li  vada v tom, že v napadeném usnesení některý výrok chybí
   nebo  je neúplný, může nadřízený orgán, aniž vysloví zrušení napadeného
   usnesení,  buď  sám  je  doplnit,  anebo  uložit  orgánu,  proti  jehož
   rozhodnutí  stížnost  směřuje,  aby  o  chybějícím  výroku rozhodl nebo
   neúplný výrok doplnil.
 
   (5) Soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit,
   aby  věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto v 
   jiném  složení  senátu  anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v 
   jeho obvodu.
 
   (6)  Orgán, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je
   při  novém  rozhodování  vázán  právním názorem, který ve věci vyslovil
   orgán  nadřízený,  a  je povinen provést úkony, jejichž provedení tento
   orgán nařídil.
 
   § 150
 
   (1)  Orgán  rozhodující  o  stížnosti  nemůže  z  jejího podnětu změnit
   usnesení  v  neprospěch  osoby,  která  stížnost  podala  nebo  v jejíž
   prospěch byla stížnost podána.
 
   (2)  Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodu,
   který  prospívá  také některému spoluobviněnému, změní usnesení také ve
   prospěch tohoto spoluobviněného.
 
   (3)  Ustanovení  odstavce 1 platí přiměřeně i pro orgán, jemuž byla věc
   přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
 
   HLAVA OSMÁ
 
   Náklady trestního řízení
 
   § 151
 
   Náklady trestního řízení, jež nese stát
 
   (1)   Náklady   nutné   k  provedení  trestního  řízení  včetně  řízení
   vykonávacího   nese  stát;  nenese  však  vlastní  náklady  obviněného,
   zúčastněné osoby a poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a
   zmocněnce.  Stát však nese náklady na nutnou obhajobu, které obviněnému
   vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona.
 
   (2)  Obhájce,  který  byl  obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na
   odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu.^2) Nárok je
   třeba  uplatnit  do  jednoho  roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že
   povinnost  obhajovat skončila, jinak nárok zaniká; tento nárok obhájce,
   je-li  plátcem daně z přidané hodnoty, se zvyšuje o částku odpovídající
   této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad
   hotových   výdajů   odvést   podle   zvláštního  právního  předpisu.^3)
   Ustanovení   věty  druhé  se  použije  i  v  případě,  kdy  obhájce  je
   společníkem  právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů
   upravujících  výkon  advokacie^3a)  a  plátcem  daně  je tato právnická
   osoba.
 
   (3)  O  výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce
   orgán  činný  v  trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci
   povinnost  obhajovat  skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději
   do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda
   senátu  soudu  prvního  stupně.  Na  návrh  obhájce  může orgán činný v 
   trestním  řízení  přijmout  opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě
   před  skončením  trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu a náhradu
   hotových  výdajů,  jestliže  je  to  odůvodněno  dobou trvání trestního
   stíhání nebo jinými závažnými důvody.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   (5)  Odměnu  a  náhradu hotových výdajů je třeba uhradit bez zbytečného
   odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.
 
   (6) Ustanovení odstavců 2 až 5 se přiměřeně užijí na rozhodování o výši
   odměny  a náhradě hotových výdajů zvoleného obhájce obviněným, který má
   nárok  na  bezplatnou  obhajobu  nebo  obhajobu  za  sníženou odměnu, a
   ustanoveného zmocněnce poškozeného.
 
   § 151a
 
   (1) Obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za
   sníženou  odměnu,  a poškozený, který má nárok na ustanovení zmocněnce,
   mohou  žádat, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
   rozhodl  o  tom,  že  stát  ponese  náklady  na znalecký posudek, který
   obviněný  nebo poškozený vyžádá. Žádosti nelze vyhovět, jestliže takový
   důkaz  není  pro  objasnění  věci  zřejmě  potřebný  nebo stejný úkon k 
   prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízení.
 
   (2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
 
   Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení
 
   § 152
 
   (1)  Byl-li  obžalovaný  pravomocně  uznán  vinným, je povinen nahradit
   státu
 
   a) náklady spojené s výkonem vazby,
 
   b)  odměnu  a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud
   nemá nárok na obhajobu bezplatnou,
 
   c)  náklady  spojené  s využitím elektronického kontrolního systému při
   podmíněném  propuštění  z  výkonu trestu odnětí svobody a při nahrazení
   vazby,
 
   d)  náklady  spojené s výkonem trestu odnětí svobody a s výkonem trestu
   domácího vězení a
 
   e) paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.
 
   (2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby, náklady
   spojené  s  využitím  elektronického kontrolního systému při podmíněném
   propuštění  z  výkonu  trestu  odnětí  svobody  a při nahrazení vazby a
   náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a způsob úhrady těchto
   nákladů  stanoví  Ministerstvo  spravedlnosti  obecně  závazným právním
   předpisem.
 
   (3)  Paušální  částku  uvedenou  v  odstavci  1 písm. e) stanoví obecně
   závazným právním předpisem ministerstvo spravedlnosti.
 
   (4)  Úhradu  nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody upravuje
   zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
 
   § 152a
 
   Při  správě  placení  pohledávek uvedených v § 152 odst. 1 se postupuje
   podle daňového řádu.
 
   § 153
 
   (1)  Kdo  podal zcela bezvýsledně dovolání nebo návrh na obnovu řízení,
   je  povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální
   částkou,  kterou  stanoví  ministerstvo  spravedlnosti  obecně závazným
   právním  předpisem.  Dále  je  povinen  nahradit  státu odměnu a hotové
   výdaje  obhájci,  pokud  byl v souvislosti s takovým návrhem ustanoven,
   ledaže  obviněný  má  nárok  na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za
   sníženou odměnu.
 
   (2)  Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje státního zástupce
   a orgán pověřený péčí o mládež.
 
   § 154
 
   Povinnost k náhradě nákladů poškozeného
 
   (1)  Byl-li  poškozenému  alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody
   nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
   je  odsouzený,  jemuž  byla  povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové
   újmy  v  penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena, povinen
   nahradit  poškozenému  též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto
   nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
 
   (2)  Soud  i  v  případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu
   škody  nebo  nemajetkové  újmy  v  penězích nebo na vydání bezdůvodného
   obohacení  ani  zčásti,  rozhodne  na  návrh  poškozeného  o tom, že se
   odsouzenému  ukládá  povinnost  uhradit  poškozenému  zcela nebo zčásti
   náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení (§ 155 odst.
   4),   nebrání-li   tomu   povaha  věci  a  okolnosti  případu,  zejména
   spoluzavinění  poškozeného. Z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu
   přiměřeně  sníží;  přitom  vezme v úvahu zejména povahu trestného činu,
   osobní  a  majetkové  poměry  poškozeného  a odsouzeného. Snížení nelze
   provést, jde-li o úmyslný trestný čin.
 
   Rozhodování  o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a o jejich
   výši
 
   § 155
 
   (1)  O  povinnosti  odsouzeného  k  náhradě nákladů spojených s výkonem
   vazby  a  s  využitím  elektronického kontrolního systému při nahrazení
   vazby  a  o  povinnosti  k  náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených
   ustanovenému  obhájci  státem  [§ 152 odst. 1 písm. a), b)] rozhodne po
   právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
 
   (2)  O  povinnosti  odsouzeného  k  náhradě nákladů spojených s výkonem
   trestu  domácího  vězení  rozhodne  po  výkonu  trestu  nebo jeho části
   předseda senátu soudu prvního stupně.
 
   (3)  O  povinnosti  odsouzeného, který byl podmíněně propuštěn z výkonu
   trestu odnětí svobody, hradit náklady spojené s využitím elektronického
   kontrolního systému rozhodne předseda senátu soudu, který odsouzeného z 
   výkonu  trestu  odnětí  svobody propustil. Při tom se přiměřeně použijí
   zvláštní  právní  předpisy upravující náhrady nákladů spojené s výkonem
   trestu domácího vězení a způsob úhrady.
 
   (4)  O  povinnosti  odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k 
   účelnému  uplatnění  nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo
   na  vydání  bezdůvodného  obohacení v trestním řízení nebo jiné náklady
   související  s  účastí  poškozeného  v  trestním řízení a o jejich výši
   rozhodne  po  právní moci rozsudku na návrh poškozeného předseda senátu
   soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od právní
   moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.
 
   (5)  O  povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením
   zmocněnce  poškozenému a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku
   předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.
 
   (6)  Proti  rozhodnutí podle odstavců 1 až 5 je přípustná stížnost, jež
   má odkladný účinek.
 
   § 156
 
   Jestliže náklady stanovené paušální částkou [§ 152 odst. 1 písm. e) a §
   153 odst. 1] nebyly zaplaceny kolkovými známkami, rozhodne o povinnosti
   k  jejich náhradě po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního
   stupně.
 
   ČÁST DRUHÁ
 
   Přípravné řízení
 
   § 157
 
   Obecné ustanovení
 
   (1)  Státní  zástupce  a  policejní orgán jsou povinni organizovat svou
   činnost  tak,  aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního
   stíhání.
 
   (2)  Státní  zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových
   úkonů,  které  je  tento  orgán  oprávněn  provést  a  jichž je třeba k 
   objasnění  věci  nebo  ke  zjištění  pachatele. K prověření skutečností
   nasvědčujících  tomu,  že  byl  spáchán trestný čin, je státní zástupce
   dále oprávněn:
 
   a)  vyžadovat od policejního orgánu spisy, včetně spisů, v nichž nebylo
   zahájeno  trestní  řízení,  dokumenty, materiály a zprávy o postupu při
   prověřování oznámení,
 
   b)  odejmout  kteroukoliv věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby
   věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu,
 
   c) dočasně odložit zahájení trestního stíhání.
 
   (3)  V  závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo
   policejní  orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze
   speciálního  oboru. O návrh na výběr určité osoby jako konzultanta může
   též   požádat   správní  úřad,  jiný  orgán,  vědeckou  nebo  výzkumnou
   instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce nebo policejní
   orgán  úřední  záznam.  Se souhlasem státního zástupce nebo policejního
   orgánu  může  konzultant  v  rozsahu  nezbytném  pro  výkon jeho funkce
   nahlížet  do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení.
   Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž
   se   konzultant   v  průběhu  trestního  řízení  dozvěděl,  je  povinen
   zachovávat  mlčenlivost.  Na  vyloučení  konzultanta se přiměřeně užijí
   zvláštní   předpisy   o  znalcích  a  tlumočnících.  Účast  konzultanta
   nezbavuje  státního  zástupce a policejní orgán odpovědnosti za zákonný
   průběh trestního řízení.
 
   § 157a
 
   Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce
 
   (1)  Ten,  proti  němuž  se trestní řízení vede, a poškozený mají právo
   kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly
   odstraněny  průtahy  v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu.
   Tato žádost není vázána lhůtou. Žádost je nutno státnímu zástupci ihned
   předložit  a  státní  zástupce  ji  musí neprodleně vyřídit. O výsledku
   přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.
 
   (2)  Žádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního
   zástupce   vyřizuje  státní  zástupce  bezprostředně  vyššího  státního
   zastupitelství.
 
   HLAVA DEVÁTÁ
 
   Postup před zahájením trestního stíhání
 
   § 158
 
   (1) Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních
   oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit
   závěr  o  podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná
   šetření  a  opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl
   spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen
   činit  též  nezbytná  opatření k předcházení trestné činnosti. Pověřené
   orgány  Vězeňské  služby České republiky neprodleně informují Generální
   inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření.
 
   (2)  Oznámení  o  skutečnostech  nasvědčujících  tomu,  že  byl spáchán
   trestný  čin,  je  povinen  přijímat státní zástupce a policejní orgán.
   Přitom   je  povinen  oznamovatele  poučit  o  odpovědnosti  za  vědomě
   nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od
   oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
 
   (3)   O  zahájení  úkonů  trestního  řízení  k  objasnění  a  prověření
   skutečností  důvodně  nasvědčujících  tomu, že byl spáchán trestný čin,
   sepíše  policejní  orgán  neprodleně  záznam,  ve kterém uvede skutkové
   okolnosti,  pro  které  řízení  zahajuje,  a  způsob,  jakým  se o nich
   dověděl.  Opis  záznamu  zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení
   státnímu  zástupci.  Hrozí-li  nebezpečí  z  prodlení,  policejní orgán
   záznam  sepíše  po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných
   úkonů. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu,
   že  byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady
   a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je
   oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména
 
   a)  vyžadovat  vysvětlení  od  fyzických  a právnických osob a státních
   orgánů,
 
   b)  vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro
   posouzení věci třeba, též znalecké posudky,
 
   c)   obstarávat   potřebné  podklady,  zejména  spisy  a  jiné  písemné
   materiály,
 
   d) provádět ohledání věci a místa činu,
 
   e)  vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo
   jiného   podobného   úkonu,   včetně   odběru  potřebného  biologického
   materiálu,
 
   f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v 
   § 114 snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo
   lékařem  prohlídku  těla  a  jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke
   zjištění  totožnosti  osoby  nebo  ke  zjištění  a  zachycení stop nebo
   následků činu,
 
   g) za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu,
 
   h)  za  podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření v 
   těchto ustanoveních naznačená,
 
   i)   způsobem   uvedeným   v  hlavě  čtvrté  provádět  neodkladné  nebo
   neopakovatelné  úkony,  pokud  podle  tohoto  zákona  jejich  provedení
   nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení.
 
   (4)   Jednotlivé   úkony  trestního  řízení  k  objasnění  a  prověření
   skutečností  důvodně  nasvědčujících  tomu, že byl spáchán trestný čin,
   mohou na základě dožádání provést i jiné policejní orgány.
 
   (5)  Při  podání  vysvětlení  má  každý právo na právní pomoc advokáta.
   Je-li  vysvětlení  požadováno  od  nezletilého, je třeba o úkonu předem
   vyrozumět jeho zákonného zástupce; to neplatí, jestliže provedení úkonu
   nelze odložit a vyrozumění zákonného zástupce nelze zajistit.
 
   (6)   O  obsahu  vysvětlení,  která  nemají  povahu  neodkladného  nebo
   neopakovatelného  úkonu,  se sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouží
   státnímu  zástupci  a  obviněnému  ke  zvážení návrhu, aby osoba, která
   takové  vysvětlení  podala,  byla  vyslechnuta  jako  svědek, a soudu k 
   úvaze, zda takový důkaz provede. Úřední záznam lze v řízení před soudem
   užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. Je-li ten,
   kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný,
   nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.
 
   (7) Policejní orgán je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k podání
   vysvětlení  ve  stanovené  době  na určené místo; v řízení o zločinu je
   osoba  povinna výzvě vyhovět ihned. Jestliže se osoba, která byla řádně
   vyzvána  k podání vysvětlení, bez dostatečné omluvy nedostaví, může být
   předvedena. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být taková
   osoba upozorněna.
 
   (8)  Vysvětlení  podle  odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by
   jím   porušil   státem   výslovně   uloženou   nebo  uznanou  povinnost
   mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem
   nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Osoba podávající vysvětlení,
   s  výjimkou  podezřelého,  je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet;
   vysvětlení  může  odepřít,  pokud  by jím způsobila nebezpečí trestního
   stíhání  sobě  nebo  osobám  uvedeným  v  § 100 odst. 2; o tom je třeba
   osobu,  od  níž  je požadováno vysvětlení, předem poučit. Nasvědčují-li
   zjištěné okolnosti tomu, že osobě podávající vysvětlení bude třeba jako
   svědkovi  poskytnout  ochranu, je třeba při sepisování úředního záznamu
   postupovat podle § 55 odst. 2.
 
   (9)  Má-li  výpověď  osoby  povahu  neodkladného  nebo neopakovatelného
   úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v 
   §  158a.  Jako  svědka vyslechne i osobu mladší patnácti let a osobu, o 
   jejíž   schopnosti   správně   a  úplně  vnímat,  zapamatovat  si  nebo
   reprodukovat  jsou  s  ohledem  na  její  psychický  stav  pochybnosti.
   Jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo
   jiného  podnětu  k  trestnímu  stíhání  bude  trvat delší dobu, zejména
   proto,  že  nebyla zjištěna osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr,
   že  trestný  čin  spáchala,  a  v  důsledku  toho nelze zahájit trestní
   stíhání  a  hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, je možno vyslechnout
   jako  svědka  i  osobu, jejíž výpověď má podle odůvodněného předpokladu
   rozhodující   význam  pro  zahájení  trestního  stíhání,  nasvědčují-li
   zjištěné  skutečnosti  tomu,  že  by mohl být na takovou osobu pro její
   výpověď  vyvíjen nátlak, anebo hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna
   její  výpověď.  Pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení trestního
   stíhání  provedeny  znovu  podle  § 164 odst. 4, lze protokoly o jejich
   výslechu v hlavním líčení číst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené
   o   jejich   výslechu   provedeném  prostřednictvím  videokonferenčního
   zařízení  přehrát  pouze podle § 211 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
   písm.  b),  c);  jinak lze pouze předestřít protokoly o jejich výslechu
   podle § 212.
 
   (10)  Kdo  se dostaví na výzvu k podání vysvětlení, má nárok na náhradu
   nutných výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní
   náhrady  a prokázaného ušlého výdělku za stejných podmínek jako svědek.
   Nárok  nemá  ten,  kdo  byl  vyzván  k dostavení se pro své protiprávní
   jednání.
 
   (11)  Provádí-li  opatření  nebo  úkony podle předchozích odstavců jiný
   policejní  orgán než útvar Policie České republiky, vyrozumí o předmětu
   šetření  neprodleně  útvar  Policie České republiky, který by jinak byl
   příslušný  k  řízení. Vznikne-li mezi útvarem Policie České republiky a
   jiným  policejním  orgánem spor o příslušnost, předloží věc k posouzení
   státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.
 
   (12)  Je-li  při  prověřování  skutečností  nasvědčujících tomu, že byl
   spáchán  trestný  čin,  zjištěno,  že  příslušnou k řízení je Generální
   inspekce  bezpečnostních  sborů,  policejní orgán ji o předmětu šetření
   neprodleně  vyrozumí  a  věc  jí předá. Do doby, než Generální inspekce
   bezpečnostních sborů věc převezme, je policejní orgán oprávněn provádět
   pouze  neodkladné  a  neopakovatelné  úkony. Vznikne-li mezi policejním
   orgánem  a  Generální inspekcí bezpečnostních sborů spor o příslušnost,
   policejní orgán věc předloží k posouzení příslušnému státnímu zástupci.
   Jeho stanovisko je závazné. Ustanovení odstavce 11 se nepoužije.
 
   § 158a
 
   Je-li  při  prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán
   trestný  čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo
   neopakovatelný  úkon  spočívající  ve výslechu svědka nebo v rekognici,
   provede  se  na  návrh  státního zástupce takový úkon za účasti soudce;
   soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu
   cíli   může   do   průběhu  úkonu  zasahovat.  Soudci  však  nepřísluší
   přezkoumávat  závěr  státního  zástupce  o tom, že úkon je podle zákona
   neodkladný nebo neopakovatelný.
 
   Operativně pátrací prostředky a podmínky jejich použití
 
   § 158b
 
   (1)  Není-li dále stanoveno jinak, je policejní orgán, pokud k tomu byl
   pověřen  příslušným  ministrem, jde-li o útvar Policie České republiky,
   policejním  prezidentem,  jde-li  o  Generální  inspekci bezpečnostních
   sborů,  jejím  ředitelem, jde-li o útvar Vojenského zpravodajství, jeho
   ředitelem,  a  jde-li  o  útvar  Bezpečnostní  informační služby, jejím
   ředitelem,  a  jde-li  o  útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace,
   jeho  ředitelem,  oprávněn  v  řízení o úmyslném trestném činu používat
   operativně pátrací prostředky, kterými se rozumí
 
   a) předstíraný převod,
 
   b) sledování osob a věcí,
 
   c) použití agenta.
 
   (2) Používání operativně pátracích prostředků nesmí sledovat jiný zájem
   než  získání skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto prostředky
   je  možné  použít jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak
   nebo  bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Práva a svobody
   osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.
 
   (3)  Zvukové,  obrazové  a  jiné záznamy získané při použití operativně
   pátracích  prostředků  způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona
   lze použít jako důkaz.
 
   § 158c
 
   Předstíraný převod
 
   (1)  Předstíraným  převodem  se  rozumí předstírání koupě, prodeje nebo
   jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci,
 
   a) k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení,
 
   b) jejíž držení je nepřípustné,
 
   c) která pochází z trestného činu, nebo
 
   d) která je určena ke spáchání trestného činu.
 
   (2)  Předstíraný  převod  lze  uskutečnit  pouze  na  základě písemného
   povolení státního zástupce.
 
   (3)  Nesnese-li  věc  odkladu,  lze  předstíraný  převod  provést i bez
   povolení.  Policejní  orgán  je  však  povinen  o  povolení bezodkladně
   dodatečně  požádat,  a  pokud  je  do  48  hodin  neobdrží,  je povinen
   provádění  předstíraného  převodu  ukončit a informace, které se v této
   souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
 
   (4)  O  předstíraném převodu sepíše policejní orgán záznam, který do 48
   hodin doručí státnímu zástupci.
 
   § 158d
 
   Sledování osob a věcí
 
   (1)  Sledováním  osob a věcí (dále jen "sledování") se rozumí získávání
   poznatků  o  osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými
   nebo  jinými prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že
   obviněný  komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této
   komunikace  zničit  a  poznatky,  které se v této souvislosti dozvěděl,
   nijak nepoužít.
 
   (2)  Sledování,  při  kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo
   jiné  záznamy,  lze  uskutečnit  pouze  na  základě  písemného povolení
   státního zástupce.
 
   (3)  Pokud  má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do
   listovního  tajemství  nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů
   uchovávaných  v  soukromí  za  použití  technických  prostředků, lze je
   uskutečnit  jen  na  základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do
   obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují
   k umístění technických prostředků.
 
   (4)  Povolení  podle  odstavců  2  a 3 lze vydat jen na základě písemné
   žádosti.  Žádost  musí  být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou
   činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být
   sledovány. V povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování
   prováděno  a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může ten,
   kdo  sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit vždy
   na dobu nejvýše šesti měsíců.
 
   (5)  Nesnese-li  věc odkladu a nejde-li o případy uvedené v odstavci 3,
   lze sledování zahájit i bez povolení. Policejní orgán je však povinen o 
   povolení  bezodkladně  dodatečně  požádat,  a  pokud  je  do  48  hodin
   neobdrží,  je  povinen  sledování  ukončit,  případný  záznam  zničit a
   informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
 
   (6)  Bez  splnění  podmínek podle odstavců 2 a 3 lze sledování provést,
   pokud  s  tím  výslovně  souhlasí  ten,  do  jehož práv a svobod má být
   sledováním   zasahováno.   Je-li   takový  souhlas  dodatečně  odvolán,
   sledování se neprodleně zastaví.
 
   (7) Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba
   k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a.
 
   (8)  Pokud  nebyly  při  sledování  zjištěny  skutečnosti  důležité pro
   trestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.
 
   (9)  Provozovatelé  telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci a jiné
   osoby, které se na provozování telekomunikační činnosti podílejí, jakož
   i  pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek jsou povinny bezúplatně
   poskytovat policejnímu orgánu provádějícímu sledování podle jeho pokynů
   nezbytnou součinnost. Přitom se nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti
   stanovené zvláštními zákony.
 
   (10)  V  jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek
   uvedených  v  odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a
   připojený  protokol  použít  jako  důkaz jen tehdy, je-li i v této věci
   vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do
   jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno.
 
   § 158e
 
   Použití agenta
 
   (1)  Je-li  vedeno  trestní  řízení  pro zločin, na který zákon stanoví
   trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro
   trestný  čin  spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro
   trestný  čin  pletichy  v  insolvenčním  řízení  podle  § 226 trestního
   zákoníku,  porušení  předpisů  o pravidlech hospodářské soutěže podle §
   248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody
   při  zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle
   §  256  trestního  zákoníku,  pletichy při zadání veřejné zakázky a při
   veřejné  soutěži  podle  § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné
   dražbě  podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby
   podle  §  329 trestního zákoníku, přijetí úplatku podle § 331 trestního
   zákoníku,   podplacení   podle  §  332  trestního  zákoníku,  nepřímého
   úplatkářství  podle  §  333  trestního  zákoníku  nebo pro jiný úmyslný
   trestný  čin,  k  jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva,
   kterou  je  Česká  republika  vázána,  je policejní orgán, pokud jím je
   útvar  Policie  České  republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních
   sborů, oprávněn použít agenta.
 
   (2)  Agentem  je  příslušník  Policie  České  republiky  nebo Generální
   inspekce   bezpečnostních   sborů   plnící  úkoly  uložené  mu  řídícím
   policejním  orgánem,  vystupující  zpravidla  se  zastíráním skutečného
   účelu  své  činnosti.  Je-li  to k použití agenta, jeho přípravě nebo k 
   jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné
 
   a)  vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající
   z  této  legendy  zavést  do  informačních  systémů provozovaných podle
   zvláštních zákonů,
 
   b)  provádět  hospodářské  činnosti,  k  jejichž  vykonávání  je  třeba
   zvláštní oprávnění, povolení či registrace,
 
   c)  zastírat  příslušnost  k  Policii České republiky nebo ke Generální
   inspekci bezpečnostních sborů.
 
   (3)  Orgány  veřejné  správy  jsou  povinny  poskytnout  Policii  České
   republiky   a  Generální  inspekci  bezpečnostních  sborů  bez  odkladu
   potřebnou součinnost při plnění oprávnění uvedených v odstavci 2.
 
   (4)  Použití  agenta  povoluje  na  návrh  státního  zástupce  vrchního
   státního zastupitelství soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je státní
   zástupce,  podávající  návrh,  činný.  V  povolení musí být uveden účel
   použití  a  doba,  po  kterou  bude  agent  použit,  a údaje umožňující
   identifikaci agenta. Na základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení
   dosavadní  činnosti  agenta,  lze  dobu  povolení  prodloužit,  a  to i 
   opakovaně.
 
   (5)  Ke  sledování  osob a věcí v rozsahu uvedeném v § 158d odst. 2 a k 
   provedení  předstíraného  převodu  podle § 158c agent nepotřebuje další
   povolení.
 
   (6)  Agent  je  povinen při své činnosti volit takové prostředky, které
   jsou  způsobilé  ke  splnění  jeho  služebního úkolu a jimiž není jiným
   osobám  způsobována  újma  na  jejich právech nad míru nezbytně nutnou.
   Jiné   povinnosti   podle   zvláštního  zákona  upravujícího  postavení
   příslušníků  Policie  České  republiky  nebo  podle  zvláštního  zákona
   upravujícího  postavení  příslušníků  Generální inspekce bezpečnostních
   sborů nemá.
 
   (7)  Státní  zástupce  je  povinen  od  příslušného  policejního orgánu
   vyžadovat  údaje  potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití
   agenta  a  zda  je  jeho  činnost  v  souladu se zákonem. Tyto údaje je
   povinen   pravidelně,  nejméně  jednou  za  tři  měsíce,  posuzovat,  a
   pominou-li  důvody  pro  použití  agenta, dá policejnímu orgánu pokyn k 
   bezodkladnému  ukončení  činnosti  agenta.  Policejní  orgán je povinen
   předložit státnímu zástupci záznam o výsledku použití agenta.
 
   § 158f
 
   Objeví-li  se  důvod  pro použití operativně pátracích prostředků až po
   zahájení  trestního  stíhání,  postupuje  se  podle  § 158b až 158e; po
   podání  obžaloby  o  jejich  použití  rozhoduje  předseda  senátu soudu
   prvního stupně i bez návrhu státního zástupce.
 
   nadpis vypuštěn
 
   nadpis vypuštěn
 
   nadpis vypuštěn
 
   Skončení prověřování
 
   § 159
 
   (1)  Policejní orgán je povinen prověřit skutečnosti nasvědčující tomu,
   že byl spáchán trestný čin,
 
   a)  do  dvou  měsíců  od  jejich  přijetí,  jde-li  o  věc  patřící  do
   příslušnosti samosoudce, v níž se nekoná zkrácené přípravné řízení,
 
   b)  do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního
   soudu, a
 
   c)   do  šesti  měsíců,  jde-li  o  věc  patřící  v  prvním  stupni  do
   příslušnosti krajského soudu.
 
   (2)  Pokud  nebylo  oznámení  nebo  jiný  podnět ve lhůtách uvedených v 
   odstavci   1  prověřeno,  policejní  orgán  státnímu  zástupci  písemně
   zdůvodní,  proč  nebylo  možné  v  zákonem  stanovené lhůtě prověřování
   skončit,  jaké  úkony  je  třeba  ještě  provést  a  po jakou dobu bude
   prověřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu orgánu
   jednak  změnit  výčet  úkonů,  které  mají  být ještě provedeny, jednak
   stanovit odlišně lhůtu, po kterou má prověřování ještě trvat.
 
   (3)  Neskončí-li policejní orgán prověřování ve lhůtě prodloužené podle
   odstavce  2,  předloží  spis státnímu zástupci s odůvodněným návrhem na
   její  prodloužení.  Státní zástupce postupuje obdobně, jak je uvedeno v 
   odstavci 2.
 
   § 159a
 
   Odložení nebo jiné vyřízení věci
 
   (1) Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo
   policejní  orgán  věc  odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit
   věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména
 
   a) odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo jiného
   správního deliktu, nebo
 
   b) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.
 
   (2)  Státní  zástupce  nebo  policejní  orgán  před zahájením trestního
   stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle §
   11.
 
   (3)  Státní zástupce nebo policejní orgán může před zahájením trestního
   stíhání  usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem
   k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2 písm. a) nebo b).
 
   (4)  Státní  zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování
   vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c).
 
   (5) Státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se
   nepodařilo  zjistit  skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§
   160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.
 
   (6)  Usnesení  o  odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je
   znám.  Usnesení o odložení věci podle odstavců 1 až 5 musí být doručeno
   do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí,
   pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.
 
   (7)  Proti usnesení o odložení věci může poškozený uvedený v odstavci 6
   podat stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   § 159b
 
   Dočasné odložení trestního stíhání
 
   (1)  Jestliže  to  je  třeba  k  objasnění trestné činnosti spáchané ve
   prospěch   organizované   zločinecké  skupiny,  nebo  jiného  úmyslného
   trestného  činu,  anebo zjištění jejich pachatelů, může policejní orgán
   se  souhlasem  státního  zástupce  dočasně  odložit  zahájení trestního
   stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce.
 
   (2)  Trvají-li  důvody, pro které bylo trestní stíhání podle odstavce 1
   dočasně  odloženo,  může  státní  zástupce  na návrh policejního orgánu
   vyslovit  souhlas  s  prodloužením lhůty uvedené v odstavci 1 nejvýše o 
   další dva měsíce, a to i opakovaně.
 
   (3) Policejní orgán dočasně odloží zahájení trestního stíhání osoby též
   v  případě, kdy je tato osoba dočasně vyňata z pravomoci orgánů činných
   v trestním řízení (§ 10) nebo je-li její trestní stíhání pro nedostatek
   souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné.
 
   (4)  O  dočasném  odložení  trestního  stíhání policejní orgán vyhotoví
   záznam, jehož opis do 48 hodin zašle státnímu zástupci.
 
   (5) Pominou-li důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, policejní
   orgán trestní stíhání neprodleně zahájí.
 
   § 159c
 
   Zvláštní ustanovení o dočasném odložení trestního stíhání
 
   (1)  Policejní  orgán  rozhodne  o  dočasném odložení trestního stíhání
   podezřelého  z trestného činu pletich v insolvenčním řízení podle § 226
   odst.  2,  4  nebo 5 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech
   hospodářské  soutěže  podle  §  248  odst.  1  písm. e), odst. 3 nebo 4
   trestního  zákoníku,  pletich  při zadání veřejné zakázky a při veřejné
   soutěži  podle  §  257  odst.  1  písm.  b),  odst.  2 nebo 3 trestního
   zákoníku,  pletich  při  veřejné  dražbě  podle § 258 odst. 1 písm. b),
   odst.  2  nebo  3  trestního zákoníku, podplacení podle § 332 trestního
   zákoníku  nebo  nepřímého  úplatkářství  podle  § 333 odst. 2 trestního
   zákoníku,  pokud podezřelý slíbil úplatek, majetkový nebo jiný prospěch
   jen  proto,  že  byl  o  to  požádán,  učinil  o  tom  dobrovolně a bez
   zbytečného  odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu,
   oznámí  policejnímu  orgánu  skutečnosti, které jsou mu známy o trestné
   činnosti  toho,  kdo  o  tento  úplatek,  majetkový  nebo jiný prospěch
   požádal,  a  zaváže se podat v přípravném řízení i v řízení před soudem
   úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech.
 
   (2)  Rozhodnout  o dočasném odložení trestního stíhání podle odstavce 1
   nelze,   byl-li   úplatek,   majetkový  nebo  jiný  prospěch  slíben  v 
   souvislosti  s  výkonem  pravomoci úřední osoby uvedené v § 334 odst. 2
   písm.  a)  až  c)  trestního zákoníku nebo úřední osoby uvedené v § 334
   odst.  2 písm. d) trestního zákoníku, jde-li o úřední osobu zastávající
   funkci  v  podnikající  právnické osobě, v níž má rozhodující vliv cizí
   stát.
 
   § 159d
 
   Rozhodnutí o nestíhání podezřelého
 
   (1)  Nezjistí-li  se dodatečně skutečnosti, které vylučují rozhodnout o 
   dočasném  odložení  trestního stíhání a splnil-li podezřelý své závazky
   podle § 159c odst. 1, státní zástupce rozhodne, že nebude stíhán, jinak
   rozhodne,  že  podezřelý  nesplnil podmínky podle § 159c odst. 1. Proti
   tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
 
   (2)  Rozhodnout  o nestíhání podezřelého lze až po pravomocném ukončení
   trestního  stíhání osoby, která o úplatek, majetkový nebo jiný prospěch
   podezřelého  požádala, pokud uplynula lhůta k podání dovolání nebo bylo
   o  podaném  dovolání rozhodnuto a pokud uplynula lhůta k podání ústavní
   stížnosti  nebo  bylo  o  podané  ústavní stížnosti rozhodnuto, nebo po
   pravomocném odložení nebo jiném vyřízení věci, nelze-li zahájit trestní
   stíhání   osoby,   která   o  úplatek,  majetkový  nebo  jiný  prospěch
   podezřelého požádala.
 
   (3) Usnesení o nestíhání podezřelého doručí státní zástupce bezodkladně
   po právní moci Nejvyššímu státnímu zastupitelství.
 
   (4) Po právní moci rozhodnutí o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1
   policejní orgán neprodleně zahájí trestní stíhání.
 
   HLAVA DESÁTÁ
 
   Zahájení  trestního  stíhání,  další  postup v něm a zkrácené přípravné
   řízení
 
   ODDÍL PRVNÍ
 
   Zahájení trestního stíhání
 
   § 160
 
   (1)  Nasvědčují-li  prověřováním  podle  §  158  zjištěné  a odůvodněné
   skutečnosti  tomu,  že  byl  spáchán  trestný  čin,  a je-li dostatečně
   odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán
   neprodleně  o  zahájení  trestního  stíhání této osoby jako obviněného,
   pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3, § 159b odst. 1 a 3
   nebo  §  159c odst. 1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí
   obsahovat  popis  skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl
   být  zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto
   skutku  spatřován;  obviněný  musí  být v usnesení o zahájení trestního
   stíhání   označen  stejnými  údaji,  jaké  musí  být  uvedeny  o  osobě
   obžalovaného v rozsudku (§ 120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba
   přesně   označit  skutečnosti,  které  odůvodňují  závěr  o  důvodnosti
   trestního stíhání.
 
   (2)  Opis  usnesení  o  zahájení  trestního  stíhání  je  třeba doručit
   obviněnému  nejpozději  na  počátku  prvního  výslechu  a  do  48 hodin
   státnímu zástupci a obhájci; u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od
   jeho  zvolení  nebo  ustanovení.  Opis  usnesení  o  zahájení trestního
   stíhání  musí  být  doručen též poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo
   sídlo  známé  a jestliže o to výslovně požádá. Opis usnesení o zahájení
   trestního  stíhání  advokáta  je třeba bez odkladu doručit též ministru
   spravedlnosti  a  předsedovi Komory. Opis usnesení o zahájení trestního
   stíhání  příslušníka  Policie  České  republiky,  příslušníka  Vězeňské
   služby  České republiky anebo celníka nebo zaměstnance České republiky,
   zařazeného  k  výkonu  práce v Policii České republiky, Vězeňské službě
   České  republiky  anebo v Celní správě České republiky doručí Generální
   inspekce  bezpečnostních  sborů též řediteli příslušného bezpečnostního
   sboru.
 
   (3)  Policejní  orgán  provede  potřebné neodkladné nebo neopakovatelné
   úkony  a  zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony
   provedl  příslušný  orgán,  a nejpozději do tří dnů od jejich provedení
   předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.
 
   (4)  Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho
   zmaření,  zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního
   řízení   odkladu   na   dobu,   než   bude  zahájeno  trestní  stíhání.
   Neopakovatelným  úkonem  je takový úkon, který nebude možno před soudem
   provést.  V  protokolu  o  provedení neodkladného nebo neopakovatelného
   úkonu  je  třeba  vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za
   neodkladný nebo neopakovatelný považován.
 
   (5)  Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího
   skutku,  který  není  uveden  v  usnesení o zahájení trestního stíhání,
   postupuje  se  ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavcích 1 a
   2.
 
   (6)  Vyjde-li  během  vyšetřování  najevo,  že  skutek,  pro který bylo
   zahájeno  trestní  stíhání,  je  jiným  trestným  činem,  než jak byl v 
   usnesení  o  zahájení trestního stíhání právně posouzen, upozorní na to
   policejní orgán obviněného a učiní o tom záznam do protokolu.
 
   (7)  Proti  usnesení  o  zahájení trestního stíhání může obviněný podat
   stížnost.
 
   ODDÍL DRUHÝ
 
   Vyšetřování
 
   § 161
 
   Vyšetřovací orgány
 
   (1)  Vyšetřováním  se  označuje  úsek  trestního  stíhání  před podáním
   obžaloby,  návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupením věci
   jinému  orgánu  nebo  zastavením  trestního  stíhání,  včetně schválení
   narovnání  a  podmíněného  zastavení  trestního  stíhání  před  podáním
   obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
 
   (2)  Nestanoví-li  zákon jinak, vyšetřování konají útvary Policie České
   republiky.
 
   (3) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České
   republiky,  příslušníky  Vězeňské služby České republiky, celníky anebo
   zaměstnanci  České  republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České
   republiky  a  o trestných činech spáchaných zaměstnanci České republiky
   zařazenými  k  výkonu  práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v 
   Celní  správě České republiky v souvislosti s plněním jejich pracovních
   úkolů, koná Generální inspekce bezpečnostních sborů.
 
   (4)  Vyšetřování  o  trestných  činech spáchaných příslušníky Generální
   inspekce  bezpečnostních  sborů,  příslušníky  Bezpečnostní  informační
   služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky
   Vojenského   zpravodajství   anebo   příslušníky   Vojenské  policie  a
   vyšetřování  o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených
   k  výkonu  práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, koná státní
   zástupce;  přitom  postupuje  přiměřeně  podle  ustanovení upravujících
   postup policejního orgánu konajícího vyšetřování. Ustanovení o souhlasu
   státního zástupce, který je třeba k provedení úkonu policejním orgánem,
   se  neužijí.  Při  vyšetřování  trestných  činů  spáchaných příslušníky
   Generální   inspekce  bezpečnostních  sborů,  příslušníky  Bezpečnostní
   informační  služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace,
   příslušníky Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie
   a   při   vyšetřování   trestných  činů  zaměstnanců  České  republiky,
   zařazených  k  výkonu  práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů,
   může  státní  zástupce  požádat  orgány  uvedené v § 12 odst. 2 v rámci
   jejich   působnosti  o  opatření  jednotlivého  důkazu  nebo  provedení
   jednotlivého úkonu vyšetřování, o součinnost při opatřování důkazu nebo
   provádění  úkonu vyšetřování, o předvedení osoby nebo za podmínek podle
   §  62  odst.  1  o doručení písemnosti. Tento orgán je povinen státnímu
   zástupci urychleně vyhovět.
 
   (5) Za splnění podmínek uvedených v § 20 odst. 1 koná
 
   a) Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřování podle odstavce 3
   i  proti  těm  spoluobviněným,  kteří  nejsou příslušníky Policie České
   republiky,  příslušníky  Vězeňské  služby České republiky anebo celníky
   nebo  zaměstnanci  České republiky, zařazenými k výkonu práce v Policii
   České  republiky,  Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě
   České republiky,
 
   b)   státní   zástupce   vyšetřování  podle  odstavce  4  i  proti  těm
   spoluobviněným,    kteří    nejsou   příslušníky   Generální   inspekce
   bezpečnostních   sborů,  příslušníky  Bezpečnostní  informační  služby,
   příslušníky  Úřadu  pro  zahraniční styky a informace anebo příslušníky
   Vojenského   zpravodajství  anebo  příslušníky  Vojenské  policie  nebo
   zaměstnanci  České  republiky,  zařazenými  k  výkonu práce v Generální
   inspekci bezpečnostních sborů.
   Ustanovení § 23 tím není dotčeno.
 
   (6)  Vyšetřování  může  konat  i  kapitán lodi při dálkových plavbách o 
   trestných  činech  spáchaných  na této lodi; přitom postupuje přiměřeně
   podle  ustanovení  upravujících  postup  policejního  orgánu konajícího
   vyšetřování.
 
   (7)  Vyšetřování o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob,
   které  páchají  trestnou  činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve
   vojenských   objektech   anebo  proti  vojenským  objektům,  vojenskému
   materiálu   nebo   ostatnímu  majetku  státu,  s  nímž  jsou  příslušné
   hospodařit  Ministerstvo  obrany  nebo  jím  zřízené organizační složky
   státu  nebo  s  nímž  jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo
   hospodařit   státní  organizace  zřízené  nebo  založené  Ministerstvem
   obrany, koná pověřený orgán Vojenské policie.
 
   (8)  Jednotlivé  úkony  vyšetřování mohou na základě dožádání provést i 
   jiné policejní orgány.
 
   § 162
 
   Předání věci policejnímu orgánu příslušnému konat vyšetřování
 
   (1)  Jestliže  trestní  oznámení  nebo  jiný podnět k trestnímu stíhání
   prověřoval jiný policejní orgán, než který je uveden v § 161 odst. 2, a
   zjištěné  skutečnosti  odůvodňují  zahájení  trestního  stíhání,  tento
   policejní  orgán  bez  odkladu  předloží  věc  orgánu příslušnému konat
   vyšetřování. Tím není dotčena jeho povinnost na základě dožádání orgánu
   konajícího  vyšetřování opatřovat jednotlivé důkazy, nebo je na základě
   takového pokynu provádět.
 
   (2)  Jestliže  se policejní orgán uvedený v § 161 odst. 2, kterému byla
   věc  předána  jiným  orgánem,  nepovažuje  za příslušný, předloží spisy
   neprodleně  se  svým  stanoviskem  státnímu zástupci; jinak pokračuje v 
   řízení.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 163
 
   Trestní stíhání se souhlasem poškozeného
 
   (1)  Trestní  stíhání  pro  trestné  činy  ublížení  na  zdraví  (§ 146
   trestního  zákoníku),  těžkého  ublížení  na zdraví z nedbalosti (§ 147
   trestního  zákoníku),  ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního
   zákoníku), neposkytnutí pomoci (§ 150 trestního zákoníku), neposkytnutí
   pomoci  řidičem  dopravního  prostředku  (§  151  trestního  zákoníku),
   ohrožení  pohlavní  nemocí (§ 155 trestního zákoníku), omezování osobní
   svobody podle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle § 175
   odst. 1 trestního zákoníku, porušování domovní svobody (§ 178 trestního
   zákoníku),  poškození  cizích práv (§ 181 trestního zákoníku), porušení
   tajemství  listin  a  jiných  dokumentů  uchovávaných v soukromí (§ 183
   trestního  zákoníku),  sexuálního  nátlaku  podle  §  186  odst.  1,  2
   trestního  zákoníku,  krádeže (§ 205 trestního zákoníku), zpronevěry (§
   206  trestního  zákoníku),  neoprávněného  užívání  cizí  věci  (§  207
   trestního  zákoníku),  neoprávněného  zásahu do práva k domu, bytu nebo
   nebytovému   prostoru  (§  208  trestního  zákoníku),  podvodu  (§  209
   trestního   zákoníku),   podílnictví   (§   214   trestního  zákoníku),
   podílnictví  z  nedbalosti  (§  215  trestního zákoníku), lichvy (§ 218
   trestního zákoníku), zatajení věci (§ 219 trestního zákoníku), porušení
   povinnosti  při  správě  cizího  majetku  (§  220  trestního zákoníku),
   porušení  povinnosti  při  správě  cizího  majetku  z nedbalosti (§ 221
   trestního  zákoníku),  poškození  věřitele  (§ 222 trestního zákoníku),
   poškození   cizí   věci   (§   228  trestního  zákoníku),  nebezpečného
   vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) a nebezpečného pronásledování (§
   354  trestního  zákoníku)  proti  tomu,  kdo je ve vztahu k poškozenému
   osobou,  vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§
   100  odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 185
   odst.  1,  2 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo v době spáchání
   činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož
   i  pro  trestný  čin  opilství  (§ 360 trestního zákoníku), pokud jinak
   vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze
   zahájit  a  v  již  zahájeném  trestním  stíhání  pokračovat  pouze  se
   souhlasem   poškozeného.  Je-li  poškozených  jedním  skutkem  několik,
   postačí souhlas byť jen jednoho z nich.
 
   (2)  Nepředloží-li  poškozený  své  vyjádření  státnímu  zástupci  nebo
   policejnímu  orgánu  písemně,  zaznamená  se  jeho  obsah do protokolu.
   Souhlas  s  trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít
   kdykoliv  zpět,  a  to  až  do  doby,  než  se  odvolací soud odebere k 
   závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.
 
   § 163a
 
   (1)  Souhlasu  poškozeného  s trestním stíháním pro některý z trestných
   činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud
 
   a) byla takovým činem způsobena smrt,
 
   b) poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu,
   pro  kterou  byl  zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou
   byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
 
   c) poškozeným je osoba mladší 15 let,
 
   d)  z  okolností  je  zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v 
   tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
 
   (2)  Jestliže  se  poškozený  na výzvu orgánu činného v trestním řízení
   ihned  nevyjádří,  zda  souhlasí s trestním stíháním podle § 163, tento
   orgán  mu  poskytne  podle  povahy  věci  k vyjádření přiměřenou lhůtu,
   nejvýše  však  30  dnů.  Po  marném  uplynutí  této lhůty již souhlas s 
   trestním stíháním dát nelze. O tom je třeba poškozeného písemně poučit.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 164
 
   Postup při vyšetřování
 
   (1) Policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak,
   aby  byly  co  nejrychleji  v  potřebném  rozsahu  vyhledány  důkazy  k 
   objasnění   všech   základních  skutečností  důležitých  pro  posouzení
   případu,  včetně  osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst.
   1).  Přitom  postupuje způsobem uvedeným v § 158 odst. 3 a 5; provádí i 
   další  úkony  podle  hlavy  čtvrté  s  výjimkou těch, které je oprávněn
   provést  pouze  státní  zástupce  nebo soudce. Výslechy svědků provádí,
   jestliže  se  jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o 
   výslech  osoby mladší patnácti let, osoby, o jejíž schopnosti správně a
   úplně  vnímat,  zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její
   psychický  stav  pochybnosti,  anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti
   tomu,  že  na svědka by mohl být pro jeho výpověď vyvíjen nátlak. Jinak
   poškozeného a další svědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jiného
   důvodu,  že bude ovlivněna jejich výpověď nebo schopnost zapamatovat si
   rozhodné  skutečnosti  nebo  schopnost  tyto  skutečnosti reprodukovat,
   zejména  je-li  pro  složitost věci odůvodněn předpoklad delšího trvání
   vyšetřování. Bez těchto podmínek je však možno, jestliže je toho třeba,
   vyslechnout znalce.
 
   (2)  Úkony,  které  byly  provedeny  před  zahájením trestního stíhání,
   nemusí   policejní   orgán   opakovat,   byly-li   provedeny   způsobem
   odpovídajícím ustanovením tohoto zákona.
 
   (3)  Policejní  orgán  vyhledává  a  za  stanovených podmínek i provádí
   důkazy  bez  ohledu  na  to,  zda  svědčí  ve  prospěch  či  neprospěch
   obviněného.  Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání
   donucován.  Obhajoba  obviněného  a jím navrhované důkazy, pokud nejsou
   zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.
 
   (4)  Jestliže  byly před zahájením trestního stíhání provedeny výslechy
   svědků  podle  §  158  odst. 9 a lze-li takový úkon opakovat, policejní
   orgán  jej  na  návrh  obviněného  buď  provede znovu a obviněnému nebo
   obhájci  umožní, aby se takového úkonu účastnil, nebo jej poučí o právu
   domáhat se osobního výslechu takového svědka v řízení před soudem.
 
   (5)  Kromě  případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního
   zástupce, činí policejní orgán všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování
   a  o  provádění  vyšetřovacích  úkonů samostatně a je plně odpovědný za
   jejich zákonné a včasné provedení.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 165
 
   Účast obviněného a obhájce ve vyšetřování
 
   (1)  Policejní  orgán  může připustit účast obviněného na vyšetřovacích
   úkonech  a  umožnit  mu  klást  otázky vyslýchaným svědkům. Zejména tak
   postupuje, jestliže obviněný nemá obhájce a spočívá-li úkon ve výslechu
   svědka, který má právo odepřít výpověď.
 
   (2)  Obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen
   při  vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz
   v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění
   o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak
   teprve  tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky
   proti  způsobu  provádění  úkonu  může vznášet kdykoliv v jeho průběhu.
   Účastní-li  se obhájce výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů
   uvedených  v  § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout
   opatření, která znemožňují obhájci zjistit skutečnou totožnost svědka.
 
   (3)   Oznámí-li   obhájce  policejnímu  orgánu,  že  se  chce  účastnit
   vyšetřovacího  úkonu  uvedeného  v  odstavci 2, nebo spočívá-li úkon ve
   výslechu  svědka,  který  má  právo odepřít výpověď, je policejní orgán
   povinen  včas  obhájci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo
   jeho  konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce
   nelze  zajistit.  Spočívá-li  úkon  ve  výslechu osoby, policejní orgán
   obhájci  sdělí  i  údaje,  podle  nichž  lze  takovou  osobu ztotožnit.
   Nelze-li tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má
   tato osoba vypovídat. Sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být
   z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle
   nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
 
   (4)  Jestliže  policejní  orgán připustí podle odstavce 1 při provádění
   vyšetřovacího  úkonu  účast obviněného, postupuje při jeho vyrozumívání
   obdobně jako v odstavci 3.
 
   § 166
 
   Skončení vyšetřování
 
   (1)  Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za
   postačující  k  podání  obžaloby,  umožní  obviněnému,  jeho  obhájci a
   poškozenému,  který  podal  návrh  podle § 43 odst. 3, pokud jsou pobyt
   nebo sídlo tohoto poškozeného známé, v přiměřené době prostudovat spisy
   a  učinit  návrhy  na  doplnění  vyšetřování.  Na tuto možnost upozorní
   obviněného,  jeho  obhájce  a poškozeného nejméně tři dny předem. Je-li
   počet  poškozených  velmi  vysoký, platí obdobně § 44 odst. 2. Uvedenou
   lhůtu  lze  se  souhlasem  obviněného,  obhájce  a poškozeného zkrátit.
   Nepovažuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je.
   O  těchto  úkonech  učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí
   návrhů  na  doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného, jeho obhájce nebo
   poškozeného.  Obviněný,  který  využil právo uvedené v § 2 odst. 14, se
   zároveň  vyzve,  aby  se  vyjádřil,  zda  požaduje  přeložení některých
   písemností podle § 28 odst. 4.
 
   (2)   Nevyužijí-li  obviněný,  jeho  obhájce  nebo  poškozený  možnosti
   prostudovat  spisy,  ačkoliv  na  ni byli řádně upozorněni, učiní o tom
   policejní  orgán  záznam  do  spisu  a postupuje dále, jako by k tomuto
   úkonu došlo.
 
   (3)  Po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci
   spis  s  návrhem  na  podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a
   zdůvodněním,  proč  nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo
   učiní  návrh na některé rozhodnutí podle § 171 až 173, podle § 307 nebo
   podle § 309.
 
   § 167
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1) Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději
 
   a)  do  dvou měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící
   do příslušnosti samosoudce,
 
   b)  do  tří  měsíců  od  zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc
   patřící do příslušnosti okresního soudu.
 
   (2)  Pokud není vyšetřování ve lhůtách uvedených v odstavci 1 skončeno,
   policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo možné v 
   zákonem  stanovené lhůtě vyšetřování skončit, jaké úkony je třeba ještě
   provést  a  po  jakou dobu bude vyšetřování pokračovat. Státní zástupce
   může  pokynem  policejnímu orgánu jednak změnit výčet úkonů, které mají
   být  ještě  provedeny,  jednak  stanovit  odlišně  lhůtu,  po kterou má
   vyšetřování ještě trvat.
 
   (3)  Ve  věcech,  v  nichž  nebylo  ve lhůtě stanovené podle odstavce 1
   vyšetřování skončeno, je státní zástupce povinen v rámci dozoru nejméně
   jednou  za  měsíc  provést  prověrku  věci, a pokud je to třeba, uložit
   policejnímu orgánu povinnost provést konkrétní úkony. O prověrce sepíše
   státní zástupce záznam.
 
   ODDÍL TŘETÍ
 
   Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů
 
   § 168
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1) Ustanovení tohoto oddílu se užije při vyšetřování trestných činů, o 
   nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud.
 
   (2)  Jestliže  tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, postupuje se
   při vyšetřování podle oddílu prvého a druhého této hlavy.
 
   § 169
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1)  Policejní  orgán  provádí  důkazy v rozsahu, který je nezbytný pro
   podání obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce; podmínkami,
   za  nichž  lze provádět výslech svědků podle § 164 odst. 1, přitom není
   vázán.
 
   (2)  Pro  určení  rozsahu  prováděných  důkazů  je  rozhodující  právní
   kvalifikace  skutku,  pro  který  je  obviněný  v době provádění důkazu
   stíhán.  Je-li obviněný v průběhu vyšetřování upozorněn, že skutek, pro
   který je vedeno trestní stíhání, bude nadále právně posuzován jako jiný
   trestný čin, než je uveden v § 168 odst. 1, pokračuje se ve vyšetřování
   podle  oddílu  druhého  této  hlavy.  Důkazy,  předtím  provedené podle
   odstavce 1, zůstávají součástí důkazů opatřených v průběhu vyšetřování;
   při  posuzování, zda byly provedeny v souladu se zákonem, se nepřihlíží
   k podmínkám, za nichž lze podle § 164 odst. 1 vyslýchat svědky.
 
   § 170
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1)  Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději do šesti
   měsíců od zahájení trestního stíhání.
 
   (2)  Není-li  vyšetřování  ve  lhůtě  uvedené  v  odstavci  1 skončeno,
   postupuje policejní orgán a státní zástupce podle § 167 odst. 2, 3.
 
   ODDÍL ČTVRTÝ
 
   Rozhodnutí v přípravném řízení
 
   § 171
 
   Postoupení věci jinému orgánu
 
   (1)  Státní  zástupce  postoupí  věc  jinému  orgánu, jestliže výsledky
   přípravného  řízení  ukazují,  že  nejde  o  trestný čin, že však jde o 
   skutek,  který  by  mohl  být  jiným  příslušným  orgánem posouzen jako
   přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění.
 
   (2)  Proti  usnesení  podle odstavce 1 může obviněný, a je-li znám, též
   poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   nadpis vypuštěn
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 172
 
   Zastavení trestního stíhání
 
   (1) Státní zástupce zastaví trestní stíhání,
 
   a)  je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání
   vede,
 
   b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci,
 
   c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,
 
   d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11),
 
   e)  nebyl-li  obviněný  v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný,
   nebo
 
   f) zanikla-li trestnost činu.
 
   (2) Státní zástupce může zastavit trestní stíhání,
 
   a)  je-li  trest,  k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu
   vedle  trestu,  který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který
   ho podle očekávání postihne,
 
   b)  bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky,
   kárně  anebo cizozemským soudem nebo úřadem anebo mezinárodním trestním
   soudem,    mezinárodním   trestním   tribunálem,   popřípadě   obdobným
   mezinárodním  soudním  orgánem  s působností v trestních věcech, i když
   nesplňují některou z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona
   o   mezinárodní   justiční  spolupráci  ve  věcech  trestních,  a  toto
   rozhodnutí lze považovat za postačující, nebo
 
   c) jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného
   zájmu,  který  byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo
   okolnostem,  za  nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného
   po  spáchání  činu,  zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit
   jiné  škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo
   dosaženo.
 
   (3)  Proti  usnesení  podle odstavců 1 a 2 může obviněný, a je-li znám,
   též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   (4)  V  trestním  stíhání,  které  bylo  zastaveno  z  některého důvodu
   uvedeného  v  odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů
   od  doby,  kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno,
   že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
 
   § 173
 
   Přerušení trestního stíhání
 
   (1) Státní zástupce přeruší trestní stíhání,
 
   a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,
 
   b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,
 
   c)  není-li  obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání
   činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,
 
   d)  je-li  obviněný dočasně vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním
   řízení  (§  10) nebo je-li jeho trestní stíhání pro nedostatek souhlasu
   oprávněného orgánu dočasně nepřípustné,
 
   e) byl-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn.
 
   (2) Před rozhodnutím o přerušení trestního stíhání je nutno učinit vše,
   čeho  je  třeba  k  zabezpečení  úspěšného provedení trestního stíhaní.
   Pomine-li  důvod  přerušení, státní zástupce rozhodne, že se v trestním
   stíhání pokračuje.
 
   (3) O přerušení trestního stíhání je třeba vyrozumět poškozeného.
 
   § 173a
 
   Doručení usnesení Nejvyššímu státnímu zastupitelství
 
   Usnesení  o  zastavení  trestního  stíhání  a  o postoupení věci doručí
   státní   zástupce   bezodkladně  po  právní  moci  Nejvyššímu  státnímu
   zastupitelství.
 
   ODDÍL PÁTÝ
 
   Dozor státního zástupce
 
   § 174
 
   (1)  Dozor  nad  zachováváním  zákonnosti  v přípravném řízení vykonává
   státní zástupce.
 
   (2)  Kromě  oprávnění  uvedených  v  § 157 odst. 2 je při výkonu dozoru
   státní zástupce oprávněn
 
   a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,
 
   b) vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy
   o  spáchaných  trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán
   včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,
 
   c)  zúčastnit  se  provádění  úkonů  policejního orgánu, osobně provést
   jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv
   věci;  přitom  postupuje  podle  ustanovení tohoto zákona pro policejní
   orgán  a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu
   jako proti rozhodnutí policejního orgánu,
 
   d) vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění,
 
   e)  rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního
   orgánu,  která  může  nahrazovat  vlastními; u usnesení o odložení věci
   může  tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí policejního
   orgánu  nahradil  vlastním  rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti
   oprávněné  osoby  proti  usnesení  policejního  orgánu,  je  proti jeho
   rozhodnutí  přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí
   policejního orgánu,
 
   f)  přikázat,  aby  úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v 
   policejním orgánu.
 
   § 174a
 
   Oprávnění nejvyššího státního zástupce
 
   (1)  Nejvyšší  státní  zástupce může do tří měsíců od právní moci rušit
   nezákonná  usnesení  nižších  státních zástupců o nestíhání podezřelého
   podle  §  159d odst. 1, o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení
   věci.
 
   (2)   Za   tím   účelem   může   státní  zástupce  Nejvyššího  státního
   zastupitelství  vyžadovat  od  nižších  státních  zastupitelství spisy,
   dokumenty, materiály a zprávy a provádět prověrky.
 
   (3)  Zruší-li  nejvyšší  státní zástupce usnesení o zastavení trestního
   stíhání  nebo  o  postoupení  věci, pokračuje v řízení státní zástupce,
   který  ve  věci  rozhodoval  v  prvním  stupni. Přitom je vázán právním
   názorem,  který vyslovil ve svém rozhodnutí nejvyšší státní zástupce, a
   je  povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení nejvyšší státní
   zástupce nařídil.
 
   (4) Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení o nestíhání podezřelého,
   rozhodne  policejní orgán o zahájení trestního stíhání, nevyřídí-li věc
   jinak.
 
   § 175
 
   (1) Pouze státní zástupce je oprávněn
 
   a)   rozhodnout   o  zastavení,  podmíněném  zastavení  nebo  přerušení
   trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu,
 
   b) podat obžalobu,
 
   c)  sjednat  s  obviněným dohodu o vině a trestu a podat soudu návrh na
   její schválení,
 
   d)  rozhodnout o propuštění obviněného z vazby, o propuštění obviněného
   z  vazby  za současného nahrazení vazby některým opatřením nahrazujícím
   vazbu nebo o změně důvodů vazby, pominul-li některý z důvodů vazby,
 
   e)  nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a
   věci se toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění,
 
   f)   provést   zajištění  nároku  poškozeného  na  náhradu  škody  nebo
   nemajetkové  újmy  nebo  na vydání bezdůvodného obohacení a omezit nebo
   zrušit takové zajištění anebo věc z něho vyjmout,
 
   g) rozhodnout o zničení zajištěné věci podle § 81b,
 
   h) nařídit exhumaci mrtvoly,
 
   i)  navrhnout  vyžádání  obviněného  z  ciziny  nebo  vydání evropského
   zatýkacího rozkazu,
 
   j)  provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny nebo v řízení
   o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.
 
   (2) Ve věcech, v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor
   nad   zachováváním  zákonnosti  v  přípravném  řízení  státní  zástupce
   nejblíže  vyššího  státního  zastupitelství;  tím  není  dotčeno  právo
   státního  zástupce,  který  koná vyšetřování, učinit rozhodnutí podle §
   171  až  173,  podle  § 307 nebo podle § 309 za podmínek tam uvedených,
   pokud si toto právo nevyhradil státní zástupce vykonávající dozor.
 
   ODDÍL ŠESTÝ
 
   Dohoda o vině a trestu
 
   § 175a
 
   (1)  Jestliže  výsledky  vyšetřování  dostatečně prokazují závěr, že se
   skutek  stal,  že  tento  skutek  je  trestným  činem  a že jej spáchal
   obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu
   na  návrh  obviněného  nebo  i  bez takového návrhu. Neshledá-li státní
   zástupce   návrh   obviněného  důvodným,  vyrozumí  o  svém  stanovisku
   obviněného, a má-li obviněný obhájce, též jeho.
 
   (2)  K  jednání  o  dohodě  o  vině  a  trestu státní zástupce předvolá
   obviněného;  o  době  a  místu  jednání  vyrozumí  obhájce obviněného a
   poškozeného,  který výslovně neprohlásil, že se vzdává procesních práv,
   které  mu zákon jako poškozenému přiznává. Poškozeného zároveň upozorní
   na  možnost  uplatnit  nejpozději  při prvním jednání o dohodě o vině a
   trestu  nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, jež mu
   byla  trestným  činem způsobena, nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
   které bylo na jeho úkor získáno.
 
   (3) Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného,
   že  spáchal  skutek,  pro  který  je  stíhán,  pokud  na  základě dosud
   opatřených  důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné
   pochybnosti  o  pravdivosti  jeho  prohlášení.  Dohodu  o vině a trestu
   sjednává státní zástupce s obviněným za přítomnosti obhájce.
 
   (4)  Má-li  státní zástupce za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro
   uložení  ochranného  opatření,  upozorní  obviněného na možnost postupu
   podle  §  178  odst. 2 i v případě, že dojde k sjednání dohody o vině a
   trestu,  ve  které  nebude  ochranné  opatření  dohodnuto.  Bez  tohoto
   upozornění  může  postupovat  podle § 178 odst. 2 jen, pokud důvody pro
   uložení  ochranného  opatření  vyšly  najevo  až  po  podání  návrhu na
   schválení dohody o vině a trestu soudu.
 
   (5)  Státní  zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu dbá také na
   zájmy  poškozeného.  Je-li  poškozený sjednávání dohody o vině a trestu
   přítomen,  vyjádří  se  zejména  k rozsahu a způsobu náhrady škody nebo
   nemajetkové  újmy  nebo  vydání bezdůvodného obohacení. Dohodu o vině a
   trestu  lze  sjednat  i  bez přítomnosti poškozeného, nedostaví-li se k 
   jednání,  ačkoli  o  něm  byl  řádně  vyrozuměn, nebo nedostaví-li se k 
   jednání  a  nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání
   bezdůvodného  obohacení  již uplatnil nebo prohlásil, že jej uplatňovat
   nebude.  Uplatnil-li  poškozený,  který není jednání přítomen, nárok na
   náhradu  škody  nebo  nemajetkové  újmy  nebo  na  vydání  bezdůvodného
   obohacení, může se státní zástupce za poškozeného dohodnout s obviněným
   o  rozsahu  a  způsobu  náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání
   bezdůvodného obohacení až do výše uplatněného nároku.
 
   (6) Dohoda o vině a trestu obsahuje
 
   a)   označení  státního  zástupce,  obviněného  a  poškozeného,  byl-li
   přítomen  sjednávání  dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a
   způsobem  náhrady  škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného
   obohacení,
 
   b) datum a místo jejího sepsání,
 
   c) popis skutku, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a
   způsobu  jeho  spáchání,  případně  jiných  okolností,  za nichž k němu
   došlo, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,
 
   d)  označení  trestného  činu,  který je v tomto skutku spatřován, a to
   jeho  zákonným  pojmenováním,  uvedením příslušného ustanovení zákona a
   všech  zákonných  znaků  včetně  těch, které odůvodňují určitou trestní
   sazbu,
 
   e)  prohlášení  obviněného,  že  spáchal  skutek, pro který je stíhán a
   který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu,
 
   f)  v  souladu  s  trestním  zákoníkem  dohodnutý druh, výměru a způsob
   výkonu  trestu  včetně  délky  zkušební  doby a v případech stanovených
   trestním  zákoníkem trestu náhradního, případně upuštění od potrestání,
   a  rozsah  přiměřených  omezení  a  povinností v případě, že to trestní
   zákoník  umožňuje  a  že  byly  dohodnuty;  při dohodě o druhu a výměře
   trestu  se  přihlédne i k tomu, zda obviněný trestným činem získal nebo
   se snažil získat majetkový prospěch (§ 39 odst. 7 trestního zákoníku),
 
   g)  rozsah  a  způsob  náhrady  škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání
   bezdůvodného obohacení, bylo-li dohodnuto,
 
   h)  ochranné  opatření,  přichází-li  v  úvahu  jeho  uložení a bylo-li
   dohodnuto,
 
   i) podpis státního zástupce, obviněného a obhájce a podpis poškozeného,
   byl-li  přítomen  sjednávání  dohody  o  vině  a trestu a souhlasí-li s 
   rozsahem  a  způsobem  náhrady  škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání
   bezdůvodného obohacení.
 
   (7)  Dojde-li  ke sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce její
   opis  doručí  obviněnému,  jeho  obhájci  a poškozenému, který uplatnil
   řádně  a  včas  své nároky (§ 43 odst. 3). Nedojde-li k dohodě o vině a
   trestu,  provede  o  tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém
   případě  se  k  prohlášení  viny  učiněnému  obviněným  v dalším řízení
   nepřihlíží.
 
   (8)  Dohodu  o  vině  a trestu nelze sjednat v řízení o zvlášť závažném
   zločinu a v řízení proti uprchlému.
 
   § 175b
 
   (1)  Došlo-li  k  sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce podá
   soudu  v  rozsahu  sjednané  dohody  návrh na schválení dohody o vině a
   trestu.  Nedošlo-li k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo
   o  vydání  bezdůvodného obohacení, státní zástupce na tuto skutečnost v 
   návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud upozorní.
 
   (2) K návrhu připojí státní zástupce sjednanou dohodu o vině a trestu a
   další písemnosti, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.
 
   ODDÍL SEDMÝ
 
   Obžaloba
 
   § 176
 
   (1)  Jestliže  výsledky  vyšetřování  dostatečně  odůvodňují  postavení
   obviněného  před  soud,  státní  zástupce  podá obžalobu a připojí k ní
   spisy  a jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce
   a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé, a je-li obviněný
   advokátem též ministra spravedlnosti a předsedu Komory.
 
   (2)  Obžaloba  může  být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno
   trestní stíhání (§ 160). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat
   jako  jiný  trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní
   na  to  před  podáním  obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda
   navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit.
 
   § 177
 
   nadpis vypuštěn
 
   Obžaloba musí obsahovat
 
   a) označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,
 
   b)  jméno  a  příjmení  obviněného,  den  a  místo  jeho narození, jeho
   zaměstnání a bydliště, popřípadě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl
   být  zaměněn  s jinou osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo
   ozbrojeného  sboru,  uvede  se též hodnost obviněného a útvar, jehož je
   příslušníkem,
 
   c)  žalobní  návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je
   obviněný  stíhán,  s  uvedením  místa,  času  a  způsobu jeho spáchání,
   popřípadě  s  uvedením  jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu,
   aby  skutek  nemohl  být  zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití
   určité  trestní  sazby;  musí  tu  být  dále  uvedeno, jaký trestný čin
   obžaloba  v  tomto  skutku  spatřuje,  a to jeho zákonným pojmenováním,
   uvedením  příslušného  ustanovení zákonů a všech zákonných znaků včetně
   těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
 
   d)  odůvodnění  žalovaného  skutku  s  uvedením důkazů, o které se toto
   odůvodnění  opírá,  a  seznam  důkazů,  jejichž  provedení se v hlavním
   líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil
   při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.
 
   § 178
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1) Státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil ochranné léčení
   nebo  zabezpečovací  detenci nebo ochrannou výchovu anebo zabrání věci,
   má-li za to, že jsou pro to zákonné podmínky.
 
   (2)  Návrh  uvedený  v  odstavci  1  může  státní  zástupce  učinit též
   samostatně.
 
   § 178a
 
   Spolupracující obviněný
 
   (1)  V  řízení  o  zločinu  může  státní  zástupce  v  obžalobě označit
   obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný
 
   a)  oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně
   přispět  k  objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve
   spojení   s   organizovanou  skupinou  nebo  ve  prospěch  organizované
   zločinecké  skupiny, a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak i v
   řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech,
 
   b)  dozná  se  k  činu,  pro  který  je  stíhán, přičemž nejsou důvodné
   pochybnosti  o  tom,  že  jeho  doznání  bylo učiněno svobodně, vážně a
   určitě, a
 
   c)  prohlásí,  že  souhlasí  s tím, aby byl označen jako spolupracující
   obviněný,
 
   a  považuje-li  státní  zástupce takové označení za potřebné vzhledem k 
   povaze  trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s
   přihlédnutím  k  trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě
   obviněného  a  k  okolnostem  případu,  zejména zda a jakým způsobem se
   obviněný  podílel  na  spáchání  trestného  činu,  k jehož objasnění se
   zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil.
 
   (2)  Pokud  spolupracující  obviněný  nespáchal  trestný  čin, který je
   závažnější než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se nepodílel
   jako  organizátor  nebo  návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění
   přispěl, pokud jím nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt a
   pokud  nejsou  důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59
   trestního zákoníku), může státní zástupce v obžalobě navrhnout upuštění
   od  potrestání,  pokud  to  považuje  za  nezbytné s ohledem na všechny
   okolnosti, zejména vzhledem k povaze trestného činu uvedeného v doznání
   obviněného  v porovnání s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný
   zavázal,  k  míře,  v  jaké  může  spolupracující  obviněný  přispět  k 
   objasnění  zločinu  spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s 
   organizovanou   skupinou   nebo  ve  prospěch  organizované  zločinecké
   skupiny,  k  významu jeho výpovědi pro dané trestní řízení s ohledem na
   shromážděné  důkazy, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména
   zda  a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k 
   jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.
 
   (3)   Před   tím,   než   státní   zástupce   obviněného   označí  jako
   spolupracujícího  vyslechne  ho  zejména  k  obsahu  oznámení  a k jeho
   doznání.  Obviněného  také  vyslechne  k tomu, zda si je vědom důsledků
   svého  postupu.  Před výslechem státní zástupce obviněného poučí o jeho
   právech,   o   podstatě  označení  za  spolupracujícího  obviněného,  o 
   povinnosti  setrvat  na  svém  doznání  a dodržet své závazky uvedené v 
   odstavci 1 a také o tom, že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo v 
   řízení  před  soudem  poruší  své  závazky  nebude  nadále považován za
   spolupracujícího obviněného.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 179
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1)  K  podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný
   státní  zástupce  vyššího  státního  zastupitelství,  než které u soudu
   působí,  pokud vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném
   řízení a věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství.
 
   (2)  I  po podání obžaloby může státní zástupce požádat policejní orgán
   uvedený v § 12 odst. 2 o opatření důkazu, který potřebuje k zastupování
   obžaloby v řízení před soudem.
 
   ODDÍL OSMÝ
 
   Zkrácené přípravné řízení
 
   § 179a
 
   (1)  Zkrácené  přípravné  řízení  se  koná  o trestných činech, o nichž
   přísluší  konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon
   stanoví  trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let,
   jestliže
 
   a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo
 
   b)  v  průběhu  prověřování  trestního  oznámení  nebo jiného podnětu k 
   trestnímu   stíhání   byly  zjištěny  skutečnosti,  jinak  odůvodňující
   zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve
   lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 postavit před soud.
 
   (2)  Zkrácené  přípravné  řízení konají policejní orgány uvedené v § 12
   odst. 2.
 
   (3)  O  trestných  činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních
   sborů,  příslušníků  Bezpečnostní  informační služby, příslušníků Úřadu
   pro zahraniční styky a informace a příslušníků Vojenského zpravodajství
   anebo  Vojenské  policie  nebo  o  trestných  činech  zaměstnanců České
   republiky,   zařazených   k   výkonu   práce   v   Generální   inspekci
   bezpečnostních  sborů,  koná zkrácené přípravné řízení státní zástupce;
   ustanovení § 161 odst. 4 a 5 zde platí přiměřeně.
 
   § 179b
 
   (1)  Orgán konající zkrácené přípravné řízení provádí úkony podle hlavy
   deváté.  Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádí pouze neodkladné nebo
   neopakovatelné úkony.
 
   (2)  Ve  zkráceném  přípravném  řízení  má  podezřelý stejná práva jako
   obviněný  (§  33  odst.  1,  2).  Zadržený podezřelý má právo zvolit si
   obhájce  a  radit  se  s  ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu
   zadržení.  O  tom  je  třeba  podezřelého  před jeho výslechem poučit a
   poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.
 
   (3)  Podezřelého  ze  spáchání  trestného  činu  je třeba vyslechnout a
   nejpozději  na počátku výslechu mu sdělit, ze spáchání jakého skutku je
   podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován. O tomto úkonu
   orgán  konající  zkrácené  přípravné  řízení učiní záznam do protokolu.
   Opis  záznamu  doručí podezřelému a jeho obhájci; policejní orgán zašle
   opis  záznamu do 48 hodin též státnímu zástupci. Na postup při výslechu
   podezřelého se přiměřeně užijí ustanovení o výslechu obviněného.
 
   (4)  Zkrácené  přípravné  řízení  musí  být skončeno nejpozději do dvou
   týdnů  ode  dne,  kdy  policejní  orgán sdělil podezřelému, ze spáchání
   jakého  skutku  je  podezřelý  a  jaký  trestný  čin  je v tomto skutku
   spatřován (§ 179b odst. 3).
 
   (5)  Státní  zástupce  může ve zkráceném přípravném řízení s podezřelým
   sjednat  dohodu  o  vině  a  trestu;  na  podmínky  a  postup při jejím
   sjednávání  se  použije  obdobně ustanovení § 175a. Doručením návrhu na
   schválení dohody o vině a trestu soudu se zahajuje trestní stíhání.
 
   (6)  Je-li podezřelým osoba, která je dočasně vyňata z pravomoci orgánů
   činných  v  trestním  řízení  (§  10)  či  jejíž trestní stíhání je pro
   nedostatek  souhlasu  oprávněného orgánu dočasně nepřípustné, postupuje
   státní zástupce přiměřeně podle ustanovení § 159b odst. 3.
 
   § 179c
 
   (1)  Nerozhodne-li  po skončení zkráceného přípravného řízení policejní
   orgán  o odložení věci z důvodu uvedeného v § 159a odst. 1 až 3 nebo 5,
   předloží  státnímu  zástupci  stručnou zprávu o jeho výsledku, ve které
   uvede,  jaký  trestný  čin je spatřován ve skutku, pro který je sděleno
   podezření,  a  jaké  důkazy,  jež  lze  provést  před soudem, podezření
   odůvodňují. Ke zprávě policejní orgán připojí všechny písemnosti a věci
   shromážděné v průběhu zkráceného přípravného řízení.
 
   (2) Státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu podle
   odstavce 1, nebo který sám provedl zkrácené přípravné řízení,
 
   a)  podá  soudu  návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky zkráceného
   přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud,
 
   b)  podá  soudu  návrh  na  schválení  dohody  o vině a trestu, přičemž
   použije obdobně ustanovení § 175b,
 
   c) věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu,
 
   d) odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku,
 
   e) odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání,
 
   f) věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11,
 
   g)  věc  odloží,  rozhodl-li  o  schválení  narovnání,  přičemž použije
   obdobně ustanovení § 309 a násl.,
 
   h) věc podmíněně odloží podle § 179g,
 
   i)  věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem
   k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, nebo
 
   j)  opatřením  vrátí  věc  policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného
   přípravného řízení třeba provést další úkon.
 
   (3)  Neučiní-li  státní  zástupce  žádné rozhodnutí nebo opatření podle
   odstavce  1,  předá  věc policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k 
   zahájení  trestního  stíhání  s poukazem na to, že skutek, pro který se
   vedlo  zkrácené  přípravné řízení, má být správně posouzen podle jiného
   ustanovení  zákona,  než  podle jakého jej posuzoval policejní orgán, a
   vzhledem  k  odchylnému  právnímu  posouzení  nelze  zkrácené přípravné
   řízení konat.
 
   (4) O odložení věci podle odstavce 1 nebo o rozhodnutí podle odstavce 2
   vyrozumí  orgán,  který takové rozhodnutí učinil, poškozeného, pokud je
   znám, a oznamovatele, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.
 
   § 179d
 
   (1)  Návrh  na  potrestání  obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s 
   výjimkou odůvodnění.
 
   (2)  K  návrhu  připojí  státní  zástupce  všechny  písemnosti  a další
   přílohy, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.
 
   (3)  O podání návrhu na potrestání advokáta státní zástupce bez odkladu
   vyrozumí ministra spravedlnosti a předsedu Komory.
 
   § 179e
 
   Jestliže je státnímu zástupci předána zadržená podezřelá osoba a státní
   zástupce  ji  nepropustí na svobodu, předá ji nejpozději do 48 hodin od
   zadržení  soudu  spolu  s  návrhem  na  potrestání  nebo  s  návrhem na
   schválení  dohody  o vině a trestu; jinak rozhodne o zahájení trestního
   stíhání a předloží soudu návrh na rozhodnutí o vazbě obviněného.
 
   § 179f
 
   (1)  Zkrácené  přípravné  řízení  nelze  konat  nebo  v něm pokračovat,
   jestliže
 
   a)  je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého
   podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo
 
   b)  jsou  dány  důvody  pro  konání  společného řízení o dvou nebo více
   trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování.
 
   (2)  Není-li  zkrácené  přípravné  řízení skončeno ve lhůtě uvedené v §
   179b odst. 4, státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem případu
 
   a)  prodlouží  lhůtu, v níž je třeba zkrácené přípravné řízení skončit,
   nejvýše  však  o deset dnů, v případě sjednávání dohody o vině a trestu
   (§ 179b odst. 5) nejvýše o třicet dnů,
 
   b)  nařídí  policejnímu  orgánu,  který  dosud  vedl zkrácené přípravné
   řízení,  aby zahájil trestní stíhání a dále postupoval podle ustanovení
   hlavy desáté, nebo
 
   c)  uloží, aby věc byla předložena policejnímu orgánu uvedenému v § 161
   odst.  2  k  zahájení  trestního stíhání; státní zástupce tak postupuje
   vždy, je-li dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1.
 
   Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání
 
   § 179g
 
   (1) Namísto podání návrhu na potrestání může státní zástupce rozhodnout
   o  tom,  že  se podání návrhu na potrestání podmíněně odkládá, jestliže
   podezřelý
 
   a) se k činu doznal,
 
   b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její
   náhradě  uzavřel  dohodu,  nebo  učinil  jiná  potřebná opatření k její
   náhradě,
 
   c)  vydal  bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho
   vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
 
   d) s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil souhlas,
   a  vzhledem  k  osobě  podezřelého,  s  přihlédnutím k jeho dosavadnímu
   životu  a  k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat
   za dostačující.
 
   (2) Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného trestného činu,
   okolnostmi  spáchání  trestného  činu  anebo poměry podezřelého, státní
   zástupce  rozhodne  o  podmíněném  odložení podání návrhu na potrestání
   pouze tehdy, pokud podezřelý splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
 
   a)  zaváže  se,  že  se  během  zkušební  doby zdrží určité činnosti, v 
   souvislosti s níž se dopustil trestného činu, nebo
 
   b) složí na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu
   na  peněžitou  pomoc  obětem trestné činnosti podle zvláštního právního
   předpisu,  a  tato  částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti trestného
   činu,
   a  vzhledem  k  osobě  podezřelého,  s  přihlédnutím k jeho dosavadnímu
   životu  a  k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat
   za dostačující.
 
   (3)  V  rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání se
   stanoví  zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí
   podle odstavce 2 až na pět let. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto
   rozhodnutí.
 
   (4)  Podezřelému,  který  uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady
   škody  nebo  dohodu  o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o 
   podmíněném  odložení  podání  návrhu  na  potrestání uloží, aby škodu v 
   průběhu  zkušební  doby  nahradil  nebo  aby  v  této  době  bezdůvodné
   obohacení vydal.
 
   (5)  Rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle
   odstavce  2  musí  obsahovat  též  výši peněžité částky určené státu na
   peněžitou  pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se
   podezřelý  během  zkušební  doby zavazuje zdržet. Jestliže se podezřelý
   zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného odložení podání návrhu
   na  potrestání  řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti
   odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že
   právní   mocí   rozhodnutí  o  podmíněném  odložení  podání  návrhu  na
   potrestání pozbude řidičského oprávnění.
 
   (6)  Podezřelému  lze  též  uložit,  aby  ve  zkušební  době  dodržoval
   přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.
 
   (7)  Proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání
   může podezřelý a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   § 179h
 
   (1) Jestliže podezřelý v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil
   povinnost  nahradit  způsobenou  škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo
   jinou  povinnost,  k  jejímuž  splnění  se  zavázal, a vyhověl i dalším
   uloženým  omezením,  rozhodne  státní  zástupce, jenž podmíněně odložil
   podání  návrhu  na potrestání v prvním stupni, že se osvědčil. Jinak, a
   to  popřípadě  i  během  zkušební doby, rozhodne o tom, že se podezřelý
   neosvědčil,  a  dále  postupuje  podle  §  179c až 179f. Výjimečně může
   státní  zástupce  vzhledem  k  okolnostem  případu  a osobě podezřelého
   ponechat  podmíněné  odložení podání návrhu na potrestání v platnosti a
   prodloužit  zkušební  dobu  až  o  jeden  rok; zkušební doba však nesmí
   překročit   pět   let.   Povinnost  nahradit  způsobenou  škodu,  vydat
   bezdůvodné  obohacení  a jiná povinnost, k jejímuž splnění se podezřelý
   zavázal,  i  další  uložená  omezení  trvají  i  v  průběhu prodloužené
   zkušební doby.
 
   (2)  Jestliže  do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno
   rozhodnutí  podle  odstavce 1, aniž na tom měl podezřelý vinu, má se za
   to, že se osvědčil.
 
   (3)  Právní  mocí  rozhodnutí  o  tom,  že  podezřelý se osvědčil, nebo
   uplynutím  lhůty  uvedené v odstavci 2 nastávají účinky uvedené v § 11a
   odst. 1 písm. b).
 
   (4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podezřelý a poškozený podat
   stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   ČÁST TŘETÍ
 
   Řízení před soudem
 
   HLAVA JEDENÁCTÁ
 
   Základní ustanovení
 
   § 180
 
   (1)  Trestní  stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby nebo
   návrhu  na  potrestání,  které  podává  a  před soudem zastupuje státní
   zástupce,  nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu,
   který  podává  státní zástupce. V řízení před okresním soudem se státní
   zástupce  může  nechat zastoupit právním čekatelem, nejde-li o řízení o 
   schválení dohody o vině a trestu.
 
   (2) Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a
   vnitřním  přesvědčením  založeným na uvážení všech okolností případu. V 
   řízení  před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné
   skutečnosti  rozhodné  z  hlediska  podané  obžaloby.  Za  tímto účelem
   opatřuje  z  vlastní  iniciativy nebo na žádost předsedy senátu i další
   důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny.
 
   (3)  Při  dokazování  v  hlavním  líčení  a ve veřejném zasedání státní
   zástupce  navrhuje  provedení  důkazů,  které  nebyly  navrženy  již  v 
   obžalobě  a  potřeba  je  provést vznikla v průběhu řízení před soudem;
   zpravidla  provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy (§
   203,  §  215 odst. 2), které podporují obžalobu. Obhájce nebo obviněný,
   který  nemá  obhájce, má právo ve stejném rozsahu se souhlasem předsedy
   senátu provádět důkazy (§ 215 odst. 2) ve prospěch obhajoby. Spočívá-li
   provedení  těchto  důkazů  některou  ze  stran  ve výslechu svědka nebo
   znalce,  provede  jeho zákonné poučení před započetím výslechu předseda
   senátu nebo jiný pověřený člen senátu.
 
   (4)  V  hlavním líčení, ve veřejném zasedání nebo při jiném úkonu soudu
   prováděném za přítomnosti stran, může každá ze stran vznášet kdykoliv v 
   jeho průběhu námitky proti způsobu provádění úkonu.
 
   § 181
 
   (1)  Podanou  obžalobu  je  třeba  u  soudu  nejprve  přezkoumat z toho
   hlediska,  zda  pro  další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména
   prověřit, zda je dána příslušnost soudu k projednání věci (§ 16 až 22),
   zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze
   napravit v řízení před soudem, a zda byly v přípravném řízení objasněny
   základní  skutečnosti, bez kterých není možno hlavní líčení provést a v 
   něm rozhodnout. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.
 
   (2) Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak,
   aby  řízení  bez  průtahů  směřovalo  k  rozhodnutí věci, včetně výkonu
   rozhodnutí.
 
   (3)  Předseda  senátu je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě
   tří  týdnů  a  před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě
   tří  měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné
   projednání  obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci,
   včetně  pověření probačního úředníka k úkonům směřujícím k rozhodnutí o 
   podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo
   jinému  rozhodnutí  věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak ze závažných
   důvodů  učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci
   buď  uvedenou  lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s 
   rozvrhem  práce soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti
   řízení.
 
   § 182
 
   Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního
   stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může
   učinit   jen  tehdy,  pokud  obžalovaný  netrvá  na  jeho  pokračování.
   Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.
 
   § 183
 
   (1)  Kdykoliv v průběhu řízení před soudem může předseda senátu požádat
   policejní orgán o opatření jednotlivého důkazu, o předvedení osoby nebo
   za  podmínek  §  62  odst.  1 o doručení písemnosti. Policejní orgán je
   povinen mu urychleně vyhovět.
 
   (2)  V  závažných  a  skutkově  složitých  věcech  vyžadujících znalost
   speciálního  oboru  může  předseda  senátu  přibrat konzultanta. Přitom
   postupuje přiměřeně podle ustanovení § 157 odst. 3.
 
   § 183a
 
   (1)  V  řízení před soudem může předseda senátu nebo jiný pověřený člen
   senátu  výjimečně  z  důležitých důvodů vyslechnout obviněného, svědka,
   znalce  nebo  provést  jiný  důkaz  mimo  hlavní  líčení  nebo  veřejné
   zasedání.  Státní zástupce i obhájce obviněného, kterého se takový úkon
   týká,  jsou  oprávněni  se takového úkonu zúčastnit a o jeho konání být
   včas   vyrozuměni,  ledaže  nelze  provedení  úkonu  odložit  a  jejich
   vyrozumění  nelze  zajistit.  Účast obviněného na takovém výslechu může
   být  připuštěna  zejména  v  případech,  kdy  nemá  obhájce, a jde-li o 
   výslech  svědka,  který má právo odepřít výpověď. Vyrozumění o výslechu
   svědka  nebo  o jiném úkonu s takovým svědkem, jehož totožnost má být z 
   důvodů  uvedených  v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle
   nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
 
   (2)  Účast  osob  uvedených  v  odstavci 1 na úkonu může být zajištěna,
   zejména  jde-li o úkon, na němž se účastní osoba mladší než patnáct let
   nebo  svědek,  jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2
   utajena, i prostřednictvím videokonferenčního zařízení.
 
   (3)  Má-li  takový důkaz později sloužit k rozhodnutí v hlavním líčení,
   veřejném  nebo neveřejném zasedání, musí v něm být v souladu se zákonem
   proveden.  Číst  protokol  o  výslechu  takového  svědka  nebo  přehrát
   obrazový   a   zvukový  záznam  pořízený  o  jeho  výslechu  provedeném
   prostřednictvím  videokonferenčního  zařízení je možné v hlavním líčení
   nebo  veřejném zasedání o odvolání pouze za podmínek uvedených v § 211,
   a  jde-li  o  svědka  mladšího  než patnáct let, o okolnostech, jejichž
   oživování  v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho
   duševní a mravní vývoj, za podmínek uvedených v § 102 odst. 2.
 
   (4) Předseda senátu dbá na ochranu svědků a osob jim blízkých, kterým v 
   souvislosti  s  podáním  svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné
   vážné  nebezpečí,  a  je-li  to  třeba  i na utajení jejich totožnosti,
   popřípadě  podoby.  Pokud  je  třeba  zajistit ochranu těchto osob i po
   podání   svědectví,   předseda   senátu   učiní  po  ukončení  výslechu
   bezodkladně  všechna potřebná opatření. V nezbytných případech požádá o 
   ochranu  uvedených osob orgány Policie České republiky. Způsob zvláštní
   ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon.
 
   § 184
 
   (1)  Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění
   příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
 
   (2) K objasnění příčin trestného činu a k urovnání sporu mezi obviněným
   a  poškozeným napomáhá ve stadiu řízení před soudem probační a mediační
   služba vykonávaná probačními úředníky.
 
   (3)  Dovoluje-li  to povaha věci a osoba obviněného, vytváří probační a
   mediační  služba  předpoklady  pro rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení,
   pro projednání věci v některém ze zvláštních druhů řízení a pro uložení
   trestů  nespojených  s  odnětím  svobody;  za  tím  účelem podle pokynu
   předsedy senátu probační úředník vyžaduje a opatřuje potřebné podklady,
   zejména k osobě obviněného.
 
   HLAVA DVANÁCTÁ
 
   Předběžné projednání obžaloby
 
   § 185
 
   Obecné ustanovení
 
   (1)  Obžalobu  u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle jejího
   obsahu  a  podle  obsahu  spisu  posoudí,  zda  je  ji  nutno předběžně
   projednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení.
 
   (2)  K  usnadnění  rozhodnutí  může  vyslechnout  obviněného  a opatřit
   potřebná vysvětlení.
 
   § 186
 
   Důvody k předběžnému projednání obžaloby
 
   Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby, má-li za to, že
 
   a) věc patří do příslušnosti jiného soudu,
 
   b) má věc být postoupena podle § 171 odst. 1,
 
   c)  jsou  tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle §
   172  odst.  1  nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti
   odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307,
 
   d)  skutek,  který  je  předmětem  obžaloby, bude třeba posuzovat podle
   jiného  ustanovení  trestního  zákona,  než  podle kterého jej posuzuje
   obžaloba,
 
   e)  přípravné  řízení  nebylo  provedeno podle zákona, neboť v něm byly
   závažným   způsobem  porušeny  procesní  předpisy,  zejména  ustanovení
   zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze
   napravit v řízení před soudem,
 
   f)  ve  věci  nejsou  v  potřebném  rozsahu objasněny základní skutkové
   okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout, nebo
 
   g)  vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině
   a   trestu,  zejména  navrhl-li  takový  postup  státní  zástupce  nebo
   obviněný.
 
   § 187
 
   Způsob předběžného projednání obžaloby
 
   (1)  Předběžné  projednání  obžaloby  se  koná  v  neveřejném zasedání,
   nejsou-li  dány  důvody  pro  konání vazebního zasedání. Považuje-li to
   předseda  senátu  pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném
   projednání obžaloby veřejné zasedání.
 
   (2)  Při  předběžném  projednání  obžaloby  přezkoumá  soud  vždy celou
   obžalobu;  předseda  senátu  z  tohoto hlediska podá zprávu, přičemž se
   zaměří na otázky, které je třeba řešit.
 
   (3)   Soud  přezkoumá  úplnost  důkazního  materiálu  a  opodstatněnost
   obžaloby na základě spisu.
 
   (4) Koná-li se předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186
   písm.  g),  soud  zjistí  stanovisko  obviněného  a státního zástupce k 
   sjednání  dohody  o  vině  a  trestu.  Vyjádří-li  se státní zástupce a
   obviněný,  že  mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, soud stanoví
   státnímu  zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové
   dohody.  Podá-li  státní  zástupce  ve  stanovené  lhůtě soudu návrh na
   schválení  dohody o vině a trestu, postupuje soud podle § 314o až 314s;
   v  případech,  ve  kterých  se  podle  §  314o  až  314r  věc  vrací do
   přípravného  řízení, soud jedná na podkladě původní obžaloby. Nepodá-li
   státní  zástupce  ve  stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o 
   vině  a  trestu,  soud  nařídí  hlavní  líčení,  neučiní-li  některé  z 
   rozhodnutí uvedených v § 188.
 
   Rozhodnutí
 
   § 188
 
   (1) Po předběžném projednání obžaloby soud
 
   a)  rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který
   je  nejblíže  společně  nadřízen  jemu  a  soudu,  jenž  je  podle  něj
   příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
 
   b)  postoupí  věc  jinému  orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171
   odst. 1,
 
   c)  trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst.
   1,
 
   d)  trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst.
   1,
 
   e)  vrátí  věc  státnímu  zástupci  k  došetření,  je-li  toho  třeba k 
   odstranění  závažných  procesních  vad  přípravného řízení, které nelze
   napravit  v  řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových
   okolností,  bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout,
   a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi
   opatřit  takový  důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi
   nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení, nebo
 
   f)  trestní  stíhání  podmíněně  zastaví  podle  §  307 nebo rozhodne o 
   schválení narovnání podle § 309 odst. 1.
 
   (2)  Po  předběžném projednání obžaloby může soud také zastavit trestní
   stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.
 
   (3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) až f) a podle odstavce 2
   mohou  státní  zástupce  i  obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o 
   přerušení  trestního  stíhání,  odkladný  účinek.  Proti  rozhodnutí  o 
   podmíněném  zastavení  trestního  stíhání  a o schválení narovnání může
   podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
 
   § 189
 
   Rozhodnout  o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle §
   188  odst.  1 písm. a) nemůže soud, jemuž byla věc přikázána podle § 24
   nebo  §  25  nadřízeným  soudem,  ledaže  by  se  skutkový  podklad pro
   posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.
 
   § 190
 
   (1)  Má-li  soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek,
   který  je  předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona,
   než  podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc státnímu zástupci
   k došetření [§ 188 odst. 1 písm. e)], je-li třeba vzhledem k odchylnému
   právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit.
 
   (2)  Není-li  došetření  třeba,  upozorní  předseda  senátu  na možnost
   odchylného  právního  posouzení  skutku  osoby, kterým se doručuje opis
   obžaloby (§ 196 odst. 1).
 
   § 191
 
   (1)  Vrátí-li soud věc státnímu zástupci k došetření, uvede v usnesení,
   v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti
   je třeba objasnit, popřípadě které úkony je třeba provést.
 
   (2)  Jakmile  usnesení  o  vrácení  věci  státnímu zástupci k došetření
   nabylo právní moci, vrací se věc do stavu přípravného řízení.
 
   § 192
 
   Je-li  obviněný  ve  vazbě,  rozhodne  soud  při  předběžném projednání
   obžaloby vždy také o dalším trvání vazby.
 
   § 193
 
   zrušen
 
   § 194
 
   zrušen
 
   § 195
 
   Nové předběžné projednání obžaloby
 
   (1)  Rozhodne-li  se  státní  zástupce ve věci, která mu byla vrácena k 
   došetření,  opět  pro  podání  obžaloby,  přihlédne  v ní i k výsledkům
   provedeného  došetření.  Obžaloba  se  za  podmínek uvedených v § 186 u 
   soudu znovu předběžně projedná.
 
   (2)  Za podmínek uvedených v § 186 se obžaloba znovu předběžně projedná
   také  u soudu, jemuž věc byla přikázána nadřízeným soudem po předložení
   věci podle § 188 odst. 1 písm. a).
 
   HLAVA TŘINÁCTÁ
 
   Hlavní líčení
 
   ODDÍL PRVNÍ
 
   Příprava hlavního líčení
 
   § 196
 
   Doručení obžaloby
 
   (1)  Neučinil-li  soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a
   2,  dá  předseda  senátu  opis  obžaloby  doručit  obžalovanému  a jeho
   obhájci,  a  je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo
   je-li  jeho  způsobilost  k právním úkonům omezena, také jeho zákonnému
   zástupci;  opis  obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt
   nebo  sídlo  známé.  Pokud  poškozený nepodal návrh podle § 43 odst. 3,
   poučí  se  zároveň  o  právu  podat  takový  návrh.  Bylo-li v obžalobě
   navrženo  zabrání  věci  náležející  jiné  osobě  než  obžalovanému, dá
   předseda senátu doručit opis obžaloby též této osobě.
 
   (2) Osoby, jimž se opis obžaloby doručuje, je nutno zároveň vyzvat, aby
   návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily
   a uvedly okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny.
 
   (3)  Opis obžaloby musí být doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu
   líčení nebo s vyrozuměním o něm.
 
   § 197
 
   Náhradní soudce
 
   (1)  Bude-li  hlavní  líčení  podle  očekávání trvat delší dobu, zařídí
   předseda  senátu,  aby  se  ho  zúčastnil  jeden  nebo  dva soudci nebo
   přísedící náhradní.
 
   (2)  Náhradní  soudce  nebo  přísedící  má při hlavním líčení postavení
   člena  senátu.  Porady  a hlasování se však zúčastní jen v tom případě,
   je-li  přibrán  na  místo  soudce  nebo  přísedícího, kterému zabránila
   nějaká   překážka  v  další  účasti  na  hlavním  líčení.  Soudce  nebo
   přísedící,  za  něhož  nastoupil  náhradní  soudce  nebo  přísedící, se
   hlavního líčení dále již nezúčastní.
 
   § 198
 
   Nařízení hlavního líčení
 
   (1)  Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od
   doručení  předvolání,  státní  zástupce  a  obhájce  od vyrozumění měli
   alespoň  lhůtu  pěti  pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit
   jen s jejich souhlasem, a pokud jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže
   se  k  hlavnímu  líčení  dostaví  a  o  jeho provedení výslovně žádá. U 
   ostatních  osob,  které  se  k  hlavnímu líčení předvolávají nebo o něm
   vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla aspoň třídenní lhůtu.
 
   (2)  O  hlavním  líčení se vyrozumí státní zástupce, zákonný zástupce a
   obhájce  obžalovaného,  jakož  i  poškozený a zúčastněná osoba. Mají-li
   poškozený  nebo  zúčastněná  osoba  zmocněnce,  vyrozumějí se o hlavním
   líčení  jen  jejich  zmocněnci.  Poškozeného  je  třeba  ve  vyrozumění
   upozornit,  že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku
   na  náhradu  škody  nebo  nemajetkové  újmy nebo na vydání bezdůvodného
   obohacení  rozhodovat  na  podkladě  jeho  vlastních návrhů, jsou-li už
   obsaženy  ve  spise  nebo  dojdou-li  soudu  dříve,  než  se přikročí k 
   dokazování.
 
   (3)  Při  nařízení  hlavního  líčení učiní předseda senátu také všechna
   opatření, jichž je třeba k zajištění jeho řádného průběhu a k tomu, aby
   věc bylo možné projednat a rozhodnout bez odročení.
 
   § 198a
 
   zrušen
 
   ODDÍL DRUHÝ
 
   Veřejnost hlavního líčení
 
   § 199
 
   (1) Hlavní líčení koná soud zásadně veřejně.
 
   (2)  Má  přitom na zřeteli, aby občanům byla poskytnuta v nejširší míře
   příležitost  sledovat  projednávání věci soudem a aby se co nejúčinněji
   projevilo  výchovné  působení  trestního řízení na širokou veřejnost ve
   smyslu  jejího aktivního zapojení do úsilí trestnou činnost zamezovat a
   jí  předcházet. Ve vhodných případech provádí proto hlavní líčení přímo
   v  místě, kde byl trestný čin spáchán, anebo na pracovišti, popřípadě v 
   bydlišti  obžalovaného. V tom případě o konání hlavního líčení vyrozumí
   zájmové  sdružení  občanů,  jež  může  účast  občanů  zajistit a účinně
   přispět ke splnění účelu sledovaného veřejným konáním hlavního líčení.
 
   § 200
 
   (1)  Při  hlavním  líčení  může  být  veřejnost  vyloučena, jestliže by
   veřejné projednání věci ohrozilo utajované informace chráněné zvláštním
   zákonem,  mravnost  nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo
   jiný důležitý zájem svědků; k témuž účelu může předseda senátu učinit i 
   jiná  přiměřená  opatření.  Veřejnost  lze  vyloučit  také jen pro část
   hlavního  líčení. Vystupuje-li před soudem osoba uvedená v § 102a odst.
   1 bez utajení totožnosti nebo podoby, veřejnost se vyloučí vždy.
 
   (2) Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně.
 
   (3)  O  vyloučení  veřejnosti rozhodne soud po slyšení stran usnesením,
   které veřejně vyhlásí.
 
   § 201
 
   (1)  I  když  veřejnost nebyla vyloučena podle § 200, může soud odepřít
   přístup  k  hlavnímu  líčení  nezletilým a těm, u nichž je obava, že by
   mohli  rušit důstojný průběh hlavního líčení. Může také učinit nezbytná
   opatření proti přeplňování jednací síně.
 
   (2) I když veřejnost byla vyloučena podle § 200, může soud z důležitých
   důvodů  povolit jednotlivým osobám k hlavnímu líčení přístup. Na žádost
   obžalovaného  musí  být  povolen  přístup  dvěma jeho důvěrníkům. Je-li
   obžalovaných  více,  má právo na volbu důvěrníků každý z nich. Jestliže
   by tak celkový počet důvěrníků vzrostl na více než šest a obžalovaní se
   mezi  sebou  o  výběru  nedohodnou,  provede  výběr  soud. Obdobně se v 
   případě vyloučení veřejnosti postupuje u důvěrníků poškozeného. Byla-li
   veřejnost  vyloučena  pro  ohrožení  utajovaných  informací  chráněných
   zvláštním  zákonem,  případně  bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu
   svědků,  mohou  být  za  důvěrníky zvoleny jen takové osoby, proti nimž
   nemá soud námitek.
 
   (3)  Byla-li  veřejnost  vyloučena  pro  ohrožení utajovaných informací
   chráněných  zvláštním  zákonem,  upozorní  předseda  senátu přítomné na
   trestní  následky  toho, kdyby nepovolaným osobám vyjevili informace, o 
   nichž  se  při jednání dovědí; může též zakázat, aby si přítomní činili
   písemné poznámky.
 
   ODDÍL TŘETÍ
 
   Zahájení hlavního líčení
 
   § 202
 
   Přítomnost při hlavním líčení
 
   (1)  Hlavní  líčení  se  koná  za stálé přítomnosti všech členů senátu,
   zapisovatele  a  státního zástupce. Přítomnost obžalovaného nebo jiných
   osob  může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení;
   § 111a se užije obdobně.
 
   (2)  V  nepřítomnosti  obžalovaného  může se hlavní líčení provést, jen
   když  soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního
   řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
 
   a)  obžaloba  byla  obžalovanému  řádně  doručena  a  obžalovaný  byl k 
   hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a
 
   b)  o  skutku,  který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým
   orgánem  činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení
   o  zahájení  trestního  stíhání  (§  160)  a  obviněný byl upozorněn na
   možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166
   odst. 1).
 
   (3)  Nedostaví-li  se  obžalovaný  bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a
   soud  rozhodne  o  tom,  že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti
   obžalovaného,  lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců
   a  spoluobviněných  přečíst  nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o 
   jejich  výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení
   přehrát za podmínek uvedených v § 211.
 
   (4)  Hlavní  líčení  v  nepřítomnosti  obžalovaného  nelze konat, je-li
   obžalovaný  ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o 
   trestný  čin,  na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní
   hranice  převyšuje  pět  let.  V  případech nutné obhajoby (§ 36) nelze
   konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
 
   (5)  Ustanovení  první  věty  odstavce  4  se neužije, pokud obžalovaný
   požádá,  aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Ustanovení
   odstavce 3 se tu užije přiměřeně.
 
   (6)  Poškozený  a  zúčastněná  osoba  a  jejich zmocněnci mají právo se
   osobně  zúčastnit  hlavního  líčení.  Předseda senátu může na nezbytnou
   dobu omezit účast poškozeného a zúčastněné osoby na hlavním líčení jen,
   je-li  to  nezbytné  z  hlediska  objasnění  věci,  zejména mají-li být
   vyslechnuti  jako svědci, kdy je třeba poškozeného a poté i zúčastněnou
   osobu  zpravidla  vyslechnout  na  počátku dokazování ihned po výslechu
   obžalovaného  a  ještě  v  průběhu  dokazování  je  seznámit  s obsahem
   výpovědi obžalovaného.
 
   Řízení hlavního líčení
 
   § 203
 
   (1)  Hlavní líčení řídí a, nestanoví-li zákon jinak, dokazování provádí
   předseda senátu. Provedením jednotlivého důkazu nebo úkonu může pověřit
   člena  senátu,  anebo  může  jeho provedení uložit státnímu zástupci za
   podmínek  §  180  odst.  3.  Tím  není dotčeno právo státního zástupce,
   obžalovaného  a jeho obhájce žádat o provedení důkazu podle § 215 odst.
   2.
 
   (2)  Je  povinen  přitom  dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost
   soudního  jednání,  aby  hlavní  líčení nebylo zdržováno výklady, které
   nemají  vztah k projednávané věci, a aby bylo zaměřeno co nejúčinněji k 
   objasnění věci.
 
   (3)  Kdo  se  cítí opatřením předsedy senátu při řízení hlavního líčení
   zkrácen,  může  žádat, aby rozhodl senát. Takovou žádost i rozhodnutí o 
   ní je třeba zaznamenat v protokole.
 
   § 204
 
   (1)  Osoby,  které  ruší  pořádek,  může předseda senátu z jednací síně
   vykázat.
 
   (2)  Obžalovaný  může  být  vykázán  jen  usnesením senátu po předchozí
   výstraze,  a  to  jen  na  dobu nezbytně nutnou. Jakmile mu byl povolen
   znovu přístup do jednací síně, sdělí mu předseda senátu podstatný obsah
   jednání konaného v jeho nepřítomnosti, aby se k němu mohl vyjádřit.
 
   Počátek hlavního líčení
 
   § 205
 
   (1)  Hlavní  líčení  zahájí  předseda  senátu sdělením věci, která bude
   projednávána; potom předseda zjistí, zda se dostavily osoby, které byly
   k  hlavnímu  líčení  předvolány  nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich
   totožnost.  U  osob,  u  kterých  je  třeba  zachovat lhůtu k přípravě,
   zjistí, zda tato lhůta byla zachována.
 
   (2)  Jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud
   po slyšení přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést, či zda
   je nutno je odročit.
 
   § 206
 
   (1) Po provedení úkonů uvedených v § 205 předseda senátu vyzve státního
   zástupce, aby přednesl obžalobu.
 
   (2)  Po  přednesení obžaloby se předseda senátu dotáže poškozeného, zda
   navrhuje,  aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo
   nemajetkové  újmy  v  penězích  způsobené  trestným činem nebo k vydání
   bezdůvodného  obohacení  získaného  trestným  činem  a v jakém rozsahu.
   Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a je-li jeho návrh obsažen
   už ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu.
 
   (3)  Uplatňuje-li  práva  poškozeného  osoba,  které  toto právo zřejmě
   nepřísluší,  vysloví  soud  usnesením,  že onu osobu jako poškozeného k 
   hlavnímu líčení nepřipouští. Takové rozhodnutí nebrání uplatnění nároku
   na  náhradu  škody  nebo  nemajetkové  újmy nebo na vydání bezdůvodného
   obohacení před příslušným orgánem.
 
   (4)  Podle  odstavce  3  postupuje  soud  také  tehdy,  brání-li účasti
   poškozeného okolnosti uvedené v § 44 odst. 2 a 3.
 
   ODDÍL ČTVRTÝ
 
   Dokazování
 
   Výslech obžalovaného
 
   § 207
 
   (1)  Po  přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda
   senátu  obžalovaného  k  obsahu  obžaloby,  a  byl-li uplatněn nárok na
   náhradu  škody  nebo  nemajetkové  újmy  nebo  na  vydání  bezdůvodného
   obohacení, též k tomuto nároku.
 
   (2) Protokol o dřívější výpovědi obžalovaného se přečte jen tehdy, když
   se jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat
   anebo  když  se  objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a
   jeho  údaji  při  hlavním  líčení  a byl-li výslech proveden po sdělení
   obvinění  způsobem  odpovídajícím  ustanovením  tohoto  zákona. Na tyto
   rozpory  je  třeba  obžalovaného  upozornit  a  dotázat se ho na jejich
   příčinu.
 
   § 208
 
   Je-li  obžalovaných  několik, předseda senátu může učinit opatření, aby
   obžalovaný    byl    vyslýchán   v   nepřítomnosti   spoluobžalovaných.
   Obžalovaného  však  je třeba vždy ještě v průběhu dokazování seznámit s 
   obsahem  výpovědi  spoluobžalovaných,  kteří  byli  vyslýcháni  v  jeho
   nepřítomnosti.
 
   Provádění dalších důkazů
 
   § 209
 
   (1)  Předseda  senátu  dbá  o  to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl
   přítomen  při  výslechu  obžalovaného  a jiných svědků. Je-li obava, že
   svědek  v  přítomnosti  obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o 
   svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na
   zdraví,  smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření
   vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně
   vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po
   návratu  do  jednací  síně  však musí být obžalovaný seznámen s obsahem
   výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal,
   může  mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky. Jde-li o svědka,
   jehož totožnost má zůstat utajena (§ 55 odst. 2), učiní předseda senátu
   opatření, která znemožňují zjistit skutečnou totožnost svědka.
 
   (2)  Byl-li  v  hlavním  líčení vyslechnut svědek, jehož totožnost byla
   utajena  (§ 55 odst. 2), učiní soud i bez návrhu všechny potřebné úkony
   k ověření jeho věrohodnosti.
 
   § 210
 
   Jestliže  znalec nepodal ještě ve věci písemný posudek anebo se od něho
   odchyluje  nebo  jej  doplňuje,  může  mu  předseda  senátu uložit, aby
   posudek nebo jeho doplněk nadiktoval do protokolu nebo jej sám napsal.
 
   § 211
 
   (1)  Místo  výslechu  svědka  lze v hlavním líčení číst protokol o jeho
   výpovědi,  jestliže  soud  nepokládá  osobní  výslech za nutný a státní
   zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Jestliže se obžalovaný, který byl
   k  hlavnímu  líčení  řádně předvolán, bez omluvy nedostaví, nebo se bez
   vážného  důvodu z jednací síně vzdálí, souhlas obžalovaného s přečtením
   takového  protokolu  o  výslechu  svědka  není  třeba a postačí souhlas
   státního  zástupce.  Na tyto skutečnosti musí být obviněný v předvolání
   upozorněn.
 
   (2)  Protokol  o  výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také
   tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto
   zákona a
 
   a)  taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt
   v  cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo
   po dohlednou dobu znemožňuje její výslech, nebo
 
   b) šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle § 158a.
 
   (3)  Protokol  o  dřívější výpovědi svědka se přečte také tehdy, byl-li
   výslech  proveden  způsobem  odpovídajícím  ustanovením tohoto zákona a
   svědek  v  hlavním  líčení  bez  oprávnění  odepřel vypovídat nebo se v 
   podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi a
 
   a)  obhájce  nebo  obviněný  měl  možnost se tohoto dřívějšího výslechu
   zúčastnit a klást vyslýchanému otázky,
 
   b)   bylo-li   zjištěno,   že   taková  osoba  byla  předmětem  násilí,
   zastrašování,  podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu,
   aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo
 
   c)  byl-li  obsah výpovědi ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení,
   zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti.
 
   (4)  Protokol  o  výpovědi  svědka, který v hlavním líčení využil svého
   práva odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že
   svědek  byl  před  tímto  výslechem  o svém právu odepřít výpověď řádně
   poučen  a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech
   proveden  způsobem  odpovídajícím  ustanovením tohoto zákona a obviněný
   nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.
 
   (5)  Místo  výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho
   písemný  posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle
   §  106,  nejsou  pochybnosti  o  správnosti a úplnosti posudku a státní
   zástupce  i obžalovaný s tím souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé
   a třetí tu platí obdobně.
 
   (6)  Se souhlasem státního zástupce a obžalovaného lze v hlavním líčení
   číst  i úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§
   158 odst. 3 a 5).
 
   (7)  Ustanovení odstavců 1 až 5 o čtení protokolů se obdobně užijí i na
   přehrání   zvukového   a   obrazového  záznamu  pořízeného  o  výslechu
   provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení.
 
   § 212
 
   (1)  Odchyluje-li  se svědek nebo spoluobviněný v podstatných bodech od
   své  dřívější  výpovědi a nejde-li o případy uvedené v ustanovení § 211
   odst.  3  nebo o výpověď provedenou jako neodkladný nebo neopakovatelný
   úkon  podle  § 158a, může mu být protokol o jeho výslechu z přípravného
   řízení,  u nějž nebyla obhájci poskytnuta možnost, aby mu byl přítomen,
   anebo  jeho  příslušné  části  některou  ze stran nebo předsedou senátu
   pouze předestřeny k vysvětlení rozporů v jeho výpovědích, aby soud mohl
   v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho
   výpovědi učiněné v hlavním líčení.
 
   (2) Předestření dřívější výpovědi podle odstavce 1 spočívá v reprodukci
   těch  částí protokolu o předchozím výslechu, ke kterým se má vyslýchaná
   osoba  vyjádřit  a  vysvětlit  rozpory mezi svými výpověďmi. Protokol o 
   výpovědi,  který  byl  předestřen,  nemůže  být podkladem výroku o vině
   obviněného, a to ani ve spojení s jinými ve věci provedenými důkazy.
 
   § 212a
 
   Poškozený,  který  je  obětí  trestného  činu  podle  zákona  o obětech
   trestných činů, může žádat v hlavním líčení, aby mohl učinit prohlášení
   o  tom,  jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, a
   to  i  v  případě,  že  prohlášení  učinil  písemně. Předseda senátu je
   povinen  žádosti  vyhovět  a  umožnit  ústní  prohlášení  nejpozději  v 
   závěrečné  řeči.  Ústní  prohlášení poškozeného lze přerušit jen tehdy,
   jestliže se zřejmě odchyluje z jeho rámce.
 
   § 213
 
   (1)  Posudky,  zprávy  státních  a jiných orgánů a další listiny a jiné
   věcné  důkazy  se  při  hlavním líčení předloží stranám k nahlédnutí, a
   pokud je to třeba, předloží se k nahlédnutí i svědkům a znalcům.
 
   (2)  Pokud  kterákoli  ze  stran  navrhne  přečtení  listiny  uvedené v 
   odstavci 1, je soud povinen při hlavním líčení takovou listinu přečíst.
 
   § 214
 
   Obžalovaný  musí být po provedení každého důkazu dotázán, zda se chce k 
   němu vyjádřit, a jeho vyjádření se zapíše do protokolu.
 
   § 215
 
   Součinnost stran při dokazování
 
   (1)  Státní  zástupce,  obžalovaný,  jeho  obhájce  a zákonný zástupce,
   zúčastněná  osoba,  poškozený  a  jejich  zmocněnci  mohou se souhlasem
   předsedy  senátu  klást  vyslýchaným otázky, a to zpravidla tehdy, když
   předseda  senátu  své  dotazy  skončil  a když už nemají otázek členové
   senátu.
 
   (2)  Státní  zástupce,  obžalovaný  a jeho obhájce mohou žádat, aby jim
   bylo  umožněno  provést  důkaz,  zejména  výslech  svědka  nebo znalce.
   Předseda  senátu  jim  vyhoví  zejména  tehdy,  jestliže  jde  o  důkaz
   prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený a předložený; není povinen
   jim  vyhovět,  jde-li o výslech obviněného, výslech svědka mladšího než
   patnáct  let,  nemocného  nebo  zraněného  svědka,  anebo  jestliže  by
   provedení  důkazu  některou  z uvedených osob nebylo z jiného závažného
   důvodu   vhodné.  Jestliže  je  výslech  stejného  svědka  nebo  znalce
   navrhován jak státním zástupcem, tak i obžalovaným nebo obhájcem, a obě
   strany  žádají  o  provedení  výslechu,  rozhodne  předseda  senátu  po
   vyjádření  obou  stran  o  tom, která z nich výslech provede. Provádění
   výslechu  některou  z uvedených stran může předseda senátu přerušit jen
   tehdy,  není-li  výslech prováděn v souladu se zákonem, na vyslýchaného
   je vyslýchajícím činěn nátlak nebo je výslech jím veden jiným nevhodným
   způsobem,  anebo  předseda senátu nebo člen senátu považuje za nezbytné
   položit  vyslýchanému otázku, jejíž položení není možno odložit na dobu
   po provedení takového výslechu nebo jeho části.
 
   (3)  Po  provedení  výslechu  nebo jeho části podle odstavce 2 má právo
   druhá  strana klást vyslýchanému otázky. Poslední věta odstavce 2 platí
   tu obdobně.
 
   (4) Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní
   návrhy na doplnění dokazování.
 
   ODDÍL PÁTÝ
 
   Závěr hlavního líčení
 
   Závěrečné řeči
 
   § 216
 
   (1)  Není-li  dalších  důkazních  návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se
   další  důkazy  provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za
   skončené a udělí slovo k závěrečným řečem.
 
   (2)  Po závěrečné řeči státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná
   osoba, obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný. Má-li poškozený nebo
   zúčastněná  osoba  zmocněnce,  promluví  zmocněnec.  Je-li  třeba, určí
   předseda  senátu  pořadí, v němž se po závěrečné řeči státního zástupce
   ujmou slova jednotlivé oprávněné osoby. Obhájce obžalovaného, popřípadě
   obžalovaný mluví však vždy poslední.
 
   (3)  Jestliže  se  po  řeči  obhájce nebo obžalovaného ujal slova znovu
   státní   zástupce,   má  obhájce,  popřípadě  obžalovaný  právo  na  to
   odpovědět.
 
   (4) Závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li
   zřejmě z rámce projednávané věci.
 
   § 217
 
   Po  skončení  závěrečných řečí a před odchodem k závěrečné poradě udělí
   předseda  senátu  obžalovanému  poslední  slovo.  Během  tohoto projevu
   nesmějí být obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.
 
   § 218
 
   Doplnění dokazování
 
   (1)  Shledá-li  soud  vzhledem  k  závěrečným  řečem nebo při závěrečné
   poradě,  že  je  třeba  ještě některou okolnost objasnit, usnese se, že
   dokazování bude doplněno, a v hlavním líčení pokračuje.
 
   (2)  Po  doplnění dokazování je třeba vždy znovu dát slovo k závěrečným
   řečem.
 
   ODDÍL ŠESTÝ
 
   Odročení hlavního líčení
 
   § 219
 
   (1)  Soud odročí hlavní líčení, objeví-li se překážka, pro kterou nelze
   hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat, přitom stanoví den, kdy se
   bude  konat  další  hlavní líčení; odročit hlavní líčení na neurčito je
   možné, jen pokud to vyžaduje povaha úkonu, pro který hlavní líčení není
   možné  provést  nebo  v něm pokračovat. Odpadne-li překážka, pro kterou
   muselo  být hlavní líčení odročeno na neurčito, je třeba bez zbytečného
   odkladu,  nejpozději  ve lhůtách uvedených v § 181 odst. 3 po odpadnutí
   překážky,  nařídit  hlavní  líčení  nebo  učinit jiný úkon směřující ke
   skončení  věci.  Nemůže-li  tak  předseda  senátu  ze  závažných důvodů
   učinit, platí tu obdobně § 181 odst. 3 poslední věta.
 
   (2)  Dříve  než  hlavní líčení soud odročí, předseda senátu zjistí, zda
   strany  nenavrhují  další důkazy, které by bylo třeba k příštímu líčení
   opatřit.
 
   (3)  Jestliže  není  třeba  pro  podstatnou  vadu  řízení nebo z jiného
   důležitého  důvodu  provést  hlavní líčení znovu, sdělí předseda senátu
   při  pokračování v odročeném hlavním líčení podstatný obsah dosavadního
   jednání.  Změnilo-li  se  složení  senátu  nebo uplynula-li od odročení
   hlavního  líčení  delší  doba,  přečte se souhlasem státního zástupce a
   obviněného  předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení,
   včetně  v  něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní
   líčení provedeno znovu.
 
   ODDÍL SEDMÝ
 
   Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
 
   § 220
 
   Podklad pro rozhodnutí
 
   (1)  Soud  může  rozhodovat  jen  o  skutku, který je uveden v žalobním
   návrhu.
 
   (2)  Při  svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly
   probrány  v  hlavním  líčení,  a  opírat  se  o  důkazy,  které  strany
   předložily a provedly, případně které sám doplnil.
 
   (3) Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán.
 
   § 221
 
   Vrácení věci státnímu zástupci
 
   (1)  Ukazují-li  výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností
   případu  a  je-li  k  objasnění  věci  třeba dalšího šetření, může soud
   vrátit věc státnímu zástupci k došetření.
 
   (2) Soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření také tehdy, ukazují-li
   výsledky  hlavního  líčení,  že  se  obžalovaný  dopustil ještě dalšího
   skutku,  který  je  trestným  činem,  a  státní zástupce o vrácení věci
   požádá vzhledem k potřebě společného projednání.
 
   (3) Ustanovení § 191 platí i pro vrácení věci podle odstavců 1 a 2.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 222
 
   Postoupení věci
 
   (1) Shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čin, k jehož projednání
   není  příslušný, rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti
   soudu, který je nejblíže společně nadřízený jemu a soudu, jenž je podle
   něj  příslušný.  Je  však  povinen  rozhodnout věc sám, jde-li toliko o 
   nepříslušnost místní a obžalovaný ji nevytkl; rovněž je povinen sám věc
   rozhodnout,  měla-li  by věc být přikázána nejblíže společně nadřízeným
   soudem soudu téhož druhu, avšak nižšího stupně. Rozhodnout o předložení
   věci  k  rozhodnutí  o  příslušnosti  soudu nemůže soud, jemuž byla věc
   přikázána   nadřízeným  soudem,  ledaže  by  se  skutkový  podklad  pro
   posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.
 
   (2)  Soud  postoupí  věc  jinému  orgánu,  jestliže  shledá, že nejde o 
   trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen
   jako  přestupek  nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný
   rozhodovat.
 
   (3)  Proti  usnesení o postoupení podle odstavce 2 může státní zástupce
   podat stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   § 223
 
   Zastavení trestního stíhání
 
   (1)  Soud  zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu
   je některá z okolností uvedených v § 11.
 
   (2) Soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního
   líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2.
 
   (3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může se týkat také jen některého ze
   skutků, pro které byla podána obžaloba.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí  podle odstavců 1 a 2 může státní zástupce podat
   stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   § 223a
 
   Podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání
 
   (1)  Soud  za  hlavního  líčení  trestní stíhání podmíněně zastaví nebo
   rozhodne  o  schválení  narovnání,  shledá-li okolnosti uvedené v § 307
   odst. 1 nebo 2 nebo § 309 odst. 1.
 
   (2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce, obžalovaný
   a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   § 224
 
   Přerušení trestního stíhání
 
   (1)  Soud  přeruší trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu
   je některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až e), nebo z 
   důvodu uvedeného v § 9a odst. 2.
 
   (2)  Soud  přeruší  trestní  stíhání  také tehdy, nelze-li obžalovanému
   doručit předvolání k hlavnímu líčení.
 
   (3) Pomine-li důvod přerušení, soud v trestním stíhání pokračuje.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí,  jímž  soud  trestní stíhání přerušil nebo jímž
   návrh na pokračování v něm zamítl, může státní zástupce podat stížnost.
 
   (5) Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití je
   v  dané  trestní  věci  rozhodné  pro rozhodování o vině a trestu, je v 
   rozporu s ústavním pořádkem a předloží věc Ústavnímu soudu.
 
   Rozsudek
 
   § 225
 
   (1)  Nebude-li  věc vrácena státnímu zástupci podle § 221, předložena k 
   rozhodnutí  o  příslušnosti  podle  §  222 odst. 1 či postoupena jinému
   orgánu  podle  § 222 odst. 2 a nedojde-li k zastavení trestního stíhání
   podle  §  223, k podmíněnému zastavení trestního stíhání nebo schválení
   narovnání podle § 223a nebo k jeho přerušení podle § 224, rozhodne soud
   rozsudkem,  zda  se  obžalovaný  uznává  vinným  nebo  zda  se obžaloby
   zprošťuje.
 
   (2)   Uznat   obžalovaného  vinným  trestným  činem  podle  přísnějšího
   ustanovení  zákona,  než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může
   soud  jen  tehdy,  když  obžalovaný  byl  na možnost tohoto přísnějšího
   posuzování  skutku upozorněn podle § 190 odst. 2. Nestalo-li se tak, je
   třeba  obžalovaného  na  onu  možnost  upozornit  ještě  před vynesením
   rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby
   a hlavní líčení k tomu účelu odročit.
 
   § 226
 
   Soud   zprostí   obžalovaného  obžaloby,  jestliže  na  základě  důkazů
   předložených  v  hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných
   soudem, a to i k návrhům ostatních stran,
 
   a) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,
 
   b) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,
 
   c) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,
 
   d) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
 
   e) trestnost činu zanikla.
 
   § 227
 
   Jestliže  trestní  stíhání  bylo  zastaveno v důsledku udělení milosti,
   amnestie,  promlčení  nebo  proto,  že  souhlas  poškozeného s trestním
   stíháním  nebyl  dán  nebo  byl  vzat  zpět, anebo z některého z důvodů
   uvedených  v  §  172  odst.  2  a v řízení se pokračovalo jen proto, že
   obžalovaný  na  projednání  věci  trval  (§ 11 odst. 4, § 172 odst. 4),
   soud,  neshledá-li  žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného, vysloví
   sice vinu, trest však neuloží.
 
   § 228
 
   (1)  Odsuzuje-li  soud  obžalovaného  pro  trestný čin, kterým způsobil
   jinému  majetkovou  škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor
   poškozeného  bezdůvodně  obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému
   nahradil  majetkovou  škodu  nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby
   vydal  bezdůvodné  obohacení,  jestliže  byl  nárok včas uplatněn (§ 43
   odst.  3),  nestanoví-li  tento  zákon  jinak;  nebrání-li tomu zákonná
   překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k 
   vydání  bezdůvodného  obohacení,  jestliže  je  výše  škody nebo rozsah
   bezdůvodného  obohacení  součástí  popisu  skutku  uvedeného  ve výroku
   rozsudku,  jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla
   dosud  uhrazena  nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu
   vydáno.
 
   (2)  Výrok  o  povinnosti obžalovaného k náhradě škody nebo nemajetkové
   újmy  v  penězích  nebo  k  vydání  bezdůvodného  obohacení musí přesně
   označovat  osobu  oprávněného  a  nárok,  který  mu  byl  přisouzen.  V 
   odůvodněných  případech může soud vyslovit, že závazek má být splněn ve
   splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti zároveň určí.
 
   (3)  Výrok  rozsudku  o plnění v penězích může být na návrh poškozeného
   vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a
 
   a)  škoda  byla způsobena na peněžních prostředcích v cizí měně nebo na
   věcech zakoupených za takové peněžní prostředky, nebo
 
   b) obžalovaný nebo poškozený je cizozemcem.
 
   (4)  Odsuzuje-li  soud  obžalovaného  za  zločin k nepodmíněnému trestu
   odnětí  svobody  a  přiznává-li  poškozenému  alespoň  zčásti  nárok na
   náhradu   škody  nebo  nemajetkové  újmy  v  penězích  nebo  na  vydání
   bezdůvodného   obohacení,   poučí  poškozeného  o  možnosti  požádat  o 
   vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu
   odnětí  svobody.  Žádost  poškozený  podává  soudu,  který rozhodoval v 
   prvním stupni.
 
   § 229
 
   (1)  Není-li  podle  výsledků  dokazování  pro  vyslovení  povinnosti k 
   náhradě   škody   nebo  nemajetkové  újmy  v  penězích  nebo  k  vydání
   bezdůvodného  obohacení  podklad  nebo  bylo-li  by  pro  rozhodnutí  o 
   povinnosti  k  náhradě  škody  nebo  nemajetkové újmy v penězích nebo k 
   vydání  bezdůvodného  obohacení třeba provádět další dokazování, jež by
   podstatně protáhlo trestní řízení, soud odkáže poškozeného na řízení ve
   věcech  občanskoprávních,  popřípadě  na  řízení  před jiným příslušným
   orgánem.
 
   (2)  Na  řízení  ve  věcech  občanskoprávních, popřípadě na řízení před
   jiným  příslušným  orgánem odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho
   nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.
 
   (3)  Jestliže  soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s 
   jeho  nárokem na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na
   vydání    bezdůvodného    obohacení    vždy   na   řízení   ve   věcech
   občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
 
   § 230
 
   (1)  Shledá-li soud u obžalovaného důvod k uložení ochranného opatření,
   může je uložit i bez návrhu státního zástupce.
 
   (2)  Jestliže  soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést
   ještě  další  dokazování,  které  nemůže  být  provedeno ihned, vyhradí
   rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání.
 
   (3)  Postupovat  podle odstavce 2 lze i tehdy, jestliže státní zástupce
   učinil návrh na zabrání věci nenáležející obžalovanému.
 
   ODDÍL OSMÝ
 
   Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
 
   § 231
 
   (1)  Vyjde-li najevo mimo hlavní líčení některá z okolností uvedených v 
   § 223 odst. 1 a 2, § 223a odst. 1 nebo § 224 odst. 1 a 2, soud rozhodne
   o  zastavení  trestního  stíhání  nebo  o  jeho přerušení, o podmíněném
   zastavení trestního stíhání, anebo o schválení narovnání.
 
   (2)   Mimo   hlavní   líčení  soud  rozhoduje  v  neveřejném  zasedání.
   Považuje-li  to  předseda  senátu  za  potřebné,  může  k  rozhodnutí o 
   schválení narovnání nařídit veřejné zasedání.
 
   (3)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce  1  může  státní zástupce podat
   stížnost,  jež  má,  nejde-li  o  přerušení trestního stíhání, odkladný
   účinek.  Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo
   o  schválení  narovnání  mohou  takovou stížnost podat též obžalovaný a
   poškozený.
 
   HLAVA ČTRNÁCTÁ
 
   Veřejné zasedání
 
   § 232
 
   Obecné ustanovení
 
   Ve veřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde to zákon výslovně stanoví.
 
   § 233
 
   Příprava veřejného zasedání
 
   (1) Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní
   účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce,
   jakož  i  osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a
   osobu,  která  může  být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby
   nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě
   zmocněnce   a   zákonného  zástupce  těchto  osob.  K  předvolání  nebo
   vyrozumění  připojí  opis  návrhu,  kterým byl k veřejnému zasedání dán
   podnět.
 
   (2)  Den  veřejného  zasedání  stanoví  předseda senátu tak, aby osobě,
   která  k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může
   být  přímo  dotčena  rozhodnutím,  obhájci  nebo zmocněnci těchto osob,
   jakož  i  státnímu  zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému
   zasedání  nebo  od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě.
   Zkrácení  této  lhůty  je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je
   lhůta   dána.   U   ostatních  osob,  které  se  k  veřejnému  zasedání
   předvolávají  nebo  o  něm  vyrozumívají,  je  třeba zachovat zpravidla
   třídenní lhůtu.
 
   § 234
 
   Přítomnost při veřejném zasedání
 
   (1)  Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a
   zapisovatele.   Přítomnost   jiných   osob   může   být   zajištěna   i 
   prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně.
 
   (2)  Nestanoví-li  zákon  něco  jiného,  není účast státního zástupce a
   obhájce při veřejném zasedání nutná.
 
   Průběh veřejného zasedání
 
   § 235
 
   (1)  Po  zahájení veřejného zasedání podá předseda nebo jím určený člen
   senátu na podkladě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které
   je  třeba  ve  veřejném  zasedání  řešit.  Poté  osoba, která dala svým
   návrhem  k veřejnému zasedání podnět, návrh přednese. Osoba, která může
   být  přímo  dotčena  rozhodnutím,  jakož  i státní zástupce se k návrhu
   vyjádří, nejsou-li sami navrhovateli.
 
   (2)  Jsou-li při veřejném zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně
   ustanovení  o  dokazování u hlavního líčení. Omezení v provádění důkazů
   čtením   protokolu   o  výpovědi  svědka  nebo  znalce  nebo  přehráním
   obrazového  a zvukového záznamu pořízeného o jejich výslechu provedeném
   prostřednictvím  videokonferenčního  zařízení  (§  211  odst. 1, 5 a 7)
   platí pouze pro veřejné zasedání konané o odvolání.
 
   (3)  Po  provedení  důkazů  udělí  předseda  senátu  slovo  ke konečným
   návrhům.  Je-li  osobou,  která  může  být  přímo  dotčena rozhodnutím,
   obviněný, má právo mluvit poslední.
 
   § 236
 
   Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí veřejně.
 
   § 237
 
   Podklad pro rozhodnutí
 
   Při  svém rozhodnutí smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly
   probrány  ve  veřejném  zasedání,  a  opírat se o důkazy, které byly ve
   veřejném zasedání provedeny.
 
   § 238
 
   Použití ustanovení o hlavním líčení
 
   Na  veřejnost,  řízení,  počátek a odročení veřejného zasedání se užije
   přiměřeně ustanovení o hlavním líčení.
 
   Ochranné léčení, zabezpečovací detence a zabrání věci
 
   § 239
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1)  Nejde-li  o  případ,  kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení, o 
   zabezpečovací detenci nebo o zabrání věci vyhradil podle § 230 odst. 2,
   může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí  o ochranném léčení, o zabezpečovací detenci a o 
   zabrání věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   § 239a
 
   (1) Nelze-li v řízení o zabrání věci spolehlivě zjistit vlastníka věci,
   jež  má být zabrána, nebo není-li jeho pobyt znám, ustanoví mu předseda
   senátu  opatrovníka. Opatrovník má v řízení o zabrání věci stejná práva
   jako její vlastník.
 
   (2)  Všechny  písemnosti  určené  pro  vlastníka věci se doručují pouze
   opatrovníku.  Předvolání vlastníka věci k veřejnému zasedání se vhodným
   způsobem  uveřejní.  Veřejné  zasedání se pak provede i v nepřítomnosti
   vlastníka  věci,  a  to  bez  ohledu  na to, zda se vlastník věci o něm
   dověděl.
 
   (3) Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
 
   HLAVA PATNÁCTÁ
 
   Neveřejné zasedání
 
   § 240
 
   V  neveřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde není zákonem předepsáno,
   že  se  rozhoduje  v  hlavním  líčení,  veřejném zasedání nebo vazebním
   zasedání.
 
   § 241
 
   zrušen
 
   § 242
 
   (1)  Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu
   a zapisovatele.
 
   (2) Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny.
 
   § 243
 
   Je-li  třeba  při  neveřejném  zasedání  provést  důkazy,  děje  se tak
   přečtením protokolů a jiných písemností.
 
   § 244
 
   Rozhodnutí se vždy vyhlásí.
 
   HLAVA ŠESTNÁCTÁ
 
   Odvolání a řízení o něm
 
   § 245
 
   Přípustnost a účinek
 
   (1)  Opravným  prostředkem  proti  rozsudku  soudu  prvního  stupně  je
   odvolání.  Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu,
   lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s 
   dohodou  o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl.
   Proti  rozsudku,  kterým  soud  schválil  dohodu  o vině a trestu, může
   poškozený,  který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy
   nebo  na  vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost
   výroku  o  náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání
   bezdůvodného  obohacení,  ledaže  v  dohodě o vině a trestu souhlasil s 
   rozsahem  a  způsobem  náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním
   bezdůvodného  obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v podobě, s 
   níž souhlasil.
 
   (2) Odvolání má odkladný účinek.
 
   Oprávněné osoby
 
   § 246
 
   (1) Rozsudek může odvoláním napadnout
 
   a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,
 
   b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
 
   c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,
 
   d)  poškozený,  který  uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové
   újmy  nebo  na  vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o 
   náhradě   škody   nebo  nemajetkové  újmy  v  penězích  nebo  o  vydání
   bezdůvodného obohacení.
 
   (2)  Osoba  oprávněná  napadat  rozsudek pro nesprávnost některého jeho
   výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož
   i  pro  porušení  ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže
   toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
 
   § 247
 
   (1)  V  neprospěch  obžalovaného  může rozsudek napadnout odvoláním jen
   státní  zástupce;  toliko  pokud  jde  o povinnost k náhradě škody nebo
   nemajetkové  újmy  v  penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má
   toto  právo  též  poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo
   nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
 
   (2)  Ve  prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě
   obžalovaného  a  státního  zástupce  i příbuzní obžalovaného v pokolení
   přímém,  jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh.
   Státní  zástupce  může  tak  učinit  i  proti  vůli obžalovaného. Je-li
   obžalovaný  zbaven  způsobilosti  k  právním  úkonům  nebo  je-li  jeho
   způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za
   něho  v  jeho  prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho
   obhájce.
 
   § 248
 
   Lhůta a místo podání
 
   (1)  Odvolání  se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do
   osmi dnů od doručení opisu rozsudku.
 
   (2)  Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci
   a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno
   nejpozději.
 
   (3)  Jiným  osobám  uvedeným  v  §  247  odst.  2,  s výjimkou státního
   zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obžalovanému.
 
   § 249
 
   Obsah odvolání
 
   (1)  Odvolání  musí  být  ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k 
   tomu  stanovené  předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také
   odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán
   a  jaké  vady  jsou  vytýkány  rozsudku  nebo  řízení,  které  rozsudku
   předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
 
   (2)  Státní  zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i 
   zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
 
   (3) Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
 
   § 250
 
   Vzdání se a zpětvzetí odvolání
 
   (1)  Po  vyhlášení  rozsudku  může se oprávněná osoba odvolání výslovně
   vzdát.
 
   (2)  Osoba,  která  odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít
   zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě.
   Odvolání státního zástupce může vzít zpět i nadřízený státní zástupce.
 
   (3)  Odvolání  podané  ve prospěch obžalovaného jinou oprávněnou osobou
   nebo  za  obžalovaného  obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzato
   zpět  jen s výslovným souhlasem obžalovaného. Státní zástupce může vzít
   takové  odvolání zpět i bez souhlasu obžalovaného. V tomto případě běží
   obžalovanému  nová  lhůta  k podání odvolání od vyrozumění, že odvolání
   bylo vzato zpět.
 
   (4)  Zpětvzetí  odvolání  vezme,  není-li překážek, usnesením na vědomí
   předseda  senátu  odvolacího  soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu
   předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.
 
   § 251
 
   Řízení u soudu prvního stupně
 
   (1)  Nesplňuje-li  odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za
   obžalovaného  jeho  obhájce,  nebo odvolání, které podal za poškozeného
   nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání
   podle  §  249 odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve
   lhůtě  pěti  dnů,  kterou  jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak
   bude  odvolání  odmítnuto  podle § 253 odst. 3. Stejně postupuje, pokud
   takové  odvolání  podal  obžalovaný,  který  má obhájce, poškozený nebo
   zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
 
   (2)  Nemá-li  obžalovaný,  který podal odvolání nesplňující náležitosti
   obsahu  odvolání podle § 249 odst. 1, obhájce, vyzve ho předseda senátu
   k  odstranění  vad  ve  lhůtě  osmi  dnů a poskytne mu k odstranění vad
   odvolání  potřebné poučení. Nevedlo-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to
   povaha  projednávané  věci,  a  obžalovaný  si  sám  obhájce  nezvolil,
   ustanoví  mu  ho za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v 
   odvolacím  řízení  předseda senátu a dále postupuje podle odstavce 1. U 
   poškozeného  a  zúčastněné  osoby,  kteří  nemají  zmocněnce, postupuje
   předseda senátu přiměřeně.
 
   (3)  Jakmile  uplynuly lhůty k podání odvolání a lhůty k odstranění vad
   odvolání  u  všech  oprávněných  osob, předseda senátu doručí stejnopis
   odvolání  a  jejich  odůvodnění  ostatním  stranám a nevyčkávaje jejich
   vyjádření předloží spisy odvolacímu soudu.
 
   § 252
 
   Odvolací soud
 
   O  odvolání  proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský
   soud  a o odvolání proti rozsudku vojenského obvodového soudu rozhoduje
   nadřízený vyšší vojenský soud. O odvolání proti rozsudku krajského nebo
   vyššího  vojenského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený
   vrchní soud.^*)
 
   --------------------
 
   *) Pozn. ASPI - v úplném znění č. 69/1994 Sb. nejsou uvedena ustanovení
   o vojenských soudech.
 
   Rozhodnutí odvolacího soudu
 
   § 253
 
   (1)  Odvolací  soud  zamítne  odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou
   neoprávněnou  nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu
   podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
 
   (2)  Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba
   podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu.
 
   (3)  Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu
   odvolání.
 
   (4)   Odmítnout  odvolání  podle  odstavce  3  nelze,  jestliže  nebyla
   oprávněná osoba řádně poučena podle § 249 odst. 1 nebo nebyla oprávněné
   osobě,   která  nemá  obhájce  nebo  zmocněnce,  poskytnuta  pomoc  při
   odstranění vad odvolání (§ 251 odst. 2).
 
   § 254
 
   (1)  Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253,
   přezkoumá  zákonnost  a  odůvodněnost  jen  těch  oddělitelných  výroků
   rozsudku,  proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení,
   které  jim  předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které
   nejsou  odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv
   na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
 
   (2)  Mají-li  však  vytýkané  vady svůj původ v jiném výroku než v tom,
   proti  němuž  bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost
   takového  výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže
   oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
 
   (3)  Jestliže  oprávněná  osoba  podá  odvolání  proti  výroku  o vině,
   přezkoumá  odvolací  soud  v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o 
   trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad,
   bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.
 
   (4)  Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z 
   více  osob,  o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací
   soud  uvedeným  způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení,
   která se týká této osoby.
 
   § 255
 
   (1)  Odvolací  soud  přeruší  trestní  stíhání,  vyjde-li za odvolacího
   řízení  najevo,  že  po vyhlášení napadeného rozsudku nastala některá z 
   okolností  uvedených  v  §  173  odst.  1  písm.  b)  až  e),  nelze-li
   obžalovanému  doručit  předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu
   nebo z důvodu uvedeného v § 9a.
 
   (2) Odvolací soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož
   užil  v  dané trestní věci soud prvního stupně při rozhodování o vině a
   trestu,  je v rozporu s ústavním pořádkem; v tomto případě předloží věc
   Ústavnímu soudu.
 
   § 256
 
   Odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
 
   § 257
 
   (1)  Odvolací  soud  napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu
   zrušení
 
   a)  rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který
   je  společně nadřízený soudu prvního stupně, a soudu, jenž je podle něj
   příslušný,  měl-li  tak  už učinit soud prvního stupně (§ 222 odst. 1);
   je-li  tímto  společně  nadřízeným soudem odvolací soud, rozhodne ihned
   sám o přikázání příslušnému soudu,
 
   b)  věc  postoupí  jinému  orgánu,  měl-li  tak učinit již soud prvního
   stupně (§ 222 odst. 2),
 
   c)  trestní  stíhání  zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností,
   jež  by  odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně
   (§ 223 odst. 1, 2),
 
   d)   trestní  stíhání  podmíněně  zastaví  nebo  rozhodne  o  schválení
   narovnání,  shledá-li  okolnosti  uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo §
   309 odst. 1,
 
   e)  trestní  stíhání přeruší, měl-li tak učinit již soud prvního stupně
   (§ 224 odst. 1, 2 a 5).
 
   (2) Shledá-li odvolací soud, že tu je některá z okolností uvedených v §
   11  odst.  1 písm. a), b), i), která nastala až po vyhlášení napadeného
   rozsudku,  rozhodne,  aniž  by  napadený  rozsudek  zrušil, o zastavení
   trestního stíhání.
 
   (3)  V  odvolacím  řízení,  v  kterém  bylo zastaveno trestní stíhání z 
   některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se však pokračuje, prohlásí-li
   obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního
   stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného
   poučit.
 
   § 258
 
   (1) Odvolací soud zruší napadený rozsudek také
 
   a)  pro  podstatné  vady  řízení,  které  rozsudku předcházelo, zejména
   proto,  že  v  tomto  řízení  byla  porušena  ustanovení,  jimiž  se má
   zabezpečit  objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv
   na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku,
 
   b)  pro  vady  rozsudku,  zejména  pro  nejasnost  nebo  neúplnost jeho
   skutkových  zjištění  týkajících  se přezkoumávané části rozsudku, nebo
   proto,  že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi
   významnými pro rozhodnutí,
 
   c)  vzniknou-li  pochybnosti  o  správnosti skutkových zjištění ohledně
   přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat
   nebo  provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by
   znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně,
 
   d) bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního
   zákona,
 
   e) je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený,
 
   f)  je-li  rozhodnutí  o  uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané
   části rozsudku nesprávné,
 
   g)  není-li v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní
   zástupce  soudu  navrhl; to neplatí, jde-li o výrok o uplatněném nároku
   poškozeného,  který  s  dohodou  o  vině  a  trestu  nesouhlasil,  nebo
   poškozeného,  jehož  řádně  uplatněný  nárok  dohodě  o  vině  a trestu
   neodpovídá.
 
   (2)  Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od
   ostatních,  zruší  odvolací  soud  rozsudek  jen v této části; zruší-li
   však,  byť  i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o 
   trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
 
   § 259
 
   (1)  Je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno
   učinit  ve  věci  rozhodnutí  nové, může odvolací soud věc vrátit soudu
   prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání,
   zejména  jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní
   líčení  opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění
   dokazování.
 
   (2)  Záleží-li  vada  jen  v tom, že v napadeném rozsudku některý výrok
   chybí  nebo  je  neúplný,  může odvolací soud, aniž rozsudek zruší, věc
   soudu prvního stupně vrátit s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl
   nebo neúplný výrok doplnil.
 
   (3)  Rozhodnout  sám  rozsudkem  ve  věci může odvolací soud, jen je-li
   možno  nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v 
   napadeném  rozsudku  správně  zjištěn  a  popřípadě  na  základě důkazů
   provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se
   může  odchýlit  od  skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy,
   jestliže v odvolacím řízení
 
   a)  provedl  znovu  některé  pro  skutkové  zjištění  podstatné  důkazy
   provedené již v hlavním líčení, nebo
 
   b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
 
   (4)  V  neprospěch  obžalovaného  může  odvolací  soud  změnit napadený
   rozsudek  jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v 
   neprospěch  obžalovaného;  ve  výroku  o náhradě škody nebo nemajetkové
   újmy  v  penězích  nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit
   též  na  podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu
   škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
 
   (5) Odvolací soud nemůže sám
 
   a)  uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem
   zproštěn,
 
   b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v 
   napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně (§ 225 odst. 2).
 
   § 260
 
   Nelze-li  po  zrušení  rozsudku  pokračovat  v  řízení  před soudem pro
   neodstranitelné  procesní  vady  a  není-li  důvod pro jiné rozhodnutí,
   odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191
   a § 264 odst. 2 tu platí obdobně.
 
   § 261
 
   Prospívá-li  důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého
   obžalovaného,  také  dalšímu  spoluobžalovanému  nebo zúčastněné osobě,
   rozhodne  odvolací  soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve
   prospěch  obžalovaného,  kterému  prospívá  důvod,  z  něhož rozhodl ve
   prospěch zúčastněné osoby.
 
   § 262
 
   Rozhodne-li  odvolací  soud,  že  se  věc  vrací  k novému projednání a
   rozhodnutí  soudu  prvního  stupně,  může  zároveň  nařídit,  aby  byla
   projednána  a  rozhodnuta  v  jiném složení senátu. Z důležitého důvodu
   může  také  nařídit, aby ji projednal a rozhodl jiný soud téhož druhu a
   téhož stupně v jeho obvodě.
 
   § 263
 
   Řízení u odvolacího soudu
 
   (1)  O  odvolání  rozhoduje  odvolací  soud ve veřejném zasedání. Též v 
   neveřejném zasedání může učinit rozhodnutí
 
   a) podle § 253, 255 a 257,
 
   b)  podle  §  258  odst.  1,  je-li  zřejmé, že vadu nelze odstranit ve
   veřejném zasedání.
 
   (2) Účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná.
 
   (3)  Při  veřejném  zasedání  konaném  o  odvolání  musí obžalovaný mít
   obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
 
   (4)  V  nepřítomnosti  obžalovaného,  který  je ve vazbě nebo ve výkonu
   trestu  odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen
   tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném
   zasedání vzdává.
 
   (5)  Po  zahájení  veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím
   určený  člen senátu napadený rozsudek a podá zprávu o stavu věci. Potom
   přednese  odvolatel  své  odvolání  a  odůvodní  je;  není-li odvolatel
   přítomen,  přečte  odvolání  včetně odůvodnění předseda senátu nebo jím
   určený   člen   senátu.  Státní  zástupce  a  osoby,  které  mohou  být
   rozhodnutím  odvolacího  soudu  přímo dotčeny, pokud nejsou odvolateli,
   přednesou  své  vyjádření  a  návrhy  na  provedení dokazování; není-li
   některá  z  těchto  osob  přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise,
   anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo
   jím určený člen senátu.
 
   (6)  Po  přednesení  návrhů  ve veřejném zasedání provede odvolací soud
   důkazy  potřebné  pro  rozhodnutí  o  odvolání,  nejde-li  o rozsáhlé a
   obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazovat
   činnost soudu prvního stupně. Na provádění důkazů se užije ustanovení o 
   provádění  důkazů  v  hlavním líčení. Není-li obviněný přítomen, ač byl
   řádně  předvolán,  má  se  za  to,  že s přečtením protokolů o výslechu
   svědků a znalců souhlasí.
 
   (7)  Z  hlediska  změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud
   může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání
   před  odvolacím  soudem;  tyto  důkazy  hodnotí  v návaznosti na důkazy
   provedené  soudem  prvního  stupně  v  hlavním líčení. Odvolací soud je
   vázán  hodnocením  těchto  důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch
   důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
 
   § 264
 
   Řízení u soudu prvního stupně po zrušení rozsudku
 
   (1)  Soud,  jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je
   vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud,
   a  je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud
   nařídil.
 
   (2) Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve
   prospěch  obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí
   v jeho neprospěch.
 
   § 265
 
   Důsledky  zrušení  výroku  o  náhradě  škody  nebo  nemajetkové  újmy v 
   penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení
 
   Zruší-li  odvolací  soud  napadený  rozsudek toliko ve výroku o náhradě
   škody  nebo  nemajetkové  újmy  v  penězích  nebo o vydání bezdůvodného
   obohacení  a nerozhodne-li sám ve věci, odkáže poškozeného na řízení ve
   věcech  občanskoprávních,  popřípadě  na  řízení  před jiným příslušným
   orgánem.
 
   HLAVA SEDMNÁCTÁ
 
   DOVOLÁNÍ
 
   § 265a
 
   Přípustnost dovolání
 
   (1)  Dovoláním  lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé,
   jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
 
   (2) Rozhodnutím ve věci samé se rozumí
 
   a)  rozsudek,  jímž  byl  obviněný  uznán  vinným  a  uložen  mu trest,
   popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
 
   b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
 
   c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
 
   d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
 
   e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
 
   f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
 
   g) usnesení o schválení narovnání, nebo
 
   h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek
   proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
 
   (3)  Dovolání v neprospěch obviněného nelze podat jen z toho důvodu, že
   soud  postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo §
   289 písm. b).
 
   (4) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
 
   § 265b
 
   Důvody dovolání
 
   (1) Dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
 
   a)  ve  věci  rozhodl  věcně  nepříslušný  soud, nebo soud, který nebyl
   náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl
   soud vyššího stupně,
 
   b)  ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže
   tato  okolnost  byla  tomu,  kdo podává dovolání, již v původním řízení
   známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,
 
   c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
 
   d)  byla  porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení
   nebo ve veřejném zasedání,
 
   e)  proti  obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona
   bylo nepřípustné,
 
   f)  bylo  rozhodnuto  o  postoupení  věci  jinému  orgánu,  o zastavení
   trestního   stíhání,   o  podmíněném  zastavení  trestního  stíhání,  o 
   schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí,
 
   g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
   nesprávném hmotně právním posouzení,
 
   h)  obviněnému  byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
   nebo  mu  byl  uložen  trest  ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v 
   trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným,
 
   i)  bylo  rozhodnuto  o  upuštění  od  potrestání  nebo  o  upuštění od
   potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro
   takový postup,
 
   j)  bylo  rozhodnuto  o  uložení ochranného opatření, aniž byly splněny
   podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení,
 
   k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
 
   l)  bylo  rozhodnuto  o  zamítnutí  nebo  odmítnutí  řádného  opravného
   prostředku  proti  rozsudku  nebo  usnesení  uvedenému v § 265a odst. 2
   písm.  a)  až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
   pro  takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán
   důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
 
   (2) Dovolání lze podat též tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na
   doživotí.
 
   § 265c
 
   Dovolací soud
 
   O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.
 
   § 265d
 
   Oprávněné osoby
 
   (1) Dovolání mohou podat
 
   a)  nejvyšší  státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního
   zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku
   rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného,
 
   b)  obviněný  pro  nesprávnost  výroku  rozhodnutí  soudu,  který se ho
   bezprostředně dotýká.
 
   (2)  Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání
   obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje
   za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§
   125  odst. 3). Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho
   v  závislosti  na  jeho  obsahu  buď  příslušnému  soudu  jako návrh na
   povolení  obnovy  řízení  nebo  ministru  spravedlnosti  jako podnět ke
   stížnosti   pro  porušení  zákona,  popřípadě  ho  vrátí  obviněnému  s 
   poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce. Obdobně
   postupuje u podání osob, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.
   Je-li  obviněný  zbaven  způsobilosti  k právním úkonům nebo je-li jeho
   způsobilost  k  právním úkonům omezena, může i proti vůli obviněného za
   něho  v  jeho  prospěch dovolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho
   obhájce.
 
   § 265e
 
   Lhůta a místo podání
 
   (1)  Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni,
   do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
 
   (2)  Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci
   a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno
   nejpozději.
 
   (3)  Lhůta  k  podání  dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání
   podáno  ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci
   ve  druhém  stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno
   ve  lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který
   má ve věci rozhodnout.
 
   (4) Navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
 
   § 265f
 
   Obsah dovolání
 
   (1)  V  dovolání  musí  být  vedle  obecných náležitostí (§ 59 odst. 3)
   podání  uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém
   rozsahu  i  z  jakých  důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně
   konkrétního  návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné
   ustanovení  §  265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2, o které
   se  dovolání  opírá.  Nejvyšší  státní  zástupce  je povinen v dovolání
   uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
 
   (2)  Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání
   lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
 
   § 265g
 
   Zpětvzetí dovolání
 
   (1)  Osoba,  která  dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít
   zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě.
   V řízení o dovolání se však pokračuje, vzal-li nejvyšší státní zástupce
   zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného, pokud obviněný trvá na
   pokračování   dovolacího   řízení;  v  takovém  případě  Nejvyšší  soud
   rozhoduje  v  rozsahu,  jakoby takové dovolání podané nejvyšším státním
   zástupcem  podal  sám  obviněný.  Zpětvzetí dovolání podaného nejvyšším
   státním   zástupcem  jen  ve  prospěch  obviněného,  který  zemřel,  je
   neúčinné.
 
   (2)  Zpětvzetí  dovolání  vezme,  není-li překážek, usnesením na vědomí
   předseda  senátu  Nejvyššího  soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu
   předložena,  předseda  senátu  soudu  prvního  stupně. Vzal-li nejvyšší
   státní  zástupce  zpět  dovolání  podané  jen  ve prospěch obviněného a
   obviněný  trvá  na  pokračování  řízení  o  dovolání, uvede to předseda
   senátu   Nejvyššího  soudu  v  usnesení,  jímž  rozhoduje  o  zpětvzetí
   dovolání.
 
   § 265h
 
   Řízení u soudu prvního stupně
 
   (1)  Nesplňuje-li  dovolání  nejvyššího státního zástupce nebo dovolání
   obviněného  podané  jeho  obhájcem  náležitosti obsahu dovolání podle §
   265f  odst.  1,  vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě
   dvou  týdnů,  kterou  jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude
   dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d).
 
   (2)   Předseda   senátu  soudu  prvního  stupně  doručí  opis  dovolání
   obviněného  státnímu zástupci a opis dovolání státního zástupce obhájci
   obviněného  a  obviněnému s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně
   vyjádřit  a  souhlasit  s projednáním dovolání v neveřejném zasedání [§
   265r  odst.  1  písm.  c)]. Jakmile lhůta k podání dovolání uplyne všem
   oprávněným osobám, předloží spisy Nejvyššímu soudu.
 
   (3)  Dospěje-li  předseda  senátu na podkladě dovolání a obsahu spisů k 
   závěru,  že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží
   bez  zbytečného  odkladu  spisy  s  příslušným návrhem na takový postup
   Nejvyššímu  soudu, který o takovém návrhu rozhodne usnesením nejpozději
   do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno
   řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu spisy k dokončení řízení.
 
   Rozhodnutí dovolacího soudu
 
   § 265i
 
   (1) Nejvyšší soud dovolání odmítne,
 
   a) není-li přípustné,
 
   b) bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b,
 
   c) bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu
   podala, když ho předtím výslovně vzala zpět,
 
   d) nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání,
 
   e) jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné,
 
   f)  je-li  zcela  zřejmé,  že  projednání  dovolání  by nemohlo zásadně
   ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání
   řešena, není po právní stránce zásadního významu.
 
   (2)  V  odůvodnění  usnesení  o  odmítnutí  dovolání  Nejvyšší soud jen
   stručně  uvede  důvod  odmítnutí  poukazem na okolnosti vztahující se k 
   zákonnému důvodu odmítnutí.
 
   (3)  Neodmítne-li  Nejvyšší  soud  dovolání podle odstavce 1, přezkoumá
   zákonnost  a  odůvodněnost  těch  výroků  rozhodnutí,  proti  nimž bylo
   dovolání  podáno,  v  rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i 
   řízení  napadené  části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které
   nebyly  dovoláním  napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly
   mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
 
   (4) Jestliže oprávněná osoba podá důvodně dovolání proti výroku o vině,
   přezkoumá  Nejvyšší  soud  v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o 
   trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad,
   bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno dovolání.
 
   (5)  Byla-li dovoláním napadena část rozhodnutí týkající se jen některé
   z  více  osob,  o  nichž  bylo  rozhodnuto  týmž rozhodnutím, přezkoumá
   Nejvyšší   soud   uvedeným   způsobem   jen   tu   část   rozhodnutí  a
   předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
 
   § 265j
 
   Dovolací soud dovolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
 
   § 265k
 
   (1)  Shledá-li  Nejvyšší  soud,  že  podané  dovolání je důvodné, zruší
   napadené  rozhodnutí  nebo  jeho  část,  popřípadě  též vadné řízení mu
   předcházející.
 
   (2)  Jestliže  je vadná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit
   od ostatních, zruší Nejvyšší soud rozhodnutí jen v této části; zruší-li
   však,  byť  i  jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o 
   trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
   Současně  zruší  také  další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho
   zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
   zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.
 
   § 265l
 
   (1)  Je-li  po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku
   nutno  učinit  ve věci nové rozhodnutí, přikáže Nejvyšší soud zpravidla
   soudu,  o  jehož  rozhodnutí  jde,  aby  věc  v potřebném rozsahu znovu
   projednal a rozhodl.
 
   (2)  Záleží-li  vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok
   chybí  nebo  je  neúplný,  může  Nejvyšší  soud, aniž rozhodnutí zruší,
   přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl
   nebo neúplný výrok doplnil.
 
   (3)  Přikazuje-li  Nejvyšší  soud  věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému
   projednání  a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a
   rozhodl  v  jiném  složení  senátu.  Z  důležitých důvodů může také věc
   přikázat  k  projednání  a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu
   zástupci.
 
   (4)  Vykonává-li  se  na  obviněném  trest  odnětí  svobody  uložený mu
   původním  rozsudkem  a  Nejvyšší  soud  k dovolání výrok o tomto trestu
   zruší,  rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d
   až 73g) se v tomto případě neužijí.
 
   § 265m
 
   (1)  Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned
   rozhodnout ve věci rozsudkem. Nejvyšší soud nemůže však sám
 
   a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl obžaloby zproštěn nebo
   pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
 
   b)  uznat  obviněného  vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být
   uznán vinným napadeným rozsudkem,
 
   c)  uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let
   nebo   trest  odnětí  svobody  na  doživotí,  nebyl-li  mu  již  uložen
   přezkoumávaným  rozhodnutím,  případně  ve  spojení  s  rozsudkem soudu
   prvního stupně.
 
   (2)  Zruší-li  Nejvyšší  soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody
   nebo  nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení,
   užije přiměřeně § 265.
 
   § 265n
 
   Proti  rozhodnutí  o  dovolání  není  s  výjimkou obnovy řízení opravný
   prostředek přípustný.
 
   Řízení u dovolacího soudu
 
   § 265o
 
   (1)  Před  rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu
   odložit  nebo  přerušit  výkon  rozhodnutí,  proti  němuž  bylo  podáno
   dovolání.
 
   (2)  Je-li  pro  rozhodnutí o dovolání třeba objasnit nějakou okolnost,
   provede  potřebné  šetření  předseda  senátu Nejvyššího soudu, anebo na
   jeho  žádost  některý  jiný  orgán  činný  v  trestním řízení, který je
   povinen  mu  bez  zbytečného  odkladu vyhovět. Pro takové šetření platí
   ustanovení  hlavy  páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění
   důkazního  materiálu  použít  i  prostředků  uvedených  v hlavě čtvrté.
   Zajistit  osobu  obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby
   lze  však  jen tehdy, navrhne-li to nejvyšší státní zástupce v dovolání
   podaném  v  neprospěch  obviněného  a  považuje-li  to Nejvyšší soud za
   nezbytné  vzhledem  k závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních
   důvodů.
 
   § 265p
 
   (1)   V  neprospěch  obviněného  může  Nejvyšší  soud  změnit  napadené
   rozhodnutí  jen  na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, jež
   bylo podáno v neprospěch obviněného.
 
   (2) Dovolání v neprospěch obviněného je vyloučeno, jestliže
 
   a) obviněný zemřel,
 
   b)  na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil,
   aby se v trestním stíhání nepokračovalo.
 
   (3)  Bylo-li  podáno  dovolání  pouze ve prospěch obviněného, nepřekáží
   jeho  smrt  provedení  řízení  na podkladě dovolání; trestní stíhání tu
   nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
 
   § 265r
 
   (1)  O  dovolání  rozhoduje  Nejvyšší  soud  ve  veřejném  zasedání.  V 
   neveřejném zasedání může učinit
 
   a) rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§ 265i),
 
   b) rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí (§ 265k) a přikázání věci
   k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 a 2), je-li zřejmé, že
   vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání, nebo
 
   c)  jiná  rozhodnutí,  souhlasí-li  s projednáním v neveřejném zasedání
   nejvyšší státní zástupce i obviněný.
 
   (2)   Účast   státního   zástupce   činného   u   Nejvyššího   státního
   zastupitelství ve veřejném zasedání je povinná.
 
   (3)  Při veřejném zasedání konaném o dovolání musí mít obviněný obhájce
   v  případech  uvedených  v  §  36a odst. 2 písm. a) až c), pokud se jej
   podle § 36b nevzdá.
 
   (4) V nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu
   odnětí svobody, lze veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže obviněný
   výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
 
   (5)  Nelze-li  vyrozumění  o  veřejném  zasedání  doručit  osobě, která
   rozhodnutím o dovolání může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného
   zasedání  vyrozumět  jejího  obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato
   osoba  obhájce,  popřípadě  zmocněnce,  je  třeba  jí  ho  k tomu účelu
   ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.
 
   (6)  Po  zahájení  veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím
   určený  člen  senátu  napadené  rozhodnutí  a podá zprávu o stavu věci.
   Potom  přednese dovolatel své dovolání a odůvodní je. Státní zástupce a
   osoby,  které  mohou  být  rozhodnutím  dovolacího soudu přímo dotčeny,
   pokud  nejsou  dovolateli,  přednesou  své vyjádření; není-li některá z 
   těchto  osob  přítomna  a  je-li  vyjádření  obsaženo  ve  spise, anebo
   požádá-li  o  to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím
   určený člen senátu.
 
   (7)  Důkazy  se  ve  veřejném  zasedání před Nejvyšším soudem zpravidla
   neprovádějí.  Jen  výjimečně  může  Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy
   nezbytnými k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout.
 
   § 265s
 
   Řízení po přikázání věci
 
   (1)  Orgán  činný  v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému
   projednání  a  rozhodnutí,  je vázán právním názorem, který vyslovil ve
   svém  rozhodnutí  Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění,
   jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
 
   (2)  Bylo-li  napadené  rozhodnutí  zrušeno  jen  v  důsledku  dovolání
   podaného  ve  prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně
   rozhodnutí v jeho neprospěch.
 
   HLAVA OSMNÁCTÁ
 
   Stížnost pro porušení zákona a řízení o ní
 
   § 266
 
   (1)  Proti  pravomocnému  rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž
   byl  porušen  zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu
   řízení,  může  ministr  spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost
   pro  porušení  zákona.  Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí
   Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.
 
   (2)  Proti  výroku  o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen
   tehdy,  jestliže  trest  je  ve  zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti
   trestného  činu  nebo  k  poměrům  pachatele nebo jestliže uložený druh
   trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
 
   (3)  Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze stížnost
   pro  porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se
   týká některé z těchto osob.
 
   (4)   Stížnost  pro  porušení  zákona  v  neprospěch  obviněného  proti
   pravomocnému  rozhodnutí  soudu  nelze podat jen z toho důvodu, že soud
   postupoval  v  souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289
   písm. b).
 
   (5) Ustanovení odstavce 4 se užije přiměřeně i na rozhodnutí soudu nebo
   státního zástupce učiněné v souladu s § 150 odst. 1 nebo 3.
 
   (6)  Ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona,
   kterou  podal, a to až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro
   porušení  zákona  odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme
   usnesením na vědomí předseda senátu tohoto soudu.
 
   (7) Dospěje-li ministr spravedlnosti na podkladě obsahu spisu k závěru,
   že   by  měl  být  odložen  nebo  přerušen  výkon  rozhodnutí,  navrhne
   Nejvyššímu  soudu  takový postup spolu s podáním stížnosti pro porušení
   zákona ve prospěch obviněného.
 
   § 266a
 
   (1)  Podanou  stížnost pro porušení zákona, která nebyla odůvodněna, je
   ministr spravedlnosti povinen odůvodnit do 14 dnů od jejího podání.
 
   (2) Stížnost pro porušení zákona a dovolání podané v téže věci projedná
   Nejvyšší soud ve společném řízení. To nevylučuje postup podle § 23.
 
   § 267
 
   (1)   Ve   stížnosti  pro  porušení  zákona  musí  být  vedle  obecných
   náležitostí  (§  59  odst.  4) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí
   směřuje,  který  výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho
   se   ministr   spravedlnosti   domáhá,  včetně  konkrétního  návrhu  na
   rozhodnutí  Nejvyššího  soudu.  Ministr  spravedlnosti  je  povinen  ve
   stížnosti  pro  porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch nebo v 
   neprospěch obviněného.
 
   (2)  Podanou  a  ve  lhůtě  uvedené  v  §  266a odst. 1 též odůvodněnou
   stížnost  pro porušení zákona již nelze v průběhu řízení před Nejvyšším
   soudem měnit.
 
   (3)  Nejvyšší  soud  přezkoumá  zákonnost  a  odůvodněnost  těch výroků
   rozhodnutí,  proti  nimž  byla  stížnost  pro porušení zákona podána, v 
   rozsahu  a  z  důvodů  v  ní  uvedených,  jakož i řízení napadené části
   rozhodnutí  předcházející.  K  vadám výroků, které nebyly stížností pro
   porušení  zákona  napadeny,  Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly
   mít  vliv  na  správnost  výroků,  proti  nimž byla podána stížnost pro
   porušení zákona.
 
   (4)  Jestliže  ministr spravedlnosti podá důvodně stížnost pro porušení
   zákona  proti  výroku  o  vině, přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na
   vytýkané  vady  vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají
   ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda byla i proti těmto
   výrokům podána stížnost pro porušení zákona.
 
   (5)  Byla-li  stížností  pro  porušení  zákona napadena část rozhodnutí
   týkající  se  jen  některé  z  více  osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž
   rozhodnutím,  přezkoumá  Nejvyšší  soud  uvedeným  způsobem jen tu část
   rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
 
   § 268
 
   (1) Nejvyšší soud zamítne stížnost pro porušení zákona,
 
   a) není-li přípustná,
 
   b) byla-li podána opožděně, nebo
 
   c) není-li důvodná.
 
   (2)  Shledá-li  Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem,
   že  napadeným  rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§ 266 odst. 3) nebo v 
   řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.
 
   § 269
 
   (1) Výrok podle § 268 odst. 2 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž
   jde.
 
   (2)  Byl-li  však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší
   soud  zároveň  s  výrokem  uvedeným v § 268 odst. 2 napadené rozhodnutí
   nebo  jeho  část,  popřípadě  též  vadné řízení mu předcházející. Je-li
   nezákonný  jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit
   od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i 
   jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož
   i  další  výroky,  které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také
   další  rozhodnutí  na  zrušené  rozhodnutí  obsahově  navazující, pokud
   vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení §
   261 se užije přiměřeně.
 
   § 270
 
   (1)  Je-li  po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku
   nutno  učinit  ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla
   orgánu,  o  jehož  rozhodnutí  jde,  aby  věc v potřebném rozsahu znovu
   projednal a rozhodl.
 
   (2)  Záleží-li  porušení  zákona  jen  v tom, že v napadeném rozhodnutí
   některý   výrok  chybí  nebo  je  neúplný,  může  Nejvyšší  soud,  aniž
   rozhodnutí  zruší,  přikázat  orgánu,  o  jehož  rozhodnutí  jde, aby o 
   chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
 
   (3)  Přikazuje-li  Nejvyšší  soud  věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému
   projednání  a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a
   rozhodl  v  jiném  složení  senátu.  Z  důležitých důvodů může také věc
   přikázat  k  projednání  a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu
   zástupci.
 
   (4)  Orgán,  jemuž  byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který
   vyslovil  ve  věci  nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony,
   jejichž provedení nejvyšší soud nařídil.
 
   § 271
 
   (1)  Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned
   rozhodnout   ve   věci,  je-li  možno  rozhodnutí  učinit  na  podkladě
   skutkového  stavu,  který  byl  v napadeném rozhodnutí správně zjištěn.
   Nejvyšší soud nemůže však sám
 
   a)  uznat  obviněného  vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem
   obžaloby zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
 
   b)  uznat  obviněného  vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být
   uznán vinným napadeným rozsudkem,
 
   c)  uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let
   nebo trest odnětí svobody na doživotí.
 
   (2)  Zruší-li  Nejvyšší  soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody
   nebo  nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení,
   užije přiměřeně § 265.
 
   § 272
 
   zrušen
 
   § 273
 
   Jestliže  Nejvyšší  soud  vyslovil,  že  zákon byl porušen v neprospěch
   obviněného,  nemůže  v  novém  řízení  dojít ke změně rozhodnutí v jeho
   neprospěch. Jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně.
 
   § 274
 
   O  stížnosti  pro  porušení  zákona rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném
   zasedání  za  účasti  státního  zástupce  činného u Nejvyššího státního
   zastupitelství.  Považuje-li  to  ministr  spravedlnosti  nebo předseda
   senátu za potřebné, účastní se veřejného zasedání též pověřený zástupce
   ministra  spravedlnosti.  Rozhodnutí  podle § 268 odst. 1 může Nejvyšší
   soud učinit též v neveřejném zasedání.
 
   § 275
 
   (1)  Byl-li  zákon porušen v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt
   provedení  řízení  na  podkladě  stížnosti pro porušení zákona; trestní
   stíhání  nelze  tu  zastavit  proto,  že  obviněný zemřel. Byl-li zákon
   porušen  jen  v  neprospěch  obviněného, doba od právní moci napadeného
   rozhodnutí  do  rozhodnutí  o  stížnosti  pro  porušení  zákona  se  do
   promlčecí doby nezapočítává.
 
   (2)  Nelze-li  vyrozumění  o  veřejném  zasedání  doručit  osobě, která
   rozhodnutím  o  stížnosti  pro  porušení zákona může být přímo dotčena,
   stačí  o  konání veřejného zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě
   zmocněnce. Nemá-li tato osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí
   ho k tomu účelu ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.
 
   (3)  Vykonává-li  se  na  obviněném  trest  odnětí  svobody  uložený mu
   původním  rozsudkem  a  Nejvyšší  soud ke stížnosti pro porušení zákona
   výrok  o  tomto  trestu  zruší,  rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o 
   vazebním  zasedání  (§ 73d až 73g) se v řízení o stížnosti pro porušení
   zákona neužijí.
 
   (4) Před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud
   odložit  nebo  přerušit  výkon  rozhodnutí,  proti  němuž  byla  podána
   stížnost  pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu
   rozhodnutí  ministr  spravedlnosti,  Nejvyšší  soud  rozhodne o takovém
   návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
 
   § 276
 
   Je-li  pro  rozhodnutí  o  stížnosti pro porušení zákona třeba objasnit
   nějakou  okolnost,  provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího
   soudu  anebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení,
   popřípadě  i policejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy
   páté.   Ve  zvlášť  naléhavých  případech  lze  k  zajištění  důkazního
   materiálu  použít  na podkladě usnesení senátu i prostředků uvedených v 
   hlavě čtvrté.
 
   HLAVA DEVATENÁCTÁ
 
   Obnova řízení
 
   § 277
 
   Obecné ustanovení
 
   Skončilo-li  trestní  stíhání  vedené  proti  určité  osobě pravomocným
   rozsudkem,  pravomocným  trestním  příkazem,  pravomocným  usnesením  o 
   zastavení   trestního   stíhání,  pravomocným  usnesením  o  podmíněném
   zastavení   trestního   stíhání,   pravomocným  usnesením  o  schválení
   narovnání  nebo  pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu,
   lze  v  trestním  stíhání  téže  osoby pro týž skutek pokračovat, pokud
   nebylo  takové  rozhodnutí  zrušeno  v  jiném  předepsaném  řízení, jen
   byla-li  povolena  obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k 
   zajištění  důkazního  materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět
   vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
 
   Podmínky obnovy
 
   § 278
 
   (1)  Obnova  řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním
   příkazem,  se  povolí,  vyjdou-li  najevo skutečnosti nebo důkazy soudu
   dříve  neznámé,  které  by  mohly  samy  o  sobě  nebo  ve  spojení  se
   skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině
   nebo  o  přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové
   újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k 
   nimž  by  původně  uložený  trest  byl  ve  zřejmém nepoměru k povaze a
   závažnosti  trestného  činu  nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh
   trestu  by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které
   skončilo  pravomocným  rozsudkem,  jímž  bylo  rozhodnuto  o podmíněném
   upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly
   skutečnosti  uvedené v § 48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku, také tehdy,
   vyjdou-li  najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by
   mohly  samy  o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už
   dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
 
   (2)  Obnova  řízení,  které  skončilo  pravomocným  usnesením  soudu  o 
   zastavení  trestního  stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení
   věci  jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to
   i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst.
   3,  se  povolí,  vyjdou-li  najevo  skutečnosti nebo důkazy soudu dříve
   neznámé,  které  by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a
   důkazy  známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí
   tu nebyly a že je na místě v řízení pokračovat.
 
   (3)  Obnova  řízení,  které  skončilo  pravomocným  usnesením  státního
   zástupce  o  zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o 
   postoupení  věci  jinému  orgánu  nebo o podmíněném zastavení trestního
   stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené
   v  §  308  odst. 3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy
   státnímu  zástupci  dříve  neznámé,  které by mohly samy o sobě nebo ve
   spojení  se  skutečnostmi  a  důkazy známými už dříve vést k závěru, že
   důvody  k  takovému  rozhodnutí  tu nebyly a že je na místě podat proti
   obviněnému obžalobu.
 
   (4)  Obnova  řízení,  které  skončilo  některým  ze způsobů uvedených v 
   předchozích  odstavcích,  se  povolí  též  tehdy,  bude-li  pravomocným
   rozsudkem  zjištěno,  že policejní orgán, státní zástupce nebo soudce v 
   původním  řízení porušil svoje povinnosti jednáním zakládajícím trestný
   čin.
 
   § 279
 
   Obnova v neprospěch obviněného je vyloučena, jestliže
 
   a) trestnost činu zanikla,
 
   b) uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného činu,
   o kterém se vedlo trestní stíhání,
 
   c)  na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil,
   aby se v trestním stíhání nepokračovalo, nebo
 
   d) obviněný zemřel.
 
   § 280
 
   Osoby oprávněné k návrhu na povolení obnovy
 
   (1) Obnovu lze povolit jen na návrh oprávněné osoby.
 
   (2)  V  neprospěch  obviněného  může návrh na povolení obnovy podat jen
   státní zástupce.
 
   (3)  Ve  prospěch obviněného mohou návrh na povolení obnovy podat kromě
   obviněného  též  osoby,  které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.
   Jestliže  by tak mohly učinit i proti vůli obviněného, mohou proti jeho
   vůli  podat  i návrh na povolení obnovy. Takový návrh mohou učinit i po
   smrti obviněného.
 
   (4)  Osoba,  která  návrh  na  povolení  obnovy řízení podala, může jej
   výslovným  prohlášením  vzít zpět, a to až do doby, než se soud prvního
   stupně  odebere  k  závěrečné  poradě.  Návrh na povolení obnovy řízení
   podaný   ve   prospěch  obviněného  jinou  oprávněnou  osobou  nebo  za
   obviněného  obhájcem  nebo  zákonným zástupcem může být vzat zpět jen s 
   výslovným  souhlasem  obviněného;  to neplatí, pokud takový návrh podal
   státní  zástupce  nebo  byl-li  takový návrh podán oprávněnou osobou po
   smrti  obviněného.  Zpětvzetí  návrhu  na  povolení obnovy řízení vezme
   usnesením  na  vědomí  předseda  senátu  soudu  prvního  stupně. Takové
   rozhodnutí  nebrání  pozdějšímu  opětovnému  podání  návrhu na povolení
   obnovy řízení.
 
   (5)  Doví-li se soud nebo jiný státní orgán o okolnosti, která by mohla
   odůvodnit  návrh  na  povolení  obnovy,  je povinen oznámit ji státnímu
   zástupci.  Jestliže  jde  o okolnost, která by mohla odůvodnit návrh na
   povolení  obnovy  ve  prospěch  obviněného,  je státní zástupce povinen
   zpravit o ní neprodleně obviněného, anebo není-li to možné, jinou osobu
   oprávněnou k podání návrhu, pokud takový návrh nepodá sám.
 
   § 281
 
   Příslušnost soudu k rozhodnutí o obnově
 
   (1)  O  návrhu  na  povolení  obnovy řízení, které skončilo pravomocným
   usnesením  státního  zástupce  o  zastavení  trestního  stíhání, včetně
   schválení  narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném
   zastavení  trestního  stíhání,  rozhoduje  soud, který by byl příslušný
   rozhodovat o obžalobě.
 
   (2)  O  návrhu  na  povolení  obnovy řízení, které skončilo pravomocným
   rozsudkem  nebo trestním příkazem, a řízení, které skončilo pravomocným
   usnesením   soudu  o  zastavení  trestního  stíhání,  včetně  schválení
   narovnání,  o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení
   trestního  stíhání  rozhoduje  soud,  který  ve  věci  rozhodl v prvním
   stupni.
 
   (3)  Přestože ve věci v prvním stupni rozhodoval okresní soud, rozhodne
   o návrhu na povolení obnovy krajský soud, navrhne-li to státní zástupce
   s  odůvodněním,  že  vzhledem  ke skutečnostem nebo důkazům, které nově
   vyšly  najevo,  jde  o trestný čin náležející do příslušnosti krajského
   soudu.
 
   Řízení o návrhu na povolení obnovy
 
   § 282
 
   (1)  Je-li  pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy k prověření jeho
   důvodnosti  třeba  některou  okolnost předem objasnit, provede potřebné
   šetření  předseda senátu nebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v 
   trestním  řízení, popřípadě i policejní orgán. Pro takové šetření platí
   ustanovení hlavy páté.
 
   (2)  V  případech zvlášť naléhavých lze k zajištění důkazního materiálu
   na  podkladě  usnesení  senátu  použít  i  prostředků uvedených v hlavě
   čtvrté. Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do
   vazby  lze  však  před povolením obnovy jen tehdy, navrhne-li to státní
   zástupce podávaje návrh na obnovu v neprospěch obviněného a považuje-li
   to  soud  za  nezbytné vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově
   vyšly najevo, závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.
 
   (3)   Byl-li   podán  návrh  na  povolení  obnovy  řízení  ve  prospěch
   obviněného,  může soud vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově
   vyšly najevo, odložit nebo přerušit výkon trestu pravomocně uloženého v 
   původním řízení.
 
   § 283
 
   Soud návrh na povolení obnovy zamítne,
 
   a) byl-li podán osobou neoprávněnou,
 
   b) směřuje-li jen proti rozhodnutí nebo výroku, stran něhož obnova není
   přípustná,
 
   c) je-li obnova vyloučena podle § 279, nebo
 
   d) neshledá-li důvody obnovy podle § 278.
 
   § 284
 
   (1) Vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí
   zcela  nebo v části, v níž je návrh důvodný. Zruší-li, byť i jen zčásti
   výrok  o  vině,  zruší  vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další
   výroky,  které  mají  ve  výroku  o vině svůj podklad. Zruší také další
   rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
   změně,  k  níž  zrušením  došlo,  pozbyla podkladu, a to i rozhodnutí o 
   nestíhání podezřelého (§ 159d odst. 1), pokud bylo učiněno v návaznosti
   na zrušené napadené rozhodnutí.
 
   (2)  Jestliže  soud  povolí  obnovu  řízení, které skončilo pravomocným
   usnesením   soudu   o  zastavení  trestního  stíhání  včetně  schválení
   narovnání,  o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení
   trestního  stíhání,  nebo  jestliže povolí v otázce viny obnovu řízení,
   které   skončilo   pravomocným  rozsudkem,  může  zároveň  se  zrušením
   rozhodnutí  věc vrátit státnímu zástupci k došetření, považuje-li to za
   potřebné  pro  objasnění  věci. Krajský soud, který podle § 281 odst. 3
   povolil  obnovu  řízení,  v  němž v prvním stupni rozhodl okresní soud,
   vrátí věc vždy státnímu zástupci. Ustanovení § 191 platí i tu.
 
   (3)  Jestliže  soud  povolí  obnovu toliko ve výroku o přiznaném nároku
   poškozeného  na  náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na
   vydání  bezdůvodného  obohacení,  odkáže poškozeného při zrušení tohoto
   výroku  na  řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před
   jiným příslušným orgánem.
 
   § 285
 
   Jestliže  soud  povolí  obnovu  ve  prospěch obviněného z důvodů, které
   prospívají také některému spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, povolí
   zároveň obnovu též v jejich prospěch.
 
   § 286
 
   (1) O návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud ve veřejném zasedání.
 
   (2)  Zamítnout návrh z důvodů uvedených v § 283 písm. a) až c) může i v
   neveřejném  zasedání.  Z  důvodu  uvedeného v § 283 písm. d) může návrh
   zamítnout  v neveřejném zasedání pouze v tom případě, že návrh opřený o 
   tytéž  skutečnosti  a  důkazy byl již dříve pravomocně zamítnut a návrh
   nově podaný je jen jeho opakováním.
 
   (3) Proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy je přípustná stížnost,
   jež má odkladný účinek.
 
   Řízení po povolení obnovy
 
   § 287
 
   Vykonává-li  se  na  obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním
   rozsudkem,  rozhodne  soud  po  právní  moci  usnesení,  jímž  spolu  s 
   povolením obnovy zrušil výrok o tomto trestu, neprodleně o vazbě.
 
   § 288
 
   (1)   Byla-li   pravomocně   povolena  obnova  řízení,  které  skončilo
   pravomocným  rozsudkem  soudu,  kterým  byla  schválena dohoda o vině a
   trestu,  nebo  pravomocným  usnesením  státního  zástupce  o  zastavení
   trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému
   orgánu  nebo  o  podmíněném zastavení trestního stíhání, pokračuje se v 
   přípravném řízení.
 
   (2) V ostatních případech pokračuje soud po pravomocném povolení obnovy
   v řízení na podkladě původní obžaloby, jestliže nebylo vysloveno, že se
   věc vrací státnímu zástupci k došetření (§ 284 odst. 2).
 
   (3)  Jestliže  byla povolena obnova jen pokud jde o některý z trestných
   činů,  za  něž  byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest a soud
   vrátil  věc  státnímu  zástupci  k  došetření,  stanoví  po právní moci
   usnesení  povolujícího  obnovu ve veřejném zasedání rozsudkem přiměřený
   trest za zbývající trestné činy.
 
   § 289
 
   Byla-li povolena obnova jen ve prospěch obviněného,
 
   a)  doba  od  právní  moci  původního  rozsudku do právní moci usnesení
   povolujícího obnovu se do promlčecí doby nezapočítává,
 
   b) nesmí mu být novým rozsudkem uložen trest přísnější, než jaký mu byl
   uložen původním rozsudkem,
 
   c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze
   zastavit proto, že obviněný zemřel.
 
   HLAVA DVACÁTÁ
 
   Zvláštní způsoby řízení
 
   § 290
 
   Obecné ustanovení
 
   Jestliže  tato  hlava  neobsahuje  ustanovení  zvláštní,  užije se i na
   řízení podle této hlavy obecných předpisů.
 
   ODDÍL PRVNÍ
 
   Řízení ve věcech mladistvých
 
   § 291
 
   Právní úprava řízení
 
   Řízení  v  trestních  věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon. Pokud
   zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona.
 
   § 292
 
   zrušen
 
   § 293
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 294
 
   zrušen
 
   § 295
 
   zrušen
 
   § 296
 
   zrušen
 
   § 297
 
   zrušen
 
   § 298
 
   zrušen
 
   § 299
 
   zrušen
 
   § 300
 
   zrušen
 
   § 301
 
   zrušen
 
   ODDÍL DRUHÝ
 
   Řízení proti uprchlému
 
   § 302
 
   Řízení  podle  ustanovení  tohoto  oddílu  lze konat proti tomu, kdo se
   vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
 
   § 303
 
   (1)  V  řízení  proti  uprchlému  se trestní stíhání zahajuje doručením
   usnesení  o  zahájení trestního stíhání obviněného obhájci. Nebyl-li mu
   obhájce zvolen (§ 37 odst. 1), je třeba ho ustanovit.
 
   (2)  Vyvstal-li  důvod pro konání řízení proti uprchlému až po doručení
   usnesení  o  zahájení  trestního stíhání obviněnému do podání obžaloby,
   státní  zástupce o tom učiní záznam, ve kterém uvede, od kterého dne je
   proti  obviněnému  konáno  řízení  proti  uprchlému;  záznam  se doručí
   obhájci.
 
   § 304
 
   Obviněný musí mít v tomto řízení vždy obhájce. Ten má stejná práva jako
   obviněný.
 
   § 305
 
   O  konání  řízení  proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na
   návrh  státního  zástupce nebo i bez takového návrhu. Návrh může státní
   zástupce učinit už v obžalobě.
 
   § 306
 
   (1)  Všechny  písemnosti  určené  pro  obviněného  se  doručují  toliko
   obhájci.
 
   (2) Předvolání k hlavnímu líčení a k veřejnému zasedání se také vhodným
   způsobem  uveřejní.  Hlavní  líčení,  popřípadě veřejné zasedání se pak
   provede  i  v  nepřítomnosti  obviněného, a to bez ohledu na to, zda se
   obviněný o něm dověděl.
 
   § 306a
 
   (1)  Pominou-li  důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním
   řízení  podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se
   v   řízení  před  soudem  znovu  důkazy  v  předchozím  soudním  řízení
   provedené,  u  nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování
   nebrání  jiná  závažná  skutečnost;  v  opačném  případě  se obviněnému
   protokoly  o  provedení  těchto  důkazů  přečtou  nebo  se  mu přehrají
   obrazové   a   zvukové   záznamy   pořízené   o   úkonech   provedených
   prostřednictvím  videokonferenčního  zařízení  a umožní se mu, aby se k 
   nim vyjádřil.
 
   (2)   Skončilo-li   řízení   proti  uprchlému  pravomocným  odsuzujícím
   rozsudkem  a  poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému
   vedlo,  na  návrh  odsouzeného  podaný do osmi dnů od doručení rozsudku
   soud  prvního  stupně  takový  rozsudek  zruší a v rozsahu stanoveném v 
   odstavci  1  se  hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení
   pravomocného  odsuzujícího  rozsudku  musí  být  při  doručení rozsudku
   odsouzený  poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní
   smlouva, jíž je Česká republika vázána.
 
   (3)  Doba  od  právní  moci odsuzujícího rozsudku do jeho zrušení podle
   odstavce 2 se do promlčecí doby nezapočítává.
 
   (4)  V  novém  řízení  nemůže  dojít  ke  změně rozhodnutí v neprospěch
   obviněného.
 
   ODDÍL TŘETÍ
 
   Podmíněné zastavení trestního stíhání
 
   § 307
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1) V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném
   řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
 
   a) obviněný se k činu doznal,
 
   b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její
   náhradě  uzavřel  dohodu,  anebo  učinil  jiná potřebná opatření k její
   náhradě,
 
   c)  vydal  bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho
   vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
 
   a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu
   a  k  okolnostem  případu  lze  důvodně  takové rozhodnutí považovat za
   dostačující.
 
   (2)  Je-li  to  odůvodněno  povahou  a  závažností  spáchaného přečinu,
   okolnostmi  jeho  spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném
   řízení  státní  zástupce  rozhodne  o  podmíněném  zastavení  trestního
   stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1
   a
 
   a)  zaváže  se,  že  se  během  zkušební  doby zdrží určité činnosti, v 
   souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo
 
   b)  složí  na  účet  soudu  a  v  přípravném  řízení  na  účet státního
   zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem
   trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není
   zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
 
   a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu
   a  k  okolnostem  případu  lze  důvodně  takové rozhodnutí považovat za
   dostačující.
 
   (3)  V  rozhodnutí  o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví
   zkušební  doba  na  šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle
   odstavce  2  až  na  pět  let.  Zkušební doba počíná právní mocí tohoto
   rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
 
   (4)  Obviněnému,  který  uzavřel  s poškozeným dohodu o způsobu náhrady
   škody  nebo  dohodu  o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o 
   podmíněném  zastavení  trestního  stíhání  uloží,  aby  škodu v průběhu
   zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal.
 
   (5)  Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce
   2  musí  obsahovat  též  výši peněžité částky určené státu na peněžitou
   pomoc  obětem  trestné činnosti nebo určení činnosti, které se obviněný
   během zkušební doby zavazuje zdržet. Jestliže se obviněný zaváže zdržet
   se  během  zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení
   motorových  vozidel,  musí  být  poučen  o povinnosti odevzdat řidičský
   průkaz  podle  zvláštního  právního  předpisu  a  o tom, že právní mocí
   rozhodnutí  o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského
   oprávnění.
 
   (6) Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená
   omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.
 
   (7)  Proti  rozhodnutí  o  podmíněném  zastavení trestního stíhání může
   obviněný   a   poškozený   podat  stížnost,  jež  má  odkladný  účinek.
   Rozhodne-li  o  podmíněném  zastavení  trestního  stíhání soud, má toto
   právo též státní zástupce.
 
   § 308
 
   (1)  Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil
   povinnost  nahradit  způsobenou  škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo
   jinou  povinnost,  k  jejímuž  splnění  se  zavázal, a vyhověl i dalším
   uloženým omezením, rozhodne soud a v přípravném řízení státní zástupce,
   že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že
   se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje. Výjimečně může soud
   a  v  přípravném řízení státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a
   osobě  obviněného  ponechat  podmíněné  zastavení  trestního  stíhání v 
   platnosti a prodloužit zkušební dobu až o jeden rok; zkušební doba však
   nesmí  překročit  pět  let.  Povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat
   bezdůvodné  obohacení  a  jiná povinnost, k jejímuž splnění se obviněný
   zavázal,  i  další  uložená  omezení  trvají  i  v  průběhu prodloužené
   zkušební doby.
 
   (2)  Jestliže  do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno
   rozhodnutí  podle  odstavce  1, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za
   to, že se osvědčil.
 
   (3)  Právní  mocí  rozhodnutí  o  tom,  že  obviněný  se osvědčil, nebo
   uplynutím  lhůty  uvedené  v  odstavci  2  nastávají  účinky  zastavení
   trestního stíhání [§ 11 odst. 1 písm. f)].
 
   (4)  Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou obviněný a poškozený podat
   stížnost,  jež  má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí soud, má
   toto právo též státní zástupce.
 
   ODDÍL ČTVRTÝ
 
   Narovnání
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 309
 
   (1)  V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného a poškozeného soud
   a  v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání
   a zastavit trestní stíhání, jestliže obviněný
 
   a)  prohlásí,  že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné
   pochybnosti  o  tom,  že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a
   určitě,
 
   b)  uhradí  poškozenému  škodu  způsobenou přečinem nebo učiní potřebné
   úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou přečinem,
 
   c)  vydá  bezdůvodné  obohacení získané přečinem nebo učiní jiná vhodná
   opatření k jeho vydání, a
 
   d)  složí  na  účet  soudu  nebo  v  přípravném řízení na účet státního
   zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem
   trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není
   zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
 
   a  považuje-li  takový  způsob  vyřízení věci za dostačující vzhledem k 
   povaze  a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl přečinem dotčen
   veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce  1 může obviněný, poškozený a v 
   řízení  před  soudem  i státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný
   účinek.
 
   § 310
 
   (1)  Před  rozhodnutím o schválení narovnání soud a v přípravném řízení
   státní zástupce vyslechne obviněného a poškozeného, zejména k způsobu a
   okolnostem  uzavření  dohody  o  narovnání, zda dohoda o narovnání mezi
   nimi  byla  učiněna  dobrovolně a zda souhlasí se schválením narovnání.
   Obviněného  vyslechne  také k tomu, zda rozumí obsahu obvinění a zda si
   je  vědom  důsledků  schválení  narovnání. Součástí výslechu obviněného
   musí být i prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.
 
   (2)  Před  výslechem  je třeba obviněného i poškozeného poučit o jejich
   právech a o podstatě institutu narovnání.
 
   (3)  Je-li  poškozenou právnická osoba, lze místo výslechu statutárního
   zástupce  nebo  jiné  osoby  oprávněné jednat jejím jménem opatřit její
   písemné prohlášení k okolnostem uvedeným v odstavci 1.
 
   § 310a
 
   Práva  poškozeného  podle  §  309  a 311 nepřísluší tomu, na koho pouze
   přešel nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
 
   § 311
 
   Rozhodnutí  o  schválení  narovnání  a zastavení trestního stíhání musí
   obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, jeho právní posouzení,
   obsah  narovnání  zahrnující  výši  uhrazené  škody nebo škody, k jejíž
   úhradě  byly  provedeny  potřebné úkony, rozsah bezdůvodného obohacení,
   který  byl  vydán  nebo  k  jehož  vydání byly provedeny potřebné úkony
   případně způsob jiného odčinění újmy vzniklé přečinem, peněžitou částku
   určenou  státu  na  peněžitou  pomoc obětem trestné činnosti, a výrok o 
   zastavení  trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován přečin,
   jehož se narovnání týká.
 
   § 312
 
   zrušen
 
   § 313
 
   Rozhodnutí  o  schválení  narovnání se eviduje jako skutečnost významná
   pro trestní řízení podle zvláštního zákona.
 
   § 314
 
   nadpis vypuštěn
 
   Nebylo-li  narovnání  soudem nebo v přípravném řízení státním zástupcem
   schváleno  poté,  co obviněný učinil prohlášení podle § 309 odst. 1, že
   spáchal skutek, pro který je stíhán, nelze k tomuto prohlášení v dalším
   řízení přihlížet jako k důkazu.
 
   ODDÍL PÁTÝ
 
   Řízení před samosoudcem
 
   § 314a
 
   (1)  Samosoudce  koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví
   trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
 
   (2)  Ustanovení  odstavce  1  se  však  neužije, jestliže má být uložen
   souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení
   před senátem.
 
   § 314b
 
   (1)  Věci,  v  nichž  se  konalo  zkrácené přípravné řízení, samosoudce
   projedná  ve  zjednodušeném řízení. Trestní stíhání se zahajuje tím, že
   návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu.
 
   (2)  Byl-li  soudu s doručením návrhu předán zadržený podezřelý, soudce
   jej  do  24  hodin  vyslechne  jako  obviněného,  zejména  k okolnostem
   zadržení  a  důvodům  vazby, dále k tomu, které skutečnosti považuje za
   nesporné, a zda souhlasí s tím, aby takové skutečnosti nebyly v hlavním
   líčení  dokazovány.  Podle  povahy  věci  buď vydá rozhodnutí, jež může
   vydat  mimo hlavní líčení, nebo obviněnému doručí předvolání k hlavnímu
   líčení,  které  se  může  se  souhlasem  obviněného konat ihned po jeho
   výslechu.  Současně  rozhodne  o vazbě, a vezme-li do vazby obviněného,
   který si obhájce dosud nezvolil, ani mu nebyl ustanoven, umožní mu, aby
   si  zvolil  ve  stanovené  lhůtě  obhájce  (§ 38), a pokud tak neučiní,
   obhájce mu ustanoví (§ 39 odst. 1).
 
   (3)  Nebyl-li  podezřelý zadržen, samosoudce podle protokolu o výslechu
   podezřelého  posoudí, zda je třeba obviněného předvolat k výslechu nebo
   je možné ihned nařídit hlavní líčení.
 
   (4) Samosoudce má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
 
   (5) Neveřejné zasedání samosoudce nekoná.
 
   § 314c
 
   (1)  Samosoudce  obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává,
   přezkoumá  je  však z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186. Podle
   výsledků přezkoumání samosoudce
 
   a) učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až f),
 
   b)  může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172
   odst. 2,
 
   c)  nejsou-li  splněny  podmínky  uvedené  v  § 179a odst. 1 pro konání
   zjednodušeného řízení, návrh na potrestání odmítne, nebo
 
   d)  stanoví  státnímu  zástupci  přiměřenou  lhůtu  k  podání návrhu na
   schválení dohody o vině a trestu, má-li za to, že vzhledem k okolnostem
   případu  by  ji  bylo  vhodné  sjednat, zejména navrhl-li takový postup
   státní  zástupce  nebo  obviněný; přitom samosoudce postupuje přiměřeně
   podle § 187 odst. 4.
 
   (2)  Samosoudce  návrh  na  schválení  dohody o vině a trestu předběžně
   neprojednává, přezkoumá jej však z hledisek uvedených v § 314o a § 314p
   odst.   1.  Podle  výsledků  přezkoumání  samosoudce  učiní  některé  z 
   rozhodnutí  uvedených  v  §  314p  odst. 3 nebo 4, jinak nařídí veřejné
   zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
 
   (3)  Ustanovení  §  189 až 195 se užijí i na řízení před samosoudcem. O 
   schválení narovnání může samosoudce rozhodnout ve veřejném zasedání.
 
   (4)  Je-li  obviněný  ve  vazbě,  rozhodne  samosoudce  po  přezkoumání
   obžaloby vždy také o dalším trvání vazby, pokud nenařídí hlavní líčení.
 
   (5) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) a odstavce 2 mohou
   státní zástupce a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení
   trestního  stíhání,  odkladný  účinek.  Proti  rozhodnutí  o podmíněném
   zastavení  trestního  stíhání  nebo o schválení narovnání mohou takovou
   stížnost podat též obviněný a poškozený.
 
   (6)  Právní  mocí  rozhodnutí  o  odmítnutí  návrhu na potrestání podle
   odstavce  1  písm.  c)  se  věc  vrací  do  přípravného řízení a státní
   zástupce nařídí konat vyšetřování.
 
   § 314d
 
   (1)  Neučiní-li  samosoudce žádné z rozhodnutí uvedených v § 314c odst.
   1, nařídí hlavní líčení.
 
   (2)  Při  hlavním  líčení  ve zjednodušeném řízení samosoudce vyslechne
   obviněného;  na přečtení protokolu o výslechu podezřelého (§ 179b odst.
   3)  se  užije § 207 odst. 2 obdobně. Poté může rozhodnout o upuštění od
   dokazování  těch skutečností, které státní zástupce a obviněný označily
   za  nesporné a s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažného
   důvodu o těchto prohlášeních pochybovat. Se souhlasem státního zástupce
   a  obviněného  může  přečíst  i  úřední  záznamy  o vysvětlení osob a o 
   provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a 6).
 
   ODDÍL PÁTÝ
 
   Trestní příkaz
 
   § 314e
 
   (1)  Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní
   příkaz,  jestliže  skutkový  stav  je  spolehlivě  prokázán  opatřenými
   důkazy,  a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném
   řízení.
 
   (2) Trestním příkazem lze uložit
 
   a)  trest  odnětí  svobody  do  jednoho roku s podmíněným odkladem jeho
   výkonu,
 
   b) domácí vězení do jednoho roku,
 
   c) trest obecně prospěšných prací,
 
   d) trest zákazu činnosti do pěti let,
 
   e) peněžitý trest,
 
   f) trest propadnutí věci,
 
   g) vyhoštění do pěti let,
 
   h) zákaz pobytu do pěti let,
 
   i)  trest  zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
   do pěti let.
 
   (3)  Trest  obecně  prospěšných prací může být trestním příkazem uložen
   pouze  po  předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující
   zjištění  o  možnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti
   obviněného, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu.
   Trest obecně prospěšných prací je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.
 
   (4)  Trest  domácího  vězení může být trestním příkazem uložen pouze po
   předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o 
   možnostech výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení
   tohoto  druhu trestu. Trest domácího vězení je ukládán s přihlédnutím k 
   této zprávě.
 
   (5)  Náhradní  trest  odnětí  svobody  za  peněžitý  trest  nesmí ani s 
   uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
 
   (6) Trestní příkaz nelze vydat
 
   a) v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům
   nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,
 
   b) jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření,
 
   c)  jestliže  má  být  uložen  souhrnný  trest  nebo  společný  trest a
   předchozí trest byl uložen rozsudkem.
 
   (7)  Trestní  příkaz  má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s 
   vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
 
   § 314f
 
   (1) Trestní příkaz obsahuje
 
   a) označení soudu, který trestní příkaz vydal,
 
   b) den a místo vydání trestního příkazu,
 
   c) označení obviněného (§ 120 odst. 2),
 
   d) výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),
 
   e) výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání
   bezdůvodného  obohacení (§ 228 a § 229 odst. 1 a 2), jestliže byl nárok
   na  náhradu  škody  nebo  nemajetkové  újmy  v  penězích nebo na vydání
   bezdůvodného obohacení řádně uplatněn (§ 43 odst. 3),
 
   f)  poučení  o  právu podat odpor, včetně upozornění, že v případě, kdy
   obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním
   líčení.
 
   (2)   Trestní  příkaz  se  doručuje  obviněnému,  státnímu  zástupci  a
   poškozenému,  který  uplatnil  nárok  na náhradu škody nebo nemajetkové
   újmy  nebo  na vydání bezdůvodného obohacení. Obviněnému se doručuje do
   vlastních  rukou.  Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též
   jemu.
 
   § 314g
 
   (1)  Obviněný,  osoby,  které  jsou  oprávněny  podat  v  jeho prospěch
   odvolání,  a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor.
   Odpor  se  podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů
   od  jeho  doručení.  Osobám,  které  mohou  podat  odvolání ve prospěch
   obviněného,  s  výjimkou  státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako
   obviněnému.  Jestliže  se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i 
   jeho  obhájci,  běží  lhůta  od  toho  doručení,  které  bylo provedeno
   později.  Na  navrácení  lhůty  se  obdobně  užije  ustanovení § 61. Po
   doručení  trestního  příkazu  může  se  oprávněná osoba odporu výslovně
   vzdát.
 
   (2)  Byl-li  podán  proti  trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě
   odpor,  trestní  příkaz  se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní
   líčení;  při  projednání  věci  v  hlavním líčení není samosoudce vázán
   právní  kvalifikací  ani  druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním
   příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.
 
   (3)  Je-li  obviněný  stíhán  pro  trestný  čin  uvedený v § 163a, může
   poškozený  vzít  souhlas  s  trestním  stíháním zpět až do doby, než je
   trestní   příkaz  doručen  některé  z  osob  uvedených  v  odstavci  1.
   Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání
   zastaví.
 
   (4)  Byl-li  vydán  trestní  příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu
   zpět  do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v 
   odstavci  1.  Zpětvzetím  obžaloby  se trestní příkaz ruší a věc se tím
   vrací do přípravného řízení.
 
   ODDÍL ŠESTÝ
 
   Řízení po zrušení rozhodnutí nálezem Ústavního soudu
 
   § 314h
 
   (1)  Po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí
   orgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán
   v  tom  stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného
   rozhodnutí, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak. Přitom
   je  vázán  právním  názorem,  který vyslovil ve věci Ústavní soud, a je
   povinen  provést  úkony  a  doplnění,  jejichž  provedení  Ústavní soud
   nařídil.
 
   (2)  Ustanovení  odstavce  1  se  použije přiměřeně, pokud Ústavní soud
   nálezem  zakázal  některému  orgánu  činnému  v  trestním  řízení,  aby
   pokračoval  v  porušování  ústavně  zaručeného  základního  práva  nebo
   svobody,  a  přikázal  mu,  aby,  pokud  je to možné, obnovil stav před
   jejich porušením.
 
   § 314i
 
   Bylo-li  nálezem  Ústavního  soudu  zrušeno rozhodnutí orgánu činného v 
   trestním řízení pouze ve prospěch obviněného,
 
   a)  doba  od  právní moci původního rozhodnutí ve věci samé do doručení
   nálezu Ústavního soudu se do promlčecí doby nezapočítává,
 
   b)  nemůže  v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch;
   jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně,
 
   c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze
   zastavit proto, že obviněný zemřel.
 
   § 314j
 
   Jestliže nález Ústavního soudu zrušil rozsudek, jen pokud jde o některý
   z  trestných  činů,  za  něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný
   trest, stanoví příslušný soud neprodleně po doručení nálezu ve veřejném
   zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činy.
 
   § 314k
 
   (1)  Vykonává-li  se  na  obviněném  trest  odnětí  svobody  uložený mu
   rozsudkem,  rozhodne  příslušný  soud  neprodleně  po  doručení  nálezu
   Ústavního  soudu,  kterým byl zrušen výrok o tomto trestu, o vazbě. Při
   tom postupuje podle § 67 a 68.
 
   (2)  Vykonává-li  se  jiné  rozhodnutí zrušené nálezem Ústavního soudu,
   rozhodne  příslušný  orgán  činný v trestním řízení po doručení nálezu,
   nestanoví-li  zákon  nebo nález Ústavního soudu jinak, o zastavení nebo
   přerušení jeho výkonu, popřípadě učiní jiné vhodné opatření.
 
   ODDÍL SEDMÝ
 
   Řízení  o  přezkumu  příkazu  k  odposlechu a záznamu telekomunikačního
   provozu a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu
 
   § 314l
 
   (1)  Na  návrh  osoby uvedené v § 88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném
   zasedání   přezkoumá   zákonnost   příkazu   k   odposlechu  a  záznamu
   telekomunikačního provozu.
 
   (2)  Na  návrh osoby uvedené v § 88a odst. 2 Nejvyšší soud v neveřejném
   zasedání    přezkoumá    zákonnost   příkazu   k   zjištění   údajů   o 
   telekomunikačním provozu.
 
   § 314m
 
   (1)   Shledá-li  Nejvyšší  soud,  že  příkaz  k  odposlechu  a  záznamu
   telekomunikačního    provozu   nebo   příkaz   k   zjištění   údajů   o 
   telekomunikačním  provozu  byl vydán nebo jeho provedení bylo v rozporu
   se zákonem, vysloví usnesením porušení zákona.
 
   (2) Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
 
   § 314n
 
   (1)   Shledá-li  Nejvyšší  soud,  že  příkaz  k  odposlechu  a  záznamu
   telekomunikačního  provozu  byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s 
   podmínkami § 88 odst. 1 nebo příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním
   provozu  byl  vydán  a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami § 88a
   odst. 1, vysloví usnesením, že zákon nebyl porušen.
 
   (2) Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
 
   ODDÍL OSMÝ
 
   Řízení o schválení dohody o vině a trestu
 
   § 314o
 
   (1) Návrh na schválení dohody o vině a trestu přezkoumá předseda senátu
   a podle jeho obsahu a obsahu spisu
 
   a)  nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o 
   vině a trestu,
 
   b)  rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro
   závažné  procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody
   o vině a trestu obhájce, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2, nebo
 
   c)  nařídí  předběžné  projednání  návrhu  na schválení dohody o vině a
   trestu.
 
   (2)  V  usnesení  podle  odstavce 1 písm. b) je třeba označit konkrétní
   vady  nebo  skutková  zjištění,  která byla důvodem odmítnutí návrhu na
   schválení  dohody  o  vině a trestu. Proti tomuto usnesení je přípustná
   stížnost, která má odkladný účinek.
 
   (3)  Jestliže  usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a
   trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
 
   (4)  Je-li  obviněný  ve  vazbě, rozhodne soud vždy též o dalším trvání
   vazby.
 
   (5) Státní zástupce může vzít návrh na schválení dohody o vině a trestu
   zpět  až  do  doby,  než se soud odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetím
   návrhu  na schválení dohody o vině a trestu se věc vrací do přípravného
   řízení.
 
   § 314p
 
   (1)  Předseda  senátu  nařídí  předběžné projednání návrhu na schválení
   dohody o vině a trestu, má-li za to, že
 
   a) věc patří do příslušnosti jiného soudu,
 
   b) věc má být postoupena podle § 171 odst. 1,
 
   c) jsou dány okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle §
   172  odst.  1  nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti
   odůvodňující  podmíněné  zastavení  trestního  stíhání podle § 307 nebo
   schválení narovnání podle § 309.
 
   (2)  Předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu se
   koná   v  neveřejném  zasedání.  Považuje-li  to  předseda  senátu  pro
   rozhodnutí  soudu  za  potřebné,  nařídí o předběžném projednání návrhu
   veřejné zasedání.
 
   (3) Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu
   soud
 
   a)  rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který
   je  nejblíže  společně  nadřízen  jemu  a  soudu,  jenž  je  podle  něj
   příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
 
   b)  postoupí  věc  jinému  orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171
   odst. 1,
 
   c)  trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst.
   1,
 
   d)  trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst.
   1,
 
   e)  trestní  stíhání  podmíněně  zastaví  podle  §  307 nebo rozhodne o 
   schválení narovnání podle § 309 odst. 1,
 
   f)  rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro
   závažné  procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody
   o vině a trestu obhájce, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2.
 
   (4) Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu
   může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v 
   § 172 odst. 2.
 
   (5) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 písm. b) až f) a podle odstavce 4
   mohou  státní  zástupce  i  obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o 
   přerušení  trestního  stíhání,  odkladný  účinek.  Proti  rozhodnutí  o 
   podmíněném  zastavení  trestního  stíhání  a o schválení narovnání může
   podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
 
   (6)  Jestliže  usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a
   trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
 
   § 314q
 
   (1)  O  návrhu  na  schválení  dohody o vině a trestu rozhoduje soud ve
   veřejném  zasedání.  Předseda  senátu  předvolá  k  veřejnému  zasedání
   obviněného;  o době a místu řízení vyrozumí státního zástupce a obhájce
   obviněného, jakož i poškozeného. Má-li poškozený zmocněnce, vyrozumí se
   o  veřejném  zasedání  jen  jeho zmocněnec. Veřejné zasedání se koná za
   stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce.
 
   (2)  Po  zahájení  veřejného zasedání státní zástupce přednese návrh na
   schválení dohody o vině a trestu.
 
   (3)  Po  přednesení  návrhu  na  schválení dohody o vině a trestu vyzve
   předseda  senátu obviněného, aby se k návrhu vyjádřil, a dotáže se jej,
   zda
 
   a) rozumí sjednané dohodě o vině a trestu, zejména zda je mu zřejmé, co
   tvoří  podstatu  skutku, který se mu klade za vinu, jaká je jeho právní
   kvalifikace a jaké trestní sazby zákon stanoví za trestný čin, který je
   v tomto skutku spatřován,
 
   b)  prohlášení  o  tom,  že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil
   dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých právech na obhajobu,
 
   c)  jsou  mu  známy  všechny  důsledky sjednání dohody o vině a trestu,
   zejména  že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva
   podat  odvolání  proti  rozsudku, kterým by soud dohodu o vině a trestu
   schválil, s výjimkou důvodu uvedeného v § 245 odst. 1 větě druhé.
 
   (4)  Po  vyjádření  obviněného umožní soud poškozenému, je-li přítomen,
   aby se vyjádřil.
 
   (5)  Dokazování  soud  neprovádí.  Považuje-li  to  za  potřebné,  může
   vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.
 
   Rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu
 
   § 314r
 
   (1)  Soud  může  rozhodovat o skutku, jeho právní kvalifikaci, trestu a
   ochranném opatření pouze v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu. O 
   nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání
   bezdůvodného  obohacení  rozhoduje  soud  v rozsahu uvedeném v dohodě o 
   vině  a  trestu,  pokud  s  ní poškozený souhlasí, nebo pokud dohodnutý
   rozsah  a  způsob  náhrady  škody  nebo  nemajetkové  újmy  nebo vydání
   bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§
   43 odst. 3).
 
   (2)  Soud  dohodu  o  vině  a  trestu  neschválí,  je-li nesprávná nebo
   nepřiměřená  z  hlediska  souladu  se zjištěným skutkovým stavem nebo z 
   hlediska  druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření,
   nebo  nesprávná  z  hlediska  rozsahu  a  způsobu  náhrady  škody  nebo
   nemajetkové  újmy  nebo vydání bezdůvodného obohacení, anebo zjistí-li,
   že  došlo  k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o 
   vině  a  trestu.  V  takovém případě věc vrátí usnesením do přípravného
   řízení.  Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný
   účinek.
 
   (3) Soud může v případech stanovených v odstavci 2 namísto vrácení věci
   do   přípravného   řízení  oznámit  své  výhrady  státnímu  zástupci  a
   obviněnému, kteří mohou navrhnout nové znění dohody o vině a trestu. Za
   tímto  účelem  soud  odročí  veřejné zasedání. Pokud ve stanovené lhůtě
   nebude  soudu  předloženo  nové znění dohody o vině a trestu, postupuje
   soud podle odstavce 2.
 
   (4)  Soud  dohodu  o  vině  a  trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve
   kterém  uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a
   trestu,  případně  ochranném  opatření,  v  souladu  s dohodou o vině a
   trestu.  Výrok  o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o 
   vydání  bezdůvodného  obohacení soud uvede v souladu s dohodou o vině a
   trestu, se kterou poškozený souhlasí, nebo s dohodou o vině a trestu, v 
   níž  dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo
   vydání   bezdůvodného   obohacení  odpovídá  řádně  uplatněnému  nároku
   poškozeného  (§ 43 odst. 3); jinak soud postupuje podle § 228, pokud je
   skutkový  stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, popřípadě podle §
   229.
 
   (5)  Vyjde-li  najevo  některá z okolností uvedených v § 171 odst. 1, §
   172  odst.  1 a 2, § 173 odst. 1 písm. b) až e), nebo v § 223a odst. 1,
   soud rozhodne o postoupení věci, zastavení trestního stíhání, přerušení
   trestního  stíhání  nebo  trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307
   nebo  rozhodne  o schválení narovnání podle § 309 odst. 1. Soud přeruší
   trestní  stíhání  též  tehdy,  nelze-li obviněnému doručit předvolání k 
   veřejnému zasedání.
 
   (6)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce  5  může  státní zástupce podat
   stížnost,  jež  má,  nejde-li  o  přerušení trestního stíhání, odkladný
   účinek.  Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo
   o  schválení  narovnání  mohou  takovou  stížnost  podat též obviněný a
   poškozený.
 
   § 314s
 
   Byla-li  věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5,
   §  314p  odst.  6  nebo  § 314r odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané
   dohodě  o  vině a trestu, včetně prohlášení viny obviněným, nepřihlíží.
   Vrácení  věci  do  přípravného řízení nevylučuje sjednání nové dohody o 
   vině  a  trestu.  Je-li  obviněný  ve  vazbě a soud zároveň nerozhodl o 
   propuštění  obviněného na svobodu, pokračuje vazba v přípravném řízení,
   která  však nesmí spolu s vazbou již vykonanou přesáhnout lhůty uvedené
   v § 72a odst. 1 až 3.
 
   HLAVA DVACÁTÁ PRVNÍ
 
   Vykonávací řízení
 
   § 315
 
   Příslušnost ve vykonávacím řízení
 
   (1) Rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který
   rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo
   jeho výkon zařizuje předseda senátu.
 
   (2)  Rozhodnutí  souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí,
   není-li  dále  stanoveno  něco  jiného,  soud,  který ve věci rozhodl v 
   prvním stupni.
 
   (3)  Opatření  nutná k výkonu trestů a ochranných opatření a k vymáhání
   nákladů  trestního  řízení,  zejména vyrozumívání jiných orgánů a osob,
   jimž  přísluší  spolupůsobení  při  výkonu  uvedených rozhodnutí, činí,
   není-li  dále  stanoveno  něco  jiného, předseda senátu soudu, který ve
   věci rozhodl v prvním stupni.
 
   ODDÍL PRVNÍ
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 316
 
   zrušen
 
   § 317
 
   zrušen
 
   § 318
 
   zrušen
 
   § 319
 
   zrušen
 
   ODDÍL DRUHÝ
 
   Výkon trestu odnětí svobody
 
   § 320
 
   Obecná ustanovení
 
   (1)  Způsob výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu
   odnětí svobody.
 
   (2) U osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí
   souvisící  s výkonem tohoto trestu soud, v jehož obvodu se trest odnětí
   svobody vykonává.
 
   (3)  Je-li  u  trestů  odnětí svobody postupně uložených stanoven různý
   způsob  výkonu  trestu,  určí společný způsob výkonu postupně uložených
   trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
 
   § 321
 
   Nařízení výkonu trestu
 
   (1)  Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest
   odnětí  svobody,  stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici
   zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby
   trest  ve  stanovené lhůtě nastoupil. Stal-li se výrok o uložení trestu
   odnětí  svobody vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon
   tohoto  trestu  u  odsouzeného,  který  je  ve  vazbě,  předseda senátu
   odvolacího   soudu   hned  po  vyhlášení  rozhodnutí;  předseda  senátu
   odvolacího  soudu tak může učinit i u odsouzeného, který není ve vazbě,
   je-li  z  konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je
   nebezpečný,  nebo  jestliže  z  jeho  jednání  nebo dalších konkrétních
   skutečností  vyplývá  důvodná  obava, že odsouzený uprchne nebo se bude
   skrývat.
 
   (2)  Nebylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že pobyt odsouzeného
   na svobodě je nebezpečný, nebo nevyplývá-li z jeho jednání nebo dalších
   konkrétních skutečností důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat,
   a  není  tak  dán  důvod  pro  okamžité  nařízení  výkonu trestu odnětí
   svobody,   může   předseda   senátu   k  nastoupení  trestu  poskytnout
   odsouzenému  přiměřenou  lhůtu,  aby  si mohl obstarat své záležitosti.
   Tato  lhůta  nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní
   moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.
 
   (3)  Nenastoupí-li  odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta,
   nebo  bylo-li  z  konkrétních  skutečností  zjištěno,  že jeho pobyt na
   svobodě  je  nebezpečný,  nebo  jestliže  z  jeho  jednání nebo dalších
   konkrétních  skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude
   skrývat,  nařídí  předseda  senátu,  aby  byl  do  výkonu trestu dodán.
   Není-li  známo  místo  pobytu  odsouzeného,  užije  se na příkaz k jeho
   dodání  do výkonu trestu přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo
   pobytu  odsouzeného  známo,  lze  použít k jeho dodání do výkonu trestu
   ustanovení  §  83c  odst.  2.  V  příkazu  předseda  senátu vždy požádá
   policejní  orgán o neprodlené podání informace o tom, zda byl odsouzený
   do  výkonu  trestu  dodán,  popřípadě  jaké  okolnosti dodání do výkonu
   trestu brání.
 
   (4)  Příkaz  podle odstavce 3 se vydá i v případě, nesplní-li odsouzený
   svou povinnost uvedenou v § 322 odst. 1 poslední větě, nebo za podmínek
   uvedených v § 322 odst. 3 větě druhé.
 
   Odklad výkonu trestu
 
   § 322
 
   (1)  Předseda  senátu  odloží  na  potřebnou  dobu  výkon trestu odnětí
   svobody,  jestliže  z  lékařské  zprávy  o  hospitalizaci odsouzeného v 
   lůžkovém  zdravotnickém  zařízení nebo z jiných skutečností vyplývá, že
   by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví.
 
   (2)  Požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodů
   uvedených  v  odstavci  1,  avšak  předseda  senátu má za to, že takové
   důvody  nejsou  zřejmě  dány,  vyzve  odsouzeného,  aby  nejpozději při
   nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním
   stavu   příslušné   věznici.   Zjistí-li  věznice,  že  zdravotní  stav
   odsouzeného  mu  neumožňuje  podrobit  se výkonu trestu odnětí svobody,
   podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení.
 
   (3) Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a na matce novorozeného
   dítěte předseda senátu odloží na dobu jednoho roku po porodu.
 
   (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 323
 
   (1) Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok může předseda
   senátu z důležitých důvodů odložit, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode
   dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
 
   (2)  Další odklad výkonu takového trestu nebo jeho odklad na dobu delší
   než  tři  měsíce  může  povolit  předseda senátu, a to jen výjimečně ze
   zvlášť  důležitých  důvodů,  zejména  mohl-li  by  výkon trestu mít pro
   odsouzeného  nebo jeho rodinu mimořádně těžké následky. Odklad lze však
   povolit  nejdéle  na  dobu šesti měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci
   rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
 
   (3)  Je-li  obava,  že  odsouzený  uprchne, nebo zneužívá-li povoleného
   odkladu, předseda senátu odklad odvolá.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí,  jímž  byl  povolen  odklad výkonu trestu podle
   odstavce 2, může státní zástupce podat stížnost.
 
   § 324
 
   Rozhodování o změně způsobu výkonu trestu
 
   (1)  O změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném
   zasedání na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, a nejde-li o 
   rozhodování  o  přeřazení mladistvého do věznice pro ostatní odsouzené,
   též  na  žádost odsouzeného nebo i bez takového podnětu okresní soud, v 
   jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
 
   (2)  Před rozhodnutím o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody musí
   být odsouzený vyslechnut.
 
   (3)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   Přerušení výkonu trestu
 
   § 325
 
   (1)  Je-li  odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen
   těžkou  nemocí,  může  předseda  senátu  výkon trestu na potřebnou dobu
   přerušit;  předseda  senátu  vždy  přeruší výkon trestu na těhotné ženě
   nebo matce dítěte mladšího jednoho roku.
 
   (2)  Je-li  obava,  že  odsouzený  uprchne, nebo zneužívá-li povoleného
   přerušení, předseda senátu přerušení výkonu trestu odvolá.
 
   (3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
 
   § 326
 
   zrušen
 
   § 327
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1) Soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku,
   jestliže odsouzený byl nebo má být
 
   a)  vydán  do  cizího  státu  nebo předán cizímu státu podle části páté
   hlavy   druhé  zákona  o  mezinárodní  justiční  spolupráci  ve  věcech
   trestních, nebo
 
   b) vyhoštěn.
 
   (2)  Nedojde-li  k  vydání  odsouzeného do cizího státu, k jeho předání
   nebo k vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech
   vydaný,  předaný  nebo  vyhoštěný,  rozhodne  soud,  že se trest odnětí
   svobody nebo jeho zbytek vykoná.
 
   (3)  Soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku
   též  tehdy,  zjistí-li,  že  odsouzený  onemocněl nevyléčitelnou životu
   nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 328
 
   Odklad a přerušení výkonu trestu a upuštění od jeho výkonu u vojáků
 
   (1)  Předseda  senátu  odloží  nebo přeruší výkon trestu odnětí svobody
   nepřevyšujícího  šest měsíců, je-li odsouzený povolán k výkonu základní
   vojenské služby.
 
   (2)  Jestliže  odsouzený  ve výkonu této služby nespáchal žádný trestný
   čin  a  konal řádně vojenskou službu, upustí soud od výkonu trestu nebo
   jeho  zbytku;  jinak  rozhodne,  že  se  trest nebo jeho zbytek vykoná.
   Bylo-li upuštěno od výkonu trestu nebo jeho zbytku, pokládá se trest za
   vykonaný dnem, kdy byl jeho výkon odložen nebo přerušen.
 
   (3)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   Podmíněné odsouzení
 
   § 329
 
   (1)  V  případech,  kdy  je  to s ohledem na povahu uložených omezení a
   způsob  kontroly  chování  podmíněně  odsouzeného nutné, zašle předseda
   senátu ihned po právní moci rozsudku ukládajícího trest odnětí svobody,
   jehož  výkon  byl  podmíněně odložen, jeho opis probačnímu úředníkovi k 
   výkonu  kontroly  nad  chováním odsouzeného a nad dodržováním uložených
   omezení.  Požádá  jej  zároveň,  aby  v  pravidelných  termínech, které
   zároveň  stanoví,  mu  podával zprávu o způsobu života odsouzeného, a v 
   případě,  že  by  zjistil důvody k nařízení výkonu trestu, aby to ihned
   oznámil  soudu.  Kontrolu  nad  chováním  odsouzeného a nad dodržováním
   uložených  omezení  může  na  základě  dožádání  adresovaného okresnímu
   soudu,  v  jehož  obvodu  odsouzený  bydlí,  pracuje  nebo  se zdržuje,
   provádět probační úředník činný mimo obvod soudu, který ve věci rozhodl
   v prvním stupni.
 
   (2)  Jestliže  předseda  senátu  nepověří  výkonem  kontroly probačního
   úředníka,  v  pravidelných  termínech,  nejpozději  jedenkrát  za  šest
   měsíců,  zjišťuje,  zda  podmíněně odsouzený vede řádný způsob života a
   dodržuje omezení, která mu byla rozsudkem uložena.
 
   (3) Zájmové sdružení občanů činné na pracovišti odsouzeného nebo v jeho
   bydlišti  může  předseda senátu požádat o výchovné spolupůsobení, pokud
   nabídlo záruku za převýchovu odsouzeného.
 
   § 330
 
   (1) O tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil nebo zda se nařídí výkon
   podmíněně  odloženého  trestu,  rozhodne  soud ve veřejném zasedání. Ve
   veřejném  zasedání  rozhodne soud i o ponechání podmíněného odsouzení v 
   platnosti podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku.
 
   (2) Při rozhodování o osvědčení podmíněně odsouzeného se soud opírá též
   o vyjádření zájmového sdružení občanů.
 
   (3)  Proti  rozhodnutím  podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   (4)  Rozhodnutí,  že se podmíněně odsouzený osvědčil, může se souhlasem
   státního zástupce učinit též předseda senátu.
 
   § 330a
 
   (1)  Jestliže  bylo  rozhodnuto  o podmíněném odsouzení k trestu odnětí
   svobody  s  dohledem,  soud  po  právní  moci rozsudku opatřením pověří
   probačního   úředníka,  v  jehož  obvodu  má  odsouzený  bydliště  nebo
   pracoviště,  aby sledoval jeho chování a dodržování uložených omezení a
   povinností  způsobem  stanoveným  zvláštním  zákonem. Podle povahy věci
   požádá o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a
   další  orgány,  instituce  a  osoby. Při výkonu dohledu nelze podmíněně
   odsouzenému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo
   z odsuzujícího rozsudku.
 
   (2)  Na  rozhodnutí o tom, zda se osvědčil podmíněně odsouzený, u něhož
   byl  vysloven  dohled,  nebo  zda  se nařídí výkon podmíněně odloženého
   trestu, se obdobně užije ustanovení § 330.
 
   Podmíněné propuštění
 
   § 331
 
   (1)  O  podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na
   návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest,
   na  žádost  odsouzeného  nebo  i  bez  takové žádosti, a to ve veřejném
   zasedání.  Soud  vyrozumí  o  konání  veřejného  zasedání  o podmíněném
   propuštění  z trestu odnětí svobody uloženého pro zločin i poškozeného,
   který  o  to  požádal  (§ 228 odst. 4). Žádost o podmíněné propuštění z 
   trestu  odnětí  svobody  podle  §  88  odst.  2 trestního zákoníku může
   obviněný  podat  jen,  pokud  k  ní  připojí kladné stanovisko ředitele
   věznice,  že  odsouzený  prokázal svým vzorným chováním a plněním svých
   povinností,  že  dalšího  výkonu trestu není třeba; jinak soud o takové
   žádosti  nerozhoduje  a  vrátí  ji  obviněnému  s  poučením  o nutnosti
   připojit  k  ní  uvedené  stanovisko  ředitele  věznice. Byla-li žádost
   odsouzeného   o  podmíněné  propuštění  zamítnuta,  může  ji  odsouzený
   opakovat  teprve  po  uplynutí  šesti  měsíců od zamítavého rozhodnutí,
   ledaže  by  žádost  byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula lhůta
   stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění.
 
   (2)  Podmíněné  propuštění  může navrhnout též zájmové sdružení občanů,
   nabídne-li převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného. Souhlasí-li
   s  tím  odsouzený,  může zájmové sdružení občanů před podáním návrhu na
   podmíněné propuštění požádat ředitele věznice, v níž se vykonává trest,
   aby mu sdělil stav převýchovy odsouzeného.
 
   (3)  Navrhne-li  podmíněné  propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený
   vykonává  trest,  nebo  se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o 
   tom,  že odsouzený se podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního
   zástupce též předseda senátu.
 
   (4)  Na  dožádání zájmového sdružení občanů o spolupůsobení při výchově
   podmíněně propuštěného se užije přiměřeně ustanovení § 329.
 
   (5)  Jestliže  bylo  rozhodnuto  o  podmíněném propuštění za současného
   vyslovení  dohledu  nad  odsouzeným  nebo  rozhodl-li soud o podmíněném
   propuštění  odsouzeného  a  současně  mu  uložil přiměřená omezení nebo
   přiměřené  povinnosti  směřující k tomu, aby vedl řádný život, užije se
   na  postup  při výkonu dohledu a kontrole chování odsouzeného přiměřeně
   ustanovení  §  330a  odst.  1.  Bylo-li  rozhodnuto,  aby  se podmíněně
   propuštěný  odsouzený ve zkušební době zdržoval ve svém obydlí užije se
   na  postup  při  výkonu  této povinnosti přiměřeně ustanovení § 334b až
   334e.  Jestliže  bylo rozhodnuto, aby podmíněně propuštěný odsouzený ve
   zkušební  době  vykonal  práce  ve  prospěch obcí, státních nebo jiných
   obecně  prospěšných  institucí  užije  se  na  postup  při  výkonu této
   povinnosti  přiměřeně  ustanovení  § 336 až 339. Pokud bylo rozhodnuto,
   aby  podmíněně propuštěný odsouzený složil na účet soudu částku určenou
   na  peněžitou  pomoc  obětem  trestné činnosti, může předseda senátu na
   žádost odsouzeného z důležitých důvodů
 
   a)  odložit  složení této částky, a to na dobu nejvýše šesti měsíců ode
   dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, nebo
 
   b)  povolit  splácení  této  částky v měsíčních splátkách tak, aby byla
   celá zaplacena nejpozději do konce stanovené zkušební doby.
 
   § 332
 
   (1)  O  tom,  zda  se  podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se zbytek
   trestu vykoná, jakož i o tom, zda se vykoná zbytek trestu anebo ponechá
   v  platnosti podmíněné propuštění, rozhoduje soud ve veřejném zasedání.
   Rozhodnutí,  že  se  podmíněně  propuštěný  osvědčil, může se souhlasem
   státního zástupce učinit též předseda senátu.
 
   (2)  Při  rozhodování  o osvědčení podmíněně propuštěného se soud opírá
   též o vyjádření zájmového sdružení občanů.
 
   § 333
 
   (1)  Rozhodnutí  podle § 331 činí okresní soud, v jehož obvodu se trest
   odnětí  svobody  vykonává.  Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o 
   návrhu  nebo žádosti rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jejich doručení
   soudu.  Rozhodnutí  podle  §  332 činí soud, který odsouzeného z trestu
   podmíněně propustil.
 
   (2)  Před  rozhodnutím  o  podmíněném  propuštění  nebo o výkonu zbytku
   trestu  musí  být  odsouzený  vyslechnut; to neplatí, postupuje-li soud
   podle § 331 odst. 3.
 
   (3)  Proti  rozhodnutí  podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti
   výroku  o  stanovení  délky  zkušební  doby. Proti ostatním rozhodnutím
   podle § 331 a 332 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   § 333a
 
   Pokud  byl  obviněný  pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, může
   předseda   senátu  odsouzenému  uložit  omezení  spočívající  v  zákazu
   vycestování  do  zahraničí, které trvá až do doby, kdy odsouzený vykoná
   trest  nebo  nastane  jiná  skutečnost,  s  níž  je spojen zánik výkonu
   trestu.  Proti  tomuto  rozhodnutí  je  přípustná stížnost. Pro případy
   podle věty první se § 77a odst. 2 až 6 použijí obdobně.
 
   § 333b
 
   Přeměna trestu odnětí svobody v trest domácího vězení
 
   (1)  O  přeměně trestu odnětí svobody v trest domácího vězení rozhoduje
   soud  na  návrh  státního  zástupce  nebo  ředitele  věznice,  v níž se
   vykonává  trest,  na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to
   ve veřejném zasedání.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 334
 
   Započítání vazby a trestu
 
   (1)  O  započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a
   to  zpravidla  zároveň  s  nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává
   podle  stavu  ke  dni  nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy osobní
   svoboda obviněného byla omezena.
 
   (2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
 
   (3)  O návrhu státního zástupce, aby se do výkonu trestu odnětí svobody
   nezapočítala  doba,  po  kterou  byl  odsouzenému přerušen výkon trestu
   odnětí  svobody  za  účelem léčebné péče ve zdravotnickém zařízení mimo
   věznice, stalo-li se tak v důsledku toho, že si odsouzený způsobil újmu
   na  zdraví  úmyslně,  rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Proti tomuto
   rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   ODDÍL TŘETÍ
 
   Výkon trestu domácího vězení
 
   § 334a
 
   Nařízení výkonu trestu domácího vězení
 
   (1)  Jakmile  se  rozhodnutí,  podle něhož se má vykonat trest domácího
   vězení   stalo   vykonatelným,  předseda  senátu  zašle  odsouzenému  a
   příslušnému středisku Probační a mediační služby nařízení výkonu tohoto
   trestu, v kterém určí
 
   a) počátek výkonu tohoto trestu a
 
   b) místo výkonu tohoto trestu.
 
   (2)  Počátek výkonu trestu domácího vězení stanoví předseda senátu tak,
   aby si odsouzený mohl obstarat své záležitosti.
 
   (3)  Místo výkonu trestu stanoví předseda senátu v obydlí odsouzeného v 
   místě  trvalého  pobytu  nebo v místě, kde se odsouzený zdržuje, a to s 
   přihlédnutím  k  jeho  osobním  a  rodinným  poměrům;  je-li  odsouzený
   zaměstnán,  přihlédne i k místu výkonu zaměstnání a k možnostem dopravy
   do zaměstnání.
 
   § 334b
 
   Kontrola výkonu trestu domácího vězení
 
   (1)  Kontrolu  výkonu  trestu  domácího  vězení  zajišťuje Ministerstvo
   spravedlnosti   nebo   jím   k  výkonu  elektronické  kontroly  zřízená
   organizační  složka  státu  ve spolupráci s Probační a mediační službou
   prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci
   pohybu odsouzeného nebo Probační a mediační služba namátkovou kontrolou
   prováděnou  probačním  úředníkem.  Za  tím  účelem je odsouzený povinen
   umožnit  orgánu  zajišťujícímu  kontrolu vstup do místa výkonu trestu a
   strpět pořízení svých biometrických údajů orgánem zajišťujícím kontrolu
   na  jeho  žádost  při  zahájení  elektronické  kontroly, a dále v jejím
   průběhu,  existuje-li  podezření na porušení kontrolovaných povinností.
   Pořizovanými  biometrickými  údaji  jsou  otisky prstů, rysy obličeje a
   záznam hlasu.
 
   (2)  Pokud  nebyly  při  výkonu  elektronické kontroly podle odstavce 1
   zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení, uchovávají se záznamy
   o pohybu odsouzeného nejdéle po dobu dvanácti měsíců po skončení výkonu
   elektronické kontroly.
 
   § 334c
 
   Nedodržování podmínek výkonu trestu domácího vězení
 
   Nedodržuje-li  odsouzený  stanovené  podmínky domácího vězení a uložená
   přiměřená  omezení  a přiměřené povinnosti, sdělí tuto skutečnost orgán
   zajišťující kontrolu bezodkladně soudu, který výkon trestu nařídil.
 
   § 334d
 
   Odklad a přerušení výkonu trestu domácího vězení
 
   (1)  Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu odložit
   nebo přerušit výkon trestu domácího vězení.
 
   (2)  Pominou-li  důvody  odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad
   nebo přerušení odvolá.
 
   (3)  Doba,  po  kterou  byl  výkon  trestu domácího vězení odložen nebo
   přerušen, se nezapočítává do doby výkonu trestu.
 
   (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 334e
 
   Změna trestu domácího vězení
 
   (1)  Na  návrh  odsouzeného, státního zástupce nebo probačního úředníka
   nebo i bez takového návrhu rozhodne předseda senátu z důležitých důvodů
   o  změně  místa  výkonu  trestu  domácího  vězení,  doby, kdy se zde má
   odsouzený  zdržovat,  a  přiměřených  omezení  a přiměřených povinností
   stanovených  odsouzenému;  přitom nesmí v neprospěch odsouzeného změnit
   počet  hodin  v  týdnu,  po  které se má odsouzený zdržovat v obydlí, a
   rozsah  přiměřených  omezení  a  přiměřených povinností. O změně trestu
   domácího  vězení  rozhodne  předseda senátu bez zbytečného odkladu i po
   vykázání ze společného obydlí podle jiného právního předpisu.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 334f
 
   Upuštění od výkonu trestu domácího vězení
 
   (1)  Soud  může  upustit  od  výkonu  trestu  domácího vězení nebo jeho
   zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být
 
   a)  vydán  do  cizího  státu  nebo předán cizímu státu podle části páté
   hlavy   druhé  zákona  o  mezinárodní  justiční  spolupráci  ve  věcech
   trestních, nebo
 
   b) vyhoštěn.
 
   (2)  Nedojde-li  k  vydání odsouzeného do ciziny, k jeho předání nebo k 
   vyhoštění  podle  odstavce  1,  anebo  vrátí-li  se  v těchto případech
   vydaný,  předaný  nebo  vyhoštěný,  rozhodne soud, že se trest domácího
   vězení nebo jeho zbytek vykoná.
 
   (3) Soud může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho zbytku
   též  tehdy,  zjistí-li,  že  odsouzený  onemocněl nevyléčitelnou životu
   nebezpečnou  nemocí  nebo  nevyléčitelnou  nemocí duševní nebo z jiných
   obdobně závažných důvodů.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 334g
 
   Přeměna trestu domácího vězení v trest odnětí svobody
 
   (1)  O  přeměně  trestu domácího vězení v trest odnětí svobody rozhodne
   předseda senátu na návrh probačního úředníka nebo i bez takového návrhu
   ve veřejném zasedání.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 334h
 
   Ministerstvo spravedlnosti může vyhláškou stanovit podrobnosti kontroly
   výkonu trestu domácího vězení.
 
   ODDÍL ČTVRTÝ
 
   Výkon trestu obecně prospěšných prací
 
   § 335
 
   Obecné ustanovení
 
   Trest  obecně  prospěšných  prací odsouzený vykonává v obvodu okresního
   soudu,  ve  kterém  bydlí.  Se  souhlasem  odsouzeného  může  být trest
   vykonáván i mimo tento obvod.
 
   nadpis vypuštěn
 
   Nařízení výkonu trestu
 
   § 336
 
   (1)  Jakmile  se  rozhodnutí,  podle  něhož  se má vykonat trest obecně
   prospěšných  prací, stane vykonatelným, předseda senátu zašle jeho opis
   probačnímu úředníkovi.
 
   (2)  O  druhu  a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní
   soud,  který trest obecně prospěšných prací uložil, na návrh probačního
   úředníka.  Probační  úředník  v  návrhu vychází z potřeby výkonu těchto
   prací v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a přihlíží k 
   tomu,  aby  odsouzený trest vykonával co nejblíže místu, kde bydlí; při
   stanovení  druhu  a  místa  výkonu obecně prospěšných prací postupuje v 
   součinnosti se střediskem Probační a mediační služby v obvodu soudu, ve
   kterém má být trest obecně prospěšných prací vykonáván. Má-li být trest
   obecně  prospěšných  prací  vykonáván  mimo  obvod  okresního soudu, ve
   kterém  odsouzený  bydlí,  je  součástí návrhu probačního úředníka také
   písemný souhlas odsouzeného s tímto výkonem.
 
   (3) V rozhodnutí podle odstavce 2 soud odsouzeného zároveň poučí o jeho
   povinnosti  dostavit  se  do  14  dnů  od oznámení tohoto rozhodnutí na
   středisko  Probační  a mediační služby v obvodu okresního soudu, v němž
   má  být  trest  obecně  prospěšných prací vykonán, za účelem projednání
   podmínek  výkonu  trestu  obecně  prospěšných prací a o jeho povinnosti
   dostavit se v den stanovený probačním úředníkem pověřeným kontrolou nad
   výkonem  tohoto trestu na obecní úřad nebo instituci, u nichž má obecně
   prospěšné práce vykonávat, za účelem nástupu výkonu trestu. Zároveň jej
   upozorní na následky nesplnění těchto povinností.
 
   (4)  O  rozhodnutí podle odstavce 2 vyrozumí soud po nabytí jeho právní
   moci  středisko Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve
   kterém  má být trest obecně prospěšných prací vykonán, a zároveň pověří
   opatřením  probačního  úředníka činného v obvodu tohoto soudu kontrolou
   nad výkonem trestu obecně prospěšných prací.
 
   (5)  O  změně  druhu  a  místa výkonu obecně prospěšných prací rozhodne
   okresní  soud,  který  trest  obecně prospěšných prací uložil, na návrh
   odsouzeného nebo probačního úředníka provádějícího kontrolu nad výkonem
   trestu  obecně  prospěšných  prací. O tomto rozhodnutí vyrozumí soud po
   nabytí  jeho  právní moci středisko Probační a mediační služby v obvodu
   okresního  soudu,  ve kterém má být trest obecně prospěšných prací nebo
   jeho  zbytek  vykonán,  a  zároveň pověří opatřením probačního úředníka
   činného  v  obvodu  tohoto  soudu  kontrolou  nad výkonem trestu obecně
   prospěšných prací.
 
   (6)  Při  projednání  podmínek  výkonu trestu obecně prospěšných prací,
   stanovení  dne  nástupu jeho výkonu a při výkonu kontroly tohoto trestu
   postupuje  probační  úředník  pověřený  kontrolou  výkonu trestu obecně
   prospěšných  prací  v  součinnosti  s  příslušným  obecním  úřadem nebo
   institucí, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány.
 
   § 337
 
   Nesplní-li  odsouzený  povinnosti  stanovené  v § 336 odst. 3, nebo bez
   závažného   důvodu   poruší  sjednané  podmínky  výkonu  trestu  obecně
   prospěšných  prací, zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest
   nebo   jinak  maří  výkon  tohoto  trestu,  probační  úředník  pověřený
   kontrolou  nad  výkonem  tohoto trestu nebo jeho prostřednictvím obecní
   úřad  nebo  instituce,  u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány,
   tuto  skutečnost  bezodkladně  sdělí soudu, který výkon trestu nařídil.
   Rovněž  soudu  bez  odkladu  sdělí,  kdy odsouzený uložený trest obecně
   prospěšných prací vykonal.
 
   § 338
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1)  Považuje-li  soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů
   za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329.
 
   (2)  Obecní úřady a obecně prospěšné instituce sdělují své požadavky na
   vykonání  obecně prospěšných prací středisku Probační a mediační služby
   v  obvodu  okresního  soudu,  ve kterém mají být obecně prospěšné práce
   prováděny.  Zároveň  jsou  povinny  mu  sdělit  každou podstatnou změnu
   týkající  se  takového požadavku, aby středisko mělo průběžný přehled o 
   potřebě  těchto prací. Probační úředník informuje soud na jeho žádost o 
   potřebě obecně prospěšných prací v požadovaném obvodu.
 
   (3)  Při  získávání  požadavků  na  provedení  obecně prospěšných prací
   vhodných  pro  odsouzené  a  při výkonu trestu obecně prospěšných prací
   probační   úředník   pověřený   kontrolou  nad  výkonem  trestu  obecně
   prospěšných   prací  spolupracuje  s  obcemi  a  s  obecně  prospěšnými
   institucemi  a  provádí úkony směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný
   život.
 
   § 339
 
   Odklad a přerušení výkonu trestu
 
   (1)  Předseda senátu na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon trestu
   obecně  prospěšných  prací,  jestliže  z  lékařských zpráv předložených
   odsouzeným  nebo  vyžádaných  s  jeho  souhlasem vyplývá, že v důsledku
   přechodného  zhoršení  zdravotního  stavu  není odsouzený schopen trest
   vykonat.
 
   (2)  Výkon  trestu  obecně  prospěšných  prací  na těhotné ženě a matce
   novorozeného dítěte předseda senátu odloží nebo přeruší na dobu jednoho
   roku po porodu.
 
   (3) Z jiných důležitých důvodů může předseda senátu výkon trestu obecně
   prospěšných  prací  odložit  na  dobu  nejvýše  tří měsíců ode dne, kdy
   rozhodnutí,  kterým  byl  tento trest uložen, nabylo právní moci. Je-li
   důvodem  odložení nebo přerušení výkonu trestu obecně prospěšných prací
   poskytování   zvláštní  ochrany  a  pomoci  podle  zvláštního  právního
   předpisu,  předseda  senátu  odloží  nebo  přeruší  výkon trestu obecně
   prospěšných  prací  do  doby  ukončení  poskytování  zvláštní ochrany a
   pomoci. Příslušný orgán poskytující zvláštní ochranu a pomoc neprodleně
   vyrozumí předsedu senátu o ukončení jejich poskytování.
 
   (4)  Pominou-li  důvody  odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad
   nebo přerušení odvolá.
 
   (5)  Doba,  po kterou byl výkon trestu obecně prospěšných prací odložen
   nebo  přerušen,  se  nezapočítává  do  lhůty jednoho roku, v níž má být
   trest vykonán.
 
   (6)  Proti  rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež
   má odkladný účinek.
 
   § 340
 
   Odklad a přerušení výkonu trestu u vojáků
 
   (1) Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných
   prací, je-li odsouzený povolán k výkonu vojenské činné služby.
 
   (2)  Ustanovení  §  339 odst. 4 a 5 se užije obdobně též u odsouzených,
   jimž byl výkon trestu odložen nebo přerušen podle odstavce 1.
 
   (3) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 340a
 
   Upuštění od výkonu trestu
 
   (1)  Předseda  senátu  upustí od výkonu trestu obecně prospěšných prací
   nebo  jeho  zbytku,  jestliže  je  odsouzený  v  důsledku  změny  svého
   zdravotního stavu dlouhodobě neschopen tento trest vykonat.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 340b
 
   Přeměna  trestu  obecně  prospěšných  prací  v trest domácího vězení, v 
   peněžitý trest nebo v trest odnětí svobody
 
   (1)  O  přeměně  trestu  obecně  prospěšných  prací nebo o přeměně jeho
   zbytku  v  trest  domácího vězení, v peněžitý trest nebo v trest odnětí
   svobody,  jakož  i  o  ponechání  trestu  obecně  prospěšných  prací  v 
   platnosti   při   stanovení  dohledu  nebo  dalších  dosud  neuložených
   přiměřených  omezení,  přiměřených  povinností nebo případně výchovných
   omezení,  rozhodne  bez  zbytečného  odkladu  předseda  senátu na návrh
   probačního úředníka pověřeného kontrolou nad výkonem tohoto trestu nebo
   na  návrh  obecního úřadu nebo instituce, u nichž jsou obecně prospěšné
   práce  vykonávány,  podaný  prostřednictvím tohoto probačního úředníka,
   nebo  i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. O těchto rozhodnutích
   předseda  senátu vyrozumí středisko Probační a mediační služby v obvodu
   soudu, v němž je trest obecně prospěšných prací vykonáván.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   ODDÍL PÁTÝ
 
   Výkon některých dalších trestů
 
   Výkon peněžitého trestu
 
   § 341
 
   Jakmile se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen
   zaplatit  peněžitý  trest,  vyzve  předseda senátu odsouzeného, aby jej
   zaplatil  do  patnácti  dnů,  a  upozorní  ho,  že jinak bude zaplacení
   vymáháno.
 
   § 342
 
   (1) Na žádost odsouzeného může předseda senátu z důležitých důvodů
 
   a) odložit výkon peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode
   dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, nebo
 
   b)  povolit  splácení  peněžitého  trestu po částkách tak, aby byl celý
   zaplacen  nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy rozsudek nabyl právní
   moci.
 
   (2)  Pominou-li  důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu odložen,
   nebo   nedodržuje-li  odsouzený  bez  závažného  důvodu  splátky,  může
   předseda senátu povolení odkladu nebo splátek odvolat.
 
   § 343
 
   (1)   Předseda   senátu   nařídí,   aby  peněžitý  trest  byl  vymáhán,
   nezaplatí-li jej odsouzený
 
   a) do patnácti dnů poté, co byl k zaplacení vyzván,
 
   b)  do patnácti dnů poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž povolený
   odklad nebo povolené splácení byly odvolány, nebo
 
   c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.
 
   (2)  Bylo-li  nařízeno  vymáhání  peněžitého  trestu,  jehož  výkon  je
   zajištěn  na  majetku  odsouzeného,  na jeho úhradu se přednostně užije
   zajištěný majetek.
 
   (3)  Peněžitý  trest  smí  být  vymáhán,  jen  pokud tím nebude zmařeno
   uspokojení   přiznaného   nároku  poškozeného  na  náhradu  škody  nebo
   nemajetkové  újmy  v  penězích  nebo  na vydání bezdůvodného obohacení.
   Nepřikročí-li  poškozený k vymáhání svého nároku do tří měsíců ode dne,
   kdy  nabyl  právní  moci rozsudek, jímž byl peněžitý trest uložen, může
   být peněžitý trest vymáhán bez ohledu na nárok poškozeného.
 
   (4)  Při  správě  placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového
   řádu.
 
   § 344
 
   (1)  Soud upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže
   se  odsouzený  v  důsledku  okolností  na  jeho  vůli  nezávislých stal
   dlouhodobě  neschopným  peněžitý  trest zaplatit nebo by výkonem trestu
   byla  vážně  ohrožena  výživa  nebo  výchova osoby, o jejíž výživu nebo
   výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
 
   (2)  O  přeměně  peněžitého  trestu  nebo  jeho zbytku v trest domácího
   vězení  nebo  v trest obecně prospěšných prací rozhodne předseda senátu
   ve veřejném zasedání.
 
   (3)  Nebyl-li  peněžitý  trest  zaplacen,  nepřichází-li v úvahu postup
   podle  odstavce 1 nebo 2 nebo § 342 odst. 1 a je-li zjevné, že by výkon
   tohoto  trestu mohl být zmařen, zejména nelze-li peněžitý trest uhradit
   z  majetku  zajištěného  pro  účely  jeho  výkonu,  nařídí  soud  výkon
   náhradního  trestu  odnětí  svobody  nebo  jeho  poměrné  části; přitom
   rozhodne o způsobu výkonu náhradního trestu.
 
   (4)  Odsouzený může kdykoliv odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho
   poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou část zaplatí. O 
   tom,  jakou  část náhradního trestu je třeba vykonat, rozhodne předseda
   senátu.
 
   (5)  Proti  rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež
   má odkladný účinek.
 
   Zajištění výkonu peněžitého trestu
 
   § 344a
 
   (1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k 
   povaze  a  závažnosti  trestného  činu  a  poměrům  obviněného očekávat
   uložení  peněžitého  trestu,  může  soud  a  v přípravném řízení státní
   zástupce  zajistit  určenou  část majetku obviněného. K zajištění nelze
   užít  majetek,  který  je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z 
   výkonu rozhodnutí o zajištění.
 
   (2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
 
   (3)  Na  rozhodování  o zajištění výkonu peněžitého trestu a postup při
   zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.
 
   § 344b
 
   (1)  Soud  a  v  přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo
   omezí,  pomine-li  důvod, pro který byla určená část majetku zajištěna,
   nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
 
   (2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
   na  návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného
   majetku.
 
   (3)  Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění.
   O  takové  žádosti  musí  soud  a  v  přípravném řízení státní zástupce
   neprodleně  rozhodnout.  Byla-li  žádost  zamítnuta,  může ji obviněný,
   neuvede-li  v  ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní
   moci rozhodnutí.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
   má,  pokud  jde  o  povolení  provedení  úkonu,  zrušení  nebo  omezení
   zajištění, odkladný účinek.
 
   Výkon trestu propadnutí majetku
 
   § 345
 
   Stal-li  se  rozsudek,  jímž byl uložen trest propadnutí celého majetku
   nebo jeho části, vykonatelným, zašle předseda senátu organizační složce
   státu,  které  podle  zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem
   státu, opis rozsudku bez odůvodnění k provedení tohoto trestu.
 
   § 346
 
   (1)  Vzniknou-li  při  provádění trestu propadnutí majetku pochybnosti,
   zda  se  tento trest na určité prostředky nebo věci vztahuje vzhledem k 
   tomu,  že je jich nezbytně třeba k ukojení životních potřeb odsouzeného
   nebo  osob,  o  jejichž  výživu  nebo výchovu je odsouzený podle zákona
   povinen  pečovat,  rozhodne  o tom předseda senátu na návrh organizační
   složky  státu,  které  podle  zvláštního  zákona přísluší hospodaření s 
   majetkem  státu, anebo na žádost odsouzeného nebo osoby, o jejíž výživu
   nebo výchovu jde. Takovouto žádost je možno podat jen do tří měsíců ode
   dne,  kdy  rozsudek nabyl právní moci, a jde-li o prostředky nebo věci,
   které  byly  prováděním  trestu  propadnutí  majetku  postiženy  teprve
   později, do jednoho měsíce od doby, kdy se tak stalo.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   (3)  Opis  pravomocného  usnesení uvedeného v odstavci 1 zašle předseda
   senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší
   hospodaření s majetkem státu.
 
   (4)  Vlastnické  právo třetí osoby k prostředkům a věcem postiženým při
   provádění  trestu  propadnutí  majetku nelze uplatnit podle odstavce 1,
   nýbrž toliko podle předpisů občanskoprávních.
 
   Zajištění výkonu trestu propadnutí majetku
 
   § 347
 
   (1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který vzhledem k povaze a
   závažnosti  činu  a  poměrům  obviněného  třeba očekávat uložení trestu
   propadnutí  majetku,  může  soud  a v přípravném řízení státní zástupce
   majetek  obviněného  nebo  jeho  určenou  část  zajistit.  Soud zajistí
   majetek  obviněného  nebo  jeho  určenou  část  vždy,  uložil-li  trest
   propadnutí  majetku  rozsudkem,  který  dosud  nenabyl  právní  moci. K 
   zajištění  nelze  užít  majetek,  který  je  podle  zvláštního právního
   předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
 
   (2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
 
   § 348
 
   (1)  Zajištění  postihuje  veškerý majetek obviněného nebo jeho určenou
   část,  včetně  plodů  a  užitků,  které z nich plynou. Zajištění celého
   majetku se vztahuje i na majetek, který obviněný nabude po zajištění.
 
   (2)  Na rozhodování o zajištění majetku a postup při zajištění se jinak
   užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.
 
   § 349
 
   (1)  Soud  a  v  přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo
   omezí,  pomine-li  důvod,  pro který byly majetek nebo jeho určená část
   zajištěny,  nebo  není-li  zajištění  třeba  v  rozsahu,  v  němž  bylo
   nařízeno.
 
   (2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
   na  návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného
   majetku.
 
   (3)  Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění.
   O  takové  žádosti  musí  soud  a  v  přípravném řízení státní zástupce
   neprodleně  rozhodnout.  Byla-li  žádost  zamítnuta,  může ji obviněný,
   neuvede-li  v  ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní
   moci rozhodnutí.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
   má,  pokud  jde  o  povolení  provedení  úkonu,  zrušení  nebo  omezení
   zajištění, odkladný účinek.
 
   § 349a
 
   zrušen
 
   § 349b
 
   Výkon trestu propadnutí věci nebo výkon propadnutí náhradní hodnoty
 
   Opis  rozsudku, jímž byl vysloven trest propadnutí věci, nebo jímž bylo
   vysloveno   propadnutí   náhradní   hodnoty,   zašle   předseda  senátu
   organizační  složce  státu,  které  podle  zvláštního  zákona  přísluší
   hospodaření  s majetkem státu. Byla-li věc, na kterou se vztahuje trest
   propadnutí  věci  anebo  na  kterou  se  vztahuje  vyslovení propadnutí
   náhradní  hodnoty,  zajištěna, učiní předseda senátu opatření, aby bylo
   takové   organizační  složce  svěřeno  nakládání  s  ní,  pokud  taková
   organizační  složka doposud správu zajištěné věci nebo náhradní hodnoty
   nevykonává.
 
   § 350
 
   Výkon trestu zákazu činnosti
 
   (1)  Předseda  senátu  rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl
   odsouzenému  uložen  trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou
   bylo  odsouzenému před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která
   je  předmětem  zákazu,  v  souvislosti  s  trestným  činem odňato podle
   zvláštních  předpisů,  nebo  na základě opatření státního orgánu nesměl
   již  tuto  činnost  vykonávat,  do  doby výkonu uloženého trestu zákazu
   činnosti. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
 
   (2)  Na  řízení  o  podmíněném  upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu
   činnosti,  jakož  i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se
   užije  přiměřeně  ustanovení § 331 až 333. Všechna rozhodnutí však činí
   soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 315 odst. 2).
 
   § 350a
 
   Výkon trestu zákazu pobytu
 
   (1)  O  uložení  zákazu  pobytu  uvědomí  předseda senátu obecní úřad a
   policejní  orgán,  na  jejichž  obvod se zákaz vztahuje, jakož i obecní
   úřad a policejní orgán, v jejichž obvodě má odsouzený trvalé bydliště.
 
   (2)  Jestliže  odsouzený  pracuje  v obvodě, na který se vztahuje zákaz
   pobytu,  uvědomí  předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v 
   pracovním poměru.
 
   (3) Z důležitých důvodů může policejní orgán v místě jeho bydliště nebo
   pobytu  povolit  odsouzenému  návštěvu  místa  nebo obvodu, na který se
   vztahuje zákaz pobytu.
 
   (4)  Po  dobu, po kterou odsouzený vykonává činnou vojenskou službu, se
   trest  zákazu pobytu nevykonává. Jestliže odsouzený nespáchal ve výkonu
   této  služby  žádný trestný čin a konal řádně vojenskou službu, soud od
   výkonu  trestu  zákazu  pobytu  nebo  jeho  zbytku upustí. Proti tomuto
   rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   (5)  Na  řízení  o  podmíněném  upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu
   pobytu,  jakož  i  na  řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se
   obdobně užije ustanovení § 331 až 333.
 
   (6)  Rozhodnutí  o  uložení  přiměřených omezení osobě, které byl trest
   zákazu pobytu uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, činí ve
   veřejném  zasedání  soud,  v  jehož  obvodu  byl  trest  odnětí svobody
   naposledy vykonáván. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež
   má odkladný účinek.
 
   Výkon trestu vyhoštění
 
   § 350b
 
   (1)  Jakmile  nabyde  právní  moci  rozsudek,  kterým  byl uložen trest
   vyhoštění,  předseda  senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii České
   republiky a vyzve zároveň odsouzeného, aby z České republiky neprodleně
   vycestoval.
 
   (2)  Nehrozí-li  obava,  že  odsouzený,  který  je  na svobodě, se bude
   skrývat  nebo  jinak  mařit  výkon  trestu  vyhoštění, může mu předseda
   senátu  poskytnout  přiměřenou lhůtu k obstarání jeho záležitostí. Tato
   lhůta  nesmí  být  delší  než  jeden  měsíc ode dne, kdy rozsudek nabyl
   právní moci.
 
   (3)  Lhůtu  uvedenou  v  odstavci  2  může  předseda  senátu  na žádost
   odsouzeného  i  opakovaně  prodloužit, nejdéle však na 180 dnů ode dne,
   kdy  rozsudek  nabyl právní moci, jestliže odsouzený prokáže, že učinil
   všechny  úkony  potřebné  k  obstarání  cestovních  dokladů  a  dalších
   náležitostí  potřebných  k  vycestování,  avšak  dosud  nemůže  z České
   republiky vycestovat.
 
   (4)  Požádal-li  odsouzený  k  trestu  vyhoštění  o udělení mezinárodní
   ochrany  podle  zvláštního  právního  předpisu^4),  a nejde-li o žádost
   zcela  zjevně  nedůvodnou, předseda senátu na žádost odsouzeného nebo i 
   bez  takové  žádosti  odloží  výkon trestu vyhoštění. O odložení výkonu
   trestu  vyhoštění  z  tohoto  důvodu  předseda  senátu  vyrozumí  orgán
   příslušný  k  řízení  o  udělení  mezinárodní  ochrany podle zvláštního
   právního předpisu4) a zároveň jej požádá, aby mu neprodleně po ukončení
   řízení oznámil, jakým způsobem bylo o žádosti rozhodnuto.
 
   (5)  Byla-li  odsouzenému  k trestu vyhoštění udělena doplňková ochrana
   podle  zvláštního  právního  předpisu^4)  nebo zvláštní ochrana a pomoc
   podle zvláštního právního předpisu, předseda senátu odloží výkon trestu
   vyhoštění  na dobu jejího udělení. O odložení výkonu trestu vyhoštění z 
   tohoto  důvodu  předseda  senátu  vyrozumí  orgán  příslušný  k udělení
   doplňkové  ochrany  podle  zvláštního  právního  předpisu^4) nebo orgán
   příslušný  k  poskytování  zvláštní  ochrany  a pomoci podle zvláštního
   právního  předpisu  a  zároveň  je  požádá,  aby mu neprodleně oznámily
   skutečnost,  že  doplňková  ochrana  odsouzenému  zanikla  nebo mu byla
   odňata nebo že poskytování zvláštní ochrany a pomoci bylo ukončeno.
 
   (6) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost.
 
   § 350c
 
   Vyhošťovací vazba
 
   (1) Hrozí-li obava, že odsouzený se bude skrývat nebo jinak mařit výkon
   trestu  vyhoštění,  může předseda senátu rozhodnout o vzetí odsouzeného
   do  vyhošťovací  vazby, nerozhodne-li o jejím nahrazení zárukou, slibem
   nebo peněžitou zárukou.
 
   (2)  Nevyplývá-li  z  odstavce 1 jinak, na řízení o vyhošťovací vazbě a
   její   nahrazení  zárukou,  slibem  nebo  peněžitou  zárukou  se  užijí
   ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního.
 
   (3) Byl-li odsouzený vzat podle odstavce 1 do vyhošťovací vazby, požádá
   předseda  senátu,  pokud  je  to  třeba, o zajištění cestovních dokladů
   potřebných k výkonu trestu vyhoštění Policii České republiky.
 
   § 350d
 
   Jestliže   se  na  odsouzeném,  kterému  byl  pravomocně  uložen  trest
   vyhoštění,  vykonává  trest  odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o 
   nařízení  výkonu trestu vyhoštění též příslušnou věznici. Policii České
   republiky v nařízení výkonu trestu podle § 350b odst. 1 zároveň požádá,
   pokud  je  to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu
   trestu  vyhoštění tak, aby tento trest bezprostředně navazoval na výkon
   trestu odnětí svobody.
 
   § 350e
 
   Jestliže  soud rozhodne o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo
   jeho  zbytku,  o  podmíněném  propuštění z výkonu trestu odnětí svobody
   nebo  o účasti na amnestii, jíž se promíjí zbytek trestu odnětí svobody
   u  odsouzeného,  kterému byl uložen trest vyhoštění, vyrozumí ihned bez
   ohledu na právní moc takového rozhodnutí soud příslušný k výkonu trestu
   vyhoštění  a  Policii  České  republiky;  stejně postupuje Ministerstvo
   spravedlnosti  v případě, že o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody
   nebo jeho zbytku rozhodl ministr spravedlnosti.
 
   § 350f
 
   (1)  Byl-li  odsouzený vzat do vyhošťovací vazby nebo vykonává-li trest
   odnětí  svobody,  zajistí  jeho  vycestování  z  území  České republiky
   Policie České republiky, která po dohodě s předsedou senátu odsouzeného
   ve věznici převezme.
 
   (2) Náklady spojené s výkonem vyhoštění, pokud je neuhradí odsouzený, s 
   výjimkou nákladů výkonu vazby, hradí Policie České republiky.
 
   § 350g
 
   (1)  Jestliže  v  době,  kdy  soud  přistoupí  k nařízení výkonu trestu
   vyhoštění,  se  odsouzený  již  na  území  České  republiky  nenachází,
   předseda  senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii České republiky a
   další úkony neprovádí.
 
   (2)  Nebyl-li  občan Evropské unie anebo jeho rodinný příslušník^5) bez
   ohledu  na  státní  příslušnost  vyhoštěn  do  dvou let od pravomocného
   uložení   trestu   vyhoštění,  předseda  senátu  ověří,  zda  nenastaly
   skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit.
 
   § 350h
 
   Přerušení výkonu trestu vyhoštění a upuštění od výkonu trestu vyhoštění
 
   (1) Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu přerušit
   výkon  trestu  vyhoštění.  Pominou-li důvody přerušení, předseda senátu
   přerušení odvolá.
 
   (2)   Doba,   po   kterou  byl  výkon  trestu  vyhoštění  přerušen,  se
   nezapočítává do doby výkonu trestu.
 
   (3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
 
   (4)  Od  výkonu trestu vyhoštění nebo jeho zbytku soud upustí, jestliže
   po   vyhlášení   rozsudku,  kterým  byl  tento  trest  uložen,  nastaly
   skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit. Je-li odsouzený ve
   vyhošťovací  vazbě  nebo  ve  výkonu  trestu  odnětí  svobody, vyrozumí
   předseda  senátu  o  pravomocném  upuštění  od  výkonu trestu vyhoštění
   příslušnou věznici.
 
   (5)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 4 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   Výkon  trestu  zákazu  vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
   akce
 
   § 350i
 
   (1)  Jakmile  rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest zákazu vstupu
   na  sportovní,  kulturní  a  jiné společenské akce, nabude právní moci,
   předseda  senátu zašle jeho opis středisku Probační a mediační služby v 
   obvodu  okresního  soudu,  ve  kterém  odsouzený bydlí, a nemá-li stálé
   bydliště,  v  jehož  obvodu  se  zdržuje nebo pracuje, a zároveň pověří
   opatřením  probačního  úředníka činného v obvodu tohoto soudu kontrolou
   nad  výkonem  trestu  zákazu  vstupu  na  sportovní,  kulturní  a  jiné
   společenské akce.
 
   (2)  Probační úředník pověřený kontrolou výkonu trestu zákazu vstupu na
   sportovní,  kulturní  a jiné společenské akce vyzve odsouzeného, aby se
   dostavil  v  jím  stanoveném  termínu na příslušné středisko Probační a
   mediační  služby  za  účelem  projednání  podmínek výkonu trestu zákazu
   vstupu  na  sportovní,  kulturní  a jiné společenské akce. Ve výzvě jej
   upozorní  i  na  následky  nesplnění  těchto  povinností bez důležitého
   důvodu.
 
   (3)  Probační úředník pověřený kontrolou výkonu trestu zákazu vstupu na
   sportovní,  kulturní  a  jiné  společenské  akce  s odsouzeným projedná
   podmínky  výkonu  trestu  zákazu  vstupu  na sportovní, kulturní a jiné
   společenské   akce.   Považuje-li   za  potřebné  stanovit  odsouzenému
   povinnost  dostavovat  se  podle  jeho pokynů k určenému útvaru Policie
   České  republiky,  stanoví konkrétní podmínky po dohodě s Policií České
   republiky.  Při  stanovení  a  kontrole  podmínek  výkonu tohoto trestu
   postupuje  probační  úředník v součinnosti s příslušným útvarem Policie
   České republiky, k němuž se má odsouzený v určené době dostavovat.
 
   § 350j
 
   Na  řízení  o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu vstupu
   na  sportovní,  kulturní  a  jiné společenské akce, jakož i na řízení o 
   nařízení výkonu zbytku tohoto trestu, se obdobně užijí ustanovení § 331
   až 333.
 
   ODDÍL ŠESTÝ
 
   Promlčení výkonu trestu
 
   § 350k
 
   O  promlčení  výkonu  trestu  rozhoduje  soud  usnesením.  Proti tomuto
   usnesení může státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   ODDÍL SEDMÝ
 
   Výkon ochranného léčení a zabezpečovací detence
 
   § 351
 
   Nařízení výkonu ochranného léčení
 
   (1)  Výkon  ochranného  léčení  nařídí  předseda  senátu zdravotnickému
   zařízení,  v  němž  má  být  ochranné  léčení  vykonáno.  Jestliže však
   ochranné  léčení bylo uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody
   a ve věznici jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda
   senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu
   odnětí svobody.
 
   (2)  Je-li  osoba,  u  níž  bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na
   svobodě  nebezpečná  pro  své okolí, nařídí předseda senátu bezodkladně
   její  dodání  do  zdravotnického  zařízení;  jinak  jí  může poskytnout
   přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí.
 
   (3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné
   službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo náčelníka, aby
   zařídil jeho dopravení do zdravotnického zařízení.
 
   (4)  Předseda  senátu požádá zdravotnické zařízení, aby oznámilo soudu,
   který  ochranné  léčení  uložil,  kdy  bylo s výkonem ochranného léčení
   započato.  Zároveň požádá zdravotnické zařízení, aby okresnímu soudu, v 
   jehož  obvodě  se  ochranné  léčení vykonává, podalo neprodleně zprávu,
   jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného léčení.
 
   (5)  K  nařízení  výkonu  ochranného léčení předseda senátu pro potřeby
   zdravotnického  zařízení  připojí  znalecký  posudek,  opis protokolu o 
   výslechu   znalce   nebo   opis  lékařské  zprávy  o  zdravotním  stavu
   odsouzeného, pokud v průběhu trestního řízení byly opatřeny.
 
   § 351a
 
   Změna ochranného léčení
 
   (1)  O  změně  způsobu výkonu ochranného léčení na návrh zdravotnického
   zařízení,  státního  zástupce  nebo  osoby, na níž se vykonává ochranné
   léčení,  anebo  i  bez  takového  návrhu rozhoduje ve veřejném zasedání
   okresní  soud,  v  jehož  obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se
   ochranné  léčení vykonává; tento soud rozhoduje na návrh zdravotnického
   zařízení  nebo  státního zástupce i o změně ústavního ochranného léčení
   na  zabezpečovací  detenci.  Ústavní  ochranné  léčení může za podmínek
   stanovených  v  trestním zákoníku soud změnit na zabezpečovací detenci,
   jestliže  na  základě  návrhu  nebo  zprávy zdravotnického zařízení, ve
   kterých   popíše  průběh  a  výsledky  dosavadního  léčení,  vykonávané
   ochranné léčení nevedlo ke splnění jeho účelu pro chování osoby, na níž
   se  ochranné  léčení  vykonává,  a tuto přeměnu vyžaduje účinná ochrana
   společnosti  a  nutnost  působení  na  osobu, na níž se ochranné léčení
   vykonává, prostředky zabezpečovací detence.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 352
 
   Upuštění od výkonu ochranného léčení
 
   O  upuštění  od  výkonu  ochranného léčení před jeho započetím rozhodne
   soud,  který ochranné léčení uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh
   státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo
   i  bez  takového návrhu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost,
   jež má odkladný účinek.
 
   § 353
 
   Propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení
 
   (1)  Jakmile  bylo  dosaženo účelu ochranného léčení, podá zdravotnické
   zařízení,  ve kterém je ochranné léčení vykonáváno, návrh na propuštění
   z  ochranného léčení okresnímu soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení
   vykonává;  návrh  na  ukončení  ochranného  léčení  podle  § 99 odst. 6
   trestního  zákoníku podá zdravotnické zařízení, jakmile zjistí, že jeho
   účelu  nelze dosáhnout. Nebude-li ústavní ochranné léčení vykonáno tak,
   aby  do  dvou  let  od  jeho  započetí  bylo  rozhodnuto o propuštění z 
   ochranného  léčení  nebo  o  jeho  ukončení, podá zdravotnické zařízení
   nejméně  dva  měsíce  před  uplynutím  lhůty dvou let od počátku výkonu
   ochranného  léčení  návrh na jeho prodloužení. V návrhu na propuštění z 
   ochranného  léčení,  na  jeho  ukončení  nebo  v  návrhu na prodloužení
   ochranného  léčení  zdravotnické  zařízení  popíše  průběh  a  výsledky
   ochranného  léčení a uvede důvody navrhovaného postupu včetně návrhu na
   případné  uložení  dohledu  nad  chováním  osoby,  na níž je vykonáváno
   ochranné léčení. O tom je třeba zdravotnické zařízení poučit.
 
   (2) O propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného
   uložení  dohledu  nebo  o  prodloužení  ochranného  léčení rozhodne bez
   zbytečného  odkladu na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce
   nebo  osoby,  na  níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového
   návrhu  ve  veřejném  zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné
   léčení vykonává.
 
   (3)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 354
 
   Nařízení výkonu zabezpečovací detence a její výkon
 
   (1)  Jakmile  se  rozhodnutí,  podle  něhož se má vykonat zabezpečovací
   detence,  stalo  vykonatelným, předseda senátu zašle příslušnému ústavu
   pro  výkon  zabezpečovací  detence, v němž má být zabezpečovací detence
   vykonána, nařízení výkonu zabezpečovací detence a současně vyzve osobu,
   které  byla  zabezpečovací detence uložena, je-li na svobodě, aby výkon
   zabezpečovací   detence   nastoupila.   Stal-li   se  výrok  o  uložení
   zabezpečovací  detence, která nebyla uložena vedle nepodmíněného trestu
   odnětí svobody, vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon
   zabezpečovací  detence u obviněného, který je ve vazbě, předseda senátu
   odvolacího  soudu  ihned  při  vyhlášení  rozhodnutí. O nařízení výkonu
   zabezpečovací  detence  vždy  vyrozumí  okresní soud, v jehož obvodu je
   ústav  pro  výkon  zabezpečovací  detence, ve kterém bude zabezpečovací
   detence vykonávána.
 
   (2)  Je-li  osoba, které byla uložena zabezpečovací detence, při pobytu
   na svobodě nebezpečná pro své okolí, nebo je-li obava, že taková osoba,
   která  je  na  svobodě,  uprchne,  anebo je-li zde jiný důležitý důvod,
   nařídí  předseda  senátu  bezodkladně  její  dodání do ústavu pro výkon
   zabezpečovací  detence;  jinak  jí  může  poskytnout přiměřenou lhůtu k 
   obstarání  jejích  záležitostí,  která  však  nesmí být delší než jeden
   měsíc  ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.
   Není-li  známo  místo  pobytu  této  osoby, užije se na příkaz k jejímu
   dodání  do výkonu zabezpečovací detence přiměřeně ustanovení § 69 odst.
   3.  Je-li  místo  pobytu  známo,  lze  použít k jejímu dodání do výkonu
   zabezpečovací  detence  ustanovení  §  83c  odst. 2. V příkazu předseda
   senátu vždy požádá policejní orgán o neprodlené podání informace o tom,
   zda  byla  tato osoba do výkonu zabezpečovací detence dodána, popřípadě
   jaké okolnosti jejímu dodání brání.
 
   (3)  Jde-li  o  příslušníka ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru v 
   činné   službě,   požádá  předseda  senátu  příslušného  velitele  nebo
   nadřízeného,   aby   zařídil   jeho   dopravení  do  ústavu  pro  výkon
   zabezpečovací detence.
 
   (4)  Předseda  senátu požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby
   oznámil  soudu,  který zabezpečovací detenci uložil, kdy bylo s výkonem
   zabezpečovací   detence   započato.  Zároveň  požádá  ústav  pro  výkon
   zabezpečovací   detence,   aby  okresnímu  soudu,  v  jehož  obvodě  se
   zabezpečovací  detence  vykonává,  podal  neprodleně  zprávu,  jestliže
   pominou důvody pro další trvání zabezpečovací detence.
 
   (5) K nařízení výkonu zabezpečovací detence předseda senátu připojí pro
   potřeby  ústavu  pro výkon zabezpečovací detence znalecký posudek, opis
   protokolu  o  výslechu  znalce  nebo  opis lékařské zprávy o zdravotním
   stavu  osoby, které byla uložena zabezpečovací detence, pokud v průběhu
   trestního  řízení  byly opatřeny, a žádost, aby byla podávána okresnímu
   soudu,  v  jehož  obvodu  se  zabezpečovací  detence  vykonává,  v  jím
   stanovených lhůtách, zpráva o průběhu a výsledcích výkonu zabezpečovací
   detence,  se  zaměřením  na  hlediska uvedená v § 100 odst. 4 trestního
   zákoníku.
 
   § 355
 
   Změna výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení
 
   O  změně  výkonu  zabezpečovací detence na ochranné léčení rozhoduje ve
   veřejném  zasedání  okresní  soud,  v  jehož  obvodu je ústav pro výkon
   zabezpečovací  detence,  ve  kterém  se zabezpečovací detence vykonává;
   proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   § 356
 
   Upuštění od výkonu zabezpečovací detence
 
   (1)  O  upuštění  od  výkonu zabezpečovací detence před jejím započetím
   rozhodne  soud,  který  zabezpečovací  detenci uložil, a to ve veřejném
   zasedání   na   návrh   státního   zástupce   nebo  osoby,  které  byla
   zabezpečovací  detence  uložena,  anebo  i  bez  takového návrhu. Proti
   tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   (2)  Soud  může  upustit  od  výkonu  zabezpečovací  detence,  jestliže
   odsouzený byl nebo má být
 
   a)  vydán  do  cizího  státu  nebo předán cizímu státu podle části páté
   hlavy   druhé  zákona  o  mezinárodní  justiční  spolupráci  ve  věcech
   trestních, nebo
 
   b) vyhoštěn.
 
   (3)  Nedojde-li  k  vydání  odsouzeného do cizího státu, k jeho předání
   nebo k vyhoštění podle odstavce 2, anebo vrátí-li se v těchto případech
   vydaný,  předaný  nebo  vyhoštěný,  rozhodne  soud, že se zabezpečovací
   detence vykoná.
 
   § 356a
 
   zrušen
 
   § 357
 
   Trvání zabezpečovací detence a propuštění ze zabezpečovací detence
 
   (1)  Okresní  soud,  v  jehož  obvodu  je ústav pro výkon zabezpečovací
   detence,  ve  kterém  se  zabezpečovací  detence  vykonává, na podkladě
   vyžádaných  zpráv  sleduje výkon zabezpečovací detence a nejméně jednou
   za  dvanáct  měsíců,  a  jde-li  o  mladistvého, nejméně jednou za šest
   měsíců  od  započetí  výkonu  zabezpečovací detence nebo od předchozího
   rozhodnutí  o  jejím  trvání,  přezkoumá,  zda  důvody  pro  její další
   pokračování trvají.
 
   (2)  O  dalším  trvání  zabezpečovací  detence  nebo  o  propuštění  ze
   zabezpečovací  detence rozhodne na návrh ústavu pro výkon zabezpečovací
   detence, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává zabezpečovací
   detence,  anebo  i  bez  takového  návrhu, ve veřejném zasedání okresní
   soud,  v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává. Byla-li žádost
   osoby,  na  níž  se  vykonává zabezpečovací detence, zamítnuta, může ji
   tato  osoba, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí šesti
   měsíců od právní moci rozhodnutí.
 
   (3)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 358
 
   nadpis vypuštěn
 
   Na  výkon zabrání věci nebo zabrání náhradní hodnoty se přiměřeně užije
   § 349b.
 
   ODDÍL OSMÝ
 
   Výkon některých jiných rozhodnutí
 
   § 359
 
   Upuštění  od  přiměřeného  omezení  spočívajícího  ve zdržení se řízení
   motorových vozidel
 
   (1) Na žádost odsouzeného soud rozhodne ve veřejném zasedání o upuštění
   od  přiměřeného  omezení  spočívajícího ve zdržení se řízení motorových
   vozidel, které bylo uloženo pro trestný čin zanedbání povinné výživy (§
   196  trestního  zákoníku), pokud odsouzený uhradil dlužné výživné. Soud
   může  upustit  od  přiměřeného  omezení  v  neveřejném  zasedání tehdy,
   odůvodňují-li  vyhovění  žádosti odsouzeného podklady a důkazy obsažené
   ve spisu.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
   odkladný účinek.
 
   § 359a
 
   Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem
 
   Není-li  dále  stanoveno  jinak,  na  postup  při  výkonu  dohledu  nad
   odsouzeným, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, a
   na  rozhodnutí  o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, nebo zda se
   mu ukládá trest, se přiměřeně užije ustanovení § 330a. O uložení trestu
   odsouzenému,  u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem,
   soud rozhodne ve veřejném zasedání rozsudkem.
 
   § 360
 
   Výkon vazby
 
   Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.
 
   § 360a
 
   Výkon elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s 
   některým opatřením nahrazujícím vazbu
 
   (1)  Elektronickou kontrolu plnění povinností uložených v souvislosti s 
   některým    opatřením   nahrazujícím   vazbu   zajišťuje   Ministerstvo
   spravedlnosti  nebo jím k tomuto účelu zřízená organizační složka státu
   ve  spolupráci  s  Probační a mediační službou. Jakmile se rozhodnutí o 
   výkonu   elektronické  kontroly  stane  vykonatelným,  zašle  je  orgán
   rozhodující   o  vazbě  bez  zbytečného  odkladu  orgánu  zajišťujícímu
   elektronickou kontrolu.
 
   (2)  Obviněný  je  povinen při výkonu kontroly podle odstavce 1 umožnit
   orgánu  zajišťujícímu  elektronickou  kontrolu vstup do určeného obydlí
   nebo  jeho  části  (§ 73 odst. 3) a strpět pořízení svých biometrických
   údajů  orgánem  zajišťujícím  kontrolu  na  jeho  žádost  při  zahájení
   elektronické kontroly, a dále v jejím průběhu, existuje-li podezření na
   porušení  kontrolovaných povinností, jakož i jinak orgánu zajišťujícímu
   kontrolu   poskytnout   veškerou   potřebnou  součinnost.  Pořizovanými
   biometrickými  údaji  jsou  otisky prstů, rysy obličeje a záznam hlasu.
   Ustanovení § 334b odst. 2 se použije obdobně.
 
   (3)  Neplní-li  obviněný  povinnosti podléhající elektronické kontrole,
   sdělí   tuto   skutečnost   orgán  zajišťující  elektronickou  kontrolu
   bezodkladně  soudu a v přípravném řízení státnímu zástupci. Bezodkladně
   tuto skutečnost sdělí také policejnímu orgánu, který obviněného zadrží,
   je-li  důvodná  obava, že bude mařit účel vazby; na postup při zadržení
   obviněného  se  použije  obdobně  § 75. Orgán zajišťující elektronickou
   kontrolu  sdělí  pro  tento  účel policejnímu orgánu údaje potřebné pro
   identifikaci obviněného a odůvodnění jeho případného zadržení.
 
   § 361
 
   Vymáhání pořádkové pokuty
 
   Jakmile  se  stane  vykonatelným  usnesení, jímž byla uložena pořádková
   pokuta,  vyzve  policejní  orgán, státní zástupce nebo předseda senátu,
   který  pokutu  uložil, osobu, jíž byla uložena, aby pokutu zaplatila do
   patnácti  dnů,  a  upozorní  ji,  že  jinak  bude  zaplacení  vymáháno.
   Zaplacená  pořádková pokuta připadá státu. Při správě placení pořádkové
   pokuty se postupuje podle daňového řádu.
 
   § 362
 
   Opatření  v  souvislosti  s  rozhodováním  o podmíněném odložení podání
   návrhu  na  potrestání,  podmíněném  zastavení  trestního  stíhání nebo
   schválení narovnání
 
   (1)   Jestliže  obviněný  složil  peněžitou  částku  určenou  státu  na
   peněžitou  pomoc  určenou obětem trestné činnosti a soud a v přípravném
   řízení  státní  zástupce  nerozhodne  o  podmíněném zastavení trestního
   stíhání  nebo  o  schválení  narovnání,  předseda senátu a v přípravném
   řízení  státní  zástupce  zajistí,  aby  složená  peněžitá  částka byla
   vrácena obviněnému.
 
   (2)   Jestliže  se  obviněný  zaváže  zdržet  se  během  zkušební  doby
   podmíněného  zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo
   jestliže  je  podmíněně  zastaveno  trestní  stíhání  pro  trestné činy
   těžkého  ublížení  na  zdraví  z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku),
   ublížení   na   zdraví   z   nedbalosti  (§  148  trestního  zákoníku),
   neposkytnutí  pomoci  řidičem  dopravního  prostředku  (§ 151 trestního
   zákoníku)  nebo  pro  trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§
   274  trestního  zákoníku),  pokud byly spáchány v souvislosti s řízením
   motorového  vozidla,  předseda  senátu  a  v  přípravném  řízení státní
   zástupce zašle opis rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání
   obecnímu  úřadu  obce  s  rozšířenou působností příslušnému podle místa
   trvalého  pobytu  obviněného;  nemá-li  obviněný  trvalý pobyt na území
   České  republiky,  zašle  opis  tohoto rozhodnutí obecnímu úřadu obce s 
   rozšířenou   působností   se   sídlem   v  sídle  soudu  nebo  státního
   zastupitelství.  Předseda  senátu a v přípravném řízení státní zástupce
   zašle  obecnímu  úřadu  obce  s rozšířenou působností uvedenému ve větě
   první  rovněž opis rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci, kterým
   se  rozhodlo,  že se obviněnému ponechává podmíněné zastavení trestního
   stíhání  v platnosti a prodlužuje se zkušební doba, a opis rozhodnutí s 
   vyznačenou doložkou právní moci, kterým se rozhodlo, zda se obviněný ve
   zkušební  době osvědčil, nebo mu oznámí, ke kterému dni se má za to, že
   se osvědčil.
 
   (3)  Jestliže podezřelý za účelem podmíněného odložení podání návrhu na
   potrestání  složí  peněžitou  částku  určenou  státu na peněžitou pomoc
   obětem  trestné  činnosti  nebo  jestliže  se  zaváže  zdržet  se během
   zkušební  doby  řízení motorových vozidel, postupuje se přiměřeně podle
   odstavců 1 a 2.
 
   HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ
 
   Zahlazení odsouzení
 
   § 363
 
   O  zahlazení  odsouzení  rozhoduje  soud  na žádost odsouzeného nebo na
   návrh  zájmového  sdružení uvedeného v § 3 odst. 1, a nejde-li o případ
   upravený v § 69 odst. 3 tr. zák., též na žádost osob, které by mohly ve
   prospěch odsouzeného podat odvolání.
 
   § 364
 
   (1)  O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v 
   jehož  obvodu  odsouzený  v  době  podání  návrhu má nebo naposledy měl
   bydliště.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež
   má odkladný účinek.
 
   § 364a
 
   Předseda senátu okresního soudu uvedeného v § 364 odst. 1 též rozhoduje
   o 
 
   a)   zahlazení  odsouzení  cizozemským  soudem,  mezinárodním  trestním
   soudem,  mezinárodním  trestním  tribunálem anebo obdobným mezinárodním
   soudním orgánem s působností v trestních věcech, které je zaznamenáno v 
   evidenci  Rejstříku  trestů  na  základě uznání rozhodnutí cizozemského
   soudu  nebo  na  základě  rozhodnutí  Nejvyššího soudu podle zvláštního
   právního  předpisu,  nebo  na které se na základě rozhodnutí Nejvyššího
   soudu podle zvláštního právního předpisu hledí jako na odsouzení soudem
   České republiky,
 
   b)  zahlazení  odsouzení  zaznamenaných  v evidenci Rejstříku trestů na
   základě   Smlouvy  mezi  vládou  České  republiky  a  vládou  Slovenské
   republiky  o  výměně  údajů z informačních fondů obsažených v rejstříku
   trestů;
 
   účinky  v cizině může mít takové rozhodnutí pouze tehdy, stanoví-li tak
   mezinárodní smlouva.
 
   § 365
 
   (1)  Jakmile  rozhodnutí  o  zahlazení  odsouzení  nabylo  právní moci,
   vyrozumí  předseda senátu odsouzeného, navrhovatele a orgán, který vede
   rejstřík  trestů;  zahlazené odsouzení nesmí být vykazováno ve výpisu z 
   rejstříku trestů.
 
   (2)  Byla-li  žádost  o  zahlazení  odsouzení zamítnuta, může být znovu
   podána  teprve  po  uplynutí jednoho roku, ledaže by byla zamítnuta jen
   proto, že dosud neuplynula doba zákonem stanovená pro zahlazení. Žádost
   přesto podanou zamítne soud bez šetření.
 
   ČÁST ČTVRTÁ
 
   Některé úkony souvisící s trestním řízením
 
   HLAVA DVACÁTÁ TŘETÍ
 
   Udělení milosti a použití amnestie
 
   § 366
 
   Udělení milosti
 
   (1)  Prezident  republiky  na  základě  práva daného mu ústavou uděluje
   milost.
 
   (2)  Prezident  republiky  stanoví,  v  kterých  případech může ministr
   spravedlnosti  řízení  o  žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost
   zamítnout.
 
   (3)  Nařídí-li  to  v  řízení  o  udělení  milosti prezident republiky,
   trestní  řízení  se  zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení
   nepokračuje  a  obviněný  se  propustí  z  vazby, anebo se výkon trestu
   odloží nebo přeruší.
 
   § 367
 
   Řízení o udělení milosti
 
   V  případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost
   zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby
 
   a)  se  trestní  stíhání  nezahajovalo, v zahájeném trestním stíhání se
   nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo
 
   b)  výkon  trestu  byl odložen nebo přerušen, a to až do doby, kdy bude
   žádost o milost vyřízena.
 
   § 368
 
   Rozhodnutí o použití amnestie
 
   Rozhodnutí  o  tom,  zda  a  do  jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně
   uložen  trest,  účastna  amnestie,  učiní  soud, který rozhodl v prvním
   stupni.  Odpykává-li  si  taková  osoba v době rozhodování trest odnětí
   svobody, učiní rozhodnutí soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti
   tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   § 369
 
   Podmíněné udělení milosti
 
   Byl-li  trest  nebo  jeho  zbytek  při udělení milosti prominut jen pod
   stanovenými   podmínkami,  plnění  podmínek  a  převýchovu  odsouzeného
   sleduje  soud,  který  ve věci rozhodoval v prvním stupni. Ustanovení §
   329 o spolupráci se zájmovými sdruženími občanů se tu užije přiměřeně.
 
   § 370
 
   Změna výměry trestu
 
   (1)  Byl-li  amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z 
   trestných  činů,  za  něž  byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který
   nebyl  dosud  zcela  vykonán,  stanoví  soud  podle  vzájemného  poměru
   závažnosti  přiměřený  trest  za trestné činy amnestií nedotčené. Proti
   tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
 
   (2)  Rozhodnutí  podle odstavce 1 činí ve veřejném zasedání soud, který
   trest uložil v prvním stupni.
 
   § 370a
 
   zrušen
 
   HLAVA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
 
   zrušena
 
   § 371
 
   zrušen
 
   § 372
 
   zrušen
 
   § 373
 
   zrušen
 
   § 374
 
   zrušen
 
   HLAVA DVACÁTÁ PÁTÁ
 
   zrušena
 
   Oddíl první
 
   zrušen
 
   § 375
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 376
 
   zrušen
 
   § 377
 
   zrušen
 
   § 378
 
   zrušen
 
   § 378a
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 378b
 
   zrušen
 
   § 378c
 
   zrušen
 
   § 378d
 
   zrušen
 
   § 378e
 
   zrušen
 
   § 378f
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 379
 
   zrušen
 
   § 380
 
   zrušen
 
   § 381
 
   zrušen
 
   § 382
 
   zrušen
 
   § 382a
 
   zrušen
 
   Oddíl druhý
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 383
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 383a
 
   zrušen
 
   § 383b
 
   zrušen
 
   § 383c
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 384
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 384a
 
   zrušen
 
   § 384b
 
   zrušen
 
   § 384c
 
   zrušen
 
   § 384d
 
   zrušen
 
   § 384e
 
   zrušen
 
   § 384f
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 384g
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 385
 
   zrušen
 
   § 386
 
   zrušen
 
   § 387
 
   zrušen
 
   § 388
 
   zrušen
 
   § 389
 
   zrušen
 
   § 389a
 
   zrušen
 
   § 390
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 391
 
   zrušen
 
   § 391a
 
   zrušen
 
   § 391b
 
   zrušen
 
   § 392
 
   zrušen
 
   § 393
 
   zrušen
 
   § 394
 
   zrušen
 
   § 395
 
   zrušen
 
   § 396
 
   zrušen
 
   § 397
 
   zrušen
 
   § 398
 
   zrušen
 
   § 399
 
   zrušen
 
   § 400
 
   zrušen
 
   § 400a
 
   zrušen
 
   § 400b
 
   zrušen
 
   § 401
 
   zrušen
 
   § 402
 
   zrušen
 
   Oddíl třetí
 
   zrušen
 
   § 403
 
   zrušen
 
   § 404
 
   zrušen
 
   § 404a
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 405
 
   zrušen
 
   § 406
 
   zrušen
 
   § 407
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 408
 
   zrušen
 
   § 408a
 
   zrušen
 
   § 409
 
   zrušen
 
   § 410
 
   zrušen
 
   § 411
 
   zrušen
 
   § 412
 
   zrušen
 
   § 413
 
   zrušen
 
   § 413a
 
   zrušen
 
   § 414
 
   zrušen
 
   § 415
 
   zrušen
 
   § 416
 
   zrušen
 
   § 417
 
   zrušen
 
   § 418
 
   zrušen
 
   § 419
 
   zrušen
 
   § 420
 
   zrušen
 
   § 421
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 422
 
   zrušen
 
   Oddíl čtvrtý
 
   zrušen
 
   § 423
 
   zrušen
 
   § 424
 
   zrušen
 
   Oddíl pátý
 
   zrušen
 
   § 425
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 426
 
   zrušen
 
   § 426a
 
   zrušen
 
   § 427
 
   zrušen
 
   § 427a
 
   zrušen
 
   § 428
 
   zrušen
 
   § 428a
 
   zrušen
 
   § 429
 
   zrušen
 
   § 429a
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 430
 
   § 431
 
   zrušen
 
   § 432
 
   zrušen
 
   § 433
 
   zrušen
 
   § 434
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 435
 
   zrušen
 
   § 436
 
   zrušen
 
   § 437
 
   zrušen
 
   § 437a
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 438
 
   zrušen
 
   § 439
 
   zrušen
 
   § 440
 
   zrušen
 
   § 441
 
   zrušen
 
   § 441a
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 442
 
   zrušen
 
   § 443
 
   zrušen
 
   § 444
 
   zrušen
 
   § 445
 
   zrušen
 
   § 446
 
   zrušen
 
   Oddíl šestý
 
   zrušen
 
   § 447
 
   zrušen
 
   § 448
 
   zrušen
 
   Oddíl sedmý
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 449
 
   zrušen
 
   § 450
 
   zrušen
 
   § 451
 
   zrušen
 
   § 452
 
   zrušen
 
   § 453
 
   zrušen
 
   § 454
 
   zrušen
 
   § 455
 
   zrušen
 
   § 455a
 
   zrušen
 
   § 456
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěh
 
   § 457
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 458
 
   zrušen
 
   § 459
 
   zrušen
 
   § 460
 
   zrušen
 
   Oddíl osmý
 
   zrušen
 
   § 460a
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 460b
 
   zrušen
 
   § 460c
 
   zrušen
 
   § 460d
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 460e
 
   zrušen
 
   § 460f
 
   zrušen
 
   § 460g
 
   zrušen
 
   § 460h
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 460i
 
   zrušen
 
   § 460j
 
   zrušen
 
   § 460k
 
   zrušen
 
   § 460l
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 460m
 
   zrušen
 
   § 460n
 
   zrušen
 
   Oddíl devátý
 
   zrušen
 
   § 460o
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 460p
 
   zrušen
 
   § 460q
 
   zrušen
 
   § 460r
 
   zrušen
 
   § 460s
 
   zrušen
 
   § 460t
 
   zrušen
 
   § 460u
 
   zrušen
 
   § 460v
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 460w
 
   zrušen
 
   § 460x
 
   zrušen
 
   § 460y
 
   zrušen
 
   Oddíl desátý
 
   zrušen
 
   § 460z
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 460za
 
   zrušen
 
   § 460zb
 
   zrušen
 
   § 460zc
 
   zrušen
 
   § 460zd
 
   zrušen
 
   § 460ze
 
   zrušen
 
   § 460zf
 
   zrušen
 
   § 460zg
 
   zrušen
 
   § 460zh
 
   zrušen
 
   § 460zi
 
   zrušen
 
   § 460zj
 
   zrušen
 
   § 460zk
 
   zrušen
 
   § 460zl
 
   zrušen
 
   § 460zm
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 460zn
 
   zrušen
 
   § 460zo
 
   zrušen
 
   § 460zp
 
   zrušen
 
   ČÁST PÁTÁ
 
   Přechodná a závěrečná ustanovení
 
   § 461
 
   Od  1. července 1990 lze předpisů o trestním řízení platných před tímto
   dnem užít jen v mezích ustanovení této části.
 
   § 462
 
   (1)  Na  řízení o přečinu ve věcech, v nichž byl soudu doručen návrh na
   potrestání  před  1.  červencem  1990,  se užije předpisů platných před
   tímto dnem.
 
   (2)  Na  výkon  trestu  nápravného opatření uloženého před 1. červencem
   1990 se užije předpisů platných před tímto dnem.
 
   (3)  Trestní  příkazy vydané před 1. červencem 1990 se řídí dosavadními
   předpisy.
 
   § 463
 
   (1) Na řízení o obnově trestního řízení, které bylo pravomocně skončeno
   před  počátkem  účinnosti  tohoto  zákona,  užije  se ustanovení tohoto
   zákona. Podmínky pro povolení obnovy se však v takovém případě posuzují
   podle zákona, který je pro obviněného příznivější.
 
   (2)  Jestliže  rozhodnutí, proti němuž směřuje návrh na obnovu, vydal v 
   prvním  stupni  soud již neexistující, rozhoduje o návrhu na obnovu ten
   soud,  který  by  byl  podle  tohoto  zákona  věcně a místně příslušný;
   jestliže  rozhodoval  v  prvním  stupni bývalý státní soud, rozhoduje o 
   návrhu  na  obnovu  krajský  (vyšší  vojenský) soud, který by byl podle
   tohoto zákona ve věci místně příslušný.^*)
 
   --------------------
 
   *) Pozn. ASPI - v úplném znění č. 69/1994 Sb. nejsou uvedena ustanovení
   o vojenských soudech.
 
   § 464
 
   (1) Krajský soud je příslušný konat v prvním stupni řízení též o činech
   trestných   podle   předpisů  dříve  účinných,  které  svou  povahou  a
   závažností odpovídají trestným činům uvedeným v § 17.
 
   (2)  Rozhodnutí  a  opatření  týkající  se  výkonu rozsudků vyhlášených
   Nejvyšším soudem jako soudem prvního stupně činí krajský soud v Praze a
   v  oboru  vojenského  soudnictví  ten  vyšší  vojenský  soud, jejž určí
   ministr spravedlnosti.^*)
 
   --------------------
 
   *) Pozn. ASPI - v úplném znění č. 69/1994 Sb. nejsou uvedena ustanovení
   o vojenských soudech.
 
   § 465
 
   (1)  Rozhodnutí  o  tom,  že  se nevykoná trest uložený za čin, který v 
   důsledku  změny  trestního  zákona již není trestným činem, učiní soud,
   který ve věci rozhodl v prvním stupni.
 
   (2)  Rozhodnutí  o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest
   uložený  za  čin,  který  v  důsledku  změny  trestního zákona již není
   trestným  činem,  a  jiný  sbíhající  se trestný čin, učiní ve veřejném
   zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
 
   (3)  Byl-li  trest  smrti uložený před 1. červencem 1990 změněn v trest
   odnětí  svobody,  rozhodne  o  způsobu jeho výkonu ve veřejném zasedání
   soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
 
   (4)  Proti  rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
   má odkladný účinek.
 
   § 466
 
   Státní   zastupitelství  prošetřuje  podněty  k  podání  stížnosti  pro
   porušení  zákona,  které  mu  jsou  adresovány  nebo  které mu postoupí
   ministr  spravedlnosti. K prošetření je příslušné státní zastupitelství
   bezprostředně  nadřízené státnímu zastupitelství, které bylo v původním
   řízení   ve  věci  činné  v  posledním  stupni.  Po  prošetření  státní
   zastupitelství  předloží  ministru  spravedlnosti  stanovisko,  v  němž
   navrhne buď podnět odložit, nebo podat stížnost pro porušení zákona.
 
   § 467
 
   Zákon  č.  64/1956  Sb.,  o  trestním  řízení soudním (trestní řád), se
   zrušuje.
 
   § 468
 
   Ministr  spravedlnosti  může  stanovit,  které jednoduché úkony svěřené
   podle  tohoto  zákona  předsedovi  senátu může vykonávat jiný pracovník
   soudu.
 
   § 468a
 
   Jednoduchá  rozhodnutí a úkony svěřené státnímu zástupci může v rozsahu
   a  za  podmínek  stanovených  zvláštním  zákonem^9) vydávat, provádět a
   činit  v  souvislosti  s  nimi příslušná administrativní opatření vyšší
   úředník  státního  zastupitelství. Za podmínek stanovených zákonem může
   činit jednotlivé úkony asistent státního zástupce.
 
   § 469
 
   Ministerstvo  spravedlnosti  se  zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací
   řád pro okresní a krajské soudy.
 
   § 470
 
   zrušen
 
   § 471
 
   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.
 
   Novotný v. r.
 
   Fierlinger v. r.
 
   Široký v. r.
 
   Vybraná ustanovení novel
 
   Čl.II zákona č. 265/2001 Sb.
 
   Závěrečná a přechodná ustanovení k části první
 
   1.  Příslušnost  k  řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba před
   účinností  tohoto  zákona, se posoudí podle dosud platných předpisů; to
   neplatí  pro  další řízení v takové věci, jestliže ji soud za účinnosti
   tohoto zákona pravomocně vrátil státnímu zástupci k došetření.
 
   2.  Trestní  stíhání  zahájené  před  účinností tohoto zákona má stejné
   účinky, jako trestní stíhání zahájené podle tohoto zákona.
 
   3.  Protokolujícím  úředníkem je zaměstnanec soudu s nejméně jednoletou
   praxí  při  protokolaci,  který  složil odbornou zkoušku stanovenou pro
   protokolujícího  úředníka  určenou  Ministerstvem  spravedlnosti. Od 1.
   ledna   2004  může  v  hlavním  líčení  a  veřejném  zasedání  provádět
   protokolaci  jen  vyšší  soudní  úředník  nebo  protokolující úředník s 
   využitím zvukového záznamu.
 
   4.  Ve  věcech,  kde vazba započala přede dnem účinnosti tohoto zákona,
   začnou  běžet lhůty, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby,
   až  ode  dne  účinnosti  tohoto  zákona;  tím není dotčeno ustanovení o 
   přípustném trvání vazby.
 
   5. Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, jestliže byl
   v projednávané věci činný jako vyšetřovatel.
 
   6.  Stížnost  pro  porušení  zákona může ministr spravedlnosti podat za
   podmínek  stanovených  trestním  řádem  i proti pravomocnému rozhodnutí
   vyšetřovatele učiněnému přede dnem účinnosti tohoto zákona.
 
   7.  Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou výši odměny za odborné
   vyjádření podané na žádost orgánů činných v trestním řízení.
 
   8.  Pravomoc  k  vyšetřování  trestných  činů příslušníků Policie České
   republiky a příslušníků Bezpečnostní informační služby (§ 161 odst. 3 a
   4,  §  179a odst. 3) ve věcech, kde trestní stíhání bylo zahájeno přede
   dnem účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadní právní úpravou.
 
   Čl. II zákona č. 283/2004 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Lhůta  šesti  měsíců  uvedená  v  § 81 odst. 2 trestního řádu, ve znění
   tohoto   zákona,   počne  běžet  od  prvního  dne  kalendářního  měsíce
   následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   Čl. II zákona č. 539/2004 Sb.
 
   Přechodná ustanovení k části první
 
   1.  Řízení  o  vydání  do  ciziny  zahájená přede dnem nabytí účinnosti
   tohoto  zákona  se  dokončí podle oddílu druhého hlavy dvacáté páté, ve
   znění tohoto zákona.
 
   2. Ustanovení oddílu třetího hlavy dvacáté páté se nepoužijí na předání
   občana  České  republiky  z  České  republiky do jiného členského státu
   Evropské  unie,  pokud  spáchal  trestný čin před dnem nabytí účinnosti
   tohoto  zákona.  V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 391
   až 402, ve znění tohoto zákona.
 
   3.  Ustanovení § 403 až 422 se nepoužijí pro předání osob z Francouzské
   republiky  pro  trestné  činy  spáchané  před  1. listopadem 1993 a pro
   předání  osob z Italské republiky a Rakouské republiky pro trestné činy
   spáchané  před  7.  srpnem  2002. V těchto případech se postupuje podle
   ustanovení § 383 až 390.
 
   Čl.II zákona č. 253/2006 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Řízení  v České republice o zajištění majetku nebo důkazního prostředku
   v  jiném  členském  státě Evropské unie, nebo řízení o uznání příkazu k 
   zajištění  majetku  nebo důkazního prostředku na území České republiky,
   který  vydal  justiční  orgán  jiného  členského  státu  Evropské unie,
   zahájená  a  neskončená  před  dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona, se
   dokončí podle oddílu osmého hlavy dvacáté páté.
 
   Čl. III zákona č. 170/2007 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Do  doby,  než  bude  možné  prostřednictvím Schengenského informačního
   systému  předávat  všechny  údaje  odpovídající náležitostem evropského
   zatýkacího  rozkazu uvedeným v § 405 trestního řádu, má záznam pořízený
   na   žádost   vystavujícího   justičního   orgánu   členského  státu  v 
   Schengenském  informačním  systému  za  účelem  zatčení a předání osoby
   stejné  účinky  jako  evropský  zatýkací  rozkaz. Záznam má tyto účinky
   pouze  do  doby  doručení  písemného  originálu  evropského  zatýkacího
   rozkazu státu, v němž se nachází osoba, jež má být předána.
 
   § 62 zákona č. 129/2008 Sb.
 
   Přechodné ustanovení k části třetí
 
   Výkon  dosud  nevykonaného  ochranného  léčení, které bylo uloženo před
   nabytím  účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních
   předpisů.
 
   Čl. II zákona č. 457/2008 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1. Řízení o vydání do ciziny zahájená před dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona  se  dokončí  podle  zákona  č.  141/1961 Sb., o trestním řízení
   soudním  (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona;  na  odložení  vydání,  dočasné  předání, předběžnou a vydávací
   vazbu se i v těchto řízeních použijí ustanovení zákona č. 141/1961 Sb.,
   o  trestním  řízení  soudním  (trestní  řád),  ve znění účinném ode dne
   nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   2.  Nachází-li  se  osoba,  o jejíž vydání jde, ke dni nabytí účinnosti
   tohoto   zákona,  ve  vydávací  vazbě  a  ministr  spravedlnosti  dosud
   nerozhodl  o  povolení  vydání  této  osoby do cizího státu podle § 399
   zákona  č.  141/1961  Sb.,  o trestním řízení soudním (trestní řád), ve
   znění  účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vydávací vazba se
   ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona přeměňuje na vazbu předběžnou.
 
   3.  Nachází-li  se  osoba,  o jejíž vydání jde, ke dni nabytí účinnosti
   tohoto  zákona, ve vydávací vazbě a ministr spravedlnosti již rozhodl o 
   povolení  vydání  této  osoby  do  cizího  státu  podle § 399 zákona č.
   141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném
   do  dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lhůta pro trvání vydávací vazby
   podle  § 400b odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
   (trestní řád), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
   počíná běžet ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   4.  Bylo-li  před  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona rozhodnuto o 
   odložení  vydání  osoby  do cizího státu, takové rozhodnutí pozbývá své
   právní účinky ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   5.  Řízení o předání do jiného členského státu Evropské unie na základě
   evropského  zatýkacího  rozkazu  zahájená  před  dnem  nabytí účinnosti
   tohoto  zákona,  se  dokončí  podle  zákona č. 141/1961 Sb., o trestním
   řízení  soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti
   tohoto zákona.
 
   Čl. II zákona č. 459/2011 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Věcná  příslušnost  pro řízení o trestném činu zabití nebo trestném
   činu  vraždy  novorozeného  dítěte  matkou  zahájená  přede dnem nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona  se posuzuje podle zákona č. 141/1961 Sb., ve
   znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   2.  Lhůty,  v  nichž  je  třeba rozhodnout o dalším trvání vazby nebo v 
   nichž  lze  podat žádost o propuštění z vazby, byla-li předchozí žádost
   zamítnuta,  které  začaly  plynout  přede  dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona,  se  započítávají  do délky lhůt, v nichž je třeba rozhodnout o 
   dalším  trvání vazby nebo v nichž lze podat žádost o propuštění z vazby
   podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
   tohoto  zákona;  tím  není dotčeno ustanovení o nejvyšší přípustné době
   trvání vazby.
 
   3.  Řízení  o  uznání rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o 
   peněžitých  sankcích  a  plněních  zahájená přede dnem nabytí účinnosti
   tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném
   do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   Čl.II zákona č. 150/2016 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Příslušnost  policejního  orgánu pro konání úkonů trestního řízení se v 
   řízeních  zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona posuzuje
   podle  zákona  č.  141/1961  Sb.,  ve  znění  účinném přede dnem nabytí
   účinnosti tohoto zákona.
 
   1) § 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací
   a o bezpečnostní způsobilosti.
 
   1a) Zákon č. 412/2005 Sb.
 
   1b)  Zákon  č.  300/2008  Sb.,  o elektronických úkonech a autorizované
   konverzi dokumentů.
 
   2) Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 270/1990 Sb.,
   o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci,
   ve znění pozdějších předpisů.
 
   3) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
 
   3a)  §  11  odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
   pozdějších předpisů.
 
   4)  Zákon  č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o 
   Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
   ve znění pozdějších předpisů.
 
   5)  §  15a  zákona  č.  326/1999  Sb.,  o pobytu cizinců na území České
   republiky  a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2002 Sb.,
   zákona č. 161/2006 Sb. a zákona č. 428/2005 Sb.
 
   9)  Zákon  č.  121/2008  Sb.,  o  vyšších soudních úřednících a vyšších
   úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů.
 
   10)  Zákon  č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č.
   283/1991  Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
   (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů.

Platnost od

1. ledna 1962

Ke stažení

Sociální sítě NejBusiness.cz

Přihlášení

Přihlášení
E-mail:
Heslo:

Doporučujeme

Reklama

Page generated in 1.3765 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál