Správní řád - zákon č. 500/2004 Sb.

Správní řád - zákon č.  500/2004 Sb.

Zákon č.  500/2004 Sb. -  správní řád

 

 

 

 
   500/2004 Sb.
 
   ZÁKON
 
   ze dne 24. června 2004
 
   správní řád
 
   Změna: 413/2005 Sb.
 
   Změna: 384/2008 Sb.
 
   Změna: 7/2009 Sb.
 
   Změna: 227/2009 Sb. (část)
 
   Změna: 227/2009 Sb.
 
   Změna: 167/2012 Sb.
 
   Změna: 303/2013 Sb.
 
   Změna: 250/2014 Sb.
 
   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
 
   ČÁST PRVNÍ
 
   ÚVODNÍ USTANOVENÍ
 
   HLAVA I 
 
   PŘEDMĚT ÚPRAVY
 
   § 1
 
   (1)  Tento  zákon  upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních
   samosprávných  celků^1)  a jiných orgánů, právnických a fyzických osob,
   pokud  vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen "správní
   orgán").
 
   (2)   Tento   zákon   nebo   jeho  jednotlivá  ustanovení  se  použijí,
   nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.
 
   (3)  Tento  zákon  se  nevztahuje na právní jednání prováděná správními
   orgány  a  na vztahy mezi orgány téhož územního samosprávného celku při
   výkonu samostatné působnosti.
 
   HLAVA II
 
   ZÁKLADNÍ ZÁSADY ČINNOSTI SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ
 
   § 2
 
   (1)  Správní  orgán  postupuje v souladu se zákony a ostatními právními
   předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního
   řádu  (dále  jen  "právní  předpisy").  Kde  se  v tomto zákoně mluví o 
   zákoně,  rozumí  se  tím  též  mezinárodní  smlouva,  která je součástí
   právního řádu.
 
   (2) Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu
   byla  zákonem  nebo  na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu
   byla svěřena.
 
   (3)  Správní  orgán  šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné
   zájmy  osob,  jichž  se  činnost správního orgánu v jednotlivém případě
   dotýká  (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen
   za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.
 
   (4)  Správní  orgán  dbá,  aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným
   zájmem  a  aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby
   při  rozhodování  skutkově  shodných  nebo podobných případů nevznikaly
   nedůvodné rozdíly.
 
   § 3
 
   Nevyplývá-li  ze  zákona  něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby
   byl  zjištěn  stav  věci,  o  němž  nejsou  důvodné pochybnosti, a to v 
   rozsahu,  který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými
   v § 2.
 
   § 4
 
   (1)  Veřejná  správa  je  službou  veřejnosti.  Každý,  kdo  plní úkoly
   vyplývající  z  působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným
   osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.
 
   (2)  Správní  orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě
   přiměřené  poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k 
   povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.
 
   (3)  Správní  orgán  s  dostatečným  předstihem uvědomí dotčené osoby o 
   úkonu,   který  učiní,  je-li  to  potřebné  k  hájení  jejich  práv  a
   neohrozí-li to účel úkonu.
 
   (4)  Správní  orgán  umožní  dotčeným  osobám uplatňovat jejich práva a
   oprávněné zájmy.
 
   § 5
 
   Pokud  to  povaha projednávané věci umožňuje, pokusí se správní orgán o 
   smírné  odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí
   dané věci.
 
   § 6
 
   (1)  Správní  orgán  vyřizuje  věci  bez  zbytečných průtahů. Nečiní-li
   správní  orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené,
   není-li  zákonná  lhůta  stanovena,  použije  se  ke  zjednání  nápravy
   ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).
 
   (2)  Správní  orgán  postupuje  tak,  aby  nikomu  nevznikaly  zbytečné
   náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené
   osoby  vyžaduje  jen  tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však
   potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede,
   a  pokud  o  to  dotčená  osoba  požádá,  je  povinen  jejich obstarání
   zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán
   vůči  třetím  osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení
   jako dotčená osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje.
 
   § 7
 
   (1)  Dotčené  osoby  mají  při  uplatňování svých procesních práv rovné
   postavení.  Správní  orgán  postupuje  vůči dotčeným osobám nestranně a
   vyžaduje  od  všech  dotčených osob plnění jejich procesních povinností
   rovnou měrou.
 
   (2)  Tam,  kde  by  rovnost  dotčených osob mohla být ohrožena, správní
   orgán učiní opatření potřebná k jejímu zajištění.
 
   § 8
 
   (1)  Správní  orgány  dbají  vzájemného  souladu  všech  postupů, které
   probíhají  současně  a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené
   osoby.  Na  to,  že  současně  probíhá  více takových postupů u různých
   správních  orgánů  nebo  u jiných orgánů veřejné moci, je dotčená osoba
   povinna správní orgány bezodkladně upozornit.
 
   (2) Správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy.
 
   ČÁST DRUHÁ
 
   OBECNÁ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ
 
   HLAVA I 
 
   SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ
 
   § 9
 
   Správní  řízení  je  postup  správního  orgánu,  jehož účelem je vydání
   rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo
   povinnosti   jmenovitě   určené  osoby  nebo  jímž  se  v  určité  věci
   prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.
 
   HLAVA II
 
   SPRÁVNÍ ORGÁNY
 
   Díl 1
 
   Příslušnost správních orgánů
 
   § 10
 
   Věcná příslušnost
 
   Správní  orgány  jsou  věcně  příslušné  jednat a rozhodovat ve věcech,
   které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona.
 
   § 11
 
   Místní příslušnost
 
   (1) Místní příslušnost správního orgánu je určena
 
   a)  v  řízeních  týkajících  se činnosti účastníka řízení (§ 27) místem
   činnosti,
 
   b)  v  řízeních  týkajících  se  nemovitosti  místem, kde se nemovitost
   nachází,
 
   c)  v ostatních řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka
   řízení, který je fyzickou osobou, místem podnikání,^2)
 
   d)  v  ostatních  řízeních  týkajících  se  fyzické osoby místem jejího
   trvalého  pobytu,^3)  popřípadě  místem pobytu na území České republiky
   podle  druhu  pobytu  cizince^4)  (dále  jen  "místo trvalého pobytu");
   nemá-li  fyzická  osoba místo trvalého pobytu na území České republiky,
   je  místní  příslušnost určena posledním známým místem jejího pobytu na
   území České republiky,
 
   e)  v  ostatních  řízeních  týkajících se právnické osoby místem jejího
   sídla  nebo  místem  sídla  její  organizační  složky;^5)  u zahraniční
   právnické  osoby  je  místní příslušnost správního orgánu určena sídlem
   její   organizační   složky  zřízené  v  České  republice;  po  zrušení
   organizační  složky  je místní příslušnost určena posledním sídlem této
   organizační složky na území České republiky.
 
   (2)  Je-li  místně příslušných více správních orgánů a nedohodnou-li se
   jinak,  provede  řízení  ten  z  nich, u něhož jako prvního byla podána
   žádost  nebo  který  z  moci úřední učinil úkon jako první. V ostatních
   případech nebo nelze-li podmínky místní příslušnosti určit, určí místní
   příslušnost   usnesením  nejblíže  společně  nadřízený  správní  orgán.
   Není-li  takového  orgánu,  určí  místní příslušnost usnesením ústřední
   správní úřad,^6) do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží.
 
   § 12
 
   Postoupení pro nepříslušnost
 
   Dojde-li  podání  (§ 37) správnímu orgánu, který není věcně nebo místně
   příslušný,  bezodkladně  je  usnesením  postoupí  příslušnému správnímu
   orgánu  a  současně  o  tom  uvědomí  toho, kdo podání učinil (dále jen
   "podatel").  Má-li  správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, za to,
   že  není  věcně  nebo  místně  příslušný,  může  je usnesením postoupit
   dalšímu správnímu orgánu nebo vrátit jen se souhlasem svého nadřízeného
   správního  orgánu.  Usnesení  vydaná  podle  tohoto ustanovení se pouze
   poznamenají do spisu.
 
   Dožádání
 
   § 13
 
   (1)  Příslušný  správní  orgán  může  usnesením  dožádat podřízený nebo
   nadřízený  správní orgán anebo jiný věcně příslušný správní orgán (dále
   jen  "dožádaný  správní  orgán")  o  provedení úkonu, který by sám mohl
   provést  jen s obtížemi nebo s neúčelnými náklady anebo který by nemohl
   provést  vůbec.  Toto  usnesení  se doručuje pouze dožádanému správnímu
   orgánu a nelze se proti němu odvolat.
 
   (2)  Dožádaný správní orgán provede dožádaný úkon, jakož i úkony, které
   zajišťují účel dožádání.
 
   (3)  Dožádaný  správní orgán provede úkon bez zbytečného odkladu. Pokud
   nelze  provést  úkon  bezodkladně, provede ho dožádaný správní orgán ve
   lhůtě  30 dnů ode dne doručení dožádání. V případě, že dožádaný správní
   orgán  nemůže  lhůtu dodržet, může jemu nadřízený správní orgán na jeho
   návrh lhůtu prodloužit o dobu nezbytně nutnou.
 
   (4)  Pokud  by  dožádání  bylo  v rozporu s právními předpisy, dožádaný
   správní  orgán  usnesením,  které  se pouze poznamená do spisu, odmítne
   úkon  provést  a  vyrozumí  o  tom  dožadující  správní orgán. Dožádaný
   správní orgán, který není ve vztahu podřízenosti k orgánu dožadujícímu,
   může  odmítnout  provedení  úkonu též proto, že by jeho provedení vážně
   ohrozilo plnění jeho vlastních úkolů, nebo proto, že provedení dožádání
   by  vyžadovalo  vynaložení  neúměrných  nákladů. Provedení dožádání lze
   odmítnout jen s předchozím souhlasem nadřízeného správního orgánu.
 
   (5) Dožádaný správní orgán má oprávnění podle § 136 odst. 4.
 
   (6) Dožádání do ciziny upravují zvláštní právní předpisy.^7)
 
   Díl 2
 
   Vyloučení z projednávání a rozhodování věci
 
   § 14
 
   (1)  Každá  osoba  bezprostředně  se  podílející  na  výkonu  pravomoci
   správního   orgánu  (dále  jen  "úřední  osoba"),  o  níž  lze  důvodně
   předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení
   nebo  jejich  zástupcům  takový  zájem na výsledku řízení, pro nějž lze
   pochybovat  o  její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení,
   při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.
 
   (2)  Účastník  řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o 
   ní  dozví.  K  námitce  se  nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu
   vyloučení  prokazatelně  věděl,  ale  bez  zbytečného  odkladu  námitku
   neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený
   úřední   osoby   nebo   ten,   kdo   má  obdobné  postavení  (dále  jen
   "představený").
 
   (3)  Úřední  osoba,  která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je
   vyloučena,  je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného.
   Do  doby,  než  představený  posoudí,  zda je úřední osoba vyloučena, a
   provede  potřebné  úkony,  může  tato  osoba provádět jen takové úkony,
   které nesnesou odkladu.
 
   (4)  Představený  úřední  osoby,  která je vyloučena, za ni bezodkladně
   určí   jinou   úřední   osobu,  která  není  k  vyloučenému  ve  vztahu
   podřízenosti.  Usnesení  o  tom  se  pouze poznamená do spisu. Nelze-li
   určit  nikoho jiného, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán
   a  spolu s tím mu předá spis. Nadřízený správní orgán postupuje podle §
   131 odst. 4.
 
   (5)  Vyloučena je též ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téže
   věci  na  jiném  stupni.  Důvodem  vyloučení není účast na úkonech před
   zahájením  řízení  nebo  na  výkonu kontroly prováděné podle zvláštního
   zákona.
 
   (6) Ustanovení předchozích odstavců se nepoužijí pro vedoucí ústředních
   správních úřadů.
 
   (7)  Ustanovení  odstavců  1  až  4  se  obdobně  užijí  pro  znalce  a
   tlumočníky.
 
   Díl 3
 
   Vedení řízení a úkony správních orgánů
 
   § 15
 
   Vedení řízení
 
   (1)  Jednotlivé  úkony  v řízení se činí písemně, pokud zákon nestanoví
   jinak  nebo  pokud  to  nevylučuje  povaha  věci.  Jednotlivé sdělení v 
   průběhu řízení lze vůči přítomnému účastníku řízení učinit ústně, pokud
   ten na písemné formě netrvá. Obsah úkonů prováděných jinou než písemnou
   formou se poznamená do spisu, nestanoví-li zákon jinak.
 
   (2)  Úkony správního orgánu v řízení provádějí úřední osoby oprávněné k 
   tomu  podle  vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím
   správního orgánu (dále jen "oprávněné úřední osoby").
 
   (3)  Oprávněné  úřední  osoby  jsou  povinny  zachovávat  mlčenlivost o 
   skutečnostech, o kterých se dozvěděly v souvislosti s řízením a které v 
   zájmu  zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob
   vyžadují,   aby   zůstaly   utajeny,  nestanoví-li  zákon  jinak.  Této
   povinnosti   jsou   oprávněné  úřední  osoby  zproštěny  jen  z  důvodů
   stanovených  zvláštním  zákonem  nebo  vysloví-li souhlas osoba, jíž se
   předmětná  skutečnost  dotýká. Ustanovení zvláštních zákonů o zproštění
   povinnosti mlčenlivosti tím nejsou dotčena.
 
   (4)  O  tom,  kdo  je  v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede
   záznam  do  spisu  a  správní  orgán o tom účastníka řízení na požádání
   informuje.  Oprávněná  úřední  osoba na požádání účastníka řízení sdělí
   své  jméno,  příjmení,  služební  nebo  obdobné  označení  a  ve kterém
   organizačním útvaru správního orgánu je zařazena.^9)
 
   § 16
 
   Jednací jazyk
 
   (1)  V  řízení  se  jedná  a  písemnosti se vyhotovují v českém jazyce.
   Účastníci  řízení  mohou  jednat a písemnosti mohou být předkládány i v
   jazyce slovenském.
 
   (2) Písemnosti vyhotovené v cizím jazyce musí účastník řízení předložit
   v  originálním  znění  a  současně v úředně ověřeném překladu do jazyka
   českého,  pokud  správní  orgán  nesdělí  účastníkovi řízení, že takový
   překlad  nevyžaduje. Takové prohlášení může správní orgán učinit na své
   úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu.
 
   (3)  Každý,  kdo  prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má
   právo  na  tlumočníka^10)  zapsaného  v  seznamu tlumočníků, kterého si
   obstará  na  své  náklady.  V  řízení  o žádosti si žadatel, který není
   občanem  České  republiky,  obstará  tlumočníka  na  své  náklady  sám,
   nestanoví-li zákon jinak.^11)
 
   (4)  Občan  České  republiky  příslušející k národnostní menšině, která
   tradičně  a  dlouhodobě  žije  na  území  České  republiky,^12) má před
   správním  orgánem  právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní
   menšiny.  Nemá-li  správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní
   menšiny,   obstará  si  tento  občan  tlumočníka  zapsaného  v  seznamu
   tlumočníků.  Náklady  tlumočení  a náklady na pořízení překladu v tomto
   případě nese správní orgán.
 
   (5)  Neslyšícím  uživatelům  českého  znakového  jazyka  správní  orgán
   ustanoví   tlumočníka   českého   znakového   jazyka  podle  zvláštního
   zákona^13).   Neslyšící   osobě   preferující   český   jazyk  ustanoví
   prostředníka,  který  je schopen se s ní dorozumět pomocí komunikačních
   systémů vycházejících z českého jazyka dle její vlastní volby.
 
   Osobě  hluchoslepé bude ustanoven prostředník, který je schopen se s ní
   dorozumět pomocí komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob
   dle   její  vlastní  volby.  Prostředník  je  ustanovován  za  stejných
   podmínek,   za   jakých  je  ustanovován  tlumočník  českého  znakového
   jazyka^13).  O  ustanovení  tlumočníka nebo prostředníka vydává správní
   orgán usnesení, které se oznamuje pouze osobám, jichž se dotýká.
 
   § 17
 
   Spis
 
   (1)  V každé věci se zakládá spis. Každý spis musí být označen spisovou
   značkou.   Spis  tvoří  zejména  podání,  protokoly,  záznamy,  písemná
   vyhotovení  rozhodnutí  a  další  písemnosti,  které se vztahují k dané
   věci.   Přílohou,   která  je  součástí  spisu,  jsou  zejména  důkazní
   prostředky,  obrazové  a  zvukové  záznamy  a záznamy na elektronických
   médiích.  Spis  musí  obsahovat  soupis  všech  svých  součástí, včetně
   příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy.
 
   (2)  Zasílají-li se dožádané spisy v poštovní zásilce, musí odesílající
   správní  orgán  zvolit takovou poštovní službu, která zahrnuje stvrzení
   podání a dodání poštovní zásilky.
 
   (3)  Z  důvodu  ochrany utajovaných informací a z důvodu ochrany jiných
   informací,  na  něž  se  vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost
   mlčenlivosti,   se  v  případech  stanovených  zvláštním  zákonem  část
   písemností nebo záznamů uchovává odděleně mimo spis.
 
   (4)  Nevykonává-li  příslušný správní orgán spisovou službu, předá spis
   po  právní  moci  rozhodnutí  správnímu  orgánu, který pro něj spisovou
   službu vykonává.
 
   § 18
 
   Protokol
 
   (1)  O  ústním  jednání  (§  49)  a  o  ústním podání, výslechu svědka,
   výslechu  znalce,  provedení  důkazu  listinou  a  ohledání, pokud jsou
   prováděny  mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s 
   řízením  v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, se
   sepisuje  protokol.  Kromě  protokolu  lze  též  pořídit  obrazový nebo
   zvukový záznam.
 
   (2)  Protokol  obsahuje zejména místo, čas a označení úkonů, které jsou
   předmětem   zápisu,  údaje  umožňující  identifikaci  přítomných  osob,
   vylíčení  průběhu předmětných úkonů, označení správního orgánu a jméno,
   příjmení  a  funkci  nebo  služební číslo oprávněné úřední osoby, která
   úkony  provedla.  Údaji  umožňujícími  identifikaci  fyzické  osoby  se
   rozumějí  jméno,  příjmení,  datum  narození  a  místo trvalého pobytu,
   popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona.
 
   (3)  Protokol podepisuje oprávněná úřední osoba, popřípadě osoba, která
   byla  pověřena  sepsáním  protokolu,  a  dále  všechny  osoby, které se
   jednání  nebo  provedení  úkonu  zúčastnily.  Odepření  podpisu, důvody
   odepření a námitky proti obsahu protokolu se v protokolu zaznamenají.
 
   (4)   Jiné   osoby,  jichž  se  obsah  protokolu  přímo  dotýká,  mohou
   bezprostředně  po  seznámení  s protokolem podat stížnost (§ 175) proti
   jeho obsahu.
 
   (5)  Opravy zřejmých nesprávností, kterými jsou zejména chyby v psaní a
   počtech,  v  protokolu  provádí oprávněná úřední osoba, která je stvrdí
   svým  podpisem.  Každá oprava musí být provedena tak, aby původní zápis
   zůstal čitelný. Může-li mít oprava právní význam, účastníci řízení se o 
   ní vyrozumí.
 
   (6)  V  případě jiných oprav, než které jsou uvedeny v odstavci 5, se o 
   provedení opravy rozhodne usnesením, které se pouze poznamená do spisu.
 
   Díl 4
 
   Doručování
 
   § 19
 
   Společné ustanovení o doručování
 
   (1) Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán
   doručí   písemnost   prostřednictvím  veřejné  datové  sítě  do  datové
   schránky^13a).  Nelze-li  písemnost  takto  doručit,  může  ji  doručit
   správní  orgán  sám;  v  zákonem  stanovených  případech může písemnost
   doručit   prostřednictvím  obecního  úřadu,  jemu  naroveň  postaveného
   správního  orgánu^14)  (dále  jen  „obecní  úřad“) nebo prostřednictvím
   policejního  orgánu  příslušného  podle  místa doručení; je-li k řízení
   příslušný  orgán  obce,  může  písemnost doručit prostřednictvím obecní
   policie.
 
   (2) Není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě
   do   datové   schránky^13a),   lze   ji  doručit  také  prostřednictvím
   provozovatele  poštovních  služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní
   službu,  aby  z uzavřené poštovní smlouvy^15) vyplývala povinnost dodat
   poštovní  zásilku  obsahující  písemnost způsobem, který je v souladu s 
   požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti.
 
   (3)  Nevylučuje-li  to  zákon  nebo  povaha věci, na požádání účastníka
   řízení   správní   orgán   doručuje   na  adresu  pro  doručování  nebo
   elektronickou  adresu,^16)  kterou  mu  účastník  řízení sdělí, zejména
   může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i 
   pro  řízení,  která  mohou  být  u  téhož  správního  orgánu zahájena v 
   budoucnu.
 
   (4) Do vlastních rukou adresáta se doručují písemnosti podle § 59, § 72
   odst.  1,  písemnosti,  o  nichž  tak  stanoví  zvláštní  zákon, a jiné
   písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba.
 
   (5)  Do  vlastních  rukou  se  doručuje i písemnost, u níž hrozí, že by
   mohla   být   vydána  jinému  účastníkovi  řízení,  který  má  na  věci
   protichůdný  zájem.  Jestliže  je písemnost doručena jinému účastníkovi
   řízení,  který  má  na věci protichůdný zájem, písemnost se považuje za
   doručenou  jen  v  případě,  že  adresát  písemnosti  její  převzetí od
   příjemce  uzná  nebo  že  je z jeho postupu v řízení zjevné, že mu bylo
   doručeno.
 
   (6)  Je-li  pro  řízení  třeba,  aby  bylo  doručení doloženo, musí být
   zajištěn  písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena nebo že
   poštovní  zásilka  obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se
   tak  stalo.  Nelze-li  doručení  prokázat,  je nutno doručit opakovaně.
   Písemného  dokladu  o doručení nebo dodání však není zapotřebí, je-li z 
   postupu účastníka řízení v řízení zjevné, že mu bylo doručeno.
 
   (7)  Doručovatelé  jsou  oprávněni zjišťovat totožnost adresáta a osob,
   které  jsou za něj oprávněny písemnost převzít. Tyto osoby jsou povinny
   na  výzvu  doručovatele  předložit  průkaz  totožnosti  (§ 36 odst. 4).
   Provádí-li  doručovatel  úkony podle tohoto zákona, má postavení úřední
   osoby  a  povinnosti  nositele  poštovního  tajemství  podle zvláštního
   zákona.^17)
 
   (8)  Písemnosti  uvedené  v odstavci 4 se na požádání adresáta doručují
   jiným  způsobem  podle  tohoto  zákona;  v  takovém  případě  platí, že
   písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána. V případě
   doručování  na  elektronickou  adresu platí, že písemnost je doručena v 
   okamžiku,  kdy  převzetí  doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou
   podepsanou  jeho  uznávaným  elektronickým  podpisem.^16)  Nepotvrdí-li
   adresát  převzetí  písemnosti  nejpozději  následující  pracovní den po
   odeslání  zprávy,  která  se nevrátila jako nedoručitelná (odstavec 9),
   doručí   správní  orgán  písemnost,  jako  by  adresát  o  doručení  na
   elektronickou adresu nepožádal.
 
   (9)  Pokud  nebylo možno doručit písemnost doručovanou na elektronickou
   adresu  adresáta  podle  odstavce  3  nebo  8, protože se datová zpráva
   vrátila  jako nedoručitelná, učiní správní orgán neprodleně další pokus
   o  její  doručení;  bude-li  další  pokus  o doručení neúspěšný, doručí
   písemnost,   jako   by  adresát  o  doručení  na  elektronickou  adresu
   nepožádal.
 
   § 20
 
   Doručování fyzickým osobám
 
   (1)  Fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19
   odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel,
   na  kterou  jí  mají  být  doručovány písemnosti^17a), na adresu jejího
   trvalého  pobytu,  ve  věcech  podnikání  do  místa podnikání, nebo při
   doručování  prostřednictvím  veřejné  datové sítě na její elektronickou
   adresu;  fyzické  osobě  lze  však  doručit,  kdekoli  bude  zastižena.
   Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící
   doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu.
 
   (2)  Písemnost,  která  se  doručuje  do  vlastních  rukou, lze doručit
   adresátovi,  nebo  též  tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil
   písemnou  plnou  mocí  s  úředně ověřeným podpisem; úřední ověření není
   třeba, pokud byla plná moc udělena před doručujícím orgánem.
 
   (3)  Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí
   má  být potvrzeno příjemcem, lze doručit adresátovi přímo nebo předáním
   jiné  vhodné  fyzické  osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž
   místě  nebo  jeho  okolí, která souhlasí s tím, že písemnost adresátovi
   předá.
 
   (4)  Písemnost,  která  se  nedoručuje  do  vlastních  rukou nebo jejíž
   doručení  nemá být potvrzeno příjemcem, lze doručit vložením písemnosti
   do adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo anebo způsobem
   podle odstavce 3.
 
   (5)  Při doručování písemnosti, která souvisí s podnikatelskou činností
   fyzické  osoby  a  která je doručována na adresu místa podnikání,^2) se
   postupuje obdobně podle § 21.
 
   (6)   Písemnost  určenou  advokátu,  včetně  písemnosti  doručované  do
   vlastních  rukou,  mohou  přijmout také advokátní koncipienti nebo jiní
   jeho  zaměstnanci.  Vykonává-li  advokacii  společně s jinými advokáty,
   může  být  písemnost,  včetně písemnosti doručované do vlastních rukou,
   odevzdána  též  těmto  advokátům,  jejich  advokátním koncipientům nebo
   jiným  jejich  zaměstnancům.  Jestliže  advokát vykonává advokacii jako
   společník   veřejné   obchodní  společnosti,  mohou  písemnost  určenou
   advokátu,  včetně  písemnosti  doručované  do vlastních rukou, přijmout
   rovněž  ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo
   jiní  její  zaměstnanci.  Pro  doručování  písemnosti  notáři, soudnímu
   exekutorovi a jiné osobě, která poskytuje právní pomoc podle zvláštních
   zákonů,  platí  věta  první až třetí přiměřeně. Ustanovení o doručování
   právnickým  osobám  (§  21) platí pro doručování písemnosti advokátovi,
   notáři, soudnímu exekutorovi a jiné osobě, která poskytuje právní pomoc
   podle zvláštních zákonů, obdobně.
 
   § 21
 
   Doručování právnickým osobám
 
   (1)  Právnické  osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§
   19  odst.  3),  na  adresu  jejího sídla^2) nebo sídla její organizační
   složky, jíž se řízení týká; u zahraniční právnické osoby se doručuje na
   adresu sídla její organizační složky zřízené v České republice, týká-li
   se   písemnost   činnosti   této  organizační  složky.  Při  doručování
   prostřednictvím veřejné datové sítě se doručuje na elektronickou adresu
   právnické osoby. V ostatních případech se zahraničním právnickým osobám
   písemnosti doručují způsobem uvedeným v § 22.
 
   (2)  Písemnost,  která  se  doručuje do vlastních rukou, jsou oprávněny
   převzít  orgány  a  osoby  uvedené  v  § 30 nebo jiné osoby, které byly
   pověřeny písemnosti přijímat.
 
   (3)  Právnická osoba nemůže žádat o prominutí zmeškání úkonu s poukazem
   na  to, že se na adrese jejího sídla nebo sídla její organizační složky
   nikdo  nezdržuje.  Správní  orgán  však v případě, že na uvedené adrese
   nebyl  nikdo zastižen, může písemnost doručit osobám uvedeným v § 30 na
   jejich adresu.
 
   (4)  Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí
   má  být  potvrzeno  příjemcem,  lze  doručit fyzické osobě, která je za
   adresáta  oprávněna  písemnost  převzít,  fyzické osobě, která převzetí
   písemnosti potvrdí razítkem adresáta, popřípadě též jiné vhodné fyzické
   osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž místě nebo jeho okolí,
   která  souhlasí  s  tím,  že  poštovní  zásilku s písemností adresátovi
   předá.
 
   (5)  Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí
   nemá  být  potvrzeno  příjemcem,  lze  doručit  vložením  písemnosti do
   adresátovy  domovní  schránky  nebo na jiné vhodné místo anebo způsobem
   podle odstavce 4.
 
   (6)  Ustanovení  odstavců  1 až 5 se přiměřeně vztahují i na doručování
   správním orgánům a jiným orgánům veřejné moci.
 
   § 22
 
   Doručování do ciziny
 
   Adresátům,  kteří  se  zdržují  v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt,
   popřípadě  jiná  adresa  pro doručování podle § 19 odst. 3 je v cizině,
   lze   doručit  prostřednictvím  provozovatele  poštovních  služeb  nebo
   prostřednictvím   příslušného   orgánu   státní   správy  pověřeného  k 
   doručování  písemností  do  ciziny.  Pokud  se  tímto způsobem nepodaří
   písemnost doručit, ustanoví jim správní orgán opatrovníka [§ 32 odst. 2
   písm. d)].
 
   § 23
 
   Uložení
 
   (1)  Nebyl-li  v  případě  doručování  podle  §  20  adresát zastižen a
   písemnost  nebylo  možno  doručit ani jiným způsobem přípustným podle §
   20, písemnost se uloží.
 
   (2)  Nebyla-li  v  případě doručování podle § 21 zastižena žádná osoba,
   které by bylo možno písemnost doručit, a písemnost nebylo možno doručit
   ani jiným způsobem přípustným podle § 21, písemnost se uloží.
 
   (3) Písemnost se uloží
 
   a) u správního orgánu, který ji vyhotovil, nebo
 
   b)  u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb,
   pokud se doručuje jejich prostřednictvím.
 
   (4) Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti
   do  domovní  schránky  nebo  na  jiné  vhodné  místo,  aby  si uloženou
   písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v 
   kterou  denní  dobu  si  lze  písemnost  vyzvednout.  Je-li  to možné a
   nevyloučil-li  to  správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží
   do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu
   orgánu, který ji vyhotovil.
 
   (5)  Zároveň  s  oznámením  podle odstavce 4 se adresát písemně poučí o 
   právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1,
   3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst. 2. Toto poučení
   musí  obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a
   jeho adresu.
 
   § 24
 
   Překážky při doručování
 
   (1)  Jestliže  si  adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů
   ode  dne,  kdy  byla  k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se
   považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.
 
   (2)  Prokáže-li  adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného
   vážného   důvodu  nemohl  bez  svého  zavinění  uloženou  písemnost  ve
   stanovené  lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o 
   určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.
 
   (3) Jestliže adresát písemnosti, který je fyzickou osobou, nebo fyzická
   osoba, které má být předána písemnost adresovaná právnické osobě, pokus
   o  doručení  písemnosti  znemožní  tím,  že  ji odmítne převzít nebo že
   neposkytne součinnost nezbytnou k řádnému doručení, předá se jí poučení
   o  právních  důsledcích,  které z jejího jednání uvedeného v odstavci 4
   vyplývají;  nového  poučení však není zapotřebí, pokud se ho adresátovi
   dostalo již podle § 23 odst. 5.
 
   (4)  Jestliže  osoba uvedená v odstavci 3 předání poučení znemožní nebo
   jestliže  i  přes  poučení  podle  §  23  odst. 5 nebo podle odstavce 3
   doručení  neumožní,  písemnost  se  považuje  za  doručenou dnem, kdy k 
   neúspěšnému pokusu o doručení došlo.
 
   § 25
 
   Doručování veřejnou vyhláškou
 
   (1)  Osobám  neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně
   nedaří  doručovat,  jakož  i  osobám,  které  nejsou známy, a v dalších
   případech, které stanoví zákon, se doručuje veřejnou vyhláškou.
 
   (2)  Doručení  veřejnou  vyhláškou  se  provede  tak,  že se písemnost,
   popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce
   správního  orgánu,  který  písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí
   den   vyvěšení.  Písemnost  nebo  oznámení  se  zveřejní  též  způsobem
   umožňujícím  dálkový  přístup.  Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost
   považuje  za  doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle
   věty druhé.
 
   (3)  Jde-li  o  řízení,  ve  kterém  se  veřejnou vyhláškou doručuje ve
   správních  obvodech  několika  obcí,  správní  orgán,  který  písemnost
   doručuje,  ji  nejpozději  v  den vyvěšení zašle též příslušným obecním
   úřadům,  které  jsou  povinny  písemnost  bezodkladně  vyvěsit na svých
   úředních  deskách na dobu nejméně 15 dnů. Dnem vyvěšení je den vyvěšení
   na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje. Jinak platí
   ustanovení odstavce 2 obdobně.
 
   (4)   Týká-li   se   veřejná   vyhláška  záležitosti  práv  příslušníků
   národnostních menšin a je-li ve správním obvodu správního orgánu zřízen
   výbor   pro   národnostní  menšiny  nebo  jiný  orgán  pro  záležitosti
   národnostních  menšin,  veřejnou  vyhlášku správní orgán uveřejní též v 
   jazyce příslušné národnostní menšiny.
 
   (5) Fyzické osoby, které vykonávají působnost v oblasti veřejné správy,
   doručují veřejnou vyhláškou prostřednictvím úřední desky obecního úřadu
   v místě výkonu jejich působnosti.
 
   § 26
 
   Úřední deska
 
   (1)   Každý   správní  orgán  zřizuje  úřední  desku,  která  musí  být
   nepřetržitě  veřejně přístupná. Pro orgány územního samosprávného celku
   se  zřizuje  jedna  úřední  deska.  Obsah  úřední desky se zveřejňuje i 
   způsobem umožňujícím dálkový přístup.
 
   (2)  Ustanovení  odstavce  1  se  nevztahuje  na  fyzické  osoby, které
   vykonávají   působnost   správního  orgánu,  s  výjimkou  podnikajících
   fyzických  osob,  u  nichž  výkon  této  působnosti souvisí s předmětem
   podnikání.
 
   (3)  Není-li  správní  orgán  schopen zajistit zveřejnění obsahu úřední
   desky  způsobem  umožňujícím  dálkový  přístup podle odstavce 1, uzavře
   osoba uvedená v § 160 odst. 1, jejíž je tento správní orgán součástí, s 
   obcí  s  rozšířenou  působností,  v  jejímž  správním  obvodu má sídlo,
   veřejnoprávní  smlouvu  (§  160)  o  zveřejňování  obsahu  úřední desky
   způsobem umožňujícím dálkový přístup.
 
   (4)  Nedojde-li  k  uzavření  veřejnoprávní  smlouvy  podle odstavce 3,
   postupuje  se  v  případě obecního úřadu podle zvláštního zákona.^18) V 
   případě  jiného  správního  orgánu rozhodne nadřízený správní orgán, že
   pro  něj  bude  tuto  povinnost vykonávat sám nebo že jejím vykonáváním
   pověří  jiný  podřízený  věcně příslušný správní orgán ve svém správním
   obvodu.  Rozhodnutí nadřízeného správního orgánu se zveřejní nejméně po
   dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který povinnost neplnil.
 
   HLAVA III
 
   ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ A ZASTOUPENÍ
 
   Díl 1
 
   Účastníci řízení
 
   § 27
 
   (1) Účastníky řízení (dále jen "účastník") jsou
 
   a)  v  řízení  o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro
   společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí
   správního orgánu;
 
   b)  v  řízení  z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit,
   změnit  nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo
   povinnost mají anebo nemají.
 
   (2) Účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím
   přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.
 
   (3)  Účastníky  jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon.
   Nestanoví-li  zvláštní  zákon  jinak,  mají  postavení  účastníků podle
   odstavce  2, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo
   anebo  povinnost  nebo  prohlásit,  že  právo nebo povinnost mají anebo
   nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1.
 
   § 28
 
   (1) Za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je
   účastníkem,  dokud  se  neprokáže  opak.  O  tom,  zda osoba je či není
   účastníkem,  vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o 
   jehož  účasti  v  řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm
   vyrozumí.  Postup  podle  předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a
   rozhodnutí věci.
 
   (2)   Jestliže   osoba,  o  níž  bylo  usnesením  rozhodnuto,  že  není
   účastníkem, podala proti tomuto usnesení odvolání, jemuž bylo vyhověno,
   a  mezitím  zmeškala  úkon,  který  by  jako  účastník mohla učinit, je
   oprávněna  tento  úkon  učinit  do  15  dnů  od  oznámení  rozhodnutí o 
   odvolání; ustanovení § 41 odst. 6 věty druhé platí obdobně.
 
   § 29
 
   Procesní způsobilost
 
   (1)  Každý  je  způsobilý  činit  v  řízení  úkony samostatně (dále jen
   "procesní  způsobilost")  v  tom  rozsahu,  v  jakém  mu zákon přiznává
   svéprávnost.^19) Ustanovení § 28 se použije obdobně.
 
   (2) Osoby omezené ve svéprávnosti nemají procesní způsobilost v rozsahu
   tohoto omezení.^20)
 
   (3)  Správní  orgán  může  dát  příležitost  fyzické  osobě, která nemá
   procesní způsobilost, aby se v průběhu řízení k věci vyjádřila.
 
   (4)  V  řízení,  jehož  účastníkem  je nezletilé dítě, které je schopno
   formulovat  své  názory,  postupuje  správní orgán tak, aby byl zjištěn
   názor  nezletilého dítěte ve věci. Za tím účelem správní orgán poskytne
   dítěti  možnost,  aby  bylo  vyslyšeno  buď přímo, nebo prostřednictvím
   zástupce   nebo   příslušného   orgánu  sociálně-právní  ochrany  dětí.
   Vyžaduje-li  to  zájem dítěte, lze jeho názor zjistit i bez přítomnosti
   rodičů  nebo  jiných  osob  zodpovědných  za  výchovu dítěte. V takovém
   případě  správní  orgán k úkonu přibere jinou vhodnou dospělou osobu. K 
   názoru  dítěte  správní  orgán  přihlíží  s  přihlédnutím k jeho věku a
   rozumové vyspělosti.
 
   (5)  Úkony  týkající  se  společných  věcí  nebo  práv  činí  účastníci
   společně, pokud ze zvláštního zákona^21) nevyplývá něco jiného.
 
   § 30
 
   Úkony právnické osoby
 
   (1)  Jménem  právnické  osoby  činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v 
   řízení před soudem podle zvláštního zákona.^22)
 
   (2) V téže věci může za právnickou osobu současně činit úkony jen jedna
   osoba.
 
   (3)  V  řízení  před  správním  orgánem činí úkony jménem státu vedoucí
   organizační složky státu, příslušné podle zvláštního právního předpisu,
   nebo  jím  pověřený  zaměstnanec zařazený do této nebo jiné organizační
   složky státu.
 
   (4) Za územní samosprávný celek činí úkony ten, kdo je podle zvláštního
   zákona  oprávněn  územní  samosprávný  celek  navenek  zastupovat, jeho
   zaměstnanec nebo člen zastupitelstva, který byl touto osobou pověřen.
 
   (5) Každý, kdo činí úkony, musí prokázat své oprávnění.
 
   § 31
 
   Zástupce
 
   Zástupcem  účastníka  je  zákonný  zástupce, opatrovník nebo zmocněnec;
   zástupcem  účastníků,  jejichž zájmy si neodporují, může být i společný
   zmocněnec nebo společný zástupce.
 
   § 32
 
   Zastoupení na základě zákona a opatrovnictví
 
   (1)  V  rozsahu,  v  jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být
   zastupován zákonným zástupcem.
 
   (2) Správní orgán ustanoví opatrovníka
 
   a)  účastníkovi  uvedenému  v odstavci 1, pokud nemá zákonného zástupce
   nebo  nemůže-li  ho  zákonný  zástupce zastupovat a nemá-li opatrovníka
   podle zvláštního zákona,
 
   b)  osobám, kterým brání jiná právní překážka, aby v řízení samy činily
   úkony, jestliže si nezvolily zmocněnce,
 
   c)  právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat, popřípadě
   jemuž  lze  doručovat,  popřípadě je-li v jiném řízení předmětem sporu,
   kdo tímto orgánem právnické osoby je,
 
   d)  osobám  neznámého  pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně
   nedaří doručovat,
 
   e) osobám, které nejsou známy,
 
   f) osobám zvlášť těžce zdravotně postiženým, s nimiž se nelze dorozumět
   ani prostřednictvím tlumočníka nebo prostředníka podle § 16 odst. 5,
 
   g)  osobám  stiženým  přechodnou  duševní  poruchou,  která  jim  brání
   samostatně  v  řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jejich práv; v 
   těchto   případech   správní   orgán  rozhoduje  na  základě  odborného
   lékařského posudku,
 
   h)  účastníkům  uvedeným  v  § 27 odst. 1, kterým se nepodařilo oznámit
   zahájení řízení z moci úřední (§ 46 odst. 2), nebo
 
   i) účastníkům, o nichž tak stanoví zvláštní zákon.
 
   (3)  Nejde-li  o  účastníka,  kterému má být v řízení uložena povinnost
   nebo  odňato právo, správní orgán opatrovníka podle odstavce 2 písm. d)
   a e) neustanoví a účastníkům tam uvedeným doručuje veřejnou vyhláškou.
 
   (4)  Opatrovníkem  správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se
   opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Tato osoba je
   povinna  funkci  opatrovníka  přijmout,  pokud jí v tom nebrání závažné
   důvody.  Účastníku,  který  v  očekávání  vlastní nezpůsobilosti právně
   jednat  projevil  vůli,  aby  se  určitá osoba stala jeho opatrovníkem,
   ustanoví  správní  orgán opatrovníkem s jejím souhlasem osobu označenou
   za   opatrovníka   v   předběžném  prohlášení^43).  Opatrovníkem  nelze
   ustanovit  osobu,  o  níž  lze mít důvodně za to, že má takový zájem na
   výsledku  řízení,  který  odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy
   opatrovance.
 
   (5) O ustanovení opatrovníka rozhoduje správní orgán usnesením.
 
   (6)  Usnesení  o  ustanovení opatrovníka se oznamuje pouze tomu, kdo je
   ustanovován  opatrovníkem,  a  nevylučuje-li  to  povaha věci nebo stav
   opatrovance,  který  způsobuje,  že opatrovanec by nebyl schopen vnímat
   obsah usnesení, též opatrovanci.
 
   (7)  Nedbá-li  opatrovník  o  ochranu  práv nebo zájmů opatrovance nebo
   lze-li  mít  důvodně  za  to, že opatrovník má takový zájem na výsledku
   řízení,   který   odůvodňuje   obavu,   že  nebude  řádně  hájit  zájmy
   opatrovance,   správní   orgán  usnesením  zruší  předchozí  ustanovení
   opatrovníka a ustanoví opatrovníkem někoho jiného.
 
   (8)  Funkce opatrovníka zaniká, jakmile zastoupený začal být zastupován
   zákonným  zástupcem  nebo  nabyl  procesní  způsobilosti anebo pominuly
   důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven. Tuto skutečnost správní orgán
   poznamená  do  spisu,  jakmile  se  o  ní dozví; v pochybnosti rozhodne
   usnesením,  které  se  oznamuje  pouze opatrovníkovi a opatrovanci nebo
   jeho zákonnému zástupci.
 
   § 33
 
   Zastoupení na základě plné moci
 
   (1)  Účastník  si  může  zvolit  zmocněnce.  Zmocnění  k  zastoupení se
   prokazuje  písemnou  plnou  mocí.  Plnou  moc  lze  udělit  i  ústně do
   protokolu.  V  téže  věci  může  mít  účastník  současně  pouze jednoho
   zmocněnce.
 
   (2) Zmocnění může být uděleno
 
   a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení,
 
   b) pro celé řízení,
 
   c)  pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena
   v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být
   v  tomto  případě  vždy  úředně  ověřen a plná moc musí být do zahájení
   řízení  uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena
   do protokolu, nebo
 
   d) v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona.
 
   (3)  Zmocněnec  může  udělit  plnou  moc  jiné osobě, aby místo něho za
   účastníka jednala, jen je-li v plné moci výslovně dovoleno, že tak může
   učinit, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.^23)
 
   (4)  Jestliže  se  nedaří  doručovat písemnosti zmocněnci, postupuje se
   podle  §  32  odst.  2 písm. d) nebo § 32 odst. 3 a účastník se o tomto
   postupu, jakož i o obsahu písemnosti vyrozumí.
 
   § 34
 
   (1)  Zástupce podle § 32 a 33 v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z 
   úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
 
   (2) S výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat,
   doručují  se  písemnosti  pouze  zástupci.  Doručení  zastoupenému nemá
   účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.
 
   (3) V pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn
   vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení.
 
   (4)  Správní orgán může uznat úkony učiněné ve prospěch účastníka jinou
   osobou než zástupcem za úkony učiněné zástupcem, jestliže o to účastník
   požádá  a  nemůže-li  vzniknout újma jinému účastníkovi. O uznání úkonů
   rozhoduje  správní  orgán  usnesením;  nevyhoví-li  podateli,  oznamuje
   usnesení pouze jemu.
 
   § 35
 
   Společný zmocněnec a společný zástupce
 
   (1)  V  řízeních, v nichž více účastníků uplatňuje shodný zájem, může k 
   usnadnění  průběhu řízení správní orgán vyzvat tyto účastníky, aby si v 
   přiměřené  lhůtě  zvolili  společného  zmocněnce.  Účastníci  si  mohou
   společného zmocněnce zvolit i bez výzvy.
 
   (2)  Pokud  si účastníci společného zmocněnce na výzvu správního orgánu
   nezvolí  a  pokud  v  souvislosti  s  tím  lze očekávat vznik průtahů v 
   řízení,  může  správní orgán usnesením ustanovit některého z účastníků,
   který  je fyzickou osobou, nebo některou fyzickou osobu uvedenou v § 30
   odst.  1,  společným  zástupcem  pro  účastníky, kteří uplatňují shodný
   zájem,  a to s přihlédnutím k jejich zájmům. Do doby, než se tak stane,
   jim  může  písemnosti  doručovat  uložením  u správního orgánu; na tuto
   možnost  musí  být  účastníci upozorněni ve výzvě uvedené v odstavci 1.
   Funkce  společného zástupce zaniká dnem, kdy účastníci oznámí správnímu
   orgánu, že si zvolili společného zmocněnce podle odstavce 1.
 
   (3)  V  řízení  může  být  zvoleno  i několik společných zmocněnců nebo
   ustanoveno  několik  společných zástupců, z nichž každý bude jednat jen
   jménem určité skupiny účastníků.
 
   (4) Pro společného zmocněnce a společného zástupce platí § 34 obdobně.
 
   Díl 2
 
   Úkony účastníků
 
   § 36
 
   (1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy
   a  činit  jiné  návrhy  po  celou  dobu řízení až do vydání rozhodnutí;
   správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své
   návrhy.
 
   (2)  Účastníci  mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Pokud o to
   požádají,  poskytne  jim správní orgán informace o řízení, nestanoví-li
   zákon jinak.
 
   (3)   Nestanoví-li  zákon  jinak,  musí  být  účastníkům  před  vydáním
   rozhodnutí  ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to
   se  netýká  žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a
   účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.
 
   (4)  Účastník  má při jednání se správním orgánem právo na konzultace s 
   osobou,  která  mu  podle  občanského  zákoníku  může jako podpůrce^44)
   napomáhat  při rozhodování; je-li takových osob více, zvolí si účastník
   jednu  z  nich. Namítne-li v průběhu řízení podpůrce účastníka vlastním
   jménem  neplatnost  právního jednání učiněného podporovaným účastníkem,
   správní orgán k této námitce v řízení přihlédne.
 
   (5)  Účastník,  jeho zástupce nebo podpůrce^44) je povinen předložit na
   výzvu  oprávněné úřední osoby průkaz totožnosti. Průkazem totožnosti se
   pro  účely  tohoto  zákona rozumí doklad, který je veřejnou listinou, v 
   němž  je  uvedeno  jméno  a  příjmení,  datum narození a místo trvalého
   pobytu,  popřípadě  bydliště  mimo  území  České republiky a z něhož je
   patrná  i  podoba,  popřípadě  jiný  údaj  umožňující  správnímu orgánu
   identifikovat  osobu,  která  doklad  předkládá,  jako jeho oprávněného
   držitele.
 
   § 37
 
   Podání
 
   (1)  Podání  je  úkonem  směřujícím  vůči  správnímu  orgánu. Podání se
   posuzuje  podle  svého  skutečného  obsahu  a  bez ohledu na to, jak je
   označeno.
 
   (2)  Z  podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se
   navrhuje.  Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození
   a  místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle §
   19  odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede
   fyzická  osoba  jméno  a  příjmení,  popřípadě dodatek odlišující osobu
   podnikatele  nebo  druh  podnikání  vztahující  se k této osobě nebo jí
   provozovanému  druhu  podnikání,  identifikační  číslo  osob  a  adresu
   zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako
   místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba
   uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob
   nebo   obdobný   údaj  a  adresu  sídla,  popřípadě  jinou  adresu  pro
   doručování.  Podání  musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je
   určeno,  další  náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která
   je činí.
 
   (3)  Nemá-li  podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,
   pomůže  správní  orgán  podateli  nedostatky  odstranit nebo ho vyzve k 
   jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.
 
   (4)  Podání  je  možno  učinit  písemně nebo ústně do protokolu anebo v 
   elektronické  podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.^16) Za
   podmínky,  že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem
   uvedeným  ve  větě  první, je možno je učinit pomocí jiných technických
   prostředků,  zejména  prostřednictvím  dálnopisu, telefaxu nebo veřejné
   datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.
 
   (5)  Ten,  kdo  činí podání v elektronické podobě podle odstavce 4 věty
   první,  uvede  současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho
   certifikát^16)  vydal  a  vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k 
   podání.
 
   (6)  Podání  se  činí  u  správního  orgánu,  který  je  věcně a místně
   příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo.
 
   (7)   Není-li   správní  orgán  schopen  zajistit  přijímání  podání  v 
   elektronické  podobě  podle  odstavce  4,  uzavře osoba uvedená v § 160
   odst.  1,  jejíž  je  tento správní orgán součástí, s obcí s rozšířenou
   působností, v jejímž správním obvodu má sídlo, veřejnoprávní smlouvu (§
   160) o provozování elektronické adresy podatelny.
 
   (8)  Nedojde-li  k  uzavření  veřejnoprávní  smlouvy  podle odstavce 7,
   postupuje  se  v  případě obecního úřadu podle zvláštního zákona;^18) v 
   případě  jiného správního orgánu rozhodne krajský úřad, že pro něj bude
   tuto  povinnost  vykonávat obecní úřad obce s rozšířenou působností, do
   jehož   správního  obvodu  patří.  Rozhodnutí  vydává  krajský  úřad  v 
   přenesené působnosti. Rozhodnutí krajského úřadu se zveřejní nejméně po
   dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který povinnost neplnil.
 
   § 38
 
   Nahlížení do spisu
 
   (1)  Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v
   případě,  že  je  rozhodnutí  ve věci již v právní moci (§ 73). Není-li
   účastník  zastoupen,  může  spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho
   podpůrce^44).
 
   (2)  Jiným  osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li
   právní  zájem  nebo  jiný  vážný  důvod  a nebude-li tím porušeno právo
   některého  z  účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný
   zájem.
 
   (3)  Nevidomým  osobám  bude  obsah  spisu přečten. Na požádání správní
   orgán  nevidomé  osobě umožní pořízení zvukového záznamu. Správní orgán
   nevidomé osobě rovněž umožní, aby do spisu nahlížel její průvodce.
 
   (4) S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo
   na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části.
 
   (5)  Odepřel-li  správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části,
   vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě.
 
   (6)  Z  nahlížení  do  spisu  jsou vyloučeny jeho části, které obsahují
   utajované  informace  nebo  skutečnosti,  na  něž  se  vztahuje zákonem
   uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti; to neplatí o částech spisu,
   jimiž  byl  nebo bude prováděn důkaz, do takových částí spisu však může
   nahlížet  pouze  účastník  řízení nebo jeho zástupce za předpokladu, že
   jsou  předem  seznámeni  s  následky porušení povinnosti mlčenlivosti o 
   těchto skutečnostech a že o poučení je sepsán protokol, který podepíší.
   Ustanovení odstavce 4 se nepoužije.
 
   HLAVA IV
 
   LHŮTY A POČÍTÁNÍ ČASU
 
   § 39
 
   Určení lhůty k provedení úkonu
 
   (1)  Správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu,
   pokud  ji  nestanoví  zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí
   být  ohrožen  účel  řízení  ani  porušena rovnost účastníků. Usnesení o 
   určení  lhůty se oznamuje pouze tomu, komu je určena, popřípadě i tomu,
   jehož se jinak přímo dotýká.
 
   (2)  Lhůtu  určenou  správním  orgánem může na žádost účastníka správní
   orgán   za  podmínek  stanovených  v  odstavci  1  usnesením  přiměřeně
   prodloužit.
 
   § 40
 
   Počítání času
 
   (1) Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu,
 
   a) nezapočítává se do běhu lhůty den, kdy došlo ke skutečnosti určující
   počátek  lhůty;  to  neplatí,  jde-li  o  lhůtu  určenou podle hodin; v 
   pochybnostech  se  za  počátek lhůty považuje den následující po dni, o 
   němž  je  jisto,  že  skutečnost rozhodující pro počátek běhu lhůty již
   nastala,
 
   b)  končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne,
   který  se  svým  označením  shoduje  se  dnem, kdy došlo ke skutečnosti
   určující  počátek  lhůty;  není-li  v  měsíci  takový  den, končí lhůta
   posledním dnem měsíce,
 
   c)  připadne-li  konec  lhůty  na  sobotu,  neděli  nebo svátek,^25) je
   posledním  dnem lhůty nejbližší příští pracovní den; to neplatí, jde-li
   o lhůtu určenou podle hodin,
 
   d)  je  lhůta  zachována,  je-li  posledního dne lhůty učiněno podání u 
   věcně  a  místně  příslušného  správního orgánu anebo je-li v tento den
   podána  poštovní  zásilka  adresovaná  tomuto  správnímu  orgánu, která
   obsahuje  podání,  držiteli  poštovní  licence  nebo  zvláštní poštovní
   licence  anebo  osobě,  která  má  obdobné  postavení  v  jiném  státě;
   nemůže-li  účastník  z  vážných  důvodů  učinit podání u věcně a místně
   příslušného   správního   orgánu,   je  lhůta  zachována,  jestliže  je
   posledního  dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně;
   tento   správní  orgán  podání  bezodkladně  postoupí  věcně  a  místně
   příslušnému správnímu orgánu.
 
   (2) V pochybnostech se lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže
   opak.
 
   § 41
 
   Navrácení v předešlý stav
 
   (1)  Navrácením  v  předešlý  stav  se rozumí prominutí zmeškání úkonu,
   který  je  třeba  provést  nejpozději  při ústním jednání nebo v určité
   lhůtě,  nebo  povolení  zpětvzetí  nebo  změny obsahu podání, kterou by
   jinak nebylo možno učinit.
 
   (2) Požádat o prominutí zmeškání úkonu účastník může do 15 dnů ode dne,
   kdy  pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním
   je  třeba  spojit  zmeškaný  úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá.
   Zmeškání  úkonu  nelze  prominout,  jestliže  ode dne, kdy měl být úkon
   učiněn, uplynul jeden rok.
 
   (3)  Správní  orgán  může  požádání  o prominutí zmeškání úkonu přiznat
   odkladný  účinek,  pokud  podateli  hrozí  vážná  újma  a  nevznikne-li
   přiznáním  odkladného  účinku  újma  způsobená dotčením práv nabytých v 
   dobré  víře  nebo  dotčením  veřejného  zájmu  převyšující újmu hrozící
   podateli.
 
   (4)  Správní  orgán  promine  zmeškání  úkonu,  prokáže-li  podatel, že
   překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění.
 
   (5)  Správní  orgán zmeškání úkonu nepromine, je-li zjevné, že by újma,
   která  by  byla  způsobena  dotčením  práv  nabytých  v dobré víře nebo
   dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící podateli.
 
   (6) O prominutí zmeškání úkonu rozhoduje usnesením správní orgán, který
   v  době  požádání o prominutí zmeškání úkonu vede řízení. V případě, že
   správní  orgán  promine  zmeškaný  úkon, doplní řízení ve smyslu úkonu,
   jehož zmeškání bylo prominuto.
 
   (7)  Usnesení,  kterým  správní  orgán  zmeškání  úkonu  nepromine,  se
   oznamuje pouze podateli.
 
   (8)  Požádat  o  povolení  změny  obsahu  podání účastník může pouze do
   vydání  rozhodnutí  (§  71).  Správní orgán může povolit zpětvzetí nebo
   změnu  obsahu  podání  jen v případě, že podateli hrozí vážná újma; tím
   není dotčeno ustanovení § 45 odst. 4. Ustanovení odstavců 2 až 4, 6 a 7
   platí obdobně.
 
   HLAVA V 
 
   POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ
 
   § 42
 
   Přijímání podnětů k zahájení řízení
 
   Správní  orgán  je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z 
   moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán
   povinen  sdělit  mu  ve  lhůtě  30  dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že
   řízení  zahájil,  nebo  že  neshledal  důvody  k zahájení řízení z moci
   úřední,  popřípadě  že  podnět  postoupil příslušnému správnímu orgánu.
   Sdělení  správní  orgán  nezasílá,  postupuje-li  vůči  tomu, kdo podal
   podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1.
 
   § 43
 
   Odložení věci
 
   (1) Řízení o žádosti (§ 44) není zahájeno a správní orgán věc usnesením
   odloží v případě, že
 
   a)  vůči  němu  byl  učiněn úkon, který zjevně není žádostí, nebo z něj
   nelze zjistit, kdo jej učinil, nebo
 
   b)  bylo  učiněno  podání,  k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný
   správní orgán.
 
   (2)  Usnesení  o  odložení  věci se vždy oznamuje osobě, které se týká,
   je-li známa, a podateli.
 
   HLAVA VI
 
   PRŮBĚH ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI
 
   Díl 1
 
   Zahájení řízení
 
   § 44
 
   Zahájení řízení o žádosti
 
   (1)  Řízení  o  žádosti  je  zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh,
   kterým  se  zahajuje  řízení  (dále jen "žádost"), došel věcně a místně
   příslušnému správnímu orgánu.
 
   (2)  Pokud  ze  zákona nebo z povahy věci vyplývá, že žádost může podat
   jen  více  žadatelů  společně,  není  třeba,  aby  podání  byla učiněna
   současně.  Pro  zahájení  řízení je rozhodné, kdy tak učinil poslední z 
   nich; správní orgán o zahájení řízení ostatní žadatele vyrozumí.
 
   § 45
 
   Žádost
 
   (1)  Žádost musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí z ní být
   patrné,  co  žadatel  žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je dále povinen
   označit další jemu známé účastníky.
 
   (2)  Nemá-li  žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,
   pomůže  správní  orgán  žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej
   vyzve  k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí
   jej  o  následcích  neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může
   řízení přerušit (§ 64).
 
   (3)  Žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní
   orgán  neprojednává  a  řízení  zastaví  (§  66).  Usnesení se oznamuje
   účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědoměni.
 
   (4)  Žadatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět; toto
   právo  nelze  uplatnit  v  době  od  vydání rozhodnutí správního orgánu
   prvního stupně do zahájení odvolacího řízení.
 
   § 46
 
   Zahájení řízení z moci úřední
 
   (1)  Řízení  z  moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil
   zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení
   nebo  ústním  prohlášením,  a  není-li  správnímu orgánu tento účastník
   znám,  pak  kterémukoliv  jinému  účastníkovi.  Oznámení musí obsahovat
   označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo
   služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.
 
   (2)  Jestliže je v řízení z moci úřední více účastníků uvedených v § 27
   odst.  1,  má  pro  zahájení  řízení  význam oznámení o zahájení řízení
   prvnímu  z  nich.  Těm,  kterým  se nepodařilo zahájení řízení oznámit,
   ustanoví  správní  orgán opatrovníka; usnesení o ustanovení opatrovníka
   se doručuje veřejnou vyhláškou.
 
   (3)  Oznámení  o  zahájení  řízení  může  být  spojeno s jiným úkonem v 
   řízení.
 
   § 47
 
   (1)  O zahájení řízení je správní orgán povinen uvědomit bez zbytečného
   odkladu všechny jemu známé účastníky.
 
   (2)  O  tom,  že  probíhá  řízení, je správní orgán povinen bezodkladně
   poté,  co se o něm dozví, uvědomit i toho, kdo se stal účastníkem až po
   zahájení  řízení,  nejde-li  o  osobu,  která  se sama jako účastník do
   řízení přihlásila.
 
   (3)  Oznámení  o zahájení řízení lze vedle postupu podle odstavců 1 a 2
   zveřejnit též na úřední desce správního orgánu.
 
   § 48
 
   Překážky řízení
 
   (1) Zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže
   věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu.
 
   (2)  Přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu
   téže osobě pouze jednou.
 
   Díl 2
 
   Ústní jednání
 
   § 49
 
   (1)  Ústní  jednání  správní  orgán  nařídí v případech, kdy to stanoví
   zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění
   práv  účastníků  nezbytné.  Nehrozí-li  nebezpečí  z  prodlení, uvědomí
   správní   orgán   o  ústním  jednání  účastníky  nejméně  s  pětidenním
   předstihem. Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva účasti
   na ústním jednání vzdal.
 
   (2)  Ústní  jednání  je  neveřejné,  pokud zákon nestanoví nebo správní
   orgán  neurčí,  že  jednání  nebo  jeho část jsou veřejné. Při určování
   veřejného  ústního  jednání  dbá  správní  orgán na ochranu utajovaných
   informací  a  na  ochranu  práv  účastníků,  zejména  práva  na ochranu
   osobnosti,  jakož  i  na  ochranu mravnosti. Z důvodu ochrany mravnosti
   mohou být z účasti na ústním jednání vyloučeny nezletilé osoby.
 
   (3) Jestliže účastník uvedený v § 27 odst. 1 navrhne, aby ústní jednání
   bylo  veřejné,  správní orgán mu vyhoví, pokud tím nemůže být způsobena
   újma  ostatním  účastníkům.  Ustanovení  odstavce  2 věty druhé a třetí
   platí obdobně.
 
   (4)  O  návrhu  účastníka,  aby  bylo  ústní  jednání veřejné, rozhodne
   správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu.
 
   (5) I neveřejného jednání se může zúčastnit podpůrce^44) účastníka.
 
   Díl 3
 
   Podklady pro vydání rozhodnutí
 
   § 50
 
   (1)  Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků,
   důkazy,  skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady
   od   jiných   správních  orgánů  nebo  orgánů  veřejné  moci,  jakož  i 
   skutečnosti obecně známé.
 
   (2)  Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to
   nemůže  ohrozit  účel  řízení, může na požádání účastníka správní orgán
   připustit,  aby  za  něj  podklady  pro vydání rozhodnutí opatřil tento
   účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při
   opatřování  podkladů  pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu
   veškerou potřebnou součinnost.
 
   (3)  Správní  orgán  je  povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro
   ochranu  veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena
   povinnost,  je  správní  orgán  povinen  i  bez  návrhu zjistit všechny
   rozhodné  okolnosti  svědčící  ve prospěch i v neprospěch toho, komu má
   být povinnost uložena.
 
   (4)  Pokud  zákon  nestanoví,  že  některý podklad je pro správní orgán
   závazný,  hodnotí  správní  orgán  podklady,  zejména důkazy, podle své
   úvahy;  přitom  pečlivě  přihlíží  ke  všemu, co vyšlo v řízení najevo,
   včetně toho, co uvedli účastníci.
 
   Dokazování
 
   § 51
 
   (1)  K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou
   vhodné  ke  zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v 
   rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou
   výpověď a znalecký posudek.
 
   (2)  O  provádění  důkazů  mimo  ústní  jednání musí být účastníci včas
   vyrozuměni,  nehrozí-li  nebezpečí  z  prodlení.  Tuto  povinnost  nemá
   správní  orgán  vůči  účastníkovi,  který  se  vzdal  práva  účasti při
   dokazování.
 
   (3)  Je-li  v  souladu  s  požadavky  §  3  zjištěna  skutečnost, která
   znemožňuje  žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a
   žádost zamítne.
 
   § 52
 
   Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní
   orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou
   potřebné ke zjištění stavu věci.
 
   § 53
 
   Důkaz listinou
 
   (1)  Správní orgán může usnesením uložit tomu, kdo má listinu potřebnou
   k provedení důkazu, aby ji předložil. Usnesení se oznamuje pouze osobě,
   které je povinnost ukládána.
 
   (2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z důvodů, pro
   které  nesmí  být  svědek  vyslechnut nebo pro které je svědek oprávněn
   výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4).
 
   (3)  Listiny  vydané  soudy České republiky nebo jinými státními orgány
   nebo  orgány  územních  samosprávných  celků v mezích jejich pravomoci,
   jakož  i  listiny,  které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné,
   potvrzují,  že  jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li
   dokázán  opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo
   potvrzeno.
 
   (4)  Pokud  mezinárodní  smlouva,  která  je  součástí  právního  řádu,
   nestanoví  jinak,  musí  být  pravost  úředních  razítek  a  podpisů na
   veřejných  listinách vydaných orgány cizích států ověřena orgány k tomu
   příslušnými.
 
   (5)  Předložení  listiny  je  v  případech  a  za  podmínek stanovených
   zvláštním  zákonem  možné  nahradit  čestným prohlášením účastníka nebo
   svědeckou výpovědí.
 
   (6)   O  provedení  důkazu  listinou  se  učiní  záznam  do  spisu.  Za
   přítomnosti účastníků nebo zúčastněných osob, anebo účastní-li se úkonu
   veřejnost,  se  důkaz  listinou  provede tak, že se listina přečte nebo
   sdělí její obsah.
 
   § 54
 
   Důkaz ohledáním
 
   (1) Vlastník nebo uživatel věci nebo ten, kdo má věc u sebe, je povinen
   předložit  ji  správnímu  orgánu  nebo  strpět  ohledání věci na místě.
   Správní  orgán o tom vydá usnesení, jež se oznamuje pouze osobě uvedené
   ve větě první. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, postupuje se podle § 138.
 
   (2)  Ohledání  nelze provést nebo může být osobou uvedenou v odstavci 1
   odepřeno z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které
   je svědek oprávněn výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4).
 
   (3)  O  ohledání  na  místě  správní  orgán  vyrozumí  též toho, kdo je
   oprávněn s předmětem ohledání nakládat, nejedná-li se o osobu, které se
   usnesení oznamuje podle odstavce 1.
 
   (4)  Správní  orgán  může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby,
   aby  zajistil jejich přítomnost při provádění důkazu. Tyto osoby nemají
   práva ani povinnosti účastníků.
 
   § 55
 
   Důkaz svědeckou výpovědí
 
   (1)  Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek; musí
   vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet.
 
   (2)  Svědek  nesmí  být  vyslýchán o utajovaných informacích chráněných
   zvláštním  zákonem,  které  je  povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl
   této povinnosti příslušným orgánem zproštěn.
 
   (3)  Svědek  nesmí  být  vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí
   porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl
   této  povinnosti  příslušným  orgánem  nebo  tím,  v  jehož  zájmu tuto
   povinnost má, zproštěn.
 
   (4)  Výpověď  může  odepřít  ten,  kdo  by  jí způsobil sobě nebo osobě
   blízké^26) nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.
 
   (5)  Správní  orgán  svědka  před výslechem poučí o důvodech, pro které
   nesmí  být  vyslýchán,  o  právu  odepřít  výpověď,  o  jeho povinnosti
   vypovídat  pravdivě  a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé
   nebo neúplné výpovědi.
 
   § 56
 
   Důkaz znaleckým posudkem
 
   Závisí-li   rozhodnutí  na  posouzení  skutečností,  k  nimž  je  třeba
   odborných  znalostí,  které  úřední  osoby  nemají,  a jestliže odborné
   posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní
   orgán  usnesením  ustanoví znalce. Usnesení se oznamuje pouze znalci. O 
   zamýšleném  ustanovení  znalce,  popřípadě  o ustanovení znalce správní
   orgán  vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží,
   aby  posudek  vypracoval  písemně  a  předložil mu jej ve lhůtě, kterou
   současně určí. Může znalce také vyslechnout.
 
   Předběžná otázka
 
   § 57
 
   (1)  Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší
   správnímu   orgánu   rozhodnout  a  o  které  nebylo  dosud  pravomocně
   rozhodnuto, správní orgán
 
   a)  může  dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem
   nebo  jiným  orgánem  veřejné  moci; v případech stanovených zákonem je
   správní orgán povinen takový podnět dát, nebo
 
   b)  může  vyzvat  účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o 
   zahájení  řízení  před  příslušným  správním orgánem nebo jiným orgánem
   veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo
 
   c)  si  o  ní  může  učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit
   úsudek  o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní
   delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.
 
   (2)  Probíhá-li  před  příslušným  správním  orgánem  nebo  před  jiným
   příslušným orgánem veřejné moci řízení o předběžné otázce nebo jestliže
   dal správní orgán k takovému řízení podnět podle odstavce 1 písm. a) či
   učinil výzvu podle odstavce 1 písm. b), postupuje správní orgán podle §
   64. Pokud řízení na podnět správního orgánu nebylo zahájeno nebo nebyla
   podána   žádost  o  zahájení  řízení  v  určené  lhůtě,  lze  v  řízení
   pokračovat.
 
   (3)  Rozhodnutím  příslušného  orgánu  o  předběžné  otázce,  které  je
   pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.
 
   (4)  Jestliže  vydání  rozhodnutí  závisí  na  řešení otázky, k jejímuž
   řešení  je  správní  orgán  příslušný,  o  níž však nelze rozhodnout ve
   společném řízení, provede správní orgán nejprve řízení o této předběžné
   otázce,  je-li  oprávněn  zahájit řízení z moci úřední, popřípadě vyzve
   toho, kdo je oprávněn podat žádost, aby tak učinil.
 
   Díl 4
 
   Zajištění účelu a průběhu řízení
 
   § 58
 
   Úvodní ustanovení
 
   Správní orgán užije zajišťovací prostředky (§ 59 až 63 a § 147) pouze v 
   případech,  kdy to vyžaduje, a v rozsahu, v jakém to vyžaduje zajištění
   průběhu a účelu řízení.
 
   § 59
 
   Předvolání
 
   Správní  orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je
   k  provedení  úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do
   vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem.
   V  předvolání  musí  být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého
   důvodu  se  má  dostavit  a  jaké jsou právní následky v případě, že se
   nedostaví.  Předvolaný  je  povinen  dostavit  se včas na určené místo;
   nemůže-li  tak  ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s 
   uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.
 
   § 60
 
   Předvedení
 
   (1)  Jestliže  se  účastník  nebo  svědek  bez náležité omluvy nebo bez
   dostatečných  důvodů  na předvolání nedostaví, může správní orgán vydat
   usnesení, na jehož základě bude účastník nebo svědek předveden. Písemné
   vyhotovení usnesení se doručuje orgánům, které mají předvedení provést;
   úřední   osoby,   které  plní  úkoly  těchto  orgánů,  doručí  usnesení
   předváděnému.
 
   (2)  Předvedení  na  požádání  správního orgánu zajišťuje Policie České
   republiky nebo jiný ozbrojený sbor, o němž to stanoví zvláštní zákon. V 
   řízení před orgány obcí zajišťuje předvedení též obecní policie.
 
   § 61
 
   Předběžné opatření
 
   (1)  Správní  orgán  může z moci úřední nebo na požádání účastníka před
   skončením  řízení  rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba,
   aby  byly  zatímně  upraveny  poměry účastníků, nebo je-li obava, že by
   bylo  ohroženo  provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi
   nebo  jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco
   strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek,
   nebo věc, která může být předmětem exekuce.
 
   (2) O požádání účastníka o předběžné opatření musí být rozhodnuto do 10
   dnů.  Rozhodnutí  se  oznamuje  jen  tomu,  koho se týká, popřípadě též
   jinému  účastníkovi,  který  o  jeho  vydání  požádal.  Odvolání  proti
   rozhodnutí  o  nařízení předběžného opatření nemá odkladný účinek; může
   je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí oznamuje.
 
   (3)  Správní  orgán  předběžné  opatření  zruší rozhodnutím bezodkladně
   poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno. Neučiní-li tak, pozbývá
   předběžné  opatření  účinnosti  dnem,  kdy  se rozhodnutí ve věci stalo
   vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků.
 
   (4)  Osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí o zajištění věci, je povinna
   tuto  věc  správnímu orgánu vydat. Není-li věc v určené lhůtě správnímu
   orgánu  vydána,  může být tomu, kdo ji má u sebe, odňata. O vydání nebo
   odnětí  zajištěné  věci  se  sepíše protokol, v němž se uvede též popis
   zajištěné  věci.  Osobě,  která  věc  vydala  nebo jíž byla věc odňata,
   správní  orgán  nebo  úřední  osoba  provádějící  odnětí  věci  vystaví
   potvrzení. Pozbylo-li předběžné opatření účinnosti, vrátí se věc osobě,
   které byla zajištěna, nemůže-li být předmětem exekuce.
 
   § 62
 
   Pořádková pokuta
 
   (1)  Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše
   50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že
 
   a) se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
 
   b) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo
 
   c) neuposlechne pokynu úřední osoby.
 
   (2)  Pořádkovou  pokutu  podle  odstavce 1 lze uložit i tomu, kdo učiní
   hrubě urážlivé podání.
 
   (3) Při stanovení výše pořádkové pokuty dbá správní orgán, aby nebyla v 
   hrubém  nepoměru  k  závažnosti  následku  a k významu předmětu řízení;
   pokutu lze ukládat i opakovaně.
 
   (4) Pořádkovou pokutu vybírá podle zvláštního zákona^27) správní orgán,
   který  ji  uložil.  V  řízení  o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je
   správní  orgán příslušný, je exekučním správním orgánem (§ 103 odst. 2)
   správní  orgán,  který  pořádkovou  pokutu uložil. Příjem z pořádkových
   pokut  je  příjmem  rozpočtu,  ze  kterého je hrazena činnost správního
   orgánu, který pokutu uložil.
 
   (5)  Účastníkem řízení o uložení pořádkové pokuty je pouze osoba, které
   má být pořádková pokuta uložena. Prvním úkonem v řízení ve věci uložení
   pořádkové  pokuty  je  vydání  rozhodnutí.  Odvolání proti rozhodnutí o 
   uložení pořádkové pokuty má vždy odkladný účinek.
 
   (6)  Pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji
   uložil,  novým  rozhodnutím prominout nebo snížit. Přitom správní orgán
   přihlédne  zejména  k  tomu,  jak  osoba,  které  byla pořádková pokuta
   uložena, plní svoje procesní povinnosti v dalším průběhu řízení.
 
   § 63
 
   Vykázání z místa konání úkonu
 
   (1)  Toho,  kdo  nepřístojným  chováním ruší pořádek při ústním jednání
   nebo  ohledání  na místě, popřípadě při jiném úkonu, může správní orgán
   po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Usnesení se
   vyhlašuje  ústně.  Správní  orgán  poučí vykazovanou osobu o následcích
   neuposlechnutí.   Vykázání   vynucují  tytéž  orgány,  které  provádějí
   předvedení podle § 60.
 
   (2)  Jestliže  úkon  není uskutečňován v úředních místnostech správního
   orgánu,  nelze  z  místa  úkonu  vykázat  osobu, která má vlastnické či
   užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.
 
   Díl 5
 
   Přerušení řízení a zastavení řízení
 
   Přerušení řízení
 
   § 64
 
   (1) Správní orgán může řízení usnesením přerušit
 
   a)  současně  s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst.
   2,
 
   b)  současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s 
   určitým  úkonem  v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení
   pokračuje,  jakmile  mu  byl  předložen  doklad  o  zaplacení správního
   poplatku,
 
   c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán
 
   1. dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a),
 
   2. učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b), anebo
 
   3. učinil úkon podle § 57 odst. 4;
 
   za  úkon  správního  orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení
   podle § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední desce,
 
   d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi,
 
   e) z dalších důvodů stanovených zákonem.
 
   (2)  V  řízení  o  žádosti  přeruší  správní  orgán  řízení na požádání
   žadatele;  jestliže  je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky,
   že s přerušením souhlasí všichni.
 
   (3)  V  řízení z moci úřední může správní orgán, není-li to v rozporu s 
   veřejným  zájmem,  na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci
   uvedení  v § 27 odst. 1 písm. b) souhlasí, z důležitých důvodů přerušit
   řízení.
 
   (4)  Řízení  lze  přerušit  na  dobu nezbytně nutnou. Při postupu podle
   odstavců  2  a  3  správní  orgán  při určení doby přerušení přihlíží k 
   návrhu účastníka.
 
   § 65
 
   (1)  Po  dobu  přerušení  řízení  činí správní orgán a účastníci úkony,
   kterých  je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může
   rovněž  činit  úkony  podle  §  137  odst. 1 a § 138. Lhůty týkající se
   provádění  úkonů  v  řízení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci
   přestává  běžet  již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64
   odst.  1,  a  neskončí  dříve  než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení
   skončilo.
 
   (2) Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž
   bylo  řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle
   §  64  odst. 2 nebo 3. Bylo-li řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo
   3,  může  v  řízení správní orgán pokračovat též na požádání účastníka,
   který  požádal o jeho přerušení. O tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí
   správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu.
 
   Zastavení řízení
 
   § 66
 
   (1) Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže
 
   a)  žadatel  vzal  svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se
   zpětvzetím  souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán
   řízení   nezastaví,  pokud  se  zpětvzetím  odpůrce  z  vážných  důvodů
   nesouhlasí,
 
   b) byla podána žádost zjevně právně nepřípustná,
 
   c)  žadatel  v  určené  lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které
   brání pokračování v řízení,
 
   d)  žadatel  ve  stanovené  lhůtě  nezaplatil správní poplatek, k jehož
   zaplacení byl v řízení povinen,
 
   e) zjistí překážku řízení podle § 48 odst. 1,
 
   f)  žadatel  zemřel  nebo  zanikl,  pokud  v  řízení nepokračují právní
   nástupci  nebo  pokud  není  více  žadatelů,  anebo zanikla-li věc nebo
   právo, kterého se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní
   orgán  o  úmrtí  nebo  zániku  žadatele  nebo  o zániku věci nebo práva
   dozvěděl,
 
   g) žádost se stala zjevně bezpředmětnou,
 
   h) z dalších důvodů stanovených zákonem.
 
   (2)  Řízení  vedené  z  moci  úřední  správní  orgán usnesením zastaví,
   jestliže  zjistí,  že  u  některého správního orgánu již před zahájením
   tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení,
   ve  kterém  nemohou  pokračovat  právní  nástupci,  odpadl  jeho důvod,
   zejména  jestliže  účastník  zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo
   právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamená do spisu.
 
   Díl 6
 
   Rozhodnutí
 
   § 67
 
   Obsah a forma rozhodnutí
 
   (1)  Rozhodnutím  správní  orgán  v určité věci zakládá, mění nebo ruší
   práva  anebo  povinnosti  jmenovitě  určené  osoby  nebo  v určité věci
   prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v 
   zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách.
 
   (2)  Rozhodnutí  se  vyhotovuje  v písemné formě. Rozhodnutí se písemně
   nevyhotovuje,  stanoví-li tak zákon; výroková část takového rozhodnutí,
   podstatné  části  jeho  odůvodnění  a  poučení o opravném prostředku se
   pouze  vyhlásí  a  do  spisu  se učiní záznam, který obsahuje výrokovou
   část,  odůvodnění, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk
   úředního  razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis
   oprávněné úřední osoby.
 
   (3)  Ústně  vyhlášené  rozhodnutí  správní orgán potvrdí písemně, pokud
   účastník  písemné  potvrzení požaduje. Písemné potvrzení obsahuje pouze
   výrokovou  část rozhodnutí (§ 68 odst. 2) a další náležitosti uvedené v 
   § 69.
 
   Náležitosti rozhodnutí
 
   § 68
 
   (1) Rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.
 
   (2)  Ve  výrokové  části  se  uvede  řešení  otázky, která je předmětem
   řízení,  právní  ustanovení,  podle  nichž bylo rozhodováno, a označení
   účastníků  podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami,
   se  označují  údaji  umožňujícími  jejich  identifikaci (§ 18 odst. 2);
   účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem.
   Ve  výrokové  části  se  uvede  lhůta  ke  splnění ukládané povinnosti,
   popřípadě  též  jiné  údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o 
   vyloučení  odkladného  účinku  odvolání  (§  85 odst. 2). Výroková část
   rozhodnutí  může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat
   vedlejší ustanovení.
 
   (3)  V  odůvodnění  se  uvedou  důvody  výroku  nebo výroků rozhodnutí,
   podklady  pro  jeho  vydání,  úvahy, kterými se správní orgán řídil při
   jejich  hodnocení  a  při výkladu právních předpisů, a informace o tom,
   jak  se  správní  orgán  vypořádal  s  návrhy a námitkami účastníků a s 
   jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
 
   (4)  Odůvodnění  rozhodnutí  není třeba, jestliže správní orgán prvního
   stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví.
 
   (5) V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v 
   jaké  lhůtě  je  možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá,
   který  správní  orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu
   se odvolání podává.
 
   (6)  Pokud  odvolání  nemá  odkladný účinek, musí být tato skutečnost v 
   poučení uvedena.
 
   § 69
 
   (1)  V  písemném  vyhotovení  rozhodnutí se uvede označení "rozhodnutí"
   nebo  jiné  označení  stanovené  zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí
   dále  musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal,
   číslo   jednací,  datum  vyhotovení,  otisk  úředního  razítka,  jméno,
   příjmení,  funkci  nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.
   Podpis  oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou
   "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby
   a  doložkou  "Za  správnost  vyhotovení:"  s uvedením jména, příjmení a
   podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.
 
   (2)  V  písemném vyhotovení rozhodnutí se uvedou jména a příjmení všech
   účastníků.
 
   (3)  Pokud  se  na žádost účastníka má rozhodnutí doručit elektronicky,
   vyhotoví úřední osoba, která za písemné vyhotovení rozhodnutí odpovídá,
   jeho  elektronickou  verzi  s  tím, že na místě otisku úředního razítka
   vyjádří  tuto  skutečnost  slovy  "otisk  úředního  razítka" a dokument
   podepíše svým uznávaným elektronickým podpisem.^16)
 
   (4)  Na  požádání  účastníka  správní  orgán  vydá  stejnopis písemného
   vyhotovení  rozhodnutí.  Na  požádání  účastníka  lze  též  vydat pouze
   stejnopis výroku.
 
   § 70
 
   Opravu  zřejmých  nesprávností  v  písemném  vyhotovení  rozhodnutí  na
   požádání  účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán,
   který rozhodnutí vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom
   správní  orgán  opravné  rozhodnutí.  Prvním úkonem správního orgánu ve
   věci  opravy  je  vydání  tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti
   opravnému  usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který
   jím může být přímo dotčen.
 
   § 71
 
   Lhůty pro vydání rozhodnutí
 
   (1) Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.
 
   (2) Vydáním rozhodnutí se rozumí
 
   a)  předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle
   §  19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán
   sám;  na  písemnosti  nebo  poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí
   slovy: "Vypraveno dne:",
 
   b) ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (§ 72 odst. 1),
 
   c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle § 25, nebo
 
   d)  poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do
   spisu.
 
   (3)  Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen
   vydat  rozhodnutí  nejpozději  do  30 dnů od zahájení řízení, k nimž se
   připočítává doba
 
   a)  až  30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní
   šetření,  je-li  třeba  někoho  předvolat,  někoho nechat předvést nebo
   doručovat  veřejnou  vyhláškou  osobám,  jimž  se  prokazatelně  nedaří
   doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,
 
   b)  nutná  k  provedení  dožádání  podle  §  13  odst. 3, ke zpracování
   znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.
 
   (4)  Po  dobu  nezbytnou  k  opatření údajů podle § 6 odst. 2 lhůty pro
   vydání rozhodnutí neběží.
 
   (5)  Nedodržení  lhůt  se  nemůže  dovolávat  ten  účastník,  který  je
   způsobil.
 
   § 72
 
   Oznamování rozhodnutí
 
   (1)  Rozhodnutí  se  účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného
   vyhotovení  do  vlastních  rukou  nebo  ústním vyhlášením. Nestanoví-li
   zákon  jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se
   účastník   současně   vzdá  nároku  na  doručení  písemného  vyhotovení
   rozhodnutí. Tato skutečnost se poznamená do spisu.
 
   (2)  Pokud  se  všichni  účastníci  vzdají nároku na doručení písemného
   vyhotovení  rozhodnutí,  učiní se místo písemného vyhotovení rozhodnutí
   pouze záznam do spisu podle § 67 odst. 2 věty druhé.
 
   (3)  Účastník  se  může  vzdát  práva  na  oznamování  všech rozhodnutí
   vydaných  v  řízení,  s  výjimkou  rozhodnutí,  jímž se řízení končí, a
   rozhodnutí,  jímž  se  mu v průběhu řízení ukládá povinnost, a práva na
   vyrozumívání  o  usneseních  poznamenaných  do  spisu. Pokud se všichni
   účastníci  vzdali práva na oznamování všech usnesení v řízení, usnesení
   se pouze poznamená do spisu.
 
   Právní moc, vykonatelnost a jiné právní účinky rozhodnutí
 
   § 73
 
   (1)  Nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které
   bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání.
 
   (2)  Pravomocné  rozhodnutí  je  závazné  pro  účastníky  a pro všechny
   správní orgány; ustanovení § 76 odst. 3 věty poslední tím není dotčeno.
   Pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených
   zákonem v rozsahu v něm uvedeném. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu
   je  závazné  pro  každého. Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků
   určující   právo   k  movité  nebo  nemovité  věci,^28)  je  pravomocné
   rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.
 
   § 74
 
   (1)  Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem,
   který  je  v  jeho  výrokové  části  uveden.  Rozhodnutí  je  předběžně
   vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek.
 
   (2)  Rozhodnutí  ukládající  povinnost k plnění je vykonatelné, je-li v 
   právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. Rozhodnutí
   ukládající  povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud odvolání
   nemá  odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti,
   jejím uplynutím.
 
   (3)  Ustanovení o vykonatelnosti platí obdobně i pro jiné právní účinky
   rozhodnutí.
 
   § 75
 
   Doložka právní moci nebo vykonatelnosti
 
   (1)  Správní  orgán,  který  rozhodl  v  posledním  stupni,  vyznačí na
   písemném  vyhotovení  rozhodnutí,  které zůstává součástí spisu, právní
   moc nebo vykonatelnost rozhodnutí. Zároveň vyznačí den vyhlášení tohoto
   rozhodnutí nebo den, kdy byla písemnost předána k doručení.
 
   (2)  Na požádání účastníka opatří správní orgán prvního stupně doložkou
   právní   moci  nebo  vykonatelnosti  stejnopis  rozhodnutí,  který  byl
   účastníkovi doručen. Na požádání účastníka se vyhotoví stejnopis výroku
   spolu s vyznačením doložky právní moci nebo vykonatelnosti.
 
   (3)  Jestliže  dojde  k  chybnému  vyznačení nebo pozbude-li rozhodnutí
   právní  moci  nebo  vykonatelnosti,  správní orgán to sdělí těm osobám,
   jimž  údaje  uvedené  v  odstavci  1  vyznačil,  a učiní o tom oznámení
   veřejnou vyhláškou.
 
   § 76
 
   Usnesení
 
   (1) V případech stanovených zákonem rozhoduje správní orgán usnesením.
 
   (2) Usnesení podle § 11 odst. 2, § 13 odst. 4, § 28 odst. 1, § 29 odst.
   1,  § 38 odst. 5 a § 80 odst. 4 písm. b) a c) lze vydat bez předchozího
   řízení,  jestliže  obdobné  usnesení  bylo  týmž správním orgánem podle
   ustálené  rozhodovací  praxe  vydáno v téže nebo jiné věci za obdobných
   skutkových okolností. Účinky takového usnesení nastávají jeho vydáním.
 
   (3)  Usnesení  se  oznamuje podle § 72, nestanoví-li zákon, že se pouze
   poznamená  do  spisu.  Usnesení,  které  se oznamuje podle § 72, nabývá
   právní  moci,  bylo-li oznámeno a nelze-li proti němu podat odvolání. O 
   usnesení,  které  se  pouze  poznamená  do  spisu, se účastníci vhodným
   způsobem  vyrozumí;  takové usnesení nabývá právní moci poznamenáním do
   spisu.  Usnesení, které se pouze poznamená do spisu, může správní orgán
   v  průběhu  řízení  změnit  novým  usnesením;  nové  usnesení  se pouze
   poznamená do spisu.
 
   (4)  Usnesení,  která  se  týkají  příslušnosti  správních  orgánů,  se
   oznamují též všem správním orgánům, kterých se dotýkají.
 
   (5)  Proti  usnesení  se  může  odvolat  účastník,  jemuž  se  usnesení
   oznamuje. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Proti usnesení,
   které  se pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví
   zákon, se nelze odvolat.
 
   Díl 7
 
   Nicotnost rozhodnutí
 
   § 77
 
   (1)  Nicotné  je  rozhodnutí,  k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec
   věcně  příslušný;  to  neplatí,  pokud je vydal správní orgán nadřízený
   věcně  příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje
   a  rozhodnutím  prohlašuje  správní  orgán  nadřízený správnímu orgánu,
   který nicotné rozhodnutí vydal.
 
   (2)  Nicotné  je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně
   vnitřně  rozporným  nebo  právně  či  fakticky neuskutečnitelným, anebo
   jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního
   orgánu.  Nicotnost  z  těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu
   správního.^29)
 
   (3) Pokud se důvod nicotnosti týká jen některého výroku rozhodnutí nebo
   vedlejšího  ustanovení  výroku,  je  nicotná  jen tato část, jestliže z 
   povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatního obsahu.
 
   § 78
 
   (1)  Nicotnost  se  zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to kdykoliv.
   Účastníci  řízení,  v němž bylo rozhodnutí vydáno, a dále ti, kdož jsou
   uvedeni  v  písemném  vyhotovení  tohoto  rozhodnutí,  jakož  i  právní
   nástupci všech těchto osob, pokud by byli rozhodnutím vázáni, mohou dát
   podnět  k prohlášení nicotnosti; jestliže správní orgán neshledá důvody
   k  zahájení  řízení  o  prohlášení  nicotnosti, sdělí tuto skutečnost s 
   uvedením důvodů do 30 dnů podateli.
 
   (2)  Proti  rozhodnutí,  jímž  správní orgán prohlásil nicotnost, nelze
   podat odvolání.
 
   (3) Jestliže správní orgán dojde k závěru, že jiný správní orgán učinil
   úkon,  který  je  nicotným  rozhodnutím,  dá  podnět  správnímu  orgánu
   příslušnému k prohlášení nicotnosti.
 
   Díl 8
 
   Náklady řízení
 
   § 79
 
   (1)  Náklady  řízení  jsou  zejména  hotové  výdaje  účastníků a jejich
   zástupců,  včetně  správního  poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich
   zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování.
 
   (2) Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části jiného
   rozhodnutí  nebo  může  být vydáno samostatně; lze je vydat i v průběhu
   řízení. Rozhodnutí se oznamuje pouze osobám, jichž se týká.
 
   (3)  Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§
   136) a účastník své náklady.
 
   (4) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, v němž správní orgán hradí
   hotové  výdaje  a  ušlý  výdělek  jiným osobám, zejména v souvislosti s 
   výkonem   funkce  opatrovníka  a  s  opatřováním  podkladů  pro  vydání
   rozhodnutí.  Nárok na náhradu musí být u správního orgánu uplatněn do 8
   dnů poté, co náklady vznikly, jinak zaniká.
 
   (5)  Povinnost  nahradit  náklady řízení paušální částkou uloží správní
   orgán   účastníkovi,   který   řízení   vyvolal  porušením  své  právní
   povinnosti.  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  výši  paušální částky
   nákladů  řízení  a  výši  paušální  částky  nákladů  řízení  ve zvláště
   složitých  případech  nebo  byl-li  přibrán znalec. V případech hodných
   zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit.
 
   (6)  Povinnost nahradit náklady řízení, které by jinak správnímu orgánu
   nebyly  vznikly,  může  správní  orgán  uložit  tomu,  kdo jejich vznik
   způsobil porušením své povinnosti.
 
   (7)  Náklady  na  opatření  údajů podle § 6 odst. 2 tvoří hotové výdaje
   správního  orgánu  zvýšené  o  částku  odpovídající správním poplatkům,
   které  by  byla  povinna zaplatit dotčená osoba, která o opatření údajů
   požádala,  kdyby  si  je  opatřovala  sama;  tyto náklady hradí dotčená
   osoba, jež o opatření údajů požádala.
 
   (8)  Náhradu  nákladů vybírá podle zvláštního zákona^27) správní orgán,
   který  ji  uložil.  V  řízení  o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je
   správní  orgán  příslušný,  je  exekučním  úřadem  správní orgán, který
   náhradu nákladů uložil.
 
   HLAVA VII
 
   OCHRANA PŘED NEČINNOSTÍ
 
   § 80
 
   (1)  Nevydá-li  správní  orgán  rozhodnutí  ve  věci  v  zákonné lhůtě,
   nadřízený  správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti,
   jakmile se o tom dozví.
 
   (2)  Opatření  proti  nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy,
   nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy
   se  dozvěděl  o  skutečnostech  odůvodňujících  zahájení  řízení z moci
   úřední.
 
   (3)  Opatření  proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v
   případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní
   orgán  nedodrží  lhůtu  stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo
   zahájit  řízení  z  moci  úřední  anebo  v  řízení řádně pokračovat. Po
   uplynutí  lhůt  pro  vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření
   proti nečinnosti podat účastník.
 
   (4) Nadřízený správní orgán může
 
   a)  přikázat  nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil
   potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí,
 
   b)  usnesením  převzít  věc  a  rozhodnout  namísto nečinného správního
   orgánu,
 
   c) usnesením pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením
   řízení, nebo
 
   d) usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí,
   lze-li  důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá
   rozhodnutí  ve  věci,  a  je-li takový postup pro účastníky výhodnější;
   přitom přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 71 odst. 3.
 
   (5) Postup uvedený v odstavci 4 písm. b) a c) nelze použít vůči orgánům
   územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti.
 
   (6)  Usnesení  podle odstavce 4 se oznamuje správním orgánům uvedeným v 
   odstavci 4 písm. b) až d) a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1; ostatní
   účastníci  se  o  něm  vyrozumí  veřejnou vyhláškou. Usnesení nadřízený
   správní  orgán  vydá i v případě, že žádosti účastníka podle odstavce 3
   věty   druhé   nevyhoví;   toto   usnesení  se  oznamuje  pouze  tomuto
   účastníkovi; proti tomuto usnesení se nelze odvolat.
 
   HLAVA VIII
 
   ODVOLACÍ ŘÍZENÍ
 
   Odvolání
 
   § 81
 
   (1)   Účastník  může  proti  rozhodnutí  podat  odvolání,  pokud  zákon
   nestanoví jinak.
 
   (2)  Právo  podat odvolání nepřísluší účastníkovi, který se po oznámení
   rozhodnutí tohoto práva písemně nebo ústně do protokolu vzdal.
 
   (3)  Jestliže  odvolatel  vzal  podané  odvolání  zpět, nemůže je podat
   znovu.
 
   (4)  Statutární  orgán  právnické  osoby  má právo podat odvolání proti
   rozhodnutí,  jímž má být omezena způsobilost právnické osoby samostatně
   jednat  před  správním  orgánem,  i  když  je toto rozhodnutí předběžně
   vykonatelné.
 
   § 82
 
   (1) Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok
   nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí
   je nepřípustné.
 
   (2)  Odvolání  musí  mít  náležitosti  uvedené  v  §  37 odst. 2 a musí
   obsahovat  údaje  o  tom,  proti  kterému  rozhodnutí  směřuje, v jakém
   rozsahu  ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo
   nesprávnost  rozhodnutí  nebo  řízení,  jež  mu  předcházelo. Není-li v 
   odvolání  uvedeno,  v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí,
   že  se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným
   počtem  stejnopisů  tak,  aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a
   aby  každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný
   počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.
 
   (3)  Pokud  odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo
   proti  vedlejšímu  ustanovení  výroku,  které  netvoří  nedílný celek s 
   ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků,
   nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci.
 
   (4)  K  novým  skutečnostem  a  k  návrhům  na provedení nových důkazů,
   uvedeným  v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen
   tehdy,  jde-li  o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl
   uplatnit  dříve.  Namítá-li  účastník,  že  mu nebylo umožněno učinit v 
   řízení  v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s 
   odvoláním.
 
   Odvolací lhůta
 
   § 83
 
   (1)  Odvolací  lhůta  činí  15  dnů  ode dne oznámení rozhodnutí, pokud
   zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolání lze podat teprve poté, co bylo
   rozhodnutí  vydáno.  Bylo-li  odvolání podáno před oznámením rozhodnutí
   odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty.
 
   (2)  V  případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle §
   68  odst.  5  lze  odvolání  podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného
   usnesení  podle  § 70 věty první, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90
   dnů ode dne oznámení rozhodnutí.
 
   § 84
 
   Odvolací lhůta při neoznámení rozhodnutí
 
   (1)  Osoba,  která  byla  účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním
   orgánem  oznámeno,  může  podat  odvolání  do  30 dnů ode dne, kdy se o 
   vydání  rozhodnutí  a  řešení  otázky,  jež byla předmětem rozhodování,
   dozvěděla,  nejpozději  však  do  1  roku  ode dne, kdy bylo rozhodnutí
   oznámeno  poslednímu  z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil;
   zmeškání  úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro
   účastníky uvedené v § 27 odst. 1.
 
   (2)  Neoznámení  rozhodnutí  se  nemůže  dovolávat  ten,  kdo  se s ním
   prokazatelně  seznámil.  Na  takového  účastníka  se  hledí, jako by mu
   správní orgán doručil rozhodnutí s chybějícím poučením podle § 83 odst.
   2.
 
   (3)  Při  vedení  řízení  po  podání odvolání podle odstavce 1 je třeba
   zvlášť  dbát  oprávněných  zájmů  účastníků,  kteří  byli v dobré víře.
   Odkladný účinek odvolání lze z vážných důvodů vyloučit (§ 85 odst. 2) i 
   dodatečně.
 
   Účinky odvolání
 
   § 85
 
   (1)  Nestanoví-li  zákon  jinak,  má  včas  podané a přípustné odvolání
   odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní
   moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí.
 
   (2) Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit,
 
   a) jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem,
 
   b) hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo
 
   c) požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným
   účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu.
 
   (3)  Z  důvodu  ochrany  práv  nabytých v dobré víře, oprávněných zájmů
   účastníků  nebo  veřejného zájmu lze vyloučit odkladný účinek odvolání,
   jehož zmeškání správní orgán promíjí.
 
   (4)  Vyloučení  odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o 
   vyloučení  odkladného  účinku  odvolání je součástí rozhodnutí ve věci;
   proti tomuto výroku se nelze odvolat.
 
   Podání  odvolání  a  postup správního orgánu, který napadené rozhodnutí
   vydal
 
   § 86
 
   (1)  Odvolání  se  podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí
   vydal.
 
   (2)  Správní  orgán,  který  napadené rozhodnutí vydal, zašle stejnopis
   podaného  odvolání  všem  účastníkům,  kteří  se mohli proti rozhodnutí
   odvolat,  a  vyzve je, aby se k němu v přiměřené lhůtě, která nesmí být
   kratší  než  5  dnů,  vyjádřili.  Podle  okolností  dále doplní řízení.
   Ustanovení  tohoto  odstavce  se  nepoužije,  bylo-li  odvolání  podáno
   opožděně nebo bylo-li nepřípustné.
 
   (3)  Ustanovení § 82 odst. 4 věty první platí pro vyjádření účastníků k 
   podanému odvolání obdobně. Vyjádření účastníků k podanému odvolání jsou
   součástí spisu. K vyjádřením podaným po lhůtě se nemusí přihlížet.
 
   § 87
 
   Správní  orgán,  který  napadené  rozhodnutí vydal, je může zrušit nebo
   změnit,  pokud  tím  plně  vyhoví  odvolání  a  jestliže tím nemůže být
   způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to
   týká, vyslovili souhlas. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.
 
   § 88
 
   Předání spisu odvolacímu správnímu orgánu
 
   (1)   Neshledá-li  správní  orgán,  který  napadené  rozhodnutí  vydal,
   podmínky  pro  postup  podle  §  87,  předá  spis  se  svým stanoviskem
   odvolacímu  správnímu  orgánu  do  30  dnů  ode  dne doručení odvolání.
   Jestliže  byl odvoláním napaden jen některý výrok rozhodnutí podle § 82
   odst.  3  a  lze-li  příslušnou část spisu oddělit, předá správní orgán
   pouze  tu  část  spisu,  která  se týká otázky, o níž bylo rozhodnuto v 
   napadeném  výroku  rozhodnutí.  V případě nepřípustného nebo opožděného
   odvolání   předá  spis  odvolacímu  správnímu  orgánu  do  10  dnů;  ve
   stanovisku   se  omezí  na  uvedení  důvodů  rozhodných  pro  posouzení
   opožděnosti nebo nepřípustnosti odvolání.
 
   (2)  Pokud  před  předáním  spisu  odvolacímu  správnímu  orgánu nastal
   některý  z důvodů zastavení řízení uvedený v § 66 odst. 1 písm. a), e),
   f)  nebo  g)  nebo  v  §  66  odst.  2,  správní  orgán, který napadené
   rozhodnutí vydal, řízení zastaví, ledaže by rozhodnutí o odvolání mohlo
   mít význam pro náhradu škody.
 
   Postup odvolacího správního orgánu
 
   § 89
 
   (1)  Nestanoví-li  zákon  jinak, je odvolacím správním orgánem nejblíže
   nadřízený správní orgán.
 
   (2)  Odvolací  správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a
   řízení,  které  vydání  rozhodnutí  předcházelo,  s  právními předpisy.
   Správnost  napadeného  rozhodnutí  přezkoumává  jen  v  rozsahu námitek
   uvedených  v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K 
   vadám  řízení,  o  nichž  nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na
   soulad  napadeného  rozhodnutí  s  právními předpisy, popřípadě na jeho
   správnost,  se  nepřihlíží;  tímto  ustanovením  není  dotčeno právo na
   náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.
 
   § 90
 
   Rozhodnutí odvolacího správního orgánu
 
   (1)  Jestliže  odvolací  správní  orgán  dojde  k  závěru,  že napadené
   rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,
 
   a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví,
 
   b)  napadené  rozhodnutí  nebo  jeho  část  zruší  a věc vrátí k novému
   projednání  správnímu  orgánu,  který  rozhodnutí  vydal;  v odůvodnění
   tohoto  rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je
   správní  orgán,  který  napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání
   věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání, anebo
 
   c) napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud
   by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma
   z  důvodu  ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje,
   pouze  pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním
   orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací
   správní  orgán  rozhodnutí  v  části odůvodnění; odvolací správní orgán
   nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného
   celku vydané v samostatné působnosti.
 
   (2)  Podle  odstavce  1  písm.  a) postupuje odvolací správní orgán též
   tehdy,  jde-li  o  odvolání  proti  rozhodnutí  o předběžném opatření a
   nabylo-li  již  rozhodnutí  ve věci právní moci, ledaže by rozhodnutí o 
   tomto odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody.
 
   (3)   Odvolací  správní  orgán  nemůže  změnit  napadené  rozhodnutí  v 
   neprospěch  odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož
   zájmy  nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními
   předpisy nebo jiným veřejným zájmem.
 
   (4)  Jestliže  odvolací  správní  orgán  zjistí, že nastala skutečnost,
   která   odůvodňuje   zastavení   řízení,  bez  dalšího  zruší  napadené
   rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít
   význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.
 
   (5)  Neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců
   1  až  4,  odvolání  zamítne  a  napadené  rozhodnutí potvrdí. Jestliže
   odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti,
   ve zbytku je potvrdí.
 
   (6)  Rozhodnutí  v  odvolacím  řízení  vydá  odvolací  správní orgán ve
   lhůtách  stanovených  v  §  71.  Lhůta  počíná běžet dnem předání spisu
   odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).
 
   § 91
 
   (1) Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat.
   Rozhodnutí  odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo
   oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1.
 
   (2)  Pokud  je  napadené  rozhodnutí  předběžně  vykonatelné, platí pro
   účinky jeho zrušení ustanovení § 99 obdobně.
 
   (3)  Pokud  odvolatel  vzal  podané odvolání zpět, řízení o odvolání je
   zastaveno  dnem  zpětvzetí  odvolání.  Pokud  všichni  odvolatelé vzali
   podané  odvolání  zpět,  odvolací  řízení  je  zastaveno dnem zpětvzetí
   odvolání posledního z odvolatelů. Dnem následujícím po zastavení řízení
   nabývá  napadené  rozhodnutí právní moci. O skutečnosti, že řízení bylo
   zastaveno,  správní  orgán  vydá  usnesení, které se pouze poznamená do
   spisu  a  vyrozumí  se  o něm odvolatelé, jakož i jiní účastníci, pokud
   byli o podaném odvolání uvědoměni podle § 86 odst. 2. Odvolání lze vzít
   zpět nejpozději do vydání rozhodnutí odvolacího správního orgánu.
 
   (4)  Je-li  v  řízení  více  účastníků  a všichni se vzdali práva podat
   odvolání,  nabývá  rozhodnutí právní moci dnem následujícím po dni, kdy
   tak učinil poslední z nich.
 
   § 92
 
   (1)  Opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne.
   Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou
   dány  předpoklady  pro  přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro
   obnovu  řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady
   pro  zahájení  přezkumného  řízení,  pro  obnovu řízení nebo pro vydání
   nového  rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako
   podnět  k  přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o 
   vydání nového rozhodnutí.
 
   (2)  Dojde-li  odvolací správní orgán k závěru, že odvolání bylo podáno
   včas  a  že  je  přípustné, vrátí věc správnímu orgánu, který rozhodl v 
   prvním stupni.
 
   Použití obecných ustanovení
 
   § 93
 
   (1)  Jestliže  v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání
   se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části.
 
   (2)  Kde  se v hlavách I až VII této části hovoří o nadřízeném správním
   orgánu,  rozumí  se  tím  při  postupu  podle  této hlavy správní orgán
   nejblíže  nadřízený odvolacímu správnímu orgánu; jinak platí ustanovení
   § 178.
 
   HLAVA IX
 
   PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ
 
   § 94
 
   (1)  V  přezkumném  řízení  správní  orgány z moci úřední přezkoumávají
   pravomocná  rozhodnutí  v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že
   rozhodnutí  je  v  souladu  s  právními  předpisy. Přezkumné řízení lze
   zahájit, i pokud je rozhodnutí předběžně vykonatelné podle § 74 a dosud
   nenabylo  právní  moci;  pokud  bylo  po  zahájení takového přezkumného
   řízení  podáno  odvolání, postupuje se podle ustanovení hlavy VIII této
   části.  Účastník  může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento
   podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá
   důvody  k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením
   důvodů do 30 dnů podateli.
 
   (2)   Přezkumné   řízení   není  přípustné,  jestliže  byl  rozhodnutím
   účastníkovi  udělen souhlas k právnímu jednání nebo povolen vklad práva
   k  nemovitosti  evidované  v  katastru  nemovitostí  nebo jestliže bylo
   rozhodnuto  ve věci osobního stavu a žadatel nabyl práv v dobré víře. V 
   přezkumném  řízení nelze přezkoumávat ani rozhodnutí vydaná podle § 97.
   Rozhodnutí  odvolacího  správního  orgánu  podle  § 90 odst. 1 písm. b)
   nelze  přezkoumávat,  jestliže  již  bylo  při  novém projednávání věci
   vydáno nové rozhodnutí.
 
   (3)  Samostatně  lze  v přezkumném řízení přezkoumávat pouze usnesení o 
   odložení  věci  (§  43)  a  usnesení o zastavení řízení (§ 66). Ostatní
   usnesení  lze  přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci, popřípadě s 
   jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela, a jedině tehdy, může-li to
   mít  význam  pro  soulad  rozhodnutí  ve  věci nebo jiného rozhodnutí s 
   právními předpisy anebo pro náhradu škody.
 
   (4)  Jestliže  po  zahájení  přezkumného  řízení  správní orgán dojde k 
   závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem,
   byla  by  újma,  která  by  jeho zrušením nebo změnou vznikla některému
   účastníkovi,  který  nabyl  práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném
   nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu,
   řízení zastaví.
 
   (5) Při rozhodování v přezkumném řízení je správní orgán povinen šetřit
   práva  nabytá  v  dobré  víře,  zejména  mění-li rozhodnutí, které bylo
   vydáno  v rozporu s právními předpisy (§ 97 odst. 3) nebo určuje-li, od
   kdy nastávají účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení (§ 99).
 
   § 95
 
   (1)  Správní  orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal,
   zahájí z moci úřední přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení
   věci  dojde  k  závěru,  že  lze  mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo
   vydáno v rozporu s právními předpisy.
 
   (2)  Jestliže  podnět k přezkumnému řízení dal účastník, může přezkumné
   řízení  provést  správní  orgán,  který přezkoumávané rozhodnutí vydal,
   pokud  plně  vyhoví  účastníkovi, který podnět uplatnil, a jestliže tím
   nemůže  být  způsobena  újma  žádnému  jinému účastníkovi, ledaže s tím
   všichni,  jichž  se  to  týká,  vyslovili  souhlas.  Jinak  předá věc k 
   provedení přezkumného řízení nadřízenému správnímu orgánu.
 
   (3)  V přezkumném řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí odvolacího
   správního  orgánu,  lze přezkoumat i rozhodnutí vydané správním orgánem
   prvního stupně.
 
   (4)  Účastníky  přezkumného  řízení  jsou účastníci původního řízení, v 
   němž  bylo  vydáno  přezkoumávané rozhodnutí, jichž se přezkumné řízení
   týká, nebo jejich právní nástupci.
 
   (5)  Hrozí-li  vážná  újma  některému z účastníků nebo veřejnému zájmu,
   může  příslušný  správní  orgán při zahájení nebo v průběhu přezkumného
   řízení  usnesením  pozastavit  vykonatelnost  nebo  jiné  právní účinky
   přezkoumávaného rozhodnutí.
 
   (6)  Jde-li  o  rozhodnutí  ústředního  správního  úřadu,  rozhoduje  v 
   přezkumném  řízení  ministr  nebo  vedoucí  jiného ústředního správního
   úřadu; ustanovení § 152 odst. 3 platí obdobně.
 
   § 96
 
   (1)  Usnesení  o  zahájení  přezkumného  řízení  lze vydat nejdéle do 2
   měsíců  ode  dne,  kdy  se  příslušný  správní  orgán o důvodu zahájení
   přezkumného  řízení  dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci
   rozhodnutí ve věci.
 
   (2)  Soulad  rozhodnutí  s právními předpisy se posuzuje podle právního
   stavu  a  skutkových  okolností  v  době jeho vydání. K vadám řízení, o 
   nichž  nelze  mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného
   rozhodnutí  s  právními  předpisy,  popřípadě  na  jeho  správnost,  se
   nepřihlíží.  Příslušný  správní  orgán posoudí spisový materiál a podle
   potřeby  zajistí  vyjádření  účastníků a správních orgánů, které řízení
   prováděly.
 
   (3) Přezkumné řízení týkající se předběžného opatření nelze konat poté,
   co se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních
   účinků  anebo co bylo toto rozhodnutí zrušeno, ledaže by posouzení mělo
   význam pro náhradu škody.
 
   § 97
 
   Rozhodnutí v přezkumném řízení
 
   (1)  Jestliže  správní  orgán po zahájení přezkumného řízení zjistí, že
   právní  předpis  porušen  nebyl,  řízení usnesením zastaví. Usnesení se
   pouze poznamená do spisu.
 
   (2)  Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat
   po  uplynutí  15  měsíců  ode  dne  právní  moci  rozhodnutí  ve  věci.
   Probíhá-li  přezkumné  řízení,  správní  orgán  je  usnesením  zastaví.
   Usnesení se pouze poznamená do spisu.
 
   (3)  Rozhodnutí,  které  bylo  vydáno  v  rozporu  s právními předpisy,
   příslušný  správní  orgán zruší nebo změní, popřípadě zruší a věc vrátí
   odvolacímu  správnímu orgánu nebo správnímu orgánu prvního stupně; tyto
   správní  orgány  jsou  vázány  právním  názorem  příslušného  správního
   orgánu.
 
   § 98
 
   Zkrácené přezkumné řízení
 
   Jestliže  je  porušení právního předpisu zjevné ze spisového materiálu,
   jsou  splněny  ostatní  podmínky  pro přezkumné řízení a není zapotřebí
   vysvětlení  účastníků,  může  příslušný  správní orgán provést zkrácené
   přezkumné  řízení.  Dokazování  se  neprovádí.  Prvním úkonem správního
   orgánu  při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97
   odst. 3.
 
   § 99
 
   Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení
 
   (1) Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení mohou nastat zpětně od právní
   moci  nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí anebo od
   právní  moci  nebo  předběžné  vykonatelnosti  rozhodnutí  v přezkumném
   řízení.  V rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění přezkoumávané rozhodnutí,
   které  bylo  vydáno  v  rozporu  s  právními  předpisy, správní orgán s 
   ohledem  na obsah přezkoumávaného rozhodnutí určí, odkdy nastávají jeho
   účinky.
 
   (2)  Pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost, a
   neodůvodňují-li  okolnosti  případu jiné řešení, určí správní orgán, že
   účinky  rozhodnutí  v  přezkumném  řízení nastávají ode dne právní moci
   nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
 
   (3)  Pokud  se  ruší  nebo mění rozhodnutí, jímž bylo přiznáno právo, a
   neodůvodňují-li  okolnosti  případu jiné řešení, určí správní orgán, že
   účinky  rozhodnutí  v  přezkumném  řízení nastávají ode dne jeho právní
   moci   nebo   předběžné   vykonatelnosti;  bylo-li  však  přezkoumávané
   rozhodnutí  vydáno  na základě nesprávných či neúplných údajů uvedených
   žadatelem, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení
   nastávají   ode   dne   právní   moci   nebo  předběžné  vykonatelnosti
   přezkoumávaného rozhodnutí.
 
   HLAVA X
 
   OBNOVA ŘÍZENÍ A NOVÉ ROZHODNUTÍ
 
   § 100
 
   Obnova řízení
 
   (1)  Řízení  před  správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve
   věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže
 
   a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly
   v  době  původního  řízení  a  které účastník, jemuž jsou ku prospěchu,
   nemohl  v  původním  řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly
   nepravdivými, nebo
 
   b)  bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí
   vydaného v řízení, které má být obnoveno,
 
   a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné
   řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.
 
   (2) Účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního
   orgánu,  který  ve  věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o 
   důvodu  obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní
   moci  rozhodnutí.  Obnovy  řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod
   obnovy  uplatnit  v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní
   orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.
 
   (3)  Ve  tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z 
   moci  úřední  rozhodnout  též  správní  orgán,  který ve věci rozhodl v 
   posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci
   1  a  jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce uvedené lhůty
   musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno.
 
   (4)  O obnově řízení rozhodne příslušný správní orgán z moci úřední též
   v  případě,  že  rozhodnutí  bylo  dosaženo trestným činem. Lhůta podle
   odstavce  3  začíná  běžet  dnem následujícím po dni nabytí právní moci
   rozsudku.
 
   (5) Na obnovu řízení se obdobně užije ustanovení § 94 odst. 4 a 5.
 
   (6)  Žádosti  o obnovu řízení se přizná odkladný účinek, jestliže hrozí
   vážná  újma  účastníkovi  nebo  veřejnému  zájmu. Rozhodnutí, jímž bylo
   řízení  obnoveno,  má odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo
   dosud  vykonáno,  ledaže  správní  orgán  v  rozhodnutí odkladný účinek
   vyloučil  z  důvodů  uvedených v § 85 odst. 2 nebo ledaže vykonatelnost
   nebo  jiné  účinky  rozhodnutí  již  zanikly  podle  zvláštního zákona.
   Rozhodnutí,  jímž  se  žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze
   žadateli; ten proti němu může podat odvolání.
 
   § 101
 
   Nové rozhodnutí
 
   Provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže
 
   a) je to nezbytné při postupu podle § 41 odst. 6 věty druhé,
 
   b)  novým  rozhodnutím  bude  vyhověno  žádosti,  která byla pravomocně
   zamítnuta,
 
   c)  nové  rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu
   platnosti  nebo  účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu ke splnění povinnosti
   nebo  dodatečně  povolí  plnění  ve  splátkách,  popřípadě  po částech;
   zkrácení  doby  platnosti  nebo  účinnosti  rozhodnutí  anebo  lhůty ke
   splnění povinnosti je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon,
 
   d)  rozhodnutí  ve  věci  bylo zrušeno jiným orgánem veřejné moci podle
   zvláštního zákona, nebo
 
   e) tak stanoví zvláštní zákon.
 
   § 102
 
   Společné ustanovení
 
   (1)  K  novému  řízení poté, co bylo rozhodnuto o obnově řízení, nebo k 
   novému  řízení  podle  §  101  je  příslušný  správní  orgán, který byl
   příslušný k původnímu řízení v prvním stupni. Odvolací správní orgán je
   příslušný  tehdy, jestliže řízení bylo obnoveno z důvodů, jež se týkaly
   výlučně řízení před tímto správním orgánem.
 
   (2)  Otázka,  kdo  je  účastníkem,  se  v  novém  řízení posuzuje podle
   právního stavu a skutkových okolností v době nového řízení.
 
   (3)  Nové  řízení  podle  §  101  lze zahájit na žádost i v případě, že
   původní řízení bylo zahájeno z moci úřední, a naopak. Žádost může podat
   kterýkoli  z  účastníků  původního řízení, nebo jeho právní nástupce za
   předpokladu, že je původním rozhodnutím přímo dotčen.
 
   (4)   Pokud  žádost  účastníka  neodůvodňuje  zahájení  nového  řízení,
   rozhodne  správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví. Usnesení
   se  oznamuje  pouze  žadateli a těm osobám, vůči nimž již správní orgán
   učinil úkon.
 
   (5)  V  novém řízení podle § 101 lze s účinky od zahájení nového řízení
   nebo  v průběhu nového řízení pozastavit vykonatelnost nebo jiné právní
   účinky  původního  rozhodnutí.  Má-li  se tak stát na žádost účastníka,
   užije se obdobně ustanovení § 95 odst. 4 a 5.
 
   (6)  V  novém  řízení  může  správní  orgán  využít  podkladů původního
   rozhodnutí  včetně  podkladů  rozhodnutí  o  odvolání, nevylučuje-li to
   důvod  nového  řízení.  Právní názor odvolacího správního orgánu je pro
   správní  orgán  provádějící  nové řízení závazný, pokud se tento právní
   názor  vlivem  změny  právního  stavu  nebo skutkových okolností nestal
   bezpředmětným.
 
   (7) V novém řízení správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře.
 
   (8)  Není-li  v odstavcích 1 až 7 stanoveno jinak, postupuje se v novém
   řízení podle ustanovení platných pro řízení v prvním stupni.
 
   (9)  Novým  rozhodnutím  vydaným  podle  §  100  nebo § 101 písm. a) se
   původní  rozhodnutí  ruší;  o  tomto následku budou účastníci poučeni v 
   písemném  vyhotovení  rozhodnutí;  ustanovení  §  99  platí  obdobně. V 
   ostatních  případech  nové  rozhodnutí  brání vykonatelnosti nebo jiným
   právním   účinkům   původního   rozhodnutí;   nejsou-li  účinky  nového
   rozhodnutí  zřejmé  z jeho obsahu, určí vliv na vykonatelnost nebo jiné
   právní účinky původního rozhodnutí správní orgán.
 
   HLAVA XI
 
   EXEKUCE
 
   Díl 1
 
   Úvodní ustanovení
 
   § 103
 
   (1)  Podle  ustanovení  této  hlavy se postupuje, pokud ten, jemuž byla
   exekučním titulem uložena povinnost peněžitého nebo nepeněžitého plnění
   (dále jen "povinný"), v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní.
 
   (2)  Exekučním správním orgánem je správní orgán, který je podle tohoto
   nebo zvláštního zákona oprávněn k exekuci.
 
   § 104
 
   Exekučním  titulem,  na  jehož  základě  se  vydává exekuční výzva nebo
   exekuční příkaz, je
 
   a) vykonatelné rozhodnutí uvedené v § 74, nebo
 
   b) vykonatelný smír uvedený v § 141 odst. 8.
 
   § 105
 
   (1) Exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje
 
   a)  správní  orgán,  který  vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který
   schválil smír, nebo
 
   b) osoba oprávněná z exekučního titulu.
 
   (2)  Správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z 
   exekučního  titulu  mohou  o  provedení  exekuce  požádat též soud nebo
   soudního exekutora.
 
   Díl 2
 
   Exekuce na peněžitá plnění
 
   § 106
 
   (1)  Exekučním  správním  orgánem,  který  na  žádost  správního orgánu
   uvedeného  v  §  105 odst. 1 písm. a) nebo osoby oprávněné z exekučního
   titulu  provádí  exekuci  na  peněžitá  plnění,  je obecný správce daně
   místně  příslušný  podle  zvláštního  zákona,  nestanoví-li  zákon,  že
   exekučním  správním  orgánem  je  správní orgán uvedený v § 105 odst. 1
   písm. a).^30)
 
   (2)  Obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním orgánem tehdy,
   je-li  současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm. a) nebo
   je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku.
   Na  žádost  obecního  úřadu  provede exekuci obecný správce daně místně
   příslušný podle zvláštního zákona.
 
   (3)  Pro  exekuci,  vybírání  a  evidenci  peněžitých plnění se uplatní
   postup pro správu daní.
 
   Díl 3
 
   Exekuce na nepeněžitá plnění
 
   Oddíl 1
 
   Obecná ustanovení
 
   § 107
 
   Příslušnost
 
   (1)  Exekučním  správním  orgánem  příslušným  k  exekuci na nepeněžitá
   plnění je správní orgán uvedený v § 105 odst. 1 písm. a), je-li orgánem
   moci  výkonné.  Obecní  úřad  nebo  krajský  úřad je exekučním správním
   orgánem, je-li současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm.
   a)   nebo   je-li   takovým   správním   orgánem  jiný  orgán  územního
   samosprávného celku.
 
   (2)  Na  žádost jiného správního orgánu uvedeného v § 105 odst. 1 písm.
   a)  provede  exekuci  obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož
   správním obvodu má správní orgán sídlo.
 
   § 108
 
   Právo vymáhat nepeněžitou povinnost
 
   (1)  Vůči  jinému  než  vůči tomu, jemuž byla exekučním titulem uložena
   povinnost  nepeněžitého  plnění  a  je  uveden v exekučním titulu, může
   exekuční  správní  orgán  vydat exekuční výzvu nebo nařídit exekuci a v 
   nařízené  exekuci  pokračovat,  jen  jestliže  je  prokázáno, že na něj
   přešla nebo byla převedena nepeněžitá povinnost.
 
   (2) Přechod nebo převod nepeněžité povinnosti či práva se prokazuje jen
   listinou  vydanou  správním orgánem, soudem nebo notářem anebo ověřenou
   orgánem   příslušným  podle  zvláštního  právního  předpisu,^31)  pokud
   přechod  nepeněžité  povinnosti  nebo  práva nevyplývá přímo z právního
   předpisu.
 
   (3)  Jestliže  povinný  po  nařízení  exekuce  zemřel nebo zanikl, může
   exekuční   správní  orgán  v  provádění  exekuce  týkající  se  majetku
   patřícího do dědictví pokračovat proti dědici nebo proti jeho zákonnému
   zástupci nebo správci dědictví, je-li určen. V případě zániku právnické
   osoby  může  exekuční  správní  orgán  v exekuci pokračovat proti jejím
   právním nástupcům.
 
   (4)  Exekuční  správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a
   provádět  ji  nejpozději  do 10 let poté, co měla být povinnost splněna
   dobrovolně.
 
   § 109
 
   Exekuční výzva
 
   (1)  Nehrozí-li  vážné  nebezpečí,  že  účel  exekuce bude zmařen, může
   exekuční  správní  orgán  před  nařízením  exekuce  vyzvat povinného ke
   splnění  nepeněžité  povinnosti  exekuční  výzvou  a  určit mu náhradní
   lhůtu, v níž má být splněna.
 
   (2)  Exekuční  výzva  je  vydávána  usnesením,  které kromě náležitostí
   uvedených v § 68 obsahuje
 
   a) označení exekučního titulu, na jehož základě se vydává,
 
   b)  vymezení  nepeněžité  povinnosti,  která  má  být  splněna, údaje o 
   původní lhůtě, ve které měla být nepeněžitá povinnost splněna, a den, k 
   němuž jsou údaje v exekuční výzvě uvedeny,
 
   c) určení náhradní lhůty, v níž má být nepeněžitá povinnost splněna, a
 
   d)  upozornění,  že  pokud nebude nepeněžitá povinnost splněna v určené
   náhradní  lhůtě,  exekuční  správní orgán po marném uplynutí této lhůty
   nařídí exekuci.
 
   (3) Proti exekuční výzvě se nelze odvolat.
 
   § 110
 
   Nařízení exekuce
 
   Exekuční správní orgán nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu
 
   a)  z  moci  úřední, jestliže je příslušným exekučním správním orgánem;
   přitom neplatí lhůta uvedená v § 80 odst. 2,
 
   b) na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu, nebo
 
   c) na žádost správního orgánu podle § 107 odst. 2.
 
   § 111
 
   Exekuční příkaz
 
   (1) Exekuční příkaz je usnesením, které kromě náležitostí uvedených v §
   68 obsahuje
 
   a) označení exekučního titulu, na jehož základě se vydává,
 
   b) vymezení nepeněžité povinnosti, která má být splněna,
 
   c) způsob, jakým bude exekuce provedena,
 
   d) věci a práva, které mají být exekucí postiženy, a
 
   e) další údaje, pokud je to potřebné k provedení exekuce.
 
   (2)  Exekuční  příkaz  se  oznamuje povinnému a dalším osobám, kterým z 
   exekučního příkazu vyplývají povinnosti nebo práva.
 
   (3) Proti exekučnímu příkazu se nelze odvolat.
 
   § 112
 
   Způsoby provedení exekuce
 
   Exekuce  k  vymožení  nepeněžité  povinnosti  se  řídí  povahou uložené
   povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:
 
   a) náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění,
 
   b)   přímým   vynucením  v  případě  nezastupitelných  plnění,  zejména
   vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
 
   c) ukládáním donucovacích pokut.
 
   § 113
 
   Odložení a přerušení exekuce
 
   (1)  Ze  závažných důvodů může exekuční správní orgán usnesením odložit
   nebo  přerušit provedení exekuce, zejména požádá-li povinný o posečkání
   splnění  povinnosti a lze-li z jeho chování mít důvodně za to, že splní
   svoji  povinnost  nejpozději ve stejné lhůtě, v jaké může být provedena
   exekuce,  a  nehrozí-li,  že  účel exekuce tím bude zmařen, anebo i bez
   požádání,  šetří-li  se  skutečnosti  rozhodné  pro  zastavení exekuce.
   Exekuční správní orgán tak učiní rovněž, stanoví-li to zákon. V případě
   potřeby  si  správní  orgán vyžádá součinnost toho, kdo o odložení nebo
   přerušení   exekuce  požádal.  Proti  usnesení  vydanému  podle  tohoto
   odstavce se nelze odvolat.
 
   (2) Pominou-li důvody, které vedly k odložení nebo přerušení exekuce, a
   nedojde-li  k  jejímu  zastavení,  pokračuje  exekuční  správní orgán v 
   exekuci podle § 65 odst. 2.
 
   § 114
 
   (1)  Při  provádění exekuce oprávněná úřední osoba pověřením prokazuje,
   na základě kterého exekučního příkazu postupuje.
 
   (2)  Každý  je  povinen  oprávněné  úřední  osobě  uvedené v odstavci 1
   umožnit přístup na místa, kde je třeba exekuci provést.
 
   § 115
 
   Zastavení exekuce
 
   Exekuční  správní orgán prováděnou exekuci na žádost nebo z moci úřední
   usnesením, proti kterému se nelze odvolat, zastaví, jestliže
 
   a) po nařízení exekuce povinnost zanikla,
 
   b)  po  nařízení exekuce zaniklo právo provádět exekuci nebo byl zrušen
   exekuční titul, který je podkladem pro exekuci,
 
   c)  o  zastavení exekuce požádal ten, na jehož žádost podle § 110 písm.
   b) a c) byla exekuce nařízena,
 
   d)  průběh  exekuce  ukazuje,  že  by  její  pokračování bylo spojeno s 
   mimořádnými nebo nepoměrnými obtížemi,
 
   e)  se  zjistí,  že  exekuce  byla  nařízena  k  vymožení  neexistující
   povinnosti nebo vůči neexistujícímu povinnému,
 
   f)  provedení  exekuce  je  nepřípustné, protože před nařízením exekuce
   existoval důvod, pro který exekuci nebylo možno provést, nebo
 
   g)  je  provedení exekuce nepřípustné, protože po jejím nařízení nastal
   jiný  důvod vyplývající ze zvláštního zákona nebo stavu věci, pro který
   nelze exekuci provést.
 
   § 116
 
   Exekuční náklady
 
   (1)  Exekuční  náklady  hradí  povinný,  pokud exekuce nebyla zastavena
   podle § 115 písm. e) nebo f).
 
   (2)  Byla-li exekuce zastavena podle § 115 odst. 1 písm. c), je povinen
   exekuční náklady nahradit ten, kdo o zastavení exekuce požádal.
 
   (3) Náhrada exekučních nákladů spočívá v úhradě paušální částky ve výši
   2  000  Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce.
   Povinnost  nahradit exekuční náklady exekuční správní orgán rozhodnutím
   uloží  povinnému.  Hotové  výdaje  zálohově  hradí  ze  svého  rozpočtu
   exekuční správní orgán.
 
   (4)  Povinný hradí exekuční náklady za výkon exekuce vždy, jestliže byl
   vydán  exekuční  příkaz nebo jestliže při exekuci odebráním movité věci
   oprávněná  úřední  osoba  přistoupila  k odebrání věci nebo při exekuci
   přímým vynucením přistoupila k vyklizení.
 
   (5)  Jsou-li  některé  exekuční  úkony  prováděny  společně  vůči  více
   povinným,  exekuční správní orgán rozvrhne náhradu vzniklých exekučních
   nákladů  poměrně  podle  rozsahu vymáhaných povinností připadajících na
   jednotlivé povinné.
 
   (6)  Exekuční  náklady vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního
   zákona^27) exekuční správní orgán, který jejich náhradu uložil.
 
   § 117
 
   Námitky
 
   (1)  Proti  usnesením  nebo  jiným  úkonům exekučního správního orgánu,
   proti  kterým  se  nelze odvolat, může povinný nebo jiná osoba, které z 
   tohoto úkonu vyplývá povinnost, podat námitky.
 
   (2)  Námitky  nelze  podat,  pokud usnesení bylo již vykonáno nebo jiný
   úkon proveden.
 
   (3) Námitky mají odkladný účinek, jen
 
   a)  směřují-li  proti  usnesení,  jímž  byla  odložena  nebo  přerušena
   exekuce,
 
   b)  směřují-li  proti  exekučnímu  příkazu,  jímž byla nařízena exekuce
   vyklizením,
 
   c) směřují-li proti usnesení, jímž byla zastavena exekuce,
 
   d) uplatňuje-li se některý z důvodů uvedených v § 115 písm. a), b), e),
   f) nebo g), anebo
 
   e) rozhodne-li o tom z vážných důvodů exekuční správní orgán.
 
   (4)  O  námitkách  rozhoduje exekuční správní orgán. Proti rozhodnutí o 
   námitkách se nelze odvolat.
 
   § 118
 
   Společná ustanovení
 
   (1)  Při  postupu podle tohoto dílu se obdobně použijí ustanovení části
   první a přiměřeně ustanovení hlav I až X této části.
 
   (2)  Účastníkem  podle  §  27  odst. 1 se při postupu podle tohoto dílu
   rozumí povinný.
 
   (3) Při postupu podle tohoto dílu nelze prominout zmeškání úkonu. Nelze
   ani obnovit řízení nebo vydat nové rozhodnutí.
 
   Oddíl 2
 
   Exekuce provedením náhradního výkonu
 
   § 119
 
   (1)  Ukládá-li  exekuční  titul, aby povinný podle něho provedl nějakou
   práci  nebo  výkon,  které  může vykonat i někdo jiný než povinný, vydá
   exekuční  správní  orgán  exekuční  příkaz, na jehož základě provedením
   prací  nebo  výkonů  pověří jinou osobu, pokud ta s tím souhlasí; práce
   nebo výkony se provádějí na náklad a nebezpečí povinného.
 
   (2)  V  pověření exekuční správní orgán přesně vymezí práci nebo výkon,
   které  měl  podle exekučního titulu provést povinný a jejichž provedení
   se svěřuje jiné osobě.
 
   (3)  Dojde-li  v  souvislosti s provedením exekuce k potřebě přemístění
   stavebních  materiálů  nebo věcí mimo prostory nebo pozemky povinného a
   neprohlásí-li  povinný  při  provádění  exekuce  písemně,  že tyto věci
   opustil,^32)  je  exekuční  správní  orgán  povinen zajistit uskladnění
   těchto  věcí po dobu 6 měsíců a informovat povinného o této skutečnosti
   a  o  možnosti tyto věci převzít. Povinný je povinen uhradit náklady na
   uskladnění.  Nevyzvedne-li  si  povinný  tyto  věci  v  uvedené  lhůtě,
   připadají  do  vlastnictví  státu;  provádí-li  exekuci  orgán územního
   samosprávného   celku,   připadají   do   vlastnictví  tohoto  územního
   samosprávného   celku.  Prohlásí-li  povinný,  že  tyto  věci  opustil,
   připadají  do  vlastnictví  státu.  Případná  likvidace  se  provede na
   náklady povinného.
 
   (4)  Exekuční  správní  orgán  může  povinnému usnesením uložit, aby mu
   potřebné  náklady  nebo  zálohu  na  ně v určené výši zaplatil předem v 
   určené  lhůtě,  která  nesmí být kratší než 8 dnů ode dne nabytí právní
   moci usnesení; další postup při provádění exekuce tím není dotčen.
 
   Oddíl 3
 
   Exekuce přímým vynucením
 
   § 120
 
   Přímé  vynucení  povinnosti  se provede zejména vyklizením nemovitosti,
   stavby,  bytu,  místnosti  nebo  jiných  prostor  (dále  jen "objekt"),
   odebráním movité věci nebo předvedením.
 
   Vyklizení
 
   § 121
 
   (1)  Ukládá-li  exekuční  titul,  aby povinný vyklidil objekt, exekuční
   správní  orgán vydá exekuční příkaz a exekuci provede. Exekuční správní
   orgán  povinného  vyrozumí  nejméně  5  dnů  předem, kdy bude vyklizení
   provedeno.  Vyrozumí  o  tom  rovněž obec, na jejímž území se vyklízený
   objekt nachází. Úkon vyklizení se provádí za přítomnosti přizvané osoby
   (§ 128).
 
   (2)  Ukládá-li  exekuční  titul  vyklizení  objektu, který je v takovém
   stavu,  že  bezprostředně  ohrožuje  život  nebo  zdraví osob,^33) může
   oprávněná  úřední  osoba, nelze-li z důvodu časové tísně jinak, doručit
   exekuční  příkaz  povinnému  až  při provedení exekuce. Není-li povinný
   úkonu  vyklizení  přítomen,  doručí  se  mu  exekuční  příkaz  spolu  s 
   protokolem o vyklizení.
 
   § 122
 
   (1)  Zjistí-li  oprávněná  úřední  osoba  při  vyklizení objektu, že se
   vyklizení  objektu  týká  osoby,  jejíž  zdravotní  stav  by  mohl  být
   provedením  vyklizení  vážně ohrožen, není provedení exekuce přípustné.
   Není-li  předloženo potvrzení lékaře nebo je-li pochybnost o správnosti
   takového  potvrzení,  oprávněná úřední osoba vyžádá vyjádření odborného
   lékaře.
 
   (2)  Je-li  objekt  nebo  jeho  část  v takovém stavu, že bezprostředně
   ohrožuje  život  nebo  zdraví osob, provede exekuční správní orgán jeho
   vyklizení vždy.
 
   § 123
 
   (1)  Exekuce  se provede tak, že oprávněná úřední osoba z vyklizovaného
   objektu
 
   a)   odstraní   movité  věci  patřící  povinnému  a  příslušníkům  jeho
   domácnosti,  jakož  i  movité věci, které sice patří někomu jinému, ale
   jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném objektu, a
 
   b)  vykáže  povinného  a  všechny,  kdo se tam zdržují na základě práva
   povinného.
 
   (2)  Movité  věci  odstraněné  z  vyklizovaného  objektu  se  odevzdají
   povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.
 
   § 124
 
   (1)  Není-li vyklizení přítomen nikdo, kdo by mohl movité věci převzít,
   nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady
   povinného  do  úschovy  obci  nebo  jinému  vhodnému  schovateli s jeho
   souhlasem.  Exekuční  správní orgán vyrozumí povinného o tom, komu byly
   jeho movité věci dány do úschovy, a o možnosti tyto věci převzít.
 
   (2)  Nevyzvedne-li  si povinný movité věci u schovatele do 6 měsíců ode
   dne,  kdy  byly  uschovány,  prodá  je  exekuční  správní  orgán  podle
   ustanovení o prodeji movitých věcí podle zvláštního zákona.^35)
 
   (3)  Výtěžek  z  prodeje  vyplatí  exekuční  správní orgán povinnému po
   srážce  nákladů úschovy, hotových výdajů vzniklých při prodeji movitých
   věcí a paušální částky nákladů prodeje; paušální částka nákladů prodeje
   činí 2 000 Kč. Jestliže povinný písemně odmítne zbytek výtěžku převzít,
   stane  se  zbytek výtěžku příjmem státního rozpočtu; provádí-li exekuci
   orgán  územního  samosprávného  celku,  stane se zbytek výtěžku příjmem
   rozpočtu  tohoto  územního  samosprávného  celku.  Vrátí-li  se  zbytek
   výtěžku  jako  nedoručitelný nebo nelze-li jej z jiného důvodu doručit,
   zejména  není-li známo místo trvalého pobytu povinného, stane se zbytek
   výtěžku,  pokud  se o něj povinný nepřihlásí do 3 let od prodeje movité
   věci,  příjmem  státního  rozpočtu;  provádí-li  exekuci orgán územního
   samosprávného  celku,  stane  se zbytek výtěžku příjmem rozpočtu tohoto
   územního samosprávnému celku.
 
   (4)  Movité věci, které se nepodaří prodat, připadají státu. Odmítne-li
   schovatel  movité  věci  převzít,  připadají  státu; provádí-li exekuci
   orgán  územního  samosprávného  celku,  připadají do vlastnictví tohoto
   územního  samosprávného celku. Případná likvidace se provede na náklady
   povinného.
 
   Odebrání movité věci
 
   § 125
 
   (1) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný vydal nebo dodal movitou věc,
   vydá  exekuční  správní  orgán  exekuční  příkaz  k  provedení  exekuce
   odebráním  movité  věci,  v  němž  výslovně určí movitou věc nebo věci,
   které  mají  být  odebrány. Oprávněná úřední osoba odebere tuto movitou
   věc  povinnému  nebo tomu, kdo ji má u sebe, a odevzdá ji tomu, komu má
   být odevzdána; není-li ji komu odevzdat, exekuční správní orgán zajistí
   její  náležitou úschovu na náklady povinného. Při tom postupuje obdobně
   podle § 124.
 
   (2)  Exekuční  příkaz  povinnému  doručí  oprávněná  úřední  osoba  při
   odebírání  movité  věci. Není-li povinný odebrání movité věci přítomen,
   doručí se mu exekuční příkaz spolu s protokolem o odebrání movité věci.
   Exekuční  správní  orgán  nevyrozumí  povinného  o  nastávající exekuci
   dříve,  než  oprávněná  úřední  osoba  přijde  na místo odebrání. Je-li
   předmětem  exekuce  movitá  věc,  která  je  vedena v zákonem stanovené
   evidenci, doručuje se exekuční příkaz i tomu, kdo tuto evidenci vede.
 
   (3)  Jestliže je k užívání odebírané movité věci třeba listiny, odebere
   se povinnému spolu s odebranou movitou věcí i tato listina.
 
   (4)  Nenajde-li  oprávněná úřední osoba movitou věc u povinného, zjistí
   dotazem, kde se movitá věc nachází, popřípadě co se s ní stalo. Není-li
   povinný  či  osoba,  která má movitou věc, jež má být odebrána, ochotna
   movitou věc vydat, vyzve ji oprávněná úřední osoba ke sdělení důvodů.
 
   (5)  O  odebrání  movité věci sepíše oprávněná úřední osoba protokol, v 
   němž uvede zejména
 
   a)  označení  movité  věci  odebrané  povinnému nebo jiné osobě, jež je
   ochotna  ji  vydat,  a je-li věcí více, jejich přesný seznam, popřípadě
   údaje o jejich počtu, míře a váze,
 
   b)  vyjádření  povinného o tom, kde se movitá věc nachází, popřípadě že
   povinný odepřel poskytnout k tomu vysvětlení,
 
   c)  skutečnost,  že  povinný  nebo  osoba,  která  má movitou věc, není
   ochotna  ji  vydat,  důvody  odepření jejího vydání, popřípadě odepření
   sdělit důvody.
 
   § 126
 
   Osobní prohlídka a prohlídka bytu a jiných místností
 
   (1)  Povinný je oprávněné úřední osobě při odebrání movité věci povinen
   umožnit  přístup na všechna místa, kde by se mohla odebíraná movitá věc
   nacházet.
 
   (2)  Vyžaduje-li  to  účel provedení exekuce, je oprávněná úřední osoba
   oprávněna  učinit  osobní  prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla,
   místa podnikání) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo
   jiných   schránek  v  nich  umístěných,  v  nichž  se  podle  důvodného
   předpokladu  nachází movitá věc, již má povinný vydat; za tím účelem je
   oprávněná  úřední  osoba oprávněna zjednat si do bytu povinného nebo do
   jiné  jeho  místnosti  přístup,  popřípadě  uzavřené  skříně  nebo jiné
   schránky otevřít.
 
   (3) Každý, v jehož objektu má povinný byt (sídlo, místo podnikání) nebo
   jiné  místnosti  či prostory, je povinen umožnit oprávněné úřední osobě
   provést  prohlídku  bytu  a  jiných  místností  či  prostor, v nichž má
   povinný  své věci. Nesplní-li tuto povinnost, je oprávněná úřední osoba
   oprávněna zjednat si na tato místa přístup.
 
   (4)  Nachází-li  se  odebíraná  movitá  věc  u  jiné  osoby,  po  výzvě
   exekučního správního orgánu je tato osoba povinna tuto věc vydat.
 
   (5)  Je-li  důvodné podezření, že povinný nebo jiná osoba u sebe ukrývá
   movitou  věc, a jestliže je výzva vydat ukrývanou věc bezvýsledná, může
   oprávněná úřední osoba provést osobní prohlídku.
 
   (6)  Při provádění prohlídek se postupuje zvlášť šetrně, zejména jde-li
   o  osobní  prohlídku.  Osobní prohlídku provádí osoba stejného pohlaví.
   Osobní  prohlídka  může  být  na  žádost  toho, vůči němuž je prohlídka
   prováděna,  provedena  pouze za přítomnosti přizvané osoby (§ 128). Při
   provádění  osobní  prohlídky se přiměřeně použijí ustanovení zvláštního
   právního předpisu.^36)
 
   (7)  Oprávněná  úřední  osoba  učiní  při odebrání movité věci opatření
   potřebná  k dosažení účelu exekuce. Osoby, které hrubým způsobem i přes
   její  výzvu  k zachování pořádku ruší provedení úkonu, oprávněná úřední
   osoba může z místa provádění úkonu vykázat.
 
   Předvedení
 
   § 127
 
   Při  provádění exekuce předvedením se exekuční příkaz doručuje orgánům,
   které  mají předvedení provést; § 60 odst. 1 věta poslední a odst. 2 se
   použije obdobně.
 
   Přizvané osoby
 
   § 128
 
   Správní  orgán  může  k  účasti  na  provedení exekuce přímým vynucením
   přizvat  nestranné  osoby, aby zajistil jejich přítomnost při provádění
   určitého úkonu. Tyto osoby nemají práva ani povinnosti účastníků.
 
   Oddíl 4
 
   Exekuce ukládáním donucovacích pokut
 
   § 129
 
   (1)  Nelze-li  nebo  není-li  účelné provádět exekuci náhradním výkonem
   nebo přímým vynucením, vymáhá se splnění povinnosti postupným ukládáním
   donucovacích  pokut  do  výše  nákladů  na  náhradní  výkon, a nelze-li
   náhradní  výkon  provést, až do výše 100 000 Kč. Exekuční správní orgán
   uloží  povinnému  donucovací pokutu rozhodnutím, v němž mu určí, aby ji
   zaplatil ve lhůtě nejméně 15 dnů ode dne nabytí právní moci.
 
   (2)  Pokuty vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního zákona^27)
   exekuční  správní  orgán, který je uložil. Výši pokuty exekuční správní
   orgán  určí s ohledem na povahu nesplněné povinnosti. Příjem z pokut je
   příjmem  rozpočtu,  ze  kterého je hrazena činnost exekučního správního
   orgánu,  který  pokutu  uložil. Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje
   odpovědnosti za škodu.
 
   ČÁST TŘETÍ
 
   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ
 
   HLAVA I 
 
   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍCH ORGÁNECH
 
   § 130
 
   Příslušnost orgánu veřejnoprávní korporace nebo jiné právnické osoby
 
   (1)  Stanoví-li zákon, že řízení provádí územní samosprávný celek, aniž
   by  určoval, který jeho orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem v 
   případě kraje krajský úřad a v případě obce obecní úřad.
 
   (2)  Stanoví-li  zákon, že řízení provádí jiná veřejnoprávní korporace,
   aniž by určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, provádí řízení
   její výkonný orgán s všeobecnou působností.
 
   (3)  Stanoví-li  zákon, že řízení provádí jiná právnická osoba, aniž by
   určoval,  který její orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem její
   statutární   orgán^37)   podle   zvláštního  zákona  anebo  orgán  nebo
   zaměstnanec jím pověřený; pověření musí být písemné a musí být oznámeno
   správnímu  orgánu.  Pro podnikající fyzické osoby platí toto ustanovení
   přiměřeně.
 
   Změny příslušnosti
 
   § 131
 
   (1) Nadřízený správní orgán může na podnět příslušného správního orgánu
   nebo  na  požádání  účastníka  věc  usnesením převzít místo podřízeného
   správního orgánu a rozhodnout jako správní orgán nižšího stupně
 
   a)  týká-li  se  řízení  otázek,  které lze vzhledem k jejich výjimečné
   obtížnosti nebo neobvyklosti řešit jen s použitím mimořádných odborných
   znalostí,
 
   b) jde-li o řízení s velkým počtem účastníků (§ 144), nebo
 
   c)  u  věci,  u  níž  lze  mít důvodně za to, že výrazně ovlivní právní
   poměry  účastníků  ve  správních  obvodech  více  podřízených správních
   orgánů.
 
   (2)  Nadřízený  správní  orgán  může  usnesením  pověřit k projednání a
   rozhodnutí  věci  jiný  věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém
   správním  obvodu,  a  to  na podnět správního orgánu, který by mohl být
   podle  tohoto  odstavce pověřen projednáváním a rozhodováním věci, nebo
   na požádání účastníka
 
   a)  u  věci,  u  níž  lze  mít  důvodně za to, že ovlivní právní poměry
   účastníků  řízení  v obvodu pověřovaného správního orgánu výrazně větší
   měrou než v obvodu příslušného správního orgánu, nebo
 
   b)  za  účelem  spojení jednotlivých řízení ve společné řízení (§ 140),
   aby byla zajištěna potřebná věcná shoda nebo návaznost rozhodnutí.
 
   (3)  Ustanovení  odstavců  1  a  2  se  nevztahují  na  orgány územních
   samosprávných celků při výkonu jejich samostatné působnosti.
 
   (4)  Nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a rozhodnutí
   věci  jiný  věcně  příslušný  podřízený  správní orgán ve svém správním
   obvodu,  jestliže podřízený správní orgán není z důvodu vyloučení všech
   úředních  osob  (§ 14) tohoto orgánu nebo členů orgánu, který rozhoduje
   ve  sboru  (dále  jen  "kolegiální  orgán"),  způsobilý věc projednat a
   rozhodnout;  v  tomto  případě  nadřízený  správní orgán pověří správní
   orgán,  jehož  správní  obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého
   správního orgánu.
 
   (5)  Příslušný  správní  orgán  může  věc  usnesením postoupit z důvodu
   vhodnosti  i  v  jiných případech. Postupující správní orgán je povinen
   vyžádat  si  předchozí  souhlas  správního  orgánu,  jemuž  má  být věc
   postoupena. Předchozího souhlasu není třeba v případech, kdy má žadatel
   v  územním  obvodu správního orgánu, jemuž má být věc postoupena, místo
   trvalého  pobytu  nebo  sídlo,  popřípadě  se  v  tomto  územním obvodu
   zdržuje.  V  řízení  o  žádosti  se  tohoto  ustanovení  použije jen na
   požádání nebo se souhlasem žadatele.
 
   (6)  Při  změnách  příslušnosti  správní  orgány dbají na to, aby k nim
   docházelo   jen   v  důvodných  případech  a  aby  řízení  pokud  možno
   nezatěžovalo účastníky více, než kdyby ke změnám příslušnosti nedošlo.
 
   (7)  Změny  příslušnosti  podle  odstavce  1  a  odstavce 2 písm. a) se
   oznamují  veřejnou  vyhláškou  a  účastníci  se o nich vhodným způsobem
   vyrozumí. V ostatních případech lze změny příslušnosti oznámit veřejnou
   vyhláškou,  považuje-li to správní orgán za účelné. V případě, že došlo
   k podnětu nebo k požádání o změnu příslušnosti podle odstavce 1 nebo 2,
   ale ke změně příslušnosti nedojde, bude o tom vyrozuměn ten, kdo dal ke
   změně příslušnosti podnět nebo o ni požádal.
 
   § 132
 
   Změní-li  se  v  průběhu  řízení  okolnosti  rozhodné pro určení místní
   příslušnosti  nebo věcné příslušnosti co do stupně a nestanoví-li zákon
   jinak,  dokončí řízení správní orgán původně příslušný; o tom informuje
   správní orgán, na který by jinak příslušnost přešla.
 
   Spory o věcnou příslušnost
 
   § 133
 
   (1) Nelze-li věcnou příslušnost při rozhodování v oblasti státní správy
   určit  na  základě  zvláštního  zákona,  provede řízení v prvním stupni
   ústřední  správní  úřad,  do  jehož  působnosti rozhodovaná věc náleží,
   popřípadě  ústřední  správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované
   věci nejbližší.
 
   (2)  Považuje-li  se  několik  správních orgánů za příslušné k řízení v 
   téže  věci,  jsou  povinny  to  bezodkladně  oznámit  nejblíže společně
   nadřízenému  správnímu  orgánu,  který  jejich spor rozhodne. Nemají-li
   správní  orgány  společně  nadřízený  správní  orgán, projednají spor o 
   příslušnost ústřední správní úřady, které jsou nadřízeny těmto správním
   orgánům.  Jde-li  o spor o příslušnost mezi ústředními správními úřady,
   postupuje se přímo podle odstavce 3.
 
   (3)  Ústřední  správní  úřady jsou povinny projednat spor v dohodovacím
   řízení,   jež  je  zahájeno  dnem,  kdy  návrh  prvního  z  nich  dojde
   poslednímu.  Nedojde-li  k  dohodě  do  15 dnů od zahájení dohodovacího
   řízení, vzniká kompetenční spor mezi ústředními správními úřady; jejich
   povinností  je  v takovém případě bezodkladně podat žalobu k Nejvyššímu
   správnímu soudu.
 
   (4)  Pokud  se  žádný správní orgán nepovažuje za příslušný k provedení
   řízení,  může ten, kdo by byl jeho účastníkem, nebo správní orgán podat
   žalobu k soudu.^38)
 
   (5)  Ustanovení  odstavců  1 až 4 se netýkají vzájemných sporů územních
   samosprávných  celků  při výkonu samostatné působnosti a sporů územních
   samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti s jinými správními
   orgány.
 
   (6)  Po  dobu  určování příslušnosti podle odstavce 1 nebo trvání sporu
   podle  odstavců  2  až  4  neběží  lhůty  týkající se provádění úkonů v 
   řízení.
 
   Řízení před kolegiálním orgánem
 
   § 134
 
   (1)  Nestanoví-li  zvláštní  zákon  jinak, vede řízení před kolegiálním
   orgánem  jeho  předseda  nebo  předsedající, popřípadě člen, na němž se
   orgán  usnese  (dále  jen  "předseda"). Usnesení, s výjimkou usnesení o 
   tom,  zda  osoba  je či není účastníkem, a usnesení o zastavení řízení,
   jakož  i  úkon,  který  není  rozhodnutím, provádí předseda samostatně.
   Kolegiální  orgán po poradě rozhoduje hlasováním. Nestanoví-li zvláštní
   zákon  jinak,  při  poradě a hlasování mohou být přítomni pouze členové
   kolegiálního  orgánu  a  osoba,  která  je pověřena sepsáním protokolu,
   pokud  jej  nesepisuje některý ze členů. Každý člen kolegiálního orgánu
   je oprávněn při poradě před zahájením hlasování podat návrh na usnesení
   kolegiálního orgánu.
 
   (2)   Kolegiální   orgán   je  způsobilý  se  usnášet,  je-li  přítomna
   nadpoloviční  většina všech jeho členů; usnesení kolegiálního orgánu je
   přijato nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů.
 
   (3)  Hlasování  řídí  předseda.  Členové  hlasují  jednotlivě, předseda
   hlasuje  naposled.  Má-li  hlasovat  více  než  7  členů, mohou členové
   hlasovat  současně. Protokol o hlasování kolegiálního orgánu podepisují
   všichni   přítomní  členové  a  osoba,  která  byla  pověřena  sepsáním
   protokolu;  při  nahlížení  do  spisu  (§  38) je vyloučeno nahlížet do
   tohoto protokolu.
 
   (4)  O  námitce podle § 14 odst. 2 rozhoduje usnesením kolegiální orgán
   jako  celek,  hlasovat  však  nemůže ten jeho člen, proti němuž námitka
   směřuje.  Není-li  kolegiální  orgán  způsobilý se usnést, postupuje se
   obdobně podle § 14 odst. 4 věty třetí.
 
   (5)  Kolegiální  orgán  jedná  podle  jednacího  řádu,  v  němž stanoví
   podrobnosti o jednání kolegiálního orgánu.
 
   Součinnost Policie České republiky při provádění úkonů správního orgánu
 
   § 135
 
   Hrozí-li,  že  se  někdo  pokusí  ztížit  nebo  zmařit  provedení úkonu
   správního  orgánu,  nebo  hrozí-li  nebezpečí osobám nebo majetku, může
   správní  orgán  požádat  Policii  České  republiky  o součinnost jejích
   příslušníků při provádění svého úkonu.
 
   HLAVA II
 
   DOTČENÉ ORGÁNY
 
   § 136
 
   (1) Dotčenými orgány jsou
 
   a) orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, a
 
   b)  správní  orgány  a  jiné  orgány  veřejné  moci  příslušné k vydání
   závazného stanoviska (§ 149 odst. 1) nebo vyjádření, které je podkladem
   rozhodnutí správního orgánu.
 
   (2)  Postavení dotčených orgánů mají územní samosprávné celky, jestliže
   se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu.
 
   (3)  Dotčené  orgány  poskytují  správnímu  orgánu,  který vede řízení,
   všechny informace důležité pro řízení, nebude-li tím porušena povinnost
   podle zvláštního zákona.
 
   (4)  Dotčené orgány mají v souvislosti s posouzením otázky, zda zahájit
   řízení,  s probíhajícím řízením nebo s výkonem dozoru právo nahlížet do
   spisu  a právo obdržet kopii materiálů tvořících součást spisu, jsou-li
   pro  výkon jejich působnosti podstatné. K ostatním podkladům pro vydání
   rozhodnutí  se dotčené orgány vyjadřují, je-li to třeba k plnění jejich
   úkolů  nebo  jestliže  si to vyhradily. Dotčené orgány mají právo podat
   podnět k zahájení přezkumného řízení.
 
   (5)  Správní  orgán, který vede řízení, a dotčené orgány mohou v mezích
   své  působnosti  činit  společné  úkony,  s výjimkou vydání rozhodnutí,
   popřípadě  může  být  v  řízení  před správním orgánem využito výsledků
   úkonu  dotčeného  orgánu,  jestliže s tím správní orgán i dotčený orgán
   souhlasí  a jestliže tím nemůže být účastníkům řízení způsobena újma na
   jejich právech.
 
   (6)  Při  řešení  rozporů  mezi  správním orgánem, který vede řízení, a
   správními  orgány,  které jsou dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými
   orgány   navzájem,  týkajících  se  řešení  otázky,  jež  je  předmětem
   rozhodování,  se  postupuje přiměřeně podle ustanovení o řešení sporů o 
   příslušnost s tím, že v případě bezvýslednosti dohodovacího řízení musí
   být  zpráva  o  jeho  průběhu  spolu  s  návrhy jednotlivých ústředních
   správních   úřadů  ústředním  správním  úřadem,  na  jehož  návrh  bylo
   dohodovací  řízení zahájeno, bez zbytečného odkladu předložena k řešení
   vládě.  Ustanovení  tohoto  odstavce  se  nepoužije na řešení rozporů s 
   územními  samosprávnými  celky,  jestliže  se  věc  týká práva územního
   samosprávného  celku  na  samosprávu.  Ustanovení  §  133 odst. 6 platí
   obdobně.
 
   HLAVA III
 
   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POSTUPU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ
 
   § 137
 
   Vysvětlení
 
   (1) K prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která
   by  mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, opatřuje správní
   orgán  nezbytná  vysvětlení.  Správní  orgán  dále  opatřuje vysvětlení
   potřebná  k  určení  předpokládaného  rozsahu  podkladů pro rozhodnutí,
   stanoví-li  tak  zvláštní  zákon.  Vysvětlení může požadovat jen tehdy,
   nelze-li  rozhodné  skutečnosti  zjistit  jiným  úředním  postupem. Při
   opatřování vysvětlení se obdobně užijí ustanovení o předvolání (§ 59) a
   předvedení  (§  60).  O  odepření  vysvětlení  obdobně platí to, co pro
   odepření součinnosti při dokazování a zákaz výslechu.
 
   (2)  Každý  je povinen podat správnímu orgánu vysvětlení podle odstavce
   1.  Tomu,  kdo  bezdůvodně  odepře podat vysvětlení, může správní orgán
   uložit pořádkovou pokutu (§ 62) až do výše 5 000 Kč.
 
   (3)  O  podání  vysvětlení  se  pořizuje  záznam,  který obsahuje údaje
   umožňující identifikaci osoby, která skutečnost sděluje, uvedené v § 18
   odst.  2,  vylíčení  předmětných  skutečností,  datum, jméno, příjmení,
   funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.
 
   (4) Záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.
 
   § 138
 
   Zajištění důkazu
 
   (1)  Před zahájením řízení lze z moci úřední nebo na požádání toho, kdo
   by  byl účastníkem, zajistit důkaz, je-li důvodná obava, že později jej
   nebude  možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi, a jestliže lze
   důvodně   předpokládat,  že  provedení  tohoto  důkazu  může  podstatně
   ovlivnit  řešení  otázky, která bude předmětem rozhodování. O zajištění
   důkazu  vydá správní orgán usnesení, které se oznamuje osobám, jichž se
   přímo  dotýká.  Hrozí-li  nebezpečí  z prodlení, lze usnesení oznámit i 
   dodatečně  s  výjimkou  oznámení osobám, které musí při provádění úkonu
   poskytnout osobní součinnost.
 
   (2)  K  zajištění  důkazu  je příslušný ten správní orgán, který by byl
   příslušný  k  řízení,  nebo  správní  orgán, v jehož obvodu je ohrožený
   důkazní  prostředek.  Při zajišťování důkazu musí být přítomen ten, kdo
   může být oprávněnou úřední osobou.
 
   (3)  Nehrozí-li  nebezpečí z prodlení, mají ti, kdo by byli účastníky a
   jsou  správnímu  orgánu  známi, nebo jejich zástupci či zmocněnci právo
   být  přítomni u zajištění důkazu a vyjádřit se k němu; o tom je správní
   orgán vyrozumí.
 
   (4)  O  zajištění  důkazu  se sepisuje protokol. Provedení důkazu tímto
   protokolem se řídí ustanovením § 53 odst. 6. Nelze-li zajistit samotnou
   listinu,  pořídí  se  její kopie, kterou správní orgán opatří ověřovací
   doložkou.  Má-li  být zajištěn důkaz znaleckým posudkem, je postup před
   zahájením řízení omezen na ustanovení znalce s tím, že znalecký posudek
   bude čten, popřípadě znalec vyslechnut až v průběhu řízení.
 
   § 139
 
   Předběžná informace
 
   (1)  Stanoví-li  tak  zvláštní zákon, může každý požadovat od správního
   orgánu,  který je příslušný vydat rozhodnutí nebo podmiňující úkon, aby
   mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom,
 
   a) zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí
   nebo podmiňujícího úkonu a
 
   b) podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí nebo
   podmiňujícího  úkonu,  popřípadě  za  jakých  předpokladů  lze  žádosti
   vyhovět.
 
   (2)   Předběžná   informace  se  nemůže  týkat  řešení  otázky,  kterou
   nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout (§ 57 odst. 1). Jestliže žadatel
   o  předběžnou  informaci neodstraní vytýkané vady svého podání, správní
   orgán předběžnou informaci bez dalšího neposkytne.
 
   (3)  V  téže  věci  lze  předběžnou  informaci  požadovat  jen  jednou.
   Předběžnou informaci lze požadovat i po zahájení řízení.
 
   (4)  Doba  platnosti  předběžné  informace  může  být  správním orgánem
   omezena.  Předběžná informace přestává platit, dostala-li se do rozporu
   s  právním  předpisem,  který  nabyl  účinnosti  po  jejím vydání, nebo
   došlo-li  ke  změně  okolností  rozhodných  pro  její  obsah. Předběžná
   informace  je  od  počátku neplatná, pokud byla vydána na základě údajů
   nepravdivých, neúplných, zkreslených nebo žadatelem zatajených.
 
   HLAVA IV
 
   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH ŘÍZENÍCH
 
   § 140
 
   Společné řízení
 
   (1)  Správní  orgán  může  na  požádání  účastníka  nebo  z moci úřední
   usnesením  spojit  různá  řízení,  k nimž je příslušný, pokud se týkají
   téhož  předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají
   týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana
   práv  nebo  oprávněných  zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu
   řízení  za  předpokladu,  že  tím  nevznikne nebezpečí újmy některému z 
   účastníků.
 
   (2)  Správní  orgán  vede  společné  řízení  i  o společné žádosti více
   žadatelů nebo o společné žádosti týkající se téhož předmětu řízení nebo
   jiných  věcně  souvisejících  otázek. Společné řízení zahrnuje i vydání
   podmiňujícího úkonu, k němuž je správní orgán příslušný.
 
   (3)  K  urychlení  řízení  nebo z jiného důležitého důvodu lze řízení o 
   jednotlivých   otázkách  usnesením  vyloučit  ze  společného  řízení  a
   rozhodnout o nich samostatně.
 
   (4) Usnesení podle odstavců 1 a 3 se pouze poznamená do spisu.
 
   (5) Ve společném řízení se zakládá jeden spis. Dojde-li během řízení ke
   spojení  věcí,  založí  se  společný spis, jehož obsahem jsou též spisy
   věcí,  které  byly  spojeny. Do spisu, který se zakládá v řízení, které
   bylo  vyloučeno  ze společného řízení podle odstavce 3, se zařadí kopie
   všech částí spisu vedeného ve společném řízení, pokud se týkají otázky,
   o níž se řízení vede.
 
   (6)  Otázka,  kdo je účastníkem, se pro účely uplatnění § 27 odst. 1 ve
   společném řízení posuzuje tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně.
 
   (7)  Ve společném řízení se vydává společné rozhodnutí. Jestliže jsou k 
   přezkoumávání výroků společného rozhodnutí v odvolacím řízení příslušné
   různé odvolací správní orgány, vydává se více rozhodnutí, z nichž každé
   zahrnuje  výroky,  k jejichž přezkoumávání je příslušný jediný odvolací
   správní   orgán.   Pokud   se  výroky  takových  společných  rozhodnutí
   podmiňují, má odvolání proti rozhodnutí s podmiňujícím výrokem odkladný
   účinek   i   vůči  rozhodnutí  s  navazujícím  výrokem.  Jestliže  byla
   odvoláními  napadena obě tato rozhodnutí a nelze-li věc vyřídit podle §
   87,  správní  orgán prvního stupně řízení o odvolání proti rozhodnutí s 
   navazujícím výrokem přeruší až do doby skončení řízení o odvolání proti
   rozhodnutí  s  podmiňujícím  výrokem;  ustanovení  §  57  odst. 3 platí
   obdobně.   Jestliže   bylo   odvoláním   napadeno  pouze  rozhodnutí  s 
   podmiňujícím  výrokem,  nabývá  rozhodnutí s navazujícím výrokem právní
   moci  dnem  právní  moci  rozhodnutí  o  odvolání  proti  rozhodnutí  s 
   podmiňujícím  výrokem;  zrušení  nebo  změna  rozhodnutí s podmiňujícím
   výrokem je však důvodem obnovy řízení.
 
   § 141
 
   Sporné řízení
 
   (1)  Ve sporném řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv
   (část   pátá)   a  v  případech  stanovených  zvláštními  zákony  spory
   vyplývající  z  občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních
   vztahů.
 
   (2) Sporné řízení se zahajuje na návrh.
 
   (3)  Účastníky  jsou  navrhovatel a odpůrce. Navrhovatel i odpůrce mají
   postavení  účastníků  podle  §  27  odst. 1. Jako vedlejší účastníci se
   mohou  přihlásit osoby, které mají zájem na výsledku řízení; tyto osoby
   mají  postavení  účastníků  řízení  podle § 27 odst. 2, jejich odvolání
   proti  rozhodnutí  ve  věci je však přípustné jedině tehdy, jestliže se
   odvolal navrhovatel nebo odpůrce.
 
   (4)  Ve  sporném  řízení  vychází  správní  orgán  z důkazů, které byly
   účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu
   věci,  může  správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci
   důkazy  potřebné  k  prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při
   zjišťování  stavu  věci  z  důkazů, které byly provedeny. Správní orgán
   může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.
 
   (5)  Podle  §  64  odst.  2  se  ve sporném řízení postupuje jen tehdy,
   jestliže to shodně navrhne navrhovatel i odpůrce.
 
   (6)  Ve  sporném  řízení  může  správní  orgán  vyslechnout  účastníka,
   jestliže  dokazovanou  skutečnost  nelze  prokázat  jinak. Ustanovení o 
   výslechu svědka platí obdobně.
 
   (7) Rozhodnutím ve sporném řízení správní orgán návrhu zcela, popřípadě
   zčásti vyhoví, anebo jej zamítne, popřípadě ve zbylé části zamítne.
 
   (8)  Ve  sporném  řízení  mohou  účastníci  uzavřít smír, který podléhá
   schválení   správního   orgánu.   Správní  orgán  smír  schválí,  pokud
   neodporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu.
 
   (9)  Ve  sporném  řízení  odvolací  správní  orgán přezkoumává napadené
   rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání.
 
   (10)  Pokud  ve  sporném  řízení  bylo  předběžné opatření zrušeno nebo
   pozbylo  účinnosti  z jiného důvodu než proto, že bylo vyhověno návrhu,
   nebo  proto,  že  právo  účastníka,  na  jehož  požádání bylo předběžné
   opatření nařízeno, bylo uspokojeno, je účastník, na jehož požádání bylo
   předběžné   opatření   nařízeno,   povinen  nahradit  újmy  tomu,  komu
   předběžným  opatřením  vznikly. Rozhodne o tom na žádost správní orgán,
   který nařídil předběžné opatření.
 
   (11)  Ve  sporném řízení přizná správní orgán účastníkovi, který měl ve
   věci  plný  úspěch,  náhradu  nákladů potřebných k účelnému uplatňování
   nebo  bránění  práva  proti  účastníkovi,  který  ve věci úspěch neměl.
   Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může správní orgán náhradu
   nákladů  poměrně  rozdělit,  popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků
   nemá  na  náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen
   částečný,  může  mu správní orgán přiznat plnou náhradu nákladů řízení,
   měl-li  neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o 
   výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze správního orgánu.
 
   § 142
 
   Řízení o určení právního vztahu
 
   (1)  Správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na
   žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv,
   zda  určitý  právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda
   zanikl a kdy se tak stalo.
 
   (2) Podle odstavce 1 správní orgán nepostupuje, jestliže může o vzniku,
   trvání  nebo  zániku  určitého  právního  vztahu  vydat osvědčení anebo
   jestliže  může  otázku  jeho  vzniku,  trvání nebo zániku řešit v rámci
   jiného správního řízení.
 
   (3) Pro dokazování v řízení o určení právního vztahu platí ustanovení §
   141 odst. 4 obdobně.
 
   § 143
 
   Řízení na místě
 
   (1)  Oprávněné  úřední  osoby  mohou  rozhodnutím ukládat povinnosti na
   místě
 
   a)  hrozí-li  životu nebo zdraví osob bezprostřední nebezpečí, hrozí-li
   bezprostředně  někomu  vážná  majetková  újma  anebo  dojde-li  k náhlé
   havárii,^39)
 
   b)  je-li  důvodná obava, že by se osoba, jíž má být uložena povinnost,
   vyhýbala jejímu splnění,
 
   c)  jde-li  o uložení záruky za splnění povinnosti (§ 147), předběžného
   opatření (§ 61) nebo pořádkového opatření (§ 62 a 63), nebo
 
   d) v řízení navazujícím na výkon dozoru.
 
   (2)  Předpokladem  uložení  povinnosti na místě je zjištění stavu věci.
   Rozhodnutí   se   vyhlašuje  ústně,  jeho  písemné  vyhotovení  se  bez
   zbytečného  odkladu  doručuje  dodatečně.  Nestanoví-li  zvláštní zákon
   jinak,  nemá  odvolání  proti  takto  vyhlášenému  rozhodnutí  odkladný
   účinek.  O  ústním  vyhlášení  rozhodnutí se vždy na místě vydá písemné
   potvrzení (§ 67 odst. 3), které obdrží účastník.
 
   (3)  Oprávněná  úřední  osoba  musí  při řízení na místě zvýšenou měrou
   dbát, aby byla šetřena práva a oprávněné zájmy účastníků.
 
   (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na vydání příkazu na místě
   (§ 150 odst. 5).
 
   (5)  V  řízení  navazujícím  na  výkon  dozoru  prováděný týmž správním
   orgánem lze na místě, kde je dozor prováděn, učinit oznámení o zahájení
   řízení z moci úřední.
 
   § 144
 
   Řízení s velkým počtem účastníků
 
   (1)  Nestanoví-li  zvláštní  zákon  jinak,  rozumí  se řízením s velkým
   počtem účastníků řízení s více než 30 účastníky.
 
   (2)  Účastníky v řízení s velkým počtem účastníků lze o zahájení řízení
   uvědomit   veřejnou  vyhláškou.  Řízení  je  zahájeno  uplynutím  lhůty
   stanovené  ve  veřejné  vyhlášce; lhůta nesmí být kratší než 15 dnů ode
   dne vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce.
 
   (3) V řízení s velkým počtem účastníků lze výzvu podle § 36 odst. 3 pro
   účastníky  podle  §  27  odst. 2 nahradit zveřejněním konceptu výrokové
   části  a  odůvodnění  rozhodnutí  s uvedením, v jaké lhůtě, kde a jakým
   způsobem  lze  proti  konceptu  podávat  námitky  a  navrhovat doplnění
   řízení. Po zveřejnění konceptu nelze uplatňovat námitky, které účastník
   mohl uplatnit již dříve v řízení.
 
   (4) Pokud je v řízení s velkým počtem účastníků ustanovován opatrovník,
   může  být  jedna  osoba  ustanovena  opatrovníkem  pro  více účastníků,
   jejichž zájmy si neodporují.
 
   (5)  V řízení s velkým počtem účastníků správní orgán účastníky uvědomí
   o  podaném  odvolání  veřejnou  vyhláškou,  v  níž  určí lhůtu k podání
   vyjádření,  která  nesmí  být  kratší než 5 dnů. Odvolatel není povinen
   podávat odvolání s potřebným počtem stejnopisů podle § 82 odst. 2.
 
   (6) V řízení s velkým počtem účastníků řízení lze doručovat písemnosti,
   včetně  písemností  uvedených v § 19 odst. 4, veřejnou vyhláškou. To se
   netýká  účastníků řízení uvedených v § 27 odst. 1, kteří jsou správnímu
   orgánu známi; těmto účastníkům řízení se doručuje jednotlivě.
 
   § 145
 
   Řízení s předstihem žádosti
 
   (1)  Stanoví-li zákon, že pro vedení řízení má význam předstih žádosti,
   vyznačí  správní  orgán  časový  údaj  o  jejím doručení též s uvedením
   hodiny a minuty doručení. Jestliže bylo více žádostí doručeno současně,
   rozhoduje  údaj  o  tom,  kdy  byla  poštovní zásilka obsahující žádost
   podána.  V pochybnostech mají přednost žádosti předané správnímu orgánu
   osobně. Nelze-li předstih žádosti určit, určí se losem; o tom se sepíše
   protokol.
 
   (2) Řízení se vede o žádosti nebo žádostech s nejlepším pořadím. Řízení
   o  ostatních  žádostech  správní  orgán  usnesením přeruší do doby, než
   rozhodnutí  o  ní  nebo  o nich nabude právní moci. Pokud správní orgán
   této  žádosti  nebo těmto žádostem vyhoví, řízení o ostatních žádostech
   usnesením   zastaví.  Pokud  správní  orgán  některou  žádost  zamítne,
   pokračuje v řízení o další žádosti v pořadí; ustanovení předchozích vět
   platí obdobně.
 
   § 146
 
   Řízení o výběru žádosti
 
   (1)  Řízení  prováděné  na  základě  zvláštního  zákona  formou  výběru
   žádosti, která nejlépe odpovídá stanoveným požadavkům, popřípadě výběru
   více  takových žádostí, se vede jako společné řízení o všech žádostech.
   Žádnou z nich nelze ze společného řízení vyloučit.
 
   (2)  Řízení  prováděné  formou  výběru  podle  odstavce  1  se zahajuje
   vyhlášením  podle § 25 a zároveň se oznamuje prostřednictvím hromadných
   sdělovacích  prostředků.  Současně  se  vyhlašuje  lhůta  pro  podávání
   žádostí,  která  nesmí  být  kratší  než  30  dnů, pokud zvláštní zákon
   nestanoví jinak, jakož i kritéria hodnocení podaných žádostí, popřípadě
   pravidla  postupu,  má-li řízení formou výběru probíhat ve více kolech.
   Řízení  je  zahájeno  patnáctým  dnem po vyvěšení písemnosti podle § 25
   odst.  2  za  předpokladu,  že  v  této lhůtě došlo ke zveřejnění všech
   uvedených  údajů  též  alespoň ve 2 hromadných sdělovacích prostředcích
   běžně  dostupných  na  území  České  republiky.  Po  uplynutí lhůty pro
   podávání  žádostí  se  nepřipouští  změna  žádosti  a  nelze  prominout
   zmeškání úkonu.
 
   (3)  Správní orgán usnesením již zahájené jiné řízení přeruší, dojde-li
   mu před zahájením řízení podle odstavce 2 žádost ve věci, o které se má
   rozhodovat  formou  výběru;  současně s tím žadatele vyrozumí o tom, že
   takové  řízení  bude  zahájeno;  v  řízení o této žádosti správní orgán
   pokračuje v rámci řízení o výběru.
 
   (4)  Nahlížet  do  spisu  lze až po uplynutí lhůty pro podávání žádostí
   uvedené v odstavci 2.
 
   (5)  V řízení o výběru žádosti se ke lhůtě pro vydání rozhodnutí (§ 71)
   připočítává  doba  rovnající  se  lhůtě  pro  podávání žádostí v řízení
   prováděném formou výběru uvedené v odstavci 2.
 
   (6) V řízení prováděném formou výběru podle odstavce 1 rozhodne správní
   orgán na základě doporučení nejméně tříčlenné komise jmenované vedoucím
   správního  orgánu;  komise  se usnáší většinou hlasů všech svých členů;
   ustanovení § 14 platí obdobně.
 
   HLAVA V 
 
   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ZAJIŠTĚNÍ PRŮBĚHU A ÚČELU ŘÍZENÍ
 
   § 147
 
   Záruka za splnění povinnosti
 
   (1)  Může-li  to  přispět  k  zajištění  účelu řízení, může na požádání
   účastníka správní orgán přijmout nebo v případech stanovených zvláštním
   zákonem  účastníkovi uložit povinnost složit peněžitou nebo nepeněžitou
   záruku za splnění povinnosti, která mu může být v řízení uložena.
 
   (2)  Může-li  to  přispět  k  zajištění  účelu řízení, může na požádání
   žadatele  správní  orgán  v  řízení o žádosti přijmout nebo v případech
   stanovených   zvláštním   zákonem   žadateli  uložit  povinnost  složit
   peněžitou  nebo  nepeněžitou  záruku  za  splnění  povinnosti, která mu
   vznikne v důsledku využití oprávnění z rozhodnutí. Nesloží-li žadatel v 
   určené  lhůtě  záruku,  kterou  správní  orgán na jeho požádání přijal,
   správní orgán řízení zastaví.
 
   (3)   Rozhodnutí   o  přijetí  nebo  uložení  záruky  se  oznamuje  jen
   účastníkovi,  kterého  se  týká.  Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá
   odkladný  účinek;  může  je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí
   oznamuje.  Výše  uložené peněžité záruky nebo hodnota nepeněžité záruky
   nesmí  být v nápadném nepoměru k rozsahu povinnosti, jejíž uložení nebo
   vznik  lze  očekávat.  Při  výběru  a vracení peněžité záruky postupuje
   správní  orgán,  který  záruku  přijal  nebo  uložil,  podle zvláštního
   zákona.^27)  Nepeněžitá záruka se uloží u správního orgánu; ten ji může
   předat do úschovy nebo ke skladování u právnické nebo fyzické osoby.
 
   (4)  Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel
   v  určené  lhůtě  nesložil  záruku  za  splnění povinnosti, která by mu
   vznikla  v  důsledku  využití  oprávnění  z rozhodnutí a kterou správní
   orgán na jeho požádání přijal podle odstavce 2.
 
   (5)  Záruka  se  vrací,  byla-li  uložená  povinnost splněna, jakož i v
   případě,  že  v  řízení  povinnost  uložena  nebyla.  Není-li povinnost
   zajištěná  zárukou  splněna  ve  lhůtě,  peněžitá  záruka  propadne  ve
   prospěch toho, kdo by byl oprávněn z exekuce.
 
   (6)  Jde-li  o  nepeněžitou záruku, rozhodne správní orgán o uspokojení
   této  pohledávky  prodejem záruky podle zvláštního zákona.^35) Případný
   přebytek  bude  po  odečtení nákladů ocenění^40) a prodeje vrácen tomu,
   kdo záruku složil.
 
   HLAVA VI
 
   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH ROZHODNUTÍCH
 
   § 148
 
   Mezitímní rozhodnutí a rozhodnutí v části věci
 
   (1)  Jestliže  to  umožňuje  povaha  věci a jestliže je to účelné, může
   správní orgán vydat
 
   a)  mezitímní  rozhodnutí,  jímž  rozhodne  o  základu věci, zejména ve
   sporném řízení, nebo
 
   b) rozhodnutí v části věci, jímž zpravidla rozhodne o právních poměrech
   jen  některých  účastníků  nebo  rozhodne jen o některých právech anebo
   povinnostech, o kterých se v řízení rozhoduje.
 
   (2)  Po právní moci mezitímního rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci
   správní orgán vydá rozhodnutí, kterým rozhodne o zbytku věci.
 
   (3)  Účastník  se  může  domáhat  vydání  mezitímního  rozhodnutí  nebo
   rozhodnutí  v  části  věci  v  rámci  ochrany před nečinností správního
   orgánu (§ 80). Nadřízený správní orgán může přikázat, aby správní orgán
   vydal  mezitímní  rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci, popřípadě je
   sám vydat, a to i současně s jiným opatřením proti nečinnosti.
 
   § 149
 
   Rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem
 
   (1)  Závazné  stanovisko  je  úkon  učiněný správním orgánem na základě
   zákona,  který  není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož
   obsah  je  závazný  pro  výrokovou  část  rozhodnutí  správního orgánu.
   Správní  orgány  příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými
   orgány.
 
   (2)  Správní  orgán  usnesením přeruší řízení, jestliže se dozvěděl, že
   probíhá řízení, v němž má být vydáno závazné stanovisko.
 
   (3) Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko,
   které   znemožňuje  žádosti  vyhovět,  neprovádí  správní  orgán  další
   dokazování a žádost zamítne.
 
   (4) Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá
   odvolací  správní  orgán  potvrzení  nebo změnu závazného stanoviska od
   správního  orgánu  nadřízeného  správnímu  orgánu  příslušnému k vydání
   závazného  stanoviska.  Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s 
   vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po
   dobu  vyřizování  věci  nadřízeným  správním  orgánem správního orgánu,
   který  je  příslušný  k  vydání  závazného stanoviska, lhůta podle § 88
   odst. 1 neběží.
 
   (5)  Nezákonné  závazné  stanovisko lze zrušit nebo změnit v přezkumném
   řízení,  k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu,
   který  vydal  závazné stanovisko. Jestliže správní orgán při své úřední
   činnosti  zjistí,  že  jiný  správní  orgán  učinil  nezákonné  závazné
   stanovisko, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k přezkumnému řízení
   a vyčká jeho rozhodnutí.
 
   (6)   Zrušení   nebo  změna  závazného  stanoviska  je  v  případě,  že
   rozhodnutí,  které  bylo  závazným  stanoviskem  podmíněno,  již nabylo
   právní moci, důvodem obnovy řízení.
 
   § 150
 
   Příkaz
 
   (1)  Povinnost  v  řízení  z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit
   formou  písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li
   skutkové  zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem
   v řízení.
 
   (2)  V  řízení  o  vydání  příkazu může být jediným podkladem kontrolní
   protokol  pořízený podle zvláštního zákona týmž správním orgánem, který
   je  věcně  a  místně  příslušný  ke  správnímu  řízení  navazujícímu na
   kontrolní  zjišťování,  pokud  protokol  pořizoval  ten,  kdo  může být
   oprávněnou  úřední  osobou,  a pokud se kontrolovaný seznámil s obsahem
   protokolu  nebo  byl  k  seznámení se s obsahem protokolu řádně vyzván,
   popřípadě   pokud   byly   v   souladu   se  zákonem  vyřízeny  námitky
   kontrolovaného proti obsahu protokolu a pokud o obsahu protokolu nejsou
   pochybnosti ani z jiného důvodu.
 
   (3)  Proti  příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve
   lhůtě  8  dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a
   řízení pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem
   podání  odporu.  Zpětvzetí  odporu  není  přípustné.  Odpor se podává u 
   správního  orgánu,  který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán
   odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
 
   (4)  Příkaz  musí  obsahovat poučení, v němž správní orgán uvede, že je
   možné  proti  příkazu podat odpor, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od
   kterého  dne se tato lhůta počítá a u kterého správního orgánu se odpor
   podává.
 
   (5) Je-li účastník přítomen a plně uzná důvody vydání příkazu, považuje
   se  stav  věci  za  prokázaný  a příkaz lze vydat na místě, pokud uloží
   povinnost  k  peněžitému  plnění  do  výše  10  000 Kč nebo povinnost k 
   nepeněžitému  plnění,  jež  účastník  může  uskutečnit  ihned na místě.
   Odůvodnění  příkazu  lze  nahradit  vlastnoručně podepsaným prohlášením
   účastníka,  že s uložením povinnosti souhlasí. Podepsáním prohlášení se
   příkaz stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. O této skutečnosti
   musí být účastník předem prokazatelně poučen.
 
   § 151
 
   Vydání dokladu
 
   (1)  Pokud  správní  orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož
   existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem, lze místo písemného
   vyhotovení rozhodnutí vydat pouze tento doklad.
 
   (2)  O  vydání  dokladu  se  učiní  záznam  do  spisu,  který  obsahuje
   náležitosti  uvedené  v  §  67 odst. 2. Namísto odůvodnění se v záznamu
   uvede seznam podkladů rozhodnutí.
 
   (3)  Dnem  převzetí  dokladu účastníkem nabývá rozhodnutí právní moci a
   právních účinků.
 
   (4) Dojde-li ke zrušení rozhodnutí poté, co nabylo právní moci, pozbývá
   vydaný doklad platnost.
 
   HLAVA VII
 
   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ
 
   § 152
 
   Rozklad
 
   (1)  Proti  rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo
   vedoucí  jiného  ústředního  správního úřadu v prvním stupni, lze podat
   rozklad.
 
   (2)  O  rozkladu  rozhoduje  ministr  nebo  vedoucí  jiného  ústředního
   správního úřadu.
 
   (3)  Návrh  na  rozhodnutí  podle  odstavce 2 předkládá ministrovi nebo
   vedoucímu   jiného   ústředního   správního  úřadu  rozkladová  komise.
   Rozkladová  komise  má  nejméně  5  členů.  Předsedu  a  ostatní  členy
   rozkladové  komise  jmenuje  ministr  nebo  vedoucí  jiného  ústředního
   správního úřadu. Většinu členů rozkladové komise tvoří odborníci, kteří
   nejsou zaměstnanci zařazení do ústředního správního úřadu. Ustanovení §
   14  a  134  platí  obdobně  s  tím,  že rozkladová komise může jednat a
   přijímat   usnesení  v  nejméně  pětičlenných  senátech  a  že  většina
   přítomných   členů   musí   být  odborníci,  kteří  nejsou  zaměstnanci
   ústředního správního úřadu.
 
   (4)   Nevylučuje-li  to  povaha  věci,  platí  pro  řízení  o  rozkladu
   ustanovení o odvolání.
 
   (5) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu
 
   a)  rozhodnutí  zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a
   jestliže  tím  nemůže  být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s 
   tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas, nebo
 
   b) rozklad zamítnout.
 
   § 153
 
   Uspokojení účastníka po podání žaloby ve správním soudnictví
 
   (1) Domáhá-li se žalobce ve správním soudnictví
 
   a)  zrušení  rozhodnutí správního orgánu, lze jej uspokojit změnou nebo
   zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení,
 
   b)  vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu z důvodů uvedených
   v § 77 odst. 1, lze jej uspokojit vyslovením nicotnosti rozhodnutí,
 
   c)  vyslovení  nicotnosti  rozhodnutí správního orgánu z jiných důvodů,
   než  které  jsou  uvedeny  v  §  77  odst. 1, lze jej uspokojit vydáním
   rozhodnutí  nebo  postoupením věci, pokud žalovaný správní orgán není k 
   vydání  rozhodnutí příslušný; při vydávání rozhodnutí postupuje podle §
   102,
 
   d)  snížení  trestu  nebo  upuštění  od  trestu  uloženého  rozhodnutím
   správního orgánu, lze jej uspokojit vydáním nového rozhodnutí.
 
   (2)  K  řízením  podle  odstavce 1 je příslušný žalovaný správní orgán.
   Vydat  rozhodnutí může jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu; v 
   případě,  že  je  třeba  před  vydáním  rozhodnutí  doplnit  řízení, je
   souhlasu nadřízeného orgánu zapotřebí již k zahájení řízení. Rozhodnutí
   nesmí  měnit práva nebo povinnosti ostatních účastníků založené žalobou
   napadeným rozhodnutím, ledaže s tím vyslovili souhlas. Sdělí-li žalobce
   soudu,  že  je  uspokojen,  platí,  že  se vzdal práva na odvolání nebo
   rozklad;   právo   podat  odvolání  nebo  rozklad  nemají  ani  ostatní
   účastníci.  Právní  moci  nabývá rozhodnutí žalovaného správního orgánu
   vydané  podle  odstavce 1 dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení
   řízení  o  žalobě.  Přezkumné řízení proti tomuto rozhodnutí žalovaného
   správního orgánu není přípustné.
 
   ČÁST ČTVRTÁ
 
   VYJÁDŘENÍ, OSVĚDČENÍ A SDĚLENÍ
 
   § 154
 
   Jestliže  správní  orgán  vydává  vyjádření, osvědčení, provádí ověření
   nebo  činí  sdělení,  která  se  týkají dotčených osob, postupuje podle
   ustanovení  této  části,  podle  ustanovení  části první, obdobně podle
   těchto  ustanovení  části  druhé: § 10 až § 16, § 19 až § 26, § 29 až §
   31,  §  33  až  §  35,  §  37, § 40, § 62, § 63, a obdobně podle těchto
   ustanovení  části  třetí:  §  134, § 137 a § 142 odst. 1 a 2; přiměřeně
   použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou přitom potřebná.
 
   § 155
 
   (1)  Jestliže  to  nevylučuje povaha vyjádření, osvědčení nebo sdělení,
   zejména  není-li zapotřebí zkoumat skutkový stav nebo čerpat z evidence
   vedené  určitým  správním  orgánem, může je vydat nebo učinit kterýkoli
   věcně příslušný správní orgán.
 
   (2)  Je-li  správní  orgán  požádán  o  vydání osvědčení nebo ověření a
   jsou-li  splněny  předpoklady  k  provedení požadovaného úkonu, správní
   orgán tento úkon bez dalšího provede.
 
   (3)   Pokud  správní  orgán  shledá,  že  nelze  vydat  vyjádření  nebo
   osvědčení,  provést  ověření  nebo  učinit sdělení, je povinen o tom na
   požádání  písemně  uvědomit  dotčenou  osobu  a  sdělit důvody, které k 
   tomuto závěru vedly.
 
   § 156
 
   (1)  Jestliže  vyjádření,  osvědčení nebo sdělení správního orgánu trpí
   vadami,  které  lze  opravit,  aniž  tím  bude způsobena újma některé z 
   dotčených  osob,  správní  orgán  je  opraví  usnesením, které se pouze
   poznamená do spisu.
 
   (2)  Vyjádření,  osvědčení  nebo  sdělení  správního orgánu, které je v 
   rozporu  s  právními  předpisy  a které nelze opravit podle odstavce 1,
   zruší  usnesením  správní  orgán,  který  je  vydal nebo učinil, a to s 
   účinky  ode  dne,  kdy  bylo  zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno
   anebo  sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení
   lze  vydat  po  dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo
   sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části
   druhé o přezkumném řízení.
 
   § 157
 
   Nebude-li tím způsobena újma žádné z dotčených osob, může správní orgán
   usnesením prohlásit, že vyjádření, osvědčení nebo sdělení anebo nicotné
   rozhodnutí,  které  má  náležitosti  jiného úkonu, je tím úkonem, jehož
   náležitosti splňuje, pokud byl příslušný oba předmětné úkony vydat nebo
   uskutečnit.
 
   § 158
 
   (1)  Ustanovení  této  části se obdobně použijí i v případě, provádí-li
   správní  orgán  jiné úkony, které nejsou upraveny v části první, třetí,
   páté nebo šesté anebo v této části.
 
   (2)  Ustanovení § 156 odst. 2 se přiměřeně použije i na úkony správního
   orgánu prováděné při postupu podle části druhé, třetí, páté nebo šesté,
   jejichž zrušení není zvlášť upraveno.
 
   ČÁST PÁTÁ
 
   VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVY
 
   § 159
 
   (1)  Veřejnoprávní  smlouva je dvoustranný nebo vícestranný úkon, který
   zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.
 
   (2)  Veřejnoprávní  smlouva  nesmí  být  v rozporu s právními předpisy,
   nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem.
 
   (3)  Uzavření  veřejnoprávní  smlouvy,  jejíž stranou je správní orgán,
   nesmí  snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a správní
   orgán musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veřejné správy.
 
   (4)  Veřejnoprávní  smlouva  se  vždy  posuzuje  podle svého skutečného
   obsahu.
 
   Druhy veřejnoprávních smluv
 
   § 160
 
   (1) Stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem
   a  právnické  a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě
   zákona  svěřenou  působnost  v  oblasti veřejné správy, mohou za účelem
   plnění svých úkolů vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy.
 
   (2) Jednání za stát upravují zvláštní zákony.^41)
 
   (3)  Správní  orgány, které jsou organizačními složkami státu, mohou ve
   vzájemných  vztazích  nebo  ve  vztazích  s jinými orgány veřejné moci,
   popřípadě  s jinými organizačními složkami státu použít ustanovení této
   části obdobně.
 
   (4)  Spory  z  dohod  uzavřených  podle  odstavce  3 řeší správní orgán
   nejblíže  společně  nadřízený  správním  orgánům,  jež  jsou  smluvními
   stranami.  Není-li  takového  správního  orgánu,  řeší  spor  v  dohodě
   ústřední správní úřady nadřízené těmto správním orgánům.
 
   (5)  Veřejnoprávní  smlouvy,  jejichž předmětem je výkon státní správy,
   mohou  osoby uvedené v odstavci 1 vzájemně uzavírat, jen stanoví-li tak
   zvláštní  zákon  a  jen  se souhlasem nadřízeného správního orgánu; ten
   posuzuje  veřejnoprávní  smlouvu  a  její  obsah  z  hlediska souladu s 
   právními předpisy a veřejným zájmem.
 
   (6)  Územní  samosprávné  celky  mohou  vzájemně uzavírat veřejnoprávní
   smlouvy  týkající  se  plnění  úkolů  vyplývajících z jejich samostatné
   působnosti při výkonu veřejné moci, jen stanoví-li tak zvláštní zákon.
 
   § 161
 
   (1)   Stanoví-li   tak  zvláštní  zákon,  může  správní  orgán  uzavřít
   veřejnoprávní  smlouvu  s  osobou,  která by byla účastníkem podle § 27
   odst.  1,  kdyby  probíhalo  řízení  podle  části druhé, a to i namísto
   vydání rozhodnutí. Podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy je souhlas
   ostatních  osob,  které  by  byly  účastníky podle § 27 odst. 2 nebo 3.
   Správní orgán přitom postupuje podle ustanovení o souhlasu třetích osob
   (§ 168).
 
   (2)  Veřejnoprávní smlouvu lze uzavřít i po zahájení řízení podle části
   druhé.  Poté,  co  veřejnoprávní  smlouva  byla uzavřena, správní orgán
   usnesením řízení zastaví.
 
   § 162
 
   (1)  Ti,  kdo  by  byli  účastníky  podle § 27 odst. 1, kdyby probíhalo
   řízení  podle části druhé, popřípadě ti, kdož účastníky takového řízení
   jsou,  mohou  uzavřít  veřejnoprávní  smlouvu  týkající se převodu nebo
   způsobu  výkonu  jejich  práv  nebo povinností, nevylučuje-li to povaha
   věci   nebo  nestanoví-li  zvláštní  zákon  jinak.  K  uzavření  takové
   veřejnoprávní  smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu; ten posuzuje
   veřejnoprávní  smlouvu  a  její  obsah  z  hlediska  souladu s právními
   předpisy a veřejným zájmem.
 
   (2)  Pokud  k  veřejnoprávní smlouvě mezi účastníky přistoupí i správní
   orgán, pak platí, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy udělil souhlas.
 
   Uzavírání veřejnoprávní smlouvy
 
   § 163
 
   (1)   Projev  vůle  učiněný  v  písemné  formě,  směřující  k  uzavření
   veřejnoprávní  smlouvy,  který je určen jedné nebo více určitým osobám,
   je   návrhem   na  uzavření  veřejnoprávní  smlouvy  (dále  jen  "návrh
   smlouvy"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle toho, kdo
   návrh  činí  (dále  jen  "navrhovatel smlouvy"), být jím v případě jeho
   přijetí vázán.
 
   (2)  Návrh  smlouvy  působí  od  doby, kdy dojde osobě, které je určen.
   Návrh  smlouvy  může  navrhovatel  smlouvy  zrušit,  dojde-li  projev o 
   zrušení  osobě,  které  je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem
   smlouvy; to platí, i když je návrh smlouvy neodvolatelný.
 
   (3) Návrh smlouvy zaniká
 
   a)  uplynutím  lhůty,  která  v něm byla pro přijetí určena, pokud v ní
   návrh smlouvy nebyl přijat,
 
   b)  pokud  nebyla  určena lhůta pro přijetí, uplynutím přiměřené doby s 
   přihlédnutím  k  povaze  navrhované veřejnoprávní smlouvy a k rychlosti
   prostředků,   které  navrhovatel  smlouvy  použil  pro  zaslání  návrhu
   smlouvy, nebo
 
   c)  okamžikem, kdy projev o odmítnutí návrhu smlouvy dojde navrhovateli
   smlouvy.
 
   (4) Zájemci mohou být k předložení návrhu smlouvy nebo k přijetí návrhu
   smlouvy  vyzváni  způsobem  uvedeným  v § 146 odst. 2. Ustanovení části
   třetí o řízení formou výběru platí obdobně.
 
   § 164
 
   (1)  Veřejnoprávní  smlouva  musí  být  uzavřena písemně a projevy vůle
   všech smluvních stran musí být na téže listině.
 
   (2)  Jsou-li smluvní strany přítomny současně, je veřejnoprávní smlouva
   uzavřena okamžikem připojení podpisu poslední smluvní strany. Nejsou-li
   smluvní  strany  přítomny  současně,  je veřejnoprávní smlouva uzavřena
   okamžikem,  kdy  návrh veřejnoprávní smlouvy opatřený podpisy ostatních
   osob, jimž byl určen, dojde navrhovateli smlouvy.
 
   (3)  Jestliže  zákon  stanoví,  že  k uzavření veřejnoprávní smlouvy je
   třeba  souhlasu  správního  orgánu,  je  veřejnoprávní smlouva uzavřena
   dnem,  kdy  tento  souhlas nabude právní moci. Správní orgán, který dal
   souhlas   k  uzavření  veřejnoprávní  smlouvy,  zveřejní  veřejnoprávní
   smlouvu na své úřední desce.
 
   (4) Vyžaduje-li správní orgán překlad veřejnoprávní smlouvy týkající se
   záležitosti  národnostních  menšin  a  vyhotovené  v jazyce příslušníků
   národnostní  menšiny,  náklady na překlad uhradí při splnění podmínek §
   16 odst. 4 správní orgán.
 
   Přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy
 
   § 165
 
   (1)  Soulad  veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy lze přezkoumat z 
   moci úřední. Strana veřejnoprávní smlouvy, která není správním orgánem,
   může  dát  podnět k provedení přezkumného řízení do 30 dnů ode dne, kdy
   se o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděla.
 
   (2)  Veřejnoprávní  smlouvu,  která  byla uzavřena v rozporu s právními
   předpisy, správní orgán zruší.
 
   (3)  Jestliže jsou v rozporu s právními předpisy jen některá ustanovení
   veřejnoprávní  smlouvy,  zruší  se  jen tato ustanovení, pokud z povahy
   veřejnoprávní  smlouvy nebo z jejího obsahu anebo z okolností, za nichž
   byla uzavřena, nevyplývá, že je nelze oddělit od ostatních.
 
   (4)  Zrušení  veřejnoprávních  smluv  uzavřených podle § 160 nebo § 161
   anebo zrušení jejich ustanovení se nedotýká úkonů učiněných vůči třetím
   osobám  smluvní  stranou při výkonu působnosti převzaté od jiné smluvní
   strany  na  základě  této  veřejnoprávní  smlouvy.  Po právní moci nebo
   předběžné  vykonatelnosti  rozhodnutí  vydaného podle odstavce 2 nebo 3
   přechází  působnost  v  těchto  věcech  na  správní  orgány, které byly
   příslušné   tyto  úkony  činit  před  uzavřením  zrušené  veřejnoprávní
   smlouvy, popřípadě na správní orgány, na něž příslušnost mezitím přešla
   v důsledku změny okolností rozhodných pro její určení. To platí obdobně
   i  v  případě zrušení souhlasu k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle §
   160.
 
   (5)  U  veřejnoprávních  smluv  uzavřených  podle § 160 nebo § 161 je k 
   přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy příslušný
   správní orgán oprávněný řešit spor z veřejnoprávní smlouvy (§ 169 odst.
   1)  a  u  veřejnoprávních  smluv  podle  §  162 správní orgán nadřízený
   správnímu  orgánu,  jehož  souhlasu  je  třeba k uzavření veřejnoprávní
   smlouvy.
 
   (6)  Účastníky  řízení  podle  odstavců  1 až 5 jsou smluvní strany a u 
   veřejnoprávních  smluv podle § 162 též správní orgán, jehož souhlasu je
   třeba k uzavření veřejnoprávní smlouvy.
 
   (7)  Není-li v odstavcích 1 až 6 stanoveno jinak, platí pro přezkoumání
   souladu  veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy obdobně ustanovení o 
   přezkumném  řízení s tím, že správní orgán není vázán lhůtami uvedenými
   v  §  96  odst.  1  a  §  97  odst.  2; při určení účinků rozhodnutí se
   přiměřeně použije ustanovení § 99.
 
   Změna  obsahu  veřejnoprávní  smlouvy,  výpověď a zrušení veřejnoprávní
   smlouvy
 
   § 166
 
   (1)  Změnit  obsah  veřejnoprávní  smlouvy  lze  jen  písemnou  dohodou
   smluvních  stran;  bylo-li  k uzavření smlouvy třeba souhlasu správního
   orgánu  nebo  třetí  osoby,  je tohoto souhlasu třeba i k uzavření této
   dohody; ustanovení § 164 odst. 3 platí obdobně.
 
   (2)  Veřejnoprávní  smlouvu  lze  vypovědět  jen  písemnou formou a jen
   tehdy,  jestliže  to  bylo  ve veřejnoprávní smlouvě smluvními stranami
   dohodnuto a jestliže byla dohodnuta výpovědní lhůta.
 
   § 167
 
   (1)  Smluvní  strana  může podat písemný návrh na zrušení veřejnoprávní
   smlouvy
 
   a) bylo-li to ve veřejnoprávní smlouvě dohodnuto,
 
   b)  změní-li  se podstatně poměry, které byly rozhodující pro stanovení
   obsahu  veřejnoprávní  smlouvy,  a plnění této smlouvy nelze na smluvní
   straně z tohoto důvodu spravedlivě požadovat,
 
   c)  jestliže  se  veřejnoprávní  smlouva  dostala do rozporu s právními
   předpisy,
 
   d) z důvodu ochrany veřejného zájmu, nebo
 
   e) jestliže vyšly najevo skutečnosti, které existovaly v době uzavírání
   veřejnoprávní  smlouvy  a  nebyly  smluvní  straně  bez jejího zavinění
   známy, pokud tato strana prokáže, že by s jejich znalostí veřejnoprávní
   smlouvu neuzavřela.
 
   (2)  Podá-li  smluvní  strana  ze  zákonem  stanovených důvodů návrh na
   zrušení  veřejnoprávní  smlouvy a ostatní strany s ním vysloví souhlas,
   veřejnoprávní  smlouva  zaniká  dnem,  kdy  písemný souhlas poslední ze
   smluvních  stran došel smluvní straně, která návrh podala. Pokud bylo k 
   uzavření   veřejnoprávní   smlouvy  třeba  souhlasu  správního  orgánu,
   vyžaduje se jeho souhlas i ke zrušení veřejnoprávní smlouvy.
 
   (3)   Pokud   některá   ze  stran  se  zrušením  veřejnoprávní  smlouvy
   nesouhlasí,  může  o  zrušení  veřejnoprávní  smlouvy na žádost smluvní
   strany,  která  podala návrh podle odstavce 1, rozhodnout správní orgán
   příslušný podle § 169 odst. 1.
 
   Souhlas třetích osob
 
   § 168
 
   Veřejnoprávní  smlouva,  nejde-li  o veřejnoprávní smlouvu podle § 160,
   která  se  přímo  dotýká  práv  nebo  povinností  třetí  osoby,  nabývá
   účinnosti  teprve  v  okamžiku,  kdy  s  ní  tato osoba vysloví písemný
   souhlas.  Není-li  tento  souhlas  získán,  může  správní  orgán  místo
   uzavření  veřejnoprávní  smlouvy vydat rozhodnutí ve správním řízení, v 
   němž využije podkladů získaných při přípravě veřejnoprávní smlouvy.
 
   Závazky z veřejnoprávních smluv
 
   § 169
 
   (1) Spory z veřejnoprávní smlouvy rozhoduje
 
   a)  Ministerstvo  vnitra,  jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a
   je-li  alespoň  jednou  ze  smluvních  stran  kraj  nebo jsou smluvními
   stranami obce s rozšířenou působností; Ministerstvo vnitra věc projedná
   s  věcně příslušným ministerstvem nebo jiným věcně příslušným ústředním
   správním úřadem,
 
   b) příslušný krajský úřad, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a
   jsou-li  smluvními  stranami  obce,  které  nejsou  obcemi s rozšířenou
   působností, nepřevezme-li věc Ministerstvo vnitra,
 
   c)  správní orgán, který je společně nadřízený smluvním stranám, jde-li
   o  jinou  veřejnoprávní smlouvu podle § 160; není-li takového správního
   orgánu,  řeší  spor  v dohodě ústřední správní úřady nadřízené správním
   orgánům, které jsou nadřízeny smluvním stranám,
 
   d)   správní   orgán  nadřízený  správnímu  orgánu,  který  je  stranou
   veřejnoprávní smlouvy, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 161, nebo
 
   e)  správní  orgán,  který  k  jejímu uzavření udělil souhlas, jde-li o 
   veřejnoprávní smlouvu podle § 162.
 
   (2) Proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 1 nelze podat odvolání ani
   rozklad.
 
   Obecné ustanovení
 
   § 170
 
   Při  postupu podle této části se obdobně použijí ustanovení části první
   a  přiměřeně  ustanovení  části  druhé  tohoto zákona; nevylučuje-li to
   povaha  a  účel  veřejnoprávních smluv, použijí se přiměřeně ustanovení
   občanského  zákoníku,  s  výjimkou  ustanovení  o  neplatnosti právních
   jednání  a  relativní neúčinnosti, ustanovení o odstoupení od smlouvy a
   odstupném,  ustanovení o změně v osobě dlužníka nebo věřitele, nejde-li
   o  právní  nástupnictví, ustanovení o postoupení smlouvy a o poukázce a
   ustanovení o započtení.
 
   ČÁST ŠESTÁ
 
   OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY
 
   § 171
 
   Podle této části postupují správní orgány v případech, kdy jim zvláštní
   zákon  ukládá  vydat závazné opatření obecné povahy, které není právním
   předpisem ani rozhodnutím.
 
   § 172
 
   (1)  Návrh  opatření  obecné  povahy  s  odůvodněním  správní  orgán po
   projednání  s  dotčenými  orgány  uvedenými  v  §  136  doručí veřejnou
   vyhláškou  podle  § 25, kterou vyvěsí na své úřední desce a na úředních
   deskách  obecních  úřadů  v  obcích,  jejichž  správních  obvodů  se má
   opatření  obecné  povahy  týkat,  a  vyzve  dotčené osoby, aby k návrhu
   opatření  podávaly  připomínky nebo námitky. V případě potřeby se návrh
   zveřejní  i  jiným  způsobem,  v  místě obvyklým. Návrh opatření obecné
   povahy musí být zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů.
 
   (2)  Není-li  vzhledem  k  rozsahu návrhu možno zveřejnit jej na úřední
   desce v úplném znění, musí být na úřední desce uvedeno, o jaké opatření
   obecné  povahy  jde, čích zájmů se přímo dotýká a kde a v jaké lhůtě se
   lze  s návrhem seznámit. Úplné znění návrhu včetně odůvodnění však musí
   být  i  v  takovém  případě  zveřejněno  způsobem  umožňujícím  dálkový
   přístup.
 
   (3)  Řízení  o  návrhu  opatření  obecné povahy je písemné, pokud zákon
   nestanoví  nebo  správní  orgán  neurčí,  že se koná veřejné projednání
   návrhu.  Dobu  a místo konání veřejného projednání správní orgán oznámí
   na  úřední  desce  nejméně  15  dnů  předem;  oznámení  zveřejní též na
   úředních  deskách  obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se
   má  opatření  obecné  povahy  týkat.  Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je
   možné  tuto  dobu zkrátit; nestanoví-li zákon jinak, musí zkrácená doba
   činit nejméně 5 dní.
 
   (4)  K  návrhu  opatření  obecné  povahy  může  kdokoli,  jehož  práva,
   povinnosti  nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny,
   uplatnit  u  správního  orgánu  písemné  připomínky  nebo  na  veřejném
   projednání  ústní  připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami
   zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi
   v jeho odůvodnění.
 
   (5)   Vlastníci  nemovitostí,  jejichž  práva,  povinnosti  nebo  zájmy
   související  s  výkonem  vlastnického  práva mohou být opatřením obecné
   povahy  přímo  dotčeny,  nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby,
   jejichž  oprávněné  zájmy  mohou  být  opatřením  obecné  povahy  přímo
   dotčeny,  mohou  podat  proti  návrhu  opatření  obecné  povahy písemné
   odůvodněné  námitky  ke  správnímu  orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho
   zveřejnění.  Zmeškání  úkonu  nelze  prominout.  O  námitkách rozhoduje
   správní  orgán,  který  opatření  obecné  povahy  vydává.  Jestliže  by
   vyřízení  námitky  vedlo  k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy
   některé  osoby  jiným  způsobem  než  návrh  opatření  obecné povahy, a
   není-li  změna  zjevně  též  v její prospěch, zjistí správní orgán její
   stanovisko.  Rozhodnutí  o  námitkách,  které  musí  obsahovat  vlastní
   odůvodnění,  se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§
   173  odst.  1).  Proti  rozhodnutí  se nelze odvolat ani podat rozklad.
   Změna nebo zrušení pravomocného rozhodnutí o námitkách může být důvodem
   změny opatření obecné povahy.
 
   § 173
 
   (1)  Opatření  obecné  povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní
   orgán oznámí veřejnou vyhláškou; opatření obecné povahy zveřejní též na
   úředních  deskách  obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se
   opatření  obecné  povahy  týká. Ustanovení § 172 odst. 1 platí obdobně.
   Opatření  obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení
   veřejné  vyhlášky.  Hrozí-li  vážná újma veřejnému zájmu, může opatření
   obecné  povahy  nabýt  účinnosti  již  dnem  vyvěšení;  stanoví-li  tak
   zvláštní zákon, může se tak stát před postupem podle § 172. Do opatření
   obecné  povahy  a  jeho  odůvodnění  může  každý nahlédnout u správního
   orgánu, který opatření obecné povahy vydal.
 
   (2) Proti opatření obecné povahy nelze podat opravný prostředek.
 
   (3)  Povinnost,  která  je stanovena zákonem a jejíž rozsah je v mezích
   zákona  určen  opatřením  obecné  povahy,  lze  exekučně vymáhat jedině
   tehdy, jestliže bylo vydáno rozhodnutí, které existenci této povinnosti
   prohlásilo  a  v  němž  byla  osoba,  jež  tuto povinnost má, jmenovitě
   uvedena.
 
   § 174
 
   (1)  Pro řízení podle této části platí obdobně ustanovení části první a
   přiměřeně ustanovení části druhé.
 
   (2)  Soulad  opatření  obecné povahy s právními předpisy lze posoudit v 
   přezkumném  řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat do
   3  let  od  účinnosti  opatření.  Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení
   nastávají ode dne jeho právní moci.
 
   ČÁST SEDMÁ
 
   SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
 
   HLAVA I 
 
   SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
 
   § 175
 
   Stížnosti
 
   (1) Dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi
   proti  nevhodnému  chování  úředních  osob nebo proti postupu správního
   orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.
 
   (2)  Podání  stížnosti  nesmí  být  stěžovateli na újmu; odpovědnost za
   trestný čin nebo správní delikt není tímto ustanovením dotčena.
 
   (3) Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost,
   kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní správní orgán písemný záznam.
 
   (4)  Stížnost  se  podává  u  toho správního orgánu, který vede řízení.
   Tento  správní  orgán  je  povinen  prošetřit  skutečnosti ve stížnosti
   uvedené.  Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti
   nimž  stížnost  směřuje,  popřípadě  další osoby, které mohou přispět k 
   objasnění věci.
 
   (5)  Stížnost  musí  být  vyřízena  do  60  dnů ode dne jejího doručení
   správnímu  orgánu  příslušnému  k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti
   musí  být  stěžovatel  v  této  lhůtě  vyrozuměn.  Stanovenou lhůtu lze
   překročit  jen  tehdy,  nelze-li  v  jejím  průběhu  zajistit  podklady
   potřebné pro vyřízení stížnosti.
 
   (6)  Byla-li  stížnost  shledána  důvodnou  nebo  částečně důvodnou, je
   správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O 
   výsledku  šetření  a  opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do
   spisu; stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal.
 
   (7)  Má-li  stěžovatel  za  to, že stížnost, kterou podal u příslušného
   správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní
   orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.
 
   § 176
 
   Ministerstvo vnitra vydá právní předpis k provedení § 79 odst. 4 a 5.
 
   § 177
 
   (1)  Základní  zásady  činnosti  správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se
   použijí  při  výkonu  veřejné  správy i v případech, kdy zvláštní zákon
   stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto
   zásadám neobsahuje.
 
   (2)  V  případech,  kdy  správní  orgán  provádí  úkony,  na  které  se
   nevztahují  části  druhá a třetí tohoto zákona, postupuje obdobně podle
   části čtvrté.
 
   § 178
 
   (1)  Nadřízeným  správním  orgánem  je  ten  správní orgán, o kterém to
   stanoví  zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní
   orgán,  který  podle  zákona  rozhoduje  o odvolání, popřípadě vykonává
   dozor.
 
   (2)  Nelze-li  nadřízený  správní orgán určit podle odstavce 1, určí se
   podle  tohoto  odstavce.  Nadřízeným  správním  orgánem  orgánu obce se
   rozumí krajský úřad. Nadřízeným správním orgánem orgánu kraje se rozumí
   v  řízení vedeném v samostatné působnosti Ministerstvo vnitra, v řízení
   vedeném  v  přenesené působnosti věcně příslušný ústřední správní úřad,
   popřípadě  ústřední  správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované
   věci   nejbližší.   Nadřízeným   správním  orgánem  jiné  veřejnoprávní
   korporace  se rozumí správní orgán pověřený výkonem dozoru a nadřízeným
   správním  orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné
   správy  se  rozumí  orgán,  který  podle  zvláštního zákona rozhoduje o 
   odvolání;  není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který
   tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil. Nadřízeným
   správním  orgánem  ústředního  správního  úřadu se rozumí ministr, nebo
   vedoucí  jiného ústředního správního úřadu. Nadřízeným správním orgánem
   ministra  nebo  vedoucího  jiného  ústředního správního úřadu se rozumí
   vedoucí příslušného ústředního správního úřadu.
 
   HLAVA II
 
   PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
 
   § 179
 
   (1)  Řízení,  která  nebyla  pravomocně  skončena před účinností tohoto
   zákona,  se dokončí podle dosavadních předpisů. Bylo-li rozhodnutí před
   účinností tohoto zákona zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu
   orgánu, postupuje se podle dosavadních předpisů.
 
   (2)  Bylo-li  řízení  pravomocně skončeno před účinností tohoto zákona,
   postupuje  se při přezkumném řízení, obnově řízení nebo vydávání nového
   rozhodnutí  podle tohoto zákona, včetně lhůt, v nichž lze takové řízení
   zahájit.
 
   (3)  Výkon  rozhodnutí, který byl zahájen před účinností tohoto zákona,
   se dokončí podle dosavadních předpisů.
 
   § 180
 
   (1)  Tam,  kde  se  podle  dosavadních  právních  předpisů postupuje ve
   správním  řízení  tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí, aniž tyto
   předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž
   řešení je nezbytné, podle tohoto zákona včetně části druhé.
 
   (2)  Pro  případ,  že  podle  dosavadních  právních  předpisů postupují
   správní  orgány v řízení, jehož cílem není vydání rozhodnutí, aniž tyto
   předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž
   řešení  je  nezbytné  a  které nelze podle těchto předpisů řešit, podle
   části čtvrté tohoto zákona.
 
   § 181
 
   Stanoví-li  dosavadní  právní  předpisy,  že  se  v  případech, v nichž
   správní   orgány   rozhodují  podle  tohoto  zákona  usnesením,  vydává
   rozhodnutí, vydávají správní orgány usnesení podle tohoto zákona.
 
   § 182
 
   (1)  Ustanovení  tohoto  zákona  o  nicotnosti se použijí jen pro úkony
   správních orgánů učiněné po účinnosti tohoto zákona.
 
   (2)  Ustanoveními tohoto zákona se řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé
   přede  dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto smluv, jakož i 
   nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však
   posuzují podle dosavadních právních předpisů.
 
   § 183
 
   Zrušuje se zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
 
   ČÁST OSMÁ
 
   ÚČINNOST
 
   § 184
 
   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006.
 
   Zaorálek v. r.
 
   Klaus v. r.
 
   Špidla v. r.
 
   1)  Zákon  č.  128/2000  Sb.,  o  obcích  (obecní  zřízení),  ve  znění
   pozdějších předpisů.
 
   Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších
   předpisů.
 
   Zákon  č.  131/2000  Sb.,  o  hlavním  městě Praze, ve znění pozdějších
   předpisů.
 
   2) § 2 odst. 3 obchodního zákoníku.
 
   3)  Zákon  č.  133/2000  Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o 
   změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších
   předpisů.
 
   4) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o 
   změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
 
   Zákon  č.  325/1999  Sb.,  o  azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o 
   Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
   ve znění pozdějších předpisů.
 
   5) § 7 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.
 
   6) § 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních
   orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
 
   7)  Například  zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání
   některých finančních pohledávek.
 
   9) Například § 61 odst. 1 písm. v) služebního zákona.
 
   10) Čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
 
   11) Zákon č. 325/1999 Sb.
 
   12) Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a
   o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
 
   13)  Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, ve
   znění zákona č. 384/2008 Sb.
 
   13a)  Zákon  č.  300/2008  Sb., o elektronických úkonech a autorizované
   konverzi dokumentů.
 
   14) Zákon č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
 
   Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
 
   15)  Zákon  č.  29/2000  Sb., o poštovních službách a o změně některých
   zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
 
   16)  Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých
   dalších  zákonů  (zákon  o  elektronickém podpisu), ve znění pozdějších
   předpisů.
 
   17) § 16 zákona č. 29/2000 Sb.
 
   17a)  §  10b  odst.  1  zákona  č.  133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a
   rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel),
   ve znění zákona č. 7/2009 Sb.
 
   18) § 65 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění zákona č. 313/2002 Sb.
 
   19) § 30 a násl. občanského zákoníku.
 
   20) § 55 a násl. občanského zákoníku.
 
   21) § 1126 a násl. občanského zákoníku.
 
   22) § 21 občanského soudního řádu.
 
   23)  Například § 26 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona
   č. 210/1999 Sb.
 
   25)  §  1  a 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních
   svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.
 
   26) § 116 občanského zákoníku.
 
   27)  Zákon  č.  337/1992  Sb.,  o  správě  daní  a  poplatků,  ve znění
   pozdějších předpisů.
 
   28) § 118 až 121 občanského zákoníku.
 
   29) § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.
 
   30)  §  80  odst.  2  zákona  č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
   sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb.
 
   31) Zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou
   a  o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání
   potvrzení orgány obcí a okresními úřady, ve znění pozdějších předpisů.
 
   Zákon  č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve
   znění pozdějších předpisů.
 
   32) § 135 občanského zákoníku.
 
   33)  §  96  zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
   (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
 
   35) Občanský soudní řád.
 
   Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001
   Sb.
 
   36)  §  3  vyhlášky  č.  252/2002  Sb.,  kterou  se  provádějí  některá
   ustanovení celního zákona.
 
   37) § 20 odst. 1 občanského zákoníku.
 
   38) § 97 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
 
   39)  Například  zákon  č.  254/2001  Sb.,  o vodách a o změně některých
   zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
 
   40)  Zákon  č.  151/1997  Sb.,  o oceňování majetku a o změně některých
   zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.
 
   41) Zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
 
   42)  Například  zákon  č.  128/2000  Sb., ve znění pozdějších předpisů,
   zákon  č.  129/2000  Sb.,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a zákon č.
   131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
 
   43) § 38 a násl. občanského zákoníku.
 
   44) § 45 a násl. občanského zákoníku.

Platnost od

1. ledna 2006

Ke stažení

Sociální sítě NejBusiness.cz

Přihlášení

Přihlášení
E-mail:
Heslo:

Doporučujeme

Reklama

Page generated in 1.8054 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál