Občanský soudní řád - zákon č. 99/1963 Sb.

Občanský soudní řád - zákon č. 99/1963 Sb.

Zákon č. 99/1963 Sb. - Občanský soudní řád

 

 

 

 
   99/1963 Sb.
 
   Občanský soudní řád
 
   ze dne 4. prosince 1963
 
   Změna: 36/1967 Sb.
 
   Změna: 158/1969 Sb.
 
   Změna: 49/1973 Sb.
 
   Změna: 20/1975 Sb.
 
   Změna: 133/1982 Sb.
 
   Změna: 180/1990 Sb.
 
   Změna: 328/1991 Sb.
 
   Změna: 519/1991 Sb.
 
   Změna: 263/1992 Sb., 24/1993 Sb.
 
   Změna: 171/1993 Sb.
 
   Změna: 283/1993 Sb.
 
   Změna: 117/1994 Sb.
 
   Změna: 152/1994 Sb.
 
   Změna: 216/1994 Sb.
 
   Změna: 84/1995 Sb.
 
   Změna: 118/1995 Sb.
 
   Změna: 238/1995 Sb.
 
   Změna: 118/1995 Sb., 160/1995 Sb., 238/1995 Sb., 247/1995 Sb.
 
   Změna: 31/1996 Sb., 142/1996 Sb.
 
   Změna: 269/1996 Sb.
 
   Změna: 202/1997 Sb.
 
   Změna: 227/1997 Sb.
 
   Změna: 15/1998 Sb.
 
   Změna: 91/1998 Sb.
 
   Změna: 165/1998 Sb.
 
   Změna: 326/1999 Sb.
 
   Změna: 2/2000 Sb.
 
   Změna: 46/2000 Sb.
 
   Změna: 360/1999 Sb.
 
   Změna: 27/2000 Sb., 105/2000 Sb.
 
   Změna: 130/2000 Sb.
 
   Změna: 204/2000 Sb.
 
   Změna: 227/2000 Sb.
 
   Změna: 370/2000 Sb. (část)
 
   Změna:  30/2000 Sb., 155/2000 Sb., 220/2000 Sb., 367/2000 Sb., 370/2000
   Sb.
 
   Změna: 120/2001 Sb.
 
   Změna: 137/2001 Sb.
 
   Změna: 231/2001 Sb.
 
   Změna: 271/2001 Sb.
 
   Změna: 451/2001 Sb., 491/2001 Sb., 501/2001 Sb.
 
   Změna: 317/2001 Sb.
 
   Změna: 202/2002 Sb., 226/2002 Sb.
 
   Změna: 276/2001 Sb., 151/2002 Sb., 320/2002 Sb.
 
   Změna: 476/2002 Sb., 88/2003 Sb.
 
   Změna: 120/2004 Sb.
 
   Změna: 153/2004 Sb.
 
   Změna: 237/2004 Sb., 257/2004 Sb.
 
   Změna: 340/2004 Sb.
 
   Změna: 436/2004 Sb.
 
   Změna: 555/2004 Sb. (část)
 
   Změna: 628/2004 Sb.
 
   Změna: 554/2004 Sb., 555/2004 Sb.
 
   Změna: 59/2005 Sb.
 
   Změna: 170/2005 Sb.
 
   Změna: 216/2005 Sb.
 
   Změna: 205/2005 Sb.
 
   Změna: 342/2005 Sb.
 
   Změna: 377/2005 Sb.
 
   Změna: 383/2005 Sb.
 
   Změna: 501/2004 Sb., 413/2005 Sb.
 
   Změna: 56/2006 Sb.
 
   Změna: 79/2006 Sb. (část)
 
   Změna: 57/2006 Sb., 79/2006 Sb., 113/2006 Sb.
 
   Změna: 133/2006 Sb.
 
   Změna: 216/2006 Sb.
 
   Změna: 233/2006 Sb.
 
   Změna: 134/2006 Sb.
 
   Změna: 115/2006 Sb.
 
   Změna: 308/2006 Sb.
 
   Změna: 315/2006 Sb.
 
   Změna: 112/2006 Sb., 135/2006 Sb., 264/2006 Sb., 308/2006 Sb. (část)
 
   Změna: 296/2007 Sb.
 
   Změna: 104/2008 Sb.
 
   Změna: 123/2008 Sb., 126/2008 Sb.
 
   Změna: 259/2008 Sb.
 
   Změna: 295/2008 Sb.
 
   Změna: 384/2008 Sb.
 
   Změna: 189/2006 Sb., 129/2008 Sb., 274/2008 Sb., 305/2008 Sb.
 
   Změna: 7/2009 Sb. (část)
 
   Změna: 7/2009 Sb.
 
   Změna: 218/2009 Sb.
 
   Změna: 198/2009 Sb.
 
   Změna: 285/2009 Sb., 286/2009 Sb.
 
   Změna: 420/2009 Sb.
 
   Změna: 227/2009 Sb.
 
   Změna: 281/2009 Sb., 347/2010 Sb., 409/2010 Sb.
 
   Změna: 69/2011 Sb.
 
   Změna: 48/2010 Sb.
 
   Změna: 139/2011 Sb.
 
   Změna: 188/2011 Sb.
 
   Změna: 186/2011 Sb.
 
   Změna: 218/2011 Sb.
 
   Změna: 355/2011 Sb., 364/2011 Sb., 420/2011 Sb., 470/2011 Sb.
 
   Změna:167/2012 Sb.
 
   Změna: 202/2012 Sb.
 
   Změna: 334/2012 Sb.
 
   Změna: 147/2012 Sb., 396/2012 Sb., 399/2012 Sb., 401/2012 Sb., 404/2012
   Sb.
 
   Změna: 45/2013 Sb. (část)
 
   Změna: 369/2012 Sb., 45/2013 Sb. (část)
 
   Změna: 45/2013 Sb.
 
   Změna: 241/2013 Sb.
 
   Změna: 293/2013 Sb.
 
   Změna: 396/2012 Sb. (část), 252/2014 Sb.
 
   Změna: 87/2015 Sb.
 
   Změna: 139/2015 Sb.
 
   Změna: 164/2015 Sb.
 
   Změna: 205/2015 Sb.
 
   Změna: 375/2015 Sb., 377/2015 Sb.
 
   Národní  shromáždění  Československé socialistické republiky se usneslo
   na tomto zákoně:
 
   ČÁST PRVNÍ
 
   Obecná ustanovení
 
   Hlava první
 
   Základní ustanovení
 
   § 1
 
   Občanský  soudní  řád  upravuje  postup  soudu  a účastníků v občanském
   soudním  řízení  tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých
   práv  a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv
   a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.
 
   § 2
 
   V  občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné
   právní   věci  a  provádějí  výkon  rozhodnutí,  která  nebyla  splněna
   dobrovolně;  dbají  přitom,  aby nedocházelo k porušování práv a právem
   chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
 
   § 3
 
   Občanské soudní řízení je jednou ze záruk spravedlnosti a práva, slouží
   upevňování  a rozvíjení zásad soukromého práva. Každý se může domáhat u 
   soudu ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.
 
   § 4
 
   zrušen
 
   § 5
 
   Soudy  poskytují  účastníkům  poučení  o  jejich  procesních  právech a
   povinnostech.
 
   § 6
 
   V  řízení  postupuje  soud  předvídatelně  a  v součinnosti s účastníky
   řízení  tak,  aby  ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti,
   které  jsou  mezi  účastníky  sporné,  byly  podle  míry  jejich účasti
   spolehlivě  zjištěny.  Ustanovení  tohoto  zákona  musí být vykládána a
   používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
 
   Hlava druhá
 
   Soudy
 
   Pravomoc
 
   § 7
 
   (1)  V  občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a
   jiné  právní  věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je
   podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
 
   (2) Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona
   rozhodly  jiné  orgány  než  soudy,  soudy  v  občanském soudním řízení
   projednávají  a  rozhodují  za  podmínek  uvedených v části páté tohoto
   zákona.
 
   (3)  Jiné  věci  projednávají  a  rozhodují  soudy  v občanském soudním
   řízení, jen stanoví-li to zákon.
 
   (4)  Pravomoc  soudů  ve  věcech správního soudnictví upravuje zvláštní
   zákon.^96)
 
   § 8
 
   zrušen
 
   § 8a
 
   zrušen
 
   Příslušnost
 
   § 9
 
   (1)  Nestanoví-li  zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné
   okresní soudy.
 
   (2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
 
   a)   ve  sporech  o  vzájemné  vypořádání  úhrady  přeplatku  na  dávce
   důchodového  pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory
   a  pomoci  v  hmotné  nouzi a ve sporech o vzájemné vypořádání regresní
   náhrady  zaplacené  v  důsledku  vzniku  nároku  na  dávku nemocenského
   pojištění,
 
   b) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
 
   c)  ve  sporech  týkajících  se  cizího  státu  nebo  osob požívajících
   diplomatických  imunit  a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci
   soudů České republiky,
 
   d)  ve  sporech  o  zrušení  rozhodnutí  rozhodce  o  plnění  závazků z 
   kolektivní smlouvy,
 
   e)  ve  věcech  vyplývajících  z  právních  poměrů,  které souvisejí se
   zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve
   sporech  mezi  obchodními  korporacemi,  jejich  společníky nebo členy,
   jakož  i  mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na
   obchodní korporaci,
 
   f) ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy
   a  členy  jejich  orgánů  nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se
   výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace,
 
   g) ve sporech vyplývajících z práva duševního vlastnictví,
 
   h)  ve  sporech  o  ochranu  práv  porušených  nebo  ohrožených nekalým
   soutěžním jednáním nebo nedovoleným omezením soutěže,
 
   i) ve věcech ochrany názvu a pověsti právnické osoby,
 
   j)  ve  sporech  z finančního zajištění a sporech týkajících se směnek,
   šeků a investičních nástrojů,
 
   k) ve sporech z obchodů na komoditní burze,
 
   l)  ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho
   vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na
   správu  domu  a  pozemku,  sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu
   rozúčtování cen služeb,
 
   m)  ve  věcech  přeměn  obchodních společností a družstev, včetně všech
   řízení o náhradě podle zvláštního právního předpisu,
 
   n) ve sporech z koupě závodu, pachtu závodu nebo jeho části,
 
   o)  ve  sporech  ze  smluv  na  stavební práce, které jsou nadlimitními
   veřejnými  zakázkami,  včetně  dodávek  nezbytných  k  provedení těchto
   smluv.
 
   (3)  Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") rozhoduje
   jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
 
   § 9a
 
   K  projednání žaloby podle § 91a jsou příslušné v prvním stupni okresní
   nebo  krajské  soudy  podle  toho,  u  kterého z těchto soudů probíhá v 
   prvním stupni řízení o věci nebo právu, na něž si žalobce činí nárok.
 
   § 10
 
   (1)  Krajské  soudy  rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních
   soudů.
 
   (2)  O  odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního
   stupně rozhoduje vrchní soud.
 
   § 10a
 
   O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů
   odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
 
   § 11
 
   (1) Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro
   určení  věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné
   okolnosti,  které  tu  jsou  v  době  jeho  zahájení.  Věcně  a  místně
   příslušným  je  vždy  také soud, jehož příslušnost již není možné podle
   zákona   zkoumat   nebo   jehož  příslušnost  byla  určena  pravomocným
   rozhodnutím příslušného soudu.
 
   (2)  Je-li  místně  příslušných  několik  soudů, může se řízení konat u 
   kteréhokoli z nich.
 
   (3)  Jde-li  o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale
   podmínky  místní  příslušnosti  chybějí  nebo  je  nelze  zjistit, určí
   Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
 
   § 12
 
   (1)  Nemůže-li  příslušný  soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou
   vyloučeni  (§  14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému
   soudu téhož stupně.
 
   (2)  Věc  může  být  jinému  soudu téhož stupně přikázána také z důvodu
   vhodnosti.
 
   (3)  O  přikázání  věci  rozhoduje  soud,  který  je  nejblíže společně
   nadřízen  příslušnému  soudu  a  soudu,  jemuž  má  být  věc přikázána.
   Účastníci  mají  právo  se  vyjádřit  k  tomu, kterému soudu má být věc
   přikázána,  a  v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla
   být přikázána.
 
   § 13
 
   zrušen
 
   Vyloučení soudců
 
   § 14
 
   (1) Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
   jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
   zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
 
   (2)  U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali
   nebo  rozhodovali  věc  u  soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí,
   jde-li o rozhodování o dovolání.
 
   (3)  Z  projednávání  a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni
   také   soudci,  kteří  žalobou  napadené  rozhodnutí  vydali  nebo  věc
   projednávali.
 
   (4)  Důvodem  k  vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které
   spočívají  v  postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci
   nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
 
   § 15
 
   (1) Jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je
   vyloučen,  oznámí  ji  neprodleně  předsedovi soudu. V řízení lze zatím
   učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
 
   (2)  Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího)
   uvedeného  v  odstavci  1  jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se
   oznámení  všech  členů  senátu,  přikáže  věc jinému senátu; není-li to
   možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení
   podle  §  14  odst.  1  a  předseda  soudu  má  za to, že tu není důvod
   pochybovat   o   nepodjatosti  soudce  (přísedícího),  předloží  věc  k 
   rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.
 
   § 15a
 
   (1)  Účastníci  mají  právo  vyjádřit se k osobám soudců a přísedících,
   kteří  mají  podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí
   být soudem poučeni.
 
   (2)   Účastník  je  povinen  námitku  podjatosti  soudce  (přísedícího)
   uplatnit  nejpozději  při  prvním  jednání, kterého se zúčastnil soudce
   (přísedící),  o  jehož  vyloučení  jde; nevěděl-li v této době o důvodu
   vyloučení  nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do
   15  dnů  po  té,  co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti
   účastník  uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu
   vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).
 
   (3)  V  námitce  podjatosti  musí  být vedle obecných náležitostí (§ 42
   odst.  4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je
   spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm
   účastník   podávající  námitku  dozvěděl,  a  jakými  důkazy  může  být
   prokázán.
 
   § 15b
 
   (1)  K  rozhodnutí  o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením
   dotčených  soudců  (přísedících)  svému nadřízenému soudu. V řízení lze
   zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
 
   (2)  Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo
   v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že
   námitka není důvodná.
 
   (3)  Ustanovení  odstavce  1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v 
   námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem
   Nejvyššího soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.
 
   § 16
 
   (1)  O  tom,  zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený
   soud  v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát
   téhož soudu.
 
   (2)  Opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1
   odmítne.
 
   (3)  Dokazování  k  prokázání  důvodu  vyloučení  soudce  (přísedícího)
   provede  soud  uvedený  v  odstavci  1  buď  sám  nebo  prostřednictvím
   dožádaného  soudu.  Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí
   podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání.
 
   § 16a
 
   (1)  Jestliže  bylo  rozhodnuto,  že  soudce  (přísedící)  je vyloučen,
   předseda  soudu  podle  rozvrhu  práce  určí  místo  něho jiného soudce
   (přísedícího)  nebo,  jestliže  byli  vyloučeni všichni členové senátu,
   přikáže  věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí
   podle § 12 odst. 1.
 
   (2) Bylo-li rozhodnutí odvolacím nebo dovolacím soudem anebo na základě
   žaloby  pro  zmatečnost  zrušeno proto, že ve věci rozhodoval vyloučený
   soudce  (přísedící),  nebo  nařídil-li odvolací nebo dovolací soud, aby
   věc  v  dalším  řízení  projednal  a  rozhodl  jiný senát (samosoudce),
   postupuje se obdobně podle odstavce 1.
 
   § 16b
 
   Usnesení nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 a 2 je závazné pro soud a
   pro účastníky řízení; ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), § 219a odst. 1
   písm.  a), § 229 odst. 1 písm. e) a § 242 odst. 3 věta druhá tím nejsou
   dotčena.
 
   § 17
 
   O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný zaměstnanec soudu, jakož i 
   znalec nebo tlumočník, rozhoduje předseda senátu; ustanovení § 14 odst.
   1,  §  15, § 15a odst. 1 a 3 a § 16 odst. 3 platí přiměřeně. Proti jeho
   usnesení není přípustný opravný prostředek.
 
   § 17a
 
   zrušen
 
   Hlava třetí
 
   Účast na řízení
 
   Účastníci
 
   § 18
 
   (1)  Účastníci  mají  v  občanském soudním řízení rovné postavení. Mají
   právo  jednat  před  soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit
   jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.
 
   (2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví
   tlumočníka,  jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí,
   jde-li  o  ustanovení  tlumočníka  účastníku, s nímž se nelze dorozumět
   jinak  než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých
   osob^54).
 
   § 19
 
   Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak
   jen ten, komu ji zákon přiznává.
 
   § 20
 
   (1)  Každý  může  před  soudem  jako  účastník samostatně právně jednat
   (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný.
 
   (2)  Přiznává-li  zvláštní  právní  předpis namísto státu někomu jinému
   způsobilost  samostatně  jednat před soudem ve věci týkající se majetku
   státu, jedná tato osoba jako účastník.
 
   § 21
 
   (1) Za právnickou osobu jedná
 
   a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná
   za  právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen,
   který  tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická
   osoba,  jedná  vždy  fyzická  osoba,  která  je k tomu touto právnickou
   osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo
 
   b)  její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen,
   nebo
 
   c)  vedoucí  jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto
   závodu, nebo
 
   d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
 
   (2)  Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní
   zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.
 
   (3)  Byla-li  u  právnické osoby zavedena nucená správa, dočasná správa
   nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy
   a  řešení  krize na finančním trhu, jedná za ni nucený správce, dočasný
   správce  nebo  osoba  vykonávající správu pro řešení krize podle zákona
   upravujícího  ozdravné  postupy a řešení krize na finančním trhu, která
   má   podle  zákona  postavení  jejího  statutárního  orgánu,  popřípadě
   zaměstnanci  právnické osoby, které tím nucený správce, dočasný správce
   nebo  osoba  vykonávající  správu  pro  řešení krize pověřila; jinak se
   postupuje podle odstavců 1 a 2.
 
   (4)  Za  právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu
   se zájmy právnické osoby.
 
   (5)  Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat.
   V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.
 
   § 21a
 
   (1) Za stát před soudem vystupuje
 
   a)  Úřad  pro  zastupování  státu  ve  věcech  majetkových  v případech
   stanovených podle zvláštního právního předpisu,^55a)
 
   b)   organizační  složka  státu  příslušná  podle  zvláštního  právního
   předpisu v ostatních případech.
 
   (2)  Vystupuje-li  před  soudem  za  stát Úřad pro zastupování státu ve
   věcech majetkových, jedná před soudem jménem státu zaměstnanec zařazený
   v  Úřadu  pro  zastupování  státu  ve věcech majetkových, pověřený jeho
   generálním ředitelem.
 
   (3) Vystupuje-li před soudem za stát organizační složka státu příslušná
   podle  zvláštního  právního  předpisu,  jedná  před soudem jménem státu
   vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec působící
   u této nebo jiné organizační složky státu.
 
   (4) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
 
   § 21b
 
   (1) Za obec a za vyšší územně samosprávný celek jedná ten, kdo je podle
   zvláštního   zákona   oprávněn   je  zastupovat  navenek,  nebo  jejich
   zaměstnanec, který tím byl touto osobou pověřen.
 
   (2) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
 
   § 21c
 
   zrušen
 
   Zástupci účastníků
 
   a) na základě zákona
 
   § 22
 
   Fyzická  osoba,  která  nemůže  před soudem jednat samostatně, musí být
   zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem.
 
   § 23
 
   Vyžadují-li  to  okolnosti případu, může předseda senátu rozhodnout, že
   fyzická  osoba, která není plně svéprávná, musí být v řízení zastoupena
   svým  zákonným  zástupcem nebo opatrovníkem, i když jde o věc, v níž by
   jinak mohla jednat samostatně.
 
   b) na základě plné moci
 
   § 24
 
   (1)  Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.
   Nejedná-li  se  o  zastupování  podle  §  26 nebo podle § 26a, může být
   zvoleným  zástupcem  účastníka  jen fyzická osoba. V téže věci může mít
   účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.
 
   (2)  Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, mohou účastníky
   zastupovat  pouze  fyzické  osoby,  které se prokáží platným osvědčením
   fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení těchto utajovaných informací
   vydaným podle zvláštního právního předpisu^56), nebo které byly poučeny
   způsobem uvedeným v § 40a odst. 1.
 
   § 25
 
   (1)  Zástupcem  si  účastník  může  vždy  zvolit advokáta. Advokátu lze
   udělit pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen "procesní plná moc").
 
   (2)  Advokát  je  oprávněn  dát  se  zastupovat jiným advokátem nebo, s 
   výjimkou  případů,  v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona
   povinné,  advokátním  koncipientem  nebo  svým zaměstnancem jako dalším
   zástupcem.
 
   § 25a
 
   (1)  Účastník si může zvolit zástupcem též notáře; notář může účastníka
   zastupovat   jen  v  rozsahu  svého  oprávnění  stanoveného  zvláštními
   předpisy.^57) Notáři lze udělit pouze procesní plnou moc.
 
   (2)  Notář  je  oprávněn  dát se zastupovat jiným notářem a, s výjimkou
   případů, v nichž je zastoupení notářem podle tohoto zákona povinné, též
   notářským kandidátem nebo notářským koncipientem.
 
   § 25b
 
   S  výjimkou  dovolání si účastník může zvolit zástupcem též patentového
   zástupce;  patentový  zástupce  může účastníka zastupovat jen v rozsahu
   oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem.^57b)
 
   § 26
 
   (1) Odborová organizace může, s výjimkou věcí týkajících se vztahů mezi
   podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, v řízení zastupovat
   účastníka, který je jejím členem.
 
   (2)  Úřad  pro  mezinárodněprávní  ochranu  dětí (dále jen "Úřad") může
   zastupovat účastníka v řízení o určení nebo změnu vyživovací povinnosti
   a  v  řízení  o  výkon  rozhodnutí  ukládajícího  povinnost  k  placení
   výživného, jde-li o věci se vztahem k cizině.
 
   (3)  Ve  věcech  ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového
   nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního
   postižení,  věku anebo sexuální orientace se účastník může dát v řízení
   zastupovat   též  právnickou  osobou  vzniklou  na  základě  zvláštního
   právního  předpisu,  k  jejímž  činnostem  uvedeným  ve stanovách patří
   ochrana před takovou diskriminací.
 
   (4) Ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích
   z  ohrožení  a  porušení  práv  podle autorského zákona a o nárocích na
   vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva
   podle  autorského  zákona,  se  účastník může dát zastupovat právnickou
   osobou,  k jejímuž předmětu podnikání, popřípadě činnosti patří ochrana
   práv podle autorského zákona.
 
   (5)  Je-li  ve věcech pracovních žalobcem cizinec, může se dát v řízení
   zastupovat   též  právnickou  osobou  vzniklou  na  základě  zvláštního
   právního  předpisu,  k  jejímž  činnostem  uvedeným  ve stanovách patří
   ochrana  práv  cizinců;  za právnickou osobu jedná k tomu pověřený její
   zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které
   je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
 
   (6)  Převezme-li  odborová  organizace  nebo Úřad anebo právnická osoba
   podle  odstavců  3 až 5 zastoupení, jedná jejich jménem za zastoupeného
   osoba uvedená v § 21.
 
   § 26a
 
   (1)   V   případech  a  za  podmínek  uvedených  ve  zvláštním  právním
   předpise^55a)  může  být  obec v řízení zastoupena státem, za nějž před
   soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
 
   (2)  Při  zastupování  podle odstavce 1 lze státu udělit pouze procesní
   plnou moc.
 
   (3) Převezme-li stát zastoupení podle odstavce 1, jedná jménem státu za
   zastoupenou  obec zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve
   věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.
 
   § 27
 
   (1)  Účastník  se  může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou,
   která je plně svéprávná. Tento zástupce může jednat jedině osobně.
 
   (2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže
   zástupce  zřejmě  není  způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže
   jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.
 
   § 27a
 
   zrušen
 
   § 28
 
   (1)  Zástupci,  jejž  si  účastník  zvolil, udělí písemně nebo ústně do
   protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
 
   (2) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči
   soudu  účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči
   jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
 
   (3)  Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl
   plnou moc dosavadnímu zástupci.
 
   (4)  Podpisy  na  písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její
   výpovědi  musí  být  úředně  ověřeny,  jen  stanoví-li  to  zákon  nebo
   rozhodl-li tak předseda senátu.
 
   (5)  Ztratí-li  zastoupený způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě
   zemře-li nebo zanikne-li zástupce, plná moc zaniká.
 
   (6)  Nevyplývá-li  z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní
   moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.
 
   § 28a
 
   (1) Procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc
   udělena,  je  oprávněn  ke  všem  úkonům,  které  může  v řízení učinit
   účastník.
 
   (2)  Plná  moc  pro  určité  úkony opravňuje k zastupování jen při těch
   úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny.
 
   c) na základě rozhodnutí
 
   § 29
 
   (1) Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže
   před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka,
   je-li  tu  nebezpečí  z  prodlení.  Stejně se postupuje, stanoví-li tak
   zvláštní předpis.
 
   (2)  Opatrovníka  ustanoví  předseda  senátu též právnické osobě, která
   jako  účastník  řízení  nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není
   osoba  oprávněná  za  ni  jednat  nebo  že  je  sporné,  kdo  je osobou
   oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.
 
   (3)  Pokud  neučiní  jiná  opatření,  může  předseda  senátu  ustanovit
   opatrovníka  také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení
   o  dědictví  stanoven  okruh  jeho  dědiců, účastníku, jehož pobyt není
   znám,  jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl
   stižen  duševní  poruchou  nebo  z  jiných zdravotních důvodů se nemůže
   nikoliv  jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen
   srozumitelně se vyjadřovat.
 
   (4)  Opatrovníkem  podle  odstavců  1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu
   blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody.
   Advokáta  lze  jmenovat  opatrovníkem,  jen  jestliže  jím  nemůže  být
   jmenován   někdo   jiný.   Jinou   osobu   než  advokáta  lze  jmenovat
   opatrovníkem,  jen  jestliže  s  tím souhlasí. Nerozhodl-li soud jinak,
   opatrovník  ustanovený  podle  odstavců  1 až 3 vystupuje v řízení před
   soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.
 
   § 29a
 
   Účastníku,  který  pořídil  předběžné  prohlášení  v  očekávání vlastní
   nezpůsobilosti  právně  jednat,  ustanoví  soud  opatrovníkem  s  jejím
   souhlasem osobu za opatrovníka označenou v předběžném prohlášení.
 
   § 30
 
   (1)  Účastníku,  u  něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od
   soudních  poplatků  (§  138),  předseda  senátu ustanoví na jeho žádost
   zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že
   může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
 
   (2)  Vyžaduje-li  to  ochrana  zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
   zástupce  pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem),
   ustanoví  mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z 
   řad advokátů.
 
   § 31
 
   (1)  Ustanovený  opatrovník nebo jiný zástupce má stejné postavení jako
   zástupce na základě procesní plné moci.
 
   (2)  Byl-li  opatrovníkem  nebo  jiným  zástupcem ustanoven advokát, má
   stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 32
 
   Společné ustanovení
 
   (1)  Každý,  kdo  v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě
   jako  jeho  další  zástupce,  musí své oprávnění doložit již při prvním
   úkonu, který ve věci učinil.
 
   (2)  Zástupcem  účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se
   zájmy zastoupeného.
 
   (3)  Povinnost  soudu poskytnout účastníku potřebná poučení, výzvy nebo
   upozornění  lze  splnit  i  tím,  že budou poskytnuty jeho zástupci; to
   neplatí,  udělil-li  účastník  svému  zástupci plnou moc jen pro určité
   úkony.
 
   § 33
 
   zrušen
 
   § 34
 
   zrušen
 
   Nadpis vypuštěn
 
   § 35
 
   nadpis vypuštěn
 
   (1)   V  zákonem  stanovených  případech  může  státní  zastupitelství,
   popřípadě nejvyšší státní zástupce, podat návrh na zahájení řízení nebo
   do občanského soudního řízení vstoupit.
 
   (2)  Státní zastupitelství nebo nejvyšší státní zástupce jsou v takovém
   řízení  oprávněni  ke  všem úkonům, které může vykonat účastník řízení,
   pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru.
 
   § 35a
 
   (1)  Zvláštní  právní  předpis^55a)  stanoví, ve kterých případech a za
   jakých  podmínek  může  podat  návrh na zahájení řízení anebo do řízení
   vstoupit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
 
   (2)  Pokud  Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vstoupí do
   řízení podle odstavce 1, je oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat
   účastník  řízení,  pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník
   právního poměru.
 
   Hlava čtvrtá
 
   Úkony soudu a účastníků
 
   Úkony soudu
 
   § 36
 
   (1)  V  řízení  před  soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce
   (samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.
 
   (2)   Rozvrh   práce   určí,  který  senát  nebo  který  jediný  soudce
   (samosoudce) věc projedná a rozhodne.
 
   § 36a
 
   (1) V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát:
 
   a) ve věcech pracovních,
 
   b) v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon.
 
   (2)  V ostatních věcech jedná a rozhoduje v řízení před okresním soudem
   samosoudce.
 
   (3)  V  řízení  před  krajským soudem jako soudem prvého stupně jedná a
   rozhoduje samosoudce; senát jedná a rozhoduje v řízení v prvním stupni,
   stanoví-li tak zákon, a v odvolacím řízení.
 
   § 36b
 
   Vrchní soudy jednají a rozhodují v senátech.
 
   § 36c
 
   Nejvyšší soud jedná a rozhoduje v senátech.
 
   § 36d
 
   (1)  Nestanoví-li  zákon  jinak, předseda senátu nebo jím pověřený člen
   senátu  může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony,
   jimiž se nerozhoduje ve věci.
 
   (2)  V  případech,  kdy  podle  zákona  jedná  a  rozhoduje samosoudce,
   příslušejí  mu  jak  práva  a  povinnosti předsedy senátu, tak i práva,
   která jsou jinak vyhrazena pouze senátu.
 
   § 37
 
   (1)  Senát rozhoduje po poradě; kromě členů senátu a zapisovatele nesmí
   být nikdo jiný poradě přítomen.
 
   (2)  K rozhodnutí je třeba většiny hlasů, přičemž hlasovat jsou povinni
   všichni  členové  senátu.  Hlasování  řídí  předseda  senátu. Přísedící
   hlasují před soudci a mladší soudci (přísedící) před staršími, předseda
   senátu hlasuje poslední.
 
   § 38
 
   zrušen
 
   § 38a
 
   Zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně
   rozhodovat  a  ve  kterých  dalších  věcech  mohou  samostatně provádět
   jednotlivé  úkony  vyšší  soudní úředníci. Tento zvláštní zákon stanoví
   též  kvalifikační a další předpoklady pro výkon funkce vyššího soudního
   úředníka.
 
   § 38b
 
   Asistent soudce Nejvyššího soudu
 
   Asistent  soudce  Nejvyššího  soudu  činí  jednotlivé  úkony občanského
   soudního řízení z pověření soudce Nejvyššího soudu.
 
   § 39
 
   (1)  Úkony, které by příslušný soud mohl provést jen s obtížemi nebo se
   zvýšenými,  neúčelnými náklady anebo které v jeho obvodu provést nelze,
   provede na dožádání jiný soud. Dožádaným soudem je okresní soud.
 
   (2)  Nemůže-li  dožádaný  soud  provést  úkon  ve svém obvodu, postoupí
   dožádání  soudu,  v  jehož obvodu je možno úkon provést, je-li mu tento
   soud znám; jinak dožádání vrátí.
 
   (3) Úkony dožádaného soudu provádí samosoudce.
 
   § 40
 
   (1)  Úkony,  při  nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo
   vyhlašuje  rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově
   obrazového  záznamu  (dále jen „záznam“). Záznam se uchovává na trvalém
   nosiči dat, který je součástí spisu.
 
   (2)  Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje
   se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo
   vyhlašuje  rozhodnutí, protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně
   s  pořízením  záznamu  sepsán  o  úkonu  protokol.  Nejsou-li při úkonu
   přítomni  účastníci,  zástupci  ani  veřejnost  a  soud  provádí  pouze
   listinné  důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí, postačí pořízení protokolu.
   V  případě  rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Protokol se
   sepisuje vždy o úkonu, kterým
 
   a) byl uzavřen smír, nebo
 
   b) došlo k uznání nároku podle § 153a odst. 1.
 
   (3)  Přepis  záznamu  nebo jeho části se pořídí, pokud tak ze závažných
   důvodů  určí soud. Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí vždy, je-li
   podán  řádný nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé. Věta druhá
   se  nepoužije, pokud soud prvního stupně rozhoduje o odmítnutí odvolání
   podle § 208 odst. 1 nebo byl-li pořízen protokol.
 
   (4)  Úkony  prováděné  soudním  exekutorem  se  zaznamenávají  ve formě
   záznamu nebo protokolu.
 
   (5)  V  přepisu  záznamu  nebo  jeho  části se označí projednávaná věc,
   uvedou  se přítomní, datum pořízení záznamu, datum vyhotovení přepisu a
   doslovný  strukturovaný  přepis záznamu. Přepis podepisuje osoba, která
   jej vyhotovila.
 
   (6)  V protokolu se označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí
   se  průběh  dokazování  a  uvede  se obsah přednesů, poučení poskytnutá
   účastníkům,  výroky  rozhodnutí  a  vyjádření  účastníků  o tom, zda se
   vzdávají  odvolání  proti vyhlášenému rozhodnutí; nahrazuje-li protokol
   podání, musí mít též jeho náležitosti.
 
   (7)  Protokol  podepisuje  předseda  senátu  a  zapisovatel;  nemůže-li
   předseda  senátu  protokol  podepsat,  podepíše  jej  za něho jiný člen
   senátu  nebo  jiný soudce, kterého určil předseda soudu. Byl-li uzavřen
   smír  nebo  došlo-li  k  uznání  nároku  (§  153a  odst. 1), podepisují
   protokol  také  účastníci  smíru  nebo žalovaný; nemohou-li číst a psát
   nebo  z  jiných  důvodů  protokol  podepsat,  uvede  předseda senátu do
   protokolu  kromě  důvodu též, že úkon odpovídá jejich vůli, a příslušný
   záznam podepíše. Protokol o hlasování podepisují všichni členové senátu
   a zapisovatel.
 
   (8)  Předseda  senátu  opraví  v  protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé
   nesprávnosti.  Předseda  senátu  také  rozhoduje o návrzích na doplnění
   protokolu a o námitkách proti jeho znění.
 
   § 40a
 
   (1)  Jsou-li  v  řízení  projednávány  utajované informace, je předseda
   senátu povinen přísedící, účastníky, osoby oprávněné za ně jednat (§ 21
   až  21b), zástupce účastníků, znalce, tlumočníky, osoby uvedené v § 116
   odst.  3  a  další  osoby, které se podle zákona musí zúčastnit řízení,
   předem podle zvláštního právního předpisu poučit^56a). Písemný záznam o 
   tomto  poučení  založí  předseda  senátu  do  spisu  a jeho kopii zašle
   nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
 
   (2)  Poučení  podle  odstavce  1  není  potřebné  u těch osob, které se
   prokáží  platným  osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení
   utajovaných  informací  a  poučením, vydanými podle zvláštního právního
   předpisu^56a).
 
   § 40b
 
   (1) O každém sporu nebo jiné právní věci se vede spis v listinné nebo v 
   elektronické  podobě.  Podmínky  vedení  spisu stanoví prováděcí právní
   předpis.
 
   (2)  Nestanoví-li  zákon jinak, v listinné podobě vyhotovený úkon soudu
   podepisuje  předseda senátu nebo ten, kdo ho z pověření předsedy senátu
   nebo  podle  zákona  učinil. Jeho stejnopis se vyhotoví, jestliže je to
   třeba; podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis.
 
   (3)  Nestanoví-li  zákon  jinak,  elektronicky  vyhotovený  úkon  soudu
   podepíše  předseda  senátu  nebo ten, kdo ho z pověření předsedy senátu
   nebo  podle  zákona  učinil, svým uznávaným elektronickým podpisem nebo
   označí uznávanou elektronickou značkou soudu.
 
   Úkony účastníků
 
   § 41
 
   (1)  Účastníci  mohou  provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon
   pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.
 
   (2)  Každý  úkon  posuzuje  soud  podle  jeho  obsahu,  i  když je úkon
   nesprávně označen.
 
   (3)  Hmotněprávní  jednání  účastníka učiněné vůči soudu je účinné také
   vůči  ostatním  účastníkům,  avšak  teprve  od okamžiku, kdy se o něm v 
   řízení  dozvěděli;  to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního
   jednání  předepsána  písemná  forma. Ustanovení § 40 odst. 3 se použije
   obdobně.
 
   § 41a
 
   (1) Nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně.
 
   (2) K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení
   času, se nepřihlíží.
 
   (3) K úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží.
 
   (4)  Úkon  může  být  odvolán,  jen  jestliže jeho odvolání dojde soudu
   nejpozději současně s tímto úkonem.
 
   § 41b
 
   Dokud  nebyl  uzavřený smír nebo uznání nároku (§ 153a odst. 1), k nimž
   došlo  do protokolu, podepsán také účastníky smíru nebo žalovaným, soud
   k těmto úkonům nepřihlíží.
 
   § 42
 
   (1)  Podání  je možno učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné
   nebo  elektronické  podobě  prostřednictvím  veřejné  datové  sítě nebo
   telefaxem.
 
   (2) Písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo
   v  elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením
   jeho  originálu,  případně  písemným  podáním  shodného  znění. K těmto
   podáním,  pokud  nebyla  ve  stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.
   Stanoví-li  to  předseda  senátu,  je  účastník povinen soudu předložit
   originál  (písemné  podání  shodného  znění)  i jiných podání učiněných
   telefaxem.
 
   (3)  V  případě  podání  v  elektronické  podobě  podepsaného uznávaným
   elektronickým   podpisem   nebo  podání  v  elektronické  podobě  podle
   zvláštního   právního   předpisu^58a)  se  nevyžaduje  doplnění  podání
   předložením jeho originálu podle odstavce 2.
 
   (4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,
   musí  být  z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které
   věci  se  týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Povinnost
   podpisu  a datování se nevztahuje na podání v elektronické podobě podle
   zvláštního  právního předpisu^58a). Je-li účastník zastoupen advokátem,
   může  být  podpis  advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož
   vzor  byl  uložen  u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné
   podobě  je  třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami
   tak,  aby  jeden  stejnopis  zůstal u soudu a aby každý účastník dostal
   jeden  stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí
   pouze  jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit
   také všechny jeho přílohy v elektronické podobě.
 
   § 43
 
   (1)  Předseda  senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo
   doplněno  podání,  které  neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo
   které  je  nesrozumitelné  nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání
   určí  lhůtu  a  účastníka  poučí,  jak  je  třeba  opravu nebo doplnění
   provést.
 
   (2)  Není-li  přes  výzvu  předsedy  senátu  podání řádně opraveno nebo
   doplněno  a  v  řízení  nelze  pro  tento  nedostatek  pokračovat, soud
   usnesením  podání,  kterým  se  zahajuje  řízení,  odmítne.  K ostatním
   podáním  soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O 
   těchto následcích musí být účastník poučen.
 
   § 44
 
   (1)  Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu,
   s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy.
 
   (2)  Každému,  kdo  na  tom  má  právní  zájem nebo kdo pro to má vážné
   důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si
   z  něho  učinil  výpisy  nebo  opisy,  ledaže jde o spis, o němž právní
   předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen.
 
   (3)  Při  povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,
   aby  byla  zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním
   zákonem.^56)
 
   (4)  Odstavce  1  až  3  se  použijí  obdobně  pro  přehrávání záznamů,
   poskytování  jejich  kopií  nebo  pro  jiné  způsoby  zachycení  obsahu
   listiny.
 
   Doručování
 
   § 45
 
   Způsoby doručování
 
   (1) Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu.
 
   (2)  Nedošlo-li  k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud
   prostřednictvím  veřejné  datové  sítě do datové schránky^58a). Není-li
   možné  doručit  písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové
   schránky,  soud  ji  doručí  na žádost adresáta na jinou adresu nebo na
   elektronickou adresu.
 
   (3)  Není-li  možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu
   nařídí doručit ji prostřednictvím
 
   a) doručujícího orgánu, nebo
 
   b) účastníka řízení či jeho zástupce.
 
   § 45a
 
   zrušen
 
   § 45b
 
   zrušen
 
   § 45c
 
   zrušen
 
   § 45d
 
   zrušen
 
   § 45e
 
   zrušen
 
   § 45f
 
   zrušen
 
   § 46
 
   Adresa pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě
 
   (1)  Adresou  pro  doručování  prostřednictvím  veřejné  datové sítě je
   adresa    datové   schránky   evidovaná   podle   zvláštního   právního
   předpisu^58a).
 
   (2)  Prostřednictvím veřejné datové sítě soud doručuje na elektronickou
   adresu,   kterou   adresát  sdělil  soudu,  jestliže  soud  o  doručení
   písemnosti  tímto  způsobem  požádal  nebo  s  ním  vyslovil  souhlas a
   jestliže  uvedl  akreditovaného  poskytovatele  certifikačních  služeb,
   který  vydal  jeho  kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, nebo
   předložil svůj platný kvalifikovaný certifikát.
 
   § 46a
 
   Adresa pro doručování
 
   (1)  Adresátu  se  doručuje  na  adresu  pro  doručování, lze mu rovněž
   doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen.
 
   (2)  Jestliže  o  to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo
   elektronickou  adresu,  kterou  mu  sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo
   povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa
   je pro dané řízení adresou pro doručování.
 
   (3)  Adresát  je  v  řízení povinen bez zbytečného odkladu soudu sdělit
   změny veškerých skutečností významných pro doručování podle odstavce 2,
   tyto změny jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly adresátem oznámeny.
 
   § 46b
 
   Adresa  pro  doručování  prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka
   řízení nebo jeho zástupce
 
   Neuvedl-li  adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu
   adresu  místa  v  České  republice,  na  kterou  mu mají nebo mohou být
   doručovány   písemnosti,   je   adresou  pro  doručování  u  písemnosti
   doručované  prostřednictvím  doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo
   jeho zástupce
 
   a)  u  fyzické  osoby  adresa  evidovaná v informačním systému evidence
   obyvatel,  na  kterou  jí  mají být doručovány písemnosti^58b); není-li
   taková  adresa  evidována,  adresa  místa  trvalého pobytu vedená podle
   zvláštního  právního  předpisu^58c) nebo adresa místa pobytu cizince na
   území České republiky podle druhu pobytu cizince,
 
   b)  u  podnikající  fyzické osoby adresa sídla nebo adresa zástupce pro
   doručování  uvedená ve smlouvě, ve sporu z této smlouvy; má-li obchodní
   závod  (dále  jen  „závod“)  fyzické osoby organizační složku, i adresa
   sídla organizační složky,
 
   c) u fyzické osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě adresa
   věznice, v níž vykonává trest nebo vazbu,
 
   d)   u   fyzické   osoby  v  zařízení  pro  výkon  ochranného  opatření
   zabezpečovací  detence,  ústavní  nebo  ochranné  výchovy adresa tohoto
   zařízení,
 
   e)  u  právnické osoby adresa sídla zapsaná v příslušném rejstříku nebo
   adresa  zástupce  pro  doručování  uvedená  ve smlouvě, ve sporu z této
   smlouvy;  má-li  právnická  osoba  organizační  složku,  i adresa sídla
   organizační složky,
 
   f) u advokátů adresa jejich sídla,
 
   g) u notářů adresa jejich notářské kanceláře,
 
   h) u soudních exekutorů adresa jejich kanceláře,
 
   i)  u  patentových zástupců adresa jejich sídla nebo bydliště zapsaná u 
   Komory patentových zástupců,
 
   j)  u  insolvenčních  správců  adresa  jejich  sídla  zapsaná v seznamu
   insolvenčních správců,
 
   k)  u  státu adresa sídla příslušné organizační složky státu, v případě
   Úřadu   pro   zastupování  státu  ve  věcech  majetkových  adresa  jeho
   příslušného územního pracoviště,
 
   l) u státního zastupitelství adresa jeho sídla,
 
   m) u správních úřadů adresa jejich sídla,
 
   n)  u obcí a vyšších územních samosprávných celků adresa sídla obecního
   úřadu  a  adresa  sídla  krajského úřadu nebo Magistrátu hlavního města
   Prahy.
 
   § 46c
 
   Zástupce pro doručování písemností
 
   (1) Není-li možné účastníku nebo jeho zástupci doručovat písemnosti bez
   obtíží  nebo  průtahů,  předseda  senátu  ho bez prodlení vyzve, aby si
   zvolil  pro doručování písemností zástupce; to neplatí v případech, kdy
   účastník  řízení  nebo  zástupce je ve výkonu trestu odnětí svobody, ve
   vazbě  nebo  v  zařízení  pro  výkon  ochranného opatření zabezpečovací
   detence,  ústavní  nebo  ochranné  výchovy,  kdy  účastník  řízení nebo
   zástupce  požívá  diplomatické  výsady  a  imunity, je v bytě toho, kdo
   požívá  diplomatické výsady a imunity, nebo mu má být doručeno v budově
   nebo  místnosti  chráněné  diplomatickou  imunitou,  nebo  kdy účastník
   řízení  nebo  zástupce  je vojákem v činné službě, příslušníkem Policie
   České   republiky,  příslušníkem  Hasičského  záchranného  sboru  České
   republiky  nebo příslušníkem Vězeňské služby a justiční stráže, kterému
   nelze   doručit   jinak   než   prostřednictvím   krajského  vojenského
   velitelství, Ministerstva vnitra nebo Ministerstva spravedlnosti.
 
   (2)  Nezvolí-li  si  účastník  nebo  jeho  zástupce  ve stanovené lhůtě
   zástupce  pro  doručování  písemností  nebo  není-li  možné  ani tomuto
   zástupci  bez  obtíží  a  průtahů doručovat, doručují se jim písemnosti
   uložením  u  doručujícího soudu. Účastník nebo jeho zástupce o tom musí
   být ve výzvě podle odstavce 1 poučeni.
 
   (3)  Toho,  komu  bylo  v  opatření  na  ochranu  před  domácím násilím
   zakázáno,  aby  se  zdržoval  v  bytě  nebo  jinde, kam by mu mohlo být
   doručováno  (§  46a  odst. 1 a 2), soud při provedení výkonu rozhodnutí
   vyzve,  aby,  není-li možné mu doručovat prostřednictvím veřejné datové
   sítě  do  datové schránky, soudu sdělil adresu, na kterou mu bude možné
   po  dobu  trvání  opatření doručovat písemnosti (§ 46 a § 46a odst. 1),
   nebo  aby  si  zvolil  zástupce  pro doručování písemnosti. Nevyhoví-li
   výzvě,  doručují  se  mu  písemnosti uložením u soudu; o tomto následku
   musí být ve výzvě poučen.
 
   (4)  Písemnost,  která  byla  uložena  u soudu podle odstavců 2 a 3, se
   považuje za doručenou dnem uložení.
 
   § 47
 
   Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě
 
   (1)  Při  doručování  prostřednictvím  veřejné  datové  sítě  do datové
   schránky se postupuje podle zvláštního právního předpisu^58a).
 
   (2)  Při  doručování písemnosti podle § 46 odst. 2 soud adresáta vyzve,
   aby  doručení  potvrdil  soudu  do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou
   zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem.
 
   (3)  Doručení  prostřednictvím  veřejné  datové  sítě  na elektronickou
   adresu  je  neúčinné,  jestliže  se  písemnost zaslaná na elektronickou
   adresu  vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů
   od  odeslání  písemnosti  nepotvrdil soudu její přijetí datovou zprávou
   podle odstavce 2.
 
   § 47a
 
   zrušen
 
   § 48
 
   Doručování prostřednictvím doručujícího orgánu
 
   (1) Doručujícími orgány jsou
 
   a) soudní doručovatelé,
 
   b) orgány Justiční stráže,
 
   c) soudní exekutoři,
 
   d) provozovatelé poštovních služeb.
 
   (2) Doručujícími orgány jsou též
 
   a) Vězeňská služba České republiky, jde-li o doručování fyzickým osobám
   ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,
 
   b)   zařízení  pro  výkon  ústavní  nebo  ochranné  výchovy,  jde-li  o 
   doručování fyzickým osobám umístěným v těchto zařízeních,
 
   c)  ústav pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o doručování fyzickým
   osobám umístěným v tomto zařízení,
 
   d)  krajská  vojenská  velitelství, jde-li o doručování vojákům v činné
   službě a písemnost není možno doručit jinak,
 
   e)  Ministerstvo vnitra, jde-li o doručování příslušníkům Policie České
   republiky a písemnost není možno doručit jinak,
 
   f)  Ministerstvo  spravedlnosti  (dále  jen  „ministerstvo“),  jde-li o 
   doručování  fyzickým  osobám požívajícím diplomatické výsady a imunity,
   nebo  osobám,  které jsou v bytě toho, kdo požívá diplomatické výsady a
   imunity,  anebo  osobám, jimž má být písemnost doručena v budově nebo v 
   místnosti chráněné diplomatickou imunitou.
 
   (3)  Prostřednictvím  provozovatelů  poštovních  služeb  lze  písemnost
   doručovat,  jen  jestliže  podle uzavřené poštovní smlouvy^58d) vznikne
   provozovateli  poštovních  služeb  povinnost  dodat  zásilku obsahující
   písemnost  způsobem, který je předepsán pro doručování písemnosti tímto
   zákonem.
 
   (4)  Doručuje-li  se  prostřednictvím  provozovatele poštovních služeb,
   stejnopisy  rozhodnutí  a jiné písemnosti soudu v listinné podobě mohou
   být  vyhotovovány  za  součinnosti  tohoto  provozovatele;  podrobnosti
   takového postupu stanoví prováděcí právní předpis.
 
   § 48a
 
   zrušen
 
   § 48b
 
   zrušen
 
   § 48c
 
   zrušen
 
   § 48d
 
   zrušen
 
   § 48e
 
   zrušen
 
   § 48f
 
   zrušen
 
   § 48g
 
   zrušen
 
   § 48h
 
   zrušen
 
   § 48i
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 49
 
   Doručování písemností do vlastních rukou
 
   (1)  Do  vlastních  rukou  se  doručují písemnosti, u nichž tak stanoví
   zákon nebo nařídí-li tak soud.
 
   (2)  Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží
   a  adresátu  zanechá  vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost
   vyzvedl.  Nelze-li  zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující
   orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát
   zastižen.  Odesílající  soud  vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí
   písemnosti u soudu.
 
   (3) Písemnost se ukládá
 
   a)  v provozovně provozovatele poštovních služeb, jestliže se písemnost
   doručuje jeho prostřednictvím,
 
   b)  u  soudu, jemuž byla písemnost vrácena z důvodu nemožnosti zanechat
   výzvu,
 
   c)  v  ostatních  případech  u okresního soudu, v jehož obvodu je místo
   doručení.
 
   (4)  Nevyzvedne-li  si  adresát  písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy
   byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této
   lhůty  za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující
   orgán  po  marném  uplynutí  této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo
   jiné  adresátem  užívané  schránky,  ledaže  soud  i bez návrhu vyloučí
   vhození  písemnosti  do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se
   vrátí  odesílajícímu  soudu  a  vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce
   soudu.
 
   (5)  U  písemností,  u  nichž to stanoví zákon, nebo u nichž to nařídil
   předseda  senátu,  je  vyloučeno  doručení podle odstavce 4. Doručující
   orgán  v  takovém případě vrátí písemnost odesílajícímu soudu po marném
   uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí.
 
   (6) Doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě se považuje
   za doručení do vlastních rukou adresáta.
 
   (7)  Zjistí-li  doručující orgán, že adresát zemřel, písemnost vrátí se
   zprávou odesílajícímu soudu.
 
   § 50
 
   Doručování jiných písemností
 
   (1)  Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost
   do  domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje
   za  doručenou  vhozením  do  schránky, datum vhození vyznačí doručující
   orgán na doručence a na písemnosti.
 
   (2) Nelze-li doručit podle odstavce 1, doručující orgán písemnost vrátí
   odesílajícímu  soudu  a  v  místě  doručení  o této skutečnosti zanechá
   písemné oznámení. Odesílající soud doručí písemnost vyvěšením na úřední
   desce  soudu;  písemnost  se  považuje  za  doručenou  desátým  dnem po
   vyvěšení.  Stejně  se  postupuje,  nelze-li  v  místě doručení zanechat
   oznámení; § 49 odst. 7 se použije obdobně.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 50a
 
   Příjemci písemností
 
   (1)  Za  fyzické osoby jsou oprávněny písemnost přijmout osoby, které k 
   tomu  byly adresátem zmocněny na základě písemné plné moci udělené před
   provozovatelem poštovních služeb.
 
   (2)  Za  osoby  uvedené  v  §  46b písm. e), k), m) a n) jsou oprávněny
   písemnost  přijmout  osoby  uvedené v § 21 až 21b, případně jiné osoby,
   které  tím byly pověřeny, které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to
   vzhledem  k  jejich  pracovnímu nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu
   obvyklé.
 
   (3)  Za  podnikající  fyzickou  osobu jsou oprávněny písemnost přijmout
   osoby,  které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to vzhledem k jejich
   pracovnímu nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu obvyklé.
 
   (4)   Písemnost   určenou  advokátu,  notáři,  soudnímu  exekutorovi  a
   patentovému  zástupci  za  ně  mohou  přijímat osoby, které k tomu byly
   zmocněny,  nebo  jejich  zaměstnanci.  Vykonávají-li  tyto  osoby  svou
   činnost  společně s jinými osobami, mohou ji přijmout i tyto jiné osoby
   a jejich zaměstnanci.
 
   (5) Písemnost určenou advokátu, který vykonává advokacii jako společník
   obchodní  společnosti,  mohou za něj přijmout statutární orgán, ostatní
   společníci této společnosti nebo její zaměstnanci a osoby, které k tomu
   byly  zmocněny.  Vykonává-li  advokát  advokacii  v  pracovním poměru k 
   jinému  advokátovi  nebo ke společnosti, může za něj písemnost přijmout
   jeho zaměstnavatel, jeho zaměstnanci a osoby k tomu zmocněné.
 
   § 50b
 
   Doručování zástupci účastníka
 
   (1)  Má-li  účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li
   zákon jinak.
 
   (2)  Má-li  účastník  zástupce  s  procesní plnou mocí, nařídí předseda
   senátu   doručení  písemnosti  (elektronického  dokumentu)  jen  tomuto
   zástupci, nestanoví-li zákon jinak.
 
   (3)  Udělil-li  účastník  plnou  moc  pouze  pro  určité  úkony, nařídí
   předseda  senátu  doručení  písemnosti (elektronického dokumentu) pouze
   jeho  zástupci,  jen  jestliže  ho  k tomu plná moc výslovně opravňuje,
   nestanoví-li zákon jinak.
 
   (4) Písemnost se doručuje rovněž účastníku,
 
   a) má-li se účastník osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu soudu
   nebo má-li něco jiného v řízení osobně vykonat,
 
   b) je-li účastník zastoupen zákonným zástupcem podle § 23,
 
   c)  jde-li  o  doručení  usnesení  o ustanovení opatrovníka podle § 29;
   usnesení  o  ustanovení  opatrovníka  účastníku, jehož pobyt není znám,
   účastníku,  jemuž  se  nepodařilo  doručit  na  známou adresu v cizině,
   neznámým  dědicům  zůstavitele,  nebyl-li  dosud  v  řízení  o dědictví
   stanoven  okruh  jeho  dědiců,  a  právnické osobě, která jako účastník
   řízení  nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná
   za ni jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat,
   se   však  doručuje  jen  ostatním  účastníkům  řízení  a  ustanovenému
   opatrovníku a vyvěsí se na úřední desce soudu,
 
   d)  byl-li  účastníku ustanoven opatrovník proto, že se nemůže z jiných
   zdravotních  důvodů  než  pro postižení duševní poruchou nikoliv jen po
   přechodnou  dobu  účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně
   vyjadřovat,
 
   e) rozhodne-li tak soud.
 
   § 50c
 
   Odepření přijetí písemnosti
 
   (1)  Odepře-li  adresát  nebo  příjemce písemnosti přijmout doručovanou
   písemnost,  považuje  se  písemnost  za  doručenou  dnem,  kdy  přijetí
   písemnosti  bylo  odepřeno;  o  tom  musí  být  adresát  nebo  příjemce
   písemnosti poučen.
 
   (2)  Adresát  nebo příjemce písemnosti je povinen na výzvu doručujícího
   orgánu   prokázat  svou  totožnost  nebo  poskytnout  jinou  součinnost
   nezbytnou  k  řádnému  doručení  písemnosti.  Odmítne-li  adresát  nebo
   příjemce  písemnosti  postup  podle věty prvé, považuje se písemnost za
   doručenou  dnem,  kdy  prokázání totožnosti nebo poskytnutí součinnosti
   bylo odmítnuto; o tom musí být adresát nebo příjemce písemnosti poučen.
 
   (3)  Poučení podle odstavců 1 a 2 se poskytne ústně při doručování nebo
   písemně;  písemné  poučení  se  předá  příjemci.  Není-li možné písemné
   poučení příjemci předat, lze je zanechat v adresátově domovní nebo jiné
   jím užívané schránce nebo na jiném vhodném místě.
 
   § 50d
 
   Neúčinnost doručení
 
   (1)  Na  návrh  účastníka  rozhodne  odesílající  soud,  že doručení je
   neúčinné,  pokud  se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného
   důvodu  s  písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne,
   kdy  se  s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu
   musí  být  vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se
   účastník  s  doručovanou  písemností  seznámil  nebo  mohl  seznámit, a
   označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.
 
   (2)  Omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se
   fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že
   v  případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro
   doručování nikdo nezdržuje.
 
   (3) Rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje
   se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 50e
 
   Doručování účastníkem řízení nebo jeho zástupcem
 
   (1)  Na žádost účastníka řízení nebo jeho zástupce je soud může pověřit
   doručením  písemnosti  určené  do vlastních rukou nebo jiné písemnosti.
   Pověření není soudním rozhodnutím.
 
   (2)  Osoba  pověřená  podle  odstavce  1  předá písemnost adresátovi na
   adrese  pro  doručování  nebo kdekoliv jej zastihne. Adresát je povinen
   přijetí   písemnosti   potvrdit;   potvrzení  musí  obsahovat  označení
   doručované  písemnosti,  která  byla  vložena do obálky, den doručení a
   podpis  adresáta.  Písemnost  se  považuje za doručenou dnem uvedeným v 
   potvrzení o doručení.
 
   (3)  Pokud  adresát  odepře přijmout písemnost nebo se účastníkovi nebo
   jeho  zástupci  nepodaří  písemnost  doručit,  vrátí účastník nebo jeho
   zástupce neprodleně písemnost soudu.
 
   § 50f
 
   Průkaz doručení
 
   (1)  Doručuje-li  soud  písemnost  při  jednání  nebo při jiném soudním
   úkonu, o němž se pořizuje protokol, uvede to v protokolu o jednání nebo
   v  protokolu,  který  byl  sepsán o jiném soudním úkonu. V protokolu se
   kromě  ostatních  náležitostí (§ 40 odst. 6) uvede, jaká písemnost byla
   doručena. Protokol podepíše také ten, kdo doručení provedl, a příjemce.
 
   (2) Byla-li písemnost doručována prostřednictvím veřejné datové sítě na
   elektronickou  adresu,  je doručení prokázáno datovou zprávou adresáta,
   podepsanou  jeho  uznávaným  elektronickým  podpisem,  kterou  potvrdil
   přijetí písemnosti.
 
   (3)  Doručuje-li  soud  písemnost  při  úkonu,  o  němž  se  nepořizuje
   protokol, nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení
   písemnosti  na  doručence.  Doručenka  je  veřejnou  listinou.  Není-li
   prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé.
 
   (4)  V  případě  doručování  účastníkem nebo jeho zástupcem je průkazem
   doručení potvrzení o přijetí opatřené datem a podpisem příjemce.
 
   (5) Nelze-li doručení prokázat žádným ze způsobů uvedených v odstavcích
   1 až 4, lze je prokázat též jiným způsobem.
 
   § 50g
 
   Doručenka
 
   (1) Doručenka musí obsahovat
 
   a) označení soudu, který písemnost předal k doručení,
 
   b) označení doručujícího orgánu,
 
   c) označení doručované písemnosti,
 
   d) označení adresáta a adresy, na niž má být písemnost doručena,
 
   e)  prohlášení  doručujícího  orgánu  o  tom, v který den nebyl adresát
   zastižen,  v který den byla písemnost odevzdána adresátu či příjemci, v 
   který  den  byla  písemnost  připravena  k vyzvednutí, v který den bylo
   přijetí  písemnosti odepřeno nebo nebyla poskytnuta součinnost nezbytná
   k řádnému doručení písemnosti,
 
   f)  hodinu  a  minutu  doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas
   doručení“,
 
   g)  jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního razítka
   doručujícího orgánu,
 
   h) jméno a příjmení osoby, která písemnost převzala nebo která převzetí
   písemnosti  odepřela  nebo  která  neposkytla  součinnost  potřebnou  k 
   řádnému  doručení  písemnosti,  jsou-li  tyto údaje doručujícímu orgánu
   známy,  údaj  o  jejím vztahu k adresátu, jestliže písemnost přijala za
   adresáta, a její podpis,
 
   i) údaj, zda je vyloučeno vhození písemnosti do schránky.
 
   (2)  Byla-li  písemnost  uložena,  musí doručenka obsahovat také údaj o 
   tom, zda byla adresátu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl.
 
   (3)  Vyzvedne-li  adresát, popřípadě příjemce, uloženou písemnost, musí
   doručenka obsahovat také
 
   a)  jméno  a  příjmení  toho, kdo písemnost předal, jeho podpis a otisk
   úředního razítka doručujícího orgánu,
 
   b)   prohlášení   doručujícího  orgánu,  v  který  den  byla  písemnost
   vyzvednuta,
 
   c)  hodinu  a  minutu  doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas
   doručení“,
 
   d)  jméno  a  příjmení osoby, která uloženou písemnost vyzvedla, a její
   podpis.
 
   (4)  Odepřel-li  adresát,  popřípadě příjemce, písemnost přijmout, nebo
   neposkytl-li  součinnost  nezbytnou k řádnému doručení písemnosti, musí
   doručenka  obsahovat  také  údaj  o tom, zda bylo poskytnuto ústní nebo
   písemné   poučení   o   následcích  odepření  přijetí  písemnosti  nebo
   neposkytnutí  součinnosti,  a  zda, popřípadě čím bylo odepření přijetí
   písemnosti odůvodněno nebo v čem neposkytnutí součinnosti spočívalo.
 
   (5)  Byla-li  doručována  písemnost  podle  §  50 a nebyla-li písemnost
   doručena adresátu, popřípadě příjemci, musí doručenka kromě náležitostí
   uvedených v odstavci 1 obsahovat
 
   a)  prohlášení  doručujícího  orgánu  o tom, v který den byla písemnost
   vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky,
 
   b)  hodinu  a  minutu  doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas
   doručení“,
 
   c)  jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního razítka
   doručujícího orgánu.
 
   (6)  Nemůže-li  příjemce  svým  podpisem  potvrdit doručení písemnosti,
   potvrdí doručení příjemci na doručence svým podpisem kromě doručovatele
   také jiná vhodná fyzická osoba.
 
   § 50h
 
   Výzva
 
   (1) Výzva podle § 49 odst. 2 musí obsahovat označení
 
   a) soudu, který písemnost předal k doručení,
 
   b) doručované písemnosti, která byla vložena do obálky,
 
   c) adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,
 
   d) doručujícího orgánu,
 
   e) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.
 
   (2)  Není-li  vyloučeno náhradní doručení písemnosti, musí v ní být též
   obsaženo poučení o následcích, jestliže písemnost nebude vyzvednuta.
 
   (3)  Doručující  orgán  ve  výzvě uvede, u koho, kde a v který den byla
   písemnost  připravena  k  vyzvednutí a do kdy a v jaké době si příjemce
   může písemnost vyzvednout.
 
   § 50i
 
   Oznámení
 
   Oznámení podle § 50 odst. 2 musí obsahovat označení
 
   a) soudu, který písemnost předal k doručení,
 
   b) doručované písemnosti,
 
   c) adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,
 
   d) doručujícího orgánu,
 
   e) sdělení, že písemnost byla vrácena odesílajícímu soudu,
 
   f) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.
 
   § 50j
 
   Doručování do ciziny
 
   (1)  Při  doručování  do  ciziny se postupuje podle mezinárodní smlouvy
   nebo   podle   přímo   použitelného  předpisu  Evropských  společenství
   upravujícího  doručování  soudních a mimosoudních písemností^58e) anebo
   podle zvláštního právního předpisu^58f).
 
   (2)  Je-li  doručováno  do  ciziny,  a  nelze-li zjistit datum doručení
   písemnosti,   avšak   z  obsahu  listiny  nebo  jiného  úkonu  adresáta
   jednoznačně vyplývá, že mu písemnost byla doručena, platí, že písemnost
   byla  doručena  dnem,  kdy  byla  odesílajícímu soudu předložena taková
   listina nebo kdy byl u soudu učiněn takový úkon.
 
   § 50k
 
   Uveřejňování vyhlášek
 
   Povinnost  soudu  zveřejnit vyhláškou nebo jiným způsobem určité údaje,
   stanovená v zákoně, je splněna jejich uveřejněním v Obchodním věstníku,
   neomezuje-  li  se zákon na zveřejnění údajů jen na úřední desce soudu;
   tím  není  dotčena zákonem stanovená povinnost uveřejnění údajů v tisku
   nebo jiným vhodným způsobem.
 
   § 50l
 
   Vyvěšení na úřední desce
 
   (1)  Stanoví-li  zákon,  že  rozhodnutí  nebo  jiná  písemnost mají být
   vyvěšeny  na úřední desce soudu, platí, že desátým dnem po dni vyvěšení
   byly  doručeny účastníkům, kteří nejsou soudu známi, jejichž pobyt není
   znám,  kterým  se  nepodařilo  doručit  na známou adresu v cizině, nebo
   neznámým  dědicům  zůstavitele,  nebyl-li  dosud  v  řízení  o dědictví
   stanoven  okruh jeho dědiců, anebo právnické osobě, která jako účastník
   řízení  nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná
   za  ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat,
   a  zástupcům  nebo opatrovníkům účastníků, jejichž pobyt není znám nebo
   kterým  se  nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, popřípadě též
   dalším osobám, o nichž to stanoví zákon.
 
   (2)  Stanoví-li  zákon,  že na úřední desce soudu má být vyvěšena výzva
   nebo  sdělení,  sejme  se výzva nebo sdělení po uplynutí 30 dnů ode dne
   vyvěšení.
 
   (3)  Obsah  úřední desky soud zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový
   přístup.
 
   Předvolání a předvádění
 
   § 51
 
   (1)  Předvolání k soudu se děje v listinné nebo v elektronické podobě a
   v  naléhavých  případech  i telefonicky nebo telefaxem. Předvolat lze i 
   ústně  při  jednání  nebo  při jiném úkonu soudu, u něhož je předvolaný
   přítomen.
 
   (2)  Nevyžaduje-li  zákon  nebo zvláštní právní předpisy pro předvolání
   další  náležitosti,  musí  předvolání  obsahovat,  v  jaké  věci  se má
   předvolaný  dostavit, předmět a místo úkonu soudu, dobu zahájení úkonu,
   důvod   předvolání,  povinnosti  předvolaného  při  úkonu  a  popřípadě
   předpokládanou dobu trvání úkonu.
 
   § 52
 
   (1) V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví k výslechu nebo ke
   znalci,  může  ho  předseda  senátu  dát  předvést, jestliže o možnosti
   předvedení  předvolaného poučil. O předvedení rozhodne usnesením, které
   se předvolanému doručí při předvedení.
 
   (2)  O  předvedení  požádá  soud  Policii  České  republiky;  jde-li  o 
   nezletilého,  požádá  soud  Policii  České  republiky  o předvedení jen
   tehdy,  nelze-li předvedení zajistit jinak. O předvedení vojáků v činné
   službě  a  příslušníků  ozbrojených  sborů požádá soud jejich velitele,
   popřípadě příslušný služební orgán.
 
   (3)  Náklady  předvedení  hradí  ten, kdo je předváděn. Usnesením o tom
   rozhodne předseda senátu na návrh toho, kdo předvedení provedl.
 
   Pořádkové opatření
 
   § 53
 
   (1)  Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví
   bez  vážného  důvodu  k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo
   ruší  pořádek,  nebo  kdo  učinil  hrubě urážlivé podání anebo nesplnil
   povinnosti  uvedené  v  § 294, 295 a 320ab, může předseda senátu uložit
   usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč.
 
   (2)  Uloženou  pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i 
   po  skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování
   toho, jemuž byla uložena.
 
   (3)  Pořádkové pokuty připadají státu. Pro vymáhání pořádkové pokuty se
   uplatní postup stanovený daňovým řádem.
 
   § 54
 
   Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z místa, kde
   se  jedná.  Je-li  vykázán  účastník,  může  být  jednáno  dále  v jeho
   nepřítomnosti.
 
   Lhůty
 
   § 55
 
   Nestanoví-li  tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže je
   to  třeba,  předseda  senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu
   též prodloužit.
 
   § 56
 
   (1)  Lhůta  neběží  tomu, kdo ztratil způsobilost být účastníkem řízení
   nebo  způsobilost  jednat  před soudem nebo u něhož bylo rozhodnuto, že
   musí být zastoupen svým zákonným zástupcem (§ 23).
 
   (2)  Jakmile v takovém případě do řízení vstoupí jiný účastník, zákonný
   zástupce  nebo  opatrovník účastníka, začíná jim běžet nová lhůta od té
   doby, kdy do řízení vstoupili.
 
   § 57
 
   (1)  Do  běhu  lhůty  se  nezapočítává  den,  kdy  došlo ke skutečnosti
   určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.
 
   (2)  Lhůty  určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho
   dne,  který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti
   určující  počátek  lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.
   Připadne-li  konec  lhůty  na  sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
   dnem  lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty určené podle hodin
   končí  uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou, kdy
   došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.
 
   (3)  Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu
   nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
 
   § 58
 
   (1)  Soud  promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce
   ji  zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který
   mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky
   a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.
 
   (2)  Soud  může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby
   bylo prominuto zmeškání lhůty.
 
   ČÁST DRUHÁ
 
   Činnost soudu před zahájením řízení
 
   nadpis vypuštěn
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 59
 
   zrušen
 
   § 60
 
   zrušen
 
   § 61
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 62
 
   zrušen
 
   § 63
 
   zrušen
 
   § 64
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 65
 
   zrušen
 
   § 66
 
   zrušen
 
   Hlava první
 
   Předběžná řízení
 
   Smírčí řízení
 
   § 67
 
   (1)  Připouští-li  to  povaha  věci, lze navrhnout u kteréhokoli soudu,
   který  by  byl  věcně příslušný k rozhodování věci, aby provedl pokus o 
   smír  (smírčí řízení) a, došlo-li k jeho uzavření, aby rozhodl i o jeho
   schválení.  Jestliže  by věcně příslušný byl krajský soud, může provést
   smírčí řízení a schválení smíru i kterýkoli okresní soud.
 
   (2)  Soud rozhodne o tom, zda schvaluje mediační dohodu uzavřenou podle
   zákona o mediaci, nejdéle do 30 dnů od zahájení smírčího řízení.
 
   § 68
 
   (1)  Smírčí  řízení ve věcech, v nichž jedná a rozhoduje senát, provádí
   předseda senátu.
 
   (2)   Součinnost   nebo  přítomnost  účastníků  nelze  žádným  způsobem
   vynucovat.
 
   § 69
 
   Účelem  smírčího  řízení je uzavření smíru. Ustanovení § 99 platí i pro
   tento smír.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 70
 
   zrušen
 
   § 71
 
   zrušen
 
   § 72
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 73
 
   zrušen
 
   Hlava druhá
 
   Předběžná opatření a zajištění důkazu
 
   Předběžná opatření
 
   § 74
 
   (1)  Před  zahájením  řízení  může  předseda  senátu  nařídit předběžné
   opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo
   je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.
 
   (2)  Účastníky  řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby
   šlo o věc samu.
 
   (3)  Příslušným  k  nařízení  předběžného  opatření  je  soud, který je
   příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.
 
   § 75
 
   (1) Předběžné opatření nařídí předseda senátu na návrh.
 
   (2)  Návrh  na  nařízení  předběžného  opatření  podle  § 76 musí kromě
   obecných  náležitostí  (§  42  odst.  4)  obsahovat  jméno,  příjmení a
   bydliště  účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby,
   označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před
   soudem  vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností
   o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že
   je  tu  obava,  že  by  výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení
   skutečností,  které  odůvodňují  předběžné  opatření,  a musí být z něj
   patrno,  jakého  předběžného  opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech
   týkajících  se  vztahů  mezi  podnikateli vyplývajících z podnikatelské
   činnosti  musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále jen
   „identifikační  číslo“)  právnické  osoby,  identifikační číslo fyzické
   osoby,   která  je  podnikatelem,  popřípadě  další  údaje  potřebné  k 
   identifikaci účastníků řízení.
 
   (3)  Navrhovatel  je  povinen  připojit  k  návrhu  listiny,  jichž  se
   dovolává.
 
   § 75a
 
   Návrh  na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo
   který  je  nesrozumitelný  anebo  neurčitý,  předseda  senátu  odmítne,
   jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43
   se nepoužije.
 
   § 75b
 
   (1)  K  zajištění  náhrady  škody  nebo  jiné  újmy,  která  by vznikla
   předběžným  opatřením,  je  navrhovatel  povinen  složit  nejpozději ve
   stejný  den,  kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření,
   jistotu  ve  výši  10  000  Kč  a  ve  věcech týkajících se vztahů mezi
   podnikateli  vyplývajících  z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč.
   Dospěje-li   předseda  senátu  k  závěru,  že  složená  jistota  zjevně
   nepostačuje  k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla
   předběžným  opatřením,  vyzve  navrhovatele  bezodkladně,  aby do 3 dnů
   složil  doplatek  jistoty  ve  výši,  kterou  stanoví  s přihlédnutím k 
   okolnostem   případu.   Podalo-li  návrh  na  předběžné  opatření  více
   navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a
   nerozdílně.
 
   (2)  Nebude-li  jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh
   na předběžné opatření odmítne.
 
   (3) Odstavce 1 a 2 neplatí,
 
   a) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného;
 
   b) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní;
 
   c) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví;
 
   d)  osvědčí-li  navrhovatel  spolu  s  návrhem  na nařízení předběžného
   opatření,  že  jsou  u  něj splněny podmínky pro osvobození od soudních
   poplatků (§ 138);
 
   e)   je-li   tu  nebezpečí  z  prodlení,  v  jehož  důsledku  by  mohla
   navrhovateli  vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení
   předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit.
 
   (4) Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření pravomocným usnesením
   soudu  prvního  stupně zamítnut, byl-li tento návrh pravomocně odmítnut
   nebo  bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou
   jistotu  vrátí.  V  případě,  že  soud nařídil předběžné opatření, bude
   jistota  vrácena,  jestliže  marně  uplynula lhůta k žalobě podle § 77a
   odst.  2  nebo  jestliže  nabylo  právní moci rozhodnutí soudu o žalobě
   podané  podle  §  77a odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota
   nebude použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy.
 
   § 75c
 
   (1)  Nepostupoval-li  podle  §  75a  nebo podle § 75b odst. 2, předseda
   senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že
   je  třeba,  aby  byly  zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu
   obava,  že  by  výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou
   alespoň  osvědčeny  skutečnosti,  které  jsou  rozhodující  pro uložení
   povinnosti předběžným opatřením.
 
   (2)   O   návrhu   na   předběžné  opatření  rozhodne  předseda  senátu
   bezodkladně.  Není-li  tu  nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o 
   návrhu  na  předběžné opatření rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co
   byl podán.
 
   (3)  O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu
   bez slyšení účastníků.
 
   (4)  Pro  předběžné  opatření  je  rozhodující  stav  v  době vyhlášení
   (vydání) usnesení soudu prvního stupně.
 
   § 76
 
   (1) Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby
 
   a) platil výživné v nezbytné míře;
 
   b)  poskytl  alespoň  část  pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního
   poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;
 
   c) složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;
 
   d) nenakládal s určitými věcmi nebo právy;
 
   e) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.
 
   (2)  Předběžným  opatřením  lze  uložit  povinnost  někomu  jinému  než
   účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.
 
   (3)   Předseda   senátu   při   nařízení   předběžného  opatření  uloží
   navrhovateli,  aby  ve  lhůtě,  kterou  mu určí, podal u soudu návrh na
   zahájení  řízení.  Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat
   jen po určenou dobu.
 
   § 76a
 
   zrušen
 
   § 76b
 
   zrušen
 
   § 76c
 
   (1)  Vyžadují-li  to  okolnosti  případu  nebo  je-li  tu  nebezpečí  z 
   prodlení,  předseda senátu usnesení o předběžném opatření podle § 76, o 
   němž  rozhodl  bezodkladně,  ihned  vyhlásí  účastníku,  kterému ukládá
   povinnost, popřípadě též někomu jinému než účastníku řízení, byla-li mu
   předběžným  opatřením  uložena  povinnost;  ukazuje-li  se to potřebné,
   přistoupí k vyhlášení usnesení na místě samém.
 
   (2)  Stejnopis  usnesení,  kterým  bylo nařízeno předběžné opatření, je
   třeba  účastníkům,  popřípadě  jejich  zástupcům  a  těm,  kterým  byla
   předběžným  opatřením uložena povinnost, odeslat ve lhůtě 3 dnů ode dne
   vyhlášení  usnesení  nebo,  nebylo-li vyhlášeno, ve lhůtě 3 dnů ode dne
   jeho  vydání. Jiným účastníkům než navrhovateli se spolu se stejnopisem
   usnesení doručí též návrh na předběžné opatření.
 
   (3)  Stejnopis  usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jímž
   bylo  účastníku  uloženo,  aby  nenakládal s určitou nemovitou věcí, je
   třeba  odeslat ve lhůtě podle odstavce 2 také příslušnému katastrálnímu
   úřadu;  to  neplatí,  jde-li  o  nemovitou  věc,  která  není předmětem
   evidence v katastru nemovitostí.
 
   § 76d
 
   Usnesení,  kterým  bylo  nařízeno  předběžné  opatření,  je vykonatelné
   vyhlášením.  Nedošlo-li  k  vyhlášení,  je  vykonatelné,  jakmile  bylo
   doručeno tomu, komu ukládá povinnost.
 
   § 76e
 
   (1)  Výrok  vykonatelného  usnesení  o nařízení předběžného opatření je
   závazný  jen  pro  účastníky  řízení  a  pro ty, kterým byla předběžným
   opatřením uložena povinnost, nestanoví-li zákon jinak.
 
   (2)  V  rozsahu,  v  jakém  je  výrok vykonatelného usnesení o nařízení
   předběžného  opatření závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné
   osoby, je závazný též pro všechny orgány.
 
   § 76f
 
   (1)  Právní  jednání,  které  bylo  učiněno  tím,  pro  něhož  je výrok
   vykonatelného  usnesení  o  nařízení  předběžného  opatření závazný, je
   neplatné,  jestliže  jím  byla  porušena povinnost uložená vykonatelným
   usnesením o nařízení předběžného opatření. Soud k neplatnosti přihlédne
   i bez návrhu.
 
   (2)  Bylo-li  účastníku  předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s 
   určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této
   nemovité  věci,  o  němž  dosud  nebylo  příslušným  orgánem pravomocně
   rozhodnuto,  své  právní  účinky;  to  platí i tehdy, jestliže účastník
   učinil  právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení
   o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.
 
   § 76g
 
   Byl-li  návrh  na  nařízení předběžného opatření zamítnut nebo odmítnut
   nebo  bylo-li  řízení  o  návrhu  zastaveno,  doručuje  se usnesení jen
   navrhovateli.   Stejnopis   usnesení  je  třeba  odeslat  navrhovateli,
   popřípadě  jeho  zástupci  ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení nebo vydání
   usnesení.
 
   § 76h
 
   Dokud  trvají  účinky předběžného opatření, může předseda senátu vyzvat
   navrhovatele  ke složení doplatku jistoty (§ 75b odst. 1 věta druhá) ve
   lhůtě  3  dnů;  učiní  tak  jen  na  návrh  toho,  komu byla předběžným
   opatřením uložena povinnost.
 
   § 77
 
   (1) Předběžné opatření zanikne, jestliže
 
   a)  navrhovatel  nepodal  v  zákonné  lhůtě nebo ve lhůtě soudem určené
   návrh na zahájení řízení;
 
   b) nebylo návrhu ve věci samé vyhověno;
 
   c)  bylo  návrhu  ve  věci  samé  vyhověno  a  uplynulo  patnáct dní od
   vykonatelnosti rozhodnutí o věci;
 
   d) uplynula určená doba, po kterou mělo trvat.
 
   (2)  Předběžné opatření předseda senátu zruší, jestliže pominou důvody,
   pro  které bylo nařízeno. Předběžné opatření předseda senátu zruší také
   tehdy,  jestliže  navrhovatel  ve  stanovené  lhůtě  nesložil  doplatek
   jistoty.
 
   § 77a
 
   (1)  Zaniklo-li  nebo  bylo-li  zrušeno  nařízené  předběžné opatření z 
   jiného  důvodu  než  proto,  že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo
   proto,  že  právo  navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen
   nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla.
   Této  odpovědnosti  se  navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě
   nebo k jiné újmě došlo i jinak.
 
   (2)  Žalobu  na  náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba
   podat  nejpozději  do  6 měsíců ode dne, kdy předběžné opatření zaniklo
   nebo  kdy  bylo  pravomocně zrušeno, jinak právo zanikne. Zmeškání této
   lhůty nelze prominout.
 
   (3) Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o ní
   je soud, který v prvním stupni rozhodoval o předběžném opatření.
 
   (4)  Pravomocně  přiznaná  náhrada  škody  nebo jiné újmy se uspokojí z 
   navrhovatelem  složené  jistoty;  nepostačuje-li  jistota  k uspokojení
   všech  poškozených,  rozdělí  soud  jistotu  mezi ně poměrně. Povinnost
   navrhovatele  nahradit  škodu  nebo  jinou újmu, která nebyla zajištěna
   složenou jistotou, tím není dotčena.
 
   Zajištění důkazu
 
   § 78
 
   (1)  Před  zahájením  řízení  o  věci samé lze na návrh zajistit důkaz,
   je-li  obava,  že  později  jej  nebude  možno provést vůbec nebo jen s 
   velkými obtížemi.
 
   (2)  K  zajištění  důkazu  je  příslušný soud, který by byl příslušný k 
   řízení   o  věci,  nebo  soud,  v  jehož  obvodu  je  ohrožený  důkazní
   prostředek.
 
   (3)  Zajištění  důkazu provede předseda senátu způsobem předepsaným pro
   důkaz,  o který jde. Není-li tu nebezpečí z prodlení, mají účastníci ve
   věci samé právo být přítomni u zajištění důkazu.
 
   § 78a
 
   Důkaz  může  být  zajištěn  také  notářským nebo exekutorským zápisem o 
   skutkovém  ději  nebo  o  stavu  věci,  jestliže se skutkový děj udál v 
   přítomnosti  notáře  nebo  soudního  exekutora nebo jestliže notář nebo
   soudní exekutor osvědčil stav věci.
 
   Zajištění  předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z 
   duševního vlastnictví
 
   § 78b
 
   (1)  Ve  věcech  týkajících  se  práv  z duševního vlastnictví lze před
   zahájením řízení o věci samé na návrh toho, kdo osvědčil porušení práva
   z  duševního  vlastnictví,  za  účelem provedení důkazu (§ 130 odst. 1)
   zajistit
 
   a)  zboží,  popřípadě  přiměřený  vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být
   porušeno právo z duševního vlastnictví,
 
   b)  materiál  a  nástroje, které byly použity k výrobě nebo rozšiřování
   zboží uvedeného v písmenu a),
 
   c) dokumenty týkající se zboží uvedeného v písmenu a).
 
   (2) Zajištění podle odstavce 1 je přípustné jen tehdy, nebylo-li zboží,
   materiál, nástroje nebo dokumenty předmětem zajištění důkazu podle § 78
   nebo  78a, popřípadě jestliže pomocí takovéhoto zajištění důkazu nebylo
   možné postihnout všechny okolnosti významné pro rozhodnutí věci samé.
 
   § 78c
 
   (1)  K  zajištění  předmětu  důkazního  prostředku je příslušný krajský
   soud, v jehož obvodu je zajišťovaný předmět důkazního prostředku.
 
   (2)  Účastníky  řízení  jsou navrhovatel, ti, kteří by jimi byli, kdyby
   šlo  o věc samu, a ten, kdo má zajišťovaný předmět důkazního prostředku
   u sebe.
 
   § 78d
 
   (1) Předseda senátu může, vyžadují-li to okolnosti, uložit navrhovateli
   povinnost  složit  jistotu  k  zajištění  náhrady škody nebo jiné újmy,
   která by vznikla zajištěním předmětu důkazního prostředku. Výši jistoty
   stanoví  předseda senátu s přihlédnutím k okolnostem případu, maximálně
   však ve výši 100 000 Kč. Takto stanovená jistota je splatná do 8 dnů od
   doručení  rozhodnutí  o stanovení jistoty navrhovateli. Podalo-li návrh
   více navrhovatelů, jsou povinni jistotu složit společně a nerozdílně.
 
   (2)  Nebude-li  jistota  podle odstavce 1 včas složena, předseda senátu
   návrh  na  zajištění  předmětu  důkazního  prostředku odmítne; zmeškání
   lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
 
   (3)  Byl-li návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku pravomocně
   zamítnut  nebo  odmítnut,  popřípadě  bylo-li  řízení  o  tomto  návrhu
   pravomocně  zastaveno,  soud složenou jistotu vrátí. V případě, že soud
   nařídil  zajištění předmětu důkazního prostředku, bude jistota vrácena,
   jestliže  zajištění  předmětu  důkazního prostředku zaniklo podle § 78f
   odst.  1  písm.  a), jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle § 78g
   odst.  2,  nebo  jestliže nabylo právní moci rozhodnutí o žalobě podané
   podle  §  78g  odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude
   použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy.
 
   § 78e
 
   (1)  Nepostupoval-li  předseda  senátu  podle  §  78d odst. 2 a jsou-li
   splněny  předpoklady  uvedené v § 78b, předseda senátu usnesením nařídí
   zajištění předmětu důkazního prostředku.
 
   (2)  O  návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku soud rozhodne
   bez  slyšení  účastníků. Pro zajištění předmětu důkazního prostředku je
   rozhodující  stav  v  době  vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního
   stupně.
 
   (3)  V  usnesení  o  nařízení  zajištění  předmětu důkazního prostředku
   předseda senátu navrhovateli uloží, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal
   u soudu žalobu.
 
   (4)  Předmět  důkazního  prostředku,  o jehož zajištění bylo rozhodnuto
   podle  odstavce  1,  se složí u soudu nebo u vhodného schovatele; tomu,
   kdo  má  předmět  u  sebe  a odmítne jej předat dobrovolně, bude soudem
   odebrán,  a  to  ihned  poté,  co  mu bude doručen stejnopis vyhotovení
   usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku.
 
   § 78f
 
   (1) Zajištění předmětu důkazního prostředku zanikne, jestliže
 
   a) navrhovatel nepodal ve lhůtě určené soudem žalobu,
 
   b)  v  řízení  o  věci  samé  byl  proveden důkaz ohledáním zajištěného
   předmětu důkazního prostředku,
 
   c)  řízení  o  věci  samé  bylo  pravomocně skončeno, aniž by v něm byl
   proveden důkaz ohledáním zajištěného předmětu důkazního prostředku.
 
   (2)  Předseda  senátu zajištění předmětu důkazního prostředku usnesením
   zruší, jestliže pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.
 
   (3)  Poté,  co zajištění zanikne nebo co bude pravomocně zrušeno, vrátí
   se předmět důkazního prostředku tomu, kdo jej předložil soudu nebo komu
   byl soudem odebrán.
 
   § 78g
 
   (1)  Zaniklo-li  zajištění  předmětu  důkazního  prostředku podle § 78f
   odst.  1  písm.  a)  nebo  nebylo-li  žalobě  ve  věci samé pravomocným
   rozhodnutím  ani  zčásti  vyhověno, aniž by právo navrhovatele bylo byť
   jen  zčásti  uspokojeno,  je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou
   újmu  každému,  komu  zajištěním předmětu důkazního prostředku vznikla.
   Této  odpovědnosti  se  navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě
   nebo jiné újmě došlo i jinak.
 
   (2)  Žalobu  o  náhradu  škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba
   podat  nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy zajištění předmětu důkazního
   prostředku  zaniklo podle § 78f odst. 1 písm. a) nebo kdy bylo o žalobě
   ve  věci samé pravomocně rozhodnuto, jinak právo zanikne. Zmeškání této
   lhůty nelze prominout.
 
   (3) Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o ní
   je příslušný soud uvedený v § 78c odst. 1.
 
   (4)  Pravomocně  přiznaná  náhrada  škody  nebo jiné újmy se uspokojí z 
   navrhovatelem   složené  jistoty;  nepostačuje-li  k  uspokojení  všech
   poškozených,   rozdělí   soud   jistotu   mezi  ně  poměrně.  Povinnost
   navrhovatele  nahradit  škodu  nebo  jinou újmu, která nebyla zajištěna
   složenou jistotou, tím není dotčena.
 
   ČÁST TŘETÍ
 
   Řízení v prvním stupni
 
   Hlava první
 
   Průběh řízení
 
   Zahájení řízení
 
   § 79
 
   (1)  Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí
   (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě
   rodná  čísla  nebo  identifikační  čísla účastníků (obchodní firmu nebo
   název  a  sídlo  právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a
   příslušné   organizační   složky  státu,  která  za  stát  před  soudem
   vystupuje),  popřípadě  též  jejich  zástupců,  vylíčení  rozhodujících
   skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být
   z  něj  patrno,  čeho  se  navrhovatel  domáhá.  Ve  věcech, v nichž je
   účastníkem  řízení  svěřenský  správce,  musí  návrh  dále  obsahovat i 
   označení,  že  se  jedná  o svěřenského správce, a označení svěřenského
   fondu.  Tento  návrh,  týká-li  se  dvoustranných  právních poměrů mezi
   žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
 
   (2)  Žalobce  je  povinen  k  návrhu  připojit písemné důkazy, jichž se
   dovolává, a to v listinné nebo v elektronické podobě.
 
   (3)  Žalobu  (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům
   do  vlastních  rukou.  Žalobce  (navrhovatel) může obeznámit žalovaného
   (ostatní  účastníky  řízení)  s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu
   žaloby (návrhu) doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.
 
   § 80
 
   Určení,  zda  tu  právní  poměr  nebo  právo je či není, se lze žalobou
   domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
 
   § 81
 
   zrušen
 
   § 82
 
   (1)  Řízení  je  zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení.
   Pokud je návrh na zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové
   sítě a elektronické aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že
   řízení  je  zahájeno  v  okamžiku,  kdy  je návrh dostupný informačnímu
   systému určenému k příjmu takového podání.
 
   (2)  Předcházelo-li  řízení u soudu řízení u jiného orgánu, je řízení u 
   soudu zahájeno dnem, kdy postoupená věc došla soudu.
 
   (3)  Odmítl-li  žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje
   podle  zvláštního  zákona^96)  věci správního soudnictví, protože šlo o 
   věc,  kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení,
   a  došla-li  soudu  příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho
   měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této
   věci,  platí,  že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla
   odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).
 
   § 83
 
   (1)  Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné
   řízení.
 
   (2) Zahájení řízení
 
   a) o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného stavu
   ve  věcech  ochrany  práv  porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním
   jednáním,
 
   b)   o   zdržení  se  protiprávního  jednání  ve  věcech  ochrany  práv
   spotřebitelů,
 
   c) ve věcech náhrady škody nebo dorovnání výše protiplnění podle zákona
   o nabídkách převzetí anebo ve věcech přezkoumání protiplnění při výkupu
   účastnických cenných papírů,
 
   d) v dalších věcech stanovených zvláštními právními předpisy,
 
   brání  též  tomu,  aby  proti  témuž žalovanému probíhalo u soudu další
   řízení  o  žalobách  jiných  žalobců  požadujících z téhož jednání nebo
   stavu stejné nároky.
 
   Místní příslušnost
 
   § 84
 
   K  řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje
   (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
 
   § 85
 
   (1)  Nestanoví-li  zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní
   soud,  v  jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v 
   jehož  obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech,
   jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí
   s úmyslem zdržovat se tam trvale.
 
   (2)  Obecným  soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech
   vyplývajících  z podnikatelské činnosti okresní soud, v jehož obvodu má
   sídlo; nemá-li sídlo, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.
 
   (3)  Obecným  soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má
   sídlo.
 
   (4)  Obecným  soudem  insolvenčního  správce  při výkonu jeho funkce je
   okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
 
   (5)  Obecným  soudem  státu  je  okresní  soud, v jehož obvodu má sídlo
   organizační  složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu,
   a  nelze-li  takto  místně  příslušný  soud určit, soud, v jehož obvodu
   nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.
 
   (6) Obecným soudem obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.
 
   (7)  Obecným soudem vyššího územně samosprávného celku je okresní soud,
   v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.
 
   § 85a
 
   Je-li  pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní
   příslušnost  se  řídí  obecným  soudem  účastníka, je místně příslušným
   krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
 
   § 86
 
   (1)  Jestliže  žalovaný,  který je občanem České republiky, nemá obecný
   soud  anebo  nemá  obecný  soud v České republice, je příslušný soud, v 
   jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště.
 
   (2)  Proti  tomu,  kdo  nemá  jiný příslušný soud v České republice, je
   možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
 
   (3)  Proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení)
   i  u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo
   organizační složka jejího závodu.
 
   § 87
 
   Vedle  obecného  soudu  žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §
   85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu
 
   a) má žalovaný své stálé pracoviště;
 
   b) došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy;
 
   c)  je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby,
   která je žalovanou, týká-li se spor této složky;
 
   d)  je  sídlo  osoby,  která  organizuje  regulovaný trh nebo provozuje
   mnohostranný obchodní systém, jde-li o spor z obchodu
 
   1.  na  jí  organizovaném  regulovaném  trhu,  nebo z vypořádání tohoto
   obchodu, nebo
 
   2. v jí provozovaném mnohostranném obchodním systému, nebo z vypořádání
   tohoto obchodu,
 
   e) je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného
   cenného papíru;
 
   f)  je  sídlo  komoditní  burzy,  jde-li  o spor z obchodu na komoditní
   burze.
 
   § 88
 
   Namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k 
   řízení příslušný soud,
 
   a)  který  rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu
   stran  jejich  společného  jmění  nebo  jiného  majetku anebo o zrušení
   společného nájmu bytu,
 
   b)  v  jehož  obvodu  je  nemovitá  věc,  týká-li se řízení práva k ní,
   není-li dána příslušnost podle písmene a),
 
   c)  u  něhož probíhá řízení o pozůstalosti, jde-li o rozhodnutí sporu v 
   souvislosti s řízením o pozůstalosti,
 
   d) u něhož probíhá řízení o úschovách, jde-li o rozhodnutí, že ten, kdo
   odporoval vydání předmětu úschovy žadateli, je povinen s ním souhlasit,
 
   e)  u  něhož  je  prováděn  výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci z 
   výkonu  rozhodnutí  nebo  o  rozhodnutí  o pravosti, výši, skupině nebo
   pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu,
 
   f)  v jehož obvodu má sídlo organizační jednotka železničního dopravce,
   týká-li se spor na straně žalovaného této jednotky,
 
   g) u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a,
 
   h)  v  jehož  obvodu byla provedena dražba, jde-li o věc veřejné dražby
   podle zákona o veřejných dražbách,
 
   i)  který  je  obecným  soudem  žalobce, jde-li o ochranu držby práva k 
   věci, není-li touto věcí věc nemovitá.
 
   § 89
 
   Soud,  který  je  příslušný  k  řízení  o určité věci, je příslušný i k
   řízení  o  věcech  s ní spojených a o vzájemných návrzích žalovaného, s 
   výjimkou věcí uvedených v § 88.
 
   § 89a
 
   Účastníci  řízení  ve  věcech  týkajících  se  vztahů  mezi podnikateli
   vyplývajících  z  podnikatelské  činnosti se mohou písemně dohodnout na
   místní  příslušnosti  jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví
   příslušnost výlučnou.
 
   Účastníci
 
   § 90
 
   Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
 
   § 91
 
   (1)  Je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení
   každý z nich sám za sebe.
 
   (2)  Jestliže  však  jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
   rozsudek  musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné
   straně,  platí  úkony  jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k 
   jeho  vzetí  zpět,  k  uznání  nároku  a k uzavření smíru je však třeba
   souhlasu všech účastníků, kteří vystupují na jedné straně.
 
   § 91a
 
   Kdo  si  činí  nárok  zcela  nebo  částečně  na věc nebo právo, o nichž
   probíhá  řízení  mezi  jinými osobami, může až do pravomocného skončení
   tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.
 
   § 92
 
   (1)  Na  návrh  žalobce  může  soud připustit, aby do řízení přistoupil
   další  účastník.  Souhlasu  toho,  kdo  má takto do řízení vstoupit, je
   třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
 
   (2)  Na  návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby
   žalobce  nebo  žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil
   někdo  jiný.  Má-li  být  takto  zaměněn  žalobce,  je třeba, aby s tím
   souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
 
   (3)  Ustanovení  odstavců  1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v §
   107a.
 
   § 93
 
   (1)  Jako  vedlejší  účastník  může  se  vedle  žalobce nebo žalovaného
   zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.
 
   (2) Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z 
   účastníků  učiněnou  prostřednictvím  soudu.  O přípustnosti vedlejšího
   účastenství soud rozhodne jen na návrh.
 
   (3)  V  řízení  má  vedlejší  účastník  stejná  práva a povinnosti jako
   účastník.  Jedná  však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují
   úkonům  účastníka,  kterého  v  řízení  podporuje,  posoudí  je soud po
   uvážení všech okolností.
 
   § 94
 
   zrušen
 
   Úkony účastníků ve věci samé
 
   § 95
 
   (1) Žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh
   na  zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit
   do  vlastních  rukou,  pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně
   došlo.
 
   (2)  Soud  nepřipustí  změnu  návrhu,  jestliže by výsledky dosavadního
   řízení  nemohly  být  podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém
   případě  pokračuje  soud  v  řízení  o  původním  návrhu po právní moci
   usnesení.
 
   § 96
 
   (1)  Žalobce  (navrhovatel)  může  vzít  za  řízení  zpět návrh na jeho
   zahájení, a to zčásti nebo zcela.
 
   (2)  Je-li  návrh  vzat  zpět,  soud  řízení zcela, popřípadě v rozsahu
   zpětvzetí  návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až
   po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní
   moci,   soud   rozhodne  v  rozsahu  zpětvzetí  návrhu  též  o  zrušení
   rozhodnutí.
 
   (3)  Jestliže  ostatní  účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů
   nesouhlasí,  soud  rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li
   dosud  o  věci  rozhodnuto,  pokračuje  soud  po právní moci usnesení v 
   řízení.
 
   (4)  Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve,
   než začalo jednání.
 
   (5) Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o 
   věci  již  nabylo  právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není
   účinné.
 
   § 97
 
   (1)  Žalovaný  může  za  řízení  uplatnit  svá  práva  proti  žalobci i 
   vzájemným návrhem.
 
   (2)  Vzájemný  návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže
   by tu nebyly podmínky pro spojení věcí.
 
   (3)  Na  vzájemný  návrh  se  použije  přiměřeně ustanovení o návrhu na
   zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět.
 
   § 98
 
   Vzájemným  návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje
   svou  pohledávku  k  započtení,  avšak  jen  pokud  navrhuje,  aby bylo
   přisouzeno  více,  než  co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový
   projev jen jako obranu proti návrhu.
 
   § 99
 
   (1) Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním
   smírem.  Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda
   senátu  zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a
   na  stanoviska  Nejvyššího  soudu  a  rozhodnutí  uveřejněná  ve Sbírce
   soudních  rozhodnutí  a  stanovisek  týkající se věci a podle okolností
   případu  jim  doporučí  možnosti  smírného  vyřešení  sporu. Je-li to s 
   ohledem  na  povahu  věci  vhodné,  upozorní  předseda senátu účastníky
   rovněž   na  možnost  využití  mediace  podle  zákona  o  mediaci  nebo
   sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách.
 
   (2)  Soud  rozhodne  o  tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v 
   rozporu  s  právními  předpisy.  V  takovém případě soud po právní moci
   usnesení pokračuje v řízení.
 
   (3) Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může
   soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva
   neplatný.  Návrh  lze  podat  do  tří  let  od  právní  moci usnesení o 
   schválení smíru.
 
   Průběh řízení
 
   § 100
 
   (1)  Jakmile  bylo  řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších
   návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom
   usiluje především o to, aby spor byl vyřešen smírně.
 
   (2)  Je-li  to  účelné a vhodné, může předseda senátu účastníkům řízení
   nařídit  první  setkání  se zapsaným mediátorem (dále jen „mediátor“) v 
   rozsahu 3 hodin a přerušit řízení, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Pokud
   se  účastníci  bez  zbytečného  odkladu  nedohodnou na osobě mediátora,
   vybere  jej  ze  seznamu  vedeného  ministerstvem  předseda  senátu. Po
   uplynutí  3 měsíců soud v řízení pokračuje. První setkání nelze nařídit
   po dobu platnosti předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu
   násilí.
 
   (3)  V  řízení,  jehož  účastníkem  je nezletilé dítě, které je schopno
   formulovat  své  názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor
   ve  věci.  Názor nezletilého dítěte soud zjistí výslechem dítěte. Názor
   dítěte  může  soud ve výjimečných případech zjistit též prostřednictvím
   jeho    zástupce,    znaleckého   posudku   nebo   příslušného   orgánu
   sociálně-právní  ochrany  dětí.  Výslech dítěte může soud provést i bez
   přítomnosti  dalších  osob,  lze-li  očekávat,  že by jejich přítomnost
   mohla  ovlivnit  dítě  tak,  že  by  nevyjádřilo  svůj  skutečný názor;
   přítomnost  důvěrníka  dítěte,  který  není jeho zákonným zástupcem a o 
   jehož účast u výslechu dítě požádá, může soud vyloučit jen tehdy, je-li
   jeho  přítomností  mařen účel výslechu. K názoru dítěte soud přihlíží s 
   přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.
 
   § 101
 
   (1)  K  tomu,  aby  bylo  dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni
   zejména
 
   a)   tvrdit   všechny   pro   rozhodnutí   věci  významné  skutečnosti;
   neobsahuje-li  všechna  potřebná  tvrzení  žaloba  (návrh  na  zahájení
   řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,
 
   b)  plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti
   uložené jim zákonem nebo soudem,
 
   c) dbát pokynů soudu.
 
   (2)  Nestanoví-li  zákon  jinak,  soud  pokračuje v řízení, i když jsou
   účastníci nečinní.
 
   (3)  Nedostaví-li  se  řádně  předvolaný  účastník  k  jednání  a  včas
   nepožádal  z  důležitého  důvodu  o odročení, může soud věc projednat a
   rozhodnout  v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu
   spisu a z provedených důkazů.
 
   (4) Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se
   dotýká  postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li
   se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.
 
   § 102
 
   (1)  Je-li  třeba  po  zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků
   nebo  je-li  po  zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení
   posléze   vydaného  mohl  být  ohrožen,  může  soud  nařídit  předběžné
   opatření.
 
   (2)  Po  zahájení  řízení  může soud i bez návrhu zajistit důkaz, je-li
   obava,  že  později  jej  nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými
   obtížemi.
 
   (3)  Ve  věcech  příslušejících  senátu  nařídí předběžné opatření nebo
   zajistí  důkaz  senát;  předseda  senátu  tak může učinit, jen je-li tu
   nebezpečí  z  prodlení.  Ustanovení  § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d,
   76e,  76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78
   odst. 3 se použijí obdobně.
 
   (4)  Po  zahájení  řízení může soud na návrh zajistit předmět důkazního
   prostředku  ve  sporech  týkajících  se  práv  z duševního vlastnictví;
   ustanovení  §  78b  odst. 1, § 78d, § 78e odst. 1, 2 a 4, § 78f odst. 1
   písm. b) a c), § 78f odst. 2 a 3 a § 78g zde platí obdobně.
 
   Zkoumání podmínek řízení
 
   § 103
 
   Kdykoli  za  řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za
   nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
 
   § 104
 
   (1)  Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit,
   soud  řízení  zastaví.  Nespadá-li  věc  do  pravomoci soudů nebo má-li
   předcházet  jiné  řízení,  soud  postoupí věc po právní moci usnesení o 
   zastavení  řízení  příslušnému  orgánu; právní účinky spojené s podáním
   žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
 
   (2)  Jde-li  o  nedostatek  podmínky řízení, který lze odstranit, učiní
   soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení,
   ale  nesmí  rozhodnout  o  věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
   řízení odstranit, řízení zastaví.
 
   § 104a
 
   (1) Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.
 
   (2)  Má-li  okresní  nebo  krajský soud za to, že není věcně příslušný,
   předloží  věc  se  zprávou  o  tom  svému  nadřízenému  vrchnímu soudu,
   jestliže  věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních,
   krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání
   a  rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc
   podle  jeho  názoru  náleží  do  věcné  příslušnosti  Nejvyššího soudu.
   Účastníci  řízení  mají  právo  se k tomuto postupu a k soudem uváděným
   důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy
   jsou  k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li
   sám věcně příslušný.
 
   (3)  Bylo-li  řízení  zahájeno  u vrchního soudu a má-li za to, že není
   věcně  příslušný, vrchní soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a
   rozhodnutí  věci  příslušné  v  prvním  stupni.  To neplatí, dospěje-li
   vrchní  soud  k  závěru,  že věc patří do věcné příslušnosti Nejvyššího
   soudu;  v  takovém  případě  věc  předloží  se zprávou o tom Nejvyššímu
   soudu.  Účastníci  řízení  mají  právo  se  k otázce věcné příslušnosti
   vyjádřit.
 
   (4)  Bylo-li  řízení  zahájeno  u  Nejvyššího  soudu  nebo  byla-li věc
   Nejvyššímu  soudu  předložena  vrchním  soudem, Nejvyšší soud rozhodne,
   které  soudy  jsou  k  projednání  a rozhodnutí věci příslušné v prvním
   stupni, není-li sám věcně příslušný.
 
   (5)  Obdobně  podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek
   věcné příslušnosti soudu účastník řízení.
 
   (6) V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci
   jsou  příslušné  v  prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení
   zahájeno,  se  rovněž  uvede  soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu
   řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.
 
   (7)  Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou
   účastníci řízení a soudy vázáni.
 
   (8)  Ustanovení  odstavců  2  a  7 se nepoužije, náleží-li věc do věcné
   příslušnosti  soudu,  který  rozhoduje podle zvláštního zákona^96) věci
   správního soudnictví.
 
   § 104b
 
   (1)  Náleží-li  věc  do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle
   zvláštního zákona^96) věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V 
   usnesení  o  zastavení  řízení  musí  být  navrhovatel  rovněž poučen o 
   možnosti  podat  žalobu  proti  rozhodnutí správního orgánu ve správním
   soudnictví.
 
   (2)  Ustanovení  odstavce  1  neplatí,  domáhá-li  se navrhovatel podle
   zvláštního  zákona^96)  ochrany  proti  nečinnosti orgánu moci výkonné,
   orgánu  územního samosprávného celku, jakož i právnické (fyzické) osoby
   nebo   jiného  orgánu,  jimž  bylo  svěřeno  rozhodování  o  právech  a
   povinnostech  fyzických  a  právnických  osob v oblasti veřejné správy,
   ochrany  před  nezákonným  zásahem,  pokynem nebo donucením orgánu moci
   výkonné,   orgánu  územního  samosprávného  celku,  jakož  i  právnické
   (fyzické)  osoby  nebo  jiného  orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování o 
   právech  a  povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné
   správy, rozhodnutí ve věcech politických stran a politických hnutí nebo
   rozhodnutí o kompetenční žalobě. V uvedených případech soud vysloví, že
   není  věcně  příslušný,  a rozhodne o postoupení věci věcně příslušnému
   soudu, který rozhoduje věci správního soudnictví. Právní účinky spojené
   s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají zachovány.
 
   (3)  Je-li  mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným podle
   zvláštního   zákona^96)   k  projednání  a  rozhodnutí  věcí  správního
   soudnictví  a jiným senátem téhož krajského soudu sporné, zda jde o věc
   správního   soudnictví,   postupuje  se  podle  zvláštního  zákona;^97)
   ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije.
 
   (4)  Účastníci  řízení  mají právo se k otázce věcné příslušnosti podle
   odstavce 1 nebo 2, popřípadě k postupu podle odstavce 3 vyjádřit.
 
   § 104c
 
   (1)  Náleží-li  věc  do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle
   zvláštního zákona^96) věci správního soudnictví, nepostupuje se podle §
   104b,  jestliže  soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona^96) věci
   správního  soudnictví,  ve  stejné  věci pravomocným rozhodnutím odmítl
   návrh  s  tím,  že  šlo  o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v 
   občanském soudním řízení.
 
   (2) Soud v případě uvedeném v odstavci 1 navrhne senátu zřízenému podle
   zvláštního zákona,^97) aby rozhodl tento spor o věcnou příslušnost.
 
   § 105
 
   (1)  Místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání
   podle  §  114c.  Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní
   příslušnost  jen  před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-
   li  o  věci  samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí,
   jde-li  o  platební  rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský
   platební   rozkaz.  Později  ji  soud  zkoumá  pouze  tehdy,  nebyla-li
   provedena  příprava  jednání  podle  § 114c, a jen k námitce účastníka,
   která  byla  uplatněna  při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při
   zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním
   a   jiným   úkonům  provedeným  před  věcně  nepříslušným  soudem  a  k 
   rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.
 
   (2)  Vysloví-li  soud,  že  není příslušný, postoupí věc po právní moci
   tohoto  usnesení  příslušnému  soudu  nebo  ji za podmínek § 11 odst. 3
   předloží Nejvyššímu soudu.
 
   (3) Jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí,
   předloží   ji  k  rozhodnutí,  pokud  otázka  příslušnosti  nebyla  již
   rozhodnuta  soudem  odvolacím,  svému  nadřízenému  soudu;  rozhodnutím
   tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil.
 
   (4)  Namítne-li  účastník  řízení  včas  a  důvodně  nedostatek  místní
   příslušnosti,  postupuje  soud  obdobně  podle  odstavců  2  a 3; jinak
   námitku usnesením zamítne.
 
   § 106
 
   (1)  Jakmile  soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním
   jeho  úkonu  ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků
   projednána  v  řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, nemůže
   věc  dále  projednávat  a  řízení  zastaví; věc však projedná, jestliže
   účastníci  prohlásí,  že  na  smlouvě  netrvají  nebo  že  netrvají  na
   projednání věci před rozhodčí komisí spolku. Soud projedná věc i tehdy,
   jestliže  zjistí,  že  věc  nemůže  být  podle  práva  České  republiky
   podrobena  rozhodčí  smlouvě,  nebo  že  rozhodčí  smlouva je neplatná,
   popřípadě  že  vůbec  neexistuje  nebo že její projednání v řízení před
   rozhodci  přesahuje  rámec  pravomoci  přiznané  jim smlouvou, anebo že
   rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat.
 
   (2) Bylo-li řízení před soudem podle odstavce 1 zastaveno a v téže věci
   byl  podán  návrh na zahájení řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí
   spolku,  zůstávají  právní  účinky  původního návrhu zachovány, bude-li
   návrh  na  zahájení  řízení  před  rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku
   podán do 30 dnů od doručení usnesení soudu o zastavení řízení.
 
   (3)  Bylo-li  řízení  před  rozhodci zahájeno dříve, než došlo k řízení
   soudnímu,  přeruší  soud  řízení o neexistenci, neplatnosti nebo zániku
   smlouvy  až do doby, než bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci
   nebo ve věci samé.
 
   Překážky postupu řízení
 
   § 107
 
   (1)  Jestliže  účastník  ztratí  po  zahájení  řízení  způsobilost  být
   účastníkem  řízení  dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí
   soud  podle  povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v 
   řízení  ihned  pokračovat,  soud  řízení  přeruší.  O tom, s kým bude v 
   řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
 
   (2)  Ztratí-li  způsobilost  být  účastníkem  řízení  fyzická  osoba  a
   umožňuje-li  povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem,
   nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti,
   o něž v řízení jde.
 
   (3)  Ztratí-li  způsobilost  být  účastníkem  řízení  právnická osoba a
   umožňuje-li  povaha  věci  pokračovat  v  řízení,  jsou jejím procesním
   nástupcem,  nestanoví-li  zákon  jinak,  ti,  kteří po zániku právnické
   osoby  vstoupili  do  jejích  práv a povinností, popřípadě ti, kteří po
   zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
 
   (4) Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení,
   musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
 
   (5) Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
 
   § 107a
 
   (1)  Má-li  žalobce  za  to,  že  po  zahájení  řízení  nastala  právní
   skutečnost,  s  níž  právní  předpisy spojují převod nebo přechod práva
   nebo  povinnosti  účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
   soud  o  věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti,
   popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v 
   řízení  jde,  vstoupil  do  řízení  na  místo dosavadního účastníka; to
   neplatí v případech uvedených v § 107.
 
   (2)  Soud  návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení
   řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím
   souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo
   toho,  kdo  má  vstoupit  na  jeho  místo, se nevyžaduje. Právní účinky
   spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
 
   (3) Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.
 
   § 108
 
   zrušen
 
   § 109
 
   (1) Soud řízení přeruší, jestliže
 
   a)  účastník  ztratil  způsobilost  jednat před soudem a není zastoupen
   zástupcem s procesní plnou mocí;
 
   b)  rozhodnutí  závisí  na  otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn
   řešit;
 
   c)  dospěl  k  závěru,  že  zákon,  jehož  má být při projednávání nebo
   rozhodování  věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu
   s  ústavním  pořádkem  a  podal-li  u  Ústavního soudu návrh na zrušení
   tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení;
 
   d)  rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí
   o předběžné otázce.^62d)
 
   (2)  Pokud  soud  neučiní  jiná  vhodná opatření, může řízení přerušit,
   jestliže
 
   a)  účastník  se  nemůže  řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy
   nebo proto, že je neznámého pobytu;
 
   b)  zákonný  zástupce  účastníka zemřel nebo ztratil způsobilost jednat
   před soudem;
 
   c)  probíhá  řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro
   rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
 
   (3)  Soud  může řízení přerušit i na základě návrhu České národní banky
   podle  zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním
   trhu.
 
   § 110
 
   Jestliže  to  účastníci  shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez
   předchozí  omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků
   navrhne  a  ostatní  se  nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud
   řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.
 
   § 111
 
   (1)  Jestliže  řízení  je přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty
   podle  tohoto  zákona.  Jestliže  se v řízení pokračuje, počínají lhůty
   běžet znovu.
 
   (2)  Jestliže  je  řízení  přerušeno podle § 109 odst. 1 a 2, činí soud
   všechna  potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily
   přerušení  nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro
   kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.
 
   (3)  Jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 3, soud pokračuje v 
   řízení po uplynutí doby, na kterou bylo řízení přerušeno.
 
   (4)  Jestliže  je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na
   návrh  po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné
   důvody,  a  i  bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého
   dítěte,  pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh
   na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.
 
   Spojení věcí
 
   § 112
 
   (1)  V zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení
   věci,  které  byly  u  něho  zahájeny  a skutkově spolu souvisí nebo se
   týkají týchž účastníků.
 
   (2)  Jsou-li  v  návrhu  na  zahájení  řízení uvedeny věci, které se ke
   spojení  nehodí,  nebo  odpadnou-li  důvody, pro které byly věci soudem
   spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.
 
   § 113
 
   zrušen
 
   § 113a
 
   zrušen
 
   Příprava jednání
 
   § 114
 
   (1)  Po  zahájení  řízení  předseda  senátu  především zkoumá, zda jsou
   splněny  podmínky  řízení  a zda byly odstraněny případné vady v žalobě
   (návrhu na zahájení řízení).
 
   (2)  Zastaví-li  soud řízení proto, že je tu takový nedostatek podmínky
   řízení,  který  nelze  odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek
   podmínky  řízení  nepodařilo  odstranit  (§  104  odst. 2), popřípadě z 
   jiných  důvodů  stanovených  zákonem,^63)  anebo odmítne-li návrh (§ 43
   odst. 2), je tím řízení skončeno.
 
   § 114a
 
   (1)  Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu
   jednání  tak,  aby  bylo  možné  věc  rozhodnout  zpravidla při jediném
   jednání.
 
   (2) Za tím účelem předseda senátu
 
   a)  žalovaného,  popřípadě  ostatní  účastníky, kteří nepodali návrh na
   zahájení  řízení,  vyzve,  aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu
   předložili  listinné  důkazy,  jichž  se  dovolávají,  ledaže se takový
   postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným;
 
   b)  účastníky řízení upozorní na možnost využití mediace podle zákona o 
   mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách,
   je-li to vhodné;
 
   c)  vyžádá  si  zprávu  o skutečnostech, které mají význam pro řízení a
   rozhodnutí (§ 128);
 
   d) ustanoví znalce, jsou-li splněny podmínky podle § 127;
 
   e)  zajistí,  aby  bylo  možno  při  jednání provést potřebné důkazy, a
   jestliže  je  to  účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného
   soudu;
 
   f) činí jiná vhodná opatření.
 
   § 114b
 
   (1)  Vyžaduje-li  to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy,
   bylo-li  o  věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním
   rozkazem  nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo
   výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a
   včas  vyhověno,  žalovanému  usnesením  uložit,  aby se ve věci písemně
   vyjádřil  a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve
   vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu,
   a  k  vyjádření  připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě
   označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž
   nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
 
   (2)  K  podání  vyjádření  podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu,
   která  nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci
   rozhodnuto  platebním  rozkazem,  elektronickým platebním rozkazem nebo
   evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty
   k  podání  odporu  proti  platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu
   rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.
 
   (3)  Usnesení  podle  odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném
   jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci.
 
   (4) Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních
   rukou.  Náhradní  doručení  je  vyloučeno;  to  neplatí, doručuje-li se
   prostřednictvím  veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí
   být žalovanému doručeno dříve než žaloba.
 
   (5)  Jestliže  se  žalovaný  bez  vážného  důvodu  na výzvu soudu podle
   odstavce  1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký
   vážný  důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu
   žalobou  uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být
   poučen.  To  neplatí,  jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení
   nebo odmítnutí žaloby.
 
   § 114c
 
   Přípravné jednání
 
   (1)  Není-li  možné  o  věci  samé  rozhodnout  bez  nařízení  jednání,
   nebylo-li  nebo  nemůže-li  být  postupem  podle § 114a odst. 2 jednání
   připraveno  tak,  aby  bylo možné věc rozhodnout při jediném jednání, a
   nepostupoval-li  podle  §  114b,  předseda  senátu,  s výjimkou sporů a
   jiných  právních  věcí,  v  nichž  se  takový  postup jeví s ohledem na
   okolnosti případu neúčelným, nařídí a provede přípravné jednání.
 
   (2)  K  přípravnému jednání předvolá předseda senátu účastníky a jejich
   zástupce,  popřípadě  též  další  osoby,  jejichž přítomnosti je třeba.
   Předvolání  k přípravnému jednání musí být doručeno do vlastních rukou.
   Náhradní   doručení   je   vyloučeno;   to   neplatí,   doručuje-li  se
   prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.
 
   (3) Při přípravném jednání předseda senátu zejména
 
   a) v součinnosti s účastníky objasní, zda jsou splněny podmínky řízení,
   a  případně přijme opatření k odstranění zjištěného nedostatku podmínek
   řízení,
 
   b)  vyzve  účastníky,  aby do protokolu doplnili svá potřebná tvrzení o 
   skutečnostech  rozhodných pro věc a návrhy na provedení důkazů k jejich
   prokázání  a  aby  splnili  své  další  procesní povinnosti, a poskytne
   účastníkům potřebná poučení; § 118a zde platí obdobně,
 
   c) pokusí se o smírné vyřešení věci (§ 99),
 
   d)  může  účastníkům  řízení nařídit první setkání s mediátorem podle §
   100 odst. 2, je-li to účelné a vhodné,
 
   e)  uloží  účastníkům  řízení  další  procesní  povinnosti  potřebné  k 
   dosažení účelu řízení.
 
   (4)  Procesní povinnosti podle odstavce 3 jsou účastníci povinni splnit
   do  skončení  přípravného  jednání. Z důležitých důvodů soud účastníkům
   poskytne  na  žádost  některého  z  nich  lhůtu  k  doplnění  tvrzení o 
   skutečnostech  rozhodujících  pro  věc,  k  podání  návrhů na provedení
   důkazů  nebo ke splnění dalších procesních povinností; tato lhůta nesmí
   být delší než 30 dnů.
 
   (5)  Před  skončením přípravného jednání předseda senátu poučí přítomné
   účastníky  o  tom, že ke skutečnostem uvedeným a k důkazům označeným po
   skončení   přípravného  jednání,  popřípadě  po  uplynutí  lhůty  podle
   odstavce 4 věty druhé, může být přihlédnuto jen za podmínek uvedených v 
   § 118b odst. 1.
 
   (6) Nedostaví-li se žalovaný k přípravnému jednání, ačkoliv byl řádně a
   včas  předvolán  nejméně 20 dnů předem a řádně mu byla doručena žaloba,
   aniž  by se včas a z důležitého důvodu omluvil, má se, s výjimkou věcí,
   v  nichž  nelze  uzavřít  a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), za to, že
   uznává  nárok, který je proti němu uplatňován žalobou; o tomto následku
   (§ 153a odst. 3) musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání. To
   neplatí,   jsou-li   splněny  předpoklady  pro  zastavení  řízení  nebo
   odmítnutí žaloby.
 
   (7)   Nedostaví-li   se   k   přípravnému  jednání  žalobce  nebo  jiný
   navrhovatel,  ačkoliv byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem,
   aniž  by  se včas a z důležitého důvodu omluvil, soud řízení zastaví; o 
   tomto následku musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání.
 
   Jednání
 
   § 115
 
   (1)  Nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci
   samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti
   je třeba.
 
   (2) Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času
   k  přípravě,  zpravidla  nejméně  10  dnů přede dnem, kdy se jednání má
   konat, pokud nepředcházelo přípravné jednání.
 
   § 115a
 
   K  projednání  věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci
   lze  rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů
   a  účastníci  se  práva  účasti  na projednání věci vzdali, popřípadě s 
   rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
 
   § 116
 
   (1) Jednání je veřejné.
 
   (2)  Veřejnost  může být pro celé jednání nebo pro jeho část vyloučena,
   jen   kdyby   veřejné  projednání  věci  ohrozilo  tajnost  utajovaných
   informací   chráněných   zvláštním   zákonem,^56)  obchodní  tajemství,
   důležitý zájem účastníků nebo mravnost.
 
   (3)  Jestliže  byla  veřejnost vyloučena, soud může povolit jednotlivým
   fyzickým  osobám,  aby  byly  při  jednání  nebo  jeho  části přítomny;
   současně je poučí, že jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se
   při jednání o utajovaných informacích, obchodním tajemství nebo zájmech
   účastníků dozvěděly.
 
   (4)  I  když  veřejnost  nebyla  vyloučena, může soud odepřít přístup k 
   jednání  nezletilým  a  fyzickým  osobám, u nichž je obava, že by mohli
   rušit důstojný průběh jednání.
 
   § 116a
 
   (1)  Účastník  má  během jednání právo na konzultace s osobou, která mu
   podle  občanského  zákoníku  může napomáhat při rozhodování (podpůrce);
   je-li  takových osob více, zvolí si účastník jednu z nich. Ustanovení §
   23 tím není dotčeno.
 
   (2)  Namítne-li  v  průběhu  řízení  podpůrce účastníka vlastním jménem
   neplatnost  právního  jednání učiněného podporovaným účastníkem, soud k 
   této námitce v řízení přihlédne.
 
   § 117
 
   (1)  Předseda  senátu  zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá
   slovo,  provádí  dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění
   účelu   jednání,  a  vyhlašuje  rozhodnutí.  Dbá  přitom,  aby  jednání
   probíhalo  důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a
   bez průtahů projednána.
 
   (2)   Ve  věcech  příslušejících  senátu  mohou  jednotlivé  úkony  při
   dokazování provádět se souhlasem předsedy také členové senátu.
 
   (3) Kdo ve věcech příslušejících senátu nesouhlasí s opatřením předsedy
   senátu, které učinil při jednání, může žádat, aby rozhodl senát.
 
   § 118
 
   (1)  Po  zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobce (navrhovatele),
   aby  přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah,
   a žalovaného (ostatní účastníky řízení), aby přednesl nebo sdělil obsah
   podaných  písemných  vyjádření  ve  věci; podání nepřítomných účastníků
   přečte  nebo  sdělí  jejich  obsah  předseda senátu. Žalovaného (jiného
   účastníka), který dosud neučinil písemné podání, předseda senátu vyzve,
   aby  se  ve věci vyjádřil. Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka
   též  vyzve,  aby  svá  tvrzení  doplnil  a aby navrhl k prokázání svých
   tvrzení důkazy.
 
   (2)  Po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky
   přípravy  jednání  a  podle  dosavadních  výsledků  řízení uvede, která
   právně  významná  skutková  tvrzení  účastníků lze považovat za shodná,
   která  právně  významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud
   navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede,
   i když je účastníci nenavrhli.
 
   (3)  Nestanoví-li  zákon  jinak,  určuje  další průběh jednání předseda
   senátu podle okolností případu.
 
   § 118a
 
   (1)  Ukáže-li  se  v  průběhu  jednání,  že  účastník nevylíčil všechny
   rozhodné  skutečnosti  nebo  že  je  uvedl neúplně, předseda senátu jej
   vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a
   jaké by byly následky nesplnění této výzvy.
 
   (2)  Má-li  předseda  senátu  za  to, že věc je možné po právní stránce
   posoudit  jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka,
   aby  v  potřebném  rozsahu  doplnil  vylíčení  rozhodných  skutečností;
   postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.
 
   (3)  Zjistí-li  předseda  senátu  v  průběhu jednání, že účastník dosud
   nenavrhl  důkazy  potřebné  k  prokázání  všech svých sporných tvrzení,
   vyzve  jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej
   o následcích nesplnění této výzvy.
 
   (4)  Při  jednání  předseda  senátu  poskytuje účastníkům poučení též o 
   jiných  jejich  procesních  právech  a  povinnostech; to neplatí, je-li
   účastník  zastoupen  advokátem  nebo  notářem  v rozsahu jeho oprávnění
   stanoveného zvláštními předpisy.^57)
 
   § 118b
 
   (1)  Ve  věcech,  v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c,
   mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy
   k  jejich  prokázání  jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do
   uplynutí  lhůty,  která  jim  byla  poskytnuta  k  doplnění  tvrzení  o 
   skutečnostech  významných  pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů
   nebo  ke  splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud
   nebyla  provedena  příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést
   rozhodné  skutečnosti  o  věci samé a označit důkazy k jejich prokázání
   jen  do  skončení  prvního  jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která
   byla   účastníkům   poskytnuta   k  doplnění  tvrzení  o  skutečnostech
   významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění
   dalších  procesních  povinností.  K  později  uvedeným  skutečnostem  a
   označeným  důkazům  smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo
   důkazy,  jimiž  má  být  zpochybněna  věrohodnost provedených důkazních
   prostředků,  které  nastaly  po  přípravném,  a nebylo-li provedeno, po
   prvním  jednání  nebo  které  účastník  nemohl bez své viny včas uvést,
   jakož  i  ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co
   byl  některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle §
   118a odst. 1 až 3.
 
   (2)  Byla-li  připuštěna  změna  žaloby (§ 95), nejsou tím účinky podle
   odstavce  1  dotčeny.  Došlo-li  k  přistoupení dalšího účastníka (§ 92
   odst.  1)  nebo  záměně účastníka (§ 92 odst. 2), nastávají ve vztahu s 
   novými  účastníky  účinky  podle  odstavce 1 skončením prvního jednání,
   které  bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které se ve
   věci  konalo;  o  tom  musí být účastníci poučeni v předvolání k tomuto
   jednání.
 
   (3) Omezení podle odstavců 1 a 2 neplatí v případě, že účastníci nebyli
   řádně  poučeni  podle  odstavce  2  části druhé věty za středníkem nebo
   podle § 114c odst. 5.
 
   § 118c
 
   zrušen
 
   § 119
 
   (1)  Jednání  může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být
   sděleny.  Nebrání-li tomu okolnosti případu, oznámí předseda senátu při
   odročení  jednání  den,  kdy  se bude konat další jednání; ustanovení §
   115a zde platí obdobně.
 
   (2)  K  dalšímu jednání musí být účastníci předvoláni zpravidla nejméně
   pět dnů předem.
 
   (3)  Došlo-li  ke  změně  v  obsazení soudu, předseda senátu na začátku
   dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů.
 
   § 119a
 
   (1)  Před  skončením  jednání  je  předseda  senátu  povinen  účastníky
   přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést
   a  že  důkazy  musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí,
   neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen
   za  podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část
   první věty za středníkem tím nejsou dotčena.
 
   (2) Jestliže účastníci ani po poučení podle odstavce 1 nové skutečnosti
   a  důkazy neuvedou, jestliže nové skutečnosti a důkazy byly uplatněny v 
   rozporu  s § 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem nebo
   jestliže  soud rozhodl, že navrhované důkazy neprovede, předseda senátu
   účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování
   a ke skutkové a k právní stránce věci.
 
   Hlava druhá
 
   Dokazování
 
   Důkazní povinnost
 
   § 120
 
   (1)  Účastníci  jsou  povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
   Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
 
   (2)  Soud  může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech,
   kdy  jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
   spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení,
   vychází  soud  při  zjišťování  skutkového  stavu  z důkazů, které byly
   provedeny.
 
   (3)  Soud  může  též  vzít  za  svá  skutková  zjištění  shodná tvrzení
   účastníků.
 
   § 121
 
   Není  třeba  dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho
   činnosti,  jakož  i  právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce
   zákonů České republiky.
 
   Provádění důkazů
 
   § 122
 
   (1) Dokazování provádí soud při jednání.
 
   (2) Je-li to účelné, může být o provedení důkazu dožádán jiný soud nebo
   předseda  senátu  může  důkaz  z  pověření senátu provést mimo jednání,
   anebo  lze  důkaz  provést  za  využití technického zařízení pro přenos
   obrazu  a  zvuku. Účastníci mají právo být přítomni u takto prováděného
   dokazování. Jeho výsledky je třeba vždy při jednání sdělit.
 
   (3) Senát může vždy rozhodnout, aby provedené důkazy byly doplněny nebo
   před ním opakovány.
 
   § 123
 
   Účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům,
   které byly provedeny.
 
   § 124
 
   Dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat
   mlčenlivost  o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem^56)
   a jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V 
   těchto  případech  lze provést výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného
   zprostil  povinnosti  mlčenlivosti  příslušný  orgán  nebo ten, v jehož
   zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam, kde se provádí důkaz
   jinak než výslechem.
 
   Důkazní prostředky
 
   § 125
 
   Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci,
   zejména  výslech  svědků,  znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů,
   fyzických  a  právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné
   listiny,  ohledání  a  výslech  účastníků.  Pokud není způsob provedení
   důkazu předepsán, určí jej soud.
 
   § 126
 
   (1)  Každá  fyzická  osoba,  která  není  účastníkem řízení, je povinna
   dostavit  se  na  předvolání  k  soudu  a  vypovídat  jako svědek. Musí
   vypovědět  pravdu  a  nic  nezamlčovat. Výpověď může odepřít jen tehdy,
   kdyby  jí  způsobila  nebezpečí  trestního  stíhání  sobě  nebo  osobám
   blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud.
 
   (2)  Na počátku výslechu je třeba zjistit totožnost svědka a okolnosti,
   které mohou mít vliv na jeho věrohodnost. Dále je třeba poučit svědka o 
   významu  svědecké výpovědi, o jeho právech a povinnostech a o trestních
   následcích křivé výpovědi.
 
   (3)  Předseda  senátu  vyzve  svědka, aby souvisle vylíčil vše, co ví o 
   předmětu  výslechu.  Klást  otázky mají právo postupně předseda senátu,
   členové  senátu,  účastníci  a znalci. Otázku položenou účastníkem nebo
   znalcem  předseda senátu nepřipustí, jen jestliže nesouvisí s předmětem
   výslechu  nebo  naznačuje-li  odpověď  anebo je-li zejména předstíráním
   neprokázaných nebo nepravdivých skutečností klamavá; nepořizuje-li se o 
   výpovědi  záznam,  uvede  předseda  senátu vždy v protokolu důvody, pro
   které otázka nebyla připuštěna.
 
   (4) Fyzická osoba, která je statutárním orgánem právnické osoby (členem
   tohoto orgánu), může být vyslechnuta v řízení, jehož účastníkem je tato
   právnická osoba, jen podle § 131.
 
   § 126a
 
   (1)  Fyzická  osoba,  která  má  vypovídat o okolnostech, týkajících se
   právnické  osoby a nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem
   nebo členem tohoto orgánu, je povinna dostavit se na předvolání k soudu
   v řízení, jehož účastníkem je tato právnická osoba.
 
   (2)  Výslech  fyzické osoby uvedené v odstavci 1 se provede podle § 131
   odst. 2 věty druhé a § 131 odst. 3.
 
   § 127
 
   (1)  Závisí-li  rozhodnutí  na  posouzení  skutečností, k nimž je třeba
   odborných   znalostí,   vyžádá  soud  u  orgánu  veřejné  moci  odborné
   vyjádření.  Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není
   postačující  nebo  je-li  pochybnost  o  správnosti  podaného odborného
   vyjádření,  ustanoví  soud  znalce.  Soud znalce vyslechne; znalci může
   také  uložit,  aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik
   znalců,  mohou  podat  společný  posudek. Místo výslechu znalce může se
   soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
 
   (2)  Je-li  pochybnost  o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný
   nebo  neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k 
   výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
 
   (3) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního
   vědeckého  posouzení,  může  soud ustanovit k podání znaleckého posudku
   nebo  přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav,
   vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.
 
   (4)  Účastníkovi,  popřípadě  i  někomu  jinému,  může  předseda senátu
   uložit,  aby  se  dostavil  ke  znalci, předložil mu potřebné předměty,
   podal  mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě
   zkoušce  krve,  anebo  aby  něco  vykonal nebo snášel, jestliže to je k 
   podání znaleckého posudku třeba.
 
   (5)  Za  vydání  odborného  vyjádření  podle odstavce 1 náleží finanční
   úhrada, stanoví-li tak zvláštní předpis.
 
   § 127a
 
   Jestliže  znalecký  posudek  předložený  účastníkem  řízení  má všechny
   zákonem  požadované  náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si
   je  vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se
   při  provádění  tohoto  důkazu  stejně,  jako  by se jednalo o znalecký
   posudek  vyžádaný  soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran
   požádala  o  znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní
   seznámit   se  s  informacemi  potřebnými  pro  vypracování  znaleckého
   posudku.
 
   § 128
 
   Každý  je  povinen  bezplatně  na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které
   mají  význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není
   dotčeno.  Odmítnout  soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by
   tak mohl učinit jako svědek podle § 126 odst. 1.
 
   § 129
 
   (1)  Důkaz  listinou  se  provede tak, že ji nebo její část při jednání
   předseda  senátu  přečte  nebo  sdělí  její  obsah,  případně  předloží
   účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující.
 
   (2)  Předseda  senátu  může  uložit  tomu,  kdo  má listinu potřebnou k 
   důkazu,  aby  ji  předložil, nebo ji opatří sám od jiného soudu, orgánu
   nebo právnické osoby.
 
   § 130
 
   (1)  Ohledání předmětu, který je možno dopravit k soudu, provede se při
   jednání.  Za  tím  účelem  může  předseda  senátu  uložit  tomu, kdo má
   potřebný předmět, aby jej předložil.
 
   (2)  Jinak  se ohledání provádí na místě. Je k němu třeba předvolat ty,
   kteří se předvolávají k jednání.
 
   § 131
 
   (1)  Důkaz  výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou
   skutečnost  nelze  prokázat  jinak  a jestliže s tím souhlasí účastník,
   který má být vyslechnut.
 
   (2) Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni
   dostavit  se  k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic
   nezamlčovat; o tom musí být poučeni.
 
   (3) Ustanovení § 126 odst. 3 se zde použije obdobně.
 
   Hodnocení důkazů
 
   § 132
 
   Důkazy  hodnotí  soud  podle  své  úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a
   všechny  důkazy  v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží
   ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
 
   § 133
 
   Skutečnost,  pro  kterou  je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští
   důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
 
   § 133a
 
   Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že
   ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
 
   a)  na  základě  pohlaví,  rasového nebo etnického původu, náboženství,
   víry,  světového  názoru,  zdravotního  postižení,  věku anebo sexuální
   orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu
   k  nim,  povolání,  podnikání  nebo  jiné samostatné výdělečné činnosti
   včetně  přístupu  k  nim,  členství  v  organizacích  zaměstnanců  nebo
   zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách^56b),
 
   b)  na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní
   a  sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k 
   veřejným  zakázkám,  přístupu  k bydlení, členství ve spolcích a jiných
   zájmových  sdruženích  a  při  prodeji zboží v obchodě nebo poskytování
   služeb^56c), nebo
 
   c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám^56d), je žalovaný
   povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
 
   § 133b
 
   Byl-li ohledán přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být porušeno
   právo  z duševního vlastnictví, má soud zjištění z ohledání vyplývající
   za prokázané vůči veškerému zboží.
 
   § 134
 
   Listiny  vydané  soudy  České  republiky  nebo jinými státními orgány v 
   mezích  jejich  pravomoci,  jakož  i  listiny,  které  jsou  zvláštními
   předpisy  prohlášeny  za  veřejné,  potvrzují,  že  jde o nařízení nebo
   prohlášení  orgánu,  který  listinu  vydal,  a  není-li dokázán opak, i 
   pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
 
   § 135
 
   (1)  Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán
   trestný  čin,  přestupek  nebo  jiný  správní delikt postižitelný podle
   zvláštních  předpisů,  a  kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním
   stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
 
   (2)  Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud
   posoudit  sám.  Bylo-li  však o takové otázce vydáno příslušným orgánem
   rozhodnutí, soud z něho vychází.
 
   § 136
 
   Lze-li  výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji
   zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.
 
   Hlava třetí
 
   Náklady řízení
 
   Druhy nákladů řízení
 
   § 137
 
   (1)  Náklady  řízení  jsou  zejména  hotové  výdaje  účastníků a jejich
   zástupců,  včetně  soudního  poplatku,  ušlý výdělek účastníků a jejich
   zákonných  zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané
   hodnoty,  odměna  za  zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o 
   mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst.
   2.
 
   (2)  Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem
   advokát  nebo  notář  v  rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními
   právními  předpisy^57)  anebo  patentový  zástupce  v rozsahu oprávnění
   stanoveného zvláštními právními předpisy^57b).
 
   (3) Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li
   zástupcem
 
   a)  advokát,  notář  v  rozsahu  svého oprávnění stanoveného zvláštními
   právními předpisy^57) nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění
   stanoveného  zvláštními právními předpisy^57b), který je plátcem daně z 
   přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu^57d),
 
   b)  advokát,  který  je  společníkem  právnické osoby zřízené za účelem
   výkonu  advokacie  podle  zvláštního  právního předpisu^57e), a plátcem
   daně  z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu^57d) je tato
   právnická osoba,
 
   c)  patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními
   právními  předpisy^57b), který je společníkem, akcionářem, zaměstnancem
   nebo  členem statutárního nebo dozorčího orgánu společnosti patentových
   zástupců^57f),  a  plátcem  daně  z  přidané  hodnoty  podle zvláštního
   právního předpisu^57d) je tato právnická osoba,
 
   d)  advokát, který je zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické osoby
   zřízené   za   účelem   výkonu   advokacie  podle  zvláštního  právního
   předpisu^57e),  a  plátcem  daně  z  přidané  hodnoty  podle zvláštního
   právního předpisu^57d) je tento zaměstnavatel advokáta.
 
   § 138
 
   (1) Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození
   od  soudních  poplatků,  odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o 
   svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat
   účastníkovi  osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
   jsou-li  proto  zvlášť  závažné  důvody,  a  toto  rozhodnutí  musí být
   odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození
   na  celé  řízení  a  má  i  zpětnou  účinnost;  poplatky zaplacené před
   rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
 
   (2)  Přiznané  osvobození  předseda  senátu  kdykoli  za řízení odejme,
   popřípadě  i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
   řízení  ukáže,  že  poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě
   neodůvodňovaly.
 
   (3)  Byl-li  účastníku  osvobozenému  od  soudních  poplatků  ustanoven
   zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na
   hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.
 
   § 139
 
   (1)  Svědci  a  fyzické  osoby  uvedené  v § 126a mají právo na náhradu
   hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečné). Toto právo zaniká, není-li
   uplatněno  do  tří  dnů  od  výslechu  nebo  ode  dne,  kdy bylo svědku
   oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom musí soud svědka a fyzické osoby
   uvedené v § 126a poučit.
 
   (2)  Byl-li  podán  znalecký  posudek  nebo  proveden tlumočnický úkon,
   vzniká  právo  na  náhradu  hotových  výdajů  a  na  odměnu (znalečné a
   tlumočné).  Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a
   tlumočné vyplácí.
 
   (3) Ten, komu soud uložil při dokazování nějakou povinnost, zejména aby
   předložil listinu, má tatáž práva jako svědek, není-li účastníkem. Musí
   je uplatnit za týchž podmínek jako svědek.
 
   (4) O právech podle odstavců 1 až 3 rozhoduje předseda senátu.
 
   Placení nákladů řízení
 
   § 140
 
   (1)  Každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a
   náklady  svého  zástupce. Společné náklady platí účastníci podle poměru
   účastenství  na  věci  a  na  řízení; nelze-li poměr účastenství určit,
   platí  je rovným dílem. Účastníci uvedení v § 91 odst. 2 platí společné
   náklady společně a nerozdílně.
 
   (2)  Byl-li  ustanoven  účastníku  zástupcem nebo opatrovníkem advokát,
   platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu
   za  daň  z  přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a
   odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního
   předpisu  o  mimosmluvní  odměně^64) a náhradu za daň z přidané hodnoty
   soud  určí  z  odměny  za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle
   sazby    daně   z   přidané   hodnoty   stanovené   zvláštním   právním
   předpisem^57d).  V  odůvodněných  případech  stát  poskytne  advokátovi
   přiměřenou zálohu.
 
   (3)  Bylo-li  nařízeno  první  setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2
   nebo § 114c odst. 3 písm. d), platí odměnu za účastníka osvobozeného od
   soudních  poplatků  stát; při určení odměny za zastupování se postupuje
   podle  ustanovení  zvláštního  právního  předpisu  a  náhradu  za daň z 
   přidané  hodnoty  soud určí z odměny podle sazby daně z přidané hodnoty
   stanovené zvláštním právním předpisem^57d).
 
   § 141
 
   (1)  Lze-li  očekávat  náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který
   nařídil  soud  o  skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží
   předseda   senátu  tomuto  účastníku,  není-li  osvobozen  od  soudních
   poplatků,  aby  před  jeho provedením složil zálohu podle předpokládané
   výše  nákladů,  jinak  nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom
   musí být účastník poučen.
 
   (2)  Náklady  důkazů, které nejsou kryty zálohou, jakož i hotové výdaje
   ustanoveného  zástupce,  který není advokátem, a náklady spojené s tím,
   že  účastník  jedná  ve  své  mateřštině  nebo se dorozumívá některým z 
   komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, platí stát.
 
   Náhrada nákladů řízení
 
   § 142
 
   (1)  Účastníku,  který  měl  ve  věci  plný úspěch, přizná soud náhradu
   nákladů  potřebných  k  účelnému  uplatňování  nebo bránění práva proti
   účastníku, který ve věci úspěch neměl.
 
   (2)  Měl-li  účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů
   poměrně  rozdělí,  popřípadě  vysloví,  že  žádný  z  účastníků nemá na
   náhradu nákladů právo.
 
   (3)  I  když  měl  účastník  ve  věci úspěch jen částečný, může mu soud
   přiznat  plnou  náhradu  nákladů  řízení,  měl-li  neúspěch  v  poměrně
   nepatrné  části  nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém
   posudku nebo na úvaze soudu.
 
   (4)  V  řízení  zahájeném  na  návrh  nejvyššího státního zástupce nebo
   státního  zastupitelství  podle  zvláštních  předpisů^58)  přizná  soud
   žalovanému  za  podmínek  uvedených  v odstavcích 1 až 3 náhradu těchto
   nákladů proti státu. To platí obdobně, bylo-li řízení zahájeno na návrh
   Úřadu  pro  zastupování  státu  ve  věcech majetkových v případech a za
   podmínek uvedených v § 35a.
 
   § 142a
 
   (1)  Žalobce,  který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo
   na  náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve
   lhůtě  nejméně  7  dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na
   adresu  pro  doručování,  případně  na  poslední  známou adresu výzvu k 
   plnění.
 
   (2)  Jsou-li  tu  důvody  hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně
   náhradu  nákladů  řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě,
   že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1
   nezaslal.
 
   § 143
 
   Žalovaný,  který  neměl  úspěch  ve  věci,  má právo na náhradu nákladů
   řízení  proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání
   návrhu na zahájení řízení.
 
   § 144
 
   zrušen
 
   § 145
 
   Účastníku,  jemuž  soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu
   nákladů  předběžného  opatření  a  zajištění důkazů, zajištění důkazů a
   zajištění  předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z 
   duševního vlastnictví.
 
   § 146
 
   (1)  Žádný  z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho
   výsledku, jestliže řízení
 
   a)  skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco
   jiného;
 
   b) bylo zastaveno.
 
   (2)  Jestliže  některý  z  účastníků  zavinil,  že  řízení  muselo  být
   zastaveno,  je  povinen  hradit  jeho  náklady. Byl-li však pro chování
   žalovaného  (jiného  účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán
   důvodně,  je  povinen  hradit  náklady  řízení  žalovaný (jiný účastník
   řízení).
 
   (3)  Odmítne-li  soud  žalobu  nebo  jiný  návrh na zahájení řízení, je
   žalobce  (navrhovatel)  povinen  nahradit  ostatním  účastníkům  jejich
   náklady.
 
   § 147
 
   (1)  Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady
   řízení,  které  by  jinak  nebyly  vznikly,  jestliže je způsobili svým
   zaviněním  nebo  jestliže  tyto  náklady  vznikly náhodou, která se jim
   přihodila.
 
   (2)  Soud  může  uložit  svědkům,  fyzickým  osobám  uvedeným v § 126a,
   znalcům,  tlumočníkům  nebo  těm,  kteří  při  dokazování  měli nějakou
   povinnost,  jestliže  zavinili  náklady  řízení,  které by jinak nebyly
   vznikly, aby je nahradili účastníkům.
 
   § 148
 
   (1)  Stát  má  podle  výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu
   nákladů  řízení,  které  platil,  pokud  u  nich nejsou předpoklady pro
   osvobození od soudních poplatků.
 
   (2)  Soud  může  uložit  svědkům,  fyzickým  osobám  uvedeným v § 126a,
   znalcům,  tlumočníkům  nebo  těm,  kteří  při  dokazování  měli nějakou
   povinnost,  aby  nahradili  státu náklady řízení, které by jinak nebyly
   vznikly, jestliže je zavinili.
 
   (3)  U  pohledávek  státu  vzniklých  z důvodu práva na náhradu nákladů
   řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 ve výši státem placených
   nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje.
 
   (4)  Pro  vymáhání  pohledávek uvedených v odstavci 3 se uplatní postup
   stanovený daňovým řádem.
 
   § 149
 
   (1)  Zastupoval-li  advokát  účastníka,  jemuž  byla přisouzena náhrada
   nákladů  řízení,  je  ten,  jemuž  byla uložena náhrada těchto nákladů,
   povinen zaplatit ji advokátu.
 
   (2)  Zastupoval-li  ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena
   náhrada  nákladů  řízení,  je  ten,  jemuž  byla uložena náhrada těchto
   nákladů,  povinen  zaplatit  státu  náhradu  hotových výdajů advokáta a
   odměnu za zastupování.
 
   (3)  Zastupoval-li  účastníka,  jemuž  byla  přisouzena náhrada nákladů
   řízení,  jiný  zástupce  než  podle  §  137 odst. 2, je ten, jemuž byla
   uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji účastníkovi.
 
   (4)  Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, zastupoval-li účastníka notář
   v  rozsahu  svého  oprávnění  stanoveného  zvláštními předpisy^57) nebo
   patentový  zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními
   předpisy^57b).
 
   § 150
 
   Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník
   bez  vážného  důvodu  zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného
   soudem,  nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti
   přiznat.
 
   Rozhodnutí o nákladech řízení
 
   § 151
 
   (1)  O  povinnosti  k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v 
   rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle
   §  147  a  §  148  odst.  2  tak může učinit již v průběhu řízení, a to
   zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.
 
   (2)  Při  rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za
   zastupování  advokátem  nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného
   zvláštním  právním  předpisem^57)  anebo patentovým zástupcem v rozsahu
   jeho  oprávnění  stanoveného  zvláštními  právními  předpisy^57b) podle
   sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním
   předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, §
   149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle
   ustanovení  zvláštního  právního  předpisu  o  mimosmluvní  odměně^64).
   Náhradu  za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z 
   náhrad  podle  sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním
   předpisem^57d).  Náhradu  mzdy  (platu)  a náhradu hotových výdajů soud
   stanoví  podle  zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce,
   který  podal  posudek  podle  §  127a,  soud  určí  podle  sazby odměny
   stanovené  zvláštním  právním  předpisem. Jinak soud vychází z nákladů,
   které účastníku prokazatelně vznikly.
 
   (3)  Účastníku,  který  nebyl  v řízení zastoupen zástupcem podle § 137
   odst.  2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného
   zástupce,  přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním
   předpisem.  Paušální  náhrada  zahrnuje  hotové výdaje účastníka a jeho
   zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.
 
   (4) Náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, protože je způsobili
   účastníci  řízení,  jejich  zástupci  svým zaviněním nebo jestliže tyto
   náklady  vznikly  náhodou,  která  se  jim  přihodila,  nebo protože je
   způsobili  svědci,  osoby uvedené v § 126a, znalci, tlumočníci nebo ti,
   kteří  při  dokazování  měli nějakou povinnost, nemohou být nahrazeny z 
   jiného důvodu než podle § 147.
 
   (5)  Určit  výši  nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení
   rozhodnutí.
 
   (6)  I  když  bylo  o  náhradě  nákladů  řízení  rozhodnuto samostatným
   usnesením,  běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž
   byla náhrada nákladů řízení přiznána.
 
   § 151a
 
   zrušen
 
   Hlava čtvrtá
 
   Rozhodnutí
 
   Rozsudek
 
   § 152
 
   (1)  Rozsudkem  rozhoduje  soud  o  věci  samé. Zákon stanoví, kdy soud
   rozhoduje ve věci samé usnesením.
 
   (2)  Rozsudkem  má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to
   však  je  účelné,  může  soud  rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její
   části nebo jen o jejím základu.
 
   § 153
 
   (1) Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.
 
   (2)  Soud  může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo
   více,  než  čeho  se  domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu
   vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
 
   § 153a
 
   (1)  Uzná-li  žalovaný  v  průběhu  soudního  řízení  nárok nebo základ
   nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem
   podle   tohoto  uznání.  Uzná-li  žalovaný  nárok  proti  němu  žalobou
   uplatněný  jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen
   navrhne-li to žalobce.
 
   (2)  Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a
   schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
 
   (3)  Rozsudkem  pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že
   žalovaný  nárok,  který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b
   odst. 5 a § 114c odst. 6).
 
   (4) Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.
 
   § 153b
 
   (1)  Zmešká-li  žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních
   rukou  (§  49)  žaloba  a  předvolání k jednání nejméně deset dnů přede
   dnem,  kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se
   poučen,  bez  důvodné  a  včasné omluvy první jednání, které se ve věci
   konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají
   se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající
   se  sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě
   rozsudkem pro zmeškání.
 
   (2)  Je-li  v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné
   povinnosti,  že  se  rozsudek musí vztahovat na všechny (§ 91 odst. 2),
   lze  rozhodnout  rozsudkem  pro  zmeškání  jen tehdy, nedostaví-li se k 
   jednání všichni řádně obeslaní žalovaní.
 
   (3)  Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít
   a  schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem
   ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.
 
   (4)  Zmešká-li  žalovaný  z omluvitelných důvodů první jednání ve věci,
   při  němž  byl  vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného
   tento  rozsudek  usnesením  zruší  a  nařídí jednání. Takový návrh může
   účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.
 
   (5)  Pokud  žalovaný  kromě  návrhu  na  zrušení rozsudku soudu prvního
   stupně  z  důvodů  podle  odstavce  4 podal proti rozsudku i odvolání a
   návrhu  na  zrušení  rozsudku  bylo  pravomocným  usnesením vyhověno, k 
   odvolání se nepřihlíží.
 
   § 154
 
   (1) Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
 
   (2) Jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek,
   které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
 
   § 155
 
   (1)  Obsah  rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku. Ve
   výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li
   jen  o  základu  náhrady  nákladů  řízení, určí její výši v samostatném
   usnesení.
 
   (2)  Výrok  rozsudku o plnění v penězích může být vyjádřen v cizí měně,
   neodporuje-li to okolnostem případu a jestliže
 
   a)  plnění vychází z právního jednání, v němž je vyjádřeno v cizí měně,
   žalobce   (navrhovatel)   požaduje   plnění  v  cizí  měně  a  devizové
   předpisy^65)  umožňují tuzemci,^66) který má plnit, plnění v navrhované
   cizí měně poskytnout bez zvláštního povolení, nebo
 
   b) některý z účastníků je cizozemcem.^67)
 
   (3)  Nejsou-li  splněny  předpoklady  pro  přiznání  plnění v cizí měně
   uvedené  v  odstavci  2,  soud stanoví i bez návrhu plnění v měně České
   republiky.
 
   (4) Ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním
   jednáním, ochrany práv z duševního vlastnictví a ve věcech ochrany práv
   spotřebitelů  může  soud  účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na
   jeho  návrh  ve  výroku  rozsudku  právo  rozsudek uveřejnit na náklady
   neúspěšného účastníka; podle okolností případu soud stanoví též rozsah,
   formu a způsob uveřejnění.
 
   § 156
 
   (1)  Rozsudek  se vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda senátu
   jménem  republiky.  Uvede  přitom  výrok rozsudku spolu s odůvodněním a
   poučením  o  odvolání  a o možnosti výkonu rozhodnutí. Není-li přítomen
   vyhlášení  rozsudku  žádný z účastníků, uvede pouze výrok. Po vyhlášení
   předseda  senátu  zpravidla  účastníky  vyzve, aby se vyjádřili, zda se
   vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozsudku.
 
   (2)  Rozsudek  se  vyhlašuje  zpravidla hned po skončení jednání, které
   rozsudku  předcházelo;  není-li  to  možné,  soud  k vyhlášení rozsudku
   odročí  jednání  nejdéle  na dobu deseti kalendářních dnů. Ustanovení §
   119 odst. 2 a 3 se v tomto případě nepoužijí.
 
   (3) Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.
 
   § 157
 
   (1)  Není-li  stanoveno  jinak,  v  písemném  vyhotovení rozsudku se po
   slovech  "Jménem  republiky"  uvede  označení  soudu,  jména a příjmení
   soudců  a  přísedících,  přesné  označení  účastníků a jejich zástupců,
   účast  státního  zastupitelství a Úřadu pro zastupování státu ve věcech
   majetkových,  označení  projednávané  věci,  znění  výroku, odůvodnění,
   poučení  o  tom,  zda  je  přípustný opravný prostředek nepočítaje v to
   žalobu  na  obnovu  řízení  a  pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho
   podání,  poučení  o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení.
   Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich datum narození
   (identifikační číslo).
 
   (2)  Není-li  dále  stanoveno  jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede,
   čeho  se  žalobce  (navrhovatel)  domáhal a z jakých důvodů a jak se ve
   věci  vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží,
   které  skutečnosti  má  prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel
   svá  skutková  zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil,
   proč  neprovedl  i  další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a
   jak  věc  posoudil  po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat
   skutkové  přednesy  účastníků  a  provedené  důkazy. Soud dbá o to, aby
   odůvodnění  rozsudku  bylo  přesvědčivé.  Odůvodnění uvedené v písemném
   vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.
 
   (3)  V  odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede
   soud  pouze  předmět  řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl
   rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.
 
   (4)  V  odůvodnění  rozsudku,  proti němuž není odvolání přípustné nebo
   proti  němuž  se  účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede
   pouze  předmět  řízení,  závěr  o  skutkovém  stavu  a  stručné  právní
   posouzení věci.
 
   § 158
 
   (1)  Písemné  vyhotovení rozsudku podepisuje předseda senátu. Nemůže-li
   je  podepsat,  podepíše  je  jiný člen senátu, a rozhodl-li samosoudce,
   jiný  předsedou  soudu pověřený soudce; důvod se na písemném vyhotovení
   poznamená.   Elektronické   vyhotovení   rozsudku  musí  být  podepsáno
   uznávaným  elektronickým  podpisem  soudce. Rozsudek se vyhotovuje v té
   podobě, v jaké je veden spis.
 
   (2)  Stejnopis  rozsudku  vyhotoveného  v  listinné  podobě  a rozsudek
   vyhotovený  v  elektronické  podobě  se  doručuje účastníkům, popřípadě
   jejich zástupcům do vlastních rukou.
 
   (3)  Jestliže  se  účastníci vzdali odvolání po skončení jednání, které
   rozsudku předcházelo, doručí se stejnopis vyhotovení rozsudku zpravidla
   při skončení jednání.
 
   (4) Jestliže stejnopis vyhotovení rozsudku nebyl doručen podle odstavce
   3, je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě
   třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto
   lhůtu prodloužit až o dalších šedesát dnů.
 
   § 159
 
   Doručený  rozsudek,  který  již  nelze napadnout odvoláním, je v právní
   moci.
 
   § 159a
 
   (1)  Nestanoví-li  zákon  jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný
   jen pro účastníky řízení.
 
   (2)  Výrok  pravomocného  rozsudku,  kterým  bylo  rozhodnuto ve věcech
   uvedených  v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i 
   pro  další  osoby  oprávněné  proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož
   jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších
   případech  a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro
   jiné osoby než účastníky řízení.
 
   (3)  V  rozsahu,  v  jakém  je  výrok pravomocného rozsudku závazný pro
   účastníky  řízení  a  popřípadě  jiné osoby, je závazný též pro všechny
   orgány.
 
   (4)  Jakmile  bylo  o  věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu
   závaznosti  výroku  rozsudku  pro  účastníky a popřípadě jiné osoby věc
   projednávána znovu.
 
   § 160
 
   (1)  Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů
   od  právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů
   od  právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že
   peněžité  plnění  se  může  stát  ve splátkách, jejichž výši a podmínky
   splatnosti určí.
 
   (2)  Odsoudil-li  soud  k  opětujícímu  se  plnění v budoucnu splatných
   dávek, je třeba je plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými.
 
   (3)  Uložil-li  soud pravomocným rozsudkem povinnost vyklidit obydlí až
   po  zajištění  náhradního  bydlení,  běží  lhůta k vyklizení až ode dne
   zajištění náhradního bydlení.
 
   (4)  U  rozsudků  předběžně  vykonatelných  soud určí lhůtu k plnění od
   jejich doručení tomu, kdo má plnit.
 
   § 161
 
   (1) Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění.
 
   (2)  Není-li  v  rozsudku  uložena  povinnost  k  plnění,  je  rozsudek
   vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.
 
   (3)  Pravomocné  rozsudky  ukládající  prohlášení  vůle  nahrazují toto
   prohlášení.
 
   § 162
 
   (1)  Předběžně  vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného
   nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.
 
   (2) Na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslovit, a to
   ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko
   nahraditelné nebo značné újmy.
 
   § 163
 
   Rozsudek  odsuzující  k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění
   ve  splátkách  je  možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily
   okolnosti,  které  jsou  rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo
   splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby,
   kdy došlo ke změně poměrů.
 
   § 164
 
   Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a
   v  počtech,  jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku
   rozhodnutí   nebo   není-li   možné   provést  opravu  ve  stejnopisech
   rozhodnutí,  vydá  o  tom  opravné  usnesení,  které doručí účastníkům;
   jde-li  o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku
   na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
 
   § 165
 
   (1)  Pokud  odůvodnění  rozsudku  nemá  podklad  ve zjištění skutkového
   stavu,  může  účastník  před  tím,  než  rozsudek  nabude  právní moci,
   navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno.
 
   (2)  Nevyhoví-li  soud  prvního  stupně návrhu, předloží věc odvolacímu
   soudu, který o opravě rozhodne.
 
   (3)  O  opravě  důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících
   senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat.
 
   § 166
 
   (1)  Nerozhodl-li  soud  v  rozsudku o některé části předmětu řízení, o 
   nákladech  řízení  nebo  o  předběžné  vykonatelnosti, může účastník do
   patnácti  dnů  od  doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může
   rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.
 
   (2)  Doplnění  o  část  předmětu  řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž
   platí   obdobně  ustanovení  o  rozsudku;  jinak  o  doplnění  rozhodne
   usnesením.  Nevyhoví-li  soud  návrhu  účastníka  na doplnění rozsudku,
   usnesením návrh zamítne.
 
   (3) Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků
   původního rozsudku.
 
   Usnesení
 
   § 167
 
   (1)  Nestanoví-li  zákon  jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se
   rozhoduje  zejména  o  podmínkách  řízení,  o  zastavení nebo přerušení
   řízení,  o  odmítnutí  návrhu,  o  změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o 
   smíru,  o  nákladech  řízení,  jakož i o věcech, které se týkají vedení
   řízení.
 
   (2)  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  užije  se  na usnesení přiměřeně
   ustanovení o rozsudku.
 
   § 168
 
   (1) Usnesení vyhlašuje předseda senátu přítomným účastníkům.
 
   (2)  Usnesení  doručí  soud  účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo
   dovolání  nebo  jestliže  to  je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o 
   usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost.
 
   § 169
 
   (1)  Není-li  stanoveno  jinak,  ve vyhotovení usnesení se uvede, který
   soud  je  vydal,  jména  a  příjmení  soudců  a  přísedících,  označení
   účastníků,  jejich  zástupců  a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom,
   zda  je  přípustný  opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu
   řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo
   vydání usnesení.
 
   (2)  Vyhotovení  každého  usnesení,  kterým se zcela vyhovuje návrhu na
   předběžné  opatření,  návrhu  na  zajištění důkazu, návrhu na zajištění
   předmětu  důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního
   vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení,
   které  se  týká  vedení  řízení,  anebo  usnesení  podle § 104a, nemusí
   obsahovat  odůvodnění.  Odůvodnění  nemusí  obsahovat  rovněž usnesení,
   kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této
   věci  a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo
   rozhodnuto;  v  tomto  případě  se  ve  výroku  usnesení uvedou zákonná
   ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.
 
   (3)  Jestliže se usnesení nedoručuje, stačí v písemném vyhotovení uvést
   výrok a den vydání.
 
   (4)  Pro  odůvodnění  usnesení,  jímž  se rozhoduje ve věci samé, platí
   obdobně § 157 odst. 2 a 4.
 
   § 170
 
   (1)  Soud  je  vázán  usnesením,  jakmile  je  vyhlásil;  nedošlo-li  k 
   vyhlášení,  jakmile  bylo  doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile
   bylo vyhotoveno.
 
   (2) Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však soud vázán.
 
   § 171
 
   (1)  Lhůta  k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím uplynutím
   je usnesení vykonatelné.
 
   (2)  Nebyla-li  v  usnesení  uložena  povinnost  k plnění, je usnesení,
   není-li  stanoveno jinak, vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li
   třeba doručovat, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno.
 
   (3) Je-li usnesení podle zákona nebo podle rozhodnutí soudu vykonatelné
   až po právní moci, běží lhůta k plnění až od právní moci usnesení.
 
   Platební rozkaz
 
   § 172
 
   (1)  Soud  může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného
   vydat  platební  rozkaz,  je-li  v  žalobě uplatněno právo na zaplacení
   peněžité  částky  a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených
   žalobcem.  V  platebním  rozkazu  žalovanému  uloží,  aby  do 15 dnů od
   doručení  platebního  rozkazu  žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a
   náklady  řízení  nebo  aby  v  téže  lhůtě  podal  odpor u soudu, který
   platební rozkaz vydal. Ustanovení § 36a odst. 1 písm. a) se nepoužije.
 
   (2) Platební rozkaz nelze vydat,
 
   a) není-li znám pobyt žalovaného;
 
   b) má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.
 
   (3) Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.
 
   § 173
 
   (1)  Platební  rozkaz  je  třeba doručit žalovanému do vlastních rukou,
   náhradní doručení je vyloučeno.
 
   (2)  Nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud
   jej usnesením zruší v plném rozsahu.
 
   § 174
 
   (1)   Platební  rozkaz,  proti  němuž  nebyl  podán  odpor,  má  účinky
   pravomocného rozsudku.
 
   (2)  Podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší se tím platební
   rozkaz  v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Opravným prostředkem jen
   proti výroku o nákladech řízení je však i zde odvolání.
 
   (3)   Pozdě   podaný  odpor  soud  usnesením  odmítne;  pro  nedostatek
   odůvodnění  nelze odpor odmítnout. Podaný odpor soud odmítne též tehdy,
   podal-li jej ten, kdo k podání odporu není oprávněn.
 
   (4)  Při  opravě  chyb  v  psaní  a  v počtech, jakož i jiných zjevných
   nesprávností v platebním rozkazu se postupuje podle § 164.
 
   § 174a
 
   Elektronický platební rozkaz
 
   (1)  Je-li  návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném uznávaným
   elektronickým   podpisem   žalobce  a  nepřevyšuje-li  peněžité  plnění
   požadované  žalobcem  částku  1  000  000  Kč, soud může vydat na návrh
   žalobce   elektronický   platební   rozkaz.   Tento  formulář  zveřejní
   ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.
 
   (2)  Návrh  na  vydání  elektronického  platebního  rozkazu  musí kromě
   obecných  náležitostí  (§  42 odst. 4) a náležitostí podle § 79 odst. 1
   obsahovat  datum  narození fyzické osoby, identifikační číslo právnické
   osoby nebo identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem.
 
   (3) Ustanovení § 172 až 174 platí obdobně.
 
   (4) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje
   všechny  zákonem  stanovené  náležitosti,  nebo který je nesrozumitelný
   anebo  neurčitý,  předseda  senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto
   nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.
 
   (5) Elektronický platební rozkaz nelze vydat,
 
   a) pokračuje-li soud v řízení po jeho přerušení, nebo
 
   b)  nebyl-li  zaplacen  poplatek  za  řízení  o  vydání  elektronického
   platebního  rozkazu  splatný  podáním  návrhu na zahájení řízení ani ve
   lhůtě soudem k tomu určené.
 
   (6)  Odpor  proti  elektronickému  platebnímu rozkazu lze podat také na
   elektronickém  formuláři  podepsaném  zaručeným elektronickým podpisem.
   Tento  formulář  zveřejní  ministerstvo  způsobem  umožňujícím  dálkový
   přístup.
 
   § 174b
 
   Evropský platební rozkaz
 
   (1)  Evropský  platební  rozkaz^67a)  je  třeba  doručit  žalovanému do
   vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno.
 
   (2)  K  řízení  o  návrhu  na  přezkum evropského platebního rozkazu je
   příslušný soud, který evropský platební rozkaz vydal.
 
   (3)  Usnesení  soudu,  jímž  bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského
   platebního  rozkazu,  se doručí účastníkům řízení o evropském platebním
   rozkazu.
 
   § 175
 
   (1)  Předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti
   není  důvodu  pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá
   na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému
   uloží,  aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo
   aby  v  téže  lhůtě  podal  námitky,  v  nichž musí uvést vše, co proti
   platebnímu  rozkazu  namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být
   doručen  do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno.
   Nelze-li  návrhu  na  vydání  platebního  rozkazu  vyhovět, nařídí soud
   jednání.
 
   (2) Ustanovení § 174 odst. 4 se použijí obdobně.
 
   (3)  Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný
   (šekový)  platební  rozkaz  účinky  pravomocného rozsudku. Pozdě podané
   námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané
   námitky  soud  odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek
   není oprávněn.
 
   (4)  Podá-li  žalovaný  včas  námitky,  nařídí soud k jejich projednání
   jednání;  k  námitkám  později  vzneseným  však  již nelze přihlížet. V 
   rozsudku  soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává
   v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.
 
   (5)  Vezme-li  žalovaný námitky zpět, soud usnesením řízení o námitkách
   zastaví; jednání není třeba nařizovat.
 
   (6)  Opravným  prostředkem  jen  proti  výroku  o  nákladech  řízení je
   odvolání.
 
   Hlava pátá
 
   Zvláštní ustanovení
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 175a
 
   zrušen
 
   § 175b
 
   zrušen
 
   § 175c
 
   zrušen
 
   § 175d
 
   zrušen
 
   § 175e
 
   zrušen
 
   § 175f
 
   zrušen
 
   § 175g
 
   zrušen
 
   § 175h
 
   zrušen
 
   § 175i
 
   zrušen
 
   § 175j
 
   zrušen
 
   § 175k
 
   zrušen
 
   § 175l
 
   zrušen
 
   § 175m
 
   zrušen
 
   § 175n
 
   zrušen
 
   § 175o
 
   zrušen
 
   § 175p
 
   zrušen
 
   § 175q
 
   zrušen
 
   § 175r
 
   zrušen
 
   § 175s
 
   zrušen
 
   § 175t
 
   zrušen
 
   § 175u
 
   zrušen
 
   § 175v
 
   zrušen
 
   § 175w
 
   zrušen
 
   § 175x
 
   zrušen
 
   § 175y
 
   zrušen
 
   § 175z
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 175za
 
   zrušen
 
   § 175zb
 
   zrušen
 
   § 175zc
 
   zrušen
 
   § 175zd
 
   zrušen
 
   § 175ze
 
   zrušen
 
   Řízení o žalobě z rušené držby
 
   § 176
 
   Ustanovení  §  177  až  180  se  použijí,  je-li z žaloby zřejmé, že se
   žalobce domáhá ochrany rušené držby.
 
   § 177
 
   (1)  Domáhá-li  se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne
   do  15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné
   rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.
 
   (2)  Domáhá-li  se  žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z 
   důvodů,  že  může  být  provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo
   hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů
   od  zahájení  řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno
   nejméně 3 dny předem.
 
   § 178
 
   V  řízení  se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného
   rušení.
 
   § 179
 
   V řízení nelze rozhodnout o náhradě újmy vzniklé rušením držby.
 
   § 180
 
   (1) Ve věci samé rozhoduje soud usnesením.
 
   (2)  Soud  vyhlásí usnesení ihned po skončení jednání. Ustanovení § 156
   odst. 2 se nepoužije.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 180a
 
   zrušen
 
   § 180b
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 181
 
   zrušen
 
   § 182
 
   zrušen
 
   § 183
 
   zrušen
 
   § 184
 
   zrušen
 
   § 185
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 185a
 
   zrušen
 
   § 185b
 
   zrušen
 
   § 185c
 
   zrušen
 
   § 185d
 
   zrušen
 
   § 185e
 
   zrušen
 
   § 185f
 
   zrušen
 
   § 185g
 
   zrušen
 
   § 185h
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 185i
 
   zrušen
 
   § 185j
 
   zrušen
 
   § 185k
 
   zrušen
 
   § 185l
 
   zrušen
 
   § 185m
 
   zrušen
 
   § 185n
 
   zrušen
 
   § 185o
 
   zrušen
 
   § 185p
 
   zrušen
 
   § 185q
 
   zrušen
 
   § 185r
 
   zrušen
 
   § 185s
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 186
 
   zrušen
 
   § 187
 
   zrušen
 
   § 188
 
   zrušen
 
   § 189
 
   zrušen
 
   § 190
 
   zrušen
 
   § 191
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 191a
 
   zrušen
 
   § 191b
 
   zrušen
 
   § 191c
 
   zrušen
 
   § 191d
 
   zrušen
 
   § 191e
 
   zrušen
 
   § 191f
 
   zrušen
 
   § 191g
 
   zrušen
 
   § 191h
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 192
 
   zrušen
 
   § 193
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 193a
 
   zrušen
 
   § 193b
 
   zrušen
 
   § 193c
 
   zrušen
 
   § 193d
 
   zrušen
 
   § 193e
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 194
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 194a
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 195
 
   zrušen
 
   § 196
 
   zrušen
 
   § 197
 
   zrušen
 
   § 198
 
   zrušen
 
   § 199
 
   zrušen
 
   § 200
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 200a
 
   zrušen
 
   § 200b
 
   zrušen
 
   § 200c
 
   zrušen
 
   § 200d
 
   zrušen
 
   § 200da
 
   zrušen
 
   § 200db
 
   zrušen
 
   § 200dc
 
   zrušen
 
   § 200de
 
   zrušen
 
   § 200e
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 200f
 
   zrušen
 
   § 200g
 
   zrušen
 
   § 200h
 
   zrušen
 
   § 200i
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 200j
 
   zrušen
 
   § 200k
 
   zrušen
 
   § 200l
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 200m
 
   zrušen
 
   § 200n
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 200o
 
   zrušen
 
   § 200p
 
   zrušen
 
   § 200q
 
   zrušen
 
   § 200r
 
   zrušen
 
   § 200s
 
   zrušen
 
   § 200t
 
   zrušen
 
   § 200u
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 200ua
 
   zrušen
 
   § 200v
 
   zrušen
 
   § 200w
 
   zrušen
 
   § 200x
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 200y
 
   zrušen
 
   § 200z
 
   zrušen
 
   § 200za
 
   zrušen
 
   § 200aa
 
   zrušen
 
   ČÁST ČTVRTÁ
 
   Opravné prostředky
 
   Hlava první
 
   Odvolání
 
   Podání odvolání
 
   § 201
 
   Účastník  může  napadnout  rozhodnutí  okresního  soudu nebo rozhodnutí
   krajského  soudu  vydané  v  řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to
   zákon nevylučuje.
 
   § 202
 
   (1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž
 
   a) se upravuje vedení řízení,
 
   b)  byl  účastník  vyzván,  aby  neúplné,  nesrozumitelné nebo neurčité
   podání doplnil nebo opravil (§ 43 odst. 1),
 
   c) bylo prominuto zmeškání lhůty,
 
   d) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu,
 
   e) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3,
 
   f) byl schválen smír,
 
   g) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110,
 
   h) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil (§ 114b),
 
   i) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí,
 
   j) bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné (§ 50d),
 
   k) byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu,
 
   l) bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu,
 
   m) bylo nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2,
 
   n) byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2.
 
   (2)  Odvolání  není  přípustné  proti  rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o 
   peněžitém  plnění  nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky
   se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro
   zmeškání.
 
   (3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
 
   § 203
 
   (1) Vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení
   vstoupil  nejpozději  do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku,
   kterého   v   řízení  podporuje.  Odvolání  vedlejšího  účastníka  není
   přípustné,  jestliže  se  jím  podporovaný účastník odvolání vzdal nebo
   jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.
 
   (2)  Státní  zastupitelství může podat odvolání jen ve věcech, do nichž
   může  podle  zákona  vstoupit nebo v nichž může podat návrh na zahájení
   řízení,  a  jen tehdy, jestliže do řízení vstoupilo dříve, než uplynula
   odvolací lhůta všem účastníkům řízení.
 
   (3)  Úřad  pro  zastupování  státu  ve  věcech  majetkových  může podat
   odvolání  jen  v případech a za podmínek uvedených v § 35a a jen tehdy,
   jestliže  do  řízení  vstoupil  dříve, než uplynula odvolací lhůta všem
   účastníkům řízení.
 
   § 204
 
   (1) Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení
   rozhodnutí  u  soudu,  proti  jehož  rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno
   opravné  usnesení  týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu
   od právní moci opravného usnesení.
 
   (2)  Odvolání  je  podáno  včas  také  tehdy,  jestliže  bylo podáno po
   uplynutí  patnáctidenní  lhůty  proto, že se odvolatel řídil nesprávným
   poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání,
   o  lhůtě  k  odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li
   nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání
   do tří měsíců od doručení.
 
   (3)  O  prominutí  zmeškání  lhůty  k  odvolání  rozhoduje soud prvního
   stupně.
 
   Náležitosti odvolání
 
   § 205
 
   (1)  V  odvolání  musí  být  vedle  obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
   uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v 
   čem  je  spatřována  nesprávnost  tohoto  rozhodnutí nebo postupu soudu
   (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).
 
   (2) Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci
   samé, lze odůvodnit jen tím, že
 
   a)  nebyly  splněny  podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud
   prvního  stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce
   (přísedící)  nebo  soud  prvního  stupně  byl nesprávně obsazen, ledaže
   místo samosoudce rozhodoval senát,
 
   b)  soud  prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem
   nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady
   podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem,
 
   c)  řízení  je  postiženo  jinou  vadou,  která  mohla  mít za následek
   nesprávné rozhodnutí ve věci,
 
   d)  soud  prvního  stupně  neúplně  zjistil  skutkový  stav věci, neboť
   neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,
 
   e)   soud  prvního  stupně  dospěl  na  základě  provedených  důkazů  k 
   nesprávným skutkovým zjištěním,
 
   f)  dosud  zjištěný  skutkový  stav  neobstojí,  neboť  tu  jsou  další
   skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a),
 
   g)  rozhodnutí  soudu  prvního  stupně  spočívá  na  nesprávném právním
   posouzení věci.
 
   (3)  Odvolatel může bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací
   důvody i po uplynutí lhůty k odvolání.
 
   (4)  Rozsah,  v  jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen v 
   průběhu trvání lhůty k odvolání.
 
   § 205a
 
   Skutečnosti  nebo  důkazy,  které  nebyly uplatněny před soudem prvního
   stupně,  jsou  u  odvolání  proti  rozsudku  nebo usnesení ve věci samé
   odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže
 
   a)  se  týkají  podmínek  řízení,  věcné  příslušnosti soudu, vyloučení
   soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu;
 
   b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za
   následek nesprávné rozhodnutí ve věci;
 
   c)  jimi  má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž
   spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně;
 
   d)  jimi  má  být  splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci
   významné  skutečnosti  nebo  důkazní povinnost, a to za předpokladu, že
   pro  nesplnění  některé  z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci
   úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3;
 
   e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1;
 
   f)  nastaly  (vznikly)  po  vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního
   stupně.
 
   § 205b
 
   U  odvolání  proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání
   jsou  odvolacím  důvodem  jen  vady  uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a
   skutečnosti  nebo  důkazy,  jimiž  má  být prokázáno, že nebyly splněny
   předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).
 
   Účinky odvolání
 
   § 206
 
   (1)  Podá-li  ten,  kdo  je  k  tomu oprávněn, včas přípustné odvolání,
   nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne
   odvolací soud.
 
   (2) Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým
   základem  nebo  týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý
   jedná  v  řízení  sám  za  sebe  (§  91 odst. 1) a odvolání se výslovně
   vztahuje  jen  na  některá práva nebo na některé účastníky, není právní
   moc  výroku,  který  není  napaden,  odvoláním  dotčena.  To  neplatí v 
   případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který
   odvoláním  nebyl  výslovně  dotčen,  nebo  jestliže z právního předpisu
   vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky.
 
   (3)  Právní  moc  ostatních  výroků  není  dotčena také tehdy, jestliže
   odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství
   pohledávky, o lhůtě k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.
 
   Vzdání se odvolání a jeho vzetí zpět
 
   § 207
 
   (1)  Vzdát se odvolání je možno jedině vůči soudu, a to až po vyhlášení
   (vydání) rozhodnutí.
 
   (2)  Dokud  o  odvolání  nebylo  rozhodnuto,  je  možno vzít je zpět; v 
   takovém  případě  odvolací  soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo
   odvolání zpět, nemůže je podat znovu.
 
   Úkony soudu prvního stupně
 
   § 208
 
   (1)  Opožděně  podané  odvolání  předseda  senátu  soudu prvního stupně
   usnesením odmítne.
 
   (2)  Jako  opožděné  nemůže být odmítnuto odvolání, které bylo ve lhůtě
   podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného soudu.
 
   nadpis zrušen
 
   § 209
 
   Předseda senátu soudu prvního stupně se postará o odstranění případných
   vad  ve  včas  podaném odvolání (§ 43). Nezdaří-li se mu vady odstranit
   nebo  má-li za to, že odvolání je podáno tím, kdo k němu není oprávněn,
   nebo  že  není  přípustné,  předloží  věc po uplynutí odvolací lhůty se
   zprávou o tom odvolacímu soudu.
 
   § 210
 
   (1)  Nejde-li  o  případy uvedené v § 208 nebo v § 209, doručí předseda
   senátu  odvolání,  které  směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve
   věci  samé, ostatním účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo
   rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž
   práv  a  povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či
   povahu věci vhodné a účelné.
 
   (2)  Je-li to třeba, vyšetří předseda senátu, zda jsou splněny podmínky
   řízení, opatří zprávy a listiny, jichž se odvolatel nebo jiní účastníci
   dovolávají, a provede i jiná podobná šetření.
 
   (3)  Jakmile  všem  účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání a jakmile
   jsou  provedena  šetření podle odstavce 2, předloží předseda senátu věc
   odvolacímu  soudu;  ve zprávě též uvede, že považuje odvolání za podané
   ve lhůtě.
 
   § 210a
 
   Usnesení  o  povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož
   nenabyla  dosud  práva  osoba jiná než odvolatel, nebo usnesení, kterým
   bylo  uloženo  pořádkové  opatření  (§  53),  nebo usnesení o odmítnutí
   žaloby,  popřípadě  jiného  návrhu  na zahájení řízení (§ 43 odst. 2, §
   75a,  § 75b odst. 2, § 78d odst. 2), nebo usnesení o odmítnutí odvolání
   (§  208),  nebo  rozhodnutí  vydané  podle  části šesté může k odvolání
   změnit  přímo  soud  prvního  stupně,  pokud  odvolání  v celém rozsahu
   vyhoví.
 
   Řízení u odvolacího soudu
 
   § 211
 
   Pro  řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před
   soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
 
   § 211a
 
   Jiní  účastníci  řízení  než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat
   skutečnosti  nebo  důkazy,  které  nebyly uplatněny před soudem prvního
   stupně, jen za podmínek uvedených v § 205a.
 
   § 211b
 
   zrušen
 
   § 212
 
   Odvolací  soud  projedná  věc  v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá
   přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán
 
   a)  v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,
   který odvoláním nebyl dotčen,
 
   b)  v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
   rozhodnutí  musí  vztahovat  na  všechny  účastníky, kteří vystupují na
   jedné  straně,  a  kde  platí  úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91
   odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků,
 
   c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu
   mezi účastníky.
 
   § 212a
 
   (1)  Není-li  dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze
   přezkoumat  i  z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst.
   2).
 
   (2)  Rozsudek  nebo  usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze
   přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§
   43 a 209) žádné odvolací důvody.
 
   (3) K novým skutečnostem nebo důkazům (§ 205a a 211a) odvolací soud smí
   přihlédnout, jen když byly uplatněny.
 
   (4) Rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá
   jen z důvodů uvedených v § 205b.
 
   (5) Odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229
   odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. K jiným vadám řízení před soudem
   prvního  stupně  přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek
   nesprávné  rozhodnutí  ve  věci  a  jen  jestliže  za odvolacího řízení
   nemohla být zjednána náprava.
 
   (6) Usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z 
   důvodů,  které  se  týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku
   usnesení.
 
   § 213
 
   (1)  Odvolací  soud  není  vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud
   prvního stupně.
 
   (2)  Odvolací  soud  může zopakovat dokazování, na základě kterého soud
   prvního  stupně  zjistil  skutkový  stav  věci;  dosud provedené důkazy
   zopakuje  vždy,  má-li  za  to,  že  je  z  nich  možné dospět k jinému
   skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
 
   (3)  K  provedeným  důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná
   skutková  zjištění,  odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci
   nepřihlédne,  ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat,
   jen  jestliže  ke  skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního
   stupně  provedl  jiné  důkazy,  z nichž při zjišťování skutkového stavu
   vycházel.
 
   (4)  Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které
   dosud   nebyly   provedeny,  ukazuje-li  se  to  potřebné  ke  zjištění
   skutkového  stavu  věci;  to  neplatí  jen  tehdy,  má-li být provedeno
   rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být
   prokázána,   dosud  nebylo  provedeno  žádné  nebo  zcela  nedostatečné
   dokazování.
 
   (5)  Při  zjišťování  skutkového  stavu  odvolací  soud  nepřihlíží  ke
   skutečnostem  nebo  důkazům,  které  byly  účastníky řízení uplatněny v 
   rozporu s § 205a nebo § 211a.
 
   § 213a
 
   (1) Má-li odvolací soud za to, že mají být provedeny jiné než účastníky
   navržené  důkazy (§ 120 odst. 2 věta první), nebo opakuje-li dokazování
   (§ 213 odst. 2 a 3), provede dokazování sám.
 
   (2)  Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy (§ 213
   odst.  4)  buď  sám  nebo  prostřednictvím  soudu  prvního stupně anebo
   dožádaného soudu.
 
   § 213b
 
   (1)  V  odvolacím  řízení  se postupuje podle § 118a; tento postup však
   nemůže  vést  k  uplatnění  nových  skutečností nebo důkazů v rozporu s 
   ustanovením  §  205a  nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která
   jsou za odvolacího řízení nepřípustná.
 
   (2)  Porušení  ustanovení  § 118a odst. 1 až 3 soudem prvního stupně je
   vadou  řízení,  jen  jestliže  potřeba  uvést další tvrzení nebo důkazy
   vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu.
 
   § 214
 
   (1)  K  projednání  odvolání  nařídí  předseda  senátu odvolacího soudu
   jednání.
 
   (2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže
 
   a) se odmítá odvolání;
 
   b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení;
 
   c)  odvolání  směřuje  proti  usnesení  soudu prvního stupně, jímž bylo
   rozhodnuto  o  předběžném opatření, nebo jinému usnesení, kterým nebylo
   rozhodnuto ve věci samé;
 
   d) se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1;
 
   e)  odvolání  se  týká  toliko  nákladů  řízení,  lhůty  k  plnění nebo
   předběžné vykonatelnosti.
 
   (3)  Jednání  není  třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno
   jen  z  důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva
   účasti  na  projednání  věci  vzdali,  popřípadě s rozhodnutím věci bez
   nařízení  jednání  souhlasí; to neplatí, jestliže odvolací soud opakuje
   nebo doplňuje dokazování.
 
   § 215
 
   (1) Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času
   k  přípravě,  zpravidla nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má
   konat.
 
   (2)  Po zahájení jednání podá předseda nebo pověřený člen senátu zprávu
   o  dosavadním  průběhu  jednání; jinak platí pro jednání před odvolacím
   soudem  přiměřeně  §  116  až  118,  §  118a  odst. 4 a § 119. Na závěr
   předseda  senátu  účastníky  vyzve,  aby  shrnuli  své  návrhy a aby se
   vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.
 
   § 216
 
   (1) Ustanovení § 92, 97 a 98 pro odvolací řízení neplatí.
 
   (2) V odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok.
 
   (3)  Není  důvodem  pro  přerušení  řízení,  jestliže se účastníci nebo
   některý z nich nedostaví k jednání u odvolacího soudu.
 
   § 217
 
   zrušen
 
   Rozhodnutí o odvolání
 
   § 218
 
   Odvolací soud odmítne odvolání, které
 
   a) zrušeno
 
   b) bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn;
 
   c) směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
 
   § 218a
 
   Nerozhodl-li  předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1,
   ačkoliv  odvolání  bylo  podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání
   pro  opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření
   buď   sám   nebo  prostřednictvím  soudu  prvního  stupně  anebo  soudu
   dožádaného.
 
   § 218b
 
   zrušen
 
   § 218c
 
   O  zastavení  odvolacího  řízení  pro zpětvzetí odvolání před zahájením
   jednání  před  odvolacím soudem a o odmítnutí odvolání podle § 218 nebo
   podle  § 218a může rozhodnout jen předseda senátu odvolacího soudu nebo
   pověřený člen senátu.
 
   § 219
 
   Odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li ve výroku věcně správné.
 
   § 219a
 
   (1) Odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže
 
   a)  tu  jsou  takové  vady,  že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek
   podmínek  řízení  nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený
   soudce  anebo  soud  nebyl  správně  obsazen,  ledaže  místo samosoudce
   rozhodoval  senát,  popřípadě  i jiné vady, které mohly mít za následek
   nesprávné  rozhodnutí  ve  věci,  a  za  odvolacího  řízení nemohla být
   zjednána náprava,
 
   b)  rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek
   důvodů,
 
   c) soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem,
 
   d)  soud  nepokračoval  v  řízení  s  tím,  kdo  je procesním nástupcem
   účastníka,  který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem
   řízení.
 
   (2)  Odvolací soud rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci
   samé,  zruší  také tehdy, jestliže ke zjištění skutkového stavu věci je
   třeba  provést  další  účastníky  navržené  důkazy,  které  nemohou být
   provedeny  v  odvolacím  řízení  (§  213 odst. 3 a 4); ustanovení § 213
   odst. 5 tím nesmí být dotčeno.
 
   § 220
 
   (1) Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve
   věci  samé,  jestliže  nejsou  splněny podmínky pro jejich potvrzení (§
   219) nebo zrušení (§ 219a) a jestliže
 
   a)  soud  prvního  stupně  rozhodl  nesprávně,  ačkoliv správně zjistil
   skutkový stav;
 
   b) po doplnění nebo zopakování dokazovaní je skutkový stav věci zjištěn
   tak, že je možné o věci rozhodnout.
 
   (2) Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve
   věci samé, také tehdy, jestliže schválí smír.
 
   § 221
 
   (1) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle § 219a,
 
   a) vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo
 
   b)  postoupí  věc  věcně  příslušnému  okresnímu  nebo krajskému soudu,
   popřípadě  soudu  zřízenému  k projednávání a rozhodování věcí určitého
   druhu, anebo
 
   c)  rozhodne  o  zastavení  řízení,  jestliže  je  tu takový nedostatek
   podmínek  řízení,  který  nelze odstranit (§ 104 odst. 1); není-li dána
   pravomoc  soudů,  rozhodne  též  o  postoupení  věci  orgánu,  do jehož
   pravomoci náleží.
 
   (2)  Zruší-li  odvolací soud rozhodnutí proto, že nebyl dodržen závazný
   právní  názor  (§ 226 odst. 1, § 235h odst. 2 věta druhá a § 243d odst.
   1)  nebo že v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby v dalším
   řízení  věc  projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat
   věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen.
 
   § 221a
 
   Odvolací  soud  může  rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je
   navrhována jeho změna, a naopak.
 
   § 222
 
   (1)  Jestliže  odvolatel  vezme  odvolání  zpět,  právní moc napadeného
   rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.
 
   (2) Nerozhodl-li soud prvního stupně o některé části předmětu řízení, o 
   nákladech  řízení  nebo  o návrhu na předběžnou vykonatelnost, odvolací
   soud může ještě před rozhodnutím o odvolání nařídit, aby své rozhodnutí
   doplnil (§ 166).
 
   (3) Za podmínek § 164 může odvolací soud také nařídit opravu napadeného
   rozhodnutí.
 
   § 222a
 
   (1)  Vezme-li  žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na
   zahájení  řízení,  odvolací  soud  zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí
   návrhu,  zruší  rozhodnutí  soudu  prvního  stupně a řízení zastaví; to
   neplatí,  bylo-li  odvolání  podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání
   nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
 
   (2)  Jestliže  ostatní  účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů
   nesouhlasí,  odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v 
   takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
 
   § 223
 
   Odvolací  soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje rozsudek (§ 219)
   nebo mění rozsudek podle § 220 odst. 1; jinak rozhoduje usnesením.
 
   Náklady odvolacího řízení
 
   § 224
 
   (1)  Ustanovení  o  nákladech  řízení  před soudem prvního stupně platí
   přiměřeně i pro řízení odvolací.
 
   (2)  Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u 
   soudu prvního stupně.
 
   (3)  Zruší-li  odvolací  soud  rozhodnutí  a vrátí-li věc soudu prvního
   stupně  k  dalšímu  řízení  nebo  věc postoupí věcně příslušnému soudu,
   rozhodne  o  náhradě  nákladů  soud prvního stupně v novém rozhodnutí o 
   věci.
 
   Další průběh řízení
 
   § 225
 
   Soud  prvního  stupně  doručí rozhodnutí o odvolání, pokud je nedoručil
   odvolací soud přímo.
 
   § 226
 
   (1)  Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení,
   je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.
 
   (2)  Bylo-li  rozhodnutí  zrušeno  a  věc  postoupena věcně příslušnému
   soudu,  nepoužije  se  v  dalším  řízení § 104a. Z výsledků dosavadního
   řízení lze při novém projednání věci vycházet pouze z uznání žalovaného
   a  ze shodných skutkových tvrzení účastníků; se souhlasem účastníků lze
   vycházet také z některých nebo ze všech provedených důkazů.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 227
 
   zrušen
 
   Hlava druhá
 
   Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost
 
   Přípustnost
 
   § 228
 
   (1)  Žalobou  na  obnovu  řízení  účastník  může  napadnout  pravomocný
   rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
 
   a)  jsou-li  tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny
   nemohl  použít  v  původním  řízení  před soudem prvního stupně nebo za
   podmínek  uvedených  v  ustanovení  §  205a  a  211a též před odvolacím
   soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
 
   b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení
   před  soudem  prvního  stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §
   205a  a  211a  též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho
   příznivější rozhodnutí ve věci.
 
   (2)  Žalobou  na  obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné
   usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce
   1  vztahovat  i  na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí
   obdobně  pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání
   a pravomocný rozsudek pro zmeškání.
 
   § 229
 
   (1)   Žalobou   pro   zmatečnost  účastník  může  napadnout  pravomocné
   rozhodnutí  soudu  prvního  stupně  nebo  odvolacího soudu, kterým bylo
   řízení skončeno, jestliže
 
   a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
 
   b)  ten,  kdo  v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být
   účastníkem řízení,
 
   c)  účastník  řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem
   vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen,
 
   d)  nebyl  podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo
   třeba,
 
   e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,
 
   f)  soud  byl  nesprávně  obsazen,  ledaže  místo samosoudce rozhodoval
   senát,
 
   g)  bylo  rozhodnuto  v  neprospěch účastníka v důsledku trestného činu
   soudce nebo přísedícího,
 
   h)  účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu
   nebo  proto,  že  se  mu  nepodařilo doručit na známou adresu v cizině,
   ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
 
   (2)  Žalobou  pro  zmatečnost  účastník  může napadnout také pravomocný
   rozsudek  soudu  prvního  stupně  nebo odvolacího soudu nebo pravomocné
   usnesení  těchto  soudů,  kterým  bylo  rozhodnuto  ve věci samé, anebo
   pravomocný  platební  rozkaz  (směnečný  a šekový platební rozkaz) nebo
   elektronický platební rozkaz, jestliže
 
   a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
 
   b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,
 
   c)  odvolacím  soudem  byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu
   těchto  rozhodnutí  nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu,
   že  povinnosti  rozsudkem,  usnesením  nebo  platebním rozkazem uložené
   nelze vykonat (§ 261a).
 
   (3)  Žalobou  pro  zmatečnost  účastník  může  napadnout též pravomocný
   rozsudek  odvolacího  soudu  nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo
   rozhodnuto  ve  věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným
   postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o 
   pravomocný  rozsudek  soudu  prvního  stupně, proti němuž není odvolání
   přípustné podle § 202 odst. 2.
 
   (4)  Žalobou  pro  zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné
   usnesení  odvolacího  soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým
   bylo  zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího
   soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně
   o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
 
   § 230
 
   (1) Žaloba není přípustná proti
 
   a) usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby;
 
   b)  jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění a
   o předběžné vykonatelnosti;
 
   c) jen proti důvodům rozhodnutí.
 
   (2)  Žaloba  na  obnovu  řízení  není  přípustná  též proti rozsudkům a
   usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v 
   to dovolání.
 
   (3) Žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo
   rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
 
   § 231
 
   (1)  Žalobu  může  podat  z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší
   účastník,  jestliže  vstoupil  do  původního  řízení.  Žaloba  je  však
   nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí.
 
   (2)  Státní zastupitelství může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu
   pro  zmatečnost jen ve věcech, do nichž může podle zákona vstoupit nebo
   v  nichž  může  podat  návrh  na zahájení řízení. Nevstoupilo-li státní
   zastupitelství  do řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může
   žalobu podat, dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně
   vstoupí do řízení.
 
   (3)  Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, pokud není přímo
   účastníkem  řízení,  může  podat  z  důvodů  uvedených v 229 žalobu pro
   zmatečnost   jen   v  případech  a  za  podmínek  uvedených  v  §  35a.
   Nevstoupil-li  Úřad  pro  zastupování  státu  ve  věcech majetkových do
   řízení,  v  němž  bylo  vydáno  napadené rozhodnutí, může žalobu podat,
   dokud  běží  lhůta  některému z účastníků, jestliže současně vstoupí do
   řízení (§ 35a).
 
   (4) Ustanovení § 230 zde platí obdobně.
 
   Podání žaloby
 
   § 232
 
   (1)  Žaloba  musí  vedle  obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat
   označení  rozhodnutí,  proti  němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá,
   důvod   žaloby   (důvod   obnovy  řízení  nebo  zmatečnosti),  vylíčení
   skutečností,  které  svědčí  o  tom, že je žaloba podána včas, označení
   důkazů,  jimiž  má  být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se
   ten, kdo podal žalobu, domáhá.
 
   (2)  Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy
   řízení  nebo  zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k 
   žalobě.
 
   § 233
 
   (1)  Žaloba  na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té
   doby,  kdy  ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo
   od  té  doby,  kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před
   uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.
 
   (2)  Po  třech  letech  od  právní  moci napadeného rozhodnutí může být
   žaloba  na  obnovu  řízení  podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek
   nebo  rozhodnutí  o  přestupku  nebo jiném správním deliktu, na jejichž
   podkladě  bylo  v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později
   podle příslušných právních předpisů zrušeny.
 
   § 234
 
   (1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána
   ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.
 
   (2)  Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) lze žalobu
   podat  ve  lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy účastníku byl
   ustanoven  zástupce  nebo  kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před
   soudem samostatně jednat nebo pro kterou nemohl před soudem vystupovat,
   nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.
 
   (3)  Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) lze žalobu
   podat  ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o 
   důvodu  zmatečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci
   napadeného rozhodnutí.
 
   (4)  Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. g) lze žalobu
   podat  ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o 
   důvodu zmatečnosti dozvěděl.
 
   (5)  Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu
   podat  ve  lhůtě  3  měsíců  od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává,
   dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
 
   (6)  Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 2 písm. c) lze žalobu
   podat  ve  lhůtě  tří měsíců od právní moci usnesení odvolacího soudu o 
   zamítnutí  návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo o zastavení výkonu
   rozhodnutí.
 
   § 235
 
   (1) Prominutí zmeškání lhůt k žalobě není přípustné.
 
   (2)  Bylo-li  proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno také dovolání,
   nepočítá  se  do běhu lhůt podle § 234 odst. 1 až 4 doba od právní moci
   napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu.
 
   Řízení a rozhodnutí o žalobě
 
   § 235a
 
   (1)  Žalobu  projedná  a  rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v 
   prvním stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229
   odst.  3  a 4 však projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo
   napadeno;  to  neplatí  ve  věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni
   příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2).
 
   (2)  Pro  řízení  o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním
   stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.
 
   § 235b
 
   (1)  Byla-li proti stejnému rozhodnutí podána žaloba na obnovu řízení i 
   pro zmatečnost, spojí soud věci ke společnému řízení.
 
   (2)  Ustanovení § 92, 97 a 98 pro řízení o žalobě neplatí. Pro řízení o 
   žalobě pro zmatečnost neplatí též ustanovení § 107a.
 
   (3)  Bylo-li  proti  napadenému  rozhodnutí  podáno  též dovolání, soud
   řízení o žalobě přeruší až do rozhodnutí dovolacího soudu.
 
   § 235c
 
   Je-li  pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno, může soud nařídit odklad
   vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci.
 
   § 235d
 
   Soud projedná věc v mezích, ve kterých se ten, kdo podal žalobu, domáhá
   povolení   obnovy   řízení   nebo  zrušení  napadeného  rozhodnutí  pro
   zmatečnost. Tímto rozsahem není vázán
 
   a)  v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,
   který žalobou nebyl dotčen,
 
   b)  v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
   rozhodnutí  musí  vztahovat  na  všechny  účastníky, kteří vystupují na
   jedné  straně,  a  kde  platí  úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91
   odst. 2),
 
   c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu
   mezi účastníky.
 
   § 235e
 
   (1)  Žalobu  na  obnovu  řízení  soud usnesením buď zamítne nebo povolí
   obnovu řízení.
 
   (2)  Žalobu  pro  zmatečnost  soud  usnesením buď zamítne nebo napadené
   rozhodnutí  zruší. Zruší-li rozhodnutí z důvodů uvedených v § 229 odst.
   1  písm. a), b) a d) nebo v § 229 odst. 2 písm. a) a b), rozhodne též o 
   zastavení  řízení  o věci, popřípadě o postoupení věci orgánu, do jehož
   pravomoci  náleží.  Platí-li  důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
   odvolacího  soudu,  i  na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší soud i 
   toto rozhodnutí, i když nebylo žalobou napadeno.
 
   (3)  Bylo-li  stejné rozhodnutí napadeno žalobou na obnovu řízení i pro
   zmatečnost,  může  soud  povolit  důvodně uplatněnou obnovu řízení, jen
   když žalobu pro zmatečnost zamítne, odmítne nebo o ní zastaví řízení.
 
   (4) Bylo-li napadené rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno, soud řízení o 
   žalobě zastaví.
 
   § 235f
 
   Zamítá-li soud žalobu proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal
   někdo,  kdo k ní nebyl oprávněn, nebo proto, že byla podána po uplynutí
   lhůt  počítaných od právní moci napadeného rozhodnutí, nemusí nařizovat
   jednání.
 
   § 235g
 
   Povolením obnovy řízení odkládá se vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
 
   Řízení a rozhodnutí po povolení obnovy nebo po zrušení rozhodnutí
 
   § 235h
 
   (1)  Byla-li  povolena  obnova  řízení,  soud  prvního  stupně, jakmile
   usnesení  nabude  právní  moci,  věc znovu bez dalšího návrhu projedná;
   přihlédne  přitom  ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při
   projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným,
   zamítne   usnesením   návrh  na  jeho  změnu.  Jestliže  soud  napadené
   rozhodnutí   ve  věci  samé  změní,  nové  rozhodnutí  nahradí  původní
   rozhodnutí.
 
   (2)  Bylo-li  napadené rozhodnutí pro zmatečnost zrušeno, soud, o jehož
   rozhodnutí  jde,  věc, jakmile usnesení nabude právní moci, bez dalšího
   návrhu  projedná a rozhodne; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo
   v  původním  řízení nebo při projednávání žaloby. Právní názor obsažený
   ve  zrušovacím  usnesení  je  pro  nové  projednání  a  rozhodnutí věci
   závazný.
 
   (3)  Odstavec 2 neplatí, bylo-li řízení ve věci zastaveno (§ 235e odst.
   2 věta druhá).
 
   § 235i
 
   (1) V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního
   řízení  i  řízení  o  žalobě;  o  náhradě nákladů původního řízení však
   nerozhodne,  jestliže rozhodnutí po povolení obnovy nenahrazuje původní
   rozhodnutí.
 
   (2) Zruší-li soud napadené rozhodnutí a zastaví-li též řízení o věci (§
   235e  odst.  2  věta  druhá),  rozhodne  i  o náhradě nákladů původního
   řízení.
 
   (3)  Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým
   rozhodnutím o věci dotčeny.
 
   Hlava třetí
 
   Dovolání
 
   Přípustnost dovolání
 
   § 236
 
   (1)  Dovoláním  lze  napadnout  pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,
   pokud to zákon připouští.
 
   (2) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
 
   § 237
 
   Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
   odvolacího  soudu,  kterým  se odvolací řízení končí, jestliže napadené
   rozhodnutí  závisí  na  vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
   při  jejímž  řešení  se  odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
   praxe  dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud
   nebyla  vyřešena  nebo  je  dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
   má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
 
   § 238
 
   (1) Dovolání podle § 237 není přípustné
 
   a) ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li řízení
   o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové
   právo,
 
   b)  ve  věcech  upravených  zákonem  o registrovaném partnerství, je-li
   řízení o nich vedeno podle tohoto zákona,
 
   c)  proti  rozsudkům  a  usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem
   bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde
   o  vztahy  ze  spotřebitelských  smluv  a  o  pracovněprávní  vztahy; k 
   příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
 
   d) ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,
 
   e) proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle
   § 229 odst. 4,
 
   f)  proti  usnesením,  kterými  bylo  rozhodnuto o předběžném opatření,
   pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném,
 
   g) proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby.
 
   (2)  U  opětujícího  se  peněžitého  plnění je pro závěr, zda dovoláním
   napadeným  výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50
   000  Kč  [odstavec  1  písm.  c)], rozhodný součet všech opětujících se
   plnění; jde-li však o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou
   nebo  na  dobu  určitou  delší než 5 let, je rozhodný pouze pětinásobek
   výše ročního plnění.
 
   § 238a
 
   Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
   v  průběhu  odvolacího  řízení  rozhodnuto  o  tom,  kdo  je  procesním
   nástupcem  účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka
   (§  107a),  o  přistoupení  dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně
   účastníka (§ 92 odst. 2).
 
   § 239
 
   Přípustnost  dovolání  (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací
   soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
 
   Podání dovolání
 
   § 240
 
   (1)  Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí
   odvolacího  soudu  u  soudu,  který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li
   odvolacím  soudem  vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení
   opravného usnesení.
 
   (2)  Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však
   zachována,   bude-li   dovolání  podáno  ve  lhůtě  u  odvolacího  nebo
   dovolacího soudu.
 
   (3)  Lhůta  je  zachována  také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po
   uplynutí  dvouměsíční  lhůty  proto,  že  se dovolatel řídil nesprávným
   poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání,
   o  lhůtě  k  dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li
   nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání
   do tří měsíců od doručení.
 
   § 241
 
   (1)   Není-li  dále  stanoveno  jinak,  musí  být  dovolatel  zastoupen
   advokátem  nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu
   svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.^57)
 
   (2) Odstavec 1 neplatí,
 
   a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,
 
   b)  je-li  dovolatelem  právnická  osoba,  stát, obec nebo vyšší územně
   samosprávný  celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v §
   21b, která má právnické vzdělání.
 
   (3)  Odstavec  1  neplatí  také  tehdy,  je-li dovolatelem obec, kterou
   zastupuje  stát  podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec
   osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
 
   (4)  Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci
   2  písm.  a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b,
   anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
 
   § 241a
 
   (1)  Dovolání  lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu
   spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
 
   (2)  V  dovolání  musí  být  vedle  obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
   uvedeno,   proti   kterému  rozhodnutí  směřuje,  v  jakém  rozsahu  se
   rozhodnutí  napadá,  vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje
   splnění  předpokladů  přípustnosti  dovolání  (§ 237 až 238a) a čeho se
   dovolatel domáhá (dovolací návrh).
 
   (3)  Důvod  dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení
   věci,   které  pokládá  za  nesprávné,  a  že  vyloží,  v  čem  spočívá
   nesprávnost tohoto právního posouzení.
 
   (4)  V  dovolání  nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za
   řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
 
   (5)  K  obsahu  podání,  v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá
   rozhodnutí  odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž
   by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží.
 
   (6) V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
 
   Úkony soudu prvního stupně
 
   § 241b
 
   (1) Ustanovení § 208 odst. 1, § 209 a 210 platí obdobně.
 
   (2)  Není-li  splněna  podmínka  uvedená  v § 241, postupuje se obdobně
   podle  §  104  odst.  2;  to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně,
   někým,  kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí,
   proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
 
   (3)  Dovolání,  které  neobsahuje  údaje  o  tom,  v  jakém  rozsahu se
   rozhodnutí  odvolacího  soudu  napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění
   předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje
   vymezení  důvodu  dovolání,  může být o tyto náležitosti doplněno jen v 
   průběhu  trvání  lhůty  k  dovolání.  Nebyla-li  v době podání dovolání
   splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty,
   která  byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však
   dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta
   podle  věty  první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této
   žádosti rozhodnuto.
 
   Řízení u dovolacího soudu
 
   § 242
 
   (1)  Dovolací  soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve
   kterém byl jeho výrok napaden.
 
   (2) Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů
 
   a)  v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,
   který dovoláním nebyl dotčen,
 
   b)  v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
   rozhodnutí  musí  vztahovat  na  všechny  účastníky, kteří vystupují na
   jedné  straně,  a  kde  platí  úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91
   odst. 2), třebaže dovolání podal jen některý z účastníků,
 
   c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu
   mezi účastníky.
 
   (3)  Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného
   v  dovolání.  Je-li  dovolání  přípustné, dovolací soud přihlédne též k 
   vadám  uvedeným  v  §  229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
   odst.  3,  jakož  i  k  jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
   nesprávné rozhodnutí ve věci.
 
   (4)  Účastníci  mohou  po  dobu  trvání  lhůty  k podání dovolání měnit
   vymezení  důvodu  dovolání  a  rozsah,  ve kterém rozhodnutí odvolacího
   soudu napadají; ke změně není třeba souhlasu soudu.
 
   § 243
 
   Před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
 
   a)  vykonatelnost  napadeného  rozhodnutí,  kdyby  neprodleným  výkonem
   rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
 
   b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve
   svých  právech  a  nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než
   účastníka řízení.
 
   § 243a
 
   (1)   Dovolací   soud   rozhodne  o  dovolání  zpravidla  bez  jednání.
   Považuje-li to za potřebné, nařídí k projednání dovolání jednání.
 
   (2)  Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a §
   216 odst. 3.
 
   § 243b
 
   Pro  dovolací  řízení  platí  přiměřeně ustanovení o řízení před soudem
   prvního  stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99
   a 107a však pro dovolací řízení neplatí.
 
   Rozhodnutí o dovolání
 
   § 243c
 
   (1)  Dovolání  podané  proti  rozhodnutí  odvolacího  soudu, které není
   přípustné  nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3)
   odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud
   odmítne.  Usnesení o tom dovolací soud vydá do 6 měsíců ode dne, kdy mu
   věc byla předložena (§ 241b).
 
   (2)  K přijetí usnesení o odmítnutí dovolání z důvodu, že dovolání není
   podle § 237 přípustné, je třeba souhlasu všech členů senátu.
 
   (3)  Ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí
   pro  řízení  u  dovolacího  soudu  obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání
   zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
 
   § 243d
 
   Nepostupoval-li podle § 243c, dovolací soud
 
   a)  dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu
   je správné, nebo
 
   b)  může  rozhodnutí  odvolacího  soudu  změnit, jestliže odvolací soud
   rozhodl  nesprávně  a jestliže dosavadní výsledky řízení ukazují, že je
   možné o věci rozhodnout.
 
   § 243e
 
   (1)  Nejsou-li  podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
   dovolání,  pro  zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího
   soudu, dovolací soud je zruší.
 
   (2)  Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k 
   dalšímu  řízení.  Platí-li  důvody,  pro  které bylo zrušeno rozhodnutí
   odvolacího  soudu,  také  na  rozhodnutí  soudu  prvního  stupně, zruší
   dovolací  soud  i  toto  rozhodnutí  a vrátí věc soudu prvního stupně k 
   dalšímu   řízení,   popřípadě  věc  postoupí  k  dalšímu  řízení  věcně
   příslušnému  soudu.  Dovolací  soud zruší též další rozhodnutí vydaná v 
   řízení  v  prvním  stupni  nebo  v  odvolacím  řízení,  která  jsou  na
   zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá.
 
   (3)  Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nebyl
   dodržen  závazný právní názor (§ 243g odst. 1) nebo že v řízení došlo k 
   závažným  vadám,  může  nařídit, aby věc v dalším řízení projednal jiný
   senát  nebo  přikázat  věc  k dalšímu řízení jinému odvolacímu soudu. V 
   případě, že dovolací soud zruší rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně,
   může  také  nařídit,  aby věc v dalším řízení projednal u soudu prvního
   stupně  jiný  senát  (samosoudce)  nebo  přikázat  věc k dalšímu řízení
   jinému soudu prvního stupně.
 
   (4)  Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního
   stupně  pro vady uvedené v § 229 odst. 1 písm. a), b) nebo d) a v § 229
   odst.  2 písm. a) nebo b), rozhodne též o zastavení řízení, popřípadě o 
   postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.
 
   § 243f
 
   (1)  Pro  rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání
   napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
 
   (2) O zastavení dovolacího řízení nebo o odmítnutí dovolání, které bylo
   podáno  opožděně,  které  bylo  po-dáno  někým,  kdo  k  dovolání  není
   oprávněn,  nebo které nebylo řádně doplněno nebo opraveno a v dovolacím
   řízení  nelze pro tento nedostatek pokračovat, může rozhodnout předseda
   senátu dovolacího soudu nebo pověřený člen senátu.
 
   (3)  V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo
   zastaveno  dovolací  řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je
   dovolání  opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování
   v  dovolacím  řízení,  nebo  proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
   Bylo-li  dovolání  odmítnuto  nebo  bylo-li  dovolací řízení zastaveno,
   nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
 
   (4)  Dovolací  soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti
   rozsudku  odvolacího  soudu  nebo  jestliže  mění  či  zrušuje rozsudek
   odvolacího soudu; jinak rozhoduje usnesením.
 
   § 243g
 
   Další průběh řízení
 
   (1)   Jestliže   dovolací   soud   zruší  rozhodnutí  odvolacího  soudu
   (rozhodnutí  soudu  prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla
   věc  vrácena  nebo  postoupena  k  dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde
   platí  obdobně.  O  náhradě  nákladů  řízení  včetně nákladů dovolacího
   řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
 
   (2)  Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým
   rozhodnutím dotčeny.
 
   ČÁST PÁTÁ
 
   Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem
 
   Hlava první
 
   Obecná ustanovení
 
   § 244
 
   (1)  Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku,
   orgán  zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený
   podle  zvláštního  právního  předpisu  (dále jen "správní orgán") podle
   zvláštního  zákona  o  sporu  nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze
   vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního
   orgánu  právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském
   soudním řízení.
 
   (2) Ustanovení odstavce 1 neplatí,
 
   a)  rozhodl-li  o  sporu  nebo  o  jiné právní věci rozhodce nebo stálý
   rozhodčí soud,^98) nebo rozhodčí komise spolku
 
   b)  jestliže  se  rozhodnutí  správního  orgánu v důsledku námitek nebo
   jiného   obdobného  úkonu  účastníka  právního  poměru  učiněného  před
   správním   orgánem   podle   zvláštního  zákona  zrušuje  nebo  pozbývá
   účinnosti,
 
   c)   odkázal-li   podle  zvláštního  právního  předpisu  správní  orgán
   účastníky právního poměru s jejich nároky na řízení před soudem.^99)
 
   § 245
 
   Není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části
   první až čtvrté tohoto zákona.
 
   Hlava druhá
 
   Podání žaloby
 
   § 246
 
   (1) K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech
   rozhodnutím  správního  orgánu,  kterým byla jeho práva nebo povinnosti
   založena,  změněna,  zrušena,  určena  nebo  zamítnuta.  Tento návrh se
   nazývá žalobou.
 
   (2)  Žaloba  musí  kromě  obecných  náležitostí  podání  (§ 42 odst. 4)
   obsahovat  označení  účastníků  řízení,  sporu nebo jiné právní věci, o 
   které  správní  orgán  rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení
   skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom,
   v  čem  žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na
   svých  právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem
   provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc
   soudem  projednána  a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc
   soudem rozhodnuta.
 
   (3) K žalobě je žalobce povinen připojit stejnopis rozhodnutí správního
   orgánu a listinné důkazy, jichž se dovolává.
 
   § 246a
 
   zrušen
 
   § 246b
 
   zrušen
 
   § 246c
 
   zrušen
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 247
 
   (1)  Žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí
   správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
 
   (2)  Žaloba  je  nepřípustná,  jestliže  žalobce nevyužil v řízení před
   správním  orgánem  řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné
   řádné   opravné  prostředky  nebyly  správním  orgánem  pro  opožděnost
   projednány.
 
   § 248
 
   (1)   Podání   žaloby  nemá  odkladný  účinek  na  právní  moc  ani  na
   vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu.
 
   (2) Soud na žádost žalobce odloží
 
   a)   vykonatelnost  rozhodnutí  správního  orgánu  až  do  právní  moci
   rozhodnutí   o  žalobě,  jestliže  by  neprodleným  výkonem  rozhodnutí
   správního orgánu hrozila žalobci závažná újma,
 
   b)  právní moc rozhodnutí správního orgánu až do právní moci rozhodnutí
   o žalobě, jestliže je žalobce závažně ohrožen ve svých právech a odklad
   se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv nabytých třetími osobami.
 
   (3)  Odklad právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí správního orgánu
   soud  i  bez  návrhu  zruší,  jakmile se ukáže, že pominuly důvody, pro
   které byl povolen.
 
   Hlava třetí
 
   Řízení o žalobě
 
   Příslušnost
 
   § 249
 
   (1)  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  jsou  k  řízení  v prvním stupni
   příslušné okresní soudy.
 
   (2)  Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vkladu
   práva k nemovitým věcem.
 
   § 250
 
   (1) Není-li dále stanoveno jinak, je k řízení místně příslušný
 
   a)  obecný  soud  účastníka,  jemuž  byla  nebo podle návrhu podaného u 
   správního orgánu měla být uložena povinnost k plnění,
 
   b)  obecný  soud  účastníka,  na  jehož návrh bylo řízení před správním
   orgánem zahájeno, není-li dána příslušnost podle písmena a),
 
   c) soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který o sporu nebo o 
   jiné  právní  věci  rozhodl,  není-li dána příslušnost podle písmena a)
   nebo b).
 
   (2) Týkalo-li se řízení před správním orgánem práva k nemovité věci, je
   k řízení místně příslušný vždy soud, v jehož obvodu je nemovitá věc.
 
   § 250a
 
   Účastníci řízení
 
   (1)  Účastníky  řízení  jsou  žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení
   před správním orgánem.
 
   (2)  Jakmile  soud  zjistí,  že se řízení neúčastní někdo, kdo je podle
   odstavce  1  jeho  účastníkem,  přibere  jej usnesením do řízení. Proti
   tomuto usnesení není odvolání přípustné.
 
   Projednání žaloby
 
   § 250b
 
   (1)  S  žalobou  jsou  spojeny ke společnému řízení další žaloby, které
   byly  podány  ve  věci, o níž správní orgán rozhodl stejným rozhodnutím
   dříve, než o ní soud prvního stupně rozhodl.
 
   (2) V průběhu řízení před soudem nesmí být změněn okruh účastníků, jaký
   tu  byl  v  době  rozhodnutí  správního orgánu; to neplatí, došlo-li za
   řízení před soudem k procesnímu nástupnictví (§ 107 a 107a).
 
   (3)  Návrh,  o  němž  rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení
   před soudem změněn.
 
   § 250c
 
   (1) V rámci přípravy jednání předseda senátu rovněž vyžádá od správního
   orgánu potřebné spisy.
 
   (2)  Stejnopis  žaloby  soud doručí též správnímu orgánu, který o sporu
   nebo  o  jiné právní věci rozhodl, a umožní mu, aby se k žalobě písemně
   vyjádřil.
 
   (3) Ustanovení § 114b se nepoužije.
 
   § 250d
 
   (1)  Účastníci  řízení  mohou  uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a
   označit  důkazy  k  jejich prokázání nejpozději do skončení přípravného
   jednání,  popřípadě  do  uplynutí  lhůty,  která  jim byla poskytnuta k 
   doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na
   provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c)
   nebo, nebyla-li nařízena a provedena tato příprava jednání, do skončení
   prvního  jednání,  které  se  v  řízení  před  soudem konalo; k později
   uvedeným  skutečnostem  a  důkazům  se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o 
   skutečnosti   nebo   důkazy,   jimiž  má  být  zpochybněna  věrohodnost
   provedených  důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání nebo
   které  účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i o skutečnosti a
   důkazy,  které  účastníci  uvedli  poté, co byl některý z nich vyzván k 
   doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 2.
 
   (2)  Omezení  podle  odstavce  1 neplatí v případě, že účastníci nebyli
   řádně  poučeni  podle  §  114c  odst.  5  nebo že, nebyla-li nařízena a
   provedena  příprava  jednání, soud jim neposkytl poučení o povinnostech
   podle  odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto povinností nejpozději
   v předvolání k prvnímu jednání ve věci.
 
   § 250e
 
   (1) Soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem.
 
   (2)  Soud  může  vzít  za  svá  též skutková zjištění správního orgánu.
   Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.
 
   § 250f
 
   Soud  projedná  věc  v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání
   sporu  nebo  jiné právní věci v řízení před soudem. Tímto rozsahem není
   vázán,
 
   a) jestliže správní orgán řízení zahájil bez návrhu,
 
   b) jde-li o taková společná oprávnění nebo povinnosti, že se rozhodnutí
   musí vztahovat na všechny účastníky, kteří jsou jejich nositeli,
 
   c)  vyplývá-li  z  právního  předpisu určitý způsob vypořádání právního
   poměru mezi účastníky.
 
   Hlava čtvrtá
 
   Rozhodnutí o žalobě
 
   § 250g
 
   (1) Soud žalobu odmítne,
 
   a) byla-li podána opožděně,
 
   b) byla-li podána někým, kdo k žalobě není oprávněn,
 
   c) je-li nepřípustná.
 
   (2) K rozhodnutí podle odstavce 1 nemusí být nařízeno jednání.
 
   § 250h
 
   (1)  Účastník,  na  jehož  návrh  bylo  zahájeno  řízení  před správním
   orgánem,  může vzít v průběhu řízení před soudem tento návrh zpět, a to
   zcela nebo zčásti.
 
   (2)  Byl-li  vzat zpět návrh, kterým bylo zahájeno řízení před správním
   orgánem,  a  souhlasí-li  s  tímto  zpětvzetím návrhu ostatní účastníci
   řízení,  soud  řízení  zcela,  popřípadě  v  rozsahu  zpětvzetí  návrhu
   zastaví. Jednání nemusí nařizovat.
 
   (3)  Zastaví-li  soud  řízení  podle  odstavce  2,  pozbývá  rozhodnutí
   správního orgánu účinnost v rozsahu, v němž je usnesením soudu dotčeno.
   Uvedený následek musí být uveden ve výroku usnesení o zastavení řízení.
 
   § 250i
 
   Soud  žalobu  zamítne,  dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o 
   sporu nebo o jiné právní věci správně.
 
   § 250j
 
   (1) Dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být
   rozhodnuto  jinak,  než  rozhodl  správní  orgán, rozhodne ve věci samé
   rozsudkem.
 
   (2)  Rozsudek  soudu  podle  odstavce  1 nahrazuje rozhodnutí správního
   orgánu  v  takovém  rozsahu,  v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento
   následek musí být uveden ve výroku rozsudku.
 
   § 250k
 
   Zastaví-li  soud  řízení o žalobě z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §
   250h,   nebo   odmítne-li   žalobu  anebo  zamítne-li  žalobu,  zůstává
   rozhodnutí správního orgánu nedotčeno.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 250l
 
   Nahrazuje-li  rozsudek soudu alespoň zčásti rozhodnutí správního orgánu
   (§  250j  odst.  2) nebo pozbylo-li rozhodnutí správního orgánu alespoň
   zčásti  svou  účinnost  (§ 250h odst. 3), rozhodne soud znovu o náhradě
   nákladů  řízení,  které  vznikly  v řízení před správním orgánem, pokud
   bylo v tomto řízení o náhradě rozhodnuto.
 
   § 250m
 
   zrušen
 
   § 250n
 
   zrušen
 
   § 250o
 
   zrušen
 
   § 250p
 
   zrušen
 
   § 250q
 
   zrušen
 
   § 250r
 
   zrušen
 
   § 250s
 
   zrušen
 
   § 250t
 
   zrušen
 
   ČÁST ŠESTÁ
 
   Výkon rozhodnutí
 
   Hlava první
 
   Nařízení a provedení výkonu rozhodnutí
 
   Předpoklady výkonu rozhodnutí
 
   § 251
 
   (1) Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí,
   může  oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud nařizuje a
   provádí  výkon  rozhodnutí  s  výjimkou  titulu,  který  se vykonává ve
   správním nebo daňovém řízení.
 
   (2)  Je-li  k  soudu  podán návrh na výkon titulu, který se vykonává ve
   správním nebo daňovém řízení, soud návrh odmítne.
 
   § 252
 
   (1) Není-li stanoveno jinak, je příslušný k nařízení a provedení výkonu
   rozhodnutí,  k  činnosti  soudu  před  nařízením  výkonu rozhodnutí a k 
   prohlášení o majetku obecný soud povinného.
 
   (2)  Nemá-li  povinný  obecný  soud  nebo jeho obecný soud není v České
   republice,  je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud,
   v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním
   pohledávky,  je  příslušný  obecný  soud  banky  nebo  jiného  dlužníka
   povinného,  popřípadě  soud,  v  jehož  obvodu  má  zahraniční  dlužník
   povinného  umístěn v České republice svůj závod nebo organizační složku
   svého závodu.
 
   (3)  Namísto  obecného soudu povinného je k nařízení a provedení výkonu
   rozhodnutí   a  k  činnosti  soudu  před  nařízením  výkonu  rozhodnutí
   příslušný  soud,  v  jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů
   nebo  rozhodnutí  soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své
   bydliště,  jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého
   dítěte.
 
   (4)  Namísto obecného soudu povinného a soudu uvedeného v odstavci 3 je
   k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud,
 
   a)  v  jehož  obvodu  je závod (část závodu), jde-li o výkon rozhodnutí
   postižením závodu;
 
   b) v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se výkon rozhodnutí nemovité
   věci, není-li dána příslušnost podle písmena a).
 
   (5) Soud příslušný podle odstavce 3 může po pravomocném nařízení výkonu
   rozhodnutí  ze závažných důvodů přenést svou místní příslušnost na jiný
   soud,  jestliže  je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla
   příslušnost   přenesena,   s  přenesením  nesouhlasí,  předloží  věc  k 
   rozhodnutí,  pokud  otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta
   odvolacím  soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je
   vázán i soud, který příslušnost přenesl.
 
   § 253
 
   (1)  Výkon  rozhodnutí  soud  nařídí  zpravidla  bez slyšení povinného.
   Případným slyšením povinného nesmí být zmařen účel výkonu rozhodnutí.
 
   (2) Soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to
   zákon.
 
   § 254
 
   (1)  Na  výkon  rozhodnutí  se  užije ustanovení předcházejících částí,
   není-li v této části uvedeno jinak. Rozhoduje se však vždy usnesením.
 
   (2)  Při  výkonu  rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v 
   části  třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat
   žalobu  na  obnovu  výkonu  rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat
   pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4.
 
   (3)  Při  výkonu  rozhodnutí  soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším
   osobám,  kterých  se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních
   právech a povinnostech.
 
   (4) V usnesení, jímž soud nařizuje výkon rozhodnutí, se uvede poučení o 
   tom,  že  nebudou-li  v odvolání uvedeny žádné skutečnosti rozhodné pro
   nařízení výkonu rozhodnutí, odvolací soud odvolání odmítne.
 
   (5)  V  odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. Proti usnesení o 
   nařízení výkonu rozhodnutí lze namítat jen ty skutečnosti, jež jsou pro
   nařízení   výkonu   rozhodnutí   rozhodné;  k  ostatním  odvolací  soud
   nepřihlédne a odvolání obsahující jen takové důvody odmítne.
 
   (6) V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy.
 
   (7)  Není-li  v  této  části  uvedeno jinak, při rozhodování o odvolání
   podanému  proti  usnesení,  kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení
   výkonu  rozhodnutí,  o  návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí, o 
   návrhu  na  zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a) až
   f),  o  ceně  prodávané nemovité věci (§ 336a) nebo závodu (§ 338n) a o 
   nařízení  dražebního  jednání  (§  336b  a  338o), lze rozhodnutí soudu
   prvního   stupně  zrušit  jen  podle  §  219a  odst.  1.  Šetření  nebo
   dokazování, která jsou potřebná pro potvrzení nebo změnu usnesení soudu
   prvního  stupně,  provede  odvolací  soud  buď sám nebo prostřednictvím
   soudu prvního stupně anebo dožádaného soudu.
 
   (8)  K  projednání  odvolání  není  třeba nařizovat jednání také tehdy,
   jestliže  se  v odvolacím řízení neprovádí šetření nebo dokazování nebo
   jestliže  soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení
   jednání;  to  neplatí,  bylo-li  odvolání  podáno  proti usnesení soudu
   prvního stupně vydanému ve věci zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268
   odst. 1 písm. g) a h).
 
   Účastníci řízení
 
   § 255
 
   (1) Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný.
 
   (2)   Účastníkem   řízení  je  také  manžel  povinného,  je-li  výkonem
   rozhodnutí  postihován  jeho  majetek  nebo  majetek ve společném jmění
   manželů.
 
   § 256
 
   (1) Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve
   prospěch  jiného,  než  kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze
   nařídit  a  provést  výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na
   něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.
 
   (2)  Přechod  povinnosti  nebo  práva lze prokázat jen listinou vydanou
   anebo  ověřenou státním orgánem nebo notářem,^76) pokud nevyplývá přímo
   z právního předpisu.
 
   Způsoby výkonu rozhodnutí
 
   § 257
 
   Nařídit  a  provést  výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v tomto
   zákoně.
 
   § 258
 
   (1) Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést
   srážkami   ze  mzdy,  přikázáním  pohledávky,  správou  nemovité  věci,
   prodejem  movitých věcí a nemovitých věcí, postižením závodu a zřízením
   soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem.
 
   (2)   Výkon  rozhodnutí  ukládajícího  jinou  povinnost  než  zaplacení
   peněžité  částky  se  řídí  povahou uložené povinnosti. Lze jej provést
   vyklizením,  odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací
   a výkonů.
 
   (3)  Výkon  rozhodnutí  prodejem  zástavy lze pro zajištěnou pohledávku
   provést   prodejem   zastavených   movitých  a  nemovitých  věcí,  věcí
   hromadných  a  souborů věcí, přikázáním zastavené peněžité pohledávky a
   postižením zastavených jiných majetkových práv.
 
   Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí
 
   § 259
 
   Požádá-li  o  to oprávněný před podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo
   při  podání  tohoto  návrhu a považuje-li to předseda senátu za účelné,
   předvolá povinného a vyzve ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou
   mu ukládá rozhodnutí.
 
   § 260
 
   (1)  Jde-li  o  vymáhání výživného pro nezletilé dítě, poskytne soud na
   žádost  účastníka pomoc při zjišťování bydliště toho, komu z rozhodnutí
   vyplývá  povinnost.  Soud  přitom  postupuje  v  součinnosti  s  jinými
   státními orgány.
 
   (2) Na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení
   peněžité částky, dotáže se soud toho, komu je zaplacení peněžité částky
   uloženo,  zda  a  od  koho  pobírá  mzdu  nebo  jiný pravidelný příjem,
   popřípadě  u  které banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a
   úvěrního   družstva^77),  instituce  elektronických  peněz,  zahraniční
   instituce  elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého
   rozsahu,   platební   instituce,  zahraniční  platební  instituce  nebo
   poskytovatele  platebních  služeb  malého  rozsahu  (dále  jen „peněžní
   ústav“)  má  své účty a jaká jsou čísla těchto účtů nebo jiné jedinečné
   identifikátory^77a).
 
   (3)  Dotázaný  je  povinen odpovědět soudu do jednoho týdne od doručení
   dotazu.  Nesplní-li  tuto povinnost nebo uvede-li v odpovědi nepravdivé
   nebo neúplné údaje, může mu soud uložit pořádkovou pokutu (§ 53).
 
   Prohlášení o majetku
 
   § 260a
 
   (1)  Kdo  má  vykonatelným  rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku,
   může  soudu  před  podáním  návrhu  na  výkon rozhodnutí navrhnout, aby
   předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku.
 
   (2)  Není-li  povinný  plně svéprávný nebo jsou-li povinným obec, vyšší
   územně  samosprávný  celek nebo právnická osoba, označí oprávněný podle
   možnosti osoby, které je třeba předvolat (§ 260c).
 
   § 260b
 
   (1)  Soud  návrhu  na prohlášení o majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li
   oprávněný  k návrhu listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla nebo
   nemohla  být  ani  s  pomocí  soudu  podle  §  260  uspokojena  výkonem
   rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu, a
   stejnopis  rozhodnutí,  opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, nebo
   jinou   listinu  potřebnou  k  nařízení  výkonu  rozhodnutí;  stejnopis
   rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh podává u soudu, který
   o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
 
   (2) Návrhu na prohlášení majetku nelze vyhovět,
 
   a)  probíhá-li  insolvenční  řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící
   úpadek  povinného^53c)  a  po  dobu  trvání účinků moratoria na majetek
   povinného,
 
   b)  byla-li  u povinného zavedena nucená správa podle zvláštního zákona
   nebo   dočasná  správa  nebo  správa  pro  řešení  krize  podle  zákona
   upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu.
 
   § 260c
 
   (1)  Není-li povinný plně svéprávný, soud místo povinného předvolá jeho
   zákonného zástupce nebo opatrovníka.
 
   (2)  Je-li  povinným  obec  nebo  vyšší  územně samosprávný celek, soud
   předvolá  toho,  komu  přísluší  podle  zvláštního zákona je zastupovat
   navenek.
 
   (3)  Je-li  povinnou  právnická osoba, soud předvolá toho, kdo je jejím
   statutárním  orgánem;  vykonává-li  působnost  statutárního orgánu více
   osob  vedle sebe, předvolá soud kteroukoliv z nich. Jestliže statutární
   orgán  tvoří  více  osob, soud předvolá jeho předsedu; není-li to dobře
   možné,  lze předvolat každého člena tohoto orgánu, který je oprávněn za
   právnickou  osobu  jednat.  U právnické osoby v likvidaci soud předvolá
   likvidátora.
 
   (4)  Ten,  kdo  byl  k  prohlášení  o  majetku předvolán, je povinen se
   dostavit k soudu osobně.
 
   § 260d
 
   (1)  Předvolání  k  prohlášení o majetku musí obsahovat účel výslechu a
   poučení  o následcích, jestliže prohlášení bude odmítnuto nebo jestliže
   v   něm  budou  uvedeny  nepravdivé  nebo  hrubě  zkreslené  údaje.^78)
   Považuje-li   to  soud  za  účelné,  vyzve  povinného,  jeho  zákonného
   zástupce,  opatrovníka  nebo  osobu  činící  prohlášení  za obec, vyšší
   územně samosprávný celek nebo právnickou osobu (dále jen "předvolaný"),
   aby  předložil  seznam  majetku  povinného obsahující údaje uvedené v §
   260e odst. 2, popřípadě též listiny dokládající tento majetek.
 
   (2)  Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních rukou. Předvolání
   musí být doručeno nejméně deset dnů přede dnem konání výslechu.
 
   (3)  Jestliže  se  ten,  kdo byl k soudu řádně předvolán, nedostaví bez
   včasné  a  důvodné  omluvy,  bude  k  soudu  předveden;  o tom musí být
   předvolaný poučen.
 
   § 260e
 
   (1)  Před zahájením výslechu soud předvolaného vyzve, aby uvedl úplné a
   pravdivé  údaje  o  majetku  povinného,  a  znovu ho poučí o následcích
   nesplnění této povinnosti a o následcích odepření prohlášení.^78)
 
   (2) V prohlášení o majetku je předvolaný povinen uvést
 
   a)  plátce  mzdy  nebo  jiného příjmu postižitelného srážkami ze mzdy a
   výši tohoto nároku,
 
   b)  peněžní  ústavy, u nichž má účty, výši pohledávek a čísla účtů nebo
   jiné jedinečné identifikátory^77a),
 
   c)  dlužníky,  u nichž má jiné peněžité pohledávky, důvod a výši těchto
   pohledávek,
 
   d)  osoby, vůči nimž má jiná majetková práva, jejich důvod a hodnotu (§
   320),
 
   e)  movité  věci  (spoluvlastnický  podíl  na  nich)  povinného  a kde,
   popřípadě  u  koho  se nacházejí; totéž platí o listinách uvedených v §
   334 a o cenných papírech a zaknihovaných cenných papírech,
 
   f) nemovité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného,
 
   g) závod povinného a jeho části a kde se nachází.
 
   (3)  O  prohlášení  o  majetku  podle  odstavce 2 soud sepíše protokol;
   seznam  majetku,  který  předloží  předvolaný, tvoří přílohu protokolu,
   jestliže  předvolaný prohlásí, že obsahuje úplné a pravdivé údaje, nebo
   jestliže  tento  seznam  do protokolu doplní. V protokolu se dále uvede
   obsah  poučení  poskytnutého  soudem (odstavec 1) a výslovné prohlášení
   předvolaného  o tom, že v prohlášení uvedl jen úplné a pravdivé údaje o 
   majetku povinného. Protokol podepíše soudce, zapisovatel a předvolaný.
 
   (4) Úkony soudu podle tohoto ustanovení může učinit jen soudce.
 
   § 260f
 
   (1)  O  výslechu předvolaného soud vyrozumí oprávněného; oprávněný může
   předvolanému klást otázky jen se souhlasem soudu.
 
   (2)  Každý,  kdo  má  vůči povinnému vykonatelným rozhodnutím přiznanou
   peněžitou  pohledávku,  může  nahlížet  do  spisu  o prohlášení majetku
   povinného a činit si z něho výpisy a opisy.
 
   § 260g
 
   (1)  Soud  upustí  od prohlášení o majetku, jestliže povinný ještě před
   zahájením   výslechu   prokáže,   že   pohledávku   oprávněného  splnil
   (uspokojil), nebo jestliže oprávněný vzal ještě před zahájením výslechu
   svůj návrh zpět.
 
   (2)  Prohlásí-li  oprávněný  v  průběhu výslechu, že netrvá na tom, aby
   předvolaný   uváděl   další   majetek   povinného,   soud  ve  výslechu
   předvolaného  dále  nepokračuje;  v  protokolu  uvede  jen  ten majetek
   povinného, který předvolaný uvedl do prohlášení oprávněného.
 
   (3)  Učinil-li  povinný  prohlášení o svém majetku v době 6 měsíců před
   podáním  návrhu  (§  260a  odst.  1),  soud  vyzve  povinného  k novému
   prohlášení  jen  tehdy,  jestliže  vyjde najevo, že se majetkové poměry
   povinného  změnily;  to  neplatí,  jestliže  byl  výslech  předvolaného
   skončen podle odstavce 2.
 
   § 260h
 
   Právní  jednání  povinného týkající se jeho majetku, která učinil poté,
   co  bylo  předvolanému  doručeno  předvolání  k prohlášení o majetku (§
   260d), jsou vůči oprávněnému neúčinná.
 
   Nařízení výkonu rozhodnutí
 
   § 261
 
   (1)  Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na
   výkon rozhodnutí uvede oprávněný rodné číslo povinného, je-li mu známo.
   V  návrhu  na  výkon  rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky
   uvede  oprávněný,  jakým  způsobem  má  být  výkon rozhodnutí proveden.
   Navrhuje-li  oprávněný  výkon  rozhodnutí  srážkami  ze  mzdy, označí v 
   návrhu  toho,  vůči  komu  má  povinný  nárok  na  mzdu  (plátce mzdy).
   Navrhuje-li  oprávněný  výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u 
   peněžního  ústavu,  označí v návrhu peněžní ústav, číslo účtu nebo jiný
   jedinečný  identifikátor^77a),  z  něhož  má být pohledávka odepsána, a
   číslo účtu oprávněného vedeného u peněžního ústavu; označí-li oprávněný
   více  účtů  povinného  u  téhož  peněžního ústavu, uvede také pořadí, v 
   jakém  z  nich  má být pohledávka odepsána. Navrhuje-li oprávněný výkon
   rozhodnutí  přikázáním jiné peněžité pohledávky, označí v návrhu osobu,
   vůči  které  má  povinný  pohledávku (dlužník povinného), a uvede důvod
   pohledávky.
 
   (2)   K   návrhu  na  výkon  rozhodnutí  je  třeba  připojit  stejnopis
   rozhodnutí,  opatřený  potvrzením  o  jeho vykonatelnosti. Potvrzením o 
   vykonatelnosti  opatří  rozhodnutí  soud,  který o věci rozhodoval jako
   soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže
   se  návrh  na  výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval
   jako soud prvního stupně.
 
   (3)  Podá-li  oprávněný návrh na výkon rozhodnutí u soudu, který o věci
   rozhodoval  jako  soud prvního stupně, potvrdí tento soud vykonatelnost
   rozhodnutí   přímo   na  návrhu,  a  není-li  sám  příslušný  k  výkonu
   rozhodnutí, postoupí návrh příslušnému soudu.
 
   (4) Rozhodnutí Rady, Komise nebo Soudního dvora Evropských společenství
   (dále  jen  "rozhodnutí  orgánů  Evropských  společenství")  ukládající
   povinnost  k  peněžitému  plnění  opatří  v souladu s právními předpisy
   Evropských  společenství^78a)  doložkou  o  jeho  vykonatelnosti orgán,
   který určí vláda nařízením.
 
   § 261a
 
   (1)  Výkon  rozhodnutí  lze  nařídit  jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí
   označení   oprávněné   a  povinné  osoby,  vymezení  rozsahu  a  obsahu
   povinností,  k  jejichž  splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení
   lhůty ke splnění povinnosti.
 
   (2)  Neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti,
   má  se  za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří
   dnů  a,  jde-li  o  vyklizení  bytu,  do  patnácti  dnů  od právní moci
   rozhodnutí.
 
   (3)  Má-li  podle rozhodnutí splnit povinnost více povinných a jde-li o 
   dělitelné  plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li rozhodnutí jinak,
   jsou zavázáni splnit všichni povinní rovným dílem.
 
   (4)  Ustanovení  odstavců  1 až 3 neplatí, jde-li o usnesení o nařízení
   prodeje zástavy. Výkon tohoto rozhodnutí lze nařídit tehdy, obsahuje-li
   označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky
   a jejího příslušenství.
 
   § 262
 
   (1)  Jestliže  je to, co ukládá rozhodnutí povinnému, vázáno na splnění
   podmínky  nebo  na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené
   doložením času, lze nařídit výkon rozhodnutí, jen prokáže-li oprávněný,
   že  se podmínka splnila, že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému
   již  splnil,  popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený
   čas.
 
   (2)  V  případech  uvedených  v  odstavci  1  je  třeba  k  potvrzení o 
   vykonatelnosti   rozhodnutí  připojit  listinu  vydanou  nebo  ověřenou
   státním  orgánem  nebo  notářem,^76)  z  níž  je  patrno, že se splnila
   podmínka,  že  oprávněný  splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je
   připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.
 
   § 262a
 
   (1)  Před  nařízením  výkonu  rozhodnutí  na majetek ve společném jmění
   manželů  zjistí  soud,  zda je v Seznamu listin o manželském majetkovém
   režimu  vedeném  podle  notářského  řádu evidována smlouva o manželském
   majetkovém  režimu  nebo  rozhodnutí  soudu  o zrušení společného jmění
   manželů,  jeho  obnovení  nebo  zúžení  jeho stávajícího rozsahu, anebo
   dohoda  nebo  rozhodnutí  soudu  o  změně smluveného režimu nebo režimu
   založeného rozhodnutím soudu.
 
   (2)  Soud při nařízení výkonu rozhodnutí vychází z obsahu listiny podle
   odstavce  1,  jde-li  o  vydobytí  dluhu  ze závazku vzniklého po jejím
   zápisu  do  Seznamu listin o manželském majetkovém režimu nebo jde-li o 
   vydobytí  dluhu  ze  závazku  vzniklého  před  jejím zápisem do Seznamu
   listin  o  manželském  majetkovém  režimu  a  vyslovil-li s tím souhlas
   oprávněný.  Nelze-li  zjistit  z  titulu  pro  výkon  rozhodnutí nebo z 
   listiny  podle  odstavce  1,  že  závazek  vznikl  po zápisu listiny do
   Seznamu  listin o manželském majetkovém režimu, má se za to, že závazek
   vznikl  před  zápisem listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém
   režimu.
 
   (3)  V  ostatních  případech lze výkon rozhodnutí nařídit i na majetek,
   který  netvoří  součást  společného  jmění  manželů  jen  proto, že byl
   zákonný režim společného jmění manželů změněn.
 
   (4)  Jde-li  o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů,
   nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek
   ve  společném  jmění  manželů,  lze  vést  výkon  rozhodnutí přikázáním
   pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.
 
   § 262b
 
   (1)  Je-li  výkonem  rozhodnutí  postižen  majetek  ve  společném jmění
   manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští
   zvláštní   právní   předpis,   nebo   nelze-li  ho  výkonem  rozhodnutí
   postihnout,  může  se  manžel  povinného domáhat v této části zastavení
   výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.
 
   (2)  Výkon  rozhodnutí  přikázáním  pohledávky z účtu manžela povinného
   bude zastaven, nejsou-li na něm ani z části uloženy peněžní prostředky,
   které  by  jinak náležely do společného jmění manželů. Není-li prokázán
   opak,  má  se za to, že peněžní prostředky na účtu manžela povinného by
   náležely do společného jmění manželů.
 
   § 263
 
   (1)  Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný
   navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho uspokojení.
 
   (2)  Navrhne-li  oprávněný  k  vydobytí  své  peněžité pohledávky výkon
   rozhodnutí  několika  způsoby  zároveň,  ačkoli  by k jejímu uspokojení
   zřejmě  stačil  pouze  některý z nich, nařídí soud výkon rozhodnutí jen
   tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného.
 
   (3)  Jestliže  je  vykonáváno  rozhodnutí,  ve  kterém bylo oprávněnému
   přiznáno  právo  na  opětující  se  dávky  a  jestliže výkon rozhodnutí
   srážkami  ze  mzdy  nestačí k úhradě těchto dávek, lze výkon rozhodnutí
   nařídit  jiným  způsobem  výkonu  rozhodnutí  v  rozsahu  součtu těchto
   plnění,  a  jde-li  o  dávky  na  dobu  neurčitou,  pak  v  rozsahu  do
   pětinásobku  ročního plnění. Oprávněnému soud dávky vyplácí, jakmile se
   stanou splatnými.
 
   § 264
 
   (1)  Navrhne-li  oprávněný  výkon  rozhodnutí způsobem, který je zřejmě
   nevhodný,  zejména  vzhledem  k  nepoměru výše pohledávky oprávněného a
   ceny  věci, z níž má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud
   nařídit,  a  to  po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným
   způsobem.
 
   (2)  Soud  zamítne  návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu
   zřejmé,  že  by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí
   nákladů výkonu rozhodnutí.
 
   Provedení výkonu rozhodnutí
 
   § 265
 
   (1) Po nařízení výkonu rozhodnutí se postará soud o jeho provedení.
 
   (2)  Výkon  rozhodnutí  na  majetek  povinného,  na  který  se vztahuje
   rozhodnutí  o  zajištění  vydané  v trestním řízení, lze provést jen po
   předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení.
 
   (3)  Jednotlivé  úkony  při  provádění  výkonu  rozhodnutí  může  činit
   zaměstnanec  soudu  (vykonavatel),  stanoví-li  tak zákon nebo zvláštní
   právní  předpisy,  nebo  pověří-li  ho  tím  předseda  senátu;  při své
   činnosti  se  řídí pokyny předsedy senátu. Upustit od dalšího provádění
   výkonu  rozhodnutí  bez  příkazu  předsedy  senátu může vykonavatel jen
   tehdy, když s tím souhlasí oprávněný anebo splní-li povinný dobrovolně,
   co mu ukládá rozhodnutí.
 
   (4) Je-li třeba, aby vykonavatel v souvislosti s úkony provedení výkonu
   rozhodnutí podal žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení u soudu nebo
   jiného orgánu, učiní tak jménem státu.
 
   § 266
 
   (1) Na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se
   povinný  bez  své  viny  ocitl  přechodně  v  takovém  postavení, že by
   neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho
   rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu
   rozhodnutí vážně poškozen.
 
   (2)   I  bez  návrhu  povinného  může  soud  odložit  provedení  výkonu
   rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268).
 
   § 267
 
   Právo  k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči
   oprávněnému  návrhem  na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení
   podle třetí části tohoto zákona.
 
   § 267a
 
   (1)  Návrhem  podle třetí části je třeba uplatnit vůči věřiteli popření
   pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k 
   rozvrhu  výtěžku  nebo  jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam,
   kde   byl   nařízen  výkon  rozhodnutí  srážkami  ze  mzdy,  přikázáním
   pohledávky  nebo  jiných  práv  anebo  prodejem  movitých věcí, správou
   nemovité   věci,  prodejem  nemovitých  věcí  nebo  postižením  závodu.
   Nejde-li  o  věc  patřící  do pravomoci soudu (§ 7 odst. 1), rozhodne o 
   pravosti nebo výši pohledávky příslušný správní nebo jiný orgán.
 
   (2)  Rozhodnutí  o  návrhu  podle  odstavce  1  je  účinné  proti  všem
   oprávněným,  proti jiným věřitelům povinného, kteří se účastní řízení o 
   výkon rozhodnutí, a proti povinnému.
 
   § 267b
 
   (1)   Výkonu  rozhodnutí  na  majetek  platební  instituce,  zahraniční
   platební  instituce,  poskytovatele  platebních  služeb malého rozsahu,
   zahraničního  poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, instituce
   elektronických   peněz,   zahraniční  instituce  elektronických  peněz,
   vydavatele   elektronických  peněz  malého  rozsahu  nebo  zahraničního
   vydavatele  elektronických  peněz  malého  rozsahu  nepodléhají peněžní
   prostředky,  které  uživatelé  platebních služeb těmto osobám svěřili k 
   provedení  platební  transakce,  ani  peněžní prostředky, proti jejichž
   přijetí  byly vydány elektronické peníze, ani aktiva, jež tyto osoby za
   tyto peněžní prostředky nabyly^79a).
 
   (2)  Výkonu rozhodnutí, jímž je postihován majetek ve svěřenském fondu,
   nepodléhá  majetek  svěřenského  správce.  To  neplatí,  jde-li o výkon
   rozhodnutí,  jímž  byla  svěřenskému správci uložena pořádková pokuta v 
   řízení  o  výkonu  rozhodnutí podle věty první nebo o výkon rozhodnutí,
   jímž  bylo  svěřenskému  správci  v  řízení  podle  věty  první uloženo
   nahradit  náklady  řízení,  které  způsobil  svým  zaviněním nebo které
   vznikly náhodou, která se mu přihodila.
 
   Zastavení výkonu rozhodnutí
 
   § 268
 
   (1) Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
 
   a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným;
 
   b)  rozhodnutí,  které  je  podkladem  výkonu,  bylo po nařízení výkonu
   zrušeno nebo se stalo neúčinným;
 
   c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení;
 
   d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322
   vyloučeny   nebo   majetek,   ze  kterého  nelze  vymáhanou  pohledávku
   uspokojit;
 
   e)  průběh  výkonu  rozhodnutí  ukazuje,  že  výtěžek, kterého jím bude
   dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů;
 
   f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k 
   němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267);
 
   g)  po  vydání  rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento
   výkon  rozhodnutí  již  proveden;  bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro
   zmeškání,  bude  výkon  rozhodnutí  zastaven  i  tehdy,  jestliže právo
   zaniklo před vydáním tohoto rozsudku;
 
   h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který
   rozhodnutí nelze vykonat.
 
   (2)  Výkon rozhodnutí bude zastaven též tehdy, jestliže povinný provedl
   z vymáhané peněžité pohledávky oprávněného srážku stanovenou zvláštními
   předpisy^35a)  a odvedl tuto srážku příslušnému orgánu, a to v rozsahu,
   v jakém byl povinen tuto srážku provést.
 
   (3)  Výkon  rozhodnutí  prodejem  zástavy  bude  zastaven  také  tehdy,
   jestliže zaniklo zástavní právo.
 
   (4)  Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení
   jen  zčásti  nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než
   jaký  stačí  k  uspokojení  oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven
   částečně.
 
   § 269
 
   (1) Nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.
 
   (2)  V  případech  uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) se rozhoduje
   zpravidla po předchozím jednání.
 
   (3)  Jako  důvod  zastavení  výkonu  rozhodnutí nelze uplatňovat, že se
   změnily  okolnosti  rozhodné  pro  výši  a trvání dávek nebo splátek (§
   163).
 
   Náklady výkonu rozhodnutí
 
   § 270
 
   (1)  Spolu  s  nařízením  výkonu  rozhodnutí  uloží  soud i povinnost k 
   náhradě   nákladů  výkonu  rozhodnutí,  aniž  stanoví  lhůtu  k  jejich
   zaplacení. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady.
 
   (2)  Oprávněný  má  nárok  na  náhradu  všech  účelných  nákladů výkonu
   rozhodnutí.
 
   (3)  Náklady  provedení  výkonu  rozhodnutí  platí stát. Oprávněnému, u 
   něhož  nejsou  podmínky  pro osvobození od soudních poplatků, může soud
   uložit, aby složil zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí; jinak
   soud výkon rozhodnutí zastaví.
 
   (4) Pro náhradu nákladů výkonu rozhodnutí použije se i ustanovení § 147
   až 150.
 
   § 271
 
   Dojde-li  k  zastavení  nařízeného  výkonu  rozhodnutí, rozhodne soud o 
   náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly,
   podle  toho,  z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může
   také  zrušit  dosud  vydaná  rozhodnutí  o  nákladech výkonu, popřípadě
   uložit  oprávněnému,  aby  vrátil,  co  mu  povinný  na  náklady výkonu
   rozhodnutí již zaplatil.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 272
 
   zrušen
 
   § 273
 
   zrušen
 
   § 273a
 
   zrušen
 
   § 273b
 
   zrušen
 
   Použití ustanovení o výkonu rozhodnutí
 
   § 274
 
   (1)  Ustanovení § 251 až 271 se použije s výjimkou § 261a odst. 2 a 3 i 
   na výkon
 
   a)  vykonatelných  rozhodnutí  soudů a jiných orgánů činných v trestním
   řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek;
 
   b) vykonatelných rozhodnutí soudů ve správním soudnictví;
 
   c) vykonatelných rozhodnutí rozhodčích komisí a smírů jimi schválených;
 
   d)   vykonatelných   rozhodnutí   státních   notářství   a  dohod  jimi
   schválených;
 
   e)  notářských  zápisů  se  svolením  k  vykonatelnosti sepsaných podle
   zvláštního zákona;^80)
 
   f)  vykonatelných  rozhodnutí a jiných exekučních titulů orgánů veřejné
   moci;
 
   g) rozhodnutí orgánů Evropských společenství;^78a)
 
   h) jiných vykonatelných rozhodnutí, schválených smírů a listin, jejichž
   soudní výkon připouští zákon;
 
   s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení.
 
   (2)  Ustanovení  §  337  až  337h  se použijí i pro potřeby rozvrhového
   řízení  o  výtěžku  z daňové exekuce^80a) prováděného na základě návrhu
   správce daně.
 
   § 275
 
   (1)  Potvrzením  o  vykonatelnosti  opatří  rozhodnutí,  popřípadě jiný
   exekuční  titul  ten  orgán,  který  je  vydal, u smírů a dohod pak ten
   orgán, který je schválil.
 
   (2)  Soud  je  však  vždy  oprávněn  před  nařízením  výkonu rozhodnutí
   přezkoumávat  správnost  potvrzení  o  vykonatelnosti  všech titulů pro
   výkon rozhodnutí.
 
   (3)  Před  zastavením  výkonu rozhodnutí soud v případech uvedených v §
   274  zpravidla  si  vyžádá  vyjádření  orgánu,  který vydal rozhodnutí,
   popřípadě jiný exekuční titul, anebo který schválil smír nebo dohodu, o 
   jejichž výkon jde.
 
   Hlava druhá
 
   Srážky ze mzdy
 
   Rozsah srážek
 
   § 276
 
   Srážky  ze  mzdy  lze  provádět jen do výše výkonem rozhodnutí vymáhané
   pohledávky s příslušenstvím.
 
   § 277
 
   (1)  Srážky  se  provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od
   mzdy  odečte  záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze
   závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní
   politiku  zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (dále
   jen  "srážené  částky").  Srážené  částky  se vypočtou podle podmínek a
   sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje.
 
   (2)  Do  čisté mzdy se započítávají i čisté odměny za vedlejší činnost,
   kterou  zaměstnanec  vykonává  u  toho,  u  koho je v pracovním poměru.
   Nezapočítávají  se  však  do  ní  částky poskytované na náhradu nákladů
   spojených s pracovním výkonem, a to zejména při pracovních cestách.
 
   § 278
 
   Povinnému  nesmí  být  sražena  z měsíční mzdy základní částka; způsoby
   jejího  výpočtu  stanoví  nařízením  vláda  České  republiky  (dále jen
   „nezabavitelná částka“).
 
   § 279
 
   (1)  Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení nezabavitelné částky a která
   se  zaokrouhlí  směrem  dolů  na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v 
   celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu
   třetinu.  Pro přednostní pohledávky uvedené v odstavci 2 se srážejí dvě
   třetiny.  Přednostní pohledávky se uspokojují nejprve z druhé třetiny a
   teprve,  nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují se spolu s 
   ostatními pohledávkami z první třetiny.
 
   (2) Přednostními pohledávkami jsou
 
   a) pohledávky výživného,
 
   b) pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví,
 
   c) pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy,
 
   d) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,
 
   e)  pohledávky  náhrady  přeplatků  na dávkách nemocenského pojištění a
   důchodového pojištění,
 
   f)  pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
   politiku  zaměstnanosti  a  pohledávky  pojistného na veřejné zdravotní
   pojištění,
 
   g) příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče,
 
   h)  pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře
   při rekvalifikaci,
 
   i) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách státní sociální podpory,
 
   j) pohledávky regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění,
 
   k)  pohledávky  náhrady  mzdy, platu nebo odměny a sníženého platu nebo
   snížené  odměny,  poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů a od
   1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů
   dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.
 
   (3) Vláda České republiky stanoví nařízením částku, nad kterou se srazí
   zbytek  čisté  mzdy  vypočtené podle odstavce 1 věty první bez omezení.
   Takto  zjištěná  plně zabavitelná část zbytku čisté mzdy se připočte ke
   druhé  třetině  zbytku  čisté  mzdy  v  rozsahu,  který  je  potřebný k 
   uspokojení  přednostních pohledávek; zbývající část se připočte k první
   třetině.
 
   § 280
 
   (1)  Jsou-li  srážky  ze mzdy prováděny k vydobytí několika pohledávek,
   uspokojí  se  jednotlivé  pohledávky  z první třetiny zbytku čisté mzdy
   podle  svého  pořadí  bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky
   nebo o pohledávky ostatní.
 
   (2)  Dochází-li  podle  § 279 odst. 1 ke srážkám z druhé třetiny zbytku
   čisté  mzdy,  uspokojí se z ní bez zřetele na pořadí nejprve pohledávky
   výživného  a  teprve  pak  podle pořadí (odstavec 3) ostatní přednostní
   pohledávky.  Nepostačí-li  částka  sražená z druhé třetiny k uspokojení
   všech  pohledávek  výživného,  uspokojí  se nejprve běžné výživné všech
   oprávněných a pak teprve nedoplatky za dřívější dobu, a to podle poměru
   běžného  výživného.  Nebylo-li by však částkou sraženou z druhé třetiny
   kryto  ani  běžné  výživné všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka
   sražená z druhé třetiny poměrně podle výše běžného výživného bez ohledu
   na výši nedoplatků.
 
   (3)  Pořadí  pohledávek  se  řídí  dnem,  kdy bylo plátci mzdy doručeno
   nařízení  výkonu  rozhodnutí.  Bylo-li  mu  doručeno téhož dne nařízení
   výkonu  rozhodnutí  pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné
   pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení,
   uspokojí se poměrně.
 
   § 281
 
   Provádět  srážky  ze  mzdy  ve  větším rozsahu, než dovolují ustanovení
   tohoto zákona, je nepřípustné, a to i když s tím povinný souhlasí.
 
   Nařízení a provádění srážek
 
   § 282
 
   (1)  V nařízení výkonu rozhodnutí přikáže soud plátci mzdy, aby po tom,
   kdy  mu  bude  nařízení  výkonu  doručeno,  prováděl  ze mzdy povinného
   stanovené srážky a nevyplácel sražené částky povinnému.
 
   (2)  Soud  doručí  nařízení  výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému a
   plátci mzdy. Povinnému a plátci mzdy je doručí do vlastních rukou.
 
   (3)  Povinný  ztrácí  dnem, kdy je plátci mzdy doručeno nařízení výkonu
   rozhodnutí  nebo  usnesení  obsahující  vyrozumění  o  nařízení  výkonu
   rozhodnutí  (§  294  odst.  3), právo na vyplacení té části mzdy, která
   odpovídá stanovené výši srážek.
 
   § 283
 
   Jakmile  nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí soud o 
   tom  plátce  mzdy,  který  je  pak  povinen vyplácet oprávněnému částky
   sražené ze mzdy povinného.
 
   § 284
 
   (1)  Plátce  mzdy  přestane  provádět  srážky,  jakmile  je  pohledávka
   oprávněného uspokojena (§ 276).
 
   (2)  Jestliže  je  vykonáváno  rozhodnutí,  ve  kterém bylo oprávněnému
   přiznáno  právo  na  opětující  se  dávky,  vztahuje se nařízení výkonu
   rozhodnutí  i  na  dávky,  které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
   Totéž  platí, bylo-li v rozhodnutí povinnému uloženo zaplatit peněžitou
   částku ve splátkách.
 
   (3)  Dojde-li  během  výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle §
   163,  která  záleží  ve  zvýšení výživného, vztahuje se nařízení výkonu
   rozhodnutí  i na všechny částky zvýšeného výživného; zvýšené výživné má
   stejné pořadí jako zbytek pohledávky.
 
   § 285
 
   (1)  Vyplácí-li  plátce  mzdy  měsíční  mzdu  nadvakrát  (jako zálohu a
   vyúčtování),  může  přiměřené  srážky  provést povinnému již ze zálohy.
   Výplatu srážek oprávněnému provede však vždy až po uplynutí příslušného
   měsíce.
 
   (2)  Je-li  nařízení  výkonu rozhodnutí doručeno plátci mzdy až po tom,
   kdy  již  byla  část  měsíční mzdy povinnému vyplacena, nepřihlíží se k 
   provedené  výplatě a srážky se provedou tak, jakoby povinný měl za celý
   měsíc právo jen na mzdu, která mu ještě vyplacena nebyla.
 
   § 286
 
   Dochází-li  k  výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou, je třeba
   vypočítat srážky za každý měsíc zvláště.
 
   § 287
 
   (1)  Dohodne-li  se  oprávněný  s  povinným,  že  se  spokojí s nižšími
   srážkami,  než  stanoví  §  277 až 280, a oznámí-li to oba soudu, vyzve
   soud  plátce  mzdy, aby srážel ze mzdy povinného měsíčně jen částku, se
   kterou  se  oprávněný  spokojí,  nepřesáhne-li tato částka v příslušném
   výplatním   období   přípustnou   výši   srážek  podle  tohoto  zákona.
   Přesáhne-li  ji,  provede  plátce  mzdy  v  příslušném výplatním období
   srážky jen v rozsahu dovoleném ustanoveními § 277 až 280.
 
   (2) Oprávněný může kdykoliv oznámit soudu, že svůj souhlas s prováděním
   nižších srážek podle odstavce 1 odvolává. Soud o tom vyrozumí povinného
   a plátce mzdy.
 
   (3)  Výzva soudu k provádění nižších srážek pozbývá účinnosti dnem, kdy
   je  plátci  mzdy  doručeno další nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze
   mzdy povinného nebo vyrozumění soudu, že oprávněný odvolal svůj souhlas
   s  prováděním  nižších srážek. Od tohoto dne provádí plátce mzdy srážky
   podle dřívějšího nařízení výkonu rozhodnutí v plném rozsahu.
 
   § 288
 
   Požádá-li  o  to  plátce  mzdy, oprávněný nebo povinný, určí soud, jaká
   částka  má být v příslušném výplatním období ze mzdy povinného sražena,
   a je-li více oprávněných, kolik z ní připadne na každého z nich.
 
   Odklad a zastavení výkonu rozhodnutí
 
   § 289
 
   (1)  Povolí-li  soud  odklad  výkonu  rozhodnutí  podle  § 266 odst. 1,
   neprovádí  plátce  mzdy  ze  mzdy povinného srážky ode dne, kdy mu bylo
   doručeno  usnesení  o  povolení odkladu, dokud mu nebude doručen příkaz
   soudu, aby se ve srážkách pokračovalo.
 
   (2)  Povolí-li  soud  odklad  výkonu  rozhodnutí  podle  § 266 odst. 2,
   provádí  plátce  mzdy  srážky dále, ale nevyplácí je oprávněnému, dokud
   nebude  odklad výkonu zrušen. Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, vyplatí
   plátce mzdy sražené částky povinnému.
 
   § 290
 
   (1)  Soud  zastaví  na  návrh plátce mzdy nebo povinného nařízený výkon
   rozhodnutí srážkami ze mzdy, když povinný po dobu jednoho roku nepobírá
   mzdu  buď  vůbec  nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky
   prováděny.
 
   (2)  Na  návrh  povinného  může soud zastavit nařízený výkon rozhodnutí
   srážkami  ze  mzdy,  jestliže  jsou  srážky prováděny již jen pro běžné
   výživné  a  lze  předpokládat,  že  povinný vzhledem ke svému chování i 
   poměru k práci bude výživné plnit dále dobrovolně.
 
   Výplata provedených srážek
 
   § 291
 
   (1)  Sraženou  částku vyplatí plátce mzdy přímo oprávněnému. Má-li však
   být  z  provedených  srážek  uspokojeno několik pohledávek, může plátce
   mzdy  zaslat  sraženou částku soudu, který ji rozvrhne mezi oprávněné a
   sám  provede  výplatu.  Plátce  mzdy  je povinen zaslat sraženou částku
   soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných nařídí soud.
 
   (2) Sraženou částku je plátce mzdy povinen oprávněnému vyplatit, i když
   sám  má  vůči  němu  peněžitou  pohledávku,  kterou  by  si  jinak mohl
   započíst.
 
   § 292
 
   Jestliže  plátce  mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas,
   provede-li  je v menším než stanoveném rozsahu nebo nevyplatí-li srážky
   oprávněnému  bez  odkladu  po  tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že
   nařízení  výkonu  rozhodnutí  nabylo právní moci nebo kdy dospěly další
   měsíční  částky mzdy, může oprávněný uplatnit proti plátci mzdy u soudu
   právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy.
 
   Změna plátce mzdy
 
   § 293
 
   (1)  Změní-li se po nařízení výkonu rozhodnutí plátce mzdy, vztahuje se
   nařízení  výkonu  rozhodnutí  srážkami  ze  mzdy  i na mzdu povinného u 
   nového plátce mzdy.
 
   (2) Za změnu plátce mzdy se považuje i vyplácení dávek podle zvláštního
   právního  předpisu  okresní  správou sociálního zabezpečení. Pokud nový
   plátce  mzdy  obdržel  od předchozího plátce mzdy podklady potřebné pro
   výkon  rozhodnutí  srážkami  ze  mzdy,  ustanovení  § 294 se nepoužije.
   Ustanovení § 295 se nepoužije.
 
   (3)  Povinnost  provádět srážky vzniká novému plátci mzdy již dnem, kdy
   se  od  povinného  nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byl soudem
   nařízen  výkon  rozhodnutí  srážkami  ze  mzdy  povinného  a  pro  jaké
   pohledávky;  nedozví-li  se  o  těchto okolnostech nový plátce mzdy již
   dříve, vzniká mu tato povinnost dnem, kdy mu je doručeno usnesení podle
   § 294 odst. 3. Pořadí, které získala pohledávka oprávněného podle § 280
   odst. 3, zůstává jí zachováno i u nového plátce mzdy.
 
   (4)  Dochází-li ke změně plátce podle odstavce 2 v průběhu kalendářního
   měsíce,  započte  nezabavitelnou  částku  v plné výši, případně v nižší
   výši,  nedosahuje-li  mzda  výše nezabavitelné částky, dosavadní plátce
   mzdy.
 
   (5)  Pokud  mzda u dosavadního plátce mzdy nedosáhla výše nezabavitelné
   částky,  nový  plátce  mzdy  podle  odstavce  2  započte na mzdu (dávky
   nemocenského  pojištění)  povinného v kalendářním měsíci částku ve výši
   rozdílu  mezi  tím,  co  započetl  dosavadní  plátce mzdy v kalendářním
   měsíci, a nezabavitelnou částkou. Dosavadní plátce mzdy je povinen tyto
   skutečnosti novému plátci mzdy oznámit nejpozději na konci kalendářního
   měsíce, ve kterém dochází ke změně plátce mzdy.
 
   § 294
 
   (1)  Ten,  kdo  přijímá  zaměstnance do práce, je povinen vyžádat si od
   něho potvrzení vystavené tím, u koho naposledy pracoval, o tom, zda byl
   nařízen  výkon  rozhodnutí  srážkami  z jeho mzdy, kterým soudem a v čí
   prospěch.   Takové  potvrzení  je  povinen  každý  zaměstnavatel  vydat
   zaměstnanci, který u něho přestal pracovat; to obdobně platí pro plátce
   jiných  příjmů  (§  299),  z nichž byly prováděny srážky, jestliže bylo
   jejich provádění ukončeno, ačkoliv pohledávka není uspokojena.
 
   (2)  Zjistí-li  ten,  u  koho  povinný  nastoupil nově do práce, že byl
   nařízen  výkon  rozhodnutí  srážkami z jeho mzdy, oznámí to bez odkladu
   soudu, který výkon nařídil.
 
   (3)  Soud  tomu,  u  koho  povinný  nastoupil  nově do práce, doručí do
   vlastních  rukou  usnesení,  ve  kterém  ho  vyrozumí o nařízení výkonu
   rozhodnutí  srážkami  ze  mzdy, seznámí ho s dosavadním průběhem výkonu
   rozhodnutí,  zejména s výší dosud provedených srážek, uvede, jak vysoká
   je  pohledávka,  pro  kterou  mají být srážky dále prováděny, a jaké je
   její  pořadí;  vyzve ho, aby ode dne, kdy mu bude usnesení podle tohoto
   odstavce doručeno, ve srážkách ze mzdy povinného pokračoval, a upozorní
   ho na všechny jeho povinnosti při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.
 
   § 295
 
   (1)  Přestal-li  povinný  pracovat  u  dosavadního plátce mzdy, musí to
   oznámit do jednoho týdne soudu, který nařídil výkon rozhodnutí srážkami
   ze  mzdy.  Do  jednoho  týdne  musí  povinný  soudu  rovněž oznámit, že
   nastoupil práci u jiného plátce mzdy.
 
   (2)  Plátce mzdy musí oznámit soudu do jednoho týdne, že u něho přestal
   povinný  pracovat. Zároveň zašle soudu vyúčtování srážek, které ze mzdy
   povinného  provedl  a  vyplatil  oprávněným,  a oznámí soudu, pro které
   pohledávky  byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy a jaké pořadí
   mají tyto pohledávky.
 
   § 296
 
   (1) Nesplní-li některý plátce mzdy povinnost uvedenou v § 294 odst. 1 a
   2  nebo  v § 295 odst. 2, může se oprávněný domáhat, aby mu plátce mzdy
   vyplatil  částky,  na které by měl právo, kdyby byl plátce mzdy uvedené
   povinnosti splnil.
 
   (2)  Za  nesplnění  povinností uvedených v § 294 a 295 může soud uložit
   povinnému i plátci mzdy pořádkovou pokutu (§ 53).
 
   Několik plátců mzdy
 
   § 297
 
   (1)  Pobírá-li  povinný  mzdu  od  několika  plátců  mzdy,  vztahuje se
   nařízení výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy.
 
   (2)  Srážky  ze mzdy je každý plátce mzdy povinen provádět ode dne, kdy
   mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí.
 
   (3)  Nastupuje-li povinný do práce, aniž by přitom opouštěl dosavadního
   plátce mzdy, použije se obdobně ustanovení § 293, 294 a 296.
 
   § 298
 
   (1)  Nařizuje-li  soud  provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy,
   určí  jim  jednotlivě,  jakou  část nezabavitelné částky nemají srážet.
   Kdyby  příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené
   části  nezabavitelné  částky,  je plátce mzdy povinen oznámit to soudu.
   Soud  pak  znovu  určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce
   mzdy  srážet. Soud může též určit, zejména jsou-li prováděny srážky již
   jen  pro  běžné  výživné, aby je prováděl pouze některý z plátců mzdy a
   aby ostatní v provádění srážek zatím nepokračovali.
 
   (2)  Provádí-li  srážky několik plátců mzdy zároveň, zašlou srážky vždy
   soudu.  Soud prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávku
   oprávněného.   Nepřevyšuje-li   ji,   vyplatí   celou  sraženou  částku
   oprávněnému.   Převyšuje-li   ji,   vyplatí   soud  ze  sražené  částky
   oprávněnému  jen  tolik, kolik odpovídá jeho pohledávce, a zbytek vrátí
   povinnému.
 
   Srážky z jiných příjmů
 
   § 299
 
   (1)  Ustanovení  o  výkonu  rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na
   výkon  rozhodnutí  srážkami  z  platu,  z  odměny  z  dohody o pracovní
   činnosti  nebo  dohody  o  provedení  práce,  z odměny za pracovní nebo
   služební   pohotovost,   z   odměny   členů   zastupitelstva   územních
   samosprávných  celků  a  z  dávek  státní sociální podpory a pěstounské
   péče,  které  nejsou  vyplaceny jednorázově. Srážky se dále provádějí z 
   příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány
   vedle ní, jimiž jsou
 
   a) náhrada mzdy nebo platu,
 
   b) nemocenské^80b),
 
   c) peněžitá pomoc v mateřství^80b),
 
   d) důchody,
 
   e) stipendia,
 
   f) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,
 
   g)  odstupné,  popřípadě  obdobná  plnění  poskytnutá  v souvislosti se
   skončením zaměstnání,
 
   h)  peněžitá  plnění  věrnostní  nebo  stabilizační povahy poskytnutá v 
   souvislosti se zaměstnáním,
 
   i) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti a
   náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti,
 
   j) dávky vyplývající ze smlouvy o výměnku podle občanského zákoníku,
 
   k)   výsluhový   příspěvek   vojáků   z   povolání   nebo   příslušníků
   bezpečnostních sborů,
 
   l)   příplatek  k  důchodu  ke  zmírnění  některých  křivd  způsobených
   komunistickým  režimem  v  oblasti  sociální  a  příplatek  k důchodu a
   zvláštní   příspěvek   k  důchodu  podle  zákona  upravujícího  ocenění
   účastníků  národního  boje  za  vznik  a  osvobození  Československa  a
   některých pozůstalých po nich.
 
   (2) Jde-li o výkon rozhodnutí srážkami z důchodu fyzické osoby, která z 
   tohoto důchodu platí náklady za pobyt v ústavu sociální péče, nepodléhá
   výkonu  rozhodnutí  částka potřebná na úhradu pobytu a částka rovnající
   se  výši  kapesného  v  takovém  ústavu. Výkon rozhodnutí ohledně dávek
   státní  sociální  podpory  a  pěstounské  péče,  které nejsou vyplaceny
   jednorázově, nelze provést přikázáním pohledávky.
 
   (3)  Jsou-li  splněny podmínky stanovené občanským zákoníkem, nesmí být
   povinnému  sražena  z  dávky  poskytované  podle  zaopatřovací  smlouvy
   částka,  kterou  povinný  vzhledem  ke  svým poměrům pro své zaopatření
   nutně  potřebuje.  Výši  této  částky  určí  soud v usnesení o nařízení
   výkonu rozhodnutí; k jejímu určení soud nařídí jednání.
 
   § 300
 
   zrušen
 
   § 301
 
   Pokud  se  v ustanoveních o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy hovoří o 
   plátci  mzdy,  vztahují  se  příslušná  ustanovení  též na právnickou a
   fyzickou  osobu,  vůči  kterým  má  povinný  nárok  na některé z příjmů
   uvedených v § 299.
 
   § 302
 
   (1) Má-li povinný vedle práva na mzdu i právo na jiný příjem, uvedený v 
   § 299, postupuje se tak, jakoby šlo o několik mezd.
 
   (2)  Jestliže  povinný  po  nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy
   získá  místo mzdy nebo vedle ní právo na některý z příjmů uvedených v §
   299, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na tento příjem.
 
   Hlava třetí
 
   Přikázání pohledávky
 
   Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu
 
   § 303
 
   (1)  Výkon  rozhodnutí  přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu
   lze  nařídit  ohledně  pohledávky povinného z účtu vedeného v jakékoliv
   měně  u  peněžního  ústavu  působícího  v  tuzemsku, nestanoví-li zákon
   jinak.
 
   (2)  Výkon  rozhodnutí  nelze  provést  ohledně  pohledávky  z  účtu  u 
   peněžního  ústavu,  kterou  povinný  nabyl  jako dědic dědictvím, které
   podle  nařízení  zůstavitele  má  přejít  na  svěřenského nástupce jako
   následného  dědice  (dále  jen  „substituční jmění“). To neplatí, má-li
   povinný  právo  s  pohledávkou  volně  nakládat  nebo  jde-li  o  výkon
   rozhodnutí,   kterým  jsou  vymáhány  zůstavitelovy  dluhy  nebo  dluhy
   související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.
 
   § 304
 
   (1)  V  nařízení  výkonu  rozhodnutí  přikázáním pohledávky z účtu soud
   přikáže  peněžnímu  ústavu,  aby  od  okamžiku,  kdy  mu  bude usnesení
   doručeno,  z  účtu  povinného  až  do výše vymáhané pohledávky a jejího
   příslušenství nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení
   a  ani jinak s nimi nenakládal. Nařídí-li soud výkon rozhodnutí na více
   účtů  povinného,  uvede  v  usnesení  také  pořadí, v jakém z nich bude
   vymáhaná  pohledávka  odepsána. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
   soud  dále  uloží  povinnému,  aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení
   oznámil,  zda  pohledávku  z účtu nabyl jako substituční jmění, a pokud
   jde  o  takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou
   výkonem  rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související
   s  nutnou  správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto
   skutečnosti   listinami   vydanými   nebo  ověřenými  státními  orgány,
   popřípadě   též  veřejnými  listinami  notáře.  Doloží-li  povinný,  že
   pohledávku  z  účtu  nabyl  jako substituční jmění, a nedoloží-li další
   skutečnosti  uvedené  ve  větě  třetí nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti
   najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
 
   (2)  Soud  doručí  usnesení  o  nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému,
   povinnému  a  peněžnímu ústavu. Peněžnímu ústavu je doručí do vlastních
   rukou.  Povinnému  nesmí  být  usnesení  doručeno  dříve  než peněžnímu
   ústavu.
 
   (3) Povinný ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručeno usnesení
   o  nařízení  výkonu rozhodnutí, právo vybrat peněžní prostředky z účtu,
   použít  tyto  prostředky  k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do
   výše  vymáhané  pohledávky a jejího příslušenství; to neplatí v případě
   platby,   jejímž   účelem  je  splnění  vymáhané  povinnosti,  na  účet
   oprávněného nebo soudního exekutora vedený u peněžního ústavu.
 
   § 304a
 
   (1)  Zákazy  uvedené  v  §  304  odst.  1 a 3 neplatí, jde-li o peněžní
   prostředky, které jsou povinným určeny pro výplatu mezd (platů), náhrad
   mezd  (platů)  a  dalších plnění, která nahrazují odměnu za práci, jeho
   zaměstnancům,  splatných  ve výplatním termínu nejblíže následujícím po
   dni,  kdy  bylo  peněžnímu  ústavu  doručeno usnesení o nařízení výkonu
   rozhodnutí;   mzdy  (platy),  náhrady  mezd  (platů)  a  plnění,  která
   nahrazují odměnu za práci, splatné v dalších výplatních termínech již z 
   pohledávky z účtu nelze do zániku výkonu rozhodnutí hradit.
 
   (2)  Peněžní  prostředky  uvedené  v  odstavci  1 peněžní ústav vyplatí
   povinnému,  jestliže  mu  předloží své písemné prohlášení, v němž uvede
   účel  platby,  celkovou částku a jména zaměstnanců s uvedením výše mzdy
   (platu),  náhrady  mzdy  (platů)  nebo  jiných  plnění, která nahrazují
   odměnu  za  práci,  jež  jim  mají  být  vyplaceny; podpis povinného na
   prohlášení musí být úředně ověřen.
 
   (3)  Výplatu peněžních prostředků povinnému peněžní ústav oznámí soudu.
   Povinný  je  povinen  soudu vyplacení mezd (platů), náhrad mezd (platů)
   nebo  jiných plnění, která nahrazují odměnu za práci, svým zaměstnancům
   vyúčtovat, jestliže mu to soud uloží.
 
   § 304b
 
   (1)  Zákazy  uvedené  v  §  304  odst.  1  a 3 se nevztahují na peněžní
   prostředky  do  výše  dvojnásobku  životního  minima  jednotlivce podle
   zvláštního  právního  předpisu^80c).  Má-li  u jednoho peněžního ústavu
   povinný více účtů, použije se věta první pouze u jednoho z těchto účtů.
 
   (2) Peněžní prostředky podle odstavce 1 peněžní ústav vyplatí povinnému
   na  jeho  žádost  nejvýše  jednou.  O tom musí být povinný při nařízení
   výkonu rozhodnutí poučen.
 
   (3)  Výplatu  peněžních  prostředků  povinnému  podle odstavce 1 oznámí
   peněžní ústav soudu, který nařídil výkon rozhodnutí.
 
   (4)  Je-li  výkon  rozhodnutí veden podle § 262a odst. 4, nevztahují se
   zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 na částku ve výši poloviny peněžních
   prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu
   doručeno  usnesení  o  nařízení  výkonu rozhodnutí, převyšuje-li částku
   podle  odstavce  1.  Peněžní  prostředky  podle  předchozí věty vyplatí
   peněžní ústav manželovi povinného na jeho žádost. O tom musí být manžel
   povinného při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.
 
   § 305
 
   O  tom,  že  usnesení  o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci,
   soud  vyrozumí oprávněného a peněžní ústav; peněžnímu ústavu vyrozumění
   doručí do vlastních rukou.
 
   § 306
 
   (1)  Nařízení  výkonu  rozhodnutí  se  vztahuje  až  do  výše  vymáhané
   pohledávky  a  jejího  příslušenství  na pohledávku povinného z účtu ve
   výši,  v  jaké  byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo
   peněžnímu  ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož
   i  na  pohledávku  z  účtu, která vznikla tím, že na účet došly peněžní
   prostředky dodatečně, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy bylo
   peněžnímu  ústavu  doručeno vyrozumění podle § 305; povinnost peněžního
   ústavu   provést   opravné  zúčtování  podle  zvláštního  zákona^81)  a
   ustanovení § 304a tím nejsou dotčeny.
 
   (2)  Provedením  (§  307,  308,  §  309a  odst. 1 a 3) výkon rozhodnutí
   zaniká.
 
   § 307
 
   (1)  Výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího
   příslušenství  z  účtu  a  jejím  vyplacením  oprávněnému. Byl-li výkon
   rozhodnutí  nařízen na více účtů povinného, provede peněžní ústav výkon
   rozhodnutí  z  jednotlivých  účtů  podle  pořadí uvedeného v usnesení o 
   nařízení výkonu rozhodnutí.
 
   (2)  Peněžní  ústav provede výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po
   doručení  vyrozumění  podle  § 305; není-li však pohledávka povinného z 
   účtu  ještě  splatná,  provede  peněžní  ústav výkon rozhodnutí ve dni,
   který  následuje  po  její  splatnosti.  Výkon  rozhodnutí se provede i 
   tehdy,  postačuje-li  pohledávka  povinného  z  účtu  jen  k částečnému
   uspokojení oprávněného.
 
   (3) Nebyla-li podle odstavce 2 vymáhaná pohledávka a její příslušenství
   zcela  uhrazena,  provede  peněžní  ústav  výkon rozhodnutí také ve dni
   následujícím  po dni, v němž na účet dojdou peněžní prostředky v takové
   výši,  která  je potřebná k plnému uspokojení oprávněného. Nedojde-li k 
   tomu  do  šesti měsíců ode dne doručení vyrozumění podle § 305, provede
   peněžní  ústav  výkon  rozhodnutí  ohledně  dodatečně došlých peněžních
   prostředků  rovněž  ve  dni,  který následuje po uplynutí uvedené doby,
   popřípadě  oprávněnému  sdělí,  že  na  účtu  povinného  nebyly peněžní
   prostředky.  Pohledávku  z  účtu peněžní ústav odepíše a oprávněnému ji
   vyplatí i tehdy, nepostačuje-li k jeho plnému uspokojení.
 
   (4)  Odepsanou  pohledávku  z  účtu  povinného je peněžní ústav povinen
   oprávněnému  vyplatit, i když má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou
   by jinak mohl započíst.
 
   (5)  Provedením  výkonu  rozhodnutí  se peněžní ústav zprostí v rozsahu
   plnění vyplaceného oprávněnému své povinnosti vůči povinnému.
 
   § 308
 
   (1) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí (§ 266) a bylo-li peněžnímu
   ústavu  doručeno  usnesení  o  povolení odkladu před provedením výkonu,
   neprovede  peněžní  ústav  výkon  rozhodnutí,  dokud  mu  nebude soudem
   doručeno vyrozumění, že odklad byl zrušen.
 
   (2)  Zastaví-li  soud  výkon  rozhodnutí,  zanikají  dnem  právní  moci
   usnesení  o  zastavení  výkonu  povinnosti peněžního ústavu podle § 304
   odst.  1  a  účinky  výkonu rozhodnutí uvedené v § 304 odst. 3, § 306 a
   307;  byl-li  výkon  rozhodnutí  zastaven  částečně, platí to obdobně o 
   dotčené  části  pohledávky  z  účtu.  O  tom,  že  usnesení o zastavení
   (částečném  zastavení)  výkonu  rozhodnutí  nabylo  právní  moci,  soud
   peněžní ústav vyrozumí.
 
   § 309
 
   (1)  Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen
   k  vydobytí  více pohledávek, uspokojují se jednotlivé pohledávky podle
   svého pořadí.
 
   (2)  Pořadí  pohledávek,  pro něž byl nařízen výkon rozhodnutí, se řídí
   dnem,  kdy  bylo  peněžnímu  ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu
   rozhodnutí;  byla-li  mu  téhož dne doručena usnesení o nařízení výkonu
   rozhodnutí  pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí.
   Nestačí-li  pohledávka  z  účtu povinného k uspokojení všech vymáhaných
   pohledávek  se  stejným  pořadím,  uhradí  se poměrně; ustanovení § 316
   odst. 2 a 3 tu platí obdobně.
 
   (3)  Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu manžela
   povinného  nařízen  k  vydobytí více pohledávek povinného, neuplatní se
   zákazy  uvedené  v § 304 odst. 1 a 3 do výše uvedené v § 304b odst. 4 k 
   okamžiku   doručení  prvního  usnesení  o  nařízení  výkonu  rozhodnutí
   peněžnímu ústavu.
 
   § 309a
 
   (1)  Byla-li  pohledávka  z  účtu  povinného zastavena podle zvláštního
   právního  předpisu  nebo  převedena  k  zajištění  dluhu  povinného  ve
   prospěch  jeho  věřitele  a  mají-li  tato  práva  dřívější  pořadí než
   pohledávka,  pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, lze výkon rozhodnutí
   přikázáním  těmito  právy  dotčené  pohledávky  z  účtu, popřípadě její
   části,  provést jen tehdy, jestliže práva zanikla, aniž by byly peněžní
   prostředky  z  účtu  na jejich základě zcela vybrány. V takovém případě
   peněžní  ústav  výkon  rozhodnutí  provede  podle  §  307  odst. 2 a 3,
   popřípadě v den, který následuje po té, co se o tomto zániku dozvěděl.
 
   (2)  Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka,
   pro  niž  byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí
   se k nim nepřihlíží.
 
   (3)  Mají-li  práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka,
   pro  niž  byl  nařízen  výkon  rozhodnutí,  a  nestačí-li  těmito právy
   nedotčená  část  pohledávky  z účtu, na niž se vztahuje nařízení výkonu
   rozhodnutí  (§  306  odst. 1), k plnému uspokojení vymáhané pohledávky,
   uhradí se vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část, poměrně;
   ustanovení § 316 odst. 2 a 3 tu platí obdobně. Výkon rozhodnutí peněžní
   ústav provede obdobně podle § 307 odst. 3.
 
   (4)  Pro  pořadí  práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich
   vzniku.
 
   § 310
 
   Předpisy   vylučující  nebo  omezující  použití  pohledávek  z  účtu  u 
   peněžního   ústavu  k  jinému  než  stanovenému  účelu  nejsou  dotčeny
   ustanoveními o přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu.
 
   § 311
 
   Nepostupuje-li  peněžní  ústav tak, jak mu to ukládají ustanovení § 304
   odst.  1 a § 307 až 309a, může se oprávněný domáhat, a to i tehdy, když
   už  na  účtu  povinného  není dostatek prostředků, aby mu peněžní ústav
   zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby peněžní ústav postupoval
   správně.
 
   § 311a
 
   Je-li účet u peněžního ústavu zřízen pro více osob, použijí se § 303 až
   311  na  podíl  na  peněžních  prostředcích  na  účtu patřící povinnému
   obdobně.
 
   Přikázání jiných peněžitých pohledávek
 
   § 312
 
   (1)  Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než
   pohledávky  z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 lze
   nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v 
   budoucnu,  jakož  i  v  případě,  že povinnému budou dílčí pohledávky z 
   téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat.
 
   (2)  Soud postupuje podle odstavce 1 i v případě, že plnění vyplývající
   ze  závazku,  jehož  je povinný účastníkem, je podmíněno nebo vázáno na
   dosažení  věku nebo jiný běh času. Je-li to účelné, soud po právní moci
   usnesení   o   nařízení  výkonu  rozhodnutí  nahradí  svým  rozhodnutím
   prohlášení  vůle  povinného  k výpovědi tohoto závazku nebo k žádosti o 
   plnění.  Souhlas  třetí  osoby,  je-li jím právní jednání podmíněno, je
   nahrazen  usnesením  o  nařízení  výkonu rozhodnutí. Jednání potřebná k 
   uplatnění  práva,  která  přísluší  podle  zvláštních právních předpisů
   povinnému, provádí místo povinného oprávněný.
 
   (3)  Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného do výše pohledávky
   oprávněného a jejího příslušenství, pro něž byl nařízen.
 
   § 313
 
   (1)  V  nařízení  výkonu  rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou
   pohledávkou  jakkoli  nakládal  a  uloží  mu,  aby  soudu  do 15 dnů od
   doručení usnesení oznámil, zda pohledávku nabyl jako substituční jmění,
   a  pokud  jde  o takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat a
   zda  jsou  výkonem  rozhodnutí  vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy
   související  s  nutnou  správou věcí nabytých jako substituční jmění, a
   doložil  tyto  skutečnosti  listinami  vydanými nebo ověřenými státními
   orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že
   pohledávku  z  účtu  nabyl  jako substituční jmění, a nedoloží-li další
   skutečnosti, které mají být podle věty první doloženy, nebo nevyjdou-li
   tyto   skutečnosti   najevo   jinak,  soud  výkon  rozhodnutí  zastaví.
   Dlužníkovi povinného soud zakáže, aby od okamžiku, kdy mu bylo doručeno
   nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl
   na ni započtení nebo s ní jinak nakládal.
 
   (2)  Soud  doručí  usnesení  o  nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému,
   povinnému  a  dlužníkovi  povinného.  Dlužníkovi povinného je doručí do
   vlastních  rukou.  Povinnému  nesmí  být  doručeno  dříve  než dlužníku
   povinného.
 
   (3)  Povinný  ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi
   povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
 
   § 314
 
   Jakmile  nabude  usnesení  o  nařízení  výkonu  rozhodnutí právní moci,
   vyrozumí   o  tom  soud  oprávněného  a  dlužníka  povinného;  dlužníku
   povinného soud doručí vyrozumění do vlastních rukou.
 
   § 314a
 
   (1)  Výkon  rozhodnutí  se  provede tak, že dlužník povinného po právní
   moci  usnesení  o  nařízení  výkonu  vyplatí  oprávněnému  pohledávku v 
   rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena.
 
   (2)  Dlužník  povinného  vyplatí  pohledávku,  jestliže je již splatná,
   oprávněnému  v den, který následuje po doručení vyrozumění podle § 314;
   není-li  pohledávka  povinného  v  tento  den dosud splatná, vyplatí ji
   oprávněnému, jakmile se stane splatnou.
 
   (3)  Výplatou  oprávněnému  se  zprostí  dlužník  povinného  v  rozsahu
   poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému.
 
   § 314b
 
   (1)  Je-li  to  účelné, soud namísto postupu podle § 314a nařídí prodej
   pohledávky v dražbě. Přitom postupuje obdobně podle § 328b, § 329 odst.
   1 až 6 a § 329a až 330a.
 
   (2)  Zaplatí-li  vydražitel  nejvyšší  podání  řádně a včas, přejdou na
   vydražitele  veškerá  práva  a povinnosti k pohledávce doposud svědčící
   povinnému,  a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechod
   práv  v  dražbě  oznámí  soud dlužníkovi povinného. Jestliže je splnění
   vydražené  pohledávky  zajištěno  zástavním  právem, ručením nebo jiným
   způsobem,  soud  oznámí  přechod práv v dražbě i osobě, která zajištění
   poskytla, je-li soudu taková skutečnost známa.
 
   § 314c
 
   (1)  Byla-li  pohledávka  povinného zastavena podle zvláštního právního
   předpisu  nebo  převedena  k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho
   věřitele  a  mají-li tato práva dřívější pořadí než pohledávka, pro niž
   byl  nařízen  výkon  rozhodnutí,  lze  výkon  rozhodnutí  takto dotčené
   pohledávky,  popřípadě  její  části,  provést jen tehdy, jestliže práva
   zanikla,  aniž by pohledávka byla zcela vyplacena věřiteli povinného. V 
   takovém  případě  dlužník  povinného  pohledávku  (její  část)  vyplatí
   oprávněnému  až  poté, co se o zániku práva dozvěděl; ustanovení § 314a
   odst. 2 tím není dotčeno.
 
   (2)  Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka,
   pro  niž  byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí
   se k nim nepřihlíží.
 
   (3)  Mají-li  práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka,
   pro  niž  byl  nařízen  výkon  rozhodnutí,  a  nestačí-li  těmito právy
   nedotčená  část pohledávky, kterou postihuje nařízení výkonu rozhodnutí
   (§  312  odst.  3),  k plnému uspokojení vymáhané pohledávky, uhradí se
   vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část, poměrně.
 
   (4)  Pro  pořadí  práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich
   vzniku.
 
   § 315
 
   (1)  Nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a
   odst.  2,  popřípadě  podle  §  314c  odst. 1 a 3, může oprávněný proti
   dlužníku  povinného  vlastním  jménem  podat návrh na výkon rozhodnutí,
   jestliže  jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky
   v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona.
   Nesmí  však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor
   povinného  smír,  ani  prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v 
   takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má
   vůči oprávněnému.
 
   (2)  Neuplatní-li  oprávněný  včas  u  soudu, popřípadě u jiného orgánu
   pohledávku   povinného   vůči  dlužníkovi  povinného  nebo  neoznámí-li
   povinnému,  že  ji  uplatňuje, odpovídá povinnému za škodu, která by mu
   tím popřípadě vznikla.
 
   § 316
 
   (1) Byl-li výkon rozhodnutí nařízen pro několik pohledávek, uspokojí se
   jednotlivé  pohledávky  v  tom  pořadí,  v  jakém  bylo nařízení výkonu
   rozhodnutí doručeno dlužníkovi povinného. Bylo-li mu téhož dne doručeno
   nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, které by nemohly být
   z  pohledávky  povinného  úplně  uspokojeny, uspokojí dlužník povinného
   tyto pohledávky poměrně.
 
   (2)  Má-li  být  uspokojeno  několik pohledávek, může dlužník povinného
   odevzdat  sraženou  částku soudu. Dlužník povinného je povinen odevzdat
   sraženou částku soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných
   nařídí  soud.  Soud odevzdanou částku rozvrhne mezi oprávněné a vyplatí
   jim částky na ně připadající.
 
   (3)  Odevzdáním sražené částky soudu zprošťuje se dlužník povinného své
   povinnosti vůči povinnému až do výše této částky.
 
   Pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí
 
   § 317
 
   (1)  Výkonu  rozhodnutí  nepodléhají  pohledávky  náhrady, kterou podle
   pojistné smlouvy vyplácí pojišťovna, má-li být náhrady použito k novému
   vybudování nebo k opravě budovy.
 
   (2)  Výkonu  rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky
   pomoci  v  hmotné  nouzi,  z dávek státní sociální podpory příspěvek na
   bydlení  a  jednorázově  vyplácené  dávky  státní  sociální  podpory  a
   pěstounské péče.
 
   (3)  Výkonu rozhodnutí nepodléhají pohledávky, které povinný nabyl jako
   substituční  jmění. To neplatí, má-li povinný právo s pohledávkou volně
   nakládat   nebo   jde-li  o  výkon  rozhodnutí,  kterým  jsou  vymáhány
   zůstavitelovy  dluhy  nebo  dluhy  související  s  nutnou  správou věcí
   nabytých jako substituční jmění.
 
   (4) Ustanovení tohoto zákona upravující výkon rozhodnutí nemají vliv na
   výkon  práv  a  splnění povinností vyplývajících z ujednání o finančním
   zajištění   za   podmínek   stanovených  zákonem  upravujícím  finanční
   zajištění^85a)   nebo   srovnatelných  podmínek  zahraničního  právního
   předpisu,  jestliže  finanční  zajištění  bylo  sjednáno a vzniklo před
   podáním  návrhu  na výkon rozhodnutí. To platí i v případě, že finanční
   zajištění  bylo  sjednáno  nebo  vzniklo  v  den podání návrhu na výkon
   rozhodnutí,  avšak až poté, co tato skutečnost nastala, ledaže příjemce
   finančního kolaterálu o takové skutečnosti věděl nebo vědět měl a mohl.
 
   § 318
 
   Pohledávky  fyzických  osob, které jsou podnikateli, vzniklé při jejich
   podnikatelské činnosti, podléhají výkonu rozhodnutí jen dvěma pětinami;
   je-li  však  navrhován  výkon  rozhodnutí  pro  některou z přednostních
   pohledávek uvedených v § 279 odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi
   pětinami.  Pro pořadí úhrady přednostních pohledávek se užije přiměřeně
   ustanovení § 280 odst. 2 a 3.
 
   § 319
 
   (1)  Pohledávky  autorské  odměny  podléhají  výkonu  rozhodnutí, je-li
   povinným   autor,  jen  dvěma  pětinami;  je-li  však  navrhován  výkon
   rozhodnutí  pro  některou  z  přednostních pohledávek uvedených v § 279
   odst.  2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi pětinami. Pro pořadí úhrady
   přednostních  pohledávek  se užije přiměřeně ustanovení § 280 odst. 2 a
   3.
 
   (2)   Pokud  je  autorovi  vyplácena  odměna  prostřednictvím  ochranné
   organizace,   doručí  soud  nařízení  výkonu  rozhodnutí  též  ochranné
   organizaci,  která  pak  má  práva  a  povinnosti  dlužníka  povinného.
   Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje jak na částky, které již byly ve
   prospěch  autora  u ochranné organizace složeny, tak na částky, které u 
   ní v běžném kalendářním roce budou složeny.
 
   (3)  Ustanovení  odstavců 1 a 2 se použije obdobně na pohledávky z práv
   výkonných umělců a z práv původců předmětů průmyslového vlastnictví.
 
   Postižení jiných majetkových práv
 
   § 320
 
   (1)  Výkon  rozhodnutí  lze  nařídit  postižením jiného práva než mzdy,
   peněžité  pohledávky  nebo  nároku  uvedeného  v § 299, jde-li o právo,
   které  má  majetkovou hodnotu a které není spojeno s osobou povinného a
   je   převoditelné   na   jiného.  Výkon  rozhodnutí  postižením  jiných
   majetkových  práv  se  nepoužije,  je-li  podíl  společníka  v obchodní
   společnosti   představován  cenným  papírem  nebo  zaknihovaným  cenným
   papírem,  nebo  jsou-li  práva společníka podílet se na řízení obchodní
   společnosti,  jejím zisku nebo na likvidačním zůstatku spojena s cenným
   papírem nebo zaknihovaným cenným papírem.
 
   (2)  Na  tento  výkon  rozhodnutí se použijí přiměřeně ustanovení § 312
   odst.  3,  §  313  až  316  a § 317 odst. 3, není-li stanoveno jinak. K 
   určení  rozhodné  ceny  soud  přibere  znalce,  nelze-li  cenu určit ze
   smlouvy, na jejímž základě jiné majetkové právo vzniklo.
 
   (3)  Spočívá-li  právo  povinného  ve vydání nebo dodání movitých věcí,
   odevzdají se tyto věci vždy soudu; vydání a dodání věcí vymůže způsobem
   uvedeným  v § 315 odst. 1 vykonavatel. Soud pak postupuje obdobně podle
   ustanovení § 326b a § 328 až 334a.
 
   § 320a
 
   Postižení   účasti   povinného   ve   veřejné  obchodní  společnosti  a
   komplementáře v komanditní společnosti
 
   (1)  Zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí postižením účasti společníka
   veřejná  obchodní  společnost,  postihuje  výkon  rozhodnutí pohledávku
   povinného z práva na podíl na likvidačním zůstatku.
 
   (2)   Zaniká-li   v  důsledku  nařízení  výkonu  rozhodnutí  jen  účast
   společníka  ve veřejné obchodní společnosti, postihuje výkon rozhodnutí
   pohledávku z práva na vypořádání.
 
   (3)  Na  výkon  rozhodnutí  podle  odstavců  1  a  2 se použijí obdobně
   ustanovení § 312 odst. 3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3.
 
   (4)  Ustanovení  odstavců  1  až  3  se  použijí  i na postižení účasti
   povinného v komanditní společnosti, je-li komplementářem.
 
   Postižení  účasti  povinného  ve  společnosti  s  ručením  omezeným,  v 
   družstvu a komanditisty v komanditní společnosti
 
   § 320aa
 
   (1) V nařízení výkonu rozhodnutí soud zakáže
 
   a) povinnému převádět jeho podíl komanditisty v komanditní společnosti,
   podíl  ve  společnosti  s  ručením  omezeným nebo jeho družstevní podíl
   (dále jen „podíl“) nebo ho zatěžovat a
 
   b)  příslušnému  orgánu  komanditní  společnosti, společnosti s ručením
   omezeným  nebo  družstvu  udělit  povinnému  k  převodu nebo k zatížení
   podílu souhlas, je-li ho potřeba.
 
   (2)  V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud dále uloží povinnému,
   aby  soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda podíl nabyl jako
   substituční jmění, a pokud jde o takový podíl, zda má právo s ním volně
   nakládat  a  zda  jsou  výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy
   nebo  dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční
   jmění,  a  doložil  tyto  skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými
   státními  orgány,  popřípadě  též veřejnými listinami notáře. Doloží-li
   povinný,  že  podíl  nabyl  jako substituční jmění, a nedoloží-li další
   skutečnosti  uvedené  ve  větě  první nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti
   najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
 
   (3)   Komanditní  společnosti,  společnosti  s  ručením  omezeným  nebo
   družstvu se usnesení doručí do vlastních rukou.
 
   § 320ab
 
   (1)  Je-li  podíl  neomezeně  převoditelný,  prodá  se  po  právní moci
   usnesení  o  nařízení výkonu rozhodnutí v dražbě. Soud přitom postupuje
   přiměřeně  podle  §  322  odst.  5, § 328b až 330a. Je-li s družstevním
   podílem  spojeno  právo  užívat  byt, postupuje po právní moci usnesení
   podle  §  320aa  soud  přiměřeně  podle  §  322 odst. 5, § 336 až 337h;
   dražební  vyhlášku  soud  zašle i družstvu. Je-li s družstevním podílem
   spojeno právo užívat byt a k uzavření nájemní smlouvy s členem družstva
   je  třeba  právní  jednání  třetí  osoby,  považuje  se  tento podíl za
   nepřevoditelný.
 
   (2)  K  určení  rozhodné  ceny  přibere soud znalce; za tím účelem jsou
   obchodní  společnost  nebo  družstvo  povinny poskytnout soudu a znalci
   informace potřebné k určení ceny podílu.
 
   (3)  Dražební  vyhlášku soud doručí obchodní společnosti nebo družstvu.
   Společnost  nebo  družstvo  informuje bez zbytečného odkladu společníky
   nebo  členy  družstva,  že jí byla doručena dražební vyhláška a že tato
   dražební  vyhláška  je  k nahlédnutí v sídle společnosti nebo družstva.
   Společnost  s ručením omezeným informuje společníky způsobem stanoveným
   pro  svolání  valné  hromady  a  družstvo  písemným  oznámením  v sídle
   družstva  a  v  bytovém domě ve vlastnictví družstva, v němž se nachází
   byt,  k  němuž má povinný nájemní právo související s podílem, který je
   předmětem   výkonu   rozhodnutí.   Společnost   nebo   družstvo   zašle
   společníkovi  nebo  členovi  družstva, který o to požádá, opis dražební
   vyhlášky  na  jeho  náklady  a  nebezpečí na adresu uvedenou v žádosti.
   Udělením  příklepu se vydražitel stává společníkem obchodní společnosti
   nebo členem družstva namísto toho, jehož podíl byl vydražen.
 
   (4)  Zúčastní-li se dražby jiný společník nebo člen družstva a učiní-li
   s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep.
 
   (5)  V  dražbě  lze  prodat  i  podíl, který je omezeně převoditelný. V 
   takovém  případě  může  být  příklep  udělen jen tomu, kdo před dražbou
   prokáže,  že splňuje požadavky stanovené zákonem, společenskou smlouvou
   nebo stanovami pro nabytí podílu.
 
   (6)  Účinky  udělení  příklepu stanoví zvláštní právní předpis. Udělení
   příklepu   se  oznámí  obchodnímu  rejstříku  a  obchodní  společnosti,
   popřípadě družstvu.
 
   (7)  Nepodaří-li se prodat podíl ani v opakované dražbě, vyrozumí o tom
   soud bez zbytečného odkladu písemně komanditní společnost, společnost s 
   ručením omezeným nebo družstvo.
 
   (8)  Nepodaří-li  se  prodat  podíl ani v opakované dražbě nebo není-li
   podíl  převoditelný,  postihuje  výkon rozhodnutí pohledávku z práva na
   vypořádání.  Účast  povinného  ve  společnosti  s  ručením omezeným a v 
   družstvu a účast komanditisty v komanditní společnosti zaniká doručením
   vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě společnosti s ručením omezeným,
   družstvu  nebo  komanditní společnosti. Na výkon rozhodnutí postihující
   pohledávku   povinného   z  práva  na  vypořádání  se  použijí  obdobně
   ustanovení § 312 odst. 3 a § 313 až 316 a § 317 odst. 3.
 
   Hlava čtvrtá
 
   Správa nemovité věci
 
   Nařízení výkonu rozhodnutí
 
   § 320b
 
   (1)  Výkon  rozhodnutí správou nemovité věci může být nařízen, jen když
   oprávněný  označí  nemovitou  věc  nebo  jejich  soubor,  jejíž  správu
   navrhuje,  jestliže uvede, že správou nemovité věci nebo jejich souboru
   lze  dosáhnout  uspokojení  jeho pohledávky s příslušenstvím a jestliže
   doloží,  že  nemovitá  věc  nebo jejich soubor je majetkem povinného. O 
   tom,  že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité
   věci,  soud  vyrozumí  katastrální úřad, v jehož obvodu se nemovitá věc
   nachází.
 
   (2)  Návrh  dalšího  oprávněného  na nařízení výkonu rozhodnutí správou
   téže   nemovité  věci  podaný  u  příslušného  soudu  dříve,  než  soud
   pravomocně  rozhodl  o  nařízení  výkonu  rozhodnutí,  se  považuje  za
   přistoupení  k  řízení,  a  to  ode  dne  podání  návrhu. Návrh dalšího
   oprávněného,  který  byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez
   rozhodnutí  příslušnému  soudu;  v takovém případě se návrh považuje za
   přistoupení  k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další
   oprávněný musí přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
 
   § 320c
 
   Pro  nařízení  výkonu  rozhodnutí  správou nemovité věci je rozhodující
   stav v době zahájení řízení.
 
   § 320d
 
   (1)  V  usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému, a týká-li
   se nařízení výkonu rozhodnutí nemovité věci ve společném jmění manželů,
   i manželovi povinného
 
   a)  zakáže,  aby  po  doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho
   jiného nebo ji zatížil,
 
   b) zakáže, aby přijímal užitky či plody plynoucí z nemovité věci,
 
   c)  přikáže,  aby  do  15  dnů  od  doručení usnesení sdělil, zda a kdo
   nemovitou věc užívá, zda a kdo má uzavřenu nájemní či pachtovní smlouvu
   k  nemovité  věci  nebo její části, zda je nemovitá věc zatížena věcným
   břemenem  nebo  výměnkem  a  komu  takové  právo svědčí, jde-li o práva
   nezapsaná v katastru nemovitostí,
 
   d)  přikáže,  aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, jak a kým jsou
   zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci a
   zda, kým a v jakém rozsahu je nemovitá věc pojištěna,
 
   e) přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, zda jsou ohledně
   nemovité věci vedeny spory či jiná řízení, a
 
   f)  přikáže,  aby  soudu umožnil kdykoliv nahlížet do účetních záznamů,
   smluv  a  dalších  písemností týkajících se nemovité věci a bez omezení
   vstupovat do všech prostor.
 
   (2)  Práva  podle  odstavce  1 písm. c), která jsou zapsána do katastru
   nemovitostí,  soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak
   prostřednictvím dálkového přístupu.
 
   § 320e
 
   Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm, kdo
   přistoupili   do   řízení  jako  další  oprávnění,  povinnému,  manželu
   povinného  a příslušnému katastrálnímu úřadu, v jehož obvodu se nachází
   nemovitá věc, která je předmětem výkonu rozhodnutí.
 
   Správa nemovité věci
 
   § 320f
 
   (1)  Správu  nemovité  věci  vykonává  soud.  Jednotlivé  úkony může na
   základě  pověření  soudce  provést  vykonavatel  nebo  jiný zaměstnanec
   soudu.  Vyžaduje-li  to charakter nemovité věci, soud ustanoví správce.
   Ustanovení § 338i až 338l platí obdobně.
 
   (2)  Podání  návrhu na zahájení správního či soudního řízení týkajícího
   se  nemovité  věci  a  jednání  příslušející v takovém řízení povinnému
   provádí  namísto povinného soud. Právní jednání související s nemovitou
   věcí provádí namísto povinného soud.
 
   (3)  Soud  činí vhodná opatření, aby nemovitá věct byla řádně a úspěšně
   hospodářsky  užívána, zejména přikáže dlužníkovi povinného, aby plody a
   užitky  plynoucí  z  nemovité věci skládal na jím určený účet, a zakáže
   mu,  aby  je  poskytoval povinnému, provedl na ně započtení nebo s nimi
   jinak nakládal.
 
   (4) Namísto povinného vydává soud potvrzení o splnění dluhu.
 
   (5)  Nejsou-li  užitky podle odstavce 3 v penězích, odevzdají se soudu,
   který se postará o jejich zpeněžení v dražbě podle § 328b až 330a.
 
   § 320g
 
   (1)  Nařízení  správy  nemovité  věci nemá vliv na nájemní či pachtovní
   smlouvy  týkající  se  nemovité  věci.  Soud  však  může takové smlouvy
   vypovědět  za  podmínek  stanovených zákonem, touto smlouvou nebo jinou
   dohodou  s  nájemcem  či  pachtýřem a sjednat jiné nájemní či pachtovní
   smlouvy.
 
   (2) Soud je oprávněn vypovědět či jinak ukončit a uzavřít nové smlouvy,
   kterými  jsou  zajištěny  dodávky služeb spojených s užíváním a správou
   nemovité  věci  a  pojistné  smlouvy  za  podmínek stanovených zákonem,
   těmito  smlouvami nebo dohodou s dodavateli těchto služeb. Může se také
   domáhat  vyklizení  nemovité  věci,  zániku  věcných  břemen či zrušení
   jiných  vztahů, na jejichž základě je nemovitá věc užívána, za podmínek
   stanovených   zvláštním   zákonem,  těmito  smlouvami  nebo  dohodou  s 
   účastníky těchto právních vztahů.
 
   § 320h
 
   (1)  Příjmy,  které  soud  získal správou nemovité věci, se po odečtení
   výdajů odevzdají oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky.
 
   (2) Výdaje podle odstavce 1 se uhrazují v tomto pořadí:
 
   a) náklady správy nemovité věci,
 
   b)  plnění, která vyplývají z pojistných smluv a ze smluv, kterými jsou
   zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci,
 
   c) náklady na udržování a nutné opravy nemovité věci,
 
   d) náklady řízení týkajícího se nemovité věci,
 
   e) daň z nemovitostí za dobu, po kterou trvá správa nemovité věci.
 
   (3)  Výplatu  výtěžku správy odevzdává soud oprávněnému každé 3 měsíce,
   nedohodnou-li se na delší lhůtě.
 
   § 320i
 
   Jiné výkony rozhodnutí
 
   (1)  Nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci nebrání tomu, aby
   ohledně  nemovité  věci  byl  nařízen  výkon rozhodnutí jejím prodejem.
   Správa  nemovité  věci  končí  dnem  právní  moci usnesení o příklepu a
   zaplacením  nejvyššího  podání,  případně dnem právní moci rozhodnutí o 
   předražku a zaplacením předražku.
 
   (2)  Nařízení  výkonu  rozhodnutí správou nemovité věci brání tomu, aby
   byl  nařízen  a  proveden  výkon  rozhodnutí  přikázáním  jiné peněžité
   pohledávky,  pokud taková pohledávka představuje příjem správy nemovité
   věci.  Již nařízené výkony soud přeruší. Oprávnění z těchto výkonů mají
   v  řízení  o  výkon správy nemovité věci postavení dalšího oprávněného.
   Pro   pořadí  je  rozhodující  den,  kdy  návrh  došel  soudu.  Doposud
   nevyplacené  pohledávky z těchto výkonů jsou poddlužníci povinni předat
   soudu.
 
   § 320j
 
   Správa spoluvlastnického podílu na nemovité věci
 
   (1)  Na  výkon  rozhodnutí správou spoluvlastnického podílu na nemovité
   věci  se  užijí  ustanovení  o výkonu rozhodnutí správou nemovité věci.
   Výkon  rozhodnutí správou nemovité věci, k jejímuž využití slouží věc v 
   přídatném  spoluvlastnictví,  se  vztahuje  i  na  podíl na této věci v 
   přídatném  spoluvlastnictví.  Výkon  rozhodnutí  správou  nemovité věci
   nelze   nařídit   pouze   na   podíl   na  nemovité  věci  v  přídatném
   spoluvlastnictví.
 
   (2)  Usnesení  o  nařízení  výkonu rozhodnutí správou spoluvlastnického
   podílu na nemovité věci se doručuje i spoluvlastníkům.
 
   (3)  Příjmy,  které  soud  získal správou nemovité věci, se po odečtení
   výdajů   rozdělí   podle   výše   spoluvlastnických  podílů,  z  podílu
   připadajícího  na  povinného se vyplatí náklady řízení a zbývající část
   příjmů se odevzdá oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky.
 
   (4)  Navrhnou-li  to  soudu ostatní spoluvlastníci, může soud vykonávat
   správu celé nemovité věci.
 
   Hlava pátá
 
   Prodej movitých věcí a nemovitých věcí
 
   Věci nepodléhající výkonu rozhodnutí
 
   § 321
 
   Výkonem  rozhodnutí nemohou být postiženy věci, jejichž prodej je podle
   zvláštních  předpisů  zakázán,  nebo  které  podle  zvláštních předpisů
   výkonu rozhodnutí nepodléhají.
 
   § 322
 
   (1) Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného nebo ve společném jmění
   povinného  a jeho manžela, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které
   povinný  nezbytně  potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své
   rodiny  nebo  k  plnění  svých  pracovních  úkolů, jakož i jiných věcí,
   jejichž  prodej  by  byl  v  rozporu  s dobrými mravy a jejichž počet a
   hodnota odpovídá obvyklým majetkovým poměrům.
 
   (2) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny zejména tyto věci ve vlastnictví
   povinného nebo ve společném jmění povinného a jeho manžela:
 
   a) běžné oděvní součásti, včetně prádla a obuvi,
 
   b)  obvyklé  vybavení domácnosti, zejména lůžko, stůl, židle, kuchyňská
   linka,  kuchyňské  nářadí  a  nádobí,  lednička, sporák, vařič, pračka,
   vytápěcí těleso, palivo, přikrývka a ložní prádlo, pokud hodnota takové
   věci zjevně nepřesahuje cenu obvyklého vybavení domácnosti,
 
   c) studijní a náboženská literatura, školní potřeby a dětské hračky,
 
   d)  snubní prsten, písemnosti osobní povahy, obrazové snímky a obrazové
   a zvukové záznamy týkající se povinného nebo členů jeho rodiny a nosiče
   dat  těchto  záznamů,  pokud nelze takové záznamy přenést na jiný nosič
   dat, a jiné předměty podobné povahy,
 
   e)  zdravotnické  potřeby  a  jiné  věci,  které povinný nebo člen jeho
   domácnosti potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,
 
   f)  hotové  peníze  do částky odpovídající dvojnásobku životního minima
   jednotlivce podle zvláštního právního předpisu^80c),
 
   g) zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která
   slouží člověku jako jeho společník.
 
   (3)  Je-li  povinný podnikatelem, nemůže se výkon rozhodnutí týkat těch
   věcí  z  jeho  vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své
   podnikatelské  činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní
   právo  a  jde-li  o  vymožení  pohledávky  oprávněného,  která je tímto
   zástavním právem zajištěna.
 
   (4)  Z  výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny technické prostředky, na nichž
   se  podle  zvláštního právního předpisu^86a) vede evidence investičních
   nástrojů  nebo  se  uchovávají  dokumenty  týkající  se  údajů  v  této
   evidenci,  a  dále  technické prostředky sloužící k poskytování údajů o 
   vlastnících    investičních    nástrojů   podle   zvláštního   právního
   předpisu^86b).
 
   (5)  Z  výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny věci, které povinný nabyl jako
   substituční  jmění.  To  neplatí,  má-li  povinný  právo  s  věcí volně
   nakládat   nebo   jde-li  o  výkon  rozhodnutí,  kterým  jsou  vymáhány
   zůstavitelovy  dluhy  nebo  dluhy  související  s  nutnou  správou věcí
   nabytých jako substituční jmění.
 
   (6)  Ustanovení  odstavců  1  a 4 platí též na věci, jejichž je povinný
   spoluvlastníkem.
 
   (7)  Odstavce  1 až 6 se na návrh oprávněného nepoužijí, jde-li o věci,
   které  povinný,  který  úmyslným trestným činem způsobil škodu, nabyl z 
   majetkového  prospěchu získaného tímto trestným činem, je-li oprávněným
   poškozený  z  tohoto  trestného  činu.  V  usnesení  o  nařízení výkonu
   rozhodnutí soud podle tvrzení oprávněného uvede věci, na které se podle
   věty první nepoužijí odstavce 1 až 6.
 
   Prodej movitých věcí
 
   § 323
 
   (1)  Výkonem  rozhodnutí  prodejem  movitých  věcí  mohou být postiženy
   movité  věci s výjimkou věcí postihovaných podle části šesté hlav druhé
   až  čtvrté.  Výkon  rozhodnutí  prodejem movité věci, k jejímuž využití
   slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této
   věci v přídatném spoluvlastnictví.
 
   (2)  Výkon  rozhodnutí  může  být  nařízen  podle  návrhu oprávněného s 
   výslovným určením věcí, které mají být prodány, nebo bez tohoto určení.
 
   (3)  Je-li  oprávněnému  známo,  že  má  povinný  některou  movitou věc
   umístěnou  mimo  svůj  byt  (sídlo),  anebo  že  povinný  je vlastníkem
   zaknihovaného  cenného papíru, uvede oprávněný takovou skutečnost již v 
   návrhu  na výkon rozhodnutí; oprávněný rovněž uvede podle možností, kde
   se movitá věc nachází nebo kde je zaknihovaný cenný papír evidován.
 
   § 324
 
   V  nařízení  výkonu  rozhodnutí  zakáže  soud povinnému, aby nakládal s 
   věcmi  pojatými  do soupisu a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od doručení
   usnesení  oznámil,  zda věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o 
   takovou  věc,  zda  má  právo  s  ní  volně nakládat a zda jsou výkonem
   rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou
   správou   věcí   nabytých   jako  substituční  jmění,  a  doložil  tyto
   skutečnosti   listinami   vydanými   nebo  ověřenými  státními  orgány,
   popřípadě  též  veřejnými  listinami  notáře. Doloží-li povinný, že věc
   nabyl  jako  substituční  jmění, a nedoloží-li další skutečnosti, které
   mají  být  podle věty první doloženy, nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti
   najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
 
   Soupis na místě samém
 
   § 325
 
   (1) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí doručí
   se  povinnému  až  při  provádění  výkonu. Není-li při provádění výkonu
   povinný  přítomen,  doručí se mu usnesení spolu s vyrozuměním o tom, že
   byl proveden soupis a které věci byly sepsány.
 
   (2) Vyrozumění o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány,
   doručí se také oprávněnému a manželu povinného.
 
   § 325a
 
   Vyžaduje-li  to  účel  výkonu  rozhodnutí,  je  ten, kdo provádí výkon,
   oprávněn  učinit  osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a
   jiných  místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v 
   nich umístěných, kde má povinný svůj majetek; za tím účelem je oprávněn
   zjednat  si do bytu nebo do jiné místnosti povinného přístup, popřípadě
   uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.
 
   § 325b
 
   (1)  Povinný  umožní  tomu,  kdo  provádí  výkon rozhodnutí, přístup na
   všechna místa, kde má své movité věci umístěny.
 
   (2)  Každý,  v  jehož objektu má povinný svůj byt (sídlo) nebo jiné své
   místnosti,  je  povinen  strpět, aby ten, kdo provádí výkon rozhodnutí,
   provedl  prohlídku  bytu  a jiných místností povinného. Nesplní-li tuto
   povinnost,  je  ten, kdo provádí výkon, oprávněn zjednat si k bytu nebo
   jiné místnosti povinného přístup.
 
   (3)  O průběhu prohlídky bytu a jiných místností ten, kdo provádí výkon
   rozhodnutí,  pořídí  zvukově  obrazový  záznam. O tom musí být přítomné
   osoby poučeny při zahájení prohlídky.
 
   § 326
 
   (1)  Soud  v bytě (sídle) povinného nebo na jiném místě, kde má povinný
   své  věci  umístěny,  sepíše  věci,  které by mohly být prodány, a to v 
   takovém   rozsahu,  aby  výtěžek  prodeje  sepsaných  věcí  postačil  k 
   uspokojení  vymáhané  pohledávky  oprávněného  spolu  s  náklady výkonu
   rozhodnutí.  Sepsány  budou především věci, které povinný může nejspíše
   postrádat  a  které  se  nejsnáze  prodají; věci, které se rychle kazí,
   budou  sepsány,  jen  není-li tu dostatek jiných věcí a lze-li zajistit
   jejich  rychlý  prodej  mimo  dražbu.  Sepsány nemohou být movité věci,
   které tvoří příslušenství nemovité věci.
 
   (2) Soud sepíše i věci povinného, které má u sebe někdo jiný, avšak jen
   tehdy, jestliže mu takové věci budou současně odevzdány.
 
   (3)  Zástavní  věřitel,  který má u sebe zástavu, osoba, jíž byla věc k 
   zastavení  předána,  aby ji opatrovala, osoba oprávněná ze zadržovacího
   práva  nebo  zajišťovacího převodu práva anebo osoba, která své užívací
   právo  k  věci  od těchto osob odvozuje, jsou povinni vydat věc soudu k 
   sepsání  na základě výzvy soudu. Soud po odevzdání věci a jejím sepsání
   doručí  do  vlastních  rukou  zástavnímu  věřiteli,  osobě oprávněné ze
   zadržovacího  práva nebo zajišťovacího převodu práva upozornění podle §
   328b odst. 4 písm. g).
 
   (4)  Byl-li  výkon  rozhodnutí  nařízen  stran  určitých  movitých věcí
   povinného,  sepíší  se  jen  věci  uvedené v usnesení o nařízení výkonu
   rozhodnutí.
 
   (5)  Cenné  papíry  anebo  jiné  listiny, jejichž předložení je třeba k 
   uplatnění práva, se sepíší a vždy se odevzdají soudu.
 
   (6)  Zaknihované  cenné  papíry zapsané v příslušné evidenci se sepíší,
   jakmile se soud dozví, že jsou pro povinného evidovány v této evidenci.
   Jedná-li  se o sběrné dluhopisy, soud sepíše podíl povinného na sběrném
   dluhopisu^86g).  Po  sepsání  soud  přikáže  osobě  oprávněné  k vedení
   příslušné  evidence  zapsat pozastavení výkonu práva vlastníka nakládat
   se zaknihovaným cenným papírem do evidence (§ 324).
 
   (7)  Oprávněný  má  právo  být  přítomen  soupisu  věcí.  Do soupisu se
   neuvedou  věci,  o  nichž  oprávněný  výslovně  prohlásí, že nemají být
   sepsány.
 
   (8)  Soupis  se doplní o další věci, jestliže výtěžek prodeje sepsaných
   věcí  nestačí  k  uspokojení  pohledávky  oprávněného anebo jestliže je
   nařízen další výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.
 
   (9) Je-li to potřebné, přibere ten, kdo provádí soupis, k úkonu vhodnou
   osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.
 
   (10)  Ze  soupisu  se  vyloučí  věci,  u  kterých  to navrhne povinný a
   oprávněný s vyloučením vysloví souhlas.
 
   (11)  Shledá-li soud pravděpodobným tvrzení osoby přítomné při soupisu,
   že  věc  je  ve  vlastnictví  třetí osoby, bezodkladně tuto třetí osobu
   písemně  uvědomí  o  provedení  soupisu  a poučí ji o právu podat návrh
   podle § 267.
 
   (12)  K žádosti osoby, která tvrdí, že věc pojatá do soupisu je v jejím
   vlastnictví, soud sdělí údaje potřebné k uplatnění práva podle § 267.
 
   § 326a
 
   Nepodaří-li se v bytě (sídle) povinného ani na jiném soudu známém místě
   sepsat  žádnou  věc,  oznámí to soud oprávněnému a vyzve jej, aby soudu
   označil  místo,  kde  jsou  věci povinného, které by mohly být prodány.
   Jestliže  oprávněný  soudu ve stanovené lhůtě takové místo nesdělí nebo
   jestliže  ani  na  jím  označeném místě nebyly žádné věci sepsány, soud
   výkon rozhodnutí zastaví.
 
   § 326b
 
   (1)  Věci,  které  se  rychle kazí, soud odebere povinnému a prodá mimo
   dražbu  ihned  po  té,  co  byly  sepsány. Ustanovení § 329a odst. 1 se
   použije přiměřeně.
 
   (2)  Nepodaří-li  se  prodat  tyto věci a nepřevezme-li je oprávněný za
   cenu, kterou určil soud, vrátí je povinnému.
 
   § 327
 
   (1)  Na  návrh  oprávněného se soud postará o vhodné zajištění movitých
   věcí pojatých do soupisu.
 
   (2)   Vyžádá-li  si  zajištění  movitých  věcí  náklady,  provede  soud
   zajištění, jen složí-li oprávněný na tyto náklady zálohu.
 
   (3) Sepsané movité věci, které nebyly zajištěny, se ponechají na místě,
   kde  byly sepsány, a označí se tak, aby bylo patrné, kterým soudem byly
   sepsány a v jaké věci výkonu rozhodnutí.
 
   Jiný soupis
 
   § 327a
 
   (1)  Je-li  údaj  o  věci povinného znám z rejstříku, případně seznamu,
   zřízeného  ze  zákona  nebo  jiné evidence vedené v souladu se zákonem,
   pojme se taková věc do soupisu zápisem do protokolu.
 
   (2) O provedení soupisu soud bezodkladně vyrozumí osobu či orgán, který
   vede  rejstřík, seznam či jinou evidenci. Je-li to možné, provede osoba
   nebo  orgán  do rejstříku (seznamu, evidence) záznam o soupisu. Údaje o 
   provedeném  soupisu  uchovává  osoba  nebo  orgán  po celou dobu trvání
   výkonu rozhodnutí.
 
   (3)  Po  právní  moci  usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se povinný
   vyzve, aby takto sepsané věci odevzdal bezodkladně soudu.
 
   § 327b
 
   zrušen
 
   Další postup při prodeji movitých věcí
 
   § 328
 
   (1)  Po  právní  moci  usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se sepsané
   věci anebo soubory věcí určené soudem ke společnému zpeněžení odhadnou,
   pokud není
 
   a) cena stanovena úředně^36),
 
   b)  uveřejněn  kurs  investičního  nástroje  přijatého k obchodování na
   evropském regulovaném trhu^101), nebo
 
   c)  uveřejněna  hodnota  cenného  papíru a zaknihovaného cenného papíru
   vydaného fondem kolektivního investování.
 
   (2)  Odhad provede soud; znalce přibere, pokud v jednoduchých případech
   nestačí  odhad  provedený  vykonavatelem  při  sepsání věci. Odhad soud
   neprovede,  pokud  k  prodeji  dochází  způsobem  podle  §  334a. Odhad
   sepsaných věcí není soudním rozhodnutím.
 
   (3) Jestliže se neprovádí zjištění ceny odhadem, zjistí soud cenu podle
   odstavce  1  písm.  a)  až  c)  ke dni, který předchází vydání dražební
   vyhlášky (§ 328b odst. 3) nebo pověření k prodeji jiným způsobem.
 
   § 328a
 
   (1)  Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a po zjištění
   ceny  sepsaných  věcí  podle  §  328  (dále  jen  „rozhodná cena“) soud
   zajistí, aby
 
   a) zvlášť významná výtvarná díla a památky,
 
   b) rukopisy zvlášť významných literárních děl,
 
   c)  osobní  památky  a  korespondence  zvlášť  významných spisovatelů a
   kulturních  činitelů,  jakož i jiné upomínkové předměty muzeální povahy
   po těchto osobách,
 
   d) předměty větší kulturní historické hodnoty a jejich soubory,
 
   byly  nabídnuty ke koupi za hotové institucím, jejichž posláním je péče
   o takové památky, a to nejméně za rozhodnou cenu.
 
   (2)  Jestliže  tyto  instituce  ve  lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy
   neodpoví  na  nabídku  a  nesloží  u  soudu rozhodnou cenu, soud i tyto
   předměty prodá způsobem dále uvedeným.
 
   (3)    Finanční    kolaterál   podle   zákona   upravujícího   finanční
   zajištění^85a)  nebo podle zahraniční právní úpravy nesmí být předmětem
   výkonu rozhodnutí.
 
   § 328b
 
   (1)  Sepsané  věci se prodají v dražbě, nestanoví-li tento zákon jinak.
   Věci  se prodají samostatně anebo v rámci souboru věcí. V rámci souboru
   věcí  se  prodají zejména věci, které tvoří jediný, hospodářsky nedílný
   nebo  i  dělitelný  celek  nebo  zastupitelné  cenné  papíry,  případně
   zaknihované zastupitelné cenné papíry, lze-li očekávat vyšší výtěžek.
 
   (2)  Dražbu  lze  vykonat  v místě, kde sepsané věci jsou, nebo u soudu
   anebo  na  jiném  vhodném  místě.  Soud,  je-li  to třeba, zajistí, aby
   sepsané  věci  byly  dopraveny  do  místa, kde se koná dražba. Jestliže
   nebyly  zajištěny,  je  povinný  povinen  sepsané  věci vydat k dražbě;
   neučiní-li tak dobrovolně, budou mu odebrány.
 
   (3)   Soud  oznámí  dražební  rok  dražební  vyhláškou,  kterou  doručí
   povinnému,  manželu  povinného,  oprávněnému  a  orgánu  obce, v jejímž
   obvodu  bude dražba konána a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě
   toho  se  dražební  vyhláška uveřejní způsobem v místě obvyklým. Dražbu
   soud  nařídí  nejméně  30  dnů po dni vydání dražební vyhlášky, ne však
   dříve než 30 dnů ode dne doručení uvědomění o provedení soupisu podle §
   326 odst. 11. Proti dražební vyhlášce není odvolání přípustné.
 
   (4) V dražební vyhlášce soud uvede
 
   a) datum, čas a místo dražby,
 
   b) označení dražených věcí,
 
   c) zda se věc vydraží samostatně nebo v rámci souboru věcí,
 
   d) rozhodnou cenu věci anebo souboru věcí,
 
   e) výši nejnižšího podání (§ 329),
 
   f)  zda  se  vyžaduje  zaplacení  jistoty  a  způsob  jejího  zaplacení
   (odstavec 5),
 
   g)  upozornění,  že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do
   řízení  přistoupili  jako  další  oprávnění,  a  další věřitelé domáhat
   uspokojení  jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných
   zadržovacím nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, než
   pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději
   do  zahájení  dražby,  jestliže  v  přihlášce  uvedou výši pohledávky a
   jejího  příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení,
   že  k  přihláškám,  v  nichž  výše pohledávky nebo jejího příslušenství
   nebude  uvedena,  se  nepřihlíží;  ustanovení § 335 odst. 2 a § 336f se
   použijí přiměřeně.
 
   (5)  Povinnost  složit  jistotu  a její výši soud stanoví, převyšuje-li
   rozhodná  cena  samostatně  dražené věci nebo draženého souboru věcí po
   přepočtení  na  měnu  České  republiky  podle  kursu vyhlášeného Českou
   národní  bankou  platného  ke  dni,  který  předchází  vydání  dražební
   vyhlášky,  ekvivalent  částky  45 000 EUR. Ustanovení § 336e odst. 2 se
   použije obdobně.
 
   (6) Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané věci
   z  výkonu  rozhodnutí  (§  267),  soud  dražbu  této  věci odročí až do
   pravomocného rozhodnutí o žalobě.
 
   § 329
 
   (1)  Dražbu  může  provést  i vykonavatel; o průběhu dražby soud sepíše
   protokol. Soudci, zaměstnanci soudů, povinný a manžel povinného nesmějí
   dražit.  Před  zahájením  dražby  je  dražitel  povinen  prokázat svoji
   totožnost.  Jméno,  příjmení,  trvalé  bydliště  a  datum narození soud
   zaznamená do protokolu o dražbě.
 
   (2)  Nejnižší  podání  činí jednu třetinu rozhodné ceny. Dražitelé jsou
   vázáni  svými  podáními,  pokud  nebylo učiněno podání vyšší. Výše ceny
   vydražené  věci  anebo  souboru věcí není omezena ustanoveními cenových
   předpisů.
 
   (3)   Soud  udělí  příklep  dražiteli,  který  učiní  nejvyšší  podání.
   Učinilo-li  více  dražitelů  stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep
   nejprve  tomu,  komu  svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě.
   Není-li  příklep  takto  udělen,  udělí  jej dražiteli, který byl určen
   losem. Vydražitel musí nejvyšší podání zaplatit bez zbytečného odkladu;
   neučiní-li tak, draží se věc bez jeho účasti znovu.
 
   (4)  Na  nejvyšší  podání  se  započte  vydražitelem  složená  jistota.
   Dražitelům,  kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po
   skončení dražebního jednání.
 
   (5)  Vydražitel  musí  nejvyšší  podání či doplatek na nejvyšší podání,
   nepřesahují-li  částku  stanovenou  jako  nejvyšší  možnou pro platbu v 
   hotovosti  podle  zvláštního právního předpisu^86j) (dále jen „limit“),
   ihned zaplatit; neučiní-li tak, draží se věc znovu, bez jeho účasti.
 
   (6)  Nejvyšší  podání  či doplatek na nejvyšší podání přesahující limit
   musí  vydražitel zaplatit bezhotovostní platbou do sedmi dnů od udělení
   příklepu, jinak soud nařídí opětovnou dražbu.
 
   (7)  Zaplatí-li  vydražitel  nejvyšší  podání  řádně  a včas, přejde na
   vydražitele vlastnické právo k vydražené věci anebo souboru vydražených
   věcí,  a  to  s  právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechodem
   vlastnictví na vydražitele zanikají zástavní a zadržovací práva a další
   práva váznoucí na věci.
 
   (8)  Nepřevezme-li  vydražitel  vydražené věci do 1 měsíce po doplacení
   nejvyššího podání, postupuje soud podle § 330 odst. 2 a 3.
 
   § 329a
 
   (1) Přejde-li vlastnické právo na vydražitele, vydá soud vydražiteli na
   základě  žádosti  potvrzení  o  přechodu vlastnického práva k vydražené
   věci  k okamžiku udělení příklepu. V případě dražby cenných papírů nebo
   zaknihovaných  cenných  papírů vydá soud takové potvrzení vydražiteli i 
   bez žádosti.
 
   (2)  V  případě přechodu vlastnického práva k listinnému cennému papíru
   na řad nebo na jméno soud vyznačí na rubu anebo přívěsku cenného papíru
   přechod  vlastnického  práva k cennému papíru na vydražitele k okamžiku
   udělení příklepu.
 
   § 330
 
   (1) Dražba se skončí, jakmile dosažený výtěžek stačí k uspokojení všech
   oprávněných a včas přihlášených věřitelů.
 
   (2)  Nenajde-li  se  vydražitel pro dražené věci, nařídí soud opětovnou
   dražbu.
 
   (3)  Vydražitel,  který  nezaplatil  nejvyšší  podání  řádně a včas, je
   povinen   nahradit   náklady,   které  státu  a  účastníkům  vznikly  v 
   souvislosti  s  další  dražbou  anebo  dražebním jednáním, škodu, která
   vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při další dražbě
   dosaženo  nižší  nejvyšší  podání,  rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto
   dluhy  se  započítá  jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota
   tyto  dluhy,  zbývající  část  se  vrátí vydražiteli. O těchto dluzích,
   případném   započtení   anebo  vrácení  zbytku  jistoty  rozhodne  soud
   usnesením.
 
   (4)Věci,  které  nepřejdou  do vlastnictví vydražitele ani při opětovné
   dražbě, může oprávněný převzít do 15 dnů po vyrozumění o bezvýslednosti
   dražby  za  jednu  třetinu  rozhodné  ceny.  Mezi několika oprávněnými,
   ochotnými  jinak k převzetí, rozhoduje pořadí (§ 332 odst. 1). Převzetí
   věci  má  tytéž  účinky jako prodej v dražbě. Odmítne-li oprávněný tyto
   věci  převzít,  vyloučí  je  soud  ze  soupisu.  Usnesení  o tom doručí
   oprávněnému i povinnému.
 
   (5)  Věci,  které  byly  pravomocně  vyloučeny  ze  soupisu,  se  vrátí
   povinnému.  Odmítne-li  povinný  tyto věci převzít nebo jeho pobyt není
   znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních řízeních
   soudních;  lhůty  činí  1  rok  a  počínají  běžet  ode dne právní moci
   usnesení o vyloučení věci z výkonu. Stane-li se však věc v průběhu času
   zjevně bezcennou, postupuje soud podle § 341 odst. 4.
 
   § 330a
 
   (1) Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu.
 
   (2) V dražební vyhlášce soud stanoví
 
   a)  způsob  registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni
   sdělit  svoje  jméno,  příjmení,  adresu  místa  trvalého pobytu, rodné
   číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození,
 
   b)  způsob  informování  o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové
   stránky, na kterých je tento postup zveřejněn,
 
   c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může
   veřejnost dražbu sledovat,
 
   d)  datum  a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat
   podání,
 
   e)  způsob  a  lhůtu,  ve které je vydražitel povinen zaplatit nejvyšší
   podání;  lhůta pro zaplacení nebo doplacení nejvyššího podání nesmí být
   delší než 10 dnů od udělení příklepu,
 
   f)  informaci  o  tom,  kdy  a  kde  po doplacení nejvyššího podání lze
   vydražené věci převzít,
 
   g) termín přihlášení pohledávek,
 
   h)  termín  uplatnění  předkupního  práva  nebo  výhrady zpětné koupě a
   způsob sdělení rozhodnutí, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné
   koupě prokázány,
 
   i) způsob zveřejnění informace o příklepu.
 
   (3)  Učinilo-li  více  dražitelů  stejné  nejvyšší  podání,  udělí soud
   příklep  nejprve  tomu  dražiteli,  kterému svědčí předkupní právo nebo
   výhrada   zpětné   koupě.  Není-li  příklep  takto  udělen,  udělí  jej
   dražiteli,  který podání učinil jako první. Ustanovení § 329 odst. 3 se
   nepoužije.
 
   (4)  Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 328b
   až 330.
 
   § 331
 
   (1)  Byl-li  výkon  rozhodnutí  prodejem  movitých věcí nařízen jen pro
   jednu pohledávku a nepřihlásil-li se včas další oprávněný anebo věřitel
   [§  328b odst. 4 písm. g)], soud po srážce nákladů prodeje, případně po
   odečtení  daně  z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně z přidané
   hodnoty  a  sloužila-li  vydražená  věc  jeho  podnikatelské  činnosti,
   vyplatí oprávněnému dosažený výtěžek.
 
   (2)  Byl-li  výkon  rozhodnutí  prodejem  movitých  věcí  nařízen třeba
   postupně  pro  několik  pohledávek  anebo  přihlásil-li  se  včas další
   oprávněný  nebo  věřitel,  vyplatí  soud  po  srážce  nákladů  prodeje,
   případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně
   z  přidané  hodnoty  a  sloužila-li  vydražená  věc  jeho podnikatelské
   činnosti, každému z oprávněných nebo věřitelů výtěžek podle pořadí.
 
   (3)  Zjistí-li  soud  z evidence osob nebo majetku, že zpeněžená movitá
   věc  je  zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek
   pohledávku,  pro  kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, informuje soud o 
   této  skutečnosti  orgán  činný  v  trestním  řízení, který o zajištění
   rozhodl.  Nesdělí-li  orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že
   se  zajištění  vztahuje  i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku
   povinnému.
 
   (4)  Převyšuje-li  dosažený  výtěžek  pohledávku,  pro kterou byl výkon
   rozhodnutí  nařízen, a nepostupuje-li soud podle odstavce 3, vyplatí se
   zbytek výtěžku povinnému.
 
   (5)  Jestliže  povinný  odmítne  zbytek výtěžku převzít nebo jeho pobyt
   není  znám,  postupuje  soud  přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních
   řízeních  soudních;  lhůta  podle  §  301  odst.  1 zákona o zvláštních
   řízeních  soudních  počíná  běžet  ode  dne,  kdy povinný odmítl zbytek
   výtěžku   převzít   nebo  kdy  se  zbytek  výtěžku  soudu  vrátil  jako
   nedoručitelný.
 
   § 331a
 
   (1)  Byla-li prodána movitá věc, která byla převedena k zajištění dluhu
   povinného  ve  prospěch  jeho  věřitele,  zastavena, nebo zadržena soud
   vyplatí  výtěžek zpeněžení věci nejprve věřiteli, jehož pohledávka byla
   zajištěna  zadržovacím právem. Při výplatě výtěžku zástavnímu věřiteli,
   věřiteli,  jehož pohledávka byla zajištěna zajišťovacím převodem práva,
   a oprávněnému, v jehož prospěch byla věc sepsána, dalšímu oprávněnému a
   dalšímu věřiteli se postupuje podle pořadí.
 
   (2)  U  movitých  věcí,  které  byly  samostatně  zastaveny  (vespolným
   zástavním  právem)  pro více pohledávek, se postupuje přiměřeně podle §
   337d.
 
   § 332
 
   (1)  Pořadí,  v  jakém soud provádí výplatu jednotlivých pohledávek, se
   řídí  dnem,  kdy  došel  soudu  návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro
   jednotlivé  pohledávky  anebo  přihláška dalšího oprávněného či dalšího
   věřitele  [§  328b  odst.  4  písm.  g)].  Vymáhá-li  oprávněný,  další
   oprávněný  nebo další věřitel pohledávku náhrady škody nebo nemajetkové
   újmy  způsobené trestným činem nebo pohledávku z bezdůvodného obohacení
   získaného  trestným  činem,  byla-li  movitá  věc  zajištěna v trestním
   řízení  o  tomto  trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v 
   době,  kdy  zajištění  podle  trestního  řádu trvá, řídí se pořadí dnem
   právní moci rozhodnutí o zajištění movité věci podle trestního řádu.
 
   (2)  Pro  pořadí  zástavního  práva  a  zajišťovacího  převodu práva je
   rozhodující den jejich vzniku.
 
   (3)  Má-li několik pohledávek stejné pořadí a výtěžek prodeje nestačí k 
   jejich  úplnému  uspokojení,  uspokojí  se tyto pohledávky poměrně. Bez
   ohledu  na pořadí se uspokojí přednostně pohledávky, u nichž to stanoví
   zvláštní  předpis.  Je-li dalším věřitelem osoba oprávněná z pohledávky
   náhrady  újmy  na  zdraví  způsobené  trestným  činem, uspokojí se její
   pohledávka bez ohledu na pořadí před pohledávkami dalších věřitelů.
 
   Hotové peníze a cenné papíry či listiny představující právo na splacení
   dlužné částky
 
   § 333
 
   (1) Nalezne-li se při výkonu rozhodnutí vyšší částka peněz v měně České
   republiky,  než  která  je  podle  §  322  odst.  2  písm.  f) z výkonu
   rozhodnutí vyloučena, naloží se s částkou podléhající výkonu rozhodnutí
   jako s výtěžkem prodeje (§ 331, 332).
 
   (2)  Naleznou-li  se při výkonu rozhodnutí světově obchodovatelné zlato
   nebo  peněžní  prostředky  v  cizí  měně, provede se jejich prodej nebo
   směna  na  měnu České republiky podle zvláštních předpisů^90). Dosažený
   výtěžek rozvrhne a vyplatí podle § 331 a 332.
 
   § 334
 
   (1)  Jde-li  o  cenné  papíry  nebo zaknihované cenné papíry či listiny
   představující právo na splacení dlužné částky, soud podle jejich povahy
   a stanoviska oprávněného buď vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající
   plnění odevzdal soudu, nebo se postará o zpeněžení.
 
   (2)  Vyzve-li  soud  toho,  kdo  má podle cenného papíru, zaknihovaného
   cenného  papíru  nebo  listiny  plnit, aby odpovídající plnění odevzdal
   soudu,   postupuje  přiměřeně  podle  ustanovení  o  výkonu  rozhodnutí
   přikázáním  pohledávky,  přičemž  jednání  potřebná  k uplatnění práva,
   která přísluší podle zvláštních předpisů povinnému jako osobě oprávněné
   z cenných papírů nebo jiných listin anebo zaknihovaných cenných papírů,
   provádí místo povinného vykonavatel. Se získanou částkou se naloží jako
   s výtěžkem prodeje (§ 331 až 332).
 
   § 334a
 
   (1)  Pokud  nebyly  sepsané  cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry
   zpeněženy  postupem podle § 334 odst. 1, soud sepsané cenné papíry nebo
   zaknihované  cenné  papíry  zpeněží  pomocí obchodníka s cennými papíry
   nebo   zahraniční   osoby   poskytující   investiční   služby  v  České
   republice^91).  Soud  má  přitom  všechna  práva,  která jinak přísluší
   povinnému jako majiteli cenného papíru.
 
   (2)  Se  získanou  částkou  se naloží jako s výtěžkem prodeje (§ 331 až
   332).
 
   Prodej nemovitých věcí
 
   § 335
 
   (1)  Výkon  rozhodnutí  prodejem  nemovitých věcí může být nařízen, jen
   když  oprávněný označí nemovitou věc, jejíž prodej navrhuje, a jestliže
   listinami  vydanými  nebo  ověřenými  státními  orgány,  popřípadě  též
   veřejnými   listinami   notáře^76)   doloží,  že  nemovitá  věc  je  ve
   vlastnictví  povinného.  O  tom,  že byl podán návrh na nařízení výkonu
   rozhodnutí   prodejem   nemovitých   věcí,   soud   vyrozumí  příslušný
   katastrální úřad.
 
   (2)  Návrh  dalšího  oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem
   téže   nemovité  věci  podaný  u  příslušného  soudu  dříve,  než  soud
   pravomocně  rozhodl  o  nařízení  výkonu  rozhodnutí,  se  považuje  za
   přistoupení  k  řízení,  a  to  ode  dne  podání  návrhu. Návrh dalšího
   oprávněného,  který  byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez
   rozhodnutí  příslušnému  soudu;  v takovém případě se návrh považuje za
   přistoupení  k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další
   oprávněný musí přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
 
   (3)  Oprávněný  může  vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o 
   nařízení  výkonu  rozhodnutí.  Soud  však  řízení  zastaví  jen  tehdy,
   souhlasí-li s tím všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.
 
   § 335a
 
   (1)   Pro  nařízení  výkonu  rozhodnutí  prodejem  nemovitých  věcí  je
   rozhodující stav v době zahájení řízení.
 
   (2)  Nařízení  výkonu  rozhodnutí se vztahuje na nemovitou věc se všemi
   jejími  součástmi a příslušenstvím; to platí i o movitých věcech, které
   jsou  příslušenstvím  nemovité věci. Výkon rozhodnutí prodejem nemovité
   věci,  k  jejímuž  využití  slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se
   vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví.
 
   § 335b
 
   (1)  V  usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému, a týká-li
   se nařízení výkonu rozhodnutí nemovité věci ve společném jmění manželů,
   i manželovi povinného
 
   a)  zakáže,  aby  po  doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho
   jiného nebo ji zatížil;
 
   b)  uloží,  aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo
   má  k  nemovité  věci  předkupní  právo,  výhradu  zpětné  koupě, právo
   odpovídající  věcnému břemeni, výměnek nebo nájemní či pachtovní právo,
   jde-li  o  práva  nezapsaná  v katastru nemovitostí, s poučením, že při
   neoznámení  povinný,  případně  i  jeho  manžel  odpovídá  za škodu tím
   způsobenou;
 
   c)  uloží,  aby  soudu  do  15  dnů  od  doručení usnesení oznámil, zda
   nemovitou  věc  nabyl  jako  substituční  jmění,  a pokud jde o takovou
   nemovitou  věc,  zda  má  právo  s ní volně nakládat a zda jsou výkonem
   rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou
   správou   věcí   nabytých   jako  substituční  jmění,  a  doložil  tyto
   skutečnosti   listinami   vydanými   nebo  ověřenými  státními  orgány,
   popřípadě též veřejnými listinami notáře;
 
   d)  zakáže,  aby  po  doručení  usnesení odmítl nemovitou věc, pokud ji
   koupil  na  zkoušku  nebo  aby  se vzdal práva domáhat se náhrady škody
   vzniklé na pozemku.
 
   (2)  Práva  podle  odstavce  1 písm. b), která jsou zapsána do katastru
   nemovitostí,  soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak
   prostřednictvím dálkového přístupu.
 
   (3) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm,
   kdo  přistoupili  do  řízení  jako  další oprávnění, povinnému, manželu
   povinného  a  příslušnému  katastrálnímu  úřadu.  Doloží-li povinný, že
   nemovitou  věc  nabyl  jako  substituční  jmění,  a  nedoloží-li  další
   skutečnosti podle odstavce 1 písm. c) nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti
   najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
 
   (4)  Týká-li  se  výkon  rozhodnutí  nemovité věci nezapsané v katastru
   nemovitostí,  soud  v  usnesení  uvede  její  obvyklé  pojmenování nebo
   určení, případně další údaje týkající se nemovité věci.
 
   (5)  Po  právní  moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
   osobám,  o  nichž je mu známo, že mají k nemovité věci předkupní právo,
   výhradu  zpětné  koupě,  věcné právo, výměnek nebo nájemní či pachtovní
   právo,  finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá
   věc  a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo), a vyvěsí je na
   úřední  desce  soudu.  O  tom,  že  usnesení  nabylo  právní moci, soud
   vyrozumí příslušný katastrální úřad.
 
   (6)  Byl-li  výkon  rozhodnutí  zastaven, soud o tom vyrozumí po právní
   moci usnesení příslušný katastrální úřad.
 
   § 336
 
   (1)  Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví
   znalce,  kterému  uloží,  aby ocenil nemovitou věc a její příslušenství
   cenou obvyklou.
 
   (2)  Je-li  to  potřebné,  provede soud ohledání nemovité věci a jejího
   příslušenství.  O  době  a místě ohledání soud uvědomí oprávněného, ty,
   kdo  přistoupili  do  řízení  jako další oprávnění, povinného a znalce.
   Povinný,  popřípadě  i  další  osoby,  jsou  povinni  umožnit prohlídku
   nemovité věci a jejího příslušenství, potřebnou k provedení ocenění.
 
   (3) Neumožní-li povinný prohlídku nemovité věci a nelze-li bez ohledání
   cenu  určit,  je  soud  oprávněn  zjednat si do nemovité věci povinného
   přístup.
 
   (4)  Jestliže  nemovitá  věc  a  její  příslušenství byly dříve oceněny
   způsobem  uvedeným v odstavcích 1 a 2 a jestliže se nezměnily okolnosti
   rozhodující pro ocenění, může soud od nového ocenění upustit.
 
   § 336a
 
   (1) Podle výsledků ocenění a ohledání provedeného podle § 336 určí soud
 
   a) nemovitou věc, které se výkon týká,
 
   b) příslušenství nemovité věci, kterého se výkon týká,
 
   c)  výslednou  cenu  nemovité  věci  a jejího příslušenství, kterého se
   výkon týká,
 
   d)  soudu  oznámená  nebo jinak známá věcná břemena, výměnky a nájemní,
   pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou.
 
   (2)  Soud  zároveň  může  rozhodnout  o zániku nájemního či pachtovního
   práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jestliže
 
   a)  je  nájemné či pachtovné, případně poměrná část výnosu z věci zcela
   nepřiměřená  nájemnému  či pachtovnému, případně poměrné části výnosu z 
   věci  v  místě a čase obvyklé nebo je-li věcné břemeno či výměnek zcela
   nepřiměřený výhodě oprávněného, a
 
   b) toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě.
 
   (3)  Usnesení  soud  doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili
   jako   další  oprávnění,  povinnému  a  osobám,  o  jejichž  právech  a
   povinnostech   soud  rozhodl  podle  odstavce  2.  Jednání  není  třeba
   nařizovat.
 
   (4)  Soud  změní  usnesení  o ceně, nebyla-li vydána dražební vyhláška,
   pokud se výrazně změnily okolnosti rozhodné pro ocenění nemovité věci a
   jejího příslušenství.
 
   § 336b
 
   (1)  Výkon  rozhodnutí se provede dražbou, kterou soud nařídí po právní
   moci usnesení podle § 336a.
 
   (2) V dražební vyhlášce soud uvede
 
   a) datum, čas a místo dražebního jednání (§ 336d),
 
   b)  označení nemovité věci a jejího příslušenství [§ 336a odst. 1 písm.
   a) a b)],
 
   c) pořadové číslo dražebního jednání,
 
   d) výslednou cenu [§ 336a odst. 1 písm. c)],
 
   e) výši nejnižšího podání (§ 336e odst. 1),
 
   f)  výši  jistoty  a  způsob  jejího  zaplacení  (§ 336e odst. 2), nebo
   sdělení, že se zaplacení jistoty nevyžaduje,
 
   g)  věcná  břemena,  výměnky  a  nájemní, pachtovní či předkupní práva,
   která  prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm.
   d)],
 
   h) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitou
   věc a za kterých se stane jejím vlastníkem (§ 336l odst. 1 a 2).
 
   (3) V dražební vyhlášce soud vyzve
 
   a)  každého,  kdo  má  právo,  které nepřipouští dražbu (§ 267), aby je
   uplatnil  u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před
   zahájením  dražebního  jednání,  s  upozorněním,  že jinak k jeho právu
   nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,
 
   b)  každého, kdo má k nemovité věci nájemní či pachtovní právo, výměnek
   nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které není uvedeno
   v dražební vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu, výměnkáře, je-li součástí
   výměnku  právo bydlení, nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby
   takové  právo  soudu oznámil a doložil ho listinami, jinak takové právo
   zanikne příklepem nebo v případě zemědělského pachtu koncem pachtovního
   roku.
 
   (4) V dražební vyhlášce soud upozorní
 
   a)  oprávněného,  ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
   další  věřitele  povinného,  že  se  mohou  domáhat  uspokojení  jiných
   vymahatelných  pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem,
   než  pro  které  byl  nařízen  výkon  rozhodnutí,  jestliže je přihlásí
   nejpozději  do  zahájení  dražebního jednání a přihláška bude obsahovat
   náležitosti  podle  §  336f  odst. 2 a 3, a poučení, že k přihláškám, v 
   nichž  výše  pohledávky  nebo  jejího  příslušenství nebude uvedena, se
   nepřihlíží (§ 336f),
 
   b)  oprávněného,  ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
   další věřitele a povinného, že mohou popřít přihlášené pohledávky co do
   jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a to nejpozději do
   15  dnů  ode  dne zveřejnění oznámení podle § 336p odst. 1, nebo v téže
   lhůtě  žádat,  aby  k  rozvržení  rozdělované  podstaty  bylo  nařízeno
   jednání, a poučí je, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným později
   se nepřihlíží,
 
   c)  dražitele,  zda  se  připouští,  aby nejvyšší podání bylo doplaceno
   úvěrem se zřízením zástavního práva na vydražené nemovité věci,
 
   d)  osoby,  které  mají  k  nemovité  věci předkupní právo nebo výhradu
   zpětné  koupě,  že  ho  mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že
   udělením  příklepu  předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě zanikají,
   nejde-li  o předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku
   k  právu stavby, předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka
   pozemku ke stavbě nebo zákonné předkupní právo, která udělením příklepu
   nezanikají,
 
   e)  na to, že pozemek, na který se vztahuje nařízení výkonu rozhodnutí,
   je  zatížen  právem  stavby, lze-li tuto skutečnost zjistit z veřejného
   seznamu.
 
   § 336c
 
   (1) Dražební vyhlášku soud doručí:
 
   a)  oprávněnému,  těm,  kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,
   povinnému,  manželu  povinného,  osobám, o nichž je mu známo, že mají k 
   nemovité  věci předkupní nebo zástavní právo nebo výhradu zpětné koupě,
   osobám,  kterým  se doručuje usnesení podle § 336a, a osobám, které již
   přihlásily   své   vymahatelné  pohledávky  nebo  pohledávky  zajištěné
   zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly,
 
   b)  finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá věc
   a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo),
 
   c)  těm,  kdo  vybírají  pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na
   státní   politiku   zaměstnanosti   a  pojistné  na  veřejné  zdravotní
   pojištění,
 
   d) příslušnému katastrálnímu úřadu,
 
   e)  obecnímu  úřadu  obce  s  rozšířenou  působností, v jehož obvodu je
   nemovitá věc.
 
   (2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí
   do jejich vlastních rukou.
 
   (3)  Soud  vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce
   soudu  a  požádá  obecní  úřad,  v  jehož  obvodu  je nemovitá věc, aby
   vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým.
   Usnesení  o  nařízení  výkonu  rozhodnutí současně sejme z úřední desky
   soudu.
 
   (4)  V  odůvodněných  případech  může  soud dražební vyhlášku nebo její
   podstatný  obsah  uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě
   jiným vhodným způsobem.
 
   (5) Proti dražební vyhlášce není odvolání přípustné.
 
   § 336d
 
   (1)  Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitá věc, nebo u 
   soudu anebo na jiném vhodném místě.
 
   (2)  Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební
   vyhlášky.
 
   § 336e
 
   (1) Nejnižší podání soud stanoví ve výši dvou třetin výsledné ceny.
 
   (2)  Výši  jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v 
   částce  nepřevyšující  tři  čtvrtiny  nejnižšího  podání.  Jistotu  lze
   zaplatit  buď  v  hotovosti  do  pokladny  soudu, nepřesahuje-li částku
   stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního
   právního  předpisu,  nebo platbou na účet soudu. K platbě na účet soudu
   lze  přihlédnout  jen  tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání
   zjištěno, že na účet soudu došla.
 
   (3) Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu
   zpětné   koupě,  musí  je  soudu  prokázat  nejpozději  před  zahájením
   dražebního  jednání. Soud ještě před zahájením vlastní dražby rozhodne,
   zda  předkupní  právo  nebo  výhrada zpětné koupě jsou prokázány; proti
   tomuto usnesení není odvolání přípustné.
 
   § 336f
 
   (1) Věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovité
   věci  anebo  který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím,
   smírem  nebo  jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku),
   může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání.
 
   (2) Přihláška musí obsahovat
 
   a)  výši  pohledávky  a  jejího  příslušenství,  jejíhož  uspokojení se
   věřitel povinného domáhá,
 
   b) vyčíslení pohledávky ke dni konání dražby,
 
   c) údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří,
 
   d) skutečnosti významné pro pořadí pohledávky.
 
   (3)   K   přihlášce   podle  odstavce  2  musí  být  připojeny  listiny
   prokazující,  že  jde  o  vymahatelnou  pohledávku  nebo  o  pohledávku
   zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu
   spisu.
 
   (4)  Opožděné  nebo  neúplné  přihlášky  soud  usnesením odmítne; proti
   tomuto usnesení není odvolání přípustné.
 
   (5)  Věřitel  je  povinen  bezodkladně  oznámit soudu změny týkající se
   přihlášky,  ke  kterým  došlo  po  jejím doručení soudu. Při neoznámení
   věřitel odpovídá za škodu tím způsobenou.
 
   § 336g
 
   zrušen
 
   § 336h
 
   (1)  Dražební  jednání  může  řídit  jen  soudce.  Jednotlivé úkony při
   jednání,  jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést
   vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.
 
   (2)  Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do
   zahájení  dražebního  jednání jistotu, pokud nebylo v dražební vyhlášce
   uvedeno, že se složení jistoty nevyžaduje.
 
   (3) Fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce,
   jehož  plná  moc  byla úředně ověřena. Za právnickou osobu, obec, vyšší
   územně  samosprávný  celek  nebo stát draží osoby uvedené v § 21, 21a a
   21b,  které  své  oprávnění  musí  prokázat  listinou,  jež byla úředně
   ověřena, nebo jejich zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena.
 
   (4) Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný,
   manžel  povinného,  vydražitel  uvedený  v  § 336m odst. 2 a ti, jimž v 
   nabytí věci brání zvláštní předpis.
 
   (5) Před zahájením dražby je dražitel povinen prokázat svoji totožnost.
   Jméno,  příjmení,  trvalé  bydliště  a datum narození soud zaznamená do
   protokolu o dražbě.
 
   § 336i
 
   (1)  Bylo-li  zjištěno,  že  byla  podána žaloba na vyloučení prodávané
   nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí
   až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.
 
   (2)  Soud  zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má
   povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch,
   kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů
   povinného  k okamžiku zahájení dražebního jednání nepřesahuje 30 000 Kč
   bez  příslušenství. To neplatí, jedná-li se o pohledávku výživného nebo
   pohledávku  náhrady  újmy  způsobené poškozenému ublížením na zdraví či
   trestným činem nebo by to odporovalo dobrým mravům.
 
   (3) Po zahájení dražebního jednání soudce nejprve
 
   a) rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě
   (§ 336e odst. 3),
 
   b)  oznámí,  která další věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či
   předkupní  práva neuvedená v dražební vyhlášce na nemovité věci váznou,
   a zváží, zda dražební jednání neodročí k rozhodnutí podle § 336a.
 
   (4)  Po  provedení  úkonů  podle  odstavce 3 soudce vyzve ty, kdo mohou
   dražit, aby činili podání.
 
   (5)  Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni
   svými  podáními,  dokud  soud neudělí příklep. Cena vydražené věci není
   omezena ustanoveními cenových předpisů.
 
   § 336j
 
   (1)  Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou
   splněny  další  podmínky  stanovené  zákonem. Učinilo-li více dražitelů
   stejné  nejvyšší  podání,  udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí
   předkupní  právo  nebo  výhrada  zpětné  koupě.  Není-li  příklep takto
   udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen losem.
 
   (2)  Před  udělením příklepu se soudce dotáže vydražitele, zda nejvyšší
   podání bude doplácet pomocí úvěru.
 
   (3) V usnesení o příklepu soud
 
   a)  stanoví  lhůtu  k  zaplacení  nejvyššího  podání, která počíná dnem
   právní moci příklepu a nesmí být delší než 2 měsíce, nebo
 
   b)  uloží  vydražiteli, aby do 2 měsíců od nabytí právní moci předložil
   smlouvu  podle  §  336l odst. 4 nebo aby v této lhůtě doplatil nejvyšší
   podání.
 
   (4)  Soud  v  usnesení  o  příklepu  podle  odstavce 3 uloží povinnému,
   umožňuje-li to povaha vydražené nemovité věci, aby vydraženou nemovitou
   věc  vyklidil  nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo
   doplacení  nejvyššího  podání,  nastalo-li později, a poučí účastníky o 
   možnosti  postupovat  podle  §  336ja  odst.  1  s  vyčíslením, jaký je
   minimální předražek a do kdy musí být učiněn.
 
   (5) Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
 
   (6) Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota
   po skončení dražebního jednání.
 
   § 336ja
 
   (1) Nejde-li o osoby uvedené v § 336h odst. 4, může každý do 15 dnů ode
   dne   zveřejnění  usnesení  o  příklepu  soudu  písemně  navrhnout,  že
   vydraženou nemovitou věc chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší,
   než  bylo nejvyšší podání (předražek). Návrh musí obsahovat náležitosti
   podle  §  42  a podpis navrhovatele musí být úředně ověřen. Návrhy vede
   soud  odděleně a zařadí je do spisu teprve po uplynutí lhůty podle věty
   první.
 
   (2)  Navrhovatel  předražku  je  povinen  ve  lhůtě  podle  odstavce  1
   předražek  na  účet  soudu  zaplatit.  Ustanovení  § 336e odst. 2 platí
   obdobně.  Není-li  řádně  a  včas  předražek  zaplacen,  soud  k návrhu
   předražku nepřihlíží.
 
   (3)  Po  uplynutí lhůty podle odstavce 1 vyzve soud vydražitele, aby do
   tří dnů oznámil, zda zvyšuje svoje nejvyšší podání na částku nejvyššího
   předražku.  Poté  soud  vydá usnesení o předražku, ve kterém usnesení o 
   příklepu  zruší  a rozhodne o tom, kdo je předražitelem a za jakou cenu
   nemovitou věc nabude.
 
   (4)  Je-li  učiněno více předražků, nemovitou věc nabude ten, kdo učiní
   nejvyšší  předražek, v případě shodných podání vydražitel, pak ten, kdo
   podal návrh jako první, poté se rozhoduje při jednání losem.
 
   (5)  V  usnesení  o  předražku  soud  uloží  povinnému,  aby vydraženou
   nemovitou  věc  vyklidil  nejpozději  do  15  dnů od nabytí právní moci
   usnesení,  umožňuje-li  to  povaha  vydražené  nemovité věci. Zvýšil-li
   vydražitel  svoje  podání na částku nejvyššího předražku, stanoví se mu
   stejná  lhůta  pro  doplacení  nejvyššího  podání,  jaká  byla určena v 
   usnesení  o  příklepu.  Usnesení  soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do
   řízení  přistoupil jako další oprávněný, povinnému, vydražiteli a všem,
   kdo učinili předražek.
 
   (6)  Neúspěšným  navrhovatelům  předražku  se zaplacená částka vrátí po
   právní moci usnesení o předražku.
 
   (7)  Za  odvolání  proti  usnesení  o  předražku se považuje i odvolání
   podané proti usnesení o příklepu.
 
   § 336k
 
   (1)  Usnesení  o  příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení
   přistoupil  jako  další  oprávněný, povinnému a vydražiteli. Usnesení o 
   příklepu  se  vyvěsí  po  dobu  15 dnů na úřední desce soudu společně s 
   výzvou  pro  přihlášené  věřitele,  aby  do  15  dnů od jejího vyvěšení
   vyčíslili  svoje  pohledávky ke dni konání dražby. V usnesení vyvěšeném
   na  úřední  desce  soudu  se  neuvádějí  údaje,  podle  nichž  je možno
   identifikovat vydražitele.
 
   (2)  Proti  usnesení  o udělení příklepu mohou podat odvolání jen osoby
   uvedené v odstavci 1 větě první.
 
   (3) Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat odvolání též
 
   a)  osoby  uvedené  v  §  336c odst. 1 písm. a), kterým nebyla doručena
   dražební  vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražebního
   jednání,
 
   b)  dražitelé, kteří se zúčastnili dražebního jednání, jestliže mají za
   to, že průběhem dražby byli zkráceni na svých právech.
 
   (4)  Odvolací  soud  usnesení  o  příklepu  změní  tak,  že  se příklep
   neuděluje,  jestliže  v  řízení  došlo k takovým vadám, že se odvolatel
   nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při
   nařízení  dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení
   zákona.  Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku.
   Ustanovení § 219a se nepoužije.
 
   (5)  Usnesení odvolacího soudu se doručí osobám uvedeným v odstavcích 1
   a 2 nebo osobám uvedeným v § 336ja odst. 5. Bylo-li usnesení o příklepu
   nebo  o  předražku odvolacím soudem změněno, nařídí soud prvního stupně
   nové dražební jednání.
 
   § 336l
 
   (1)   Vydražitel   je  oprávněn  převzít  vydraženou  nemovitou  věc  s 
   příslušenstvím   dnem  následujícím  po  doplacení  nejvyššího  podání,
   nejdříve  však  po  uplynutí  lhůty  podle § 336ja odst. 1; byl-li však
   podán  takový  návrh,  nemovitou  věc s příslušenstvím lze převzít dnem
   následujícím   po  dni,  kdy  bylo  předražiteli  doručeno  usnesení  o 
   předražku.
 
   (2)   Vydražitel   se   stává  vlastníkem  vydražené  nemovité  věci  s 
   příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li
   nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se
   stává  vlastníkem  nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o 
   předražku  právní  moci  a  předražek  byl  zaplacen,  a to ke dni jeho
   vydání.
 
   (3)  Nejvyšší  podání  nebo  předražek  lze zaplatit buď v hotovosti do
   pokladny  soudu,  nepřesahuje-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou
   pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou
   na  účet  soudu.  Od  povinnosti zaplatit nejvyšší podání je vydražitel
   osvobozen  nejvýše  do  výše  dvou  třetin nejvyššího podání, pokud lze
   důvodně  předpokládat,  že  v  takové  výši  dojde  k  uspokojení  jeho
   přihlášené pohledávky v rozvrhu.
 
   (4)  Soud  zřídí  zástavní právo na vydražené nemovité věci ve prospěch
   věřitele ze smlouvy o úvěru, jestliže vydražitel předloží soudu smlouvu
   o úvěru, ve které
 
   a) úvěr bude účelově vázán jen pro zaplacení nejvyššího podání,
 
   b)  úvěr  bude  vyplacen  soudu,  a  to ve lhůtě nejpozději 2 měsíců po
   uplynutí lhůty podle § 336j odst. 3 písm. b),
 
   c)  úvěr  byl  poskytnut věřitelem, který může na území České republiky
   vykonávat činnost podle zákona o bankách.
 
   Soud  zástavní  právo  zruší,  uplyne-li lhůta pro doplacení nejvyššího
   podání  marně. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné a doručuje
   se jen vydražiteli.
 
   (5)  Dnem,  kterým  se  stal  vydražitel  nebo  předražitel  vlastníkem
   vydražené nemovité věci, zanikají
 
   a)  právo  odpovídající  věcnému  břemeni,  výměnek, nájemní právo nebo
   pachtovní  právo,  nejde-li  o  věcné  břemeno  bydlení, výměnek, jehož
   součástí  je  právo  bydlení  nebo  nájem  bytu,  neuvedená  v dražební
   vyhlášce nebo neoznámená soudem po zahájení dražebního jednání,
 
   b)  výhrada zpětné koupě a předkupní právo k vydražené nemovité věci, s 
   výjimkou  předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku
   k  právu  stavby,  předkupního  práva  vlastníka  stavby k pozemku nebo
   vlastníka pozemku ke stavbě a zákonného předkupního práva,
 
   c)  výhrada  zpětného  prodeje,  zákaz  zcizení  nebo zatížení, výhrada
   lepšího  kupce, ujednání o koupi na zkoušku, vzdání se práva na náhradu
   škody  na pozemku, budoucí zástavní právo a budoucí výměnek. Zemědělský
   pacht  neuvedený v dražební vyhlášce nebo neoznámený soudem po zahájení
   dražebního  jednání zaniká koncem pachtovního roku. Soud potvrdí, která
   věcná  nebo  jiná  práva  zapsaná  v  katastru  nemovitostí váznoucí na
   nemovité   věci   zanikla   a   která  působí  proti  vydražiteli  nebo
   předražiteli.
 
   (6)  Vydražitel  nebo předražitel, který se nestal vlastníkem vydražené
   nemovité  věci, je povinen vrátit ji povinnému, vydat mu plody a užitky
   a  nahradit újmu, kterou mu způsobil při hospodaření s nemovitou věcí a
   jejím příslušenstvím.
 
   (7)  Na  základě  pravomocného  usnesení  o  příklepu nebo pravomocného
   usnesení  o  předražku  může vydražitel nebo předražitel podat návrh na
   výkon rozhodnutí vyklizením nebo odebráním nemovité věci.
 
   § 336m
 
   (1)  Nebylo-li  při  dražbě  učiněno ani nejnižší podání, soud dražební
   jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného
   nebo  toho,  kdo  do  řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze
   podat  nejdříve  po  uplynutí  3  měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li
   návrh podán do 1 roku, soud výkon rozhodnutí zastaví.
 
   (2)  Nezaplatil-li  vydražitel  nejvyšší  podání ani v dodatečné lhůtě,
   kterou mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc,
   usnesení  o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud
   nařídí  další  dražební  jednání.  To  nařídí  soud  i  tehdy, jestliže
   vydražitel   nepředložil   smlouvu  o  úvěru,  nejvyšší  podání  nebylo
   doplaceno  ve  lhůtě  uvedené  v  §  336l  odst.  4, nebo nezaplatil ve
   stanovené lhůtě předražek.
 
   (3)  Při  druhém  dražebním  jednání  podle  odstavců 1 a 2 se nejnižší
   podání  stanoví  ve výši 50 % výsledné ceny (§ 336a odst. 1); ve třetím
   dražebním  jednání  činí  40 % výsledné ceny, ve čtvrtém 30 % a v pátém
   dražebním  jednání  25  %  výsledné  ceny. Nepodaří-li se nemovitou věc
   prodat ani poté, soud řízení zastaví.
 
   (4)  O  nařízení  a provedení dalších dražeb platí obdobně ustanovení §
   336b  odst.  2  a § 336b odst. 4 písm. c), § 336c s výjimkou odstavce 1
   písm.  b)  a  c), § 336d, § 336e odst. 2, § 336h, § 336i odst. 4 a 5, §
   336j až 336l, § 336n a 336o.
 
   § 336n
 
   (1)  Vydražitel  uvedený  v § 336m odst. 2 je povinen nahradit náklady,
   které  státu  a  účastníkům  vznikly  v  souvislosti s dalším dražebním
   jednáním,  škodu,  která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a,
   bylo-li  při  dalším  dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání,
   rozdíl  na  nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená
   vydražitelem;  převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí
   vydražiteli.
 
   (2) O dluzích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením.
 
   (3)  Nepostačuje-li  k  úhradě  dluhů podle odstavce 1 složená jistota,
   podá  vykonavatel podle vykonatelného usnesení uvedeného v odstavci 2 k 
   vymožení  potřebných  částek  návrh na nařízení výkonu rozhodnutí proti
   vydražiteli.
 
   (4)  Částky  připadající  na  náhradu  nákladů  soud vyplatí státu nebo
   účastníkům,   kterým   byly  přiznány.  Ostatní  náhrady  připadají  do
   rozdělované podstaty.
 
   § 336o
 
   (1) Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu.
 
   (2) V dražební vyhlášce soud stanoví
 
   a)  způsob  registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni
   sdělit  svoje  jméno,  příjmení,  bydliště,  rodné  číslo,  a nebylo-li
   přiděleno, datum narození,
 
   b)  způsob  informování  o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové
   stránky, na kterých je tento postup zveřejněn,
 
   c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může
   veřejnost dražbu sledovat,
 
   d)  datum  a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat
   podání,
 
   e)  termín, do kterého vydražitel musí sdělit, zda bude nejvyšší podání
   platit úvěrem se zřízením zástavního práva k vydražené nemovité věci,
 
   f) termín přihlášení pohledávek,
 
   g) termín prokázání podání vylučovací žaloby,
 
   h)  termín  uplatnění  předkupního  práva  nebo  výhrady zpětné koupě a
   způsob sdělení rozhodnutí, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné
   koupě prokázány.
 
   (3)  Učinilo-li  více  dražitelů  stejné  nejvyšší  podání,  udělí soud
   příklep  nejprve  tomu  dražiteli,  kterému svědčí předkupní právo nebo
   výhrada   zpětné   koupě.  Není-li  příklep  takto  udělen,  udělí  jej
   dražiteli,  který  podání  učinil jako první. Ustanovení § 336j odst. 1
   věty druhé se nepoužije.
 
   (4)  Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 336b
   až 336n.
 
   § 336p
 
   (1)  Nejpozději  do  7  dnů  ode dne konání první dražby soud na úřední
   desce  zveřejní  i  oznámení  o přihlášených pohledávkách, o nichž soud
   rozhodne  v  rozvrhu,  včetně  sdělení  věřitele  o  jejich zařazení do
   skupiny a pořadí v této skupině. V oznámení dále uvede přihlášky, které
   byly  odmítnuty,  a  důvod,  pro  který  se tak stalo. V oznámení poučí
   přihlášené  věřitele podle § 336b odst. 4 písm. b) a o povinnosti podle
   § 336f odst. 5.
 
   (2)  Jestliže  soud  do zveřejnění oznámení doposud nerozhodl o některé
   přihlášce  podle  §  336f  odst.  4,  uvede  tuto skutečnost v oznámení
   samostatně.  Nebude-li  přihláška pohledávky poté odmítnuta, zašle soud
   oprávněnému,   povinnému   a  všem  přihlášeným  věřitelům,  o  jejichž
   pohledávkách  soud  rozhodne v rozvrhu, dodatečné oznámení o projednání
   takové pohledávky, a poučí je, že nejpozději do 15 dnů ode dne doručení
   oznámení mohou pohledávku popřít co do její pravosti, výše, zařazení do
   skupiny  a  pořadí  nebo  požádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty
   bylo  nařízeno  jednání,  s  tím,  že k námitkám nebo žádosti o jednání
   učiněným později se nepřihlíží.
 
   § 336q
 
   (1)  Požádá-li  o  to  alespoň  jeden  věřitel, případně oprávněný nebo
   povinný, podle § 336b odst. 4 písm. b) nebo § 336p odst. 2, nařídí soud
   po  právní  moci  usnesení o příklepu, zaplacení nejvyššího podání nebo
   předražku  vydražitelem,  právní  moci  usnesení o předražku a uplynutí
   lhůty podle § 336p jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.
 
   (2)  Soud  provede  jednání o rozvrhu rozdělované podstaty a rozhodne o 
   jejím  rozdělení  rovněž  na  návrh  správce  daně.  Rozdělení podstaty
   provede  správce  daně,  který  návrh  podal, po právní moci rozhodnutí
   vydaného soudem.
 
   (3)  K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný,
   ten,  kdo  do  řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby,
   které  podaly  přihlášku,  ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§
   336f odst. 3).
 
   (4)  Předvolání  k rozvrhovému jednání se rovněž vyvěsí na úřední desce
   soudu.
 
   § 337
 
   (1)  Není-li  nařízeno  jednání  o  rozvrhu  podle § 336q odst. 1, soud
   rozvrhne rozdělovanou podstatu podle § 337c.
 
   (2) Ustanovení § 336q odst. 2 se použije obdobně.
 
   (3)  Účastníky  rozvrhu  jsou  oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil
   jako  další  oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže
   by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 336f odst. 4).
 
   § 337a
 
   Rozdělovanou  podstatu  tvoří nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě
   náhrady,  které  do  podstaty připadají podle § 336n odst. 4, a na tyto
   náhrady  započítaná  jistota  vydražitele  uvedeného  v § 336m odst. 2,
   případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně
   z  přidané  hodnoty  a  sloužila-li  vydražená  věc  jeho podnikatelské
   činnosti.
 
   § 337b
 
   zrušen
 
   § 337c
 
   (1) Z rozdělované podstaty se uspokojují postupně podle těchto skupin:
 
   a) pohledávky nákladů vzniklých státu v tomto řízení,
 
   b) pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící
   ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů,
 
   c)  pohledávka  oprávněného,  pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil
   jako  další  oprávněný,  a  pohledávky  zajištěné zástavním právem nebo
   zajišťovacím převodem práva,
 
   d) pohledávky nedoplatků výživného,
 
   e)   pohledávky  daní  a  poplatků,  pojistného  na  veřejné  zdravotní
   pojištění a pojistného na sociální zabezpečení,
 
   f) pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem,
 
   g) ostatní pohledávky.
 
   (2) Nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny,
   uspokojí  se  podle  pořadí;  pohledávky patřící do téže skupiny, které
   mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.
 
   (3)  Nesplatné  pohledávky  zajištěné  zástavním právem se považují při
   rozvrhu za splatné.
 
   (4)  Úroky  nebo  úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým
   jednáním,  jakož  i  náhrada  nákladů  řízení  se  uspokojují  v pořadí
   jistiny.  Nestačí-li  rozdělovaná  podstata,  uhradí  se před jistinou.
   Pokud  ke  krytí  jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů slouží
   jen  část  pohledávky z hypotečního úvěru, uspokojují se nároky uvedené
   ve větě první poměrně.
 
   (5) Pro pořadí je rozhodující
 
   a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na
   nařízení výkonu rozhodnutí,
 
   b)  u  pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný,
   den, který se považuje za přistoupení k řízení,
 
   c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
 
   d) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,
 
   e) u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako další
   oprávněný,  nebo  přihlášené  pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové
   újmy  způsobené  trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného
   trestným  činem,  byla-li  nemovitá  věc  zajištěna v trestním řízení o 
   tomto  trestném  činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v době, kdy
   zajištění  podle  trestního  řádu  trvá,  den  právní moci rozhodnutí o 
   zajištění nemovité věci podle trestního řádu.
 
   Pořadí  pohledávky  se  stanoví  podle  toho  hlediska, které je pro ni
   výhodnější.
 
   (6) Zjistí-li soud z katastru nemovitostí, že zpeněžená nemovitá věc je
   zajištěna  podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny
   pohledávky,  které  byly  v  rozvrhu  uspokojeny, informuje soud o této
   skutečnosti  orgán  činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl.
   Nesdělí-li  orgán  činný  v  trestním  řízení  do  30  dnů soudu, že se
   zajištění  vztahuje  i  na  zbytek  výtěžku,  vyplatí se zbytek výtěžku
   povinnému.
 
   (7)  Nepostupuje-li  soud  podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech
   pohledávek,  které  mají  být  uspokojeny,  zbytek rozdělované podstaty
   povinnému.
 
   § 337d
 
   (1)  Byly-li  v dražbě prodány všechny nemovité věci, na kterých váznou
   pohledávky  zajištěné  zástavním  právem pro tutéž pohledávku (dále jen
   "vespolné  zástavní  právo"),  uhradí  se takové pohledávky při rozvrhu
   jednotlivých  rozdělovaných  podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných
   podstat,  které  zbývají  u  každé jednotlivé nemovité věci po uhrazení
   předcházejících  nároků.  Žádá-li  věřitel  uspokojení  v jiném poměru,
   přikáže  se  osobám,  které  by  v důsledku toho obdržely z rozdělované
   podstaty  méně,  částka,  která by připadla na takovou pohledávku až do
   výše schodku z jednotlivých rozdělovaných podstat.
 
   (2)  Nebyly-li  v dražbě prodány všechny nemovité věci, na nichž váznou
   pohledávky  zajištěné  vespolným zástavním právem, použije se za základ
   výpočtu  úhrady hodnota všech nemovitých věcí zjištěná podle zvláštního
   předpisu.^92)  Částky,  o  které  by  byli věřitelé s pozdějším pořadím
   zkráceni  tím,  že  věřitel  pohledávky  zajištěné  vespolným zástavním
   právem  dostal  více,  než  kolik  by na něj připadlo z výtěžku prodané
   nemovité   věci,  zajistí  se  na  jejich  návrh  zástavním  právem  na
   neprodaných  nemovitých  věcech v pořadí, které příslušelo uspokojenému
   věřiteli.
 
   (3)  Ustanovení  odstavců  1  a 2 se použije přiměřeně i na pohledávky,
   které zatěžují podíly několika spoluvlastníků téže nemovité věci.
 
   § 337e
 
   (1)  V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly
   popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže
   lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na
   které  ani  zčásti  podle  skupin  nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z 
   rozdělované podstaty.
 
   (2)  Ostatní  věřitele  soud  vyzve,  aby  do  30  dnů  od  právní moci
   rozvrhového  usnesení  podali  návrh  podle § 267a odst. 1, jestliže na
   sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty;
   o  částce  připadající  na sporné pohledávky rozhodne soud tak, že bude
   projednána dodatečně.
 
   (3)  K  námitkám,  které  nebyly  včas  uplatněny  podle odstavce 2, se
   nepřihlíží; o tomto následku musí být poučeni všichni, kdo byli vyzváni
   podat návrh podle § 267a odst. 1.
 
   (4)  V  návrhu  podle  §  267a  odst.  1  nemohou  být  uplatněny  nové
   skutečnosti.
 
   § 337f
 
   (1)  Po  právní  moci  rozhodnutí  o  návrhu  podle § 267a odst. 1 soud
   pokračuje rozdělením zbytku rozdělované podstaty.
 
   (2)  Bylo-li k rozvržení podstaty nařízeno jednání, nařídí soud jednání
   i  k  rozdělení  zbytku  rozdělované  podstaty.  K  tomuto jednání soud
   nepředvolá účastníky rozvrhu, jejichž pohledávky byly podle předchozího
   rozvrhového  usnesení  zcela uspokojeny. Při rozvrhu zbytku rozdělované
   podstaty  se  jinak  postupuje obdobně podle § 337 odst. 2 a 3, § 337a,
   337c a 337d.
 
   § 337g
 
   (1)  V  rozvrhovém  usnesení  soud přizná pohledávky jejich věřitelům a
   uvede,  že  přiznané  pohledávky  po  právní  moci  usnesení vyplatí. U 
   pohledávky  vydražitele  uvede,  v  jakém  rozsahu ji vyplatí a v jakém
   rozsahu ji započte proti nejvyššímu podání.
 
   (2) Soud změní usnesení o rozvrhu, které nenabylo právní moci, pokud po
   jeho vydání učinil věřitel oznámení podle § 336f odst. 5.
 
   § 337h
 
   (1)  Dnem  právní  moci  rozvrhového  usnesení  zanikají zástavní práva
   váznoucí na nemovité věci; ustanovení § 336l odst. 4 tím není dotčeno.
 
   (2)  Po  právní  moci  rozvrhového  usnesení  soud  vyrozumí  příslušný
   katastrální  úřad,  vydražitele nebo předražitele o tom, která zástavní
   práva   váznoucí   na  nemovité  věci  zanikla  a  která  působí  proti
   vydražiteli.
 
   (3)  Po  vydání  usnesení  o  příklepu  nebo usnesení o předražku nelze
   zastavit  výkon  rozhodnutí.  Účastníci  rozvrhu  však mohou pro důvody
   uvedené v § 268 popřít pohledávku oprávněného nebo dalšího oprávněného.
 
   Prodej spoluvlastnického podílu
 
   § 338
 
   (1)  Na  výkon  rozhodnutí  prodejem  spoluvlastnického podílu se užijí
   ustanovení  o  výkonu  rozhodnutí  prodejem  movitých věcí a nemovitých
   věcí, nestanoví-li zákon jinak. Výkon rozhodnutí prodejem movitých nebo
   nemovitých  věcí  nelze  nařídit  pouze  na  podíl  na  nemovité věci v 
   přídatném spoluvlastnictví.
 
   (2) Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k movité věci, soud doručí
   spoluvlastníku  povinného  usnesení  o  nařízení  výkonu rozhodnutí při
   provedení soupisu, popřípadě po soupisu nebo poté, co zjistí, že věc je
   ve  spoluvlastnictví, a oznámí mu dražební rok. Spoluvlastník povinného
   je  povinen umožnit soupis věci ve spoluvlastnictví; povinnosti uložené
   povinnému v § 325b a 326b platí i pro něj. Zúčastní-li se spoluvlastník
   povinného  dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání,
   udělí se mu příklep; ustanovení § 329 odst. 2 věty druhé se nepoužije.
 
   (3)  Jde-li  o  prodej  spoluvlastnického  podílu k nemovité věci, soud
   doručí  spoluvlastníku  povinného pravomocné usnesení o nařízení výkonu
   rozhodnutí  a  dražební vyhlášku; spoluvlastník povinného může podat za
   podmínek  uvedených  v § 336c odst. 5 odvolání proti dražební vyhlášce.
   Zúčastní-li  se  spoluvlastník  povinného  dražby  a  učiní-li s jinými
   dražiteli  stejné  nejvyšší  podání,  udělí se mu příklep; ustanovení §
   336j  odst.  1  věty  druhé  se  nepoužije.  Spoluvlastník povinného je
   oprávněn  podat  za  podmínek  uvedených  v  §  336k odst. 2 větě druhé
   odvolání proti usnesení o příklepu.
 
   nadpis vypuštěn
 
   Prodej zástavy
 
   § 338a
 
   (1) Na výkon rozhodnutí prodejem zastavených movitých věcí a nemovitých
   věcí  se  užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a
   nemovitých věcí, nestanoví-li zákon jinak.
 
   (2)  Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí lze nařídit jen prodejem v 
   rozhodnutí označené zástavy. Má-li zástavu u sebe zástavní věřitel nebo
   jiná  osoba,  které  byla  podle  zástavní  smlouvy  odevzdána,  aby ji
   opatrovala,  jsou  tyto  osoby  povinny umožnit soupis této věci a její
   ocenění  a  věc  vydat  soudu k dražbě; ustanovení § 325b a 326b pro ně
   platí obdobně.
 
   (3)  Při  výkonu  rozhodnutí  prodejem  nemovitých  věcí  se  nepoužijí
   ustanovení  § 335 odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z 
   usnesení  o  nařízení  prodeje  zástavy, a ustanovení § 336f, ledaže by
   věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou.
 
   Hlava šestá
 
   Zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech
 
   § 338b
 
   (1) Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité
   věci  může být nařízen, jen když oprávněný přesně označí nemovitou věc,
   k níž má být zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami vydanými nebo
   ověřenými  státními  orgány nebo notářem^76) doloží, že nemovitá věc je
   ve  vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu
   rozhodnutí  zřízením  soudcovského  zástavního  práva na nemovité věci,
   soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
 
   (2)  Pro  nařízení  výkonu  rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního
   práva je rozhodující stav v době zahájení řízení.
 
   (3)  V  usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud uloží povinnému, aby
   soudu  do  15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda nemovitou věc nabyl
   jako  substituční  jmění,  a  pokud jde o takovou nemovitou věc, zda má
   právo  s  ní  volně  nakládat  a  zda  jsou výkonem rozhodnutí vymáhány
   zůstavitelovy  dluhy  nebo  dluhy  související  s  nutnou  správou věcí
   nabytých  jako  substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami
   vydanými  nebo  ověřenými  státními  orgány,  popřípadě  též  veřejnými
   listinami  notáře.  Doloží-li  povinný,  že  nemovitou  věc  nabyl jako
   substituční  jmění,  a  nedoloží-li  další skutečnosti podle věty první
   nebo  nevyjdou-li  tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí
   zastaví.
 
   § 338c
 
   (1)  Nařízení  výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva
   se   vztahuje   na   nemovitou   věc   se   všemi  jejími  součástmi  a
   příslušenstvím.
 
   (2) Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité
   věci,  k  jejímuž  využití  slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se
   vztahuje  i  na  podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví. Výkon
   rozhodnutí  zřízením  soudcovského zástavního práva nelze nařídit pouze
   na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví.
 
   (3)  Z  výkonu  rozhodnutí  jsou vyloučeny nemovité věci, které povinný
   nabyl  jako  substituční  jmění.  To  neplatí,  má-li  povinný  právo s 
   nemovitou  věcí  volně  nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým
   jsou  vymáhány  zůstavitelovy  dluhy  nebo  dluhy  související s nutnou
   správou věcí nabytých jako substituční jmění.
 
   § 338d
 
   (1)  Pro  pořadí  soudcovského  zástavního  práva  k  nemovité  věci je
   rozhodující  den,  v  němž  k soudu došel návrh na zřízení soudcovského
   zástavního  práva; došlo-li několik návrhů ve stejný den, mají zástavní
   práva stejné pořadí. Jde-li o pohledávku náhrady škody nebo nemajetkové
   újmy  způsobené trestným činem nebo pohledávku z bezdůvodného obohacení
   získaného  trestným  činem,  byla-li  nemovitá věc zajištěna v trestním
   řízení o tomto trestném činu a byl-li návrh podán v době, kdy zajištění
   podle  trestního řádu trvá, je pro pořadí soudcovského zástavního práva
   k  nemovitým  věcem  rozhodující den právní moci rozhodnutí o zajištění
   nemovité   věci  podle  trestního  řádu.  Bylo-li  však  pro  vymáhanou
   pohledávku  již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí
   se  pořadí  soudcovského  zástavního  práva  pořadím  tohoto zástavního
   práva.
 
   (2) Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze
   vést  výkon  rozhodnutí  prodejem  nemovité  věci přímo i proti každému
   pozdějšímu vlastníku nemovité věci, který ji nabyl smluvně.
 
   § 338e
 
   (1)  Při  výkonu  rozhodnutí  zřízením  soudcovského zástavního práva k 
   nemovité  věci  se  nepoužijí  ustanovení  § 263 až 266, § 267a a § 268
   odst.  1  písm.  e).  Ustanovení  § 268 odst. 1 písm. g) lze použít jen
   tehdy,  zaniklo-li  právo  rozhodnutím  přiznané před podáním návrhu na
   nařízení tohoto výkonu rozhodnutí.
 
   (2)  Byl-li  výkon  rozhodnutí  zřízením  soudcovského zástavního práva
   pravomocně  zastaven,  zástavní právo tím od počátku zaniká. V případě,
   že  byl  pravomocně  zastaven  jen  částečně,  platí, že byl od počátku
   nařízen  pro  pohledávku  jen  v  takové  výši, kolik činí po zastavení
   výkonu rozhodnutí.
 
   (3)  Usnesení  o zastavení nebo o částečném zastavení výkonu rozhodnutí
   soud zašle po právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu.
 
   Hlava sedmá
 
   Postižení závodu
 
   Nařízení výkonu rozhodnutí
 
   § 338f
 
   (1)  Výkon  rozhodnutí  postižením  závodu  může  být nařízen, jen když
   oprávněný označí závod, jehož postižení navrhuje, a jestliže doloží, že
   závod je ve vlastnictví povinného.
 
   (2)  Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí postižením
   téhož  závodu  podaný  u  příslušného  soudu dříve, než soud pravomocně
   rozhodl  o  nařízení  výkonu  rozhodnutí,  se považuje za přistoupení k 
   řízení,  a  to  ode dne podání návrhu. Návrh dalšího oprávněného, který
   byl   podán   u  nepříslušného  soudu,  soud  postoupí  bez  rozhodnutí
   příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení k 
   řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí
   přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
 
   (3)  Oprávněný  může  vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o 
   nařízení  výkonu  rozhodnutí.  Soud  však  řízení  zastaví  jen  tehdy,
   souhlasí-li s tím všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.
 
   § 338g
 
   (1)  Pro  nařízení  výkonu  rozhodnutí postižením závodu je rozhodující
   stav v době zahájení řízení.
 
   (2)  Nařízení  výkonu  rozhodnutí  se vztahuje na jmění, které slouží k 
   provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit,
   a  to  podle  stavu,  jaký  tu  je  v  době  příklepu. Výkon rozhodnutí
   postižením   závodu,   k   jehož   využití   slouží   věc  v  přídatném
   spoluvlastnictví,  se  vztahuje  i  na  podíl  na této věci v přídatném
   spoluvlastnictví.
 
   (3) Výkonem rozhodnutí nemůže být postižen závod, jedná-li se o banku.
 
   (4)  Z  výkonu  rozhodnutí  je vyloučen závod, který povinný nabyl jako
   substituční  jmění.  To  neplatí,  má-li povinný právo se závodem volně
   nakládat   nebo   jde-li  o  výkon  rozhodnutí,  kterým  jsou  vymáhány
   zůstavitelovy  dluhy  nebo  dluhy  související  s  nutnou  správou věcí
   nabytých jako substituční jmění.
 
   § 338h
 
   (1)  V  usnesení  o  nařízení  výkonu  rozhodnutí soud ustanoví správce
   závodu  (dále  jen "správce") a povinnému, a týká-li se nařízení výkonu
   rozhodnutí závodu ve společném jmění manželů, i manželovi povinného
 
   a)  zakáže,  aby po doručení usnesení závod nebo část závodu převedl na
   někoho jiného;
 
   b)  uloží,  aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo
   má  k  závodu,  k  jeho  části  nebo  k  majetku  náležejícímu k závodu
   předkupní  právo  nebo výhradu zpětné koupě, jde-li o práva nezapsaná v 
   katastru nemovitostí, s poučením, že při neoznámení povinný, případně i 
   jeho manžel odpovídá za škodu tím způsobenou;
 
   c)  uloží,  aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda závod
   nabyl  jako substituční jmění, a pokud jde o takový závod, zda má právo
   s   ním   volně   nakládat  a  zda  jsou  výkonem  rozhodnutí  vymáhány
   zůstavitelovy  dluhy  nebo  dluhy  související  s  nutnou  správou věcí
   nabytých  jako  substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami
   vydanými  nebo  ověřenými  státními  orgány,  popřípadě  též  veřejnými
   listinami notáře;
 
   d) zakáže, aby po doručení usnesení majetek, který slouží k provozování
   závodu  nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, převedl na
   jiného, zatížil jej nebo s ním jinak nakládal bez souhlasu správce;
 
   e)  přikáže, aby správci umožnil kdykoliv nahlížet do účetní evidence a
   dalších  písemností  týkajících  se  závodu  a bez omezení vstupovat do
   všech prostor závodu.
 
   (2)  Práva  podle  odstavce  1 písm. b), která jsou zapsána do katastru
   nemovitostí,  soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak
   prostřednictvím dálkového přístupu.
 
   (3) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm,
   kdo  přistoupili  do  řízení  jako  další oprávnění, povinnému, manželu
   povinného, správci a příslušnému rejstříkovému soudu nebo orgánu, který
   vede  jiný  rejstřík,  v  němž je povinný zapsán. Doloží-li povinný, že
   závod  nabyl  jako  substituční  jmění, a nedoloží-li další skutečnosti
   podle  odstavce  1  písm.  c)  nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo
   jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
 
   (4)  Po  právní  moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
   osobám, o nichž je známo, že mají k závodu nebo k jednotlivým součástem
   majetku,  které slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze
   mají  tomuto  účelu  sloužit, předkupní, zástavní nebo zadržovací právo
   nebo  výhradu  zpětné  koupě,  osobám, kterým práva náležející k závodu
   byla převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele, a
   finančnímu  a  obecnímu  úřadu,  v  jejichž obvodu je závod a v jejichž
   obvodu  má  povinný  své  bydliště  (sídlo).  Po  nabytí právní moci se
   usnesení  též  vyvěsí  na úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo
   právní moci, soud vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který
   vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán.
 
   Správce závodu
 
   § 338i
 
   (1)  Správcem  soud ustanoví osobu zapsanou podle zvláštních předpisů v 
   seznamu   insolvenčních   správců.^94)  Výjimečně  může  soud  správcem
   ustanovit i osobu do tohoto seznamu nezapsanou, splňuje-li podmínky pro
   zapsání do seznamu, jestliže s ustanovením správcem souhlasí.
 
   (2)  Při  výběru  osoby  správce  soud  přihlíží zejména k tomu, zda má
   správce  s  ohledem  na  povahu  závodu  potřebné předpoklady k řádnému
   výkonu  správy.  Osoby  zapsané  do seznamu insolvenčních správců mohou
   funkci správce odmítnout jen z důležitých důvodů, které posoudí soud.
 
   (3) Správce je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí a odpovídá
   za újmu, kterou způsobil zaviněným porušením svých povinností, které mu
   ukládá zákon nebo které mu uložil soud.
 
   (4) Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů.
 
   (5)  Na  úhradu  hotových výdajů, vynakládaných zejména v souvislosti s 
   přibráním  znalce,  soud poskytne správci na jeho žádost zálohu. Hotové
   výdaje hrazené z této zálohy se považují za náklady výkonu rozhodnutí.
 
   § 338j
 
   (1)  Správce  je  z výkonu své funkce vyloučen, jestliže se zřetelem na
   jeho  poměr  k  věci,  k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod
   pochybovat o jeho nepodjatosti.
 
   (2)  O tom, zda je správce vyloučen, rozhodne soud; před rozhodnutím si
   zpravidla  vyžádá vyjádření správce. Proti jeho usnesení není přípustný
   opravný prostředek.
 
   (3)  Rozhodne-li  soud,  že správce je ze své funkce vyloučen, současně
   jej zprostí funkce a ustanoví nového správce.
 
   § 338k
 
   (1)  Správce  při  výkonu  své  funkce postupuje podle zákona a dalších
   právních  předpisů  a  podle  pokynů soudu; dbá, aby po nařízení výkonu
   rozhodnutí  nedošlo  bezdůvodně  ke  zmenšení  majetku  náležejícího  k 
   postiženému  závodu,  popřípadě  aby  se  majetek  náležející  k závodu
   očekávaným  způsobem zvýšil. K řádnému zajištění majetku náležejícího k 
   závodu  činí  vhodná  opatření,  zejména  vyrozumí  peněžní ústav, že s 
   prostředky  na  účtu povinného, které slouží k provozování závodu, může
   povinný  nakládat  jen  s  jeho  souhlasem.  Vyžadují-li  to  okolnosti
   případu,  může  správce  vyzvat  dlužníky  povinného,  aby plnění svých
   peněžitých  dluhů  skládali  na  účet  povinného,  který  za tím účelem
   zřídil. Zjistí-li správce, že součástí závodu je nemovitá věc, vyrozumí
   bez zbytečného odkladu příslušný katastrální úřad, že byl nařízen výkon
   rozhodnutí  postižením  závodu  a  že  povinný  nesmí bez jeho souhlasu
   nemovitou věc převést na jiného, zatížit ji nebo s ní jinak nakládat.
 
   (2)  Souhlas  správce  s jednáními povinného musí být udělen písemně; u 
   písemných  jednání  musí  být  obsažen  na téže listině. Právní jednání
   povinného, která učinil bez souhlasu správce, jsou neplatná.
 
   (3)  Vyzve-li  správce  dlužníka povinného, aby plnění svého peněžitého
   dluhu  skládal  na  určitý  účet,  nesmí dlužník po doručení výzvy dluh
   plnit  jinak.  Nesplní-li  dlužník  povinného  dluh  v souladu s výzvou
   správce, je správce oprávněn domáhat se jako zástupce povinného řádného
   splnění dluhu.
 
   (4)  Neučiní-li  povinný řádně a včas jednání potřebná k odvrácení újmy
   hrozící  závodu,  je povinen tato jednání provést správce jako zástupce
   povinného.
 
   (5)  Odmítne-li správce udělit povinnému souhlas k jednání potřebnému k 
   řádnému  provozování  závodu,  může  povinný  soudu navrhnout, aby svým
   usnesením  souhlas  správce nahradil. Soud o návrhu rozhodne po slyšení
   správce a povinného; proti jeho usnesení není odvolání přípustné.
 
   (6)  Ve  sporech  a  v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a
   které  se týkají závodu, je správce oprávněn povinného zastupovat i bez
   jeho  souhlasu;  má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na
   základě  procesní plné moci (§ 28a odst. 1). Po dobu, po kterou správce
   závodu  zastupuje povinného, nesmí jiné osoby povinného zastupovat nebo
   za něj jednat.
 
   Dohled soudu
 
   § 338l
 
   (1)  Soud dohlíží, jak správce plní své povinnosti uložené mu zákonem a
   dalšími právními předpisy nebo soudem. Při výkonu dohlédací činnosti je
   soud oprávněn vyžádat si od správce zprávu o jeho činnosti, nahlížet do
   listin  správce  a  povinného  a provádět potřebná šetření. Zjistí-li v 
   činnosti  správce  nedostatky,  uloží  správci, aby je odstranil; proti
   tomuto usnesení není odvolání přípustné.
 
   (2)  Za  porušení povinností při výkonu funkce může soud uložit správci
   pořádkovou pokutu; postupuje přitom obdobně podle § 53.
 
   (3)  Neplní-li  správce  řádně  své  povinnosti  nebo  z jiných vážných
   důvodů,  může  soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i 
   bez  návrhu  zprostit  správce  funkce. Zprostí-li soud správce funkce,
   ustanoví  současně  jiného správce. Správce, který byl funkce zproštěn,
   je  povinen  řádně předat funkci novému správci a poskytnout mu všechny
   potřebné informace a doklady.
 
   Cena závodu
 
   § 338m
 
   (1)  Po  právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud správci
   uloží, aby
 
   a)  zjistil  na  základě  údajů  v účetní evidenci o závodu, jaké jmění
   slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu
   sloužit;  neumožní-li  povinný  správci  řádně  nahlédnout  do účetních
   záznamů,  zjedná soud správci na jeho návrh přístup k těmto záznamům, a
   to  v  odůvodněných  případech  i za součinnosti orgánů justiční stráže
   nebo Policie České republiky,
 
   b) zjistil, jaké jsou příjmy a výdaje závodu,
 
   c)  provedl  soupis  jmění,  o němž se mu podařilo zjistit, že slouží k 
   provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit,
   není-li možné potřebné údaje zjistit postupem podle písmene a).
 
   (2)  Na  základě  zjištění  podle  odstavce  1  podá  správce  ve lhůtě
   stanovené  soudem  předběžnou zprávu o tom, zda pro uspokojení vymáhané
   pohledávky je vhodnější závod dále spravovat nebo ho prodat.
 
   (3)  Stejnopis  předběžné  zprávy  soud doručí oprávněnému, těm, kdo do
   řízení  přistoupili jako další oprávnění, a povinnému a umožní jim, aby
   se  k  obsahu  zprávy v přiměřené lhůtě vyjádřili. K námitkám povinného
   týkajícím  se  soupisu  jmění, který správci neposkytl součinnost podle
   odstavce 1 písm. c), se nepřihlíží.
 
   (4)  Soud  může správci uložit, aby zprávu doplnil nebo aby podal soudu
   potřebná  vysvětlení.  K  objasnění  rozhodných  skutečností  může  též
   provést potřebná šetření.
 
   § 338ma
 
   (1)  Na základě zjištění podle § 338m anebo jiných rozhodných hledisek,
   které  si  opatří,  a  po  vyjádření  osob  uvedených  v § 338m odst. 3
   rozhodne soud, zda výkon rozhodnutí bude pokračovat správou závodu nebo
   bude nařízen jeho prodej v dražbě.
 
   (2)  Rozhodne-li  soud  o pokračování výkonu rozhodnutí správou závodu,
   uloží  správci,  aby výtěžek správy vyplácel oprávněnému nebo tomu, kdo
   do   řízení   přistoupil   jako   další   oprávněný,  každé  3  měsíce,
   nedohodnou-li se na delší lhůtě. Ustanovení § 320h se použije obdobně.
 
   Prodej závodu
 
   § 338mb
 
   (1)  Po  právní  moci usnesení podle § 338ma, kterým byl nařízen prodej
   závodu  v  dražbě,  soud uloží správci, aby podal zprávu o ceně závodu,
   kterou  zjistil,  na základě údajů podle § 338m anebo jiných rozhodných
   hledisek,  a na základě ocenění znalce, kterého si správce se souhlasem
   soudu přibral.
 
   (2) Při oceňování závodu se použije cena obvyklá.
 
   (3) Nestanoví-li soud jinak, správce ve zprávě o ceně závodu uvede,
 
   a) jaký majetek náleží k závodu a jakou má cenu,
 
   b) kolik činí v závodu peněžní prostředky v hotovosti a uložené na účtu
   u peněžního ústavu v měně České republiky,
 
   c) jaké dluhy náležejí k závodu a jakou mají cenu,
 
   d) jaké peněžité dluhy náležejí k závodu a kolik činí celkem,
 
   e) kolik činí čisté jmění závodu.
 
   (4) Pro zprávu správce o ceně závodu platí obdobně § 338m odst. 3 a 4.
 
   § 338n
 
   (1) Podle obsahu zprávy správce o ceně závodu soud určí
 
   a) cenu majetku náležejícího k závodu,
 
   b)  výši  peněžních  prostředků  v  hotovosti  a  uložených  na  účtu u 
   peněžního ústavu v měně České republiky, náležejících k závodu,
 
   c) cenu všech dluhů náležejících k závodu,
 
   d) výši peněžitých dluhů náležejících k závodu,
 
   e) zjištěnou cenu závodu.
 
   (2)  Zjištěnou  cenu  závodu  soud určí ve výši čistého jmění závodu; k 
   prostředkům uvedeným v odstavci 1 písm. b) se při tom nepřihlíží.
 
   (3) Neprovádí-li se dokazování nebo souhlasí-li s tím osoby uvedené v §
   338m odst. 4, není třeba nařizovat jednání.
 
   (4)  Usnesení  podle  odstavce  1  soud doručí oprávněnému, těm, kdo do
   řízení přistoupili jako další oprávnění, a povinnému.
 
   (5)  Po právní moci usnesení podle odstavce 1 má každý právo nahlédnout
   do zprávy o ceně závodu.
 
   (6)  Zjistí-li  soud,  že  cena  majetku  náležejícího k závodu spolu s 
   prostředky  uvedenými  v odstavci 1 písm. b) nepřesahuje výši splatných
   peněžitých  dluhů náležejících k závodu, pohledávek oprávněného a těch,
   kdo  do  řízení  přistoupili  jako  další oprávnění, které nenáležejí k 
   závodu,  a  předpokládané  náklady  výkonu rozhodnutí, odměnu správce a
   náhradu jeho hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon
   rozhodnutí zastaví.
 
   Dražební vyhláška
 
   § 338o
 
   (1)  Po  právní  moci  usnesení  o  ceně  soud  nařídí,  nebyl-li výkon
   rozhodnutí pravomocně zastaven, dražební jednání (dražbu).
 
   (2)   Ve  výroku  usnesení  o  nařízení  dražebního  jednání  (dražební
   vyhlášce) soud uvede
 
   a) čas a místo dražebního jednání (§ 338q),
 
   b) označení prodávaného závodu,
 
   c) údaje uvedené v § 338n odst. 1,
 
   d) výši nejnižšího podání (§ 338r odst. 1),
 
   e) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 338r odst. 2),
 
   f)  upozornění,  že  cena majetku náležejícího k závodu, výše peněžních
   prostředků  v  hotovosti  a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně
   České  republiky,  náležejících  k  závodu,  cena  dluhů náležejících k 
   závodu,  výše  peněžitých  dluhů  náležejících  k závodu, zjištěná cena
   závodu  a  výše  nejnižšího  podání mohou být změněny s přihlédnutím ke
   zvýšení  nebo snížení jmění závodu, k němuž dojde do dražebního jednání
   (§ 338t odst. 1),
 
   g) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydražený závod a za
   kterých vydražený závod přejde do jeho majetku (§ 338z odst. 1 a 2),
 
   h)  upozornění,  že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do
   řízení  přistoupili  jako  další  oprávnění, a další věřitelé povinného
   domáhat  uspokojení  jiných  vymahatelných  pohledávek  nebo pohledávek
   zajištěných  zástavním  právem,  zadržovacím  právem, nebo zajišťovacím
   převodem  práva,  než  pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže
   náleží  k  závodu,  jestliže je přihlásí nejpozději do 5 dnů přede dnem
   dražebního  jednání,  jestliže  v  přihlášce  uvedou  výši pohledávky a
   jejího  příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení,
   že  k  přihláškám,  v  nichž  výše pohledávky nebo jejího příslušenství
   nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 338s a § 338zn odst. 2),
 
   i)  upozornění,  že dluhy náležející k závodu, které nebudou při výkonu
   rozhodnutí uspokojeny, přecházejí na vydražitele (§ 338zk),
 
   j) výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), je
   uplatnil  u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před
   zahájením  dražebního  jednání,  s  upozorněním,  že jinak k jeho právu
   nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,
 
   k)  upozornění,  že  osoby,  které  mají  k závodu, k jeho části nebo k 
   majetku,  který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze
   má  tomuto účelu sloužit, předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, je
   mohou  uplatnit  jen  v  dražbě  jako  dražitelé a že udělením příklepu
   předkupní   právo  nebo  výhrada  zpětné  koupě  zanikají,  nejde-li  o 
   předkupní  právo  stavebníka  k  pozemku nebo vlastníka pozemku k právu
   stavby,  předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka pozemku
   ke  stavbě  nebo  zákonné  předkupní  právo,  která  udělením  příklepu
   nezanikají,
 
   l) upozornění, kde a kdy je možné nahlédnout do zprávy o ceně závodu (§
   338n odst. 5).
 
   § 338p
 
   (1) Dražební vyhlášku soud doručí:
 
   a)  oprávněnému,  těm,  kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,
   povinnému,  manželu  povinného,  osobám, o nichž je mu známo, že mají k 
   závodu  nebo k majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem
   ke  své povaze má tomuto účelu sloužit, předkupní právo, výhradu zpětné
   koupě,  zástavní  právo  nebo  zadržovací  právo,  osobám, kterým práva
   náležející  k  závodu  byla  převedena  k  zajištění dluhu povinného ve
   prospěch  jeho  věřitele,  osobám, které již přihlásily své vymahatelné
   pohledávky  nebo  pohledávky  zajištěné  zástavním  právem, zadržovacím
   právem  nebo  zajišťovacím  převodem  práva,  jež  náležejí k závodu, a
   příslušnými  listinami  je prokázaly, a osobám uvedeným v § 338zn odst.
   1,
 
   b)  finančnímu  úřadu  a  obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je závod a v 
   jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo),
 
   c)  těm,  kdo  vybírají  pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na
   státní   politiku   zaměstnanosti   a  pojistné  na  veřejné  zdravotní
   pojištění,
 
   d)  obecnímu  úřadu  obce  s  rozšířenou  působností, v jehož obvodu je
   závod.
 
   (2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí
   do jejich vlastních rukou.
 
   (3)  Soud  vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce
   soudu  a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je závod, aby vyhlášku nebo
   její  podstatný  obsah  uveřejnil způsobem v místě obvyklým. Usnesení o 
   nařízení výkonu rozhodnutí současně sejme z úřední desky soudu.
 
   (4)  V  odůvodněných  případech  může  soud dražební vyhlášku nebo její
   podstatný  obsah  uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě
   jiným vhodným způsobem.
 
   (5) Proti dražební vyhlášce mohou podat odvolání jen oprávněný, ti, kdo
   do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný a osoby, které mají
   k  závodu  nebo  k  majetku,  který  slouží  k  provozování závodu nebo
   vzhledem  ke  své  povaze má tomuto účelu sloužit, předkupní právo nebo
   výhradu  zpětné  koupě.  Odvolání  jen  proti výrokům uvedeným v § 338o
   odst. 2 písm. a), b), f) až l) není přípustné.
 
   § 338q
 
   (1)  Dražbu  lze uskutečnit v místě, kde se nachází závod, nebo u soudu
   anebo na jiném vhodném místě.
 
   (2)  Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební
   vyhlášky.
 
   § 338r
 
   (1)  Nejnižší  podání  soud  stanoví  ve  výši  poloviny  ceny  majetku
   náležejícího  k  závodu [§ 338n odst. 1 písm. a)], nejvýše však ve výši
   dvou třetin zjištěné ceny závodu [§ 338n odst. 1 písm. e)].
 
   (2)  Výši  jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v 
   částce  nepřevyšující  tři  čtvrtiny  nejnižšího  podání.  Jistotu  lze
   zaplatit  buď v hotovosti do pokladny soudu nebo platbou na účet soudu;
   k  platbě  na  účet  soudu  lze  přihlédnout  jen  tehdy,  bylo-li před
   zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet soudu také došla.
 
   (3) Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu
   zpětné   koupě,  musí  je  soudu  prokázat  nejpozději  před  zahájením
   dražebního jednání.
 
   § 338s
 
   (1) Věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím,
   smírem  nebo  jiným  titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku)
   anebo  pohledávku  zajištěnou zástavním právem, zadržovacím právem nebo
   zajišťovacím  převodem  práva,  která  náleží k závodu, může ji u soudu
   přihlásit  nejpozději do 5 dnů přede dnem dražebního jednání. Oprávněný
   nebo  ten,  kdo  do  řízení  přistoupil jako další oprávněný, mohou své
   pohledávky  přihlásit,  jen  jestliže  jim  byly  přiznány rozhodnutím,
   smírem  nebo  jiným  titulem uvedeným v § 274 po právní moci usnesení o 
   nařízení výkonu rozhodnutí.
 
   (2)   V   přihlášce   musí   být   uvedena  výše  pohledávky  a  jejího
   příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se
   k  přihlášce  nepřihlíží;  o  tomto  následku musí být věřitel poučen v 
   dražební  vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující,
   že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním
   právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva a že náleží
   k závodu, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
 
   (3)  Opožděné  přihlášky  a  přihlášky  pohledávek,  které nenáležejí k 
   závodu,  soud  usnesením  odmítne;  proti tomuto usnesení není odvolání
   přípustné.
 
   § 338t
 
   (1)  Po  vydání dražební vyhlášky soud správci uloží, aby mu podal před
   zahájením  dražebního jednání zprávu, zda došlo oproti stavu, který byl
   rozhodný  pro  usnesení  podle  §  338n odst. 1, ke změně v okolnostech
   podle § 338m odst. 3, popřípadě jak se tyto okolnosti změnily.
 
   (2)  Nepodá-li správce soudu řádně a včas zprávu podle odstavce 1, soud
   mu  uloží,  aby  státu  nahradil  náklady  zmařené  dražby,  a na návrh
   účastníků  dražby,  aby jim nahradil náklady, které jim v souvislosti s 
   účastí  na  této  dražbě  vznikly.  O  tomto  následku musí být správce
   poučen.
 
   Dražební jednání
 
   § 338u
 
   (1)  Dražební  jednání  může  řídit  jen  soudce.  Jednotlivé úkony při
   jednání,  jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést
   vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.
 
   (2)  Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do
   zahájení dražebního jednání jistotu (§ 338r odst. 2).
 
   (3) Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný,
   manžel  povinného,  správce, vydražitel uvedený v § 338za odst. 2 a ti,
   jimž v nabytí závodu brání zvláštní předpis.
 
   (4) Ustanovení § 336h odst. 3 platí obdobně.
 
   § 338v
 
   (1)  Bylo-li  zjištěno,  že  byl  podán  návrh na vyloučení prodávaného
   závodu  nebo  jeho  části  z  výkonu  rozhodnutí (§ 267), soud dražební
   jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o návrhu.
 
   (2)  Byl-li  podán  návrh  na  vyloučení  jednotlivých součástí majetku
   náležejícího  k  závodu,  soud  podle okolností případu posoudí, zda je
   třeba  jednání  odročit až do pravomocného rozhodnutí o návrhu nebo zda
   přistoupí  k  dražbě.  V  případě, že přistoupí k dražbě, soud upozorní
   dražitele na sporné součásti majetku.
 
   (3)  Nepodal-li  správce  do zahájení dražebního jednání zprávu podle §
   338t  odst. 1, rozhodne soud o nárocích podle § 338t odst. 2 a dražební
   jednání  odročí. Při nařízení nového dražebního jednání znovu postupuje
   podle § 338o až 338t.
 
   § 338w
 
   (1) Po zahájení dražebního jednání soudce
 
   a) rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě
   (§ 338r odst. 3),
 
   b)  na základě zprávy správce podle § 338t odst. 1 usnesením určí novou
   cenu  majetku  náležejícího  k  závodu,  výši  peněžních  prostředků  v 
   hotovosti  a  uložených  na  účtu  u  peněžního  ústavu  v  měně  České
   republiky,  náležejících  k  závodu,  cenu dluhů náležejících k závodu,
   výši peněžitých dluhů náležejících k závodu a výslednou cenu závodu,
 
   c) stanoví, kolik činí nejnižší podání,
 
   d) oznámí, kteří věřitelé přihlásili své pohledávky a v jaké výši,
 
   popřípadě  kteří  věřitelé  mají  právo  na uspokojení svých pohledávek
   podle § 338zn odst. 1.
 
   (2)  Proti  usnesením  podle odstavce 1 písm. a), b) a c) není odvolání
   přípustné.
 
   (3)  Zjistí-li  soud,  že  cena  majetku  náležejícího k závodu spolu s 
   prostředky  uvedenými  v  §  338n  odst.  1  písm.  b) nepřesahuje výši
   splatných   peněžitých   dluhů   náležejících   k   závodu,  pohledávek
   oprávněného,  těch,  kdo  do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
   dalších   přihlášených   věřitelů,   které   nenáležejí   k  závodu,  a
   předpokládané  náklady výkonu rozhodnutí, odměnu správce a náhradu jeho
   hotových  výdajů,  anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon rozhodnutí
   zastaví.
 
   (4)  Nebude-li  výkon  rozhodnutí  zastaven,  soudce po provedení úkonů
   podle odstavce 1 vyzve ty, kdo mohou dražit, aby činili podání.
 
   (5)  Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni
   svými  podáními,  dokud  soud  neudělí příklep. Cena vydraženého závodu
   není omezena ustanoveními cenových předpisů.
 
   § 338x
 
   (1)  Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou
   splněny  další  podmínky  stanovené  zákonem. Učinilo-li více dražitelů
   stejné  nejvyšší  podání,  udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí
   předkupní  právo  nebo  výhrada  zpětné  koupě k závodu, pak tomu, komu
   svědčí  předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě k části závodu nebo k 
   jednotlivým  součástem  majetku,  které  náležejí  k  závodu,  a  poté,
   nedohodnou-li se jinak dražitelé, kteří učinili stejné nejvyšší podání,
   dražiteli, který byl určen losem.
 
   (2) Před udělením příklepu se soudce dotáže osob přítomných při dražbě,
   zda  mají námitky proti příklepu; námitky, které podali oprávněný, ten,
   kdo  do  řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a dražitel, se
   uvedou do protokolu.
 
   (3)  Jestliže  soud  neudělí  se  zřetelem na vznesené námitky příklep,
   pokračuje  se  v  dražbě  vyvoláním předposledního podání; proti tomuto
   usnesení  není  odvolání  přípustné.  V  opačném případě soud usnesením
   udělí příklep.
 
   (4)  V  usnesení  o  příklepu soud stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího
   podání,  která  počíná  dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než
   dva měsíce. Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
 
   (5) Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota
   po  skončení  dražebního  jednání;  jestliže však podali proti příklepu
   námitky, vrátí se jim po právní moci usnesení o příklepu.
 
   § 338y
 
   (1)  Usnesení  o  příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení
   přistoupil   jako   další   oprávněný,  povinnému,  manželu  povinného,
   vydražiteli a dražitelům, kteří proti udělení příklepu vznesli námitky.
 
   (2)  Proti  usnesení  o  udělení  příklepu  mohou  podat odvolání osoby
   uvedené  v odstavci 1. Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat
   odvolání  též  osoby  uvedené  v § 338p odst. 1 písm. a), kterým nebyla
   doručena  dražební  vyhláška,  jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily
   dražebního jednání.
 
   (3) Ustanovení § 336k odst. 3 a 4 platí obdobně.
 
   § 338z
 
   (1)   Vydražitel   je   oprávněn   převzít  vydražený  závod  již  dnem
   následujícím  po vydání usnesení o příklepu. Závod předá vydražiteli na
   jeho  žádost  správce  za  součinnosti s povinným; o převzetí se sepíše
   zápis.  O  předání  závodu  správce  vyrozumí soud. Soud potvrdí, která
   předkupní  práva  a  výhrady  zpětné  koupě  váznoucí  na nemovité věci
   zanikly a které působí proti vydražiteli.
 
   (2) Vydražený závod přechází do majetku vydražitele, nabylo-li usnesení
   o  příklepu  právní moci a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání, a to
   ke  dni  vydání  usnesení  o  příklepu. K témuž dni se vydražitel stává
   vlastníkem věcí a vstupuje do práv a povinností náležejících k závodu.
 
   (3) Předkupní právo a výhrada zpětné koupě k vydraženému závodu, k jeho
   částem  nebo  jednotlivým  součástem  majetku  náležejícího  k závodu s 
   výjimkou  předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku
   k  právu  stavby,  předkupního  práva  vlastníka  stavby k pozemku nebo
   vlastníka  pozemku ke stavbě a zákonného předkupního práva zaniká dnem,
   kterým závod přešel do majetku vydražitele.
 
   (4)  Jestliže  vydražený  závod  nepřešel  do  majetku  vydražitele, je
   vydražitel  povinen  vrátit vydražený závod povinnému, vydat mu plody a
   užitky a nahradit újmu, kterou mu způsobil při hospodaření se závodem.
 
   § 338za
 
   (1)  Nebylo-li  při  dražbě  učiněno ani nejnižší podání, soud dražební
   jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného
   nebo  toho,  kdo  do  řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze
   podat  nejdříve  po  uplynutí tří měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li
   návrh podán do šesti měsíců, soud výkon rozhodnutí zastaví.
 
   (2)  Nezaplatil-li  vydražitel  nejvyšší  podání ani v dodatečné lhůtě,
   kterou  mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení
   o  příklepu  se  marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí
   další dražební jednání. O povinnostech a dluzích tohoto vydražitele a o 
   rozhodování o nich platí obdobně ustanovení § 336n.
 
   (3)  Při  dalším  dražebním  jednání  podle  odstavců 1 a 2 se nejnižší
   podání  stanoví  ve výši čtvrtiny ceny majetku náležejícího k závodu [§
   338n  odst.  1  písm.  a)],  nejvýše však ve výši třetiny zjištěné ceny
   závodu  [§  338n  odst. 1 písm. e)]; jinak o nařízení a provedení další
   dražby  platí  obdobně ustanovení § 338p, 338q, § 338r odst. 2, § 338t,
   338u,  §  338v  odst.  2, § 338w až 338z. Nebyl-li závod prodán ani při
   dalším  dražebním  jednání  z důvodu uvedeného v odstavci 1 větě první,
   soud výkon rozhodnutí zastaví.
 
   Rozvrh
 
   § 338zb
 
   (1) Po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání
   vydražitelem nařídí soud jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.
 
   (2)  K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný,
   ti,  kdo  do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný, správce,
   vydražitel,  osoby,  které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška
   byla odmítnuta (§ 338s odst. 3), a osoby uvedené v § 338zn odst. 1.
 
   (3) Předvolání k rozvrhovému jednání se vyvěsí na úřední desce soudu.
 
   § 338zc
 
   Rozdělovanou  podstatu  tvoří prostředky uvedené v § 338n odst. 1 písm.
   b),  nejvyšší  podání  a  úroky  z  něho,  popřípadě  náhrady, které do
   podstaty  připadají podle § 338za odst. 2 věty druhé, a na tyto náhrady
   započítaná jistota vydražitele uvedeného v § 338za odst. 2.
 
   § 338zd
 
   (1)  Při  rozvrhovém  jednání se projednají pohledávky, které mohou být
   uspokojeny z rozdělované podstaty.
 
   (2)  Každý  z  věřitelů, který je přítomen jednání, je povinen vyčíslit
   svou  pohledávku  a  její  příslušenství  ke  dni rozvrhového jednání a
   uvést,  do  jaké skupiny patří, a skutečnosti významné pro její pořadí.
   Pohledávky  ostatních  věřitelů  a  jejich příslušenství vyčíslí ke dni
   rozvrhového  jednání  a  jejich skupinu a pořadí uvede soud podle údajů
   obsažených  ve spisu. Po skončení rozvrhového jednání nelze přihlížet k 
   té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena.
 
   (3)  Každý  z  účastníků rozvrhu může popřít vyčíslené pohledávky co do
   jejich  pravosti,  výše, zařazení do skupiny a pořadí. K námitkám osob,
   které  se  k  rozvrhovému jednání nedostavily, se nepřihlíží, ledaže by
   byly uplatněny a doloženy před jednáním.
 
   (4) Pohledávku vydražitele podle § 338zf však nelze popřít.
 
   § 338ze
 
   (1)  Podle  výsledků  rozvrhového  jednání  se  z  rozdělované podstaty
   uspokojují postupně podle těchto skupin:
 
   a)  pohledávky  nákladů  vzniklých  státu  v  souvislosti  s prováděním
   dražby,  nové dražby nebo další dražby a zaplacením zálohy podle § 338i
   odst. 5,
 
   b) pohledávka odměny správce a jeho hotových výdajů,
 
   c) pohledávka vydražitele podle § 338zf,
 
   d) pohledávky zajištěné zadržovacím právem,
 
   e)  pohledávka  oprávněného,  pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil
   jako  další  oprávněný,  a  pohledávky  zajištěné zástavním právem nebo
   zajišťovacím převodem práva,
 
   f) pohledávky nedoplatků výživného,
 
   g)  pohledávky  daní,  poplatků  a  jiných obdobných peněžitých plnění,
   pojistného  na  veřejné  zdravotní  pojištění  a pojistného na sociální
   zabezpečení  a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly
   uspokojeny podle písmena e),
 
   h) pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem,
 
   i) ostatní pohledávky.
 
   (2)  Nelze-li  plně  uspokojit  pohledávky  patřící  do  téže  skupiny,
   uspokojí  se  podle  pořadí;  pohledávky patřící do téže skupiny, které
   mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.
 
   (3)  Nesplatné  pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím
   převodem práva se považují při rozvrhu za splatné.
 
   (4)  Úroky  nebo  úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým
   jednáním,  jakož  i  náhrada  nákladů  řízení  se  uspokojují  v pořadí
   jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.
 
   (5) Pro pořadí je rozhodující
 
   a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na
   nařízení výkonu rozhodnutí,
 
   b)  u  pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný,
   den, který se považuje za přistoupení k řízení,
 
   c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
 
   d)  u  pohledávky  zajištěné  zástavním právem, zadržovacím právem nebo
   zajišťovacím převodem práva den vzniku těchto práv,
 
   e) u pohledávky věřitele uvedeného v § 338zn den, podle kterého se řídí
   pořadí  pohledávky  v  řízení  o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky
   nebo prodejem movitých věcí anebo nemovitých věcí,
 
   f) u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako další
   oprávněný,  nebo  přihlášené  pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové
   újmy  způsobené  trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného
   trestným  činem,  byl-li  závod  zajištěn  v  trestním  řízení  o tomto
   trestném  činu  a  byly-li  návrh  nebo  přihláška  podány  v době, kdy
   zajištění  podle  trestního  řádu  trvá,  den  právní moci rozhodnutí o 
   zajištění závodu podle trestního řádu.
 
   Pořadí  pohledávky  se  stanoví  podle  toho  hlediska, které je pro ni
   výhodnější.
 
   (6)  Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžený závod je
   zajištěn  podle  trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny
   pohledávky,  které  byly  v  rozvrhu  uspokojeny, informuje soud o této
   skutečnosti  orgán  činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl.
   Nesdělí-li  orgán  činný  v  trestním  řízení  do  30  dnů soudu, že se
   zajištění  vztahuje  i  na  zbytek  výtěžku,  vyplatí se zbytek výtěžku
   povinnému.
 
   (7)  Nepostupuje-li  soud  podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech
   pohledávek,  které  mají  být  uspokojeny,  zbytek rozdělované podstaty
   povinnému.
 
   (8) Nebyla-li plně uspokojena pohledávka správce podle odstavce 1 písm.
   b),  uloží  soud usnesením tuto povinnost povinnému; oprávněný, ti, kdo
   do   řízení   přistoupili  jako  další  oprávnění,  a  věřitelé,  kteří
   přihlásili své pohledávky (§ 338s), za splnění této povinnosti společně
   a nerozdílně ručí.
 
   § 338zf
 
   Vydražitel má pohledávku za podstatou, jestliže
 
   a)  výše  peněžitých  dluhů  náležejících k závodu spolu s pohledávkami
   oprávněného,  těch,  kdo  do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
   dalších  přihlášených  věřitelů, které nenáležejí k závodu a které mají
   být  uhrazeny  z  podstaty,  nepřesahuje rozdělovanou podstatu, a to ve
   výši tohoto rozdílu, nebo
 
   b)  pohledávky  oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další
   oprávnění, a dalších přihlášených věřitelů, které mají být uspokojeny z 
   podstaty,  nepřesahují  rozdělovanou  podstatu,  a  to  ve  výši tohoto
   rozdílu.
 
   § 338zg
 
   (1)  V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly
   při  rozvrhovém  jednání  popřeny  co  do  pravosti,  výše, zařazení do
   skupiny  nebo  pořadí,  jestliže  lze  o  nich rozhodnout bez provádění
   důkazů;  to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo
   podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty.
 
   (2) Ustanovení § 337e odst. 2, 3 a 4 platí obdobně.
 
   § 338zh
 
   (1) Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 soud nařídí
   jednání o rozvrhu zbytku rozdělované podstaty.
 
   (2)  K  tomuto  jednání  soud  nepředvolá  účastníky  rozvrhu,  jejichž
   pohledávky   byly   podle   předchozího   rozvrhového   usnesení  zcela
   uspokojeny.  Při rozvrhu zbytku rozdělované podstaty se jinak postupuje
   obdobně podle § 338zb odst. 2 a 3, § 338zc, 338ze a 338zf.
 
   § 338zi
 
   (1)  V  rozvrhovém  usnesení  soud  přizná pohledávky jejich věřitelům;
   úhrada odměny a hotových výdajů se poskytne správci a úhrada pohledávky
   podle § 338zf se poskytne vydražiteli.
 
   (2) Přiznané částky soud vyplatí po právní moci rozvrhového usnesení.
 
   Zpráva o výkonu správy závodu
 
   § 338zj
 
   (1) Poté, co vydražený závod přešel do majetku vydražitele a správce mu
   předal  závod, podá správce soudu konečnou zprávu o výkonu své funkce a
   vyúčtuje odměnu a hotové výdaje.
 
   (2) Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako
   další oprávnění, povinnému, manželu povinného a vydražiteli.
 
   (3)  Soud  zprávu  přezkoumá  a rozhodne o jejím schválení při jednání;
   jednání  není  třeba  nařizovat,  jestliže osoby uvedené v odstavci 2 v 
   určené lhůtě nesdělí své námitky proti zprávě.
 
   (4) Po schválení zprávy soud zprostí správce jeho funkce.
 
   Přechod práv a dluhů na vydražitele
 
   § 338zk
 
   (1) Na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený závod, přechází
 
   a)  majetek,  který  slouží  k  provozování závodu nebo vzhledem ke své
   povaze má tomuto účelu sloužit;
 
   b)  práva  vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví
   týkající  se  podnikatelské  činnosti  vydraženého závodu, ledaže by to
   odporovalo smlouvě o poskytnutí těchto práv nebo jejich povaze;
 
   c) práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců
   působících ve vydraženém závodu;
 
   d)  dluhy  náležející k vydraženému závodu, které nebyly uspokojeny při
   rozvrhu, včetně jejich zajištění.
 
   (2) Přechodem dluhu povinného nastupuje vydražitel jako dlužník na jeho
   místo; k přechodu dluhu se souhlas věřitele nevyžaduje.
 
   (3)  Je-li  pro nabytí nebo zachování práv uvedených v odstavci 1 písm.
   b) rozhodné uskutečňování určité podnikatelské činnosti, započítá se do
   této činnosti vydražitele uskutečněné po příklepu i činnost uskutečněná
   při provozu závodu před jeho prodejem v dražbě.
 
   (4)  Nájemní  nebo  podnájemní  smlouvu  na nebytové prostory uzavřenou
   povinným   jako  nájemcem  nebo  jako  pronajímatelem  může  vydražitel
   vypovědět  ve  lhůtě  stanovené  zákonem nebo smlouvou, a to i z jiných
   důvodů,  než  stanoví  zvláštní zákon nebo než byly dohodnuty; to platí
   také  v  případě,  že  nájem  byl  sjednán na dobu určitou. Právo druhé
   strany na náhradu škody tím vzniklé není dotčeno.
 
   (5)  Spolu  s pohledávkami, které byly uspokojeny při rozvrhu, zaniká i 
   jejich zajištění.
 
   Oznámení jiným orgánům
 
   § 338zl
 
   (1)  O  tom,  že  vydražený závod přešel do majetku vydražitele (§ 338z
   odst.  2),  soud  vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který
   vede  jiný  rejstřík,  v  němž je povinný zapsán. Rejstříkový soud nebo
   jiný orgán poté provede zápis o prodeji závodu v příslušném rejstříku.
 
   (2)  Jestliže  k  závodu  patří  nemovitá  věc, vyrozumí soud příslušný
   katastrální  úřad,  že  vlastníkem  nemovité věci se stal vydražitel; v 
   případě,  že  k  nemovité  věci  bylo  zřízeno zástavní právo, současně
   uvede, zda působí proti vydražiteli nebo zda zaniklo.
 
   (3)  Byl-li  výkon  rozhodnutí  zastaven, soud o tom vyrozumí po právní
   moci  usnesení  příslušný  rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný
   rejstřík, v němž je povinný zapsán, popřípadě též příslušný katastrální
   úřad.
 
   § 338zm
 
   (1)  Žádný  z věřitelů, jehož pohledávka přešla na vydražitele (§ 338zk
   odst.  2),  nemůže  namítat,  že  prodejem  závodu v dražbě se zhoršila
   dobytnost jeho pohledávky.
 
   (2) Povinný neodpovídá za vady majetku náležejícího k závodu, který byl
   prodán v dražbě.
 
   Jiné výkony rozhodnutí
 
   § 338zn
 
   (1)  Nařízením výkonu rozhodnutí postižením závodu se odkládá provedení
   již  nařízených  výkonů  rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých
   věcí  náležejících  k  závodu  a  výkonů rozhodnutí přikázáním k závodu
   náležejících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu. Oprávnění
   z  těchto  výkonů  rozhodnutí se považují za věřitele uvedené v § 338s,
   aniž  by bylo potřebné pohledávku přihlásit; to platí i tehdy, jestliže
   vymáhaná pohledávka nenáleží k závodu.
 
   (2)   Výkon   rozhodnutí  prodejem  movitých  věcí  a  nemovitých  věcí
   náležejících  k  závodu  nebo  přikázáním  k závodu náležejících jiných
   pohledávek  než  z  účtu  u  peněžního  ústavu, který byl nařízen až po
   nařízení  výkonu  rozhodnutí  postižením  závodu,  se  neprovede. Právo
   těchto  oprávněných  přihlásit  vymáhanou  pohledávku podle § 338s není
   dotčeno.
 
   (3)  Nebyla-li  pohledávka  věřitelů  uvedených  v  odstavcích  1  a  2
   uspokojena při rozvrhu rozdělované podstaty, pokračuje soud po skončení
   výkonu  rozhodnutí  postižením závodu v řízení; v případě, že závod byl
   prodán v dražbě a že jde o pohledávku náležející k závodu, nastupuje do
   řízení na místo povinného vydražitel.
 
   Zastavení výkonu rozhodnutí
 
   § 338zo
 
   (1)  Byl-li  výkon  rozhodnutí  postižením  závodu zastaven, soud vyzve
   správce,  aby  mu  podal  konečnou  zprávu  o  výkonu  své funkce a aby
   vyúčtoval odměnu a hotové výdaje.
 
   (2) Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako
   další oprávnění, povinnému a manželu povinného.
 
   (3) Ustanovení § 338zj odst. 3 a 4 platí obdobně.
 
   (4)  Povinnost  zaplatit  správci odměnu a náhradu hotových výdajů soud
   uloží buď povinnému nebo společně a nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do
   řízení  přistoupili jako další oprávnění, a věřitelům, kteří přihlásili
   své  pohledávky  (§  338s  a 338zn), a to podle toho, z jakého důvodu k 
   zastavení výkonu rozhodnutí došlo.
 
   Postižení části závodu
 
   § 338zp
 
   (1)  Na  výkon  rozhodnutí  postižením části závodu tvořící samostatnou
   organizační  složku  se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí postižením
   závodu, nestanoví-li zákon jinak.
 
   (2)  Správa  části  závodu vykonávaná správcem se vztahuje i na jednání
   při  provozu  závodu, která se týkají jím spravované organizační složky
   závodu.
 
   Postižení podílu spolumajitele závodu
 
   § 338zq
 
   (1)  Na  výkon  rozhodnutí  postižením  podílu spoluvlastníka závodu se
   užijí  ustanovení  o  výkonu rozhodnutí postižením závodu, nestanoví-li
   zákon jinak.
 
   (2) Spoluvlastníku povinného soud doručí pravomocné usnesení o nařízení
   výkonu  rozhodnutí postižením závodu a dražební vyhlášku; spoluvlastník
   povinného  může  podat  za podmínek uvedených v § 338p odst. 5 odvolání
   proti dražební vyhlášce.
 
   (3)  Povinnosti  uložené  povinnému v § 338m platí i pro spoluvlastníka
   závodu.
 
   (4) Opatření správce závodu působí i proti spoluvlastníku povinného.
 
   (5) Pro spoluvlastníka povinného platí § 338k odst. 2 až 6.
 
   (6)  Zúčastní-li  se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými
   dražiteli  stejné  nejvyšší  podání,  udělí se mu příklep; ustanovení §
   338x odst. 1 věty druhé se nepoužije.
 
   (7) Spoluvlastník povinného je oprávněn podat za podmínek uvedených v §
   338y odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu.
 
   Prodej rodinného závodu
 
   § 338zqa
 
   (1) Na výkon rozhodnutí prodejem rodinného závodu se užijí ustanovení o 
   výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li se dále jinak.
 
   (2)  Členu  rodiny zúčastněnému na provozu rodinného závodu, který není
   povinným, soud doručí dražební vyhlášku.
 
   (3)  Zúčastní-li se člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu,
   který  není  povinným,  dražby  a  učiní-li  s  jinými dražiteli stejné
   nejvyšší  podání,  udělí  se mu příklep; ustanovení § 338x odst. 1 věty
   druhé se nepoužije.
 
   (4)  Člen  rodiny  zúčastněný  na  provozu rodinného závodu, který není
   povinným, je oprávněn podat za podmínek uvedených v § 338y odst. 2 větě
   druhé odvolání proti usnesení o příklepu.
 
   Prodej zástavy
 
   § 338zr
 
   (1) Na výkon rozhodnutí prodejem zastaveného závodu se užijí ustanovení
   o výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li zákon jinak.
 
   (2)  Při  výkonu  rozhodnutí  prodejem  zastaveného závodu se nepoužijí
   ustanovení § 338f odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z 
   usnesení  o  nařízení  prodeje  zástavy, a ustanovení § 338s, ledaže by
   věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou.
 
   Hlava osmá
 
   Uspokojení práv na nepeněžité plnění
 
   Návrh
 
   § 339
 
   (1)  Podle  těchto  ustanovení se vykonávají rozhodnutí, která ukládají
   jinou povinnost než zaplacení peněžité částky.
 
   (2)  Navrhuje-li  oprávněný  výkon rozhodnutí též pro náklady, které mu
   byly rozhodnutím přiznány, jakož i pro náklady výkonu rozhodnutí, uvede
   v  návrhu na výkon rozhodnutí, jakým způsobem má být jeho pohledávka na
   nákladech uspokojena.
 
   Vyklizení
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 340
 
   (1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil
   nemovitou  věc, stavbu, byt nebo místnost, soud nařídí výkon rozhodnutí
   a po právní moci tohoto usnesení výkon rozhodnutí provede.
 
   (2)  Soud  vyrozumí povinného nejméně 15 dnů předem, kdy bude vyklizení
   provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obce.
 
   § 341
 
   (1)  Výkon  rozhodnutí  se  provede  tak, že soud učiní opatření, aby z 
   vyklizovaného objektu
 
   a)   byly   odstraněny  věci  patřící  povinnému  a  příslušníkům  jeho
   domácnosti,  jakož  i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se
   souhlasem  povinného  umístěny  ve  vyklizovaném  nebo  na vyklizovaném
   objektu,
 
   b) byli vykázáni povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva
   povinného.
 
   (2) Věci odstraněné z vyklizovaného objektu odevzdají se povinnému nebo
   některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.
 
   (3)  Není-li  přítomen  vyklizení nikdo, kdo by mohl věci převzít, nebo
   je-li  převzetí  věcí  odmítnuto,  sepíší  se věci a dají se na náklady
   povinného  do  úschovy  obci  nebo  jinému vhodnému schovateli; není-li
   možné  věci  dát  do  úschovy,  výkon  rozhodnutí  nelze  provést. Soud
   vyrozumí povinného o tom, komu jeho věci byly dány do úschovy.
 
   (4)  Postup  podle  odstavce  3  se  nepoužije,  jde-li  o  věc  zjevně
   bezcennou.  V  takovém  případě  soud  věc  zdokumentuje  a nařídí její
   zničení.  O zničení věci vyrozumí povinného nejméně pět dnů předem, než
   k  němu  dojde. Zničení věci se provede tak, že ji soud předá k využití
   nebo  k  odstranění  nebo ji předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu
   odpadů podle zvláštního právního předpisu^102).
 
   § 342
 
   (1) Nevyzvedl-li si povinný věci u obce nebo schovatele do šesti měsíců
   ode  dne,  kdy byly uschovány, budou prodány na návrh obce (schovatele)
   podle ustanovení o prodeji movitých věcí.
 
   (2)  Výtěžek prodeje vyplatí soud povinnému po srážce nákladů úschovy a
   nákladů  prodeje.  Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo
   jeho  pobyt  není  znám,  postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o 
   zvláštních  řízeních  soudních;  lhůta  podle  §  301  odst. 1 zákona o 
   zvláštních  řízeních  soudních počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl
   zbytek  výtěžku  převzít  nebo  kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako
   nedoručitelný.
 
   (3)  Věci,  které se nepodaří prodat, soud nabídne obci nebo schovateli
   na úhradu nákladů úschovy za dvě třetiny odhadní ceny; odmítnou-li věci
   převzít, připadají státu.
 
   (4)  Náklady  úschovy,  které  nebudou  uhrazeny  z výtěžku prodeje ani
   převzatými věcmi, je povinen nahradit obci (schovateli) povinný; o této
   povinnosti soud rozhodne na návrh obce (schovatele).
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 343
 
   zrušen
 
   § 344
 
   zrušen
 
   Odebrání věci
 
   § 345
 
   (1)  Ukládá-li  rozhodnutí,  jehož výkon se navrhuje, aby povinný vydal
   nebo  dodal oprávněnému věc, postará se soud o výkon rozhodnutí tím, že
   dá  odebrat  věc  se  vším,  co  k  ní  patří,  povinnému  a odevzdá ji
   oprávněnému.
 
   (2)  Jestliže  je  k užívání odebírané věci třeba listiny, odebere se i 
   tato  listina  povinnému  a  odevzdá se oprávněnému spolu s věcí, která
   byla povinnému odebrána.
 
   (3)   Nařízení  výkonu  rozhodnutí  doručí  povinnému  vykonavatel  při
   odebrání věci. Soud vyrozumí oprávněného o době výkonu předem. Odebrání
   věci  nebude  provedeno,  nebude-li  mu  přítomen  oprávněný  nebo jeho
   zástupce.  Ukazuje-li  se to potřebné, vykonavatel provádějící odebrání
   věci přibere k tomu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.
 
   (4)  Vyžaduje-li  to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon,
   oprávněn  učinit  osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a
   jiných  místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v 
   nich  umístěných,  kde  je  podle  důvodného předpokladu věc, kterou má
   povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím účelem je oprávněn zjednat
   si  do  bytu  povinného  nebo  do  jiné  místnosti  povinného  přístup,
   popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.
 
   § 346
 
   Má-li  věc, kterou je třeba povinnému odebrat, u sebe někdo jiný, vyzve
   jej  soud,  aby  ji oprávněnému vydal. Nebude-li věc vydána dobrovolně,
   použije   se   na  návrh  oprávněného  přiměřeně  ustanovení  o  výkonu
   rozhodnutí přikázáním pohledávky.
 
   § 347
 
   (1)  Nepodaří-li  se odebrat věc určenou v nařízení výkonu rozhodnutí a
   lze-li si věc stejného druhu a stejné jakosti opatřit jinak, vyzve soud
   oprávněného, aby si ji opatřil na náklad a nebezpečí povinného.
 
   (2)   Povinnému   může   soud  uložit,  aby  potřebný  náklad  zaplatil
   oprávněnému  předem.  Výkon  tohoto  rozhodnutí provede se pak na návrh
   oprávněného některým ze způsobů uvedených v § 258 odst. 1.
 
   Rozdělení společné věci
 
   § 348
 
   (1)  Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo
   nemovitá  věc  prodána  a  její  výtěžek  rozdělen mezi spoluvlastníky,
   provede  se  výkon  rozhodnutí  přiměřeně  podle  ustanovení  o prodeji
   movitých věcí nebo nemovitých věcí.
 
   (2)  Spoluvlastníci  mají  pro  účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení
   oprávněných;  výše  pohledávek  se  stanoví podle výše jejich podílů na
   společné věci.
 
   (3)  Nepodaří-li  se  společnou  movitou věc nebo nemovitou věc prodat,
   zastaví soud výkon rozhodnutí.
 
   § 349
 
   (1)  Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo
   nemovitá  věc  rozdělena  jinak  než  prodejem,  určí soud při nařízení
   výkonu  rozhodnutí, jak výkon bude proveden. Ukazuje-li se to potřebné,
   přibere  se  k provedení výkonu rozhodnutí vhodná osoba, podle možnosti
   zástupce orgánu obce.
 
   (2)  Jestliže  je  to  třeba,  zejména  je-li  nutno  přesně  stanovit,
   popřípadě vytyčit hranice pozemků, přibere soud k rozdělení znalce.
 
   Provedení prací a výkonů
 
   § 350
 
   (1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby povinný podle něho provedl pro
   oprávněného  nějakou  práci,  kterou  může  vykonat  i  někdo  jiný než
   povinný,  povolí  soud  oprávněnému,  aby  si  dal práci, o kterou jde,
   provést někým jiným nebo si ji provedl sám, a to na náklad povinného.
 
   (2)  Oprávněný  nebo ten, kým si oprávněný nechal práci provést, je při
   výkonu  rozhodnutí oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení práce,
   o kterou jde.
 
   (3)   Povinnému   může   soud  uložit,  aby  potřebný  náklad  zaplatil
   oprávněnému  předem.  Výkon  tohoto  rozhodnutí provede se pak na návrh
   oprávněného  některým  ze  způsobů  určených  k  uspokojení  peněžitých
   pohledávek.
 
   § 351
 
   (1)  Ukládá-li  vykonávané  rozhodnutí  jinou  povinnost, uloží soud za
   porušení  této  povinnosti  povinnému  pokutu  až  do  výše 100 000 Kč.
   Nesplní-li  povinný  ani  poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na
   návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude
   zastaven. Pokuty připadají státu.
 
   (2) Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje povinnosti nahradit újmu.
 
   § 351a
 
   (1)  Bylo-li  vykonávané  rozhodnutí  splněno,  avšak  povinný následně
   způsobil  porušením  uložené  mu  povinnosti  změnu  stavu,  který toto
   rozhodnutí  předpokládá,  (předešlého  stavu), soud oprávněnému povolí,
   aby  se  na náklady povinného postaral o obnovení stavu předpokládaného
   tímto  rozhodnutím.  Způsob  obnovení  předešlého  stavu  soud  uvede v 
   usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
 
   (2)   Na   žádost   oprávněného  soud  pověří  vykonavatele  provedením
   jednotlivých  úkonů  při  výkonu  rozhodnutí  nebo  učiní  jiná  vhodná
   opatření, aby oprávněnému dopomohl k obnovení předešlého stavu.
 
   (3)   Povinnému   může  soud  uložit,  aby  potřebné  náklady  zaplatil
   oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým
   bylo  povinnému  uloženo  zaplatit  náklady  uvedené  v  odstavci 1, se
   provede  na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení
   peněžitých pohledávek.
 
   ČÁST SEDMÁ
 
   Jiná činnost soudu
 
   nadpis vypuštěn
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 352
 
   (1)  Soud  přijímá  do  úschovy  peníze,  listiny  a jiné movité věci v 
   souvislosti  s  trestním  nebo jiným soudním řízením. U soudu se rovněž
   skládají  peníze  a  jiné  hodnoty  náležející  osobám,  u kterých soud
   dohlíží  na  správu  majetku,  zálohy,  jistoty  a  jiné  platby, které
   bezprostředně souvisí se soudním řízením.
 
   (2)  O  přijetí  do  úschovy a o složení peněz a jiných hodnot, zálohy,
   jistoty nebo jiných plateb podle odstavce 1 vydá soud tomu, kdo hodnoty
   skládá, potvrzení.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 353
 
   (1)  Na  žádost oprávněného ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo
   veřejné  listiny,  které  splňují  podmínky  podle  přímo  použitelného
   předpisu  Evropské  unie^34f)  k potvrzení jako evropský exekuční titul
   nebo  částečný evropský exekuční titul, soud toto rozhodnutí, smír nebo
   veřejnou  listinu  jako  evropský exekuční titul nebo částečný evropský
   exekuční  titul  potvrdí  za  podmínek  stanovených  přímo  použitelným
   předpisem  Evropské  unie^34f).  Nejsou-li  splněny podmínky pro vydání
   potvrzení, soud jej nevydá a o důvodech písemně vyrozumí oprávněného.
 
   (2)  K  vydání  potvrzení  evropského  exekučního  titulu  a částečného
   evropského  exekučního  titulu je v případě rozhodnutí a soudního smíru
   příslušný  soud,  který  rozhodnutí  vydal nebo soudní smír schválil. K 
   vydání  potvrzení  evropského exekučního titulu a částečného evropského
   exekučního  titulu je v případě veřejné listiny příslušný soud, v jehož
   obvodu má sídlo ten, kdo veřejnou listinu sepsal.
 
   (3)   Za  podmínek  stanovených  přímo  použitelným  právním  předpisem
   Evropské  unie^34f)  soud na žádost provede opravu nebo zruší potvrzení
   evropského  exekučního  titulu  nebo  částečného  evropského exekučního
   titulu vydaného podle odstavce 1. Nejsou-li splněny podmínky pro opravu
   nebo zrušení, použije se věta druhá odstavce 1 obdobně.
 
   (4)  K  opravě nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu nebo
   částečného  evropského  exekučního  titulu  je  příslušný  soud,  který
   potvrzení vydal.
 
   nadpis vypuštěn
 
   § 354
 
   Oznámení výhrady
 
   (1)  Každý  může  požádat  okresní  soud,  aby  doručil jeho oznámení o 
   výhradě  práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle občanského
   zákoníku  tomu,  proti  kterému  se  neúčinnosti  právního jednání může
   dovolat.
 
   (2)  Soud  o  žádosti  sepíše  protokol  a  oznámení  o výhradě doručí.
   Nepředá-li  žadatel  soudu spolu se žádostí oznámení o výhradě, může ho
   učinit do protokolu u soudu. V takovém případě soud doručí protokol.
 
   ČÁST OSMÁ
 
   Závěrečná ustanovení
 
   Přechodná ustanovení
 
   § 355
 
   Není-li  dále  stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená
   před  jeho  účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před
   účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
 
   § 356
 
   (1)  Pro  lhůty,  které  v  den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, ještě
   neskončily, platí ustanovení tohoto zákona.
 
   (2) Jestliže však zákonem byla dosud stanovena lhůta delší, skončí až v 
   této pozdější době.
 
   (3)  Lhůta  k  podání  stížnosti pro porušení zákona neskončí dříve než
   šest měsíců ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
 
   § 357
 
   Na platební rozkazy vydané přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti,
   použije se dosavadních předpisů.
 
   § 358
 
   Řízení  v  nájemních věcech, zahájená přede dnem, kdy tento zákon nabyl
   účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.
 
   § 359
 
   Pokud  ode  dne,  kdy tento zákon nabyl účinnosti, přísluší soudu ještě
   rozhodovat o příkazech k vyklizení, vydaných národními výbory, rozhodne
   o nich podle dosavadních předpisů.
 
   § 360
 
   (1)  Bylo-li  přede  dnem,  kdy  tento  zákon nabyl účinnosti, zahájeno
   řízení u soudu dosud věcně příslušného, pokračuje v řízení tento soud a
   pro další postup se použije dosavadních předpisů.
 
   (2)   Obdobně   se  postupuje,  náleží-li  věc  do  pravomoci  státního
   notářství, s výjimkou věcí soudní úschovy.
 
   § 361
 
   (1)  Dosud  neskončené  věci  soudní  úschovy postoupí soud příslušnému
   státnímu  notářství  a  vyrozumí  účastníky  i  schovatele,  že  řízení
   napříště vede a o vydání předmětu úschovy rozhoduje státní notářství.
 
   (2)  Dokud  schovatel  nebude  takto  vyrozuměn, vede řízení soud podle
   dosavadních předpisů.
 
   § 362
 
   (1)  Věci  poručenské  a  věci  opatrovnické týkající se majetku dítěte
   přenášejí  se dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, z národních výborů
   na soudy.
 
   (2) Národní výbory postoupí neprodleně spisy týkající se věcí uvedených
   v odstavci 1 příslušnému okresnímu soudu.
 
   § 363
 
   (1)  O  žádostech  za  povolení uzavření manželství nezletilým a osobám
   stiženým  duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutým, o nichž
   nebylo  národním  výborem  pravomocně  rozhodnuto přede dnem, kdy tento
   zákon nabyl účinnosti, rozhodne soud.
 
   (2)  Národní  výbory  postoupí  žádosti uvedené v odstavci 1 neprodleně
   příslušnému okresnímu soudu.
 
   § 364
 
   V  řízení  o  zadržení  v  ústavu  soud od účinnosti nové úpravy tohoto
   řízení nepokračuje; do té doby rozhoduje soud o zadržení v ústavu podle
   dosavadních ustanovení.
 
   § 365
 
   Exekuční tituly vzniklé před účinností tohoto zákona jsou podkladem pro
   výkon  rozhodnutí podle tohoto zákona, i když je tento zákon za podklad
   výkonu rozhodnutí nepovažuje.
 
   § 366
 
   Povolení  exekuce, k němuž došlo přede dnem účinnosti tohoto zákona, má
   účinky  nařízení  výkonu  rozhodnutí.  V řízení se dále postupuje podle
   tohoto zákona, není-li stanoveno jinak.
 
   § 367
 
   (1)  Zabavení peněžité pohledávky a platu, k němuž došlo před účinností
   tohoto  zákona,  má účinky nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy,
   popřípadě  přikázáním  pohledávky  povinného,  které  bylo plátci mzdy,
   popřípadě dlužníku povinného doručeno.
 
   (2)  Plátce  mzdy,  který  provádí  srážky ze mzdy povinného na základě
   exekuce  na  plat povolené přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti,
   může  po  účinnosti tohoto zákona postupovat při provádění srážek podle
   nových  ustanovení.  Jakmile  mu  soud  doručí  usnesení, ve kterém jej
   vyzve,  aby  při  dalším  provádění  srážek postupoval podle ustanovení
   tohoto zákona, je plátce mzdy povinen tak učinit.
 
   § 368
 
   (1)  Byla-li  přede  dnem  účinnosti  tohoto  zákona  povolena  exekuce
   vyklizením bytu, dokončí se podle dosavadních předpisů.
 
   (2)  Ukládá-li  rozhodnutí  soudu  vydané  přede  dnem účinnosti tohoto
   zákona povinnost vyklidit byt, za který je třeba poskytnout náhradu, je
   vykonatelné,  až když byl právoplatně poskytnut náhradní byt, popřípadě
   náhradní ubytování tam, kde stačí poskytnout náhradní ubytování.
 
   § 369
 
   Povolené  exekuce  na  nemovitosti  a  na  movité věci se dokončí podle
   dosavadních předpisů.
 
   § 370
 
   Exekuční   likvidace,  nařízené  přede  dnem,  kdy  tento  zákon  nabyl
   účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.
 
   § 370a
 
   Působnosti  stanovené obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle
   tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
 
   § 371
 
   zrušen
 
   § 372
 
   zrušen
 
   Zmocňovací ustanovení
 
   § 373
 
   Ministerstvo  upraví  vyhláškou  výkon  rozhodnutí  srážkami z pracovní
   odměny  osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo
   ve  výkonu  zabezpečovací  detence,  jakož  i chovanců v zařízeních pro
   výkon ústavní a ochranné výchovy.
 
   § 374
 
   (1)  Ministerstvo  se  zmocňuje vydat obecně závazným právním předpisem
   jednací   řád  pro  okresní,  krajské  a  vrchní  soudy,  který  upraví
   podrobněji  pro  vyřizování  občanskoprávních  věcí  organizaci práce a
   úkoly  zaměstnanců  při  výkonu  soudnictví  včetně  postupu notáře při
   provádění  úkonů v řízení o dědictví, postup při doručování písemností,
   postup  soudů  při  výkonu rozhodnutí, kancelářské práce u soudů včetně
   správní agendy. Zejména v něm může stanovit,
 
   a)  které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu (samosoudci) mohou
   vykonávat  justiční čekatelé nebo administrativní zaměstnanci a kterými
   úkony v řízení o dědictví může notář pověřit své zaměstnance,
 
   b) ve kterých případech jsou zaměstnanci soudů oprávněni ověřit pravost
   podpisu na listinách a správnost opisů listin,
 
   c)  kdy lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání před soudem
   a  jakým  způsobem  v  takových  případech  je  nutno  zaznamenat obsah
   jednání,
 
   d) jaká nutná vydání se hradí osobám zúčastněným na řízení.
 
   (2)  Předseda  senátu  (samosoudce),  jemuž  je jinak věc podle rozvrhu
   práce  přikázána,  může  si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených
   justičním  čekatelům nebo administrativním zaměstnancům, a to buď vůbec
   nebo v jednotlivých případech.
 
   (3) Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal soudní komisař,
   justiční   čekatel,   asistent  soudce  nebo  pověřený  administrativní
   zaměstnanec,  může  mu zcela vyhovět předseda senátu (samosoudce). Jeho
   rozhodnutí  se  považuje  za  rozhodnutí  soudu prvního stupně a lze je
   napadnout odvoláním.
 
   § 374a
 
   Ministerstvo stanoví vyhláškou
 
   a)  výši  a  způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů notářů jako
   soudních komisařů,
 
   b)  případy,  v  nichž  nelze povolit nahlédnutí do spisu, neboť jejich
   obsah musí zůstat utajen,
 
   c)  paušální  sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo
   notářem  v  rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním předpisem,^57) a
   to pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení,
 
   d)  paušální  výši  náhrady  hotových  výdajů  pro  účely rozhodování o 
   náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3,
 
   e)  výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady
   jejich hotových výdajů,
 
   f)   podrobnosti  postupu  při  vyhotovování  a  doručování  stejnopisů
   rozhodnutí  a  jiných písemností soudu v listinné podobě za součinnosti
   provozovatele poštovních služeb.
 
   Zrušovací ustanovení
 
   § 375
 
   Zrušují se:
 
   1. zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský
   soudní řád), ve znění pozdějších předpisů;
 
   2. zákon č. 68/1952 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád;
 
   3. § 6 odst. 2 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví;
 
   4. § 7 zákona č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví;
 
   5. § 57 až 60 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;
 
   6. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 57/1955 Sb.,
   o  urychleném vymáhání pohledávek na úhradu osobních potřeb nezletilých
   dětí;
 
   7. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 63/1955 Sb.,
   o soudní exekuci odepsáním z účtu u peněžního ústavu;
 
   8.  zákon  č. 46/1959 Sb., o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění
   některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství;
 
   9.  vládní  nařízení  č.  175/1950  Sb.,  o  potvrzeních potřebných pro
   osvobození od soudních poplatků a záloh a pro ustanovení zástupce;
 
   10.  vládní nařízení č. 176/1950 Sb., o způsobu a rozsahu exekuce proti
   družstvům a jiným právnickým osobám;
 
   11. vládní nařízení č. 177/1950 Sb., o odhadech nemovitých věcí;
 
   12.  nařízení  ministra  spravedlnosti  č.  178/1950 Sb., kterým se pro
   určení  soudní příslušnosti stanoví, co se u některých právnických osob
   rozumí organizačně nižší správou;
 
   13.  nařízení  ministra  spravedlnosti  č.  180/1950  Sb., o exekuci na
   peněžité pohledávky a plat;
 
   14.  nařízení  ministra  spravedlnosti č. 95/1952 Sb., kterým se vydává
   jednací řád pro soudy;
 
   15.  nařízení  ministra  spravedlnosti  č.  12/1953  Sb.,  o  rozsahu a
   podmínkách  přípustnosti  exekuce  na pohledávky z dodávek zemědělských
   výrobků státu;
 
   16.  vyhláška  ministra spravedlnosti č. 356/1952 Ú. l. (č. 409/1952 Ú.
   v.),  kterou  se  vypočítávají  právnické  osoby  požívající  ochrany v 
   exekuci a příslušné dozorčí orgány;
 
   17.  vyhláška  ministra  spravedlnosti  č.  149/1958  Ú.  l., o rozsahu
   přípustnosti  exekuce  na  pracovní  odměnu  osob, na nichž se vykonává
   trest  odnětí  svobody,  a chovanců výchoven dorostu, ve znění vyhlášky
   ministra spravedlnosti č. 34/1961 Sb.;
 
   18.  nařízení  ministra  spravedlnosti  č.  41/1960  Sb.,  o  sídlech a
   obvodech lidových soudů a sídlech a obvodech krajských soudů.
 
   § 376
 
   Účinnost zákona
 
   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
 
   Příloha A
 
   zrušena
 
   Vybraná ustanovení novel
 
   Čl.III zákona č. 519/1991 Sb.
 
   Ustanovení přechodná a závěrečná
 
   1.
 
   a)  Věci,  které  by podle Čl. I § 9 odst. 2 patřily v prvním stupni do
   věcné příslušnosti krajského soudu, ale řízení o nich bylo zahájeno již
   před  nabytím  účinnosti tohoto zákona u okresního soudu, dokončí soudy
   dosud  věcně  příslušné; odvolacím soudem v těchto případech je krajský
   soud, dovolacím soudem vrchní soud republiky.
 
   b) Stížnosti pro porušení zákona, podané do dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona  proti  pravomocným rozhodnutím soudů nebo státních notářství se
   projednají podle dosavadních předpisů.
 
   c) Na základě podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona, jež došly
   na  orgány  státního  zastupitelství nebo na ministerstva spravedlnosti
   republik  do  dne  nabytí  účinnosti tohoto zákona, mohou orgány k tomu
   příslušné  podle  dosavadních  předpisů  podat  do  1  roku  od  nabytí
   účinnosti   tohoto  zákona  stížnost  pro  porušení  zákona;  o  těchto
   stížnostech   rozhodnou  soudy  příslušné  k  vyřízení  podle  předpisů
   platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   d) Ve věcech, ve kterých rozhodnutí odvolacího soudu nabyla právní moci
   v  průběhu  jednoho  měsíce před nabytím účinnosti tohoto zákona, mohou
   účastníci  podat  do  měsíce  poté,  co  tento  zákon nabude účinnosti,
   dovolání, jsou-li jinak splněny podmínky § 237 až 239.
 
   e) Návrhy na obnovu řízení podané do dne nabytí účinnosti tohoto zákona
   z  důvodů  uvedených  v  dosavadním  §  228  odst.  1  písm. c) a d) se
   projednají podle dosavadních předpisů.
 
   f)  V řízeních, do kterých vstoupil státní zástupce podle § 35 odst. 1,
   zaniká jeho účast dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, pokud nejde o 
   případ uvedený v ustanovení písm. i).
 
   g)  V  řízeních, která byla zahájena na návrh státního zástupce, zaniká
   jeho  účast  rovněž  dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti. Soud vyzve
   účastníka,  který byl označen jako navrhovatel, k vyjádření, zda chce v 
   řízení pokračovat. Nevyjádří-li se tento účastník ve lhůtě mu dané tak,
   že si přeje v řízení pokračovat, soud řízení zastaví; v takovém případě
   soud  případná  rozhodnutí  zruší a o nákladech řízení rozhodne tak, že
   účastníci nemají na jejich náhradu právo.
 
   h)  Řízení  o  návrzích  státního  zástupce  podle  §  457  odst. 2 a 3
   občanského  zákoníku  dnem,  kdy  tento  zákon  nabude  účinnosti, soud
   zastaví  a  případná rozhodnutí zruší; o nákladech řízení rozhodne tak,
   že účastníci nemají na jejich náhradu právo.
 
   i)  Vrchní  státní  zástupce může ve lhůtě do 31.12.1994 podat stížnost
   pro porušení zákona podle dosavadních předpisů ve věcech, do nichž může
   vstoupit  (§  35  odst.  1 tohoto zákona), a to do tří měsíců od právní
   moci  rozhodnutí;  o  těchto  stížnostech  rozhodují  vrchní soudy; pro
   vyřízení stížnosti se použije předpisů platných do dne účinnosti tohoto
   zákona.
 
   2.
 
   a)  Hospodářské  spory  zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona u 
   orgánů  hospodářské arbitráže dokončí podle tohoto zákona krajské soudy
   působící   ve   věcech   obchodních,   místně   příslušné  podle  sídla
   arbitrážního orgánu, u něhož bylo řízení zahájeno.
 
   b)  Řízení  o odvoláních proti rozhodnutím orgán hospodářské arbitráže,
   zahájená  a  nedokončená  před nabytím účinnosti tohoto zákona, dokončí
   nejvyšší soudy republik podle tohoto zákona.
 
   c)   Námitky   proti   arbitrážním  platebním  rozkazům,  podané  podle
   dosavadních  předpisů  včas,  ale po nabytí účinnosti tohoto zákona, se
   postoupí krajskému soudu příslušnému podle písm. a).
 
   d)  Hospodářské  spory,  zahájené  před nabytím účinnosti tohoto zákona
   před  rozhodci  podle  §  32  zákona  č.  121/1962  Sb.,  o hospodářské
   arbitráži, ve znění zákona č. 106/1990 Sb., postoupí rozhodci k dalšímu
   řízení  krajskému  soudu  působícímu ve věcech obchodních, který by byl
   při   zahájení  takového  sporu  příslušný  podle  obecných  ustanovení
   občanského soudního řádu.
 
   e)  O  návrzích  na přezkoumání rozhodnutí orgánů hospodářské arbitráže
   mimo  odvolací  řízení,  podaných  do  nabytí  účinnosti tohoto zákona,
   rozhodne  Nejvyšší  soud České a Slovenské Federativní Republiky jako o 
   stížnostech  pro  porušení zákona proti soudním rozhodnutím, a to podle
   dosavadních předpisů občanského soudního řádu.
 
   f)  Ve  věcech,  ve  kterých  rozhodnutí  odvolacího orgánu hospodářské
   arbitráže  nabylo  právní  moci  v  průběhu jednoho měsíce před nabytím
   účinnosti  tohoto  zákona,  mohou  účastníci  podat do měsíce po nabytí
   účinnosti  tohoto zákona dovolání, jsou-li jinak splněny podmínky § 237
   až 239.
 
   g)  Návrhy  na  obnovu  řízení,  o  kterých nebylo rozhodnuto do nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  postoupí  se  k  vyřízení  krajskému  soudu
   příslušnému podle písm. a).
 
   h)  Proti pravomocným rozhodnutím orgánů hospodářské arbitráže lze i po
   nabytí  účinnosti tohoto zákona podat návrh na obnovu řízení ve lhůtách
   uvedených  v  §  40  odst.  2  zákona  o  hospodářské arbitráži, a to u 
   krajského soudu příslušného podle písm. a).
 
   i)  Návrhy  na  obnovu  řízení,  jež  podle  §  32 zákona o hospodářské
   arbitráži  skončilo  výrokem  rozhodce,  o  nichž  nebylo rozhodnuto do
   nabytí účinnosti tohoto zákona, se postoupí k vyřízení krajskému soudu,
   který  by  byl  místně  příslušný  při  zahájení  takového  sporu podle
   obecných ustanovení občanského soudního řádu.
 
   j) Proti výrokům rozhodců podle § 32 zákona o hospodářské arbitráži lze
   i  po  nabytí  účinnosti  tohoto zákona podat návrh na obnovu řízení ve
   lhůtách uvedených v § 40 odst. 2 zákona o hospodářské arbitráži, a to u 
   krajského  soudu,  který  by byl místně příslušný při zahájení takového
   sporu podle obecných ustanovení občanského soudního řádu.
 
   3.
 
   a)  Ústavy  zdravotnické  péče jsou povinny do jednoho měsíce od nabytí
   účinnosti  tohoto zákona, předat soudu, v jehož obvodu je ústav, seznam
   všech  osob které byly převzaty ústavem do léčení bez svého souhlasu, a
   osob,  které  sice  s  léčením v ústavu souhlasily, ale jsou omezeny ve
   volném  pohybu  nebo styku s vnějším světem, pokud jsou v držení ústavu
   ke  dni,  kdy  tento  zákon  nabude  účinnosti.  Podání  tohoto seznamu
   nahrazuje  oznámení  podle  §  191a.  V seznamu se poznamená, u kterých
   nemocných  bylo  vydáno rozhodnutí podle § 24 odst. 4 zákona č. 20/1966
   Sb.,  o  péči  o  zdraví  lidu,  a  bylo-li  toto  rozhodnutí  v  rámci
   přezkoumání soudem potvrzeno.
 
   b)  O  všech  takto  držených  osobách  s výjimkou těch, o kterých bylo
   vydáno  rozhodnutí  podle  § 24 zákona o péči o zdraví lidu a toto bylo
   potvrzeno  soudem,  zahájí soud řízení podle § 191b; rozhodnutí podle §
   191b  odst.  4  musí  být  vydáno  do 3 měsíců ode dne, kdy soudu došlo
   oznámení podle písm. a).
 
   c)  v  dalším  postupuje soud podle § 191d; u nemocných, u kterých bylo
   vydáno  rozhodnutí  podle  §  24  zákona  o  péči  o zdraví lidu a bylo
   potvrzeno  soudem, se takto postupuje, jestliže od uvedeného rozhodnutí
   soudu uplynula doba 1 roku. Rozhodnutí o přípustnosti dalšího držení je
   třeba vyhlásit do 6 měsíců ode dne vydání usnesení podle § 191b.
 
   4.
 
   a)  Projednávání  žalob  proti rozhodnutím správních orgánů podle hlavy
   druhé  části páté lze jen u těch správních rozhodnutí, jež po vyčerpání
   přípustných  opravných  prostředků  nabyly  právní  moci  počínaje dnem
   účinnosti tohoto zákona.
 
   b)  Omezení  podle  písm.  a)  neplatí,  jestliže  podle předpisů dosud
   platných  lze  žádat  o přezkoumání rozhodnutí správních orgánů soudem,
   když  toto  rozhodnutí  bylo před tím přezkoumáno ve správním odvolacím
   řízení. Jestliže takové řízení již proběhlo přede dnem nabytí účinnosti
   tohoto  zákona,  postupuje  se  v zahájeném řízení podle § 247 až 250k;
   zastoupení  advokátem  či  komerčním  právníkem není v těchto případech
   třeba.
 
   5.  O  opravných  prostředcích  proti rozhodnutím nositelů pojištění ve
   věcech  důchodového  zabezpečení  budou ode dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona   jednat  a  rozhodovat  po  dobu  tří  let  u  krajských  soudů
   samosoudci.
 
   6.  Pravomocné  rozsudky na vyklizení bytu, vyhlášené přede dnem nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  a jimiž je povinnost vyklidit byt vázána na
   zajištění  náhradního bytu nebo náhradního ubytování, se ve vykonávacím
   řízení   považují   za  rozsudky  ukládající  vyklizení  po  poskytnutí
   náhradního  bytu.  Oprávněný se však může u soudu, který je příslušný k 
   výkonu  rozhodnutí  proti povinnému domáhat určení, že povinnému náleží
   jen náhradní ubytování nebo že mu nenáleží bytová náhrada vůbec.
 
   7. I nadále jsou vykonatelná
 
   a)  rozhodnutí orgánů hospodářské arbitráže a rozhodnutí rozhodců podle
   §  32  zákona  o  hospodářské  arbitráži,  pokud  práva  v nich uvedená
   nezanikla  podle  §  40  odst.  1 zákona o hospodářské arbitráži (znění
   platné  do 30. 4. 1990) vykonatelnost těchto rozhodnutí potvrzuje soud,
   který by byl k projednání příslušný podle bodu 2.a);
 
   b)  rozhodnutí  rozhodčích  komisí  pro  pracovní  spory a smíry těmito
   komisemi  schválené;  jejich  vykonatelnost  potvrzuje  okresní soud, v 
   jehož obvodu rozhodčí komise měla své sídlo;
 
   c)  smíry  schválené  smírčím  odborovým  orgánem podle § 128 zákona č.
   84/1972   Sb.,   o   objevech,   vynálezech,  zlepšovacích  návrzích  a
   průmyslových  vzorech;  jejich  vykonatelnost potvrzuje okresní soud, v 
   jehož obvodu smírčí orgán měl své sídlo.
 
   8.
 
   a) Při vyřizování návrhů podle § 764 odst. 2, § 765 odst. 4,§ 766 odst.
   1 a § 768 odst. 3 obchodního zákoníku postupuje soud podle ustanovení §
   200e.
 
   b)   Neskončená   řízení  v  konkursu  a  vyrovnání,  v  nichž  úpadcem
   (dlužníkem)  je  fyzická  nebo  právnická  osoba  zapsaná  v  obchodním
   rejstříku, se přenesou na místně příslušný krajský soud s působností ve
   věcech obchodních.
 
   9.
 
   a)  Pokud  se  v  obecně  závazných  právních  předpisech vydaných před
   nabytím  účinnosti  tohoto  zákona  stanoví,  že  určité věci rozhodují
   orgány hospodářské arbitráže, rozumí se tím nadále soudy.
 
   b)  V  ustanoveních  zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových
   vzorech  a  zlepšovacích návrzích, která upravují, že spory rozhodují s 
   výjimkou  věcí, jež rozhoduje Úřad pro vynálezy, soud nebo arbitráž, se
   slova "nebo arbitráž" vypouštějí.
 
   10.
 
   a)  Státní  notářství  vrátí  soudu, který je pověřil prodejem nemovité
   věci  podle § 335, spisy o výkonu rozhodnutí; jestliže státní notářství
   do  dne  nabytí účinnosti tohoto zákona nemovitou věc prodalo, postoupí
   soudu,  který  je pověřil, i strženou částku po srážce nákladů prodeje.
   Soud  pak  pokračuje  ve výkonu rozhodnutí podle § 335 a násl.; alespoň
   dodatečně  doručí  soud  původní  usnesení  o  nařízení  výkonu  osobám
   uvedeným  v  §  335 odst. 4, pokud se tak nestalo již dřív, a povinného
   poučí ve smyslu § 335 odst. 3.
 
   b)  Pro  řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před účinností tohoto
   zákona, užije se dosavadních předpisů.
 
   11.  Vláda  České  republiky  se  zmocňuje,  aby nařízením upravovala s 
   přihlédnutím   k   měnícím   se   cenovým  poměrům  peněžité  částky  v 
   československých korunách uvedené v § 9 odst. 3 písm. a), § 53 odst. 1,
   §  89a,  §  172  odst. 1, § 273 odst. 1, § 322 odst. 2 písm. d) a § 351
   odst. 1.
 
   12.  Ministerstvo obecně závazným právním předpisem stanoví podrobnosti
   o obchodním rejstříku a způsobu jeho vedení.
 
   13.  Předsednictvo  Federálního  shromáždění se zmocňuje, aby ve sbírce
   zákonů vyhlásilo úplné znění občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963
   Sb.), jak vyplývá z pozdějších předpisů.
 
   Čl.II zákona č. 263/1992 Sb.
 
   1.  Okresní  soud,  v  jehož obvodu působilo státní notářství, převezme
   dnem  účinnosti  tohoto  zákona  spisy v řízení o dědictví, o umořování
   listin  a o úschovách, které do tohoto data nebyly pravomocně skončeny,
   a řízení dokončí.
 
   2.  Pro  řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před účinností tohoto
   zákona, užije soud dosavadních předpisů; tím není dotčeno užití § 38.
 
   3. Řízení o umořování listin a o úschovách zahájená před dnem účinnosti
   tohoto zákona soud dokončí podle dosavadních předpisů.
 
   4.  Lhůta  k  podání odvolání v řízení uvedených v bodě 1 je zachována,
   bude-li  odvolání adresováno státnímu notářství, proti jehož rozhodnutí
   směřuje.
 
   5.  Okresní  soud,  v  jehož obvodu působilo státní notářství, převezme
   dnem  účinnosti  tohoto  zákona  předměty  všech úschov, o nichž státní
   notářství vedlo řízení, a dále úschov přijatých v souvislosti s řízením
   o  dědictví  a  úschov  podle  §  103a zákona č. 95/1963 Sb., o státním
   notářství  a  řízení  před  státním notářstvím (notářský řád), ve znění
   pozdějších předpisů.
 
   6.  Soud  provede  v řízení o dědictví rovněž šetření v evidenci závětí
   státního notářství, kterou převzal, zda je v ní evidována závěť sepsaná
   notářským zápisem státního notářství a u kterého soudu je uložena.
 
   Čl. III zákona č. 24/1993 Sb.
 
   1.  Věci,  v  nichž  je dána věcná příslušnost vrchních soudů a v nichž
   bylo  řízení  zahájeno  před  Nejvyšším  soudem  a  tímto soudem nebylo
   pravomocně  rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezmou
   a dokončí vrchní soudy.
 
   2.  Tam,  kde  zvláštní  předpis  stanoví,  že  k přezkoumání správního
   rozhodnutí  je  dána  věcná  příslušnost  Nejvyššího  soudu,  je  věcně
   příslušným vrchní soud.
 
   3.  Věci  projednávané  Nejvyšším  soudem České a Slovenské Federativní
   Republiky,  v  nichž  nebude  rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona, převezme a dokončí
 
   a) Nejvyšší soud, jde-li o řízení o opravném prostředku, jestliže se na
   území  České  republiky  nachází  soud,  který ve věci rozhodl v prvním
   stupni,  nebo  je-li  na území České republiky soud, který by byl podle
   tohoto zákona územně příslušný projednat věc v prvním stupni;
 
   b) Nejvyšší soud, jde-li o určení místně příslušného soudu, jestliže má
   na  území  České  republiky  sídlo soud, který věc předložil Nejvyššímu
   soudu  České a Slovenské Federativní Republiky podle § 105; v ostatních
   případech,  má-li  navrhovatel  na  území České republiky bydliště nebo
   sídlo;
 
   c)  Nejvyšší  soud, jde-li o rozhodování ve sporu o pravomoc podle § 8a
   odst.  2  a rozhodování o přikázání věci podle § 12 odst. 3 věty druhé,
   je-li na území České republiky sídlo toho, kdo o rozhodnutí požádal;
 
   d)  vrchní  soud,  jde-li  o  žalobu proti rozhodnutí správního orgánu,
   je-li správní orgán České republiky příslušný věc rozhodnout.
 
   4. Vrchní soud je příslušný též přezkoumat rozhodnutí ústředních orgánů
   České  a  Slovenské  Federativní  Republiky,  bude-li  po dni účinnosti
   tohoto  zákona  dána  pravomoc  správního  orgánu  České  republiky věc
   rozhodnout.
 
   Čl.II zákona č. 171/1993 Sb.
 
   Tento  zákon  platí  i  pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní
   účinky  úkonů,  které  v  řízení  nastaly  před účinností tohoto zákona
   zůstávají zachovány.
 
   Čl.II zákona č. 238/1995 Sb.
 
   (1)  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  tento  zákon  platí i pro řízení
   zahájená  před  jeho  účinností.  Právní  účinky  úkonů, které v řízení
   nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
 
   (2)  Krajský  soud  dnem  účinnosti tohoto zákona převezme od okresního
   soudu  obchodní  rejstřík  vedený  pro  jeho  obvod a dokončí jako soud
   prvního  stupně  řízení  ve věcech obchodního rejstříku, v nichž do dne
   účinnosti   tohoto   zákona  nebylo  pravomocně  rozhodnuto.  Řízení  o 
   odvoláních  proti  rozhodnutím  okresních  soudů  ve  věcech obchodního
   rejstříku  zahájená  a  nedokončená  do  dne  účinnosti  tohoto  zákona
   převezmou a dokončí vrchní soudy.
 
   (3)  Návrhy  na  obnovu řízení, podané před účinností tohoto zákona, se
   projednají podle dosavadních předpisů.
 
   (4) Řízení o dovolání a o stížnosti pro porušení zákona, o nichž nebylo
   pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezme a
   dokončí podle dosavadních předpisů Nejvyšší soud.
 
   Čl.III zákona č. 202/1997 Sb.
 
   Občanskoprávní  věci,  v  nichž  je  navrhovatelem provozovatel městské
   hromadné  přepravy  na  území  hlavního města Prahy, uplatňuje-li nárok
   podle  zvláštního  předpisu^1)  na zaplacení jízdného nebo částek tímto
   zvláštním  předpisem  stanovených, napadené přede dnem účinnosti tohoto
   zákona  u Obvodního soudu pro Prahu 7, v nichž by byla dána příslušnost
   jiného  okresního soudu, obvodního soudu v Praze nebo Městského soudu v 
   Brně, dokončí Obvodní soud pro Prahu 7.
 
   Část dvanáctá, Hlava I zákona č. 30/2000 Sb.
 
   Přechodná ustanovení k části první
 
   1.  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  platí  tento  zákon  i pro řízení
   zahájená  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona; právní účinky
   úkonů,  které  v  řízení  nastaly  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto
   zákona, zůstávají zachovány.
 
   2.  Pro  určení  věcné  a  místní  příslušnosti  v řízeních, která byla
   zahájena   přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  se  použijí
   dosavadní právní předpisy.
 
   3.  Při  rozhodování ve sporech o příslušnost se postupuje podle tohoto
   zákona  i  v  řízeních,  která  byla  zahájena  přede  dnem nabytí jeho
   účinnosti.   Vznikl-li  však  spor  o  příslušnost  přede  dnem  nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona, rozhodne se o něm podle dosavadních právních
   předpisů.
 
   4.  O  návrzích  na  přikázání  věci jinému soudu téhož stupně podaných
   přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních
   právních předpisů.
 
   5.  O  návrzích  na vyloučení soudců, zapisovatelů a jiných zaměstnanců
   soudu,  znalců,  tlumočníků  nebo  notářů  z  úkonů  soudního  komisaře
   podaných  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle
   dosavadních  právních  předpisů;  totéž  platí,  byla-li věc přede dnem
   nabytí  účinnosti tohoto zákona bez návrhu předložena nadřízenému soudu
   k rozhodnutí o vyloučení soudců.
 
   6.  Písemnosti,  které byly soudem odeslány přede dnem nabytí účinnosti
   tohoto zákona, se adresátům doručí podle dosavadních právních předpisů.
 
   7. Při rozhodování o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení učiněném přede
   dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  se  použijí  dosavadní  právní
   předpisy.
 
   8.  V  řízení  před  soudem prvního stupně nelze užít nové ustanovení §
   114b,  bylo-li  první  jednání  ve  věci  nařízeno  přede  dnem  nabytí
   účinnosti tohoto zákona.
 
   9.  V  řízení,  které bylo zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona,
   nelze užít nové ustanovení § 118b.
 
   10.  Odměna  za  zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom
   stupni,  která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
   se stanoví podle dosavadních právních předpisů.
 
   11.  Při  opravě rozhodnutí vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona  nebo  vydaných  po řízení provedeném podle dosavadních právních
   předpisů se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
 
   12.  Řízení  ve  věci  dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem
   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  se v prvním stupni řídí dosavadními
   právními předpisy.
 
   13.  Pro řízení ve věcech obchodního rejstříku a pro řízení o některých
   otázkách  obchodních  společností,  družstev  a jiných právnických osob
   zahájená  na  návrh, který byl podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy.
 
   14.  Pro  řízení o návrzích Komise pro cenné papíry podaných přede dnem
   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  se použijí v prvním stupni dosavadní
   právní předpisy.
 
   15.  Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem
   nabytí  účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
   dosavadních   právních   předpisů   se  projednají  a  rozhodnou  podle
   dosavadních právních předpisů.
 
   16. Návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona  nebo  vydaným  po  řízení  provedeném  podle
   dosavadních   právních   předpisů   se  projednají  a  rozhodnou  podle
   dosavadních právních předpisů.
 
   17.  Dovolání  proti  rozhodnutím  odvolacího  soudu vydaným přede dnem
   nabytí  účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
   dosavadních   právních   předpisů   se  projednají  a  rozhodnou  podle
   dosavadních právních předpisů.
 
   18. Pro řízení v prvním stupni o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky
   z  účtu  u  peněžního  ústavu nebo jiné peněžité pohledávky, které bylo
   zahájeno   přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  se  použijí
   dosavadní  právní  předpisy;  totéž  platí  pro provedení těchto výkonů
   rozhodnutí.
 
   19.  Byl-li  návrh  na  nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti
   nebo  zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti podán přede
   dnem   nabytí   účinnosti   tohoto   zákona,  vyrozumí  soud  příslušný
   katastrální  úřad  o  tomto  návrhu  do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti
   tohoto zákona.
 
   20.  Návrh  dalšího  oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem
   téže  nemovitosti  podaný  přede  dnem  nabytí  účinnosti tohoto zákona
   dříve,  než  soud  pravomocně  rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se
   považuje  za  přistoupení k řízení dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
   Bylo-li   o   návrhu   na  nařízení  výkonu  rozhodnutí  prodejem  téže
   nemovitosti  pravomocně  rozhodnuto  přede dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona, považuje se další oprávněný dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
   za účastníka řízení.
 
   21. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, který byl pravomocně nařízen
   přede  dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje na movité věci,
   jež  jsou  příslušenstvím  nemovitosti, jen tehdy, nebylo-li přede dnem
   nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o ceně nemovitosti.
 
   22. Nebylo-li v dosud neskončeném řízení pravomocné usnesení o nařízení
   výkonu  rozhodnutí  prodejem  nemovitosti  doručeno  osobám  a orgánům,
   kterým  se  doručuje  podle  tohoto  zákona,  přistoupí soud k doručení
   usnesení  těmto  osobám  a  orgánům  do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti
   tohoto zákona.
 
   23.  Bylo-li  rozhodnuto o ceně prodávané nemovitosti přede dnem nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  dokončí  se řízení o určení této ceny podle
   dosavadních právních předpisů.
 
   24. Byla-li vydána dražební vyhláška přede dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona, avšak dražba nemovitosti nebyla do té doby provedena, soud tuto
   vyhlášku zruší a vydá novou dražební vyhlášku podle tohoto zákona.
 
   25.  Byla-li  nemovitost  vydražena  přede dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona, dokončí se řízení o výkon rozhodnutí podle dosavadních právních
   předpisů.
 
   26.  Pohledávky  zajištěné  omezením převodu nemovitosti se při rozvrhu
   rozdělované  podstaty  uspokojují  ve  stejné  skupině  jako pohledávky
   zajištěné zástavním právem; pro pořadí těchto pohledávek je rozhodující
   den   vzniku   práva   omezení  převodu  nemovitosti.  Věřitelé  těchto
   pohledávek mají v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti stejná
   práva  a  povinnosti  jako  věřitelé  pohledávek  zajištěných zástavním
   právem.
 
   27.  Pro  řízení  o  výkon rozhodnutí vyklizením nemovitosti, bytu nebo
   místnosti,  za  něž  je  třeba  zajistit  povinnému náhradu, se použijí
   dosavadní  právní  předpisy, byl-li výkon rozhodnutí vyklizením nařízen
   přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   28.  Při  rozhodování,  zda  lze  výkonem rozhodnutí postihnout majetek
   patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo do 31.
   července 1998 a nebylo vypořádáno, se postupuje podle právních předpisů
   účinných do 31. července 1998.
 
   29.  Titulem pro výkon rozhodnutí jsou i nadále notářské zápisy sepsané
   ve  smyslu  dosavadního  §  274 písm. e) do dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona, mají-li náležitosti stanovené dosavadními právními předpisy.
 
   Čl.IV zákona č. 317/2001 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   2.  Řízení  o  soudním prodeji zástavy podle dosavadních § 200y, 200z a
   200aa  občanského  soudního  řádu a řízení o výkon rozhodnutí o prodeji
   zástavy  zahájená  přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí
   podle dosavadních právních předpisů.
 
   Čl.XXV zákona č. 151/2002 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1. Ve věcech uvedených v § 244, v nichž zvláštní právní předpis svěřuje
   soudu  rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních
   orgánů  podle  části páté hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění
   účinném  k 31. prosinci 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat
   žalobu podle části páté tohoto zákona za podmínek jím stanovených.
 
   2.  Není-li  dále  stanoveno  jinak  nebo nestanoví-li tento zákon nebo
   zvláštní  právní předpis jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená
   přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v 
   řízení  nastaly  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají
   zachovány.
 
   3.  Pro  určení  věcné  a  místní  příslušnosti  v řízeních, která byla
   zahájena   přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  se  použijí
   dosavadní  právní  předpisy,  jde-li  o  věci,  které  se po dni nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona  nadále  projednávají a rozhodují v občanském
   soudním řízení.
 
   4. Ve sporech o věcnou příslušnost se postupuje podle tohoto zákona i v
   řízeních,  která byla zahájena přede dnem nabytí jeho účinnosti, jde-li
   o  věci,  které  se  po  dni  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  nadále
   projednávají  a  rozhodují  v  občanském soudním řízení. Vznikl-li však
   spor  o  věcnou  příslušnost přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
   rozhodne se o něm podle dosavadních právních předpisů.
 
   5. Řízení ve věcech uvedených v dosavadních § 200h až 200n, 200v a 200w
   zahájená  přede  dnem  nabytí  účinnosti tohoto zákona se dokončí podle
   dosavadních právních předpisů.
 
   6.  Pro  doručování  písemností,  které  byly  soudem  doručovány  nebo
   odevzdány  k  doručení  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona, se
   použijí dosavadní právní předpisy.
 
   Čl.III zákona č. 120/2004 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Občanský  soudní  řád,  ve  znění  tohoto  zákona,  platí  i pro řízení
   zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které
   v  řízení  nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají
   zachovány.
 
   Čl.VI zákona č. 554/2004 Sb.
 
   ČÁST ŠESTÁ
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Ustanoveními  tohoto  zákona  se řídí i právní vztahy vzniklé přede
   dnem  nabytí  jeho  účinnosti;  vznik  těchto  právních vztahů, jakož i 
   nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však
   posuzují podle dosavadních právních předpisů.
 
   Čl.V zákona č. 555/2004 Sb.
 
   ČÁST PÁTÁ
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Není-li  dále  stanoveno  jinak, platí úprava doručování písemností
   provedená  tímto  zákonem  i  pro  řízení  zahájená  přede  dnem nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona;  právní účinky úkonů, které v řízení nastaly
   přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
 
   2.  Při  doručování  písemnosti, která byla doručována při jednání nebo
   jiném úkonu soudu nebo odevzdána k doručení přede dnem nabytí účinnosti
   tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
 
   3.  U  pohledávek  vzniklých  přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
   státu  z  titulu  neuhrazených  nákladů  občanského  soudního  řízení a
   soudního  řízení správního, které stát v rámci řízení platil, se úrok z 
   prodlení nevymáhá.
 
   Čl.II zákona č. 59/2005 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  platí  tento  zákon  i pro řízení
   zahájená  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona; právní účinky
   úkonů,  které  v  řízení  nastaly  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto
   zákona, zůstávají zachovány.
 
   2.  Odvolání  proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem
   nabytí   účinnosti  tohoto  zákona  se  projednají  a  rozhodnou  podle
   dosavadních právních předpisů.
 
   3.  Dovolání  proti  rozhodnutím  odvolacího  soudu  vydaným přede dnem
   nabytí  účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
   dosavadních   právních   předpisů   se  projednají  a  rozhodnou  podle
   dosavadních právních předpisů.
 
   4. V řízení o návrzích na předběžné opatření podaných přede dnem nabytí
   účinnosti   tohoto  zákona  se  postupuje  podle  dosavadních  právních
   předpisů.
 
   5.  Odvolání  proti  rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným ve věcech
   předběžných  opatření  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto zákona se
   projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
 
   6.  Dovolání  proti  rozhodnutím  odvolacího  soudu  vydaným  ve věcech
   předběžných  opatření  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona nebo
   vydaným v těchto věcech po řízení provedeném podle dosavadních právních
   předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
 
   Čl.V zákona č. 216/2005 Sb.
 
   ČÁST PÁTÁ
 
   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
 
   1.  Řízení  ve  věcech  obchodního rejstříku zahájená přede dnem nabytí
   účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
 
   2.  V období jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí,
   že  lhůta  podle  §  200db  odst.  1 občanského soudního řádu, ve znění
   účinném  ode  dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro potřeby zápisu
   pro  zmeškání  lhůty  prodlužuje o dalších pět pracovních dnů, a to i v
   případě,  že  je  lhůta  prodloužena  podle  § 200db odst. 2 občanského
   soudního řádu.
 
   3.  Do  31. prosince 2006 vydá rejstříkový soud na žádost vždy listinný
   úředně  ověřený částečný nebo úplný opis zápisu nebo listiny uložené ve
   sbírce  listin  nebo  potvrzení  o  tom,  že  určitý  údaj  v obchodním
   rejstříku není; neověřený opis nebo potvrzení ani opis nebo potvrzení v 
   elektronické  podobě  se  nevydávají  a  ustanovení  §  28  odst. 3 a 5
   obchodního  zákoníku  se  nepoužijí.  Do 31. prosince 2006 lze obchodní
   rejstřík  vést  pouze  v  listinné podobě; ustanovení § 27 odst. 1 věta
   druhá  a  §  33  odst.  2 obchodního zákoníku, ve znění účinném ode dne
   nabytí účinnosti tohoto zákona, se nepoužijí.
 
   4.  Osoba, která splňuje podmínky podle § 183i odst. 1 tohoto zákona ke
   dni  účinnosti  tohoto zákona, může vykonávat právo výkupu účastnických
   cenných  papírů  podle § 183i až 183n obchodního zákoníku do tří měsíců
   ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak toto právo zaniká.
 
   Čl.VI zákona č. 79/2006 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Řízení  ve  věcech  obchodního  rejstříku zahájená před dnem nabytí
   účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
 
   2.  V období jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí,
   že  se  lhůta  podle § 200db odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění
   účinném  ode  dne  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  na  zápis přeměn
   společností  podle  zvláštního právního předpisu prodlužuje o dalších 5
   pracovních dnů, a to i v případě, že je lhůta prodloužena podle § 200db
   odst. 2 občanského soudního řádu.
 
   3.  Do  31.  prosince  2006  vydá rejstříkový soud vždy listinný úředně
   ověřený  částečný nebo úplný opis zápisu nebo listiny uložené ve sbírce
   listin nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v obchodním rejstříku není;
   ustanovení § 28 odst. 3 vět první a druhé se nepoužijí.
 
   Čl.IV zákona č. 113/2006 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  platí čl. III tohoto zákona i pro
   řízení  zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a před tímto
   dnem pravomocně neukončená; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly
   přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
 
   2.  Pro  výkon  rozhodnutí  přikázáním pohledávky, který byl pravomocně
   nařízen  přede  dnem  nabytí  účinnosti tohoto zákona a který postihuje
   dávky  státní  sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, se
   použijí dosavadní právní předpisy.
 
   Čl.LII zákona č. 264/2006 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Plátci  mzdy  provedou  srážky  ze mzdy podle zákona č. 99/1963 Sb., ve
   znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, poprvé za výplatní
   období, do něhož připadne den nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   Čl. II zákona č. 295/2008 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Zákon  č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona,  se  použije  i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
   tohoto  zákona  a  před tímto dnem pravomocně neukončená; právní účinky
   úkonů,  které  v  řízení  nastaly  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto
   zákona, zůstávají zachovány.
 
   Čl. II zákona č. 7/2009 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Není-li  dále  stanoveno  jinak, použije se občanský soudní řád, ve
   znění  tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
   tohoto  zákona;  právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem
   nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
 
   2.  Pro  určení  věcné  a  místní  příslušnosti  v řízeních, která byla
   zahájena   přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  se  použijí
   dosavadní právní předpisy.
 
   3.  Písemnosti,  které byly soudem předány k doručení přede dnem nabytí
   účinnosti tohoto zákona, se adresátům doručí podle dosavadních právních
   předpisů.
 
   4.  Správci  konkursní  podstaty,  předběžnému  správci  a  vyrovnacímu
   správci,  ustanoveným  podle  zákona  č.  328/1991  Sb.,  o  konkursu a
   vyrovnání,  ve  znění pozdějších předpisů, se doručuje na adresy určené
   podle   dosavadních   právních   předpisů;   jinak  se  jim  písemnosti
   (elektronické dokumenty) doručují podle tohoto zákona.
 
   5.  O  žalobách  nebo jiných návrzích na zahájení řízení podaných přede
   dnem  nabytí  účinnosti tohoto zákona se provede u soudu prvního stupně
   příprava  jednání  podle  dosavadních právních předpisů, ledaže soud do
   dne nabytí účinnosti tohoto zákona neučinil ve věci žádný úkon.
 
   6.  Byla-li  příprava  jednání provedena po dni nabytí účinnosti tohoto
   zákona podle dosavadních právních předpisů, postupuje se při nařízení a
   provedení jednání před soudem prvního stupně podle dosavadních právních
   předpisů.
 
   7.  Není-li  dále  stanoveno jinak, v řízení o dědictví po zůstaviteli,
   který  zemřel  přede  dnem  nabytí  účinnosti tohoto zákona, se použijí
   dosavadní právní předpisy.
 
   8.  V  řízení o dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem nabytí
   účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle nových § 38 a 175zd.
 
   9.  Při likvidaci dědictví se postupuje podle občanského soudního řádu,
   ve  znění  tohoto  zákona,  i  když zůstavitel zemřel přede dnem nabytí
   účinnosti tohoto zákona.
 
   10.  Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem
   účinnosti  tohoto  zákona nebo po řízení provedeném podle tohoto zákona
   se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
 
   11.  Z  důvodu  uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze
   podat  žalobu  pro  zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno
   (vydáno)  přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání
   žaloby  v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí
   účinnosti tohoto zákona.
 
   12.  Dovolání  proti  rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným)
   přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto zákona se projednají a rozhodnou
   podle  dosavadních  právních  předpisů;  užití nového ustanovení § 243c
   odst. 2 tím není dotčeno.
 
   13.  Žaloby  podané  ve  věcech,  o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem
   přede  dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou v 
   prvním stupni podle dosavadních právních předpisů.
 
   14.  Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí anebo nemovitostí nařízený
   přede  dnem  účinnosti  tohoto  zákona  se  provede  podle  dosavadních
   právních předpisů.
 
   Čl. VII zákona č. 286/2009 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Není-li  dále  stanoveno  jinak, použije se občanský soudní řád, ve
   znění  účinném  ode  dne  nabytí  účinnosti tohoto zákona, i pro řízení
   zahájená  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona; právní účinky
   úkonů,  které  v  řízení  nastaly  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto
   zákona, zůstávají zachovány.
 
   2.  Na  řízení  o  výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, v nichž byla
   dražební  vyhláška vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se
   §  336o  občanského  soudního  řádu,  ve  znění  účinném ode dne nabytí
   účinnosti tohoto zákona, nepoužije.
 
   Čl. IV zákona č. 69/2011 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Řízení  zahájená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle
   občanského  soudního  řádu  ve  znění  účinném ode dne nabytí účinnosti
   tohoto  zákona;  právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem
   nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
 
   § 31 zákona č. 202/2012 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Pokud soud v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
   uložil  účastníkům  řízení  účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním
   jednání  nebo rodinné terapii, nebo za účelem účasti na takovém jednání
   přerušil  řízení,  postupuje  v  těchto věcech podle zákona č. 99/1963,
   občanský  soudní  řád,  ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona.
 
   Čl. II zákona č. 396/2012 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí
   podle dosavadních právních předpisů.
 
   2.  Řízení  o  výkonu rozhodnutí, která byla zahájena přede dnem nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona a která podle § 251 zákona č. 99/1963 Sb., ve
   znění  účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nespadají po dni
   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  do  působnosti  soudu, soud rozvrhne
   rovnoměrně  mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do jeho obvodu,
   a  vyrozumí o tom oprávněného a příslušného soudního exekutora. Není-li
   do   obvodu   soudu  jmenován  žádný  exekutor,  soud  řízení  rozvrhne
   rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do obvodu soudu,
   který  má  společnou  hranici  s  tímto obvodem a který patří do obvodu
   stejného krajského soudu.
 
   3.  Po  právní  moci  usnesení  o nařízení výkonu rozhodnutí předá soud
   soudním  exekutorům,  mezi  které byly věci rozvrženy, příslušné soudní
   spisy.  Dnem, kdy soud předá soudnímu exekutorovi soudní spis, řízení o 
   výkonu  rozhodnutí  pokračuje  dále  u soudního exekutora jako exekuční
   řízení.
 
   4.  Oprávněný může do 2 měsíců od předání soudního spisu podat návrh na
   zastavení  exekuce  bez  uvedení  důvodu; tomuto návrhu soudní exekutor
   vyhoví.  V  tomto případě nemá soudní exekutor nárok na náhradu nákladů
   exekuce a účastníci exekučního řízení nemají nárok na náhradu nákladů.
 
   5.  Oprávněný  může do 2 měsíců od předání soudního spisu i bez uvedení
   důvodu  požádat  exekuční  soud  o změnu exekutora; soud o tomto návrhu
   rozhodne.
 
   6.  Účinky  zahájení  řízení  o  výkonu rozhodnutí a úkony, které v něm
   vykonal  soud,  zůstávají zachovány. Soudní exekutor není vázán návrhem
   oprávněného na to, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí veden. Soudní
   poplatek  zaplacený  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  se
   nevrací;  nebyla-li exekuce zastavena podle bodu 4, snižují se o částku
   zaplacenou na tomto poplatku náklady exekuce. Soud nenařizuje exekuci a
   nepověřuje soudního exekutora jejím provedením.
 
   7. Soudní exekutor zašle povinnému výzvu ke splnění vymáhané povinnosti
   podle  §  46  odst.  6 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne
   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona.  Po marném uplynutí lhůty podle § 46
   odst.  6  zákona  č.  120/2001  Sb.,  ve  znění  účinném ode dne nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona, provede soudní exekutor exekuci podle zákona
   č.  120/2001  Sb.,  ve  znění  účinném  ode dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona.
 
   8.  O  předání  spisů sepíše předseda soudu a soudní exekutor protokol,
   který  se  bez  zbytečného  odkladu  zveřejní na úřední desce soudu, na
   úřední   desce   soudního   exekutora   a  na  internetových  stránkách
   Exekutorské komory České republiky. V protokolu se uvede spisová značka
   soudu,  označení účastníků řízení, exekutor, který spis převzal, a den,
   kdy k převzetí spisu došlo.
 
   9.  Zahájí-li  oprávněný,  na  jehož návrh byla zastavena exekuce podle
   bodu  4, exekuční řízení podle správního nebo daňového řádu do 6 měsíců
   ode dne právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce podle bodu 4, neběží
   po  tuto  dobu lhůta, v níž může exekuční správní orgán nařídit exekuci
   podle  §  108  odst. 4 správního řádu, a lhůta pro placení daně podle §
   160 daňového řádu.
 
   10.  Exekutorské  zápisy podle § 78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., ve
   znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly sepsány
   do   dne  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  jsou  titulem  pro  výkon
   rozhodnutí  podle § 251 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne
   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  i  po  dni  nabytí účinnosti tohoto
   zákona.
 
   Čl. VI zákona č. 401/2012 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Řízení  ve  věcech  péče  soudu  o  nezletilé,  zahájená  a  pravomocně
   neskončená  přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle
   právních předpisů účinných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   Čl. II zákona č. 404/2012 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  použije se občanský soudní řád ve
   znění  účinném  ode  dne  nabytí  účinnosti  tohoto zákona i pro řízení
   zahájená  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona; právní účinky
   úkonů,  které  byly v řízení učiněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona, zůstávají zachovány.
 
   2.  V  řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
   ustanovení  §  120  odst.  2  zákona,  ve  znění účinném ode dne nabytí
   účinnosti tohoto zákona, nepoužije.
 
   3.  Všechna  řízení  o  vyslovení  přípustnosti  převzetí nebo držení v 
   ústavu  zdravotnické  péče  zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
 
   4.  Odvolání  proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem
   nabytí   účinnosti  tohoto  zákona  se  projednají  a  rozhodnou  podle
   dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 218c zákona, který se užije
   ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   5. Všechna řízení podle § 200ua občanského soudního řádu zahájená přede
   dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  se  dokončí  podle dosavadních
   právních předpisů.
 
   6.  Žaloby  pro  zmatečnost proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona  se  projednají a rozhodnou podle dosavadních
   právních předpisů.
 
   7.  Dovolání  proti  rozhodnutím  odvolacího  soudu  vydaným přede dnem
   nabytí   účinnosti  tohoto  zákona  se  projednají  a  rozhodnou  podle
   dosavadních  právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který
   se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   § 53 zákona č. 45/2013 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Proti  směnečnému  (šekovému)  platebnímu  rozkazu,  který  byl vydán v 
   období  od  1.  května  2013 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lze
   podat  námitky  nejpozději  ve  lhůtě  15  dnů ode dne nabytí účinnosti
   tohoto  zákona.  Byl-li  však  takový směnečný (šekový) platební rozkaz
   doručen  po  dni  nabytí  účinnosti tohoto zákona, lze námitky podat ve
   lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení.
 
   Čl. II zákona č. 293/2013 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Dovolávají-li se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem
   zrušují,  vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení zákona o 
   zvláštních řízeních soudních.
 
   2.  Pro  řízení  zahájená  přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
   použije  zákon  č.  99/1963  Sb.,  ve  znění  účinném přede dnem nabytí
   účinnosti tohoto zákona.
 
   3. Řízení o dědictví upravené v zákoně č. 99/1963 Sb., ve znění účinném
   přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto zákona, se použije na projednání
   dědictví  v  případech,  kdy  smrt  zůstavitele nastala do 31. prosince
   2013.
 
   4.  Je-li  po  dni  nabytí  účinnosti tohoto zákona vymáhána pohledávka
   náhrady  za příspěvek na výživu dítěte, která vznikla přede dnem nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  je  tato  pohledávka přednostní podle § 279
   odst.  2  písm.  g)  občanského soudního řádu, ve znění účinném ode dne
   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona. Je-li po dni nabytí účinnosti tohoto
   zákona  vymáhána  pohledávka  náhrady  přeplatku  na  dávce důchodového
   zabezpečení, je tato pohledávka přednostní podle § 279 odst. 2 písm. e)
   občanského  soudního  řádu,  ve  znění účinném ode dne nabytí účinnosti
   tohoto zákona.
 
   5. Tam, kde zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
   přede   dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  hovoří  o  pohledávce
   postoupené  k zajištění pohledávky věřitele povinného nebo o pohledávce
   zajištěné  postoupením pohledávky, rozumí se tím pohledávka převedená k 
   zajištění  dluhu  povinného  ve  prospěch jeho věřitele nebo pohledávka
   zajištěná zajišťovacím převodem práva.
 
   6. Bude-li v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
   usnesení  o  příklepu  vydáno  po  dni  nabytí účinnosti tohoto zákona,
   předkupní  právo  vlastníka  stavby  k  pozemku  a vlastníka pozemku ke
   stavbě  nezaniká  dnem,  kterým  se stal vydražitel vlastníkem nemovité
   věci, případně nemovité věci náležející k závodu.
 
   7. Z výkonu rozhodnutí nebo exekuce jsou po dni nabytí účinnosti tohoto
   zákona  vyloučeny  byty  nebo  nebytové  prostory  a  domy  s byty nebo
   nebytovými  prostory, nebylo-li do katastru nemovitostí České republiky
   vloženo  prohlášení  vlastníka,  a  to v případech, kdy k takovým bytům
   nebo  nebytovým  prostorům  mají  právo  k výlučnému nabytí vlastnictví
   osoby podle § 23 a 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé
   spoluvlastnické  vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a
   nebytovým  prostorům  a  doplňují  některé  zákony (zákon o vlastnictví
   bytů),  ve  znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. prosince
   2013.
 
   8.  Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí a prodejem závodu se
   poplatek  z  prodlení  za  poslední  3  roky  před  rozvrhovým jednáním
   uspokojuje v pořadí jistiny, nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se
   před  jistinou. Pokud ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních
   listů  slouží  jen  část  pohledávky z hypotečního úvěru, uspokojují se
   nároky uvedené ve větě první poměrně.
 
   9.  Výkon rozhodnutí, kterým je přiznáno právo na bytovou náhradu podle
   zákona  č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
   se  provede  podle  zákona  č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem
   nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   10.  Je-li  výkonem  rozhodnutí  postiženo  právo vkladatele na výplatu
   zůstatku z vkladového vztahu potvrzeného vkladní knížkou na doručitele,
   který  byl  zrušen  článkem  III zákona č. 126/2002 Sb., kterým se mění
   zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
   219/1995  Sb.,  devizový  zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
   593/1992  Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění
   pozdějších  předpisů,  zákon  č.  239/2001  Sb.,  o  České konsolidační
   agentuře  a  o  změně  některých  zákonů  (zákon  o  České konsolidační
   agentuře),  ve  znění  zákona  č.  15/2002  Sb., zákon č. 513/1991 Sb.,
   obchodní  zákoník,  ve  znění  pozdějších předpisů, a zákon č. 363/1999
   Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o 
   pojišťovnictví),  ve  znění  pozdějších  předpisů,  ve znění pozdějších
   předpisů, postupuje se podle dosavadních právních předpisů upravujících
   výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.
 
   Čl. IV zákona č. 87/2015 Sb.
 
   Přechodné ustanovení
 
   Pro  určení  věcné  příslušnosti  v řízeních, která byla zahájena přede
   dnem  nabytí  účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 99/1963 Sb.,
   ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   Čl. II zákona č. 139/2015 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  použije se občanský soudní řád ve
   znění  účinném  ode  dne  nabytí  účinnosti  tohoto zákona i pro řízení
   zahájená  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona; právní účinky
   úkonů,  které  v  řízení  nastaly  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto
   zákona, zůstávají zachovány.
 
   2. O možnosti domáhat se zastavení výkonu rozhodnutí podle § 262b odst.
   1  zákona  č.  99/1963  Sb.,  ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
   tohoto zákona, poučí soud manžela povinného v řízeních zahájených přede
   dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  v  usnesení  o nařízení výkonu
   rozhodnutí,  bylo-li  toto  usnesení  vydáno  ode  dne nabytí účinnosti
   tohoto zákona.
 
   3.  O  návrzích  na  vyloučení  majetku z výkonu rozhodnutí podle § 267
   odst.  2  zákona  č.  99/1963  Sb.,  ve znění účinném přede dnem nabytí
   účinnosti  tohoto zákona, které byly podány přede dnem nabytí účinnosti
   tohoto zákona, se rozhodne podle dosavadních právních předpisů.
 
   4.  Ustanovení § 304b odst. 4 a § 309 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve
   znění  účinném  ode  dne  nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí na
   usnesení  o  nařízení exekuce, která byla peněžnímu ústavu doručena ode
   dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
 
   5.  Rozhodnutí  soudu  o  zúžení  společného  jmění manželů, která byla
   vydána  před 1. lednem 2014, lze evidovat v Seznamu listin o manželském
   majetkovém  režimu  na  základě  písemné žádosti jednoho z manželů nebo
   obou  manželů.  Založení  rozhodnutí  do  sbírky  listin  a zápis údajů
   uvedených  v  § 35j odst. 3 písm. a), c) a d) zákona č. 358/1992 Sb., o 
   notářích   a  jejich  činnosti  (notářský  řád),  ve  znění  pozdějších
   předpisů, do rejstříku provede kterýkoliv notář. Při tomto evidování se
   postupuje podle notářského řádu, jehož ustanovení se po jejich evidenci
   použijí i pro tato rozhodnutí.
 
   Čl. II zákona č. 164/2015 Sb.
 
   Přechodná ustanovení
 
   1.  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  použije se občanský soudní řád ve
   znění  účinném  ode  dne  nabytí  účinnosti  tohoto zákona i pro řízení
   zahájená  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona; právní účinky
   úkonů,  které  v  řízení  nastaly  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto
   zákona, zůstávají zachovány.
 
   2.  V  řízeních o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z výsluhového
   příspěvku,  příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených
   komunistickým  režimem  v  oblasti  sociální,  příplatku k důchodu nebo
   zvláštního  příspěvku  k  důchodu  podle  zákona  upravujícího  ocenění
   účastníků  národního  boje  za  vznik  a  osvobození  Československa  a
   některých  pozůstalých  po  nich,  v  nichž přede dnem nabytí účinnosti
   tohoto  zákona  nebylo  vydáno  usnesení  o nařízení výkonu rozhodnutí,
   rozhodne  soud  o  nařízení  výkonu  rozhodnutí  srážkami z výsluhového
   příspěvku,  příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených
   komunistickým  režimem  v  oblasti  sociální,  příplatku k důchodu nebo
   zvláštního  příspěvku  k  důchodu  podle  zákona  upravujícího  ocenění
   účastníků  národního  boje  za  vznik  a  osvobození  Československa  a
   některých   pozůstalých   po  nich.  V  řízeních  o  výkonu  rozhodnutí
   přikázáním  pohledávky  z výsluhového příspěvku, příplatku k důchodu ke
   zmírnění  některých  křivd  způsobených komunistickým režimem v oblasti
   sociální, příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu podle
   zákona  upravujícího  ocenění  účastníků  národního  boje  za  vznik  a
   osvobození  Československa  a  některých  pozůstalých  po nich, v nichž
   přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  bylo  vydáno usnesení o 
   nařízení  výkonu  rozhodnutí,  se  ve výkonu rozhodnutí pokračuje podle
   ustanovení  §  276  a  násl. občanského soudního řádu o nařízení výkonu
   rozhodnutí  srážkami  z  výsluhového  příspěvku, příplatku k důchodu ke
   zmírnění  některých  křivd  způsobených komunistickým režimem v oblasti
   sociální, příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu podle
   zákona  upravujícího  ocenění  účastníků  národního  boje  za  vznik  a
   osvobození Československa a některých pozůstalých po nich.
 
   3.  V  řízeních o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, v nichž byl
   přede  dnem  nabytí  účinnosti tohoto zákona proveden soupis, se rozsah
   věcí   vyloučených  z  výkonu  rozhodnutí  posuzuje  podle  dosavadních
   právních předpisů.
 
   *)  Podle  úplného  znění  č.  69/2001  Sb.  poslední věta odst. 1 zní:
   "Příslušným je soud podle § 88 písm. c)."
 
   1) Vyhláška Ministerstva dopravy č. 127/1964 Sb., o městském přepravním
   řádu, ve znění pozdějších předpisů.
 
   Vyhláška  Federálního  ministerstva dopravy č. 3/1977 Sb., o přepravním
   řádu lanových drah, ve znění pozdějších předpisů.
 
   1a)  §  66  zákona  č.  231/2001  Sb.,  o  provozování  rozhlasového  a
   televizního vysílání a o změně dalších zákonů.
 
   33b)  § 37 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších
   předpisů.
 
   34f)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21.
   dubna  2004,  kterým  se  zavádí  evropský  exekuční titul pro nesporné
   nároky.
 
   35a)  §  83  zákona  ČNR  č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve
   znění pozdějších předpisů.
 
   §  8  a  násl.  zákona  ČNR  č.  589/1992  Sb., o pojistném na sociální
   zabezpečení  a  příspěvku  na  státní  politiku zaměstnanosti, ve znění
   pozdějších předpisů.
 
   §  5  a  násl.  zákona  ČNR  č.  592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné
   zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
 
   36) § 5 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách.
 
   53c)   Zákon  č.  182/2006  Sb.,  o  úpadku  a  způsobech  jeho  řešení
   (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
 
   54)  Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, ve
   znění zákona č. 384/2008 Sb.
 
   55a)  Zákon  č.  201/2002  Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech
   majetkových.
 
   56)  Zákon  č.  412/2005  Sb.,  o  ochraně  utajovaných  informací  a o 
   bezpečnostní způsobilosti.
 
   56a) § 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb.
 
   56b)  Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí
   zásada  rovného  zacházení  s  osobami  bez  ohledu na jejich rasu nebo
   etnický původ.
 
   Směrnice  Rady  2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví
   obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
 
   Směrnice  Rady  2004/113/ES  ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí
   zásada  rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám
   a jejich poskytování.
 
   Směrnice  Rady  97/80/ES  ze dne 15. prosince 1997 o důkazním břemenu v 
   případech diskriminace na základě pohlaví.
 
   56c)  Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí
   zásada  rovného  zacházení  s  osobami  bez  ohledu na jejich rasu nebo
   etnický původ.
 
   56d)  Směrnice  Rady  2004/113/ES  ze  dne 13. prosince 2004, kterou se
   zavádí  zásada  rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a
   službám a jejich poskytování.
 
   57)  § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský
   řád), ve znění zákona č. 30/2000 Sb.
 
   57b)  §  2  zákona  č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění
   zákona č. 151/2002 Sb.
 
   57d)  Zákon  č.  235/2004  Sb.,  o  dani  z  přidané  hodnoty, ve znění
   pozdějších předpisů.
 
   57e)  §  11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
   pozdějších předpisů.
 
   57f)  §  10  zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně
   zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví.
 
   58)   Například  §  21  a  29  zákona  č.  2/1991  Sb.,  o  kolektivním
   vyjednávání,  §  62  a  62a  zákona  č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění
   zákona č. 91/1998 Sb.
 
   58a)  Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech
   a autorizované konverzi dokumentů.
 
   58b)  §  10b  odst.  1  zákona  č.  133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a
   rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel),
   ve znění zákona č. 7/2008 Sb.
 
   58c)  §  10  zákona č. 133/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 77
   zákona  č.  325/1999  Sb.,  o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o 
   Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
   ve znění pozdějších předpisů.
 
   58d)  Zákon  č.  29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých
   zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
 
   58e)  Nařízení  Rady  (ES)  č.  1348/2000  ze  dne  29.  května  2000 o 
   doručování  soudních  a  mimosoudních písemností ve věcech občanských a
   obchodních  v  členských státech. Nařízení Evropského parlamentu a Rady
   (ES)  č.  805/2004  ze  dne  21.  dubna 2004, kterým se zavádí evropský
   exekuční titul pro nesporné nároky.
 
   58f) Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
 
   62d) Čl. 35 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.
 
   Čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství.
 
   Čl.  150  Smlouvy  o  založení  Evropského  společenství  pro  atomovou
   energii.
 
   62e) § 15, 19, 22, 45 zákona č. 627/2004 Sb.
 
   62f) § 66a obchodního zákoníku.
 
   62g)  Úmluva  o  občanskoprávních  aspektech  mezinárodních únosů dětí,
   vyhlášená pod č. 34/1998 Sb.
 
   62h)  Nařízení  Rady  (ES)  č.  2201/2003  ze  dne 27. listopadu 2003 o 
   příslušnosti  a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve
   věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.
 
   63)  Například  §  9  zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve
   znění zákona č. 271/1992 Sb.
 
   64)  §  6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
   náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
 
   65) Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon.
 
   66) § 1 písm. b) zákona č. 219/1995 Sb.
 
   67) § 1 písm. c) zákona č. 219/1995 Sb.
 
   67a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12.
   prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu.
 
   76) § 6 zákona č. 358/1992 Sb.
 
   77)  Zákon  č.  87/1995  Sb.,  o  spořitelních  a úvěrních družstvech a
   některých  opatřeních  s  tím  souvisejících  a o doplnění zákona České
   národní  rady  č.  586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
   předpisů.
 
   77a) § 2 odst. 3 písm. i) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.
 
   78)  §  256  odst. 1 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve
   znění zákona č. 253/1997 Sb.
 
   78a)  Čl. 244 a 256 Smlouvy o založení Evropského společenství. Čl. 159
   a 164 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
 
   79a)  §  19  a  52d zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění
   zákona č. 139/2011 Sb.
 
   80) § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
 
   80a) § 232 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
 
   80b) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
 
   80c) Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců.
 
   80c)  Zákon  č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění
   pozdějších předpisů.
 
   81) § 20b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 165/1998
   Sb.
 
   85a) Zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění.
 
   86a)  § 92, 93 a 99a zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém
   trhu.
 
   86b) § 115 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 56/2006 Sb.
 
   86g)  §  35  a  násl.  zákona  č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění
   zákona č. 230/2008 Sb.
 
   86j) § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a
   o  změně  zákona  č.  337/1992  Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
   pozdějších předpisů.
 
   90) § 1 písm. d) zákona č. 219/1995 Sb.
 
   91) Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
 
   91) § 35 zákona č. 256/2004 Sb.
 
   § 17 a násl. zákona č. 26/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
 
   92)  §  2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně
   některých zákonů (zákon o oceňování majetku).
 
   94)  §  21  zákona  č.  182/2006  Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
   (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 296/2007 Sb.
 
   95)  Zákon  č.  116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve
   znění pozdějších předpisů.
 
   96) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
 
   97)  §  2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
   sporů.
 
   98)  Zákon  č.  216/1994  Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích
   nálezů.
 
   99) Například § 70 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
 
   101)  §  55  odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém
   trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.
 
   Dodatkový  protokol  a Protokoly č. 4, 6 a 7, vyhlášené pod č. 209/1992
   Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb.
 
   Protokol č. 13, vyhlášený pod č. 114/2004 Sb.m.s.
 
   102)  Zákon  č.  185/2001  Sb.,  o odpadech a o změně některých dalších
   zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
 
   102)  §  13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve
   znění pozdějších předpisů.

Platnost od

1. dubna 1964

Ke stažení

Reklama

Přihlášení

Přihlášení
E-mail:
Heslo:

Facebook

Page generated in 2.4225 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál