Výrobci se musí připravit na cirkulární ekonomiku

Údaje NASA ukazují, že se klima planety v důsledku lidské činnosti výrazně mění. K příčinám této změny patří také těžba a využívání materiálů, které se za posledních 50 let téměř zečtyřnásobilo, a následný vznik odpadu. Zásadní složkou je také 50 milionů tun elektronického odpadu, který se každoročně vyprodukuje na celém světě a z něhož 80 % končí na skládkách.

Takhle zkrátka nemůžeme pokračovat. Je třeba rychle jednat a vlády na celém světě zavádějí opatření, především v Evropě.

V roce 2020 přijala Evropská komise nový akční plán pro oběhové hospodářství (CEAP). Jedná se o jeden z hlavních stavebních kamenů Zelené dohody pro Evropu, nového evropského programu pro udržitelný růst, v jehož rámci se má kontinent stát do roku 2050 uhlíkově neutrálním.

V době jeho vyhlášení se však vracelo zpět do ekonomiky pouze 12 % druhotných surovin a zdrojů. Je zřejmé, že je třeba vyvinout obrovské úsilí, zejména pokud jde o elektroniku. Ve skutečnosti CEAP zahrnuje zvláštní iniciativu týkající se cirkulární elektroniky. Ta bude tlačit výrobce k delší životnosti výrobků a poskytne spotřebitelům právo na opravu a na aktualizaci zastaralého softwaru.

Pochopení cirkulární ekonomiky

Nabízí se otázka, co přesně je cirkulární ekonomika? Stručně řečeno se jedná o přesný opak lineárního modelu „take-make-waste“ (vyrobit-použít-vyhodit), který po mnoho let vedl k produkci výrobků na jedno použití.

Tato stará ekonomika se málo zamýšlí nad množstvím nenahraditelných světových zdrojů použitých při výrobě nebo nad množstvím odpadu, který vzniká jak během výrobního procesu, tak při likvidaci výrobku na konci jeho životnosti.

Tradiční lineární modely navíc přinášejí výrobcům další náklady, pokud nevyužijí nebo nerecyklují odpadní materiál z výrobních procesů. Od 1. dubna 2022 činí standardní sazba skládkové daně v některých evropských zemích 114 eur za tunu, což může společnost stát 4 až 10 % jejího obvyklého ročního obratu na likvidaci odpadu.

S ohledem na cíl uhlíkové neutrality a ekologičtější budoucnost planety směřuje cirkulární ekonomika výrobu a spotřebu k modelu oprav a opětovného použití, kdy se výrobky a materiály znovu vyrábějí a recyklují. To vše s cílem prodloužit jejich životní cyklus a snížit celkové množství odpadu.

Vstříc cirkulární ekonomice

K zavedení cirkulární ekonomiky vede šest kroků, prvním z nich je udržitelné získávání surovin. Cílem cirkulární ekonomiky je oddělit růst od spotřeby surovin. Je založena na třech principech: odstranění odpadu, komplexnosti a toxicity výrobků tak, aby bylo možné efektivněji nakládat se zdroji po skončení životnosti; co nejdelší používání surovin a uchování co nejvyšší kvality; navrácení materiálů do životního prostředí s pozitivním dopadem.

Poté následuje fáze návrhu. Zde začíná výroba, která je v souladu s cirkulární ekonomikou. Například tím, že podniky sníží obsah materiálu ve výrobku nebo usnadní jeho demontáž a opětovné použití. To jim pomůže zůstat v oběhu v rámci systému co nejdéle.

Třetím krokem je rozšíření nového myšlení do celé organizace. Výrobci se musí rozloučit se zastaralými obchodními modely a zároveň přijmout nové technologie a IT infrastrukturu do výrobního a zpracovatelského procesu. Například využitím internetu věcí k propojení s výrobky, které vyrábějí. Tímto způsobem mohou podniky shromažďovat údaje o tom, jak se výrobky používají, aby mohly lépe rozhodovat o jejich životním cyklu.

Dalším příkladem může být využití robotiky a automatizace k omezení lidských chyb nebo ke kontrole nedostatků v návrhu. Ty pak mohou být odstraněny na výrobní lince, aby se omezilo plýtvání.

Čtvrtým krokem je zavedení udržitelnějších metod distribuce. Například 3D tiskárny snižují potřebu přepravy meziproduktů z jednoho místa na druhé. Aby se snížil dopad na životní prostředí a náklady na přepravu, lze soubory meziproduktů dodávat digitálně a tisknout je tam, kde je potřeba. Pokud je hmotnost meziproduktů vysoká a vzdálenost mezi dvěma místy velká, je aditivní výroba (jak se 3D tisk také nazývá) obzvláště výhodná.

V neposlední řadě musí výrobci zvážit nový krok v životním cyklu svého zboží: zpětný odběr a opětovné použití. To již není zodpovědností spotřebitele.

Opětovné použití, oprava, renovace, repasování a recyklace mohou přispět k vytvoření uzavřeného systému, který minimalizuje využívání zdrojů a odpadů i emise uhlíku. Začleněním způsobů repasování do postupů mohou výrobci prodloužit životnost výrobků a dát jim druhý život. Jejich opětovné použití nebo jiné následné využití umožňuje výrobek či jeho části znovu zařadit do dodavatelského řetězce.

Kromě toho by výrobci měli neustále revidovat techniky s ohledem na legislativu a certifikaci. Je nezbytné držet krok s předpisy vyhodnocením, které aspekty navrhovaných nových pravidel se mohou uplatnit, a následně se na ně připravit.

Klíčem k úspěchu je spolupráce

Zatímco většina výrobců považuje cirkulární ekonomiku za přínos pro reputaci své značky a ziskovost, realita transformace výrobních provozů představuje značnou výzvu. Zahrnuje podstatné změny a náklady mohou být vysoké, zejména pokud jde o přizpůsobení postupů dodavatelského řetězce a vyvážení udržitelnosti s hospodářskými výsledky.

Většina výrobců to sama nezvládne. Musí spolupracovat. Například v loňském roce založili elektroničtí giganti včetně společností Cisco, Dell, Google a Microsoft celosvětové partnerství Circular Electronics Partnership. Jedná se o alianci, která maximalizuje hodnotu součástek, výrobků a materiálů v průběhu jejich celého životního cyklu s cílem umožnit do roku 2030 vznik cirkulární ekonomiky pro oblast elektroniky.

Od uvedení prvního stolního počítače s recyklovaným plastem v roce 2007 vytvořila společnost Dell největší technologický recyklační program, v jehož rámci se plasty ze starých počítačů získávají zpět a vyrábějí se z nich plastové díly pro nové výrobky. Nyní se společnost zavázala, že do roku 2030 dosáhne 50 % recyklovaných nebo obnovitelných materiálů v celém svém portfoliu výrobků.

Společnost Epson také realizuje řadu iniciativ, včetně dekarbonizace a vývoje environmentálních technologií, a v současné době pracuje na dosažení cíle uzavřeného okruhu zdrojů, v němž jsou její zdroje využívány efektivněji.

To znamená snížení spotřeby nových podzemních zdrojů využitím dříve vytěžených nerostných surovin. Cílem je zbavit se do roku 2050 závislosti na podzemních zdrojích. Tím se sníží celkové vstupy zdrojů, eliminuje se odpad a budou se využívat stoprocentně recyklované zdroje.

Inovativní řešení pomohou podnikům dostat se o krok blíže k uzavření oběhu a k udržitelnosti, ale bude zapotřebí, aby všechny podniky a spotřebitelé podporovali zásady cirkulární ekonomiky a zajistili tak splnění cílů stanovených EU.

Je zřejmé, že potřeba investic do cirkulární ekonomiky vyžaduje upřednostnění dlouhodobých cílů. Překonání znalostních a finančních bariér může otevřít dveře výrobě, aby dosáhla inovativnější a udržitelnější budoucnosti, která se vyvíjí tak, aby vyhovovala budoucí nízkouhlíkové a nízkoodpadové ekonomice.

Skutečná cirkulární ekonomika je dosažitelná a její zavedení se nezadržitelně blíží, ale podniky a výrobci se musí vědomě přizpůsobit novějším procesům, aby se ujistili, že je správně nastaví – nejedná se o pouhé zaškrtávání políček, ale o strategickou hnací sílu, která může vyžadovat kompletní přepracování celého životního cyklu výroby.