Více bytů na papíru je dobrý signál, aby je měl ale kdo a z čeho stavět

Statisticky vysoká čísla nově zahájených a povolených bytů v Praze za rok 2021 vyvolávají optimismus, že bychom mohli být na počátku konce bytové krize, která se postupně z hlavního města dostala i do dalších českých regionů. Předně – jedna vlaštovka, jaro nedělá. Podstatné tedy je, zda se jedná o statistickou jednoletou výjimku, nebo zda se jedná o trend. A pokud se jedná o trend, a bytů se bude i v dalších letech povolovat více, je nutné upozornit na zásadní limitaci budoucí výstavby: není materiál a nejsou lidé.

„Dokazují to poslední roky, a situace se spíše horší než lepší. Aktuální počty zahájených bytů jsou fakticky limitní z hlediska kapacit stavebních společností. Nejsou lidé. A není materiál, nebo je tak drahý, že nedává ekonomický smysl projekty realizovat,“ upozorňuje Ing. Tomáš Kadeřábek, ředitel Asociace developerů. Tomu nepomáhají ani vysoké investice z veřejných finančních prostředků do výstavby infrastruktury v republikovém měřítku.

„Jakkoli je nutné ocenit, že se staví více dálnic a silnic, více se opravuje, investuje se do železnice a do dalších oblastí, z pohledu developmentu to znamená dedikaci vyššího počtu pracovních sil, kapacity stavebních materiálů, ale třeba také techniky právě tímto směrem. Nezřídka se potom stává, že do soutěží na výstavbu bytových domů, kanceláří či logistických objektů se hlásí minimum společností. Běžné jsou případy, kdy developer nemá možnost vybírat, protože v soutěži má jen jednu nabídku. To samozřejmě negativně ovlivňuje soutěžní prostředí, tedy fakticky zvedá cenu samotné realizace,“ vysvětluje Kadeřábek.

Problémem je také nedostatek materiálu, a jeho dynamicky rostoucí cena. „Ačkoli jsme největší skok zaznamenali v době vrcholící pandemie, je nutné poznamenat, že ona sama nebyla příčinou – jen se během ní naplno projevily do té doby kumulované problémy. Na trhu je stále větší nedostatek základních stavebních materiálů, a jejich cena velmi zásadně narůstá. V důsledku přijímaných opatření a norem stoupá materiálová náročnost na výstavbu objektů, výrobní společnosti nejsou schopny pokrýt jejich poptávku. I u nich tedy pozorujeme stoupající ceny,“ popisuje dlouhodobé problémy developerů Kadeřábek. A globální trendy, ale také například politika Evropské unie všechny tyto trendy ještě dále zesílí.

Nejistotu na celém trhu navíc podtrhuje legislativní nestabilita prostředí. „Přesto že se všichni shodují na nutnosti mít stavební zákon z tohoto století a pro budoucnost, stále není jasné, podle jakých pravidel se bude plánovat a povolovat. To v segmentu, kde musíte projekty plánovat v horizontu tří až deseti let přináší extrémní komplikace,“ naráží Kadeřábek na proklamovaný odklad účinnosti stavebního zákona a nejasnosti kolem jeho budoucí podoby.

„Často v poslední době čteme o tom, že se téměř zastavila produkce automobilů, protože chybí komponenty pro jejich realizaci. Celý development se nicméně řítí do podobné propasti: je možné, že bude větší množství povolených projektů, ale nebude je mít kdo postavit, a z čeho. A když, tak za náklady, které nebudou dávat ekonomický smysl projekty realizovat,“ uzavírá Kadeřábek.