Profika: u malých a středních firem se dotace často míjí účinkem

Stát se prostřednictvím dotačních programů, jako je například aktuální OPTAK, snaží podporovat malé a střední firmy. Podle společnosti Profika, která 30 let působí v oboru strojírenství, se však zaměření programu často míjí s tím, co podniky aktuálně potřebují a v jaké fáze adaptace inovací se nachází. Řada společností tak na vítanou finanční podporu nedosáhne.

Mezi aktuální dotační příležitosti patří například Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OPTAK). V letech 2021–2027 plánuje rozdělit mezi české podniky téměř 80 miliard korun. Dotaci je možné přidělit například na zaměstnance, eko-energetické projekty či nové technologie. Právě u technologií je ovšem objevují komplikace. „Uvědomuji si, že dotace jsou v mnoha případech určené hlavně pro rozvoj a výzkum, což samozřejmě dává smysl. Je nutné vyvíjet nové produkty a služby a v Česku v tomto ohledu jistě dřímá velký potenciál už kvůli dlouhé tradici strojírenství,” říká Jakub Kaufman, expert ze společnosti Profika. K dotacím má přesto několik zásadních připomínek.

Dotace jsou potřebné, firmy jsou ale o krok pozadu

Reálné potřeby českých malých a středních průmyslových podniků jsou podle Kaufmana nezřídka o krok pozadu za nabídkou dotačních programů. „Právě menší firmy mají pro investice do inovací limitované prostředky a dotace by jim výrazně pomohly. Společnost by například chtěla robotizovat svá pracoviště, ovšem na dotaci už nedosáhne. Dotace totiž robotizaci pokrývaly v už proběhlé vlně, jenže v té době firmy řešily zcela jiná témata. Většinou teprve nakupovaly nové a moderní stroje. S tím, že je podnik takto o krok pozadu a nabídka dotací neřeší jeho aktuální potřeby, se setkávám velmi často,” zdůrazňuje Kaufman z Profiky.

Komplikací je i administrativa

Dotace jsou nabízeny i nejmenším firmám do 50 zaměstnanců. Právě těm ale cestu za finanční injekcí komplikuje administrativní a byrokratická zátěž. „Žadatelé o dotace musí splnit celou řadu požadavků, je zde opravdu značné množství papírování. Na rozdíl od velkých firem, které mohou pro přípravu projektů vyčlenit celé týmy, ale menší podniky disponují výrazně omezenějšími kapacitami na zpracování všech potřebných dokumentů. Je to tedy další překážka,” vysvětluje Kaufman.

Proč to firmám nevychází?

Oba důvody, proč podniky na dotace nedosáhnou, ilustruje Kaufman na případu Profiky, která se soustředí na prodej CNC strojů a rozvíjí vlastní robotizaci. „Chtěli jsme naše robotické buňky přihlásit do dotačního programu. Jenže většinou bylo třeba takové přihlášky podat ještě předtím, než samotný projekt firma začne konstruovat a nakupovat na něj díly. Do dotace se totiž dají započíst jen náklady, které vzniknou až po úspěšném schválení dotace. Jenomže představa, že se firma uchází o dotaci na robotickou buňku, kterou teprve začíná designovat a vše je v takové fázi, že nelze přesně odhadnout reálné náklady a ceny, je ve finále náročnější, než se spolehnout na vlastní zdroje a buňku prostě zkonstruovat. Administrativní a časová zátěž spojená s dotací je obrovská,” uvádí Kaufman.

Podle jeho slov musí být dotace na výzkum a vývoj rozhodně zachovány, v opačném případě by Česko výrazně ustrnulo. Ideální by podle něj bylo, kdyby podpora malých a středních podniků více zohlednila jejich reálné potřeby, protože i modernizace výrobních procesů těchto stavebních kamenů přispívá k celkově vyšší úrovní celého strojírenství.

Podniky se pravidla snaží obcházet

V praxi se firmy se skutečností, že dotační program pro jejich potřeby už vypršel, vypořádávají různě. Občas se snaží systém obejít. Ilustrací může být nákup stroje, u kterého firma usiluje o dotaci INDUSTRY 4.0, tedy digitalizaci a vyhodnocení dat pro maximalizování efektivity výroby. Koupí se stroj, který má možný tento výstup a přímo se dá zapojit do digital factory - ovšem reálně daná data nikdo nevyužívá a nebere na ně ohled. Firma využívá primární funkci daného stroje, tedy například výrobu či obrábění, ovšem nikoliv už digitalizaci, na kterou se dotace vztahovala.