Rychlejší povolování nové výstavby je ve velkém ekonomickém zájmu státu

Zdlouhavé povolování nových staveb brzdí rozvoj celé země už několik let. Nejvíce to nyní Česko pociťuje na rezidenční výstavbě, ale také v oblasti dopravní a technické infrastruktury. Praha a další velká města čelí kvůli pomalému povolování výrazné bytové krizi. Situaci pomůže zlepšit nový stavební zákon, který je i přes své nedostatky nezbytný. Zároveň je nutné systémově řešit nedostatek finančních prostředků samospráv.

Nový stavební zákon schválený v minulém roce obsahuje přes některé nedostatky mnoho pozitivních opatření pro urychlení a zjednodušení povolování. Není proto potřeba jej zcela měnit, ale jen upravit v některých sporných částech. Zásadní je třeba posílení role měst a obcí v oblasti územního plánování. Především je ale nutné zajistit, aby odklad účinnosti stavebního zákona byl co nejkratší. Jinak se dostupnost bydlení v dohledné době nezlepší.

Bydlení v Praze je nejhůře dostupné v celé střední Evropě

Rychlejší a jednodušší povolování je ostatně ve velkém ekonomickém zájmu státu. Například v Praze se nyní připravuje téměř 130 tisíc nových bytů v celkové hodnotě 1,2 bilionu Kč. Pokud by od státu dostaly všechny zelenou, přinesou státní pokladně na DPH přes 155 miliard Kč.

Praha patří mezi velmi dynamicky rostoucí aglomerace. Jak ale vyplývá z analýzy největšího rezidenčního stavitele Central Group, zároveň je metropolí s nejhůře dostupnými byty ve střední Evropě: obyvatel Prahy by na průměrný, sedmdesátimetrový nový byt vydělával téměř 16 let, kdyby neměl žádné další výdaje. Sítem povolování v Praze v posledních 10 letech prošlo ročně pouze zhruba 2.900 bytů v bytových domech. Loni úřady povolily rekordní počet bytů (5.952 podle poslední statistiky za leden až říjen), což ale stejně nestačí. Pro zlepšení dostupnosti bydlení je totiž potřeba povolovat ročně minimálně 10 tisíc bytů.

Města a obce, kde se staví, musí dostat od státu víc peněz

„Rychlejšímu povolování může významně pomoci nový stavební zákon. Ale pro podporu nové výstavby a zlepšení dostupnosti bydlení ani ten sebelepší stavební zákon nestačí, pokud města a obce, kde se staví, nebudou od státu získávat více peněz na veřejnou infrastrukturu,“ říká výkonná ředitelka společnosti Central Group Michaela Tomášková.

Současné rozpočtové určení daní (RUD) je pro samosprávy velmi nespravedlivé. Řešení jsou dvě – buď složitá a politicky velmi citlivá změna RUD, nebo jednoduchá a spravedlivá úprava systému daní a poplatků na tzv. Principu 10+5.

Princip 10+5 znamená, že by se DPH u nových bytů snížilo z 15 na 10 % a zbývajících 5 % by formou místního poplatku získávaly města a obce, kde se tyto byty staví. Veřejný rozpočet by touto drobnou úpravou systému daní a poplatků nepřišel ani o korunu, ale její přínos pro podporu nové výstavby a zlepšení dostupnosti bydlení by byl obrovský. Města a obce by tak měly spravedlivý podíl peněz na potřebné veřejné investice.

„Obce dnes nemají větší motivaci, aby se rozvíjely a podpořily novou výstavbu. Potřebují pro to finanční prostředky, zejména na technickou infrastrukturu vně výstavby a veřejnou vybavenost pro nové obyvatele. Kvůli rozpočtovému určení daní ale obce v souvislosti s novou výstavbou nezískávají téměř žádné peníze,“ komentuje Michaela Tomášková. „Princip 10+5 dává smysl v tom, že se platí stejná částka, ale obce z ní dostávají spravedlivější podíl,“ dodává.

Města a obce vědí nejlépe, kam investovat

Města a obce jsou totiž nejlepšími hospodáři s veřejnými financemi a také nejlépe vědí, kam je potřeba peníze investovat. Místní poplatky vybrané z nových bytů by pak mohly být účelově vázány na investice do potřebné veřejné infrastruktury, případně na investice do pořízení nebo úprav vlastního bytového fondu samospráv.

„Například v Praze nyní stát na patnáctiprocentní DPH získává z každého nového bytu průměrně přes jeden milion korun. Pokud by třetina této částky (tedy zhruba 350 tisíc Kč) šla formou místního poplatku přímo hlavnímu městu, to by už byl výrazný impuls pro městský rozpočet pro možnost financování tolik potřebných nových škol a další veřejné infrastruktury. Metropole i jednotlivé městské části by tak mohly novou soukromou výstavbu výrazně podporovat a vidět v ní příležitost ke svému rozkvětu,“ doplňuje Tomášková.