Díky úspěšným projektům česká věda získává až 2 miliardy korun ročně

V Česku se dlouhodobě rodí celá řada objevů a vynálezů. Zhruba 90 % z nich se do praxe ale nikdy nedostane. Většinou chybí finance a především schopní partneři, kteří dokáží vývoj a vynález úspěšně komercializovat. Patentování vynálezu je totiž často jen pomyslnou startovní čárou velmi dlouhého závodu o úspěch. Ten je takřka nemyslitelný bez transferu technologií.

„Výsledkem vědeckého bádání na univerzitách nebo ve výzkumných ústavech je mnohdy objev nějakého nového přírodního nebo umělého mechanismu, nového jevu nebo nového řešení určitého problému. To samotné ale nestačí. Potřebujete z toho udělat použitelný vynález, ochránit jej patentem a nakonec pro něj nalézt komerčního partnera, který by dokázal vývoj dovést tak daleko, aby se vynález mohl uplatnit i na trhu. Většina vědců přitom nemá čas ani znalosti, aby si něco takového zajistila sama, a vědecké instituce nemají zdroje, aby takový finální vývoj potřebný pro praxi zaplatily“ říká Eva Janouškovcová, předsedkyně spolku Transfera.cz a ředitelka Centra pro transfer technologií Masarykovy univerzity.

Právě proto začaly od konce minulého století vznikat ve světě kanceláře transferu technologií působící na akademické půdě. Jejich smyslem je hledat partnery ochotné a schopné dokončit vývoj výsledků akademického výzkumu a dovést např. vynález až ke spotřebitelům.

Transfer pomohl vzniknout novým lékům

V Česku se na otázky transferu technologií soustředí především spolek Transfera.cz, který sdružuje zhruba čtyřicet kanceláří z nejvýznamnějších tuzemských vědeckých a akademických institucí a další spolupracovníky transferu. Za poslední čtyři roky se členové Transfery podíleli na vzniku více než 120 univerzitních a akademických firem, na poskytnutí téměř 500 nových licencí na využití vědeckých výsledků v praxi v hodnotě přesahující 8 miliard korun z licenčních poplatků. Mezi úspěšné příklady praktického uplatnění patří například nové léky proti tuberkulóze či obezitě, zcela nové typy akumulátorových baterií, inteligentní 3D tkaniny a mnoho dalších. Historicky jedním z nejúspěšnějších příkladů českého technologického transferu jsou léky na HIV či hepatitidu B, které pomáhají po světě milionům lidí díky objevům profesora Holého.

„Pole působnosti kanceláří pro transfer technologií je poměrně široké. Nejprve musí identifikovat zajímavé projekty, které mají šanci na komerční využití, a postarat se o ochranu jejich duševního vlastnictví. Když vynález nemáte ochráněn, nenajdete obvykle nikoho, kdo by byl do jeho dalšího vývoje ochoten investovat. Kanceláře transferu technologií také pomáhají vědcům v rozvoji jejich projektů, aby je bylo možné představit potenciálním komerčním partnerům. Těm totiž nestačí vědecké články či patentové přihlášky a na nich založené přísliby. Chtějí hmatatelné výsledky prokazující životaschopnost a potenciál projektu, což platí jak v přírodovědných, tak společenskovědních oborech,“ komentuje Janouškovcová.

Bez transferu se vynálezy a objevy neobejdou

Teprve když se podaří vyřešit uvedené otázky, bývá po dlouhé době, často po několika letech podepsaná licenční smlouva s komerčním partnerem nebo vznikne start-up, tedy malá začínající firma s ambicí prorazit na světový trh.

V České republice se transfer technologií začal ve větším měřítku rozvíjet v podstatě až na přelomu tisíciletí. Činnost prvních univerzitních transferových kanceláří lze monitorovat přibližně od r. 2000. Tehdy začala vznikat i centra na podporu inovačního podnikání, jako první v r. 2003 např. Jihomoravské inovační centrum, které dodnes podporuje vznik a počáteční rozjezd spin-off firem, zjednodušeně start-upů navázaných na konkrétní akademické duševní vlastnictví. V dalších letech začaly pozvolna přibývat na akademických institucích techtransferové kanceláře buď jako integrovaná součást, nebo nově jako jejich dceřiné společnosti - např. Charles University Innovations Prague (CUIP s.r.o.) při Univerzitě Karlově. Tyto kanceláře postupně začaly dohánět ztrátu desítek let za ostatními rozvinutými ekonomikami jiných zemí. Ve světě mají transferové kanceláře různé podoby, často vznikají právě jako komerční dceřiné společnosti vlastněné univerzitou, protože pro jiné firmy mohou být v této podobě spolehlivějšími a srozumitelnějšími partnery než velká a pomalu se rozhodující univerzita.

„Vidíme, že po několika desetiletích přešlapování na místě se český techtransfer konečně rozjíždí. Vedle výzkumných institucích vzniká řada podpůrných nástrojů a vědci zjišťují, že vedle sebe mají partnery, na které se mohou spolehnout. Vzniklo už pár firem a některé z nich se úspěšně prosazují. Ale to neznamená, že stále nenarážíme. Celá naše práce je o vytrvalosti a budování důvěry, která se velmi těžko získává a snadno ztrácí. Navíc se všichni musíme vyrovnávat s relativně nepřívětivým a současně do značné míry nejistým legislativním prostředím, které velmi omezuje flexibilitu této práce. Ta je přitom nutná při jednání s komerčními partnery,“ upřesňuje Otomar Sláma, ředitel Charles University Innovations Prague.

Česko zatím se svojí znalostní ekonomikou pokulhává

Úspěšný přenos vědeckých objevů, vynálezů a dalších znalostí do praxe je jedním z klíčových impulsů pro rozvoj znalostní ekonomiky. Není náhoda, že primát v této oblasti drží technologicky nejvyspělejší země, jako je Izrael, USA či Velká Británie. Česko sice disponuje velkým vědecko-výzkumným potenciálem, v oblasti transferu technologií ale zatím za vyspělými zeměmi pokulhává. Kromě mnohaleté finanční podpory transferu technologií z prostředků Evropské unie i prostředků národních vznikla řada konkrétních iniciativ (např. programy Technologické agentury ČR GAMA, vládní program „The Country for the Future“, programy agentury CzechInvest atd.), které si kladou za cíl tento stav změnit. Bez profesionálního transferu technologií by Česká republika nikdy nebyla v oblasti komercializace a využití výsledků výzkumu v praxi konkurenceschopná. Česko se na poli rozvinuté západní ekonomiky neobejde.