Mýty kolem nového stavebního zákona

Mýtus číslo 1: Nastane kolaps stavebních úřadů

S novým stavebním zákonem žádný kolaps stavebních úřadů rozhodně nenastane. Rekodifikace stavebního práva se dotkne více než 80 právních norem, svou komplexností a radikálností změn snese srovnání snad jen s občanským zákoníkem. Proto si vyžádá přechod do praxe delší čas a my s tím počítáme. Nový stavební zákon využívá postupné účinnosti jeho částí v rámci takzvaných přechodných ustanovení – to znamená, že jednotlivá ustanovení zákona budou nabíhat průběžně a postupně tak, aby se na to celý systém i jeho aktéři mohli připravit. S plnou účinností zákona počítáme v polovině roku 2023, kdy bude zároveň dokončena kompletní digitalizace. S předstihem vznikne Nejvyšší stavební úřad, který bude všechny změny koordinovat a zajišťovat pro ně technické, metodické i personální podmínky. K žádnému chaosu tedy nedoje.

Jednotlivá ustanovení zákona budou nabývat účinnosti postupně tak, aby se na to celý systém i jeho aktéři mohli připravit.

Mýtus číslo 2: Vznikne zbytečný mega úřad a celé to bude stát balík peněz

Rozhodně žádný drahý super úřad nevznikne. Je třeba si uvědomit, na jaké startovní čáře stojíme: dnes máme přes 1 300 samostatných stavebních úřadů, a v těchto úřadech pracuje 13.500 lidí. Nechystáme tedy žádný masivní nábor. My potřebuje jen ty stávající úředníky zkoordinovat a přeskupit tak, aby mohli lépe a efektivněji pracovat. Aby si mohli navzájem vypomoci a nemrhali svým potenciálem.

Dnes to probíhá tak, že když se na jednom úřadu nakupí řada žádostí o stavební povolení, nikdo tam těm lidem nemůže pomoci. Každý stavební úřad funguje jako samostatná jednotka. A tak když na malém úřadě onemocní úřednice, prostě musí zavřít. Anebo tam jedna a tatáž úřednice řeší garáž u rodinného domku i obchvat za miliardy. A pak si stěžujeme, že úřady nedodržují lhůty.

Opozice tvrdí, že to celé bude stát 25 miliard. Kde k této astronomické sumě přišla, nevíme. Leda snad, že si tuto sumu vypůjčila z dávno překonané analýzy ministerstva vnitra. Ta kalkulovala s tím, že bychom stavěli nové budovy stavebních úřadů na zelené louce. Nic takového se samozřejmě nestane. Už dnes si stát prostory pro úředníky stavebních úřadů od obcí a krajů pronajímá, jelikož povolování staveb vykonávají v tzv. přenesené působnosti pro stát. Stát jim proto za tuto službu ročně platí zhruba čtyři miliardy. Budeme usilovat o to, aby všichni úředníci seděli dál tam, kde jsou a pro občana se změnila snad jen ta cedule na dveřích. Žádné vícenáklady v řádu desítek miliard tedy rozhodně nepotřebujeme.

Využijeme úředníky, které už máme. Navíc si budou moci navzájem pomáhat, což nyní nelze. Nebudeme stavět žádné nové úřady na zelené louce, vystačíme si se stávajícími budovami.

Mýtus číslo 3: K rychlejšímu povolování staveb by stačila jen digitalizace

Tak jednoduché to není. Digitalizace stavebního řízení určitě velmi pomůže, rozhodně však sama o sobě nevyřeší hlavní problémy stavebního práva. Tím je jeho složitost a roztříštěnost řízení i institucí. Pokud dnes vozíme dokumentaci pro stavební povolení na úřad v Avii, stejné množství dokumentů bychom posílali elektronicky.

Symbolem pro to, s čím se dnes musejí investoři i stavební úřady vypořádat, se staly desítky razítek od nejrůznějších úřadů spadajících pod různé resorty, bez kterých není možné o povolení na stavebním úřadu ani požádat. Bez změny procesů by nám ale všechna ta razítka zůstala.

Navíc nikdo by nebyl schopen zajistit, aby úřady dodržovaly správní lhůty. Takže digitalizace určitě ano, a my na ní intenzivně pracujeme, ale musí jít ruku v ruce se změnou struktury stavební správy a změnou procesů. Pak skutečně budete mít jedno povolení, řízení povede jeden úřad a při načtení všech lhůt včetně odvolání a přezkumu budete vědět nejpozději do jednoho roku, zda můžete stavět, či nikoliv.

Digitalizace musí jít ruku v ruce se změnou struktury stavební správy a změnou procesům, jinak byrokracie zůstane a jen překlopíme papírový problém do elektronického. A to nestačí.

Mýtus číslo 4: Dostupnost stavebních úřadů se sníží a vzdálí se občanovi

Ruku na srdce: kolikrát kdo z nás navštíví za život stavební úřad? Většina maximálně jednou. Stavební úřad není zdravotní záchranná služba, aby byla dojezdová vzdálenost tou hlavní prioritou. Co je pro nás všechny to nejdůležitější? Přece aby na stavebním úřadě byli kvalifikovaní odborníci, kteří nám skutečně pomohou, a hlavně budou řešit projekty včas. To znamená, že budou plnit lhůty, budou odpovídat na vaše otázky, nebudou si s vámi hrát jako s míčkem a neustále po vás chtít nějaké doplnění žádosti. Nejcennější na administrativních úkonech přece je, aby byly co nejdříve vyřízeny a aby měli lidé komunikaci s úřady rychleji za sebou.

Nový stavební zákon počítá s tím, že stavební úřady v prvním stupni zůstanou v obcích s rozšířenou působností a budou dobře personálně zajištěné. Přece se už nikdo z nás nechce dočkat toho, že přijede na stavební úřad a tam bude cedule: Pro nemoc zavřeno nebo Dovolená. To se dnes děje, protože v ČR máme zhruba 17 procent tzv. jednohlavých stavebních úřadů.

Stavební úřad není záchranná služba a nemusí být dostupný do několika minut. Nejdůležitější je, aby zde byli kvalifikovaní odborníci, kteří budou řešit projekty včas.

Mýtus číslo 5: Nový stavební zákon oslabuje samosprávy a bere jim kompetence

Pokud někdo tvrdí, že bereme obcím kompetence v procesu samotného povolování staveb, problematice prostě nerozumí. Stavební řízení v ČR není kompetence obcí. Je to kompetence státu v takzvané přenesené působnosti delegovaná na obce, které ji pro stát za úplatu vykonávají. Naším cílem je, aby toto spíše technické řízení o povolení staveb do budoucna řešil stát, a naopak v územním plánování byla ještě více posilněna práva obcí.

Role samosprávy bude novým zákonem naopak významně posílena. Dnes máme dvě oddělená řízení: územní řízení a stavební povolení. Do budoucna budeme mít jenom jedno řízení. Dnes jsou obce jako účastník řízení pouze ve fázi územního řízení. Díky novému stavebnímu zákonu bude obec účastníkem řízení o povolení stavby vždy. To znamená, že debata o tom, že odebíráme samosprávám nějakou jejich svébytnost, opravdu není na místě. Co je na místě, je debata s městy, se Svazem měst a obcí o územním plánování. Ano, tady by měl stát spolu s městy a obcemi spolupracovat na tom, abychom ještě více posílili roli samosprávy, protože nikdo jiný včetně státu nemůže obcím říkat, kde bude bytová výstavba, kde budou mít na svém území průmyslovou výrobu, parky a podobně. Tak je tomu dnes a bude i nadále.

My debatujeme o tom, jak jim v územním plánování ještě více uvolnit ruce a přenést kromě schvalování i pořizování územně-plánovacích dokumentací do jejich samostatné působnosti. Tato část je na rozdíl od spíše technicistního povolování staveb tím místem, kde mají obce ovlivňovat rozvoj na svém území.

Nikdo obcím nebere žádné kompetence. Povolování staveb dnes vykonávají za úplatu pro stát a obce nemají žádnou pravomoc tento proces ovlivňovat jinak než jako účastník. Na místě je ale debata o tom, jak ještě více posílit jejich roli v územním plánování.

Mýtus číslo 6: Zákon připraví města o jejich stavební předpisy

Vlastní stavební předpisy má dnes jen Praha. My počítáme s tím, že v rámci komplexního pozměňovacího návrhu podpoříme vznik tzv. městských stavebních předpisů. Na tom jsme se dohodli s Prahou, Brnem a Ostravou. Chápeme, že tato města mají svá specifika. Vedle nich bude existovat celostátní vyhláška, která bude platná pro všechna ostatní sídla. Těch je v Česku 6.250 a my určitě nepředpokládáme, že by měla mít svoje vlastní předpisy. Ani by o to nestála. Na jejich tvorbu nemají obce peníze a personální kapacity. Ani investoři by nás nepochválili, kdyby museli studovat desítky různých stavebních předpisů. Uvědomujeme si ale, že například oblast oslunění nebo parkování v těch největších městech vyžaduje specifický přístup, bude proto prospěšné pilotně odzkoušet v Praze, v Brně a v Ostravě zvláštní předpisy.

V rámci komplexního pozměňovacího návrhu podpoříme vznik tzv. městských stavebních předpisů pro metropolitní města, tedy Prahu, Brno a Ostravu.

Mýtus číslo 7: Nový stavební zákon ještě nebyl přijat a už se kompletně mění

Velkým tématem je tzv. komplexní pozměňovací návrh, který v Poslanecké sněmovně vzniká. Respektive vznikají dva – jeden připravují poslanci z hospodářského výboru a druhý připravuje opozice. Během projednávání každého zákona vznikají pozměňovací zákony. Někdy jich jsou i desítky nebo stovky a je výsostné právo poslanců takové návrhy předkládat. Pokud se více takových pozměňovacích návrhů shrne do jednoho, pak jej nazýváme komplexním pozměňovacím návrhem. My určitě nechceme, aby komplexní pozměňovací návrh měnil celý charakter stavebního zákona. Předkladatelům proto nabízíme odboru pomoc. Stavební zákon je velmi komplexní a provázaná norma, neuváženými, byť třeba dobře mířenými návrhy, by mohlo dojít k tomu, že přestane vnitřně fungovat.

Kdokoliv přijde na ministerstvo pro místní rozvoj s dobrým nápadem, jak ještě více zefektivnit, zjednodušit a zrychlit stavební řízení v České republice, je vítán a budeme s ním spolupracovat. Proto nepolitikařme! Zkusme najít společnou cestu, aby náš společný stavební zákon byl skutečně ku prospěchu České republiky a zajistil její konkurenceschopnost.

Komplexní pozměňovací návrh nemá změnit charakter stavebního zákona a jeho základní principy. Změny poslanců, které by ale ještě mohly přispět ke zrychlení a zjednodušení povolování staveb, jsme připraveni podpořit a odborně zaštítit.

Mýtus číslo 8: Nový stavební zákon povolování vůbec nezrychlí

Nesmysl! Nový zákon výrazně zrychlí povolování staveb v ČR. Pokud se dnes investor rozhodne postavit bytový dům nebo třeba kolej pro studenty, musí si ještě před návštěvnou stavebního úřadu obstarat zhruba 50 razítek od různých úřadů. A každý z těchto úřadů sleduje a chrání jen ten svůj zájem a vůbec mu nezáleží na tom, jaké požadavky mají na jiných úřadech. A každý větší investor navíc ví, že požadavky různých úřadů si často navzájem protiřečí. Zároveň u každého tohoto stanoviska je možnost požadovat individuální přezkum. Takže se nemůžeme divit, že v dnešním modelu povolení bytového domu trvá v Praze 5 až 8 let, výstavba dálnice více jak 13 let a tento stav je prostě neudržitelný.

Proto přicházíme s novým stavebním zákonem, kde právě tyto procesy dáme pod jednu střechu tak, aby je koordinoval stavební úřad. Ten byl k tomu přece historicky určen. Místo 20 typů řízení budeme mít jenom jedno, samozřejmě s možností odvolání a přezkumu. Všechny tyto procesy a úkony budou muset úřady stihnout v jasně stanovených lhůtách. V novém stavebním zákoně máme i opatření proti nečinnosti úřadu. Díky tomu bude každý, i velký, investor do roka vědět, zda může stavět či, nikoliv. A to včetně odvolání a přezkumu. U menších, jednoduchých a bezproblémových staveb typu rodinného domku máme v zákoně institut zrychleného řízení, kde vydání povolení může být prvním úkonem už za 30 dnů.

Místo 20 typů řízení budeme mít jenom jedno. Samozřejmě s možnosti odvolání a přezkumu, ale všechny tyto procesy a úkony budou muset úřady stihnout v jasně stanovených lhůtách.

Mýtus číslo 9: Nový stavební zákon pomůže jen developerům na úkor přírody a památek, napsala si jej Hospodářská komora

To není pravda. Ostatně stačí se zeptat na Hospodářské komoře. Ministerstvo, které chystá takovouto revoluční změnu, jakou je rekodifikace stavebního práva, konzultuje svůj záměr s mnoha uskupeními, svazy či komorami. Je potřeba si uvědomit, že Hospodářská komora zastupuje tisíce investorů v rámci České republiky a bylo by opravdu velmi nestandardní ji obejít. Hospodářská komora nám zejména v počátcích tvorby nového zákona velmi pomohla, a patří jí za to dík. Odpovědnost za konkrétní paragrafovou podobu zákona nese ale jen a jen ministerstvo. Podobu zákona jsme samozřejmě velmi intenzivně diskutovali s ministerstvy, která jsou garanty ochrany veřejných zájmů. Se všemi jsme dospěli k nějakému konsenzu nebo kompromisu, i když někde to trvalo dlouho a stálo to hodně sil na obou stranách. Je tedy nesmysl tvrdit, že tu chceme developerské eldorádo na úkor památek a přírody.

Při tvorbě zákona je obvyklé, že se záměry konzultují s mnoha svazy či komorami. Odpovědnost za konkrétní paragrafovou podobu zákona nese ale jen a jen ministerstvo. Podobu zákona jsme velmi intenzivně diskutovali i ministerstvy, která jsou garanty ochrany veřejných zájmů.

Mýtus číslo 10: Nový stavební zákon má více paragrafů a je složitější….

Tak na to musíme reagovat s úsměvem. My jsme za nový stavební zákon dokonce dostali pochvalu od Legislativní rady vlády. Tedy že konečně je připraven zákon tak, jak má vypadat. To znamená jeden paragraf maximálně na dva až tři odstavce. My můžeme klidně připravit stavební zákon o deseti paragrafech, ale jeden paragraf pak bude na šest stran, a nikdo se v zákoně nevyzná.

Nový zákon má více paragrafů, ale paragrafy jsou krátké, srozumitelné a přehlednější. Pochválila nás za to i Legislativní rada vlády.

Mýtus číslo 11: Nový stavební zákon dostupnost bydlení nezlepší

Na to si přece odpovíme všichni selským rozumem. Čím více bude bytů, tím bude jejich cena nižší. To je prostě zákon nabídky a poptávky. Statistiky z okolních států to potvrzují – kde se staví více bytů, ceny jsou nižší. Na pořízení bytu v Praze musí už dnes občané šetřit v průměru 13,9 roku. Například ve Vídni na stejný byt lidé dosáhnou téměř o pět let rychleji. A ve Varšavě stačí na byt šetřit 8,5 roku. V Praze se totiž ve srovnání s ostatními metropolemi v průměru povoluje suverénně nejméně bytů. Ve Varšavě se povoluje na tisíc obyvatel v průměru za posledních pět let 13 bytů, v Praze 3,4 a ve Vídni 8,7 bytu.

Bez nového stavebního zákona se ale nabídka zvýší jen stěží. Investoři v Praze dnes čekají na povolení obyčejného bytového domu v průměru více než pět let. Současné byrokratické a těžkopádné povolování je ale problém i pro obce, které by chtěly stavět i sociální a dostupné nájemní byty. Podle nového zákona budou stavebníci do roka vědět, zda mohou stavět, či nikoliv.

Čeho je málo, to je drahé. Vyšší nabídku ale zajistí pouze nový stavební zákon. V horizontu několika let se díky němu postaví daleko více bytů.