SOCR ČR: Skupina poslanců chce potají schválit povinný podíl českých potravin

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) považuje za skandální, že se skupina poslanců v čele s hnutím ANO snaží opět, navíc v době vrcholící pandemie koronaviru, schválit kvóty na české potraviny. Všechny dosavadní pokusy zemědělských lobbistů o zavedení kvót na české potraviny díky tlaku veřejnosti v minulosti padly pod stůl. To, že se další návrh dostává do sněmovny těsně před koncem roku a v době vrcholící krize spojené s pandemií Covid-19, považujeme za hrubé zneužití politické moci a snahu vyhnout se veřejné kontrole těchto nebezpečných návrhů. Je zapotřebí si uvědomit, že spousta potravin se v České republice vůbec nevyrábí a v naprosté většině ostatních potravin nedokážeme být soběstační. Omezení nabídky a konkurence by sice navýšilo zisky velkých zemědělských a potravinářských koncernů, ale výrazně by poškodilo české spotřebitele.

„Návrh týkající se jakéhokoli povinného zavedení českých potravin na pultech obchodů považuji za naprosto absurdní a zcestný. V situaci, kdy je Česka republika v řadě klíčových potravin soběstačná jen na 30 až 40 %, je navíc velmi nebezpečný. Povede k tomu, že spoustu produktů na pultech českých obchodů spotřebitel už nenalezne, a za ty, co zůstanou, zaplatí výrazně víc. Shánění ovoce a zeleniny se stane novým druhem sportu. Místo jednoho květáku si člověk koupí rovnou tři a dva vymění se sousedem za salátové okurky. Jsem zvědavý, jak se předkladatelé vypořádají třeba s faktem, že více než 90 % uzenin vyráběných u nás nesplňuje parametry označení ,česká potravina‘, takže budou muset zmizet z trhu. Podobně novou dikcí zákona nebude možno za české považovat třeba znojemské okurky nebo olomoucké tvarůžky,“ uvedl Tomáš Prouza, prezident SOCR ČR, a dodal: „Premiér Babiš se na jaře dušoval, že je proti zavedení povinných kvót na české potraviny. Přesto je to právě hnutí ANO za pomoci SPD, kdo se snaží kvóty znovu zavést, a spoléhají se na to, že dnes je pozornost veřejnosti zaměřena na koronavirovou krizi.“

Jak T. Prouza zdůraznil, tuzemští pěstitelé jsou schopni dodávat ovoce a zeleninu na trh pouze několik měsíců v roce. Namátkou u květáku a rajčat to jsou necelé čtyři měsíce, u salátových okurek dokonce ani ne dva měsíce. Pokud po zbytek roku bude zakázáno dovážet ovoce a zeleninu ze zahraničí, zůstanou na základě návrhu hnutí ANO a SPD v obchodech prázdné regály.

Veškeré plodiny (namátkou rýže, mnohé luštěniny, káva, kakao, čokoláda či koření), které u nás principiálně nelze pěstovat a které jsou nedílnou součástí finálních produktů, budou mít vliv na požadované procento. Výrobci v současnosti nejsou schopni garantovat po celý rok potřebné procento surovin z domácí produkce, takže třeba naprostá většina uzenin tuzemských výrobců nebude splňovat požadavky na „českou potravinu“. V portfoliu mnoha domácích velkých potravinářských firem není aktuálně ani jeden produkt, který odpovídá definici „české potraviny“ podle zákona. A to má jejich zastoupení stoupat z 55 % v roce 2022 na 73 % v roce 2028 a následujících letech.

„Je naprosto zřejmé, že postiženým bude jen a jen zákazník. Dojde k dramatickému snížení výběru. Tam, kde mají zákazníci možnost výběru z třeba deseti druhů, budou mít najednou jen dva nebo tři. Je skutečně naivní se domnívat, že stanovení povinného podílu českých potravin povede k něčemu jinému než ke zhoršení pozice zákazníků a zhoršení kvality, protože čeští zemědělci přestanou být tlačeni zahraniční konkurencí,“ zdůraznil T. Prouza a doplnil: „Zvednou se ceny potravin se všemi důsledky pro nakupující, přičemž půjde pouze o zbytečné nalití jejich peněz do kapes vlastníků velkých českých zemědělských koncernů. Právě těch, které dnes nejsou schopni konkurence a jedou jen ze setrvačnosti.“

Co největší pestrost nabízeného zboží předpokládá nutnost mít k němu přístup z maximálního počtu zdrojů. Dostupnost českých potravin je proto nutné řešit systémově, žádný zákon totiž občany nasytit nedokáže. To může pouze efektivně fungující zemědělství, potravinářství a obchod.