Kriticky oslabení zájezdoví dopravci na pomoc od vlády stále čekají

Pandemií zasaženým poskytovatelům nepravidelné autobusové dopravy se stále nedostalo žádné pomoci od vlády. Kvůli opatřením spojeným s nemocí COVID-19 přitom firmy přišly o hlavní sezónu, která tvoří většinu jejich zisků, a už v červnu téměř 90 % z nich hlásilo, že jim finanční rezervy postačí maximálně na půl roku.
Iniciativa Za autobusy a sdružení ČESMAD jednaly s premiérem i ministrem dopravy. Na konkrétní kroky a podporu ale přes 300 podporovatelů iniciativy z řad dopravců stále čeká. Kvůli nejisté epidemiologické situaci v zemi se navíc ruší i podzimní zakázky a dopravcům se vzdaluje vidina návratu k normálu.

Premiér Andrej Babiš přislíbil malým a středním poskytovatelům nepravidelné autobusové dopravy po červencové schůzce se zástupci iniciativy Za autobusy, že se bude jejich situací společně s ministrem dopravy zabývat. Na konkrétní kroky ale podnikatelé stále čekají. Silně ohrožené jsou navíc i podzimní zakázky, od kterých si dopravci slibovali alespoň mírné zlepšení již tak kritické situace, ve které se nacházejí.

„Už nyní nám chodí storna od firem, které jsme měli dopravovat například na teambuildingy. Všichni se bojí, že opět přijdou opatření a nebude možné vyjet, tak akce preventivně ruší. Rozhodly se tak i opravdu velké společnosti. To jsou špatné zprávy ne pouze pro jednoho dopravce, ale pro více firem napříč kraji. Stále častěji navíc slýcháme, že se na podzim nebudou konat ani školní akce, jako jsou adaptační pobyty či školy v přírodě, o výletech či vzdělávacích exkurzích nemluvě,“ upozornil Jiří Vlasák, zakladatel iniciativy Za autobusy.

„Individuální turistika funguje, mnoho lidí se nebojí létat na dovolenou, ale organizátoři společných akcí z řad firem, úřadů či školských zařízení nechtějí jít do rizika opětovného rušení, a tedy finančních ztrát i zbytečně zmařené práce. Nepravidelná přeprava osob je jeden z nejvíce postižených oborů s nejtěžšími důsledky pro její provozovatele, často malé rodinné firmy, ovšem s obrovskými náklady,“ dodal.

Přitom právě k následujícím dvěma měsícům se dopravci upínali. „Náš červnový průzkum mezi firmami z oboru ukázal, že více než polovina dopravců očekává, že se jejich provoz vrátí na úroveň před epidemií do 12 měsíců. Téměř desetina do půl roku. Již nyní je ale jasné, že i tyto zdánlivě pesimistické odhady dopravců byly naopak příliš optimistické,” řekl Jiří Vlasák.

90 % dopravců před kolapsem

Průzkum zároveň zmapoval katastrofální situaci, ve které se odvětví po koronavirové krizi nachází. 4 z 10 dopravců již v době jeho vyplňování došly finanční rezervy. Skoro 90 % z nich pak odhadovalo, že se tak stane nejpozději v následujících šesti měsících.

Iniciativa má již nyní informace o některých dopravcích, kteří s dopravou končí a také od těch, kteří začínají autobusy “vracet” leasingovým společnostem. I v tomto případě ale bude dopravce jako soukromá osoba nadále dlužit i několik milionů korun za jeden autobus, protože při jeho koupi je nucen podepsat směnku na vlastní osobu. Celý proces pak může trvat i další rok, než leasingová společnost autobus pod cenou prodá a dopravci složí konečné účty.

Nepravidelná autobusová doprava přitom byla ve složité situaci už před koronavirem, dlouhodobě totiž musí čelit znevýhodněným podmínkám na trhu. Pravidelná přeprava osob je před nepravidelnou extrémně protěžována. Stát a kraje ji podporují desítkami až stovkami miliard korun. Je navíc, na rozdíl od nepravidelné dopravy, zdaněna pouze 10 % DPH namísto 21 %. Linkové autobusy pak neplatí silniční daň, přitom mohou až pětinu kilometrů najezdit v nepravidelné přepravě.

Návrhy iniciativy Za autobusy

Iniciativa od státu požaduje skutečnou pomoc ve formě náhrad, tak jako bude poskytnuta ubytovacím zařízením, a dále požaduje zajištění reálných a smysluplných úvěrů, které dopravcům pomohou zvládnout nejhorší období a na které paradoxně z důvodu, že se jedná o jeden z nejpostiženějších oborů podnikání, nemají vůbec šanci dosáhnout.

Aby pro dopravce mělo smysl pokoušet se dál ve svém oboru podnikat, je nutné aspoň částečně narovnat podmínky v podobě nastavení správné sazby DPH a zavedení stejné silniční daně, která platí pro autobusy provozující pravidelnou dopravu. Dále dopravci požadují dotování přepravy stejným skupinám obyvatel: žákům, studentům a seniorům, jako má linková doprava.

Dopravci v nepravidelné přepravě osob chtějí férové nastavení trhu, a proto navrhují i zavedení zdanění mezinárodní přepravy osob, které i je finančně zatíží. Toto zdanění má zavedeno mnoho okolních zemí. Když například čeští dopravci vezou žáky na exkurzi do muzea koncentračního tábora Dachau, zaplatí rodiče dětí německému státu společně několik tisíc korun na dani za jízdu autobusem po Německu.
Pokud ale naopak jedou německé děti autobusem například do Prahy, český stát od nich nevybere ani korunu. Nulová daň pro zahraniční dopravce způsobuje i to, že autobusoví dopravci z Polska najíždějí realizovat zakázky do příhraničních měst, protože pro českou klientelu v rámci Česka jedou o 21 % levněji než tuzemský dopravce, který k dopravě musí účtovat DPH.

„Nyní v důsledku vládních opatření kvůli koronaviru celému našemu odvětví hrozí kolaps, což by do budoucna znamenalo, že namísto extrémně pracovitých podnikatelů, kteří mnohdy desítky let budovali svoje malé firmy a na rozdíl od pravidelné přepravy osob nemalou měrou přispívali do státního rozpočtu, stát bude mít na krku mnoho demotivovaných bývalých podnikatelů, kteří budou mít doživotní exekuce, v budoucnu pro stát již nic neudělají a naopak budou nuceni stát se součástí šedé ekonomiky, aby se pokusili uživit sebe a své rodiny.
Odhlédneme-li od dosavadního amorálního přístupu státu k těmto podnikatelům, tak stát prodělá na vzniklé situaci v budoucnu mnohem více peněz, než pokud by dopravcům poskytl jimi oprávněně požadovanou pomoc,“ dodal Jiří Vlasák.