Mýty lyžařů, které se mohou vymstít. Čím se řídit na sjezdovce?

Na prahu jarních prázdnin, které budou rodiny s dětmi trávit na českých i zahraničních horách, se vyplatí zopakovat si základní fakta a pravidla, aby si rekreanti lyžování opravdu užili. Mnozí se totiž vyznají lépe v nabídkách penzionů a wellness služeb než v zásadách pohybu na sjezdovce. Navíc koluje mnoho opravdu nebezpečných mýtů, a ty se mohou stát osudnými. Vždyť úrazů na horách stále přibývá. UNIQA proto sestavila seznam největších nepravd a uvádí je na pravou míru.

Mýtus 1: Při lyžování nejsou stanovena žádná pevná pravidla

Pro lyžaře, snowboardisty i běžkaře platí na tratích pravidla FIS stanovená Mezinárodním svazem lyžařů. Seznámit se s nimi můžete například na webu Horské služby - zde. Z právnického hlediska nejde sice o právní normy, nicméně kdo je poruší a způsobí škodu nebo zejména újmu na zdraví, může stanout před občanským nebo trestním soudem (podle rozsahu zaviněné újmy).

Mýtus 2: Na sjezdovce se řídíme pravidlem pravé ruky

Pravidlo pravé ruky platí v silničním provozu, ale ne na sjezdovce. Podle pravidel FIS je každý povinen pohybovat se v každém okamžiku s ohledem na ostatní lyžaře. Poněkud striktněji je provoz upraven pro běžkaře: na potkání se vyhýbají lyžaři tak, že každý ustoupí na pravou stranu. Sjíždějící osoba má přednost, stoupající uhýbá.

Mýtus 3: Neupravené svahy jsou bezpečné, jakmile jsou tam už stopy jiných lyžařů

Je-li na svahu vidět stopy lyžařů, kteří se už z něho spustili, neznamená to automaticky, že je sjízdný a bezpečný. Zvláště napadne-li větší množství nového sněhu, jsou jednotlivé vrstvy pokrývky v napětí a různá místa mohou být ve vzájemném působení citlivá. Laik taková místa nerozezná. Projede-li tam, vrstvy se mohou dát do pohybu a klouzat níž ve formě laviny. A nemusí to být první ani desátý lyžař, ale klidně až stý, který nebezpečnou lokalitu ten den projede.

Mýtus 4: Lavině ujedu

Není-li freestylový lyžař speciálně vycvičen a nemá-li opravdu profi vybavení, nemá proti lavině žádnou šanci. I lepší lyžař ujíždí na svahu většinou rychlostí okolo 70 km/h, zatímco lavina se řítí rychlostí až 400 km/h.

Mýtus 5: Grog a svařák k lyžování prostě patří

Požití alkoholu při lyžování, snowboardingu nebo při sáňkování není samo o sobě trestné. Nicméně kdo způsobí pod vlivem alkoholu (nebo jiných návykových látek) na sjezdovce nebo trati úraz někoho jiného, musí počítat s trestním stíháním, a také tím, že pojišťovna sice postiženého odškodní, ale bude vymáhat zpětně své finanční plnění na viníkovi nehody. Alkohol i v malém množství snižuje rychlost reakce a rozpoznávací schopnost, takže zvyšuje riziko karambolu. Tak ho raději vynechte a řiďte se pravidlem: popíjet ano, ale až se zují lyžáky. A pamatujte: obzvlášť nebezpečný je mix alkoholu a sportu při nočním sjíždění alpských kopců na sáňkách!

Mýtus 6: Vázání na lyžích si umím seřídit sám

Ke správnému nastavení bezpečnostního vázání tak, aby lyžaře opravdu chránilo, je zapotřebí milimetrové přesnosti. Proto je správné přenechat tuto práci odborníkům. Ti zohlední všechny faktory, které hrají roli, jako jsou například hmotnost, styl jízdy, průměr kolena, délka boty atp. Nevyplácí se ani zkoušet si navzájem lyže s přáteli na svahu. Vázání se může náhle samovolně uvolnit, nebo naopak držet nohy upnuté k lyžím při pádu, protože bylo seřízeno pro někoho jiného.

Mýtus 7: Při sáňkování není helma zapotřebí

Málokdo ví, že je-li pro děti do 15 let na lyžování předepsána bezpečnostní přilba, platí to automaticky i pro některé jiné zimní sporty na sjezdovce, k nimž sáňkování jednoznačně patří. Mimo sjezdovky sice nejsou helmy povinné, ale jejich nošení je naléhavě doporučováno. Zejména některé alpské tratě „jen“ pro sáňky jsou opravdu pořádně rychlé!