Jiří Jemelka: V čem naši podnikatelé chybují oproti těm z Polska, Maďarska nebo Portugalska

Podle dat Indexu prosperity Česka, jež byla publikována v říjnu letošního roku, vyšlo české podnikatelské prostředí jako jedno z nejhorších v Evropě. Velký podíl na nelichotivé 21. příčce žebříčku má především náročný a zdlouhavý proces zakládání firmy. Ing. Jiří Jemelka, MBA ze společnosti JPF Czech, se ale domnívá, že nepříznivý stav businessového prostředí v republice je vedle byrokracie a legislativních prvků zapříčiněn především specifiky české mentality.

Až příliš rychlé uspokojení

Díky zkušenostem z Maďarska a Polska či příkladům z Izraele a Portugalska si všímám velkých rozdílů mezi mentalitami jednotlivých národů. V Česku mi největší starosti dělá rychlost, s jakou je podnikatelská dravost nasycena. Stačí pár prvních úspěchů, stabilizace firmy a už se usíná na vavřínech. Čím to je? Cílem řady tuzemských majitelů firem je totiž vytvořit si relativně fungující království pro sebe, které jim dodá pocit jistoty a zabezpečí určitý příjem a s ním i pohodlný životní styl. Jakmile jsou tyto potřeby saturovány, firma se obvykle přestává dynamicky rozvíjet. Majitel podniku už nemá chuť experimentovat, zvyšovat objem zakázek, zvětšovat zázemí podniku, diverzifikovat apod. Snižuje se proto flexibilita, s jakou je schopen subjekt reagovat na výkyvy a trendy na trhu.

V dlouhodobém horizontu pak business stagnuje, případně začíná upadat. To je velký rozdíl v přístupu oproti uvedeným státům. Pro ně je typické hodně inovovat, neotřele využívat kreativitu. V jejich duševním nastavení je zakořeněná větší průbojnost. Jsou činorodí a vynalézaví, hodně se věnují obchodu. Každý úspěch zpětně investují do kapitálu firmy či firem. Dosažené výsledky jsou vždy jen dalším odrazovým můstkem na trajektorii úspěchu. Dřímá v nich určitý neklid, který je nutí neustále posouvat vlastní hranice.

Vzdorovat změnám? Radši to prodejte…

Pohodlnost obvykle vede k přehlížení nutnosti včas udělat žádoucí změny. Manažer ani podnikatel se nemůže chovat jako žába na prameni. Nemůže očekávat, že se vyčasí. Musí se o svoje místo na výsluní přičinit a dělat to soustavně. Když něco, co fungovalo dvacet let, teď nevypadá růžově, je nejvyšší čas obor, oblast podnikání opustit a firmu prostě přesměrovat, vstoupit do jiného segmentu, utlumit ztrátovou divizi a šlapat do té ziskovější. Změny jsou nevyhnutelnou součástí života podnikatele a nelze jim vzdorovat. Pokud to nechcete pochopit, radši svůj business prodejte, dokud má hodnotu.

Podnikatelského ducha ničí lpění na jistotě, schází také s věkem

Jak by měl vypadat optimální podnikatelský mindset? Má tři klíčové ingredience: otevřenost a svěžest v uvažování, ochotu riskovat, dravost. S tímto nastavením obvykle do podnikání lidé vstupují. S věkem se však čím dál více spoléhají na jistoty toho, co už mají a vybudovali. Samozřejmě, že je dobré být hrdý na svou práci. Ale u toho se nelze zastavit. Pokud si uvědomíme, že podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu z třetího kvartálu letošního roku je víc než polovina podnikatelů starší 46 let, brzy může česká ekonomika zažívat další hoře. Podnikání totiž není o pevných bodech a stereotypu. Pokud chcete svůj podnik udržet v kondici, v devadesáti procentech vám nezbývá než se lpění na dosaženém prostě zříci a zdravě riskovat.

Rychlost rozhodování jako přímá úměra bohatství a svobody

V naší interim manažerské praxi narážíme u klientů na těžkopádnost v rozhodování. A že je to velká překážka v prosperitě. Protože liknavost přímo ovlivňuje stav cashflow. Čím déle čekáte, než se k něčemu rozhoupete, tím je to rozhodnutí dražší. Když roste inflace, je čekání ještě nákladnější.

Opět se potvrzují staronové pravdy. S krizemi se popasují lépe ty firmy, a nakonec jsou celkově úspěšnější, v nichž jsou majitel a vedení schopni rychle rozhodovat o změnách a realizovat je. Ano, často se může ukázat, že polovina z nich byla slepou uličkou. Ale další polovina podniku prospěla. A ta slepá ulička je důležitá zrovna tak. Nabíráte zkušenosti a sledujete vývoj.

Rychlé rozhodování a akceschopnost jsou důležité i z jiného důvodu. Čím jste rychlejší, tím býváte svobodnější. Je to vaše podnikové rozhodnutí, ne nějaká nutnost, něco, co si na vás osud vynutil. Máte nad tím, co děláte, lepší kontrolu. Většina firem s tímto nastavením je také neuvěřitelně flexibilní ve vyhodnocování změn a aktivit. Díky tomu mohou transformaci efektivněji řídit. Představte si podnik jako průtokovou veličinu, vše musí být v pohybu. Taková firma je zdravější.

Past mikromanagementu

Velkou chybou, která stojí za únavou našich podnikatelů, je přílišné se oddávání mikromanagementu. Proto bych doporučil, abyste i firmu o pěti lidech řídili tak, jako byste těch firem měli padesát. Přesně podle zásady rozděl a panuj. Vy se nemůžete zaobírat kontrolou, opravováním chyb po každém, nemůžete být specialista v obchodě, finančním řízení, HR i marketingu zároveň. S takovým přístupem rychle odpadnete. Přijdete o křídla a sny. Zaměstnanci vám nevyrostou v silné orly, kteří dokáží létat svižně, na velké vzdálenosti, mají oko, cit a prvotřídní lovecké instinkty. Pokud budete trvat na tom, že jen vy vše dokážete nejlépe, svou firmu doslova zašpuntujete v malosti. Začněte se obklopovat lidmi, kteří jsou dobří v těch činnostech, které potřebujete.

Po krůčcích opouštějte exekutivu. A své zaměstnance nechte chybovat i růst, ale nedělejte jim hyperprotektivní maminky. Jinak budete v pasti všichni. Odvaha budovat manažerskou strukturu je právě typická pro obchodně úspěšné podniky z Polska, Maďarska, Izraele či Portugalska.