Vít Hradil: Průměrný Čech dosud šetřit nezačal, meziročně v obchodech utratil o téměř 10 % více

Tržby českých maloobchodů v červenci vykázaly v reálném vyjádření pokles o 7,2 % oproti minulému roku a o 0,6 % oproti předchozímu měsíci. Hovořit o tom, že Češi masivně šetří, by ovšem nebylo zcela přesné. Ačkoliv totiž reálné prodeje – tedy množství nakoupeného zboží – skutečně výrazně poklesly, nominální útraty – tedy objem peněz, který Češi neváhali v obchodech utratit – meziročně narostly o 9,5 %. Dramatický rozdíl mezi rostoucími útratami a prázdnějšími košíky jde pochopitelně na vrub spotřebitelské inflaci.

V reálném vyjádření Češi ve srovnání s loňskem letos nejvíce omezili nákupy počítačových a komunikačních zařízení (-15,1 %), pohonných hmot (-13,5 %) a výrobků pro domácnost (-12,0 %). Pokles reálných tržeb byl ovšem plošný prakticky napříč odvětvími.

Poněkud odlišný obrázek ovšem nabídne srovnání nominální, tedy zohledňující pouze skutečné objemy utracených peněz. Zde drtivě dominují pohonné hmoty, za které Češi meziročně „nechali“ u čerpacích stanic o 23,2 % více, následují oděvy a obuv (+11,4 %) a kosmetické a toaletní výrobky (+11,2 %). Jedinou kategorií, kde lze meziročně hovořit o skutečném „šetření“, byly stánky a trhy, které letos zinkasovaly o 1,3 % méně, než vloni.

Ačkoliv červená čísla v maloobchodních statistikách mohou svádět k dojmu, že Češi hromadně šetří, podle nás by tato interpretace byla poněkud nepřesná. Češi si sice skutečně z obchodů letos odnášejí o 7,2 % méně zboží, ovšem utratili za něj o 9,5 % více peněz. Nebývale velký rozdíl mezi těmito dvěma metrikami pak pochopitelně tvoří inflace. V pondělí zveřejněná statistika o mzdách navíc ukázala, že průměrný výdělek v Česku meziročně narostl pouze o 4,4 %, což znamená, že české útraty rostou výrazně rychleji, než příjmy, což lze jen velmi obtížně nazvat „šetřením“. Rostoucí útraty vhledem ke mzdám se přitom netýkají pouze nezbytností, jako jsou potraviny či pohonné hmoty, jedná se spíše o plošný fenomén s několika výjimkami.

To přitom neznamená, že se velká část Čechů nedostává do finančních problémů, to bezpochyby ano. Zbytek jejich spoluobčanů – který je patrně poměrně početný – ovšem své útraty navyšuje takovým tempem, že celkový výsledek nijak „šetřivě“ nevyznívá. Nezbývá než doufat, že tato „kupující většina“ má s ohledem na pokračující energetickou krizi své finanční plány dostatečně promyšlené.