V pátek byl v eurozóně zveřejněn velice důležitý předstihový makroekonomický indikátor, který indikuje očekávaný hospodářský vývoj na příští dvě čtvrtletí. Konkrétně šlo kompozitní index nákupních manažerů (Composite Purchasing Managers Index – PMI). Z červnové hodnoty 52,0 bodů došlo v červenci k masivnímu poklesu na 49,4 bodů. Přitom hranice 50 bodů odděluje zrychlující se makroekonomickou dynamiku od klesající dynamiky. Hodnota indexu na 49,4 bodech jednoznačně indikuje, že eurozóna téměř s jistotou rychle směřuje minimálně do mírné ekonomické recese.
Kompozitní index PMI má dvě složky, sektor průmyslu a sektor služeb. Průmysl je na to stále dosti špatně: průmyslová produkce v červenci podle průzkumu silně poklesla a nové průmyslové objednávky také zaznamenaly pokles. Ještě problematičtější je možná ale sektor služeb, jehož dynamika rovněž prudce zpomaluje. Dílčí index PMI ve službách totiž poklesl z 53,0 bodů na 50,6 bodů, což přibližně odpovídá stagnaci tohoto sektoru. Celkově proto kompozitní index PMI indikuje slabost napříč celou ekonomikou eurozóny, což mělo rovněž za následek výrazné hromadění zásob a slabší poptávku po nových zaměstnancích. Pokud jde o inflaci, index PMI sice indikoval určité zmínění cenových tlaků, nicméně ty i přesto stále zůstávají enormně vysoké.
Ve čtvrtek přitom na svém řádném zasedání ECB poprvé po 11 letech zvýšila základní úrokové sazby. V tiskové zprávě zmínila, že od tohoto zasedání bude nastavení své měnové politiky řídit výhradně podle nově přicházejících makroekonomických dat (anglicky data-dependent). ECB v tiskové zprávě zároveň zmínila, že na dalších zasedáních základní úrokové sazby velice pravděpodobně dále zvýší. Domnívám se nicméně, že s tím, jak bude stále více zřejmé, že se ekonomika eurozóny stále více propadá do recese, bude ECB velice pravděpodobně nucena obrátit směr. Od zářijového zasedání proto nyní očekáváním další zvýšení základních úrokových sazeb maximálně o čtvrt procentního bodu, a tím by se měl dostat aktuální minicyklus zvyšování úrokových sazeb v eurozóně ke svému konci. A vzhledem k tomu, že hlavní depozitní úroková sazba ECB je nyní na nule při téměř 9% inflaci, se podle mého názoru o nějak výrazně jestřábím nastavení měnové politiky ECB vůbec hovořit nedá, neboť nyní a i v následujícím období budou reálné inflačně-očištěné úrokové sazby hluboko v mínusu.
Silně zvýšená inflace nás tak bude, nejen v eurozóně, ještě trápit poměrně hodně dlouho. Pokud k tomu přičteme anemický ekonomický růst či spíše mírnou recesi, realizace globálního stagflačního scénáře je nyní téměř jistá.
Michal Stupavský, investiční stratég Conseq Investment Management a. s.
4. srpna 2022