Jiří Jemelka: Ego ve firmě až na posledním místě

Představte si svět, ve kterém se rozhodujeme podle toho, co je nejpřínosnější pro nás, pro naši firmu, pro naše blízké, pro naše okolí, a nikoliv podle toho, zda dané rozhodnutí náhodou neurazí naši ješitnost. Nebylo by to opravdu povznášející a osvobozující? Ego je totiž vězení, kterým si můžeme šlapat po štěstí, a to nejen v podnikání.

Ego vládne světu

Vidím to dnes a denně ve firmách. Ego škodí a brání jejich dalšímu rozvoji. Ten scénář se opakuje znovu a znovu. Nadšený majitel plný zápalu a energie žene firmu nahoru, dává do toho vše a říká si, že to prostě urve. A ono to z počátku funguje. Tímto způsobem je možné vybudovat firmu s obratem deset dvacet padesát milionů i víc. Při hranici sto padesáti až dvou set milionů ale přichází jasná stopka, podnikatelský vesmír dává zřetelný signál a říká: Karle, sám už to dál neposuneš, tohle je hrozný chaos, musíš dát šanci svým lidem.

Vyslyšet volání a nechat si pomoci?

A před Karlem je teď rozhodnutí, zda to volání vyslyšet, nebo zadupat do země. Delegovat už přece zkusil, a jak to dopadlo? Na nikoho se nedá spolehnout, nejlépe si vždycky všechno zařídil sám. Jenže teď už to nejde. Den nemá deset tisíc hodin a Karel se neumí naklonovat. Pokud chce dál růst a nezačít stagnovat, potřebuje pomoct.

Zní to docela jednoduše, že? Odhodlat se k tomu je ale pro řadu majitelů jedna z nejtěžších věcí v jejich podnikatelském životě. Byli zvyklí být v první linii, být u všeho, plahočit se od úmoru do úmoru a rozhodovat o každé jednotlivosti. Tento mikromanagement, ideálně doplněný armádou „yesmanů“ a „přikyvovačů“, ale k dalšímu růstu firmy nepovede.

Kdy a jak se stát režisérem podnikatelského úspěchu

Na Karlovi je teď dojít k poznání, že jeho úloha turbo výkonného operativce právě skončila. Teď se musí stát vrchním stratégem a organizátorem. Musí začít systematicky delegovat a dát šanci svým spolupracovníkům. Šanci zazářit, ale také šanci nasekat nějaké ty chyby a na nich se učit. A taky jim nechat trochu té slávy. Podlehnout dojmu, že za všechny úspěchy ve firmě mohu já, je sice lákavé a velice časté, teď je však čas jít do zákulisí. Teď je čas stát se režisérem a vše sledovat z většího odstupu.

Pomoc není sprosté slovo, ale nezbytnost pro růst firmy

A taky je potřeba naučit se umět si říct o pomoc. Je to až k neuvěření, jak často podnikatelé raději nechají svoji firmu padnout, než aby zavčasu požádali o pomoc: Cože, já, který jsem to všechno vybudoval z nuly, teď půjdu za někým žebrat o rady? Co by tomu řekli moji lidé? Co by tomu řekla manželka? A sousedi?

Takových případů jsem sám zažil několik a o dalších mi vyprávěli moji kolegové. Podnikání není o nějakých specifických technický dovednostech nebo znalostech z businessových škol. Podnikání je umění dosadit ty správné lidi na to správné místo a ty potom vést. Nesmrtelná Baťova rada zní: Nejprve vybudujte lidi a oni pak vybudují firmu. Platí dnes více než kdykoliv dřív. A řídím se jí já sám. Nedávno jsem dospěl k poznání, že JPF dospěla a už mě tolik nepotřebuje. Předal jsem řízení firmy kolegům a stáhl se do ústraní. Budu se teď věnovat strategii a jejímu dalšímu rozvoji.

Za ty dlouhé roky se mi podařilo vybudovat loajální tým, na který se mohu spolehnout a kterému můžu věřit. Mají mou plnou důvěru a je teď primárně na nich posunout naši firmu zase o pěkný kousek dál. V podnikání zkrátka pro přebujelé ego není prostor. Ta show může být buď o vás, nebo o stabilně rostoucí firmě, která bude prosperovat. Je potřeba si vybrat. Rozhodnutí je na každém z vás.