Vít Hradil: Inflace jen těsně nedosáhla dvouciferné hodnoty

Růst spotřebitelských cen v Česku během ledna dále zrychlil, když po prosincových 6,6 dosáhl 9,9 %, tedy nejvíce od roku 1998. Meziměsíčně ceny narostly o 4,4 %, což představuje nesvižnější zdražování od roku 1993. Inflace tak sice překvapila odhad trhu (9,3 %) i České národní banky (9,4 %), ovšem vzhledem k aktuální nejistotě se jedná o spíše umírněnou odchylku.

Nárůst inflace do okolí 10 % byl všeobecně očekáván vzhledem k souběhu několika faktorů. Rapidně rostoucí ceny energií přiživilo lednové vypršení dočasného odpuštění DPH, což vyústilo v meziměsíční zdražení o úctyhodných 38,6 % u elektřiny a 31,3 % u plynu. Zároveň došlo k tradičnímu lednovému přecenění u prodejců i v ostatních kategorií, přičemž vzhledem k rychle rostoucím nákladům a nedostatku pracovní síly mělo tentokrát logicky větší razanci, než bývá běžné. Kromě kategorie Bydlení, kde se projevily dražší energie, tak svižně rostly ceny i například u Potravin (4,4 % meziměsíčně), Rekreace (3,3 %) či Alkoholických nápojů a tabáku (3,1 %).

V meziročním srovnání pak nadále dominuje kategorie Odívání a obuv (15,9 %), následovaná Dopravou (14,6 %) a již zmiňovaným Bydlením (14,4 %). Vzhledem k jeho významné váze ve spotřebním koši pak právě Bydlení mělo největší podíl na meziroční inflaci, kam přidalo 3,7 procentního bodu. Růst cen je ovšem plošný napříč spektrem, přičemž jediným oddílem, kde k němu meziročně nedošlo, byly Pošty a telekomunikace (0,0 %).

Ačkoliv je lednový výsledek na české poměry znepokojivě vysoký a opět překonal velkou část odhadů, vzhledem k aktuální situaci jej lze paradoxně považovat spíše za důvod k opatrnému optimismu. V současném nebývale rozbouřeném inflačním prostředí totiž existovala reálná šance výrazného překvapení směrem nahoru, ke kterému nedošlo. Právě lednová inflace je přitom tradičně určující i pro zbytek roku, jelikož nové ceníky stanovují trend na delší období.

Tržní reakce na zveřejněná data je aktuálně zastřená obecnějším odlivem kapitálu z našeho regionu, který je patrně reakcí na geopolitické napětí ve východní Evropě. Ačkoliv tak sázky na další zvýšení základní sazby ČNB narostly, koruna paradoxně oslabuje vůči dolaru i euru. Oslabení ovšem synchronizovaně vykazuje i polský zlotý či maďarský forint, a nejedná se tak o reakci na českou inflaci, která naopak působí mírně ve prospěch koruny.

Právě oslabování české měny přitom nerada uvidí Česká národní banka, která sázela na její pomoc s tlumením tuzemského zdražování přes kurzový kanál. I proto podle nás ČNB ještě neřekla poslední slovo, a na příštím zasedání bankovní rady očekáváme další, byť tentokrát mírnější zvýšení základní sazby do rozmezí 4,75-5,00 %.