V poslední době je velkým trendem omezovat dotační podporu pro velké podniky, které mají více než 3 000 zaměstnanců. Tyto podniky mají často velice omezenou možnost, jak peníze získat, či jsou dokonce z řady dotačních programů úplně vyloučeni. Jedním z konkrétních příkladů je aktuálně se řešící Národní plán obnovy patřící pod správu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Během téměř celé přípravy plánu bylo ze strany úředníků ministerstva velkým podnikům slibováno, že budou moci čerpat dostupné peníze. Nakonec však s největší pravděpodobností dojde ke změně a velké podniky se stejně jako u řady dalších operačních programů budou muset bez příspěvků z Národního plánu obnovy obejít.
Vyčleňování těchto podniků však není úplně rozumné a rozhodně tento přístup nelze aplikovat plošně. Rozhodně totiž neplatí, že každý velký podnik musí automaticky znamenat bohatý podnik. Řada z nich dotace potřebuje, aby mohla zrychlit dodavatelské řetězce a posunout tak českou ekonomiku.
Důležité je také zmínit, že všechny dotace rozhodně nesměřují na tzv. produktivní investice zvyšující například výrobní kapacity. Celá řada programů je nastavena na zelené cíle směřující na snižování emisí CO2, snižování spotřeby vody v průmyslu atp. Na tyto indikátory se dále vážou cíle, které musí stát z dlouhodobějšího pohledu splnit. Nezapojením velkých podniků do dotačních programů tohoto charakteru je plnění cílů zásadně ohroženo.
Existuje rovněž řada dotačních programů, jejichž vlastní podstatu nelze bez zapojení velkých podniků dosáhnout. Může se jednat například o programy na modernizaci elektrické přenosové soustavy, budování 5G sítí v železničních koridorech či vybudování sítí vysokorychlostního internetu v oblastech s nízkou hustotou obyvatel.
Obecně lze tedy říct, že zapojení velkých podniků do některých dotačních výzev je pro Českou republiku strategické a stát by je rozhodně neměl plošně obcházet a o možnost získat finanční podporu je automaticky připravit.
Jiří Kvíz, ředitel poradenské společnosti enovation
13. prosince 2021