Martin Gürtler: Vysoký stav devizových rezerv ČNB a jeho možný dopad na budoucí vývoj kurzu české koruny

Česká národní banka se rozhodla po devíti letech obnovit program odprodeje části výnosů z držby devizových rezerv, a to s účinností od ledna 2022. Celkový objem devizových rezerv v bilanci centrální banky činil ke konci loňského roku zhruba 3,5 bil. CZK, tedy cca 60 % českého nominálního HDP. Vlivem výnosu z držby cizoměnových aktiv se navíc tento objem dále zvyšuje i přesto, že ČNB již na devizovém trhu neintervenuje. Loňský celkový výnos ve výši přibližně 100 mld. CZK je však v porovnání s hodnotou obchodů na korunovém trhu relativně malý.

Centrální banka navíc nyní nechce používat kurz pro měnově politické účely. Prodeje devizových rezerv ze strany ČNB tak sice mohou přispět k rychlejšímu posilování koruny, a to i působením psychologického efektu, tento vliv však zřejmě nebude nikterak silný.

Devizové rezervy České národní banky (ČNB) v době jejího kurzového závazku platného od listopadu 2013 do dubna 2017 výrazně vzrostly. Centrální banka totiž prostřednictvím nákupů eur uměle oslabovala českou korunu, když její kurz nenechala posílit pod hranici 27 CZK/EUR. Důvodem byly silné dezinflační tendence, či dokonce hrozba deflace, spojené s útlumem ekonomiky, proti kterým ČNB již nemohla bojovat pomocí standardního snížení měnově-politických úrokových sazeb. Ty totiž koncem roku 2012 dosáhly technické nuly, která v případě základní repo sazby činila 0,05 %, a na řadu tak přišel nekonvenční nástroj ve formě devizových intervencí.

Po počátečním oslabení koruny o zhruba 5 % stačil ČNB z velké části pouze slovní závazek, přibližně od poloviny roku 2015 však byla donucena opět aktivněji vstoupit na devizový trh a intervenovat proti posilující koruně. To je vidět z níže uvedených grafů vývoje devizových rezerv. Ty konkrétně zachycují jejich objem v tzv. konvertibilních měnách (v bilanci centrální banky převažují aktiva denominovaná v eurech), tedy bez zohlednění stavu rezervních prostředků u Mezinárodního měnového fondu, rezerv ve formě zlata a dalších z hlediska důležitosti spíše okrajových položek celkových devizových rezerv. V září letošního roku činil podíl rezerv v konvertibilních měnách na celkovém objemu tuzemských devizových rezerv cca 90 %.

Zatímco v letech 2013 a 2014 rostly devizové rezervy v eurech meziročními tempy poblíž 20 % (rychlejší růst rezerv v korunách v roce 2013 přesahující 30 % byl dán silnou reakcí finančních trhů na kurzový závazek ČNB), v roce 2015 a 2016 jejich růst zrychlil ke 40 % a v roce 2017 pak dokonce nad 50 %. Výrazný nárůst tempa nákupu deviz centrální bankou na začátku roku 2017 souvisel se spekulacemi finančního trhu na konec kurzového závazku. Objem devizových rezerv v konvertibilních měnách se za celou dobu kurzového závazku zečtyřnásobil.

S odezněním nejsilnějších dopadů koronavirové pandemie se ČNB rozhodla po devíti letech obnovit odprodej části výnosů z devizových rezerv s účinností od ledna 2022. Centrální banka již v minulosti program odprodejů devizových rezerv měla, před spuštěním kurzového závazku ho však ukončila. Jeho hlavním smyslem bylo zpomalit růst rezerv z důvodu jejich výnosu. Objem rezerv v bilanci centrální banky se totiž stále zvyšuje, a to i přesto, že k intervencím na devizovém trhu už nedochází. Za roky 2019 a 2020 se jejich objem zvýšil v souhrnu o dalších přibližně 10 % a podle posledních dostupných údajů za září letošního roku vyšplhal na zhruba 3,4 bil. CZK (necelých 60 % nominálního HDP za rok 2020), což byl již pětinásobek roku 2012.

Důvodem jsou především kapitálové zisky a také běžné výnosy ve formě dividend a kupónů plynoucí centrální bance z držby finančních aktiv. Od října 2017 se totiž ČNB rozhodla rozdělit devizové rezervy na dvě časti, spočívající v tzv. likviditní a investiční tranši. Zatímco devizové prostředky v likviditní tranši slouží ke standardním měnově-politickým účelům (především k případným korekcím měnového kurzu, či ke krytí nedostatku deviz v ČR) a zahrnují krátkodobé instrumenty peněžního trhu (nadpoloviční podíl tvoří cizoměnová depozita u zahraničních centrálních bank), ty v investiční tranši se centrální banka rozhodla investovat na kapitálových trzích (zejména do státních dluhopisů a z části také do akciových indexů) za účelem realizace zisku.

Tržní hodnota likviditní tranše představovala ke konci loňského roku 36 % celkové hodnoty devizových rezerv, zbytek připadal na tranši investiční (podíl investiční tranše se přitom v průběhu času zvyšuje, když v říjnu 2017 byl poměr obou tranší 1:1). Z hlediska výnosu nesla likviditní tranše v roce 2020 záporný průměrný úrok ve výši -0,33 % p.a., když 80 % těchto finančních prostředků bylo alokováno na eurovém peněžním trhu. Investiční tranše nesla na druhou stranu průměrný kladný výnos 4,79 %, díky kapitálovým ziskům z dluhopisových a akciových portfolií (akcie tvořily 20 % investiční tranše, zbytek připadal na dluhopisy). K tvorbě devizových rezerv však dochází také v důsledku konverze finančních prostředků při čerpání fondů EU, kterou ČNB pro český stát provádí. V tomto ohledu lze pravděpodobně čekat v následujících letech významný příspěvek.

Ve vztahu k odprodeji části devizových rezerv se aktuálně hovoří pouze o prodeji výnosů z držby devizových rezerv, stejně jako tomu bylo v minulosti. To jsou výše zmíněné výnosy z držby dluhopisových a akciových portfolií, které při celkovém objemu 3,5 bil. CZK devizových rezerv v konvertibilních měnách ke konci roku 2020, při podílu investiční tranše ve výši 64 % a průměrném výnosu 4,79 % p.a., činily za celý loňský rok přibližně 100 mld. CZK. To je ve srovnání s hodnotou obchodů na korunovém trhu poměrně nízká částka. Denní objem obchodů s korunou se totiž jen na spotovém trhu pohybuje v rozmezí od 300 do 700 mil. EUR, což při současném kurzu poblíž 25,40 CZK/EUR činí 7,6 až 17,8 mld. CZK.

Zmíněný roční výnos ve výši 100 mld. CZK navíc zahrnuje jak kapitálové zisky, tak i běžné výnosy z kupónů a dividend, když údaje pro jednotlivé skupiny výnosů nejsou k dispozici. V případě, že by centrální banka prodávala pouze devizy plynoucí z běžných výnosů, byl by dopad na korunový trh ještě výrazně nižší. Především kapitálové zisky z dluhopisového portfolia přispěly k účetnímu zisku centrální banky v loňském roce ve výši 91,7 mld. CZK. Kladný hospodářský výsledek roku 2020 sloužil k úhradě části kumulované ztráty z předchozích let, která se tak snížila na -37,5 mld. CZK.

Rozpouštění vysokého a nadále rostoucího stavu devizových rezerv ČNB může v následujících letech přispět k rychlejšímu posilování české koruny, je však stále spojeno s řadou otázek. Zatím to vypadá, že centrální banka zřejmě nebude chtít použít kurz koruny jako nástroj pro utažení měnové politiky, ač by to v aktuální situaci vysokého podílu dovážené inflace nemuselo být z faktického úhlu pohledu úplně od věci.

Tempo snižování stavu devizových rezerv by tak bylo pravděpodobně velmi pozvolné, aby nedošlo k významným výkyvům kurzu koruny. Ve vztahu k odprodeji devizových rezerv je také otázkou, zdali centrální banka nebude chtít zároveň plně vyrovnat výše zmíněnou ztrátu z předchozích let, což by velikost odprodejů snižovalo. A nakonec, vzhledem k rostoucím tržním úrokovým sazbám a významné alokaci investiční tranše do dluhopisových instrumentů, se pravděpodobně značně sníží zisky plynoucí z držby těchto aktiv. Ty bude v korunovém vyjádření snižovat i obnovené posilování české koruny.

Zároveň nepředpokládáme, že by ČNB prodávala výnosy z předchozích let, které již zřejmě na kapitálovém trhu reinvestovala. Ač tedy k nějakým tlakům na silnější korunu z titulu odprodeje devizových rezerv ČNB může v budoucnu dojít, a to i vlivem psychologického efektu přítomnosti centrální banky na devizovém trhu, tento vliv pravděpodobně nebude nikterak silný.