Ministerstvo pro místní rozvoj ČR: Reakce na nesmyslná tvrzení Prahy: Podle nového stavebního zákona mohou vydávat Praha, Brno a Ostrava vlastní stavební předpisy

Představitelé města Prahy odmítli nový stavební zákon, který chválila Poslanecká sněmovna ČR. Je to jejich právo, nicméně tento postoj odůvodňují argumenty, které nejsou pravdivé, nebo skutečnost silně překrucují. Praze se nepodařilo do nového zákona prosadit všechny svoje pozměňovací návrhy, které šly velmi často proti zájmům dalších aktérů, ale i kritika musí být založena na faktech. Musíme proto na tiskovou zprávu hlavního města reagovat.

Zároveň bychom chtěli upozornit na množící se rozpory mezi vyjádřeními primátora Zdeňka Hřiba a oficiálními postoji Prahy směrovanými ministerstvu a Poslanecké sněmovně a požádat o sladění informací mezi představiteli města a srozumitelnou komunikaci navenek. Už v minulosti kritizoval primátor ministerstvo za to, že nepodpořilo přesun působnosti v pořizování územních plánů do samostatné působnosti, ačkoliv proti tomu sám hlasoval jako čestný předseda Svazu měst a obcí. Nově kritizuje přijetí pozměňovacího návrhu, který umožní „bydlení ve sklepě“, ačkoliv k jeho podpoře vyzýval poslance jeho náměstek na rozdíl od ministerstva, které k němu mělo zamítavé stanovisko.

Tvrzení Prahy: Navzdory deklarovaným požadavkům českých měst formulovaných v tzv. Čtyřech městských artikulích vezme nový stavební zákon obcím šanci na rozhodování o svém rozvoji.

Skutečnost: Ministerstvo pro místní rozvoj podpořilo tři ze čtyř požadavků pěti velkých měst formulovaných v tzv. Čtyřech městských artikulích. Jediný, který jsme nemohli podpořit, byl požadavek na pořizování územních plánů v samostatné působnosti, proti kterému se postavil Svaz měst a obcí a hlasoval proti němu i čestný primátor SMO ČR a pražský primátor Zdeněk Hřib.

Nový zákon rozhodně obcím šanci na rozhodování o svém rozvoji nebere. V povolování staveb dnes žádné formální pravomoci nemají a územní plánování zůstane v přenesené působnosti obcí, jako je tomu dnes. Zákon naopak posiluje v územním plánování postavení obcí a určeného zastupitele.

Tvrzení Prahy: Nový stavební zákon způsobí, že budou mít obce minimální vliv na svůj rozvoj a na to, jaké stavby se na jejich území povolí. Jejich obyvatelé budou nespokojeni s tím, jak se jejich prostředí (ne)proměňuje, ale nebudou s tím schopni nic udělat.

Skutečnost: Jsou to obce, které připravují zadání územního plánu a obce si ho schvalují. Nový stavební zákon jen chrání veřejné zájmy, například aby byl ochráněn zemědělský půdní fond, zajištěná dostatečná opatření na boj proti suchu. Pokud tyto podmínky samospráva dodrží, může o svém rozvoji rozhodovat volně. Není ale možné, aby se obce rozvíjely bez ohledu na sousední obce, kraj nebo stát.

Tvrzení primátora Prahy: „Kvůli novému zákonu se dostaneme do bizarní situace, kdy rozvoj obcí a měst nebudou řešit zaměstnanci jejich radnic, kteří dobře znají místní specifika, ale naopak centrální státní úředníci na míle vzdálení každodenní realitě v těchto obcích. Místo převzetí modelu funkčního v zahraničí pro zrychlení stavebních řízení si u nás ministerstvo vymyslelo nový státní megaúřad za desítky miliard korun. Výsledek je, že slibované jedno razítko z jednoho úřadu stačit nebude, pouze se legalizuje bydlení ve sklepě. Na tom ale řešení krize dostupnosti bydlení v 21. století postavit nelze,“ upozorňuje primátor hl. m. Prahy Zdeněk Hřib.

Skutečnost: Pan primátor na jednu stranu tvrdí, že nemůže zlepšit práci stavebního úřadu na konkrétní městské části, na který si občané stěžují, protože obec zde pouze vykonává přenesenou státní správu, na druhou stranu odmítá model, kdy by si vzal na sebe odpovědnost stát. Pokud má pan primátor na mysli, že by povolování staveb měly mít obce v samostatné působnosti, jde o model, který nebyl v průběhu přípravy zákona vůbec diskutován a Praha jej ani nenavrhla. Přijít s ním v době, kdy je zákon, na kterém se čtyři roky pracovalo, schvalován, nedává smysl.

Na to, že žádný megaúřad nevznikne, jsme upozorňovali několikrát.

Výtku směrem k bydlení ve sklepě by měl pan primátor vydiskutovat se svými podřízenými. Praha se ústy náměstka primátora Petra Hlaváčka oficiálně obrátila dopisem k poslancům, že tento návrh podporuje na rozdíl od Ministerstva pro místní rozvoj, které k němu mělo zamítavé stanovisko. Pokud tedy „bydlení ve sklepě“ poslanci schválili, pak přičiněním Prahy.

Tvrzení: „Nový stavební zákon vlastně vůbec není nový. Je to ‚pro forma‘, která připomíná současný stavební zákon. Situaci pro města to zhorší, nic se nezmění, nezrychlí ani nezkrátí. Zrychlení, o kterém mluví paní ministryně Dostálová, je lež – bez reformy plánování je to jen polovina mostu. V půli cesty se společně utopíme. Obávám se, že většina poslanců nedohlédla význam námi navrhované změny – tedy, že práva samospráv jsou základem moderního státu. Je to výsměch všem, kteří se snažili zákon zlepšit a posunout a věnovali úsilí více než ročním jednáním s Ministerstvem pro místní rozvoj. Nyní půjde zákon do Senátu, kam musíme napnout své síly i my a pokusit se přesvědčit kolegy senátory. Jinak to bude zbytečná práce pro nás všechny,“ říká 1. náměstek primátora pro oblast územního rozvoje Petr Hlaváček.

Skutečnost: Problém Prahy je, že má dvacet let starý územní plán, kterému by navíc bez výjimky dané novým stavebním zákonem skončila platnost. Zákon obsahuje řadu principů, které povolování zjednoduší, na tom se shoduje i opozice. Praha ale požadovala, aby byly obce kromě účastníkem řízení i dotčeným orgánem – tedy další razítko navíc, což by zrychlení povolování rozhodně nepřispělo.

Tvrzení: Velká města si nebudou moci vydat vlastní stavební předpisy. Stát si je totiž představuje jako unifikovaná sídliště, nevidí například rozdíl mezi historickou částí měst a sídlišti. Česko odmítá přístup běžný ve všech státech kolem nás a místo kvalitních a příjemných měst dál podporuje šedivý průměr. Pražské stavební předpisy budou platit pouze dočasně.

Skutečnost: Po dohodě ministerstva s velkými městy může Praha, Brno a Ostrava vlastní předpisy vydávat, toto tvrzení je tedy lež. Jde o paragraf 331 odstavec 2 nového stavebního zákona.

Tvrzení: Dalším paradoxním bodem novely je to, že bydlení nebude vnímáno jako veřejný zájem, ačkoliv ochrana památek, zeleně nebo ohrožených druhů zvířat jím je. Zajištění bydlení však v územním plánu chráněno není.

Skutečnost: Podle zákona o obcích jsou to obce, které mají zajišťovat a rozvíjet bytový fond. Žádný takový návrh, aby bydlení bylo vnímáno jako veřejný zájem od Prahy, nevzešel. Je to obec, která má v územním plánu určit, kde budou plochy pro bydlení. Praha má stovky hektarů nezastavených pozemků uvnitř města, už 15 let na nich ale vázne stavební uzávěra, kterou z nich může sejmout opět jen Praha.